Pátek 31. ledna 1969

2. den

Pátek dne 31. ledna 1969

/Začátek schůze v 9,04 hod./

Přítomno 321 poslanců obou sněmoven dle prezenčních listin.

/Schůze zahájena v 9.04 hod./

Předsedající mpř. FS Dohnal: Vážené Federální shromáždění, zahajuji přerušenou schůzi. Dovolte mi, abych na dnešní den omluvil tyto poslance:

Ze Sněmovny lidu jsou to poslanci: Fekete, Renczes, Jan Červinka, Sopr, Kalkus, Indra, Litvajová, Šorm, Špálovský, Koscelanský, Komlóšiová, Zavadil, Kulíčková, Andrlík.

Ze Sněmovny národů: /česká část/ Neumann, Návorková, Losseová; /slovenská část/ Štúr, Harenčár, Dubeň, Kašičková, Košťál.

Budeme pokračovat v rozpravě k programovému prohlášení vlády. Jako první vystoupí poslanec Jägerman.

Posl. Jägerman: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych se vyjádřil k jedné části komplexního programu činnosti federální vlády, k části harmonogramu úkolů z programového prohlášení o zahraničně politických opatřeních, která mě velmi zaujala.

Federální vláda hodlá navazovat na současné vnitřní a mezinárodní podmínky a na realizaci dubnového prohlášení. Já chápu, že část úkolů začíná být kladně realizována. Jsem přesvědčen, stejně s prohlášením předsedy federální vlády soudruha Černíka o tom, že věcná problematika vývoje letošního roku zůstává. V řešení této problematiky budeme vládu ze všech sil podporovat.

Zejména vítám, že vláda usiluje ve své činnosti o vytváření podmínek pro další stabilizaci vnitropolitických i zahraničně politických vztahů i správnou kádrovou politikou, že zajistí občanům klid a normální chod v práci a výstavbě společného socialistického státu Čechů a Slováků.

V harmonogramu nejdůležitějších úkolů federální vlády půjde také o vymezení úkolů a vzájemnou koordinaci československých ústředních úřadů, o vyjasnění některých služeb, které se podílejí na provádění naší zahraniční politiky na jednotlivých odborných úsecích.

Naše vláda musí usilovat o aktivní podíl republiky na udržení míru a na upevnění postavení zemí socialismu ve světě a v souladu s našimi zahraničními závazky s ostatními socialistickými zeměmi aktivně čelit agresivnímu imperialismu.

Naše národní zájmy a internacionální smlouvy vyžadují iniciativní zahraniční politiku a co nejširší mezinárodní vztahy. Budou však také vyžadovat i jednotnou koordinovanou činnost našich zástupců v OSN a ve všech mezinárodních organizacích, ve všech zahraničních zastupitelských úřadech. Tuto aktivní zahraniční politiku naší vlády budeme podporovat ve Federálním shromáždění zejména péčí o zajištění socialistické reprezentace v zahraničních úřadech, složené správně z obou našich národů. I toto přispěje k dorozumění se všemi zeměmi socialismu, zejména se Sovětským svazem, se kterým si přejeme klid a mír ve světě.

Bude třeba hledat další a další možnosti dohod a smluv se všemi zeměmi, zejména s našimi socialistickými sousedy. Ve Federálním shromáždění najde v tomto vláda nejupřímnější naši podporu a spolupráci při plnění pozitivního akčního programu.

Dovolte mi k této otázce předložit tyto dva konkrétní dotazy. Jak se chovaly a jak obstály politicky naše zahraniční zastupitelské úřady ve druhé polovině loňského roku, zejména v kritických srpnových dnech? Myslím, jak plnily příkazy presidenta republiky soudruha Svobody a jak MZV hodnotí obecně naše některé bývalé ministry v čele se soudruhem Šikem v Bělehradě a jaké závěry hodlá učinit na základě konkrétních znalostí o dalších zahraničních úřadech v Paříži a Londýně.

Mám před Federálním shromážděním další dotaz. Jak je MZV kádrově připraveno plnit úkoly vládního prohlášení z hledisek politického a národnostního složení ministerstva a jeho aparátu? Žádal bych proto, aby Federálním shromážděním byl pověřen zahraniční výbor FS spolu s MZV podat poslancům informaci o postoji našich zahraničních úřadů v kritických srpnových dnech.

Předsedající mpř. Dohnal: Děkuji. Dávám slovo posl. Monczkovi. Připraví se posl. Fleyberk.

