V minulém roce v červnu při zasedání NS požádal jsem plénum, aby se vyjádřilo k mému návrhu, ve kterém jsem žádal o předložení analýzy našeho národního hospodářství, abychom se seznámili se skutečným stavem naší ekonomiky a zároveň aby byla předložena opatření, která bude nutno realizovat v nejbližším období.

Předem jsem to projednal se s. Šikem a seznámil jsem ho s otázkami, které by měla zpráva obsahovat. Šlo mi především o to, abychom vedle analýzy a spravedlivého hodnocení minulého období, které v té době bylo většinou předkládáno jako negativní, znali záměry a opatření, na které bude nutno zaměřit pozornost našich občanů.

Šlo mi především o tyto otázky: Jak bude řízeno národní hospodářství, jak bude zjednodušeno plánování, abychom v našich podnicích skutečně mohli podnikat, dále se to týkalo strukturálních změn spojených s průzkumem zahraničního trhu a na co a na které výrobky by se podniky měly zaměřit apod.

Co mě vedlo k tomu, že jsem předložil tento požadavek. Často se setkáváme s dotazy, a to již delší dobu, na všech schůzích, co s námi bude a jaké východisko z této situace je. Občané nám vytýkají, že stále jen hodnotíme stav, který všichni dobře známe, ale neříkáme jim, co mají dělat, aby se tento stav změnil. Měli a mají pravdu i dnes. Již několik let si slibujeme hospodářskou ofenzívu a ta stále nepřichází. Tím jsme hlavně v posledním období dosáhli toho, že nám lidé přestávají věřit, a to proto, že nemají existenční jistotu. Hodně lidí začíná žít způsobem ne zrovna vhodným a vydělané peníze proměňují za alkohol apod. To není dobré a řekl bych, že je to nebezpečné. Kam můžeme dovést naše národy? Lid, který je znám v celém světě svojí pracovitostí, houževnatostí, který se za leta proslavil svými výrobky a zručností, tento lid se nám dostává do určité beznaděje a bezvýchodné situace.

Plénum v červnu minulého roku souhlasilo a přijalo můj návrh. Dodnes se však toto neuskutečnilo a mělo to být do dvou měsíců. Ztratili jsme tedy další rok, ve kterém bylo provedeno další zvyšování maloobchodních cen, byla přijata opatření k odčerpání peněz podnikům, ale to všechno jen proto, abychom krizové stavy zmírnili, bez dlouhodobé koncepce a plánu konsolidace. Proč tomu tak bylo, ptám se a zároveň si dávám odpověď. Podle mého názoru tomu bylo tak proto, že jsme nedali naší vládě možnost, aby pracovala koncepčně, ale byla donucena živelně, podle požadavků a tlaků, přizpůsobovat svoji práci. Nejde tedy jen o klid potřebný pro tvůrčí práci, ale jde především o to, všechny ty problémy seřadit do pořadí a dle důležitosti a možností je řešit. Je na omylu ten, kdo se domnívá, že našim lidem neleží osud našich národů na srdci. Právě naopak. Všechen náš poctivý lid našich zemí se ptá, co tedy máme dělat a sami občané nám říkají, přestaňme diskutovat a začněme poctivě pracovat, a to na všech úsecích. Budeme-li realizovat všechno to, co jsme si předsevzali, všechno to, co je obsaženo v prohlášeních našich vlád, věřte, že to bude ta nejrychlejší cesta ke konsolidaci a jedině tím získáme důvěru našich lidí.

Naši lidé spíše pochopí otevřená a pravdivá slova o skutečném stavu naší ekonomiky a s tím spojená opatření, která budou skutečným východiskem z této situace, než nic neříkající proklamace. Začněme dělat politiku přes ekonomiku, poněvadž bude-li se dále zhoršovat životní úroveň lidí, mluvení nám nepomůže a slibům lidé věří velmi málo.

Budu proto hlasovat pro předložené vládní prohlášení, ale to nestačí. Musíme všichni společně pomoci naší vládě, aby toto vládní prohlášení mohla plnit. Prosím vás proto o takovou pomoc. Tím dejme našim lidem jistotu a radost z práce a ukažme všem lidem mladým i všem ostatním východisko z této situace.

