Proto úkoly plánu roku 1971 jsou předmětem diskusí i konkrétního vyjádření převážné většiny zaměstnanců v 50hodinových závazcích převážně na strojních operacích, aby již od počátku tohoto roku byl plán plněn rovnoměrně a byly též vytvořeny předpoklady pro jeho překročení.

Proto také požadavek zvýšit dodávku v tryskových stavech pro SSSR nad původní plán v pětiletce o 5000 kusů, který vyplývá z vyjádření soudruha Kosygina o nutnosti zabezpečit v SSSR zvýšení výroby textilu o 40 %, byl v závodě přijat s nevšedním zájmem. Jednak pro samotný rozsah zakázky, jednak pro dalekosáhlou perspektivu i za rok 1975. Zejména však proto, jak budeme řešit problematiku, která vznikne při realizaci tohoto požadavku již letos. A v tom vidím vysoký stupeň politické konsolidace v našem závodě, právě v tomto postoji vedení i všech pracujících, kterým chtějí realizovat heslo "Od slov k činům".

Chtěl bych vás seznámit stručně s konkrétní podobou tohoto činu, který mimo vliv na export by významně podpořil rozvoj textilního průmyslu v SSSR, a v neposlední míře pomohl modernizovat i náš textilní průmysl, aby "ta kovářova kobyla nechodila bosa" déle, než je zdrávo.

V roce 1971, ještě bez vlivu zvýšeného požadavku, zvyšujeme export na kapitalistické země z 56 mil. Kčs na 125 mil. Kčs a na socialistické země z 202 mil. Kčs na 230 mil. Kčs ve franco cenách, a to při reprodukčních cenách 18,20 Kčs za 1 dolar a 12,30 Kčs za jeden rubl. Při vytvoření podmínek pro realizaci požadavků SSSR bude dodáno již v roce 1971 plus 700 stavů a tyto příznivé reprodukční ceny jistě nejsou konečné.

Tento náročný úkol, plněný v podmínkách zastaralých provozoven a ne právě moderního strojního parku, vyžaduje alespoň minimální podmínky. Podnik s orgány strany a ONV přistupuje k řešení, protože chce zajistit požadavek našich sovětských přátel. Musíme řešit úbytek pracovních sil. Víme, že na 500 lidí odešlo, anebo jsou v přidružených výrobách. Myslíme si, že jejich stažení z této oblasti do sféry, která vyrábí špičkovou techniku, je společensky prospěšné. Poměrně malým objemem prostředků a limitů získáme lacino dvojnásobnou výrobní kapacitu.

Limity, o kterých se zmínil i s. ministr Martinka, jsou pro tzv. rozvojově nosné programy tak nízké, že neumožňují ani prostou reprodukci základních fondů. Neřešení této otázky pro léta 5. pětiletky, až se vytvoří lepší podmínky, by se stalo velmi brzy vážnou brzdou rozvoje efektivních, žádaných, a na světovém trhu zatím ještě nedostatkových výrobků, na jejichž výrobě musí mít především zájem celá společnost. V našem podniku chceme vytvořit podmínky k tomu, abychom podstatnou část přípravy požadavku zvýšeného exportu pro SSSR zajistili již letos.

Vážené soudružky a soudruzi, pokusil jsem se na příkladu jednoho podniku, jednoho z mnohých v ČSSR, ukázat, jak celý kolektiv vsetínské Zbrojovky, spolu s orgány celozávodního výboru strany i ZV ROH chce důstojně přispět k dovršení konsolidačního úsilí a přinést také svůj příspěvek XIV. sjezdu Komunistické strany Československa a padesátiletému jubileu naší strany.

Chtěl jsem též dokumentovat, že pozornost věnovaná tomuto progresívnímu oboru, postavenému na patentech čs. techniků, průmyslovým výborem bývalého Národního shromáždění nebyla pouhou exkurzí na zajímavou výrobu, ale že přispěla k rozvoji tohoto oboru. Tyto naše problémy mají širší záběr a lze jejich vyřešením za pomoci příslušných orgánů dosáhnout prospěchu čs. národního hospodářství i socialistické integrace.

Závěrem bych chtěl vyslovit názor, že v rozpisu plánu roku 1971 musí být věnována na rozhodujících místech pozornost zejména všem rozvojovým nosným programům, které jsou základem praktického provádění strukturálních přeměn čs. národního hospodářství při současném zabezpečení materiální základny a energetických potřeb, jak doporučuje také návrh usnesení k tomuto bodu jednání.

