Poslanec J. Kalkus: Soudružky a soudruzi, dovolte
mi krátkou poznámku k projednávaným
problémům. Při čtení zprávy
tří orgánů, která nám
byla předložena, a pozorném vyslechnutí
referátu soudruhů dr. Feješe i ing. Kasky,
když jsem poslouchal právě ty statě,
kde se mluví o trestné činnosti podle první
hlavy, doslechl jsem se jenom, že u nás šlo o
politickou nebo společenskou krizi. Mám za to, že
už dnes, když jsou zde dva roky od událostí
roku 1968 a částečně 1969, bychom
si měli přece umět říci, jaká
to byla krize, že to byl pokus o kontrarevoluci v Československu,
že to byla krize vyvolaná kontrarevolučními
živly a že se to nemůže ani tady u nás
v parlamentě obcházet, že právě
sovětská vojska nám přišla na
pomoc proti této kontrarevoluci podle dohod, které
byly podepsány i naší stranou v Bratislavě.
To je přece jasné - a právě z toho
musíme vycházet, jestliže odsuzujeme trestné
činy podle hlavy první. To za prvé.
Za druhé myslím, že je naprosto správné,
že v usnesení, které jsme dostali rozmnoženo,
je úkol pro vládu, v němž se jí
ukládá, aby vytvořila předpoklady
pro to, aby mohli být potrestáni všichni kontrarevolucionáři
z roku 1968 a 1969 a všechny ostatní kontrarevoluční
činy. Mám však dojem, že by tato věc
měla být termínována, do kdy se to
má udělat, protože máme někdy
také zkušenosti, že tyto choulostivé otázky
se z různých, často i osobních důvodů
odkládají tak dlouho, až se dostanou na pozice,
kde se téměř nedají řešit.
Dále bych se chtěl obrátit na Generální
prokuraturu a na ministerstvo spravedlnosti s dotazem a žádostí.
Zjistil jsem, že předseda MěNV v Českých
Budějovicích s. Bedřich Drajer byl velmi
urážen a na cti napadán kontrarevolučními
živly z organizace KAN. Tato organizace ho napadala, urážela,
vláčela, psala o něm hanlivé nápisy
ve svých vývěsních skříňkách
v Českých Budějovicích. Soudruh Drajer
tuto organizaci a konkrétní osoby žaloval,
ale do dnešní doby Okresní soud v Českých
Budějovicích žalobu neprojednal. Žádáme
tedy, aby generální prokurátor a ministr
spravedlnosti zjednali nápravu.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Kalkusovi. Dále se přihlásil
o slovo poslanec Hlína.
Poslanec J. Hlína: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, domnívám se, že projednáváme-li
tak závažnou věc, jakou je nárůst
kriminality, přece jen bychom měli také myslet
na nějakou prevenci. V minulosti bylo přece naším
dobrým zvykem, že pokud jsme potřebovali upnout
pozornost na nějaké úkoly, dovedli jsme také
k tomu dělat řádnou propagaci. Plně
souhlasím se všemi soudruhy, kteří už
mluvili o tom, že je otřesné ono konstatování,
ale přece jen by Federální shromáždění
jako nejvyšší orgán a také vláda
republiky měly vydat výzvu ke všem čestným
a poctivým lidem. Chodím mezi lidi a jsem přesvědčen,
že v naší společnosti nabývá
postupně vrchu vědomí čestnosti a
poctivosti. Tuto výzvu bych se pokusil formulovat jako
výzvu "všem čestným občanům",
kteří by spolu s naší bezpečností
pomáhali v boji proti narušovatelům zákonů,
proti korupci, spekulaci, rozkrádání společenského
majetku, flákačství a příživnictví.
Ve velikém nákladu bych vydal plakáty, které
by měly být vyvěšeny na všech veřejných
místech.
Oč mi jde? Pokud mluvím s příslušníky
SNB, vždycky si stěžují na nepochopení
občanů při výkonu služby. Měli
bychom jim pomoci tím, že vytvoříme
takové veřejné mínění,
které by našim příslušníkům
usnadnilo práci při zákrocích. Mohl
bych uvést příklady, kdy třeba v noci
v Praze někdo vyrve ženě kabelku, ona začne
křičet, ale nikdo z občanů nepomáhá.
Příslušník SNB je sám a honí
zloděje ulicí.
