Proto úkoly plánu roku 1971 jsou předmětem
diskusí i konkrétního vyjádření
převážné většiny zaměstnanců
v 50hodinových závazcích převážně
na strojních operacích, aby již od počátku
tohoto roku byl plán plněn rovnoměrně
a byly též vytvořeny předpoklady pro
jeho překročení.
Proto také požadavek zvýšit dodávku
v tryskových stavech pro SSSR nad původní
plán v pětiletce o 5000 kusů, který
vyplývá z vyjádření soudruha
Kosygina o nutnosti zabezpečit v SSSR zvýšení
výroby textilu o 40 %, byl v závodě přijat
s nevšedním zájmem. Jednak pro samotný
rozsah zakázky, jednak pro dalekosáhlou perspektivu
i za rok 1975. Zejména však proto, jak budeme řešit
problematiku, která vznikne při realizaci tohoto
požadavku již letos. A v tom vidím vysoký
stupeň politické konsolidace v našem závodě,
právě v tomto postoji vedení i všech
pracujících, kterým chtějí
realizovat heslo "Od slov k činům".
Chtěl bych vás seznámit stručně
s konkrétní podobou tohoto činu, který
mimo vliv na export by významně podpořil
rozvoj textilního průmyslu v SSSR, a v neposlední
míře pomohl modernizovat i náš textilní
průmysl, aby "ta kovářova kobyla nechodila
bosa" déle, než je zdrávo.
V roce 1971, ještě bez vlivu zvýšeného
požadavku, zvyšujeme export na kapitalistické
země z 56 mil. Kčs na 125 mil. Kčs a na socialistické
země z 202 mil. Kčs na 230 mil. Kčs ve franco
cenách, a to při reprodukčních cenách
18,20 Kčs za 1 dolar a 12,30 Kčs za jeden rubl.
Při vytvoření podmínek pro realizaci
požadavků SSSR bude dodáno již v roce
1971 plus 700 stavů a tyto příznivé
reprodukční ceny jistě nejsou konečné.
Tento náročný úkol, plněný
v podmínkách zastaralých provozoven a ne
právě moderního strojního parku, vyžaduje
alespoň minimální podmínky. Podnik
s orgány strany a ONV přistupuje k řešení,
protože chce zajistit požadavek našich sovětských
přátel. Musíme řešit úbytek
pracovních sil. Víme, že na 500 lidí
odešlo, anebo jsou v přidružených výrobách.
Myslíme si, že jejich stažení z této
oblasti do sféry, která vyrábí špičkovou
techniku, je společensky prospěšné.
Poměrně malým objemem prostředků
a limitů získáme lacino dvojnásobnou
výrobní kapacitu.
Limity, o kterých se zmínil i s. ministr Martinka,
jsou pro tzv. rozvojově nosné programy tak nízké,
že neumožňují ani prostou reprodukci základních
fondů. Neřešení této otázky
pro léta 5. pětiletky, až se vytvoří
lepší podmínky, by se stalo velmi brzy vážnou
brzdou rozvoje efektivních, žádaných,
a na světovém trhu zatím ještě
nedostatkových výrobků, na jejichž výrobě
musí mít především zájem
celá společnost. V našem podniku chceme vytvořit
podmínky k tomu, abychom podstatnou část
přípravy požadavku zvýšeného
exportu pro SSSR zajistili již letos.
Vážené soudružky a soudruzi, pokusil jsem
se na příkladu jednoho podniku, jednoho z mnohých
v ČSSR, ukázat, jak celý kolektiv vsetínské
Zbrojovky, spolu s orgány celozávodního výboru
strany i ZV ROH chce důstojně přispět
k dovršení konsolidačního úsilí
a přinést také svůj příspěvek
XIV. sjezdu Komunistické strany Československa a
padesátiletému jubileu naší strany.
Chtěl jsem též dokumentovat, že pozornost
věnovaná tomuto progresívnímu oboru,
postavenému na patentech čs. techniků, průmyslovým
výborem bývalého Národního
shromáždění nebyla pouhou exkurzí
na zajímavou výrobu, ale že přispěla
k rozvoji tohoto oboru. Tyto naše problémy mají
širší záběr a lze jejich vyřešením
za pomoci příslušných orgánů
dosáhnout prospěchu čs. národního
hospodářství i socialistické integrace.
Závěrem bych chtěl vyslovit názor,
že v rozpisu plánu roku 1971 musí být
věnována na rozhodujících místech
pozornost zejména všem rozvojovým nosným
programům, které jsou základem praktického
provádění strukturálních přeměn
čs. národního hospodářství
při současném zabezpečení materiální
základny a energetických potřeb, jak doporučuje
také návrh usnesení k tomuto bodu jednání.
Věřím, že plán roku 1971 bude
po dořešení některých disproporcí,
signalizovaných Výborem lidové kontroly,
zabezpečen tak, že bude nejen splněn, ale i
překročen, zejména v položkách
určených našim přátelům
v SSSR i ostatních socialistických zemích.
Proto bude nezbytné během roku 1971, jak také
doporučoval poslanec ing. Červený, sledovat
rozpis státního plánu a pomáhat ve
svých volebních obvodech při návštěvách
závodů tomu, aby byl úspěšně
realizován.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Houserovi. Diskutovat bude poslanec ing.
Otakar Šimůnek.
Poslanec ing. O. Šimůnek: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, vyslechli jsme jistě
se zájmem zprávu s. ministra Martinky o výsledcích
roku 1970 a o zajištění a prvních výsledcích
prováděcího plánu na letošní
rok. Nesporně je třeba kladně hodnotit skutečnost,
že byla obnovena organizující role plánu
při provádění celkové hospodářské
politiky vlády a že ve většině
případů hospodářské
výsledky odpovídají plánovaným
cílům.
Několikrát jsme shodně s vládou konstatovali,
že národní hospodářství
se v krátké době podařilo konsolidovat
a že aktuální hospodářská
situace, tak jak se jeví většině občanů,
je dobrá. To nesporně přispívá
k upevnění pozic socialismu jak ve faktickém
rozložení společenských sil, tak ve
vědomí lidí. Můžeme-li pronášet
tak závažné konstatování, musíme
současně stavět program hospodářské
politiky na dosaženém. Podle mého soudu je
teď nejdůležitější otázkou,
jak dosáhnout toho, aby hospodářství
bylo trvale konsolidované a mohlo se rovnoměrně,
efektivně a potřebnými tempy rozvíjet.
A k tomu podle mého názoru je nanejvýš
nutné mít kvalitní program hospodářské
politiky na řadu let. Ústřední výbor
Komunistické strany Československa zařadil
projednávání takovéhoto programu pro
nejbližší pětiletí na pořad
zasedání XIV. sjezdu strany. Sjezd má tedy
dát hospodářskopolitické směrnice
na pětiletí, v němž už vlastně
žijeme a v němž se naše hospodářství
už pohybuje. Bude se tedy projednávat způsob
řešení problémů, které
jsou tak říkajíc už za dveřmi.
Chtěl bych v hlavním z nich vyjádřit
své stanovisko, jak jsem naznačil už ve svém
vystoupení v naší sněmovně na
podzim minulého roku. Jsou to především
rovnováha a zdravý vývoj vnitřního
trhu, situace ve vnějších vztazích a
v devizové bilanci, investiční politika,
plnění investičních záměrů
a strukturální přeměny v průmyslové
výrobě.
Nejprve tedy k problémům vnitřního
trhu. Je jisté, že bylo na něm dosaženo
nejen uklidnění a rovnováhy, ale v globálu
převahy nabídky nad poptávkou. Plán
na rok 1971 předpokládal poměrně vysoký
růst maloobchodního obratu. Výsledky za leden
a únor ukazují, že plánované
tempo zřejmě dosaženo nebude a chystá
se proto i snížení plánu maloobchodního
obratu. To je jistě nesporně výhodnější
než vývoj s nekrytými celkovými příjmy,
nejistotou a panikami. Také psychologicky působí
široká možnost nákupu při pomalejším
růstu prodejů mnohem příznivěji
než velké přírůstky za situace
napětí na trhu. Ale znovu je nutné připomenout,
že vyrovnání bylo dosaženo jednak cenovým
moratoriem, které natrvalo je neudržitelné,
jednak zabrzděním výdělků ve
srovnání s jejich enormním růstem
v letech 1968 a 1969. A navíc všeobecná rovnováha
ještě neznamená vyrovnanou nabídku a
trvale široký sortiment. Stále ještě
některé druhy zboží chybějí
jen dočasně nebo i na dlouhou dobu, což efekt
lepšího zásobování nám
zbytečně snižuje.
Pozornost je třeba věnovat také růstu
vkladů, který dosáhl za rok 1970 možno
říci rekordní výše, téměř
10 mld Kčs. Od roku 1960 se objem vkladů zvýšil
z 20 mld na 64 mld Kčs. Úspory jsou při rostoucí
společenské produktivitě práce a dobrém
vedení finančního hospodářství
vždy pozitivním jevem. Soudružky a soudruzi,
to ale nic nemění na jejich podstatě, že
jsou totiž vcelku odloženou spotřebou a že
pokles přírůstků úspor kdykoliv
v budoucnu může vytvořit náhlý
tlak na trhu. K tomu podle zkušenosti stačí
i menší nerovnoměrnost zásobování,
jestliže se lavinovitě rozšíří
na některé nákladnější
sortimenty.