Věřím, že plán roku 1971 bude po dořešení některých disproporcí, signalizovaných Výborem lidové kontroly, zabezpečen tak, že bude nejen splněn, ale i překročen, zejména v položkách určených našim přátelům v SSSR i ostatních socialistických zemích. Proto bude nezbytné během roku 1971, jak také doporučoval poslanec ing. Červený, sledovat rozpis státního plánu a pomáhat ve svých volebních obvodech při návštěvách závodů tomu, aby byl úspěšně realizován.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Houserovi. Diskutovat bude poslanec ing. Otakar Šimůnek.

Poslanec ing. O. Šimůnek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vyslechli jsme jistě se zájmem zprávu s. ministra Martinky o výsledcích roku 1970 a o zajištění a prvních výsledcích prováděcího plánu na letošní rok. Nesporně je třeba kladně hodnotit skutečnost, že byla obnovena organizující role plánu při provádění celkové hospodářské politiky vlády a že ve většině případů hospodářské výsledky odpovídají plánovaným cílům.

Několikrát jsme shodně s vládou konstatovali, že národní hospodářství se v krátké době podařilo konsolidovat a že aktuální hospodářská situace, tak jak se jeví většině občanů, je dobrá. To nesporně přispívá k upevnění pozic socialismu jak ve faktickém rozložení společenských sil, tak ve vědomí lidí. Můžeme-li pronášet tak závažné konstatování, musíme současně stavět program hospodářské politiky na dosaženém. Podle mého soudu je teď nejdůležitější otázkou, jak dosáhnout toho, aby hospodářství bylo trvale konsolidované a mohlo se rovnoměrně, efektivně a potřebnými tempy rozvíjet. A k tomu podle mého názoru je nanejvýš nutné mít kvalitní program hospodářské politiky na řadu let. Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil projednávání takovéhoto programu pro nejbližší pětiletí na pořad zasedání XIV. sjezdu strany. Sjezd má tedy dát hospodářskopolitické směrnice na pětiletí, v němž už vlastně žijeme a v němž se naše hospodářství už pohybuje. Bude se tedy projednávat způsob řešení problémů, které jsou tak říkajíc už za dveřmi. Chtěl bych v hlavním z nich vyjádřit své stanovisko, jak jsem naznačil už ve svém vystoupení v naší sněmovně na podzim minulého roku. Jsou to především rovnováha a zdravý vývoj vnitřního trhu, situace ve vnějších vztazích a v devizové bilanci, investiční politika, plnění investičních záměrů a strukturální přeměny v průmyslové výrobě.

Nejprve tedy k problémům vnitřního trhu. Je jisté, že bylo na něm dosaženo nejen uklidnění a rovnováhy, ale v globálu převahy nabídky nad poptávkou. Plán na rok 1971 předpokládal poměrně vysoký růst maloobchodního obratu. Výsledky za leden a únor ukazují, že plánované tempo zřejmě dosaženo nebude a chystá se proto i snížení plánu maloobchodního obratu. To je jistě nesporně výhodnější než vývoj s nekrytými celkovými příjmy, nejistotou a panikami. Také psychologicky působí široká možnost nákupu při pomalejším růstu prodejů mnohem příznivěji než velké přírůstky za situace napětí na trhu. Ale znovu je nutné připomenout, že vyrovnání bylo dosaženo jednak cenovým moratoriem, které natrvalo je neudržitelné, jednak zabrzděním výdělků ve srovnání s jejich enormním růstem v letech 1968 a 1969. A navíc všeobecná rovnováha ještě neznamená vyrovnanou nabídku a trvale široký sortiment. Stále ještě některé druhy zboží chybějí jen dočasně nebo i na dlouhou dobu, což efekt lepšího zásobování nám zbytečně snižuje.

Pozornost je třeba věnovat také růstu vkladů, který dosáhl za rok 1970 možno říci rekordní výše, téměř 10 mld Kčs. Od roku 1960 se objem vkladů zvýšil z 20 mld na 64 mld Kčs. Úspory jsou při rostoucí společenské produktivitě práce a dobrém vedení finančního hospodářství vždy pozitivním jevem. Soudružky a soudruzi, to ale nic nemění na jejich podstatě, že jsou totiž vcelku odloženou spotřebou a že pokles přírůstků úspor kdykoliv v budoucnu může vytvořit náhlý tlak na trhu. K tomu podle zkušenosti stačí i menší nerovnoměrnost zásobování, jestliže se lavinovitě rozšíří na některé nákladnější sortimenty.

Je také nutno věnovat pozornost tomu, proč se spoří. Ukazuje se, že už nehraje zdaleka tak velikou úlohu, jak se předpokládalo, tzv. nuceně odložená kupní síla a účelové spoření na nákladné předměty dlouhodobé spotřeby. Podle průzkumu se nyní ve větší míře tvoří rezervy pro určité ale i pro nepředvídané výdaje v budoucnu, dále úspory pro děti, úspory na stáří a také úvahy některých skupin obyvatelstva o dalším pracovním zařazení a s ním spojených příjmech. Jsou tedy úspory na jedné straně projevem zvýšené ekonomické stability a na druhé straně zdrojem rychle realizovatelné kupní síly. To všechno podle mého názoru vyžaduje novou důkladnou analýzu vnitřního trhu, rozbor tendencí, které dlouhodobě vznikají, vypracování programu, aby místo často neúčelných zásob byly vytvářeny rezervy, a dále programu, jak přeměnit horké peníze v dlouhodobé vklady, např. v pojištění apod.

Také rozvinutí sortimentu nabízeného zboží ze státní, družstevní a ostatních výrob z domácích zdrojů i z podstatně čilejší mezinárodní výměny zboží zejména se socialistickými zeměmi vyžaduje nejen více úsilí, ale především perspektivnost a cílevědomost. Improvizace i tzv. mimořádná a ve skutečnosti spíše opožděná opatření jsou příliš nákladná.

Dalším takovým okruhem problémů, které je nutno řešit dlouhodobě, je otázka vnějších vztahů. Na prvním místě je to problematika integrace našeho hospodářství se zeměmi socialistického společenství a speciálně se Sovětským svazem. Nedávno jsme ve výborech obou sněmoven se zabývali jednou takovou dílčí částí této problematiky, a to situací v plnění našich exportních závazků. Konstatovali jsme určité zlepšení, ale zdaleka ještě ne uspokojivý stav. Činí se přiměřená organizační a politická opatření, která mohou tyto nedostatky napravit. Ale nejde jen o to; ukazuje se totiž, že je neuvěřitelně malý zájem a iniciativa o získání trvalých pozic na sovětském trhu, ačkoli je pro nás zcela otevřen a ačkoliv naše nutné dovozy vyžadují také odpovídající exporty. Nejde ale jen o prostou výměnu zboží vzniklou životně nutnými vzájemnými dodávkami. Integrace má vést k oboustranně vyšší produktivitě práce. A to znamená neustále nalézat nové, další druhy zboží, nové kooperační vztahy, nové oblasti vědeckotechnické spolupráce. Podíváme-li se na podíl výměny zboží na našem objemu výroby, zjistíme, že je ve srovnání s přibližně stejně velkými a obdobně vyvinutými ekonomikami příliš nízký. Všechna místa, která rozhodují a zodpovídají za mezinárodní dělbu práce - myslím, že celkově máme jich dost - by měla rozvinout podstatně větší úsilí k překonání podnikového patriotismu. Ten totiž zevnitř brzdí proces integrace. A přitom právě touto cestou jsou možnosti zvyšování společenské produktivity práce prakticky neohraničené.

Strukturální problémy jsou i v obchodě s kapitalistickými zeměmi. Dovážíme a budeme dovážet některé nutné suroviny, stroje, ale i licence a jiné hodnoty z vyspělých kapitalistických států. A to znamená, že také ve vývozu na tyto trhy musíme prosazovat zásadu co nejstabilnějších vztahů ve smyslu vyrovnanosti platební bilance podle teritorií. Zadluženost krátkodobými úvěry nad účelnou mez je pro nás příliš nákladná.

Třetí okruh problémů současného i budoucího vývoje hospodářství se soustřeďuje okolo investic a struktury výroby. Všechen žádoucí obrat k lepšímu v efektivnosti národního hospodářství závisí na strukturálních změnách cestou investic tak, aby ekonomicky málo efektivní výroby a technologie byly nahrazeny progresívními. Jednou ze základních strukturálních změn je přeměna palivově energetické bilance. Zdůrazňuji, že jde o celou bilanci, nejen o stranu zdrojů, ale také o strukturu spotřeby.