Správné je to, co říkal s. Dobiáš,
že totiž náš život se příliš
zidealizoval. Např. na železnici bylo dobrým
zvykem, že když se ve fabrice naložilo zboží
a bylo vezeno do krajského skladu třeba na druhém
konci republiky, byl vagón zabezpečen speciálním
zámkem, který měl možnost odemknout
teprve nádražák ve skladu. My jsme si ale řekli,
zřejmě po nástupu nových, dobrých
ministrů, že už naši lidé jsou dobří
a že taková opatření nejsou potřebná.
Dnes totiž nezjistíme ani kde se zboží
vykradlo, poněvadž se to stane v průběhu
cesty. Nedávno jsem se setkal na ministerstvu dopravy s
jedním čestným komunistou z Tachova, který
mi říkal: "Představ si, bojuji za tyto
zámky, ale nemohu to prosadit. Prý je to už
přežitek."
Proto volám po výzvě, která by měla
napomoci tomu, aby všichni čestní občané
skutečně pomohli dodržování zákonů
a také bezpečnosti.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Hlínovi. Dále bude hovořit
poslanec dr. Lukačovič.
Poslanec dr. h. c. J. Lukačovič: Vážené
súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci,
súdruh Feješ nás prosil, aby sme pomohli v
boji proti kriminalite. Som na rozpakoch, pretože keď
čítam naše noviny a rubriky kriminality, nikdy
sa v nich nedočítam celé mená. Sú
tam uvedené iba skratky J. P., Š. S., atď. Pýtam
sa, či existuje nejaký zákon alebo vládne
nariadenie, ktoré zakazuje uverejniť meno toho, kto
napríklad ukradne auto, alebo poškodí socialistický
majetok. Myslím, že by bolo veľmi dobré
urobiť v tomto smere nápravu a menami uvádzať
osoby, ktoré opätovne páchajú trestnú
činnosť. Možno by to bol účinný
nástroj, ako kriminalitu potlačiť.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Lukačovičovi. Hlásí
se ještě někdo o slovo? /Nikdo./
Konstatuji, že rozprava je skončena. Prosím
s. gen. prokurátora dr. Feješe, zda si přeje
slovo.
Generální prokurátor ČSSR JUDr. J.
Feješ: Súdružky a súdruhovia, v
prednesených diskusných príspevkoch bola
právom kritizovaná práca všetkých
troch rezortov. Ale ani my sami sme nehovorili v predloženej
správe, že je u nás všetko v poriadku.
Naším najväčším nedostatkom,
a to aj na úseku boja proti kriminalite je to, že
pokiaľ ide o generálnu prevenciu, to znamená
pri trestnom postihu zistených páchateľov trestných
činov nedodržujeme dve leninské zásady,
a to bezprostrednosť a neodvrátiteľnosť
trestu. Dokiaľ toto poznanie neprenikne do právneho
vedomia našich občanov, boli by ostatné spôsoby
boja proti kriminalite, kde som prosil o spoluprácu ostatné
zložky, málo účinné. A v tomto
smere hlavnú ťarchu zodpovednosti musíme niesť
na svojich bedrách my, to znamená tri rezorty, ktoré
správu predložili. Preto sme vám tiež
vďační za všetky pripomienky.
Pokiaľ tu boli kritizované konkrétne prípady,
ťažko, pokiaľ sa týkajú prokuratúry,
môžem na ne odpovedať. Nehnevajte sa na mňa,
ale povedané nemôže byť dokázané.
V jednom, nehovorím, že v ostatnom nie, má
poslanec Latner pravdu. Ide o kritiku okresného prokurátora
Jelínka v Chomutove. Pokiaľ viem, bol tento prokurátor
už v minulom roku z funkcie odvolaný.
I keď je pravda, že napr. prokuratúra bola skôr
alebo hlavne objektom a len potom subjektom pravičiarsko-oportunistických
útokov, predsa len bola aj ona zasiahnutá týmto
pravičiarskym oportunizmom, liberalizmom a do určitej
miery aj antisocialistickými tendenciami. A práve
preto boli urobené a robia sa tie kádrové
opatrenia, ktoré sme uviedli v správe i v úvodnom
slove.
Právom by ste sa ma mohli opýtať: Ako chcete
s tak málo ľuďmi plniť povinnosti, pred
ktorými stojíte? Situácia je takáto:
To najnutnejšie, to znamená žalovať zistených
a preukázaných páchateľov trestných
činov, to dokážeme aj s tým, čo
máme. Neúplne vystačíme na druhé
úlohy, t. j. na všeobecný dozor, na občiansky
súdny dozor, kde sa má kontrolovať dodržiavanie
zákonnosti na všetkých úsekoch nášho
právneho poriadku a spoločenského života.