Posl. Monczka: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych v diskusi k prohlášení federální vlády přednesl několik připomínek a návrhů, které považuji v odvětví hornictví za základní. Současně prosím o to, aby mé připomínky a návrhy byly vzaty v úvahu i při rozdělování kompetence mezi nově vytvořené federální a národní orgány.

Úvodem bych chtěl poukázat na kladné stránky v plnění dubnového vládního prohlášení a dále pak na některé věcné problémy, které do dnešního dne nejsou v oblasti hornictví řešeny vůbec, nebo jen částečně.

Hornická veřejnost s uspokojením přijala rozhodnutí v oblasti sociálního zabezpečení horníků při omezování nebo likvidaci některých zastaralých provozů, tak jak je to zakotveno v novelizované vyhlášce č. 86/68. Zde jsou řešeny otázky přemísťování pracovníků, jejich přeškolování, otázky sociálního pojištění a v neposlední řadě i finanční vypořádání s jednotlivými pracovníky.

Rovněž je třeba kladně hodnotit schválení zásad věrnostního přídavku horníků v Národním shromáždění, poněvadž stále platí to, že hornické povolání je nejnáročnější na fyzické i duševní síly člověka a má značný negativní vliv na jeho zdraví.

S plněním dubnového vládního prohlášení v sociální oblasti jsme tedy spokojeni.

Nejsme však zcela spokojeni se způsobem aplikace nové soustavy řízení na oblast surovinové základny našeho hospodářství. Několikrát jsem již zde zdůrazňoval, že obecné zásady nové soustavy /zejména jednotné odvody/ nelze aplikovat na hornické podnikání a že v oblasti hornictví je nutno zásady nové soustavy aplikovat na podmínky tohoto odvětví, neboť jinak hrozí nebezpečí, že dojde k narušení zásobování národního hospodářství základní surovinou.

V Národním shromáždění jsem několikrát poukazoval na to, že například zdanění zásob u našeho spotřebitele povede k minimálním zásobám, podniky zmenší objem předzásobení a nakonec budou v posledním čtvrtletí běžného roku vyžadovat nadměrná množství paliva, která nelze vytěžit, ani ke spotřebiteli dopravit.

K tomu, abychom mohli společně s ČSD rychle reagovat na značné výkyvy v potřebách našich odběratelů, bylo by třeba, aby hlavní tahy dráhy byly čtyřkolejné - což je nereálné - a ne jak je tomu dnes, jen dvoukolejné, případně jednokolejné.

Rovněž hornictví, které má dostatečnou kapacitu těžného a úpravárenského zařízení, a které má trojsměnný provoz, nemůže výkyv zvládnout, poněvadž potřebuje, aby jeho odběratelé co možná nejrovnoměrněji odebírali ve všech kvartálech v roce. K tomu, abychom dosáhli žádoucího stavu, je třeba, aby odběratelé uzavírali nejméně roční smlouvy s příslušnou dohodou s dodavatelem o rozsahu dodávek v jednotlivých čtvrtletích.

Při této příležitosti bych chtěl upozornit na skutečnost, že pracovníci bývalého ministerstva hornictví vypracovali v roce 1968 zprávu o zvláštnostech hornictví a navrhovali diferenciaci v aplikaci nové soustavy řízení. Byli však odmítnuti jak teoretickou frontou, tak i příslušnými vládními komisemi.

Skutečný stav v zásobování národního hospodářství palivy jen ukazuje, že nedocenění zvláštností hornického podnikání a nedocenění nutných výrobních zásob vede k zásobovacím potížím a nutí federální výbor pro průmysl i národní ministerstva průmyslu k operativním zákrokům, což podle zásad nové soustavy řízení nemá být náplní práce centrálních orgánů. Odčerpává to převážnou část kapacity těchto orgánů, která by měla být plně využita pro práce na výhledu, který je z hlediska vědeckého řízení národního hospodářství základní. Ani dosavadní stav v přestavbě centrálních orgánů nepřispívá ke konsolidaci poměrů. Není přece únosné aby staré orgány byly zrušeny a nové, které měly převzít jejich poslání, nebyly dosud konstituovány. Prosím proto, aby co nejrychleji byla zjednána náprava, neboť je třeba si uvědomit, že žádný civilizovaný stát nemůže pracovat bez státního aparátu.