Závěrem mého vystoupení předkládám interpelaci na vládu. Současný kritický stav v zásobování uhlím je nám všem dobře znám. Nedostatek uhlí nám působí značné obtíže v národním hospodářství a vyvolává značnou nespokojenost našich občanů. Již 27. 10. 1968 jsem požádal o řešení velmi vážné situace v našem Východočeském kraji. Hodnocení a různé zprávy o tom, proč k tomu došlo, si vzájemně odporují a naši občané chtějí znát, kdo má vinu na této kritické situaci v zásobování uhlím a jak bude řešena.

Když jsem se hlouběji zajímal o tuto problematiku, dozvěděl jsem se, že jsme počítali s přebytky uhlí u nás, omezovali jsme těžbu a proto jsme zrušili i smlouvy, například v Polské lidové republice na cca 400 tis.t. Žádám proto, aby nám byla předložena zpráva tak, jak jsem uvedl. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem, hovorí poslanec Petrásek.

Posl. Petrásek: Vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, ve svém krátkém příspěvku k prohlášení vlády bych se chtěl zabývat otázkou strukturálních změn v našem národním hospodářství, a to především na úseku spotřebního průmyslu a dále věnovat též pozornost některým nerovnoměrnostem ve vývoji v jednotlivých hospodářských oblastech našeho státu.

Žijeme nyní ve velmi bouřlivé a neklidné době, a to jak v politickém, tak i hospodářském slova smyslu. Názory hospodářských pracovníků v odvětví spotřebního průmyslu i názory voličů mého obvodu jsou velmi kritické k současným palčivým, dosud nevyřešeným a neřešeným problémům. Cíle, které jsme si vytkli po lednu ve vybudování vyspělé socialistické společnosti, nejsou za současné složité vnější i vnitřní situace našeho státu tak snadno realizovatelné, naopak všichni sami cítíme, a denně se přesvědčujeme, jak jsou obtížné a spojené s mnoha nebezpečnými úskalími.

Leč právě proto se domnívám, že tak jako smýšlí většina našich předních politických a hospodářských osobností, nevyřeší dnešní naši tíživou situaci pokračování v bouřlivých diskusích, v koncipování rezolucí a kladení ultimativních požadavků, ale naopak, rozhodný přístup k vypracování a dodržování určité koncepce, poctivé a usilovné práce nás všech. A to od těch nejvyšších orgánů centra, až po každého dělníka, zemědělce, vědce, ale i studenta. Prostě všech příslušníků našich obou národů, kteří to opravdu s naší republikou myslí dobře a poctivě a nesledují jen své osobní zájmy nebo dokonce zájmy někoho třetího. Je nám přece všem jasné, že nám nikdo nepomůže, nepomůžeme-li si nejdříve sami. Demokracie je diskusí, ale vyžaduje též schopných, tolerantních a hlavně odpovědných a pracovitých lidí.

O zavádění nové soustavy řízení našeho národního hospodářství bylo již vysloveno hodně slov. Chtěl bych se zabývat jen některými rysy této soustavy řízení. Jedním z těchto rysů mají být urychlené strukturální změny v průmyslu. I z návrhu rozpočtu na rok 1969 je zřejmé, že strukturální změny v průmyslu, zejména ve strojírenství, pokračují jen pomalým tempem, neboť vývoz zařízení tohoto odvětví do kapitalistických států je zatěžován tak značným vzestupem dlouhodobé úvěrovosti, že prakticky celý přírůstek vývozu strojního zařízení v roce 1969 do kapitalistických států má pohltit stoupající podíl dlouhodobých úvěrů. To pochopitelně nemůže snížit ani zastavit stoupající zadluženost v krátkodobých úvěrech našeho hospodářství vůči vyspělým kapitalistickým zemím.