Je také nutno věnovat pozornost tomu, proč
se spoří. Ukazuje se, že už nehraje zdaleka
tak velikou úlohu, jak se předpokládalo,
tzv. nuceně odložená kupní síla
a účelové spoření na nákladné
předměty dlouhodobé spotřeby. Podle
průzkumu se nyní ve větší míře
tvoří rezervy pro určité ale i pro
nepředvídané výdaje v budoucnu, dále
úspory pro děti, úspory na stáří
a také úvahy některých skupin obyvatelstva
o dalším pracovním zařazení a
s ním spojených příjmech. Jsou tedy
úspory na jedné straně projevem zvýšené
ekonomické stability a na druhé straně zdrojem
rychle realizovatelné kupní síly. To všechno
podle mého názoru vyžaduje novou důkladnou
analýzu vnitřního trhu, rozbor tendencí,
které dlouhodobě vznikají, vypracování
programu, aby místo často neúčelných
zásob byly vytvářeny rezervy, a dále
programu, jak přeměnit horké peníze
v dlouhodobé vklady, např. v pojištění
apod.
Také rozvinutí sortimentu nabízeného
zboží ze státní, družstevní
a ostatních výrob z domácích zdrojů
i z podstatně čilejší mezinárodní
výměny zboží zejména se socialistickými
zeměmi vyžaduje nejen více úsilí,
ale především perspektivnost a cílevědomost.
Improvizace i tzv. mimořádná a ve skutečnosti
spíše opožděná opatření
jsou příliš nákladná.
Dalším takovým okruhem problémů,
které je nutno řešit dlouhodobě, je
otázka vnějších vztahů. Na prvním
místě je to problematika integrace našeho hospodářství
se zeměmi socialistického společenství
a speciálně se Sovětským svazem. Nedávno
jsme ve výborech obou sněmoven se zabývali
jednou takovou dílčí částí
této problematiky, a to situací v plnění
našich exportních závazků. Konstatovali
jsme určité zlepšení, ale zdaleka ještě
ne uspokojivý stav. Činí se přiměřená
organizační a politická opatření,
která mohou tyto nedostatky napravit. Ale nejde jen o to;
ukazuje se totiž, že je neuvěřitelně
malý zájem a iniciativa o získání
trvalých pozic na sovětském trhu, ačkoli
je pro nás zcela otevřen a ačkoliv naše
nutné dovozy vyžadují také odpovídající
exporty. Nejde ale jen o prostou výměnu zboží
vzniklou životně nutnými vzájemnými
dodávkami. Integrace má vést k oboustranně
vyšší produktivitě práce. A to
znamená neustále nalézat nové, další
druhy zboží, nové kooperační
vztahy, nové oblasti vědeckotechnické spolupráce.
Podíváme-li se na podíl výměny
zboží na našem objemu výroby, zjistíme,
že je ve srovnání s přibližně
stejně velkými a obdobně vyvinutými
ekonomikami příliš nízký. Všechna
místa, která rozhodují a zodpovídají
za mezinárodní dělbu práce - myslím,
že celkově máme jich dost - by měla
rozvinout podstatně větší úsilí
k překonání podnikového patriotismu.
Ten totiž zevnitř brzdí proces integrace. A
přitom právě touto cestou jsou možnosti
zvyšování společenské produktivity
práce prakticky neohraničené.
Strukturální problémy jsou i v obchodě
s kapitalistickými zeměmi. Dovážíme
a budeme dovážet některé nutné
suroviny, stroje, ale i licence a jiné hodnoty z vyspělých
kapitalistických států. A to znamená,
že také ve vývozu na tyto trhy musíme
prosazovat zásadu co nejstabilnějších
vztahů ve smyslu vyrovnanosti platební bilance podle
teritorií. Zadluženost krátkodobými
úvěry nad účelnou mez je pro nás
příliš nákladná.
Třetí okruh problémů současného
i budoucího vývoje hospodářství
se soustřeďuje okolo investic a struktury výroby.
Všechen žádoucí obrat k lepšímu
v efektivnosti národního hospodářství
závisí na strukturálních změnách
cestou investic tak, aby ekonomicky málo efektivní
výroby a technologie byly nahrazeny progresívními.
Jednou ze základních strukturálních
změn je přeměna palivově energetické
bilance. Zdůrazňuji, že jde o celou bilanci,
nejen o stranu zdrojů, ale také o strukturu spotřeby.
Kvalitativního zlepšení zdrojů dosahujeme
prakticky jen pomocí sovětských dodávek,
tj. dodávek ropy a plynu. Náš vlastní
přínos není příliš významný.
