Vláda uvítala, že v Paříži byla konečně zahájena konkrétní jednání o mírovém urovnání vietnamského konfliktu, a to za účasti všech zainteresovaných stran, včetně představitelů jihovietnamské Národní fronty osvobození. Znovu ujišťujeme VDR a všechen vietnamský lid, že v jejich úsilí za splnění spravedlivých požadavků mohou i nadále počítat s podporou a pomocí našeho lidu.

Se znepokojením sledujeme nebezpečnou situaci na Blízkém a Středním východě, jež neustále hrozí přerůst v nový vážný konflikt. Opětovně vyslovujeme názor, že situace může být řešena jedině politickými prostředky. Za základ takového řešení i nadále pokládáme rezoluci Rady bezpečnosti z 22. listopadu 1967. Jsme ochotni podpořit všechny návrhy a opatření směřující k trvalému politickému řešení situace a zabezpečení míru v této části světa.

Vláda je rozhodnuta nadále rozvíjet aktivní a iniciativní činnost ve všech mezinárodních organizacích, jichž je ČSSR členem, a především v OSN. Plně sdílíme stanovisko většiny členských zemí OSN, že je třeba hledat v současné době nové možnosti k dosažení dalších dílčích dohod v oblasti odzbrojení. Významným příspěvkem k pokroku by bylo, kdyby země, které tak dosud neučinily, podepsaly smlouvu o nešíření nukleárních zbraní a kdyby tato významná smlouva byla urychleně ratifikována. Pokud jde o Československo, vláda předloží Federálnímu shromáždění návrh na její schválení v brzké době.

Za významný politický akt vláda považuje rovněž ratifikaci Mezinárodních paktů o občanských a politických právech a o právech hospodářských, sociálních a kulturních. Proto je předloží Federálnímu shromáždění vláda k projednání.

Trvalým základem naší zahraniční politiky jsou pevné vztahy spojenectví a všestranné spolupráce ČSSR se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi, s nimiž nás spojuje jednota třídních zájmů a společné cíle. Zájmy budování socialismu v naší zemi vyžadují co nejtěsnější politické, ekonomické, kulturní, vědecké a technické i jiné sepětí všech socialistických zemí a jejich účinnou a harmonickou spolupráci. Jak již bylo zdůrazněno ve vládním prohlášení z 13.9.1968, vláda v této době věnuje prvořadou pozornost postupné normalizaci a obnovování svazků založených na vzájemné důvěře se socialistickými zeměmi, především se Sovětským svazem a překonání překážek, které loňský srpen vyvolal ve vztazích mezi Československem a pěti zeměmi Varšavské smlouvy.

V tomto směru byla již zaznamenána řada výsledků v oblasti politických styků se SSSR a s některými dalšími socialistickými zeměmi v oblasti hospodářské a obchodní spolupráce a některých úseků kulturní a vědeckotechnické výměny.

Vláda bude i nadále usilovat o koordinaci politiky s ostatními spojenci v nejdůležitějších mezinárodních otázkách, v otázkách našeho společného zájmu. Stejně jako v minulosti hodláme i nadále přispívat k prohloubení spolupráce v organizaci Varšavské smlouvy a dalšímu zpružnění a zdokonalování hospodářské spolupráce jak v rámci RVHP, tak ve dvoustranných stycích se všemi socialistickými zeměmi.

Vzhledem k našim historickým zkušenostem, vzhledem k postavení naší vlasti ve střední Evropě, jakož i k potřebám výstavby socialismu v naší zemi zůstává pozornost vlády pochopitelně zaměřena na evropskou problematiku, především na zajištění bezpečnosti a míru v Evropě. Jak jsme již nejednou prohlásili, považujeme za hlavní stabilizační faktor v Evropě respektování a uznání poválečných realit včetně existence dvou německých států a existujících hranic. Vláda bude napomáhat rozšiřování celoevropské spolupráce a bude usilovat o tvůrčí a konstruktivní přínos ČSSR při zajišťování evropské bezpečnosti.

Předpokládáme, že nezbytná potřeba dosáhnout kroku a uklidnění na evropském kontinentě převládne nad snahami, aby se v ovzduší snížené důvěry v mezinárodních vztazích opětovně vyvolávala psychóza "studené války" a vytvářely se tak překážky uvolňování napětí mezi Západem a Východem. Sotva kdo například může považovat probíhající manévry Severoatlantického paktu v NSR - 40 km od našich hranic - za příspěvek k uklidnění napětí ve střední Evropě. Za všestranné posílení tohoto paktu a proti dalšímu zmírňování napětí ve světě zvlášť aktivně vystupují zejména revanšistické, neonacistické a militaristické kruhy v NSR.

Československo má upřímný zájem na pokračování v dalším rozšiřování vzájemně prospěšné spolupráce se západními zeměmi, především evropskými. Osvědčenou základnu v tomto směru tvoří politika mírového soužití zemí s rozdílným společenským zřízením, jíž se důsledně hodláme řídit.

Ve stycích s USA očekáváme, že splněním spravedlivých požadavků na vrácení československého měnového zlata a odstraněním diskriminačních opatření v oblasti obchodu vytvoří nová americká vláda příznivější předpoklady pro širší rozvoj vzájemně výhodných hospodářských vztahů.

I nadále vycházíme z možnosti normalizace vzájemných vztahů s NSR; nejednou jsme zdůraznili a se spojenci jsme to zakotvili i v dokumentech, jaké základní předpoklady by v tomto směru měla spolková vláda vytvořit včetně uznání neplatnosti mnichovské dohody od počátku. Záleží na tom, aby v západním Německu nabyly převahy síly, které budoucnost německého lidu vidí v míru a v plodné spolupráci se všemi národy.

Rovněž se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky chceme i v budoucnu rozvíjet politiku přátelství a spolupráce. Na mezinárodním fóru i ve vzájemných vztazích budeme podporovat spravedlivé požadavky rozvojových zemí, zejména úplné dokončení procesu dekolonizace a sociální a ekonomické emancipace.

Jedním z významných předpokladů úspěšnosti československé zahraniční politiky je, aby byla chápána a plně podporována naším lidem a aby sám lid se v míře co nejširší, zejména prostřednictvím orgánů Národní fronty, na její tvorbě podílel. V této souvislosti chci jménem vlády zdůraznit a ocenit význam aktivní spolupráce a činnosti Národního shromáždění při formulování a provádění naší zahraniční politiky. Dovolte mi vyslovit naději, že tato dobrá spolupráce bude existovat a prohlubovat se i s Federálním shromážděním, přičemž vláda zajistí včasnou informovanost shromáždění o všech důležitých otázkách.

Vláda je dále přesvědčena, že v našich mezinárodních vztazích bychom měli daleko více uplatňovat výsledky naší kultury, vědy a umění. V těchto oblastech dosáhla naše socialistická společnost vynikající úrovně a výrazného uplatnění na mezinárodním fóru. Máme tedy na co navazovat. Vláda vychází z toho, že odpovědný výběr kulturních hodnot pro vzájemnou výměnu musí být určován jak základními ideologickými hledisky, tak i potřebami naší kultury, vědy a umění.

K rozvoji a šíření vědy a kultury bude tedy federální vláda přispívat mezinárodními dohodami právě tak, jako koordinací kulturních styků se zahraničím. Bude rovněž pečovat o zajištění reprezentativní československé účasti v mezinárodních vědeckých a kulturních institucích. Také důstojné a účinné propagaci našeho státu v zahraničí budeme věnovat soustředěnou pozornost, ať již půjde o propagaci kulturou a uměním, tělovýchovou a sportem nebo prostřednictvím našeho zahraničního rozhlasového vysílání či našeho tiskového zpravodajství. Zájem o významné mezinárodní akce v tuzemsku zdůrazní federální vláda svou záštitou a plnou podporou takových akcí. Vláda bude plně respektovat zájmy obou národů v této oblasti a současně vytvářet předpoklady pro vzájemné působení jejich kultur a pro to, jak zvyšovat a uvádět do souladu materiální podmínky jejich rozvoje.

Ve svých vnějších vztazích vláda tedy bude dbát na jejich všestranné rozvíjení, na to, aby svou zahraničně politickou aktivitou upevňovala postavení naší země a zároveň přispívala k posílení soustavy socialistických států, v níž máme své pevné místo.

Pro další vývoj naší země je důležité soustavné upevňování její obrany a vnější bezpečnosti.

V září minulého roku vytyčila vláda jako hlavní úkol obnovení bojové pohotovosti československých ozbrojených sil a spolehlivé zajištění západní hranice republiky. Současně vyzvala příslušníky Československé lidové armády, aby pomohli řešit některé z naléhavých problémů vnitřního života státu.

Příslušníci armády ve svém celku zaujali k výzvě vlády politicky odpovědný postoj; dokázali, že armáda je schopna svěřené úkoly plnit, a vyvinuli potřebné úsilí jak při výcviku, tak při pomoci národnímu hospodářství a Veřejné bezpečnosti. Vláda je rozhodnuta posilovat obrannou sílu našeho státu a čestně plnit své internacionální závazky. Považujeme za nutné dále budovat Československou lidovou armádu jako moderní, všestranně připravenou armádu socialistického typu. V tom vidíme také náš hlavní příspěvek k posílení obranné síly koalice zemí Varšavské smlouvy.

Splnění tohoto nanejvýš odpovědného úkolu vyžaduje pevnou, na základech marxismu - leninismu založenou ideovou jednotu vojáků, pružné velení, využívající nejnovější poznatky vojenských, společenských a technických věd, efektivní vynakládání lidských sil i materiálních prostředků, vysokou organizovanost vojenského života a pevnou kázeň, vyplývající z vědomí společenské prospěšnosti vojenské služby. Budeme proto vytvářet nezbytné předpoklady k dalšímu rozvoji Československé lidové armády, k upevňování morálně politického stavu vojáků a k posilování jejich sociálních a právních jistot. Jsme přesvědčeni, že za aktivní a iniciativní pomoci všech vojáků naše armáda své úkoly při zajišťování obrany našeho státu i celého socialistického společenství důsledně splní.