Také plánovaná struktura vývozu do vyspělých kapitalistických států na rok 1969 v sestavě asi 12 % strojního zařízení, asi 49 % průmyslových surovin, 14 % potravin a asi 25 % výrobků spotřebního průmyslu nemůže v nás vzbudit žádné optimistické naděje a rovněž svědčí o tom, že pro rok 1969 nedojde k žádným výraznějším změnám ve struktuře průmyslu, ba naopak, že nedostatky se budou stále prohlubovat.

Je mi jasné, že tyto strukturální změny nelze provést ze dne na den, přesto se ale domnívám, že by se přece jen už některé náznaky měly projevit. Místo toho však tendence pro rok 1969 jsou v těchto kritériích horší, než tomu bylo v minulém roce, i se všemi nepříznivými faktory, které ovlivňovaly vývoj v tomto bouřlivém roce.

Jak rozpočet předpokládá, má spotřební průmysl být nejvýznamnější průmyslovou složkou vývozu do kapitalistických států, a vzhledem k tomu, že spotřební průmysl nevyváží na dlouhodobé úvěry, nýbrž jeho pohledávky jsou rychle inkasovány, má být tedy i jednou z významných složek ovlivňujících platební bilanci našeho státu především ve volných měnách.

Jaké má spotřební průmysl předpoklady pro plnění tohoto úkolu? Především v celém odvětví spotřebního průmyslu. Vybavenost práce základními prostředky v celém průmyslu za 10 let od roku 1955 se zvýšila o 47 % a za stejné období ve spotřebním průmyslu došlo k zvýšení jen o 8%.

Technická úroveň základních prostředků je ze všech odvětví průmyslu ve spotřebním průmyslu nejnižší. Například ve vlnařském průmyslu je v provozu ještě 51 % strojů vyrobených před rokem 1920. Nemám dosud k dispozici celostátní zpracování údajů ze šetření o základních prostředcích v roce 1968, mám jen údaje za Severočeský kraj a za okres Jablonec nad Nisou. Na základních prostředcích s opotřebením v rozmezí od 70 - 100 % pracuje v celém Severočeském kraji skoro 25 % dělníků průmyslové činnosti a je na nich vytvářeno 19 % celkového hrubého obratu docíleného v kraji. V chemickém průmyslu na takto opotřebených strojích pracuje v kraji jen 12 % dělníků a produkuje na nich 7 % hrubého obratu tohoto odvětví. Ve sklářském a keramickém průmyslu pracuje na takovýchto starých zařízeních v kraji 35% dělníků s hrubým obratem 33 %. V textilu je to asi 46 % dělníků se 45 % docíleného hrubého obratu. I když jde jenom o krajská čísla a není možno z nich dělat celostátní závěry, myslím, že nám přesto mohou hodně naznačit o stavu vybavenosti podniků spotřebního průmyslu ve srovnání s podniky ostatních resortů.

Při uplatňování nové soustavy řízení spotřební průmysl byl nucen k udržení své existence důsledně využívat také těchto svých opotřebovaných rezerv.

Jednou z význačných složek výrobního procesu je vědecký rozvoj, zejména rychlé zavádění moderních poznatků vědy a techniky. I zde je situace značně ovlivněna diskriminací minulých let. Jak mohli mít mladí absolventi vysokých škol i zkušenější vědečtí pracovníci zájem vstupovat do oborů spotřebního průmyslu v těch okresech, kde tento průmysl převládá, když nejen že neměli perspektivu finančního ocenění své práce, ale neměli ani naději na uspokojení základních životních potřeb, jako jsou byty, zajištění služeb, sociální zařízení apod., protože spotřební průmysl jim je nemohl zajistit v takové míře, jako tomu bylo v ostatních, mnohdy preferovaných resortech.

Zejména bytová situace v okresech s převažujícím spotřebním průmyslem byla a stále je jedna z nejtíživějších. Mám na mysli např. Jablonecko. Bytová výstavba v tomto okrese byla a stále je nejnižší v kraji a jedna z nejnižších v republice. K tomu ještě v současné době došlo k pozastavení výstavby bytových jednotek ze strany dodavatele, které měly být vystavěny po provedené rozsáhlé demolici bytových objektů v Železném Brodě v souvislosti s přeložením mezinárodní silnice E 14 a kde obyvatelé zbouraných domů bydlí zatím v provizoriích.