Při pohledu na neuspokojivý stav v národním hospodářství v zásobování palivy chci upozornit na to, že prakticky od r. 1965 jsme ve vědomí lidí posilovali názory, že uhelný průmysl je předimenzován a že není třeba jej udržovat v rozsahu, jak byl vybudován, neboť nafta, elektrická energie a plyn nahradí uhlí. Koncem roku 1966 mělo národní hospodářství v tuhých palivech u spotřebitelů zásoby ve výši 8 miliónů tun na celém území ČSSR. Tato zásoba stačila pokrýt potřeby národního hospodářství na dobu jednoho měsíce, aniž by se přetěžovaly kapacity dolů a ČSD. Koncem roku 1968 bylo na spotřebitelských zásobách něco málo přes 3 milióny tun tuhých paliv, což je zásoba pro potřeby obou našich republik pouze na jeden a půl týdne. Odvodová a úvěrová politika státu nezabránila v růstu zásob ve stavebnictví a průmyslu, ale naopak se projevila v neúměrném snižování zásob tuhých paliv u spotřebitelů. Chci zdůraznit, že v tomto období vzrostly nadnormativní zásoby celého národního hospodářství o 8 miliard Kčs, přičemž zásoby uhlí v hodnotovém vyjádření se snížily o dvě miliardy Kčs. To znamená, že v ostatních druzích zásob došlo k enormnímu růstu.

Rovněž nám nepřispívalo ani prohlášení některých vedoucích funkcionářů vlády a dalších státních orgánů, že zušlechtěná paliva vše vyřeší. Upozorňovali jsme také na to, že není dostatek devizových prostředků na zabezpečení řešení těchto strukturálních změn. Naše konkrétní připomínky nebyly však vzaty v úvahu a tím celá problematika surovinové základny zapadla, přičemž důsledky toho pociťujeme dnes všichni.

Dnes pro nedostatečnou vybavenost naší dráhy nemůžeme v hlubinových dolech plně realizovat ani ZPD, kterou vláda schválila a musíme těžit o sobotách, což s sebou přináší více nákladů a ubírá čas k nezbytné reprodukci pracovní síly. Těžba o sobotách oproti jiným dnům při ZPD a pětidenním pracovním týdnu je například v podmínkách OKR dražší cca o 202 Kčs na tuně. Platíme nejen přesčasovou práci, ale i dojíždění horníků do zaměstnání a řadu dalších výdajů spojených s těžbou. Všechny tyto výdaje jdou na úkor hospodářských výsledků podniků, což se samozřejmě odráží v odměňování zaměstnanců a tím i v jejich názorech na současnou hospodářskou politiku.

Vzhledem k této závažné situaci navrhuji, aby vláda prověřila a informovala Federální shromáždění o tom, které orgány a jejich představitelé jsou zodpovědni za nepříznivý vývoj v palivové základně.

Dále navrhuji, aby

1. byla pokud možno v nejkratší době vyjasněna dlouhodobá koncepce v hornictví a

2. byly stanoveny ekonomické nástroje a pravidla, která by odpovídala podmínkám v odvětví hornictví.

Soudružky a soudruzi, my pracovníci jednotlivých dolů, když zaviníme nějaký nedostatek, jsme podle platných pravidel sankcionováni, a to postihem finančním, změnou pracoviště, změnou funkce směrem dolů a v neposlední řadě i soudně. Myslím si, že obdobná praxe by měla platit i pro odpovědné pracovníky a funkcionáře na ústředních orgánech.

Závěrem chci říci, že tak jako v r.1968 tak i v r. 1969 organizují jednotlivé revíry práci o volných dnech, aby zmírnily současný kritický stav, poněvadž našim havířům není osud našich republik lhostejný. Přesto se možná nevyhneme i omezování některých průmyslových provozů. V závěru svého vystoupení také prosím, aby mé připomínky, které jsou odrazem současné situace, byly vzaty v úvahu. Jsem si přitom vědom toho, že mé připomínky nevyčerpávají celou problematiku, která je velmi složitá a nelze ji z časových důvodů zde podrobněji rozebírat.

Byl bych rád, a to je i přání pracovníků našeho odvětví, aby centrální orgány braly více v úvahu názory odborníků z našich dolů, které v prvé řadě vyjadřují upřímnou snahu řešit problémy našeho národního hospodářství. Jsme toho názoru, že budou-li teoretičtí pracovníci a zejména národohospodáři úžeji s námi spolupracovat, můžeme se v budoucnu vyhnout situaci, kterou právě na úseku zásobování národního hospodářství palivy řešíme. Myslím, že by bylo vhodné, aby vláda ve sdělovacích prostředcích našim havířům za jejich obětavou práci poděkovala, seznámila je se skutečným stavem a požádala je o další pomoc a spolupráci. Na konec bych chtěl jménem hornické komise průmyslového výboru poděkovat všem horníkům, technikům a našim dopravákům za jejich obětavou práci a pochopení při řešení naší mimořádné zásobovací situace. /Potlesk./



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP