/Schůze zahájena v 9.04 hod./
Předsedající mpř. FS Dohnal:
Vážené Federální shromáždění,
zahajuji přerušenou schůzi. Dovolte mi, abych
na dnešní den omluvil tyto poslance:
Ze Sněmovny lidu jsou to poslanci: Fekete, Renczes, Jan
Červinka, Sopr, Kalkus, Indra, Litvajová, Šorm,
Špálovský, Koscelanský, Komlóšiová,
Zavadil, Kulíčková, Andrlík.
Ze Sněmovny národů: /česká
část/ Neumann, Návorková, Losseová;
/slovenská část/ Štúr, Harenčár,
Dubeň, Kašičková, Košťál.
Budeme pokračovat v rozpravě k programovému
prohlášení vlády. Jako první
vystoupí poslanec Jägerman.
Posl. Jägerman: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, dovolte, abych se vyjádřil
k jedné části komplexního programu
činnosti federální vlády, k části
harmonogramu úkolů z programového prohlášení
o zahraničně politických opatřeních,
která mě velmi zaujala.
Federální vláda hodlá navazovat na
současné vnitřní a mezinárodní
podmínky a na realizaci dubnového prohlášení.
Já chápu, že část úkolů
začíná být kladně realizována.
Jsem přesvědčen, stejně s prohlášením
předsedy federální vlády soudruha
Černíka o tom, že věcná problematika
vývoje letošního roku zůstává.
V řešení této problematiky budeme vládu
ze všech sil podporovat.
Zejména vítám, že vláda usiluje
ve své činnosti o vytváření
podmínek pro další stabilizaci vnitropolitických
i zahraničně politických vztahů i
správnou kádrovou politikou, že zajistí
občanům klid a normální chod v práci
a výstavbě společného socialistického
státu Čechů a Slováků.
V harmonogramu nejdůležitějších
úkolů federální vlády půjde
také o vymezení úkolů a vzájemnou
koordinaci československých ústředních
úřadů, o vyjasnění některých
služeb, které se podílejí na provádění
naší zahraniční politiky na jednotlivých
odborných úsecích.
Naše vláda musí usilovat o aktivní podíl
republiky na udržení míru a na upevnění
postavení zemí socialismu ve světě
a v souladu s našimi zahraničními závazky
s ostatními socialistickými zeměmi aktivně
čelit agresivnímu imperialismu.
Naše národní zájmy a internacionální
smlouvy vyžadují iniciativní zahraniční
politiku a co nejširší mezinárodní
vztahy. Budou však také vyžadovat i jednotnou
koordinovanou činnost našich zástupců
v OSN a ve všech mezinárodních organizacích,
ve všech zahraničních zastupitelských
úřadech. Tuto aktivní zahraniční
politiku naší vlády budeme podporovat ve Federálním
shromáždění zejména péčí
o zajištění socialistické reprezentace
v zahraničních úřadech, složené
správně z obou našich národů.
I toto přispěje k dorozumění se všemi
zeměmi socialismu, zejména se Sovětským
svazem, se kterým si přejeme klid a mír ve
světě.
Bude třeba hledat další a další
možnosti dohod a smluv se všemi zeměmi, zejména
s našimi socialistickými sousedy. Ve Federálním
shromáždění najde v tomto vláda
nejupřímnější naši podporu
a spolupráci při plnění pozitivního
akčního programu.
Dovolte mi k této otázce předložit tyto
dva konkrétní dotazy. Jak se chovaly a jak obstály
politicky naše zahraniční zastupitelské
úřady ve druhé polovině loňského
roku, zejména v kritických srpnových dnech?
Myslím, jak plnily příkazy presidenta republiky
soudruha Svobody a jak MZV hodnotí obecně naše
některé bývalé ministry v čele
se soudruhem Šikem v Bělehradě a jaké
závěry hodlá učinit na základě
konkrétních znalostí o dalších
zahraničních úřadech v Paříži
a Londýně.
Mám před Federálním shromážděním
další dotaz. Jak je MZV kádrově připraveno
plnit úkoly vládního prohlášení
z hledisek politického a národnostního složení
ministerstva a jeho aparátu? Žádal bych proto,
aby Federálním shromážděním
byl pověřen zahraniční výbor
FS spolu s MZV podat poslancům informaci o postoji našich
zahraničních úřadů v kritických
srpnových dnech.
Předsedající mpř. Dohnal: Děkuji.
Dávám slovo posl. Monczkovi. Připraví
se posl. Fleyberk.
Posl. Monczka: Vážené soudružky
a soudruzi, dovolte mi, abych v diskusi k prohlášení
federální vlády přednesl několik
připomínek a návrhů, které
považuji v odvětví hornictví za základní.