Posilování obranyschopnosti země je spjato i s řešením naléhavých problémů, vyplývajících z nového státoprávního uspořádání Československé socialistické republiky. Je to zejména začlenění Československé lidové armády jako organické, ale zároveň i specifické součásti společenského organismu do státně politického systému a propracování efektivně fungujícího obranného systému státu.

Při jejich řešení budeme vycházet z požadavku, aby na zabezpečování obranyschopnosti státu se v mezích své kompetence, s využitím svých možností a při respektování pravomoci federálních orgánů aktivně podílely státní orgány všech stupňů.

Z věcného nárysu problematiky, před jejímž řešením stojíme, je vidět, že jsou to otázky, které jsme již začali řešit a na nichž musíme dále pracovat novými formami a metodami, danými novým státoprávním uspořádáním republiky. Jde o program a o cíle, které spojují celou federaci. Při uskutečňování tohoto programu je však nyní nutno uplatnit takovou dělbu práce, která by ve svém souhrnu přinesla optimální výsledky pro Českou i Slovenskou socialistickou republiku i pro federaci. Vláda ČSSR bude přitom důsledně vycházet především z jednotlivých ustanovení zákona o československé federaci a uplatňovat ji při řešení věcné problematiky. Tento úkol pokládá proto vláda v této etapě za jeden z nejvýznamnějších i pro metody a formy její vlastní práce. Jde v zásadě o tyto otázky:

1. zabezpečit maximální kolektivnost práce při posuzování jednotlivých otázek i při rozhodování o způsobu jejich řešení. Tato metoda práce vlády spojená s uplatněním individuální odpovědnosti každého člena kolektivu je důležitým předpokladem účelné a úspěšné práce každého kolektivního orgánu. Nabývá však zvláštního významu s ohledem na charakter vlády ČSSR jako orgánu federálního, složeného z občanů obou republik v příslušné proporci. Zde již nejde jen o vnitřní metodu práce orgánu, ale i o předpoklad politické důvěry ve správnost rozhodnutí;

2. Cílevědomě dbát v každodenní praxi o to, aby se v přímém souladu s ústavním zákonem o československé federaci a v jeho duchu stabilizovalo rozdělení kompetencí mezi vládou ČSSR a vládami ČSR a SSR. Jsme si vědomi toho, že půjde o proces postupný, při kterém zejména v počátečním období bude třeba zvlášť promyšleně organizovat spolupráci všech tří orgánů, aby se vytvořil společný dohodnutý výklad a jednotná praxe. Hovoříme-li o kompetenci, spatřujeme v ní nejen právo rozhodovat o určitých otázkách, ale zároveň odpovědnost za rozhodnutí, odpovědnost před příslušnými zastupitelskými orgány a před lidem. V tomto smyslu se vláda ČSSR chce přihlásit k odpovědnosti za rozhodování, které na sebe vezme v souladu s ústavou. Zdůraznění dělby kompetence a dělby odpovědnosti nevylučuje však vzájemnou koordinaci a úzkou spolupráci. I v těch případech, v nichž ústavní zákon dal federální vládě výlučnou pravomoc, chceme spolupracovat se státními orgány České a Slovenské socialistické republiky. Chceme a budeme tak činit již proto, že státní orgány obou republik by se měly zúčastnit tvorby všech opatření, připravovaných federální vládou, i když taková opatření jsou začleněna podle ústavního zákona do její pravomoci;

3. Vztah vlády ČSSR k vládám obou socialistických republik není vztahem nadřízenosti a podřízenosti. Je vztahem tří partnerů, kteří mají v souladu s ústavním zákonem rozděleny úkoly při zabezpečování týchž zásadních cílů. V tomto vztahu však vláda ČSSR bude zajišťovat potřebnou koordinaci v případě společného zájmu. Zpočátku musíme počítat s určitým přechodným obdobím a také s tím, že bude působit setrvačnost, proti níž budeme musit společně vystupovat. Proto také budeme klást velký důraz na programovost v práci vlády. Při složitosti dnešní problematiky je cílevědomé programové soustředění pozornosti na klíčové otázky nevyhnutelné. V tomto období budou federální orgány nápomocny národním orgánům při postupném předávání agendy, spadající do jejich působnosti, aby přechod k federálnímu uspořádání státu byl plynulý a harmonický.

4. Na úseku řízeném národními výbory federální vláda vyjadřuje svůj zájem a podporu směřující k tomu, aby vlády obou republik vytvářely příznivé podmínky pro další upevňování a prohlubování demokratického charakteru jejich činnosti a pro uspokojování rozhodujících potřeb obyvatel. V tomto ohledu má zvláštní postavení zejména Praha jako hlavní město státu. Zvláště zde chce být vláda nápomocna při řešení jeho naléhavých potřeb.