Jak pomohla některá opatření zavádění nové soustavy řízení, která nebyla plně domyšlena /mám na mysli zejména přestavbu velkoobchodních cen k l.l.1967/, právě odvětví spotřebního průmyslu, mohou nám opět naznačit tato čísla. Při cenové přestavbě velkoobchodních cen zvýšilo ministerstvo spotřebního průmyslu ceny svých výrobků v průměru o 20 %, zatímco ceny výrobků ostatních ministerstev stouply od 29 % - 50 %. Z toho je jasné, že tyto podniky, přestože byly 20 let jako celek direktivním způsobem řízení národního hospodářství značně diskriminovány ve vztahu k ostatním resortům, jsou nyní dále i v rámci nové soustavy řízení vystaveny nezaslouženým ekonomickým tlakům na vnitřním trhu při současné velmi ostré konkurenci zahraničních podniků na zahraničních trzích. Musíme si tedy položit otázku, jaký zájem budou mít podniky na exportu, jestliže cena jejich výrobků na zahraničním trhu se musí přizpůsobit nyní i v budoucnosti ostré konkurenci moderně vybavených, vysoce hospodárně organizovaných výrobců, chráněných ještě k tomu vysokými cly na jedné straně, a doma tyto podniky jsou vystaveny na druhé straně tlaku výrobce monopolisty, který si může určovat sám nejen cenu, ale i kvalitu a dodací lhůtu svých výrobků. Nevím, jestli nebude každý raději hledat za těchto podmínek odbyt pro svoje výrobky doma nebo na méně náročných trzích. Nelze přece nadále zvyšovat velkoobchodní cenu a přitom prodávat za světové ceny v ostré zahraniční konkurenci. Je pravda, že tuto tíživou situaci spotřebního průmyslu mají zčásti řešit úlevy proti ostatním resortům ve formě výjimek. Tato úleva je však zatím zajištěna pouze pro rok 1969, zatímco pro rok 1970 a další není zatím jasno, zda bude zachována a jak vůbec celá tato problematika bude řešena v budoucnosti.

I když jde o významnou úlevu, přesto mám ke konstrukci tohoto ekonomického nástroje určité výhrady. Tato úleva neodstraní základní rozpor mezi podmínkami zahraničního a vnitřního trhu, a proto je zapotřebí udělat vše pro to, aby i výrobci dodávající na vnitřní trh byli stejně jako exportující podniky vystaveni tlaku světových cen.

Účinnost těchto výjimek je totiž snížena tou skutečností, že zdroje zisku, které byly nepochybně ovlivněny zmíněnou přestavbou cen, jsou u podniků spotřebního průmyslu pochopitelně značně nižší než u ostatních odvětví.

Proto je třeba poskytnutí těchto úlev hodnotit sice jako určitý přínos pro spotřební průmysl, nikoliv však jako zásadní řešení pro rozvoj tohoto resortu. Sám osobně z dosavadní praxe nejsem ani příliš přesvědčen o tom, že tyto úlevy budou zachovány v roce 1970 a dalších, aby tak za těchto velmi skromných podmínek mohlo být pokračováno v rozvoji tohoto odvětví.

V programovém prohlášení vlády z dubna 1968 stanovila vláda

1. dosáhnout směnitelnosti Kčs do 5 - 7 let,

2. vypracovat soustavu pravidel a podmínek, které umožní našim podnikům vstupovat do nutné efektivní obchodní, výrobní i technické a licenční spolupráce s podniky vyspělých zemí,

3. slíbila, že neefektivním podnikům bude stanovena lhůta, kdy skončí financování jejich neefektivní výroby a do kdy se tedy tyto podniky musí přizpůsobit požadavkům společnosti. Tyto lhůty nemají podle vládního prohlášení překročit dobu 5 let. Všechno toto mi v novém programovém prohlášení vlády tak trochu zaniká.