Současně prosím o to, aby mé připomínky
a návrhy byly vzaty v úvahu i při rozdělování
kompetence mezi nově vytvořené federální
a národní orgány.
Úvodem bych chtěl poukázat na kladné
stránky v plnění dubnového vládního
prohlášení a dále pak na některé
věcné problémy, které do dnešního
dne nejsou v oblasti hornictví řešeny vůbec,
nebo jen částečně.
Hornická veřejnost s uspokojením přijala
rozhodnutí v oblasti sociálního zabezpečení
horníků při omezování nebo
likvidaci některých zastaralých provozů,
tak jak je to zakotveno v novelizované vyhlášce
č. 86/68. Zde jsou řešeny otázky přemísťování
pracovníků, jejich přeškolování,
otázky sociálního pojištění
a v neposlední řadě i finanční
vypořádání s jednotlivými pracovníky.
Rovněž je třeba kladně hodnotit schválení
zásad věrnostního přídavku
horníků v Národním shromáždění,
poněvadž stále platí to, že hornické
povolání je nejnáročnější
na fyzické i duševní síly člověka
a má značný negativní vliv na jeho
zdraví.
S plněním dubnového vládního
prohlášení v sociální oblasti
jsme tedy spokojeni.
Nejsme však zcela spokojeni se způsobem aplikace nové
soustavy řízení na oblast surovinové
základny našeho hospodářství.
Několikrát jsem již zde zdůrazňoval,
že obecné zásady nové soustavy /zejména
jednotné odvody/ nelze aplikovat na hornické podnikání
a že v oblasti hornictví je nutno zásady nové
soustavy aplikovat na podmínky tohoto odvětví,
neboť jinak hrozí nebezpečí, že
dojde k narušení zásobování národního
hospodářství základní surovinou.
V Národním shromáždění
jsem několikrát poukazoval na to, že například
zdanění zásob u našeho spotřebitele
povede k minimálním zásobám, podniky
zmenší objem předzásobení a nakonec
budou v posledním čtvrtletí běžného
roku vyžadovat nadměrná množství
paliva, která nelze vytěžit, ani ke spotřebiteli
dopravit.
K tomu, abychom mohli společně s ČSD rychle
reagovat na značné výkyvy v potřebách
našich odběratelů, bylo by třeba, aby
hlavní tahy dráhy byly čtyřkolejné
- což je nereálné - a ne jak je tomu dnes,
jen dvoukolejné, případně jednokolejné.
Rovněž hornictví, které má dostatečnou
kapacitu těžného a úpravárenského
zařízení, a které má trojsměnný
provoz, nemůže výkyv zvládnout, poněvadž
potřebuje, aby jeho odběratelé co možná
nejrovnoměrněji odebírali ve všech kvartálech
v roce. K tomu, abychom dosáhli žádoucího
stavu, je třeba, aby odběratelé uzavírali
nejméně roční smlouvy s příslušnou
dohodou s dodavatelem o rozsahu dodávek v jednotlivých
čtvrtletích.
Při této příležitosti bych chtěl
upozornit na skutečnost, že pracovníci bývalého
ministerstva hornictví vypracovali v roce 1968 zprávu
o zvláštnostech hornictví a navrhovali diferenciaci
v aplikaci nové soustavy řízení. Byli
však odmítnuti jak teoretickou frontou, tak i příslušnými
vládními komisemi.
Skutečný stav v zásobování
národního hospodářství palivy
jen ukazuje, že nedocenění zvláštností
hornického podnikání a nedocenění
nutných výrobních zásob vede k zásobovacím
potížím a nutí federální
výbor pro průmysl i národní ministerstva
průmyslu k operativním zákrokům, což
podle zásad nové soustavy řízení
nemá být náplní práce centrálních
orgánů. Odčerpává to převážnou
část kapacity těchto orgánů,
která by měla být plně využita
pro práce na výhledu, který je z hlediska
vědeckého řízení národního
hospodářství základní. Ani
dosavadní stav v přestavbě centrálních
orgánů nepřispívá ke konsolidaci
poměrů. Není přece únosné
aby staré orgány byly zrušeny a nové,
které měly převzít jejich poslání,
nebyly dosud konstituovány. Prosím proto, aby co
nejrychleji byla zjednána náprava, neboť je
třeba si uvědomit, že žádný
civilizovaný stát nemůže pracovat bez
státního aparátu.
Při pohledu na neuspokojivý stav v národním
hospodářství v zásobování
palivy chci upozornit na to, že prakticky od r. 1965 jsme
ve vědomí lidí posilovali názory,
že uhelný průmysl je předimenzován
a že není třeba jej udržovat v rozsahu,
jak byl vybudován, neboť nafta, elektrická
energie a plyn nahradí uhlí. Koncem roku 1966 mělo
národní hospodářství v tuhých
palivech u spotřebitelů zásoby ve výši
8 miliónů tun na celém území
ČSSR. Tato zásoba stačila pokrýt potřeby
národního hospodářství na dobu
jednoho měsíce, aniž by se přetěžovaly
kapacity dolů a ČSD. Koncem roku 1968 bylo na spotřebitelských
zásobách něco málo přes 3 milióny
tun tuhých paliv, což je zásoba pro potřeby
obou našich republik pouze na jeden a půl týdne.