Náklady na instalovaný výkon rostou i při
zvyšování kapacity agregátů,
náklady na výrobu rostou, se zásobováním
jsou potíže a ani kvalita dodávaného
proudu není ještě stálá. To všechno
jsou ještě problémy, které se řeší.
Ale kde jsme zcela na začátku, je skutečně
ekonomie spotřeby.
Soudružky a soudruzi, připomeňme si jenom známá
fakta o spotřebě primární energie.
V přepočtu na jeden dolar hrubého domácího
produktu spotřebovává se v kilogramech měrného
paliva ve Francii 1289 kg, Japonsku 1802 kg, Rakousku 1848 kg,
Anglii 2720 kg a Československu 4025 kg.
Vezmeme-li spotřebu Československa za 100, činí
to u Anglie 68, u Rakouska 46, Japonska 45 a Francie jen 32 %.
Změnit tento pro nás nevýhodný a natrvalo
nezajistitelný způsob hospodaření
energií, není podle mého názoru zdaleka
jen záležitostí energetiků. Je to věc
volby technologie, zejména v chemii, metalurgii, dimenzování
a koncepce motorů, volby technologických tepelných
spotřebičů a celé řady dalších
opatření ve všech odvětvích národního
hospodářství.
Z hlediska plánování mají všechny
tyto problémy jedno společné. Nedají
se totiž řešit ze dne na den ani z roku na rok,
ale jen na základě cílevědomě
zajišťovaného programu. Z hlediska efektivního
rozvoje hospodářství zní otázka:
jak rozdělit prostředky, aby investice do extenzívního
rozvoje výroby nepohltily prostředky, které
jsou nutné pro zefektivnění spotřeby.
Proč hovořím o tomto zdánlivě
speciálním problému? Na příkladu
energetiky se totiž ukazuje daleko širší
ekonomická závislost, bez prosazení strukturálních
změn nelze zabránit tomu, aby růst výroby
nebyl pohlcen rychlejším růstem materiálních
nákladů, což vyjádřeno v terminologii
bilance národního hospodářství
zní: jak dosáhnout, aby růstu společenského
produktu odpovídal růst národního
důchodu, který je jediným zdrojem finální
spotřeby a rozšířené reprodukce.
Soudružky a soudruzi, shrneme-li takto problematiku současné
hospodářské politiky, můžeme
vyvodit některé aktuální i perspektivní
úkoly, o jejichž splnění je třeba
usilovat a k nimž jako poslanci můžeme mnoho
a mnoho přispět.
Z hlediska současného hospodářského
vývoje je to úkol zajistit ty proporce v praktickém
vývoji, které obsahuje plán. Nejde o heslo
plnit a překračovat kdekoliv a jakkoliv, ale plnit
úkoly v tom pořadí a rozsahu, jak jsou obsaženy
v plánu. Je např. třeba pečlivě
sledovat objem průmyslové výroby.
Vysoké překračování, ke kterému
v prvních měsících dochází,
znamená samozřejmě vyšší
nároky na materiál a na druhé straně
nebezpečí vzniku nepotřebných zásob.
V investicích je nakonec stanoveno pořadí,
především dokončovat a uvádět
do provozu rozestavěné akce, přednostně
a spolehlivě zajišťovat energetické kapacity
a dokončovat byty. Ve všech částech
plánu nepřipouštět růst nákladů,
neplnění finančních ukazatelů
a plnit přesně závazky pro domácí
odběratele a také pro export.
Z hlediska dlouhodobého vývoje je to naléhavý
požadavek perspektivního programu pro každé
odvětví a pro každý podnik. Problém
investic a struktury výroby, který rozhoduje dlouhodobě
o společenské produktivitě práce,
se nedá řešit bez perspektivního programu.
Rozhodování o velkých akcích není
možné od případu k případu,
ale aspoň v minimálním komplexu, jinak budou
prosazované požadavky vždycky nadměrné
a stupeň jejich faktického zajištění
nízký.
Obnovení plánovitosti vývoje není
a nesmí být jenom proklamací, ale může
k němu dojít výhradně prostřednictvím
kvalitně zpracovaných a organizačně
zajištěných plánů. Z tohoto hlediska
je klíčovým požadavkem včasně
zpracovaný základní výhledový
program.
Soudružky a soudruzi poslanci, vyslechli jsme od soudruha
ministra Martinky zprávu o výsledcích úsilí
Státní plánovací komise, zaměřené
k realizaci ročních plánů. Dovolte
mi, abych i vaším jménem vyslovil přání
a naději, že také vyšší stupeň
plánování, perspektivní plán,
zaujme takové postavení v hospodářské
politice, jaké mu v socialistické společnosti
patří. Děkuji vám za vaši pozornost.