Kvalitativního zlepšení zdrojů dosahujeme prakticky jen pomocí sovětských dodávek, tj. dodávek ropy a plynu. Náš vlastní přínos není příliš významný. Náklady na instalovaný výkon rostou i při zvyšování kapacity agregátů, náklady na výrobu rostou, se zásobováním jsou potíže a ani kvalita dodávaného proudu není ještě stálá. To všechno jsou ještě problémy, které se řeší. Ale kde jsme zcela na začátku, je skutečně ekonomie spotřeby.

Soudružky a soudruzi, připomeňme si jenom známá fakta o spotřebě primární energie. V přepočtu na jeden dolar hrubého domácího produktu spotřebovává se v kilogramech měrného paliva ve Francii 1289 kg, Japonsku 1802 kg, Rakousku 1848 kg, Anglii 2720 kg a Československu 4025 kg.

Vezmeme-li spotřebu Československa za 100, činí to u Anglie 68, u Rakouska 46, Japonska 45 a Francie jen 32 %. Změnit tento pro nás nevýhodný a natrvalo nezajistitelný způsob hospodaření energií, není podle mého názoru zdaleka jen záležitostí energetiků. Je to věc volby technologie, zejména v chemii, metalurgii, dimenzování a koncepce motorů, volby technologických tepelných spotřebičů a celé řady dalších opatření ve všech odvětvích národního hospodářství.

Z hlediska plánování mají všechny tyto problémy jedno společné. Nedají se totiž řešit ze dne na den ani z roku na rok, ale jen na základě cílevědomě zajišťovaného programu. Z hlediska efektivního rozvoje hospodářství zní otázka: jak rozdělit prostředky, aby investice do extenzívního rozvoje výroby nepohltily prostředky, které jsou nutné pro zefektivnění spotřeby.

Proč hovořím o tomto zdánlivě speciálním problému? Na příkladu energetiky se totiž ukazuje daleko širší ekonomická závislost, bez prosazení strukturálních změn nelze zabránit tomu, aby růst výroby nebyl pohlcen rychlejším růstem materiálních nákladů, což vyjádřeno v terminologii bilance národního hospodářství zní: jak dosáhnout, aby růstu společenského produktu odpovídal růst národního důchodu, který je jediným zdrojem finální spotřeby a rozšířené reprodukce.

Soudružky a soudruzi, shrneme-li takto problematiku současné hospodářské politiky, můžeme vyvodit některé aktuální i perspektivní úkoly, o jejichž splnění je třeba usilovat a k nimž jako poslanci můžeme mnoho a mnoho přispět.

Z hlediska současného hospodářského vývoje je to úkol zajistit ty proporce v praktickém vývoji, které obsahuje plán. Nejde o heslo plnit a překračovat kdekoliv a jakkoliv, ale plnit úkoly v tom pořadí a rozsahu, jak jsou obsaženy v plánu. Je např. třeba pečlivě sledovat objem průmyslové výroby.

Vysoké překračování, ke kterému v prvních měsících dochází, znamená samozřejmě vyšší nároky na materiál a na druhé straně nebezpečí vzniku nepotřebných zásob. V investicích je nakonec stanoveno pořadí, především dokončovat a uvádět do provozu rozestavěné akce, přednostně a spolehlivě zajišťovat energetické kapacity a dokončovat byty. Ve všech částech plánu nepřipouštět růst nákladů, neplnění finančních ukazatelů a plnit přesně závazky pro domácí odběratele a také pro export.

Z hlediska dlouhodobého vývoje je to naléhavý požadavek perspektivního programu pro každé odvětví a pro každý podnik. Problém investic a struktury výroby, který rozhoduje dlouhodobě o společenské produktivitě práce, se nedá řešit bez perspektivního programu. Rozhodování o velkých akcích není možné od případu k případu, ale aspoň v minimálním komplexu, jinak budou prosazované požadavky vždycky nadměrné a stupeň jejich faktického zajištění nízký.

Obnovení plánovitosti vývoje není a nesmí být jenom proklamací, ale může k němu dojít výhradně prostřednictvím kvalitně zpracovaných a organizačně zajištěných plánů. Z tohoto hlediska je klíčovým požadavkem včasně zpracovaný základní výhledový program.

Soudružky a soudruzi poslanci, vyslechli jsme od soudruha ministra Martinky zprávu o výsledcích úsilí Státní plánovací komise, zaměřené k realizaci ročních plánů. Dovolte mi, abych i vaším jménem vyslovil přání a naději, že také vyšší stupeň plánování, perspektivní plán, zaujme takové postavení v hospodářské politice, jaké mu v socialistické společnosti patří. Děkuji vám za vaši pozornost.