Odvodová a úvěrová politika státu
nezabránila v růstu zásob ve stavebnictví
a průmyslu, ale naopak se projevila v neúměrném
snižování zásob tuhých paliv
u spotřebitelů. Chci zdůraznit, že v
tomto období vzrostly nadnormativní zásoby
celého národního hospodářství
o 8 miliard Kčs, přičemž zásoby
uhlí v hodnotovém vyjádření
se snížily o dvě miliardy Kčs. To znamená,
že v ostatních druzích zásob došlo
k enormnímu růstu.
Rovněž nám nepřispívalo ani prohlášení
některých vedoucích funkcionářů
vlády a dalších státních orgánů,
že zušlechtěná paliva vše vyřeší.
Upozorňovali jsme také na to, že není
dostatek devizových prostředků na zabezpečení
řešení těchto strukturálních
změn. Naše konkrétní připomínky
nebyly však vzaty v úvahu a tím celá
problematika surovinové základny zapadla, přičemž
důsledky toho pociťujeme dnes všichni.
Dnes pro nedostatečnou vybavenost naší dráhy
nemůžeme v hlubinových dolech plně realizovat
ani ZPD, kterou vláda schválila a musíme
těžit o sobotách, což s sebou přináší
více nákladů a ubírá čas
k nezbytné reprodukci pracovní síly. Těžba
o sobotách oproti jiným dnům při ZPD
a pětidenním pracovním týdnu je například
v podmínkách OKR dražší cca o 202
Kčs na tuně. Platíme nejen přesčasovou
práci, ale i dojíždění horníků
do zaměstnání a řadu dalších
výdajů spojených s těžbou. Všechny
tyto výdaje jdou na úkor hospodářských
výsledků podniků, což se samozřejmě
odráží v odměňování
zaměstnanců a tím i v jejich názorech
na současnou hospodářskou politiku.
Vzhledem k této závažné situaci navrhuji,
aby vláda prověřila a informovala Federální
shromáždění o tom, které orgány
a jejich představitelé jsou zodpovědni za
nepříznivý vývoj v palivové
základně.
Dále navrhuji, aby
1. byla pokud možno v nejkratší době vyjasněna
dlouhodobá koncepce v hornictví a
2. byly stanoveny ekonomické nástroje a pravidla,
která by odpovídala podmínkám v odvětví
hornictví.
Soudružky a soudruzi, my pracovníci jednotlivých
dolů, když zaviníme nějaký nedostatek,
jsme podle platných pravidel sankcionováni, a to
postihem finančním, změnou pracoviště,
změnou funkce směrem dolů a v neposlední
řadě i soudně. Myslím si, že
obdobná praxe by měla platit i pro odpovědné
pracovníky a funkcionáře na ústředních
orgánech.
Závěrem chci říci, že tak jako
v r.1968 tak i v r. 1969 organizují jednotlivé revíry
práci o volných dnech, aby zmírnily současný
kritický stav, poněvadž našim havířům
není osud našich republik lhostejný. Přesto
se možná nevyhneme i omezování některých
průmyslových provozů. V závěru
svého vystoupení také prosím, aby
mé připomínky, které jsou odrazem
současné situace, byly vzaty v úvahu. Jsem
si přitom vědom toho, že mé připomínky
nevyčerpávají celou problematiku, která
je velmi složitá a nelze ji z časových
důvodů zde podrobněji rozebírat.
Byl bych rád, a to je i přání pracovníků
našeho odvětví, aby centrální
orgány braly více v úvahu názory odborníků
z našich dolů, které v prvé řadě
vyjadřují upřímnou snahu řešit
problémy našeho národního hospodářství.
Jsme toho názoru, že budou-li teoretičtí
pracovníci a zejména národohospodáři
úžeji s námi spolupracovat, můžeme
se v budoucnu vyhnout situaci, kterou právě na úseku
zásobování národního hospodářství
palivy řešíme. Myslím, že by bylo
vhodné, aby vláda ve sdělovacích prostředcích
našim havířům za jejich obětavou
práci poděkovala, seznámila je se skutečným
stavem a požádala je o další pomoc a spolupráci.
Na konec bych chtěl jménem hornické komise
průmyslového výboru poděkovat všem
horníkům, technikům a našim dopravákům
za jejich obětavou práci a pochopení při
řešení naší mimořádné
zásobovací situace. /Potlesk./