Ale aj pokiaľ ide o zlepšenie kádrovej situácie,
robia sa opatrenia. Pravda, je to vec dosť ťažká.
Úvahy sú rôzne, aj také aké
tu boli uvedené, zriadiť zase kurzy - neviem, ako
by sa menovali, či právnická škola pracujúcich
- prípadne prispôsobiť výuku aj na vysokých
školách, na právnických fakultách
v takom zmysle, aby do prvých troch rokov bola presunutá
judiciálna skúška; dosiaľ to bolo naopak,
najprv bola história práva a potom ostatné.
Robia sa opatrenia pre to, aby sa to riešilo.
Pravda, to všetko ešte nie je dosť. Pre konsolidáciu
pomerov na prokuratúre je potrebné, aby sme vedeli
urobiť naše povolanie príťažlivým,
aby mladí ľudia z fakúlt k nám nielen
prišli, ale aby u nás potom aj zostali. Bohužiaľ,
nie sú pre to ešte vytvorené podmienky, jednak
preto, že samotné povolanie bolo aj v minulosti a
ešte dnes je dosť odiózne, hoci je spoločensky
potrebné. A potom hlavne tí mladí vravia,
že aj keď sa platové pomery na prokuratúre
zlepšili v r. 1968, predsa len nie sú dosť dobre
zaplatení. To všetko sa chystáme zhrnúť
do dokumentu a nájsť do jesene nejaké riešenie.
Pokiaľ tu súdružka Dohnalová vo všeobecnej
rovine položila otázky, či platí ustanovenie
prvej hlavy trestného zákona, a kto a čo
bráni tomu, aby boli u nás postihnutí - to
znamená z našej strany žalovaní - páchatelia
protištátnych činov, odpovedám jej zase
vo všeobecnej rovine: Platí. Pri uplatňovaní
trestnej politiky vychádzame zo zásady, že
právny poriadok u nás platil po celý rok
1968 a 1969 a platí dodnes. Nič nebráni tomu,
aby boli tí, čo spáchali protištátne
činy v roku 1968 a 1969, potrestaní. Nikto a nič
tomu nebráni. Otázka bola vo všeobecnej rovine,
vo všeobecnej rovine aj na ňu odpovedám.
Trestné činy na úseku ekonomickom - špekulácia,
fluktuácia. O tom hovoril súdruh poslanec Procházka.
Je pravda, aj my máme k tomu čo povedať. Samozrejme,
keď kontrola alebo orgány Ministerstva vnútra
vec vyhľadajú, vyšetria a nám ju dajú.
To je pravda. Ale pravda je aj to, že najmä v týchto
veciach hlavnú úlohu v boji proti kriminalite musia
zohrať ostatné orgány, t. j. kontrola, národné
výbory, musí byť poriadok v podnikoch, v závodoch.
Keď hovorím kontrola, to znamená aj riadenie,
v prvom rade riaditelia podnikov, závodov a národné
výbory, ani my sa z toho nevynímame, ale tu je pomer
obrátený. V generálnej prevencii spočíva
hlavná ťarcha na nás, v tomto smere je hlavná
ťarcha na ostatných orgánoch.
Súdruhovi posl. Dobiášovi: Je to smutná
pravda, že kriminalita u nás má teraz prudko
stúpajúci trend a mala by v našom socialistickom
zriadení klesať. To, pravda, neznamená, že
je zlá teória. Ale Lenin predsa hovoril, že
pretvorenie vedomia ľudí i po prevzatí moci
robotníckou triedou potrvá niekoľko desaťročí.
A my - ako nám je všetkým známe - sme,
pokiaľ ide o funkciu štátu, zidealizovali ľudí
v socializme. Mnohé funkcie štátu sme prenášali
na spoločenské organizácie. Tvrdilo sa, že
už máme všeľudový štát.
Kriminalita bude klesať vtedy, až vedomie ľudí
v socializme bude na potrebnej úrovni. Nikto netvrdil,
ani ja netvrdím, že potom ľudia prestanú
byť ľuďmi, že prestanú hrať určitú
úlohu napr. emócie. Pravdepodobne budú i
potom vraždy, ľudia budú i kradnúť,
ale zrejme nebude toho toľko ako dnes, a tieto prípady
sa budú riešiť inak.
Veď sme tu dnes počuli, že napr. u recidivistov
je polovica týchto páchateľov nie celkom normálna.
Je otázka, či táto polovica z nich nepatrí
skôr do liečebného ústavu než
do kriminálu.
Súdruh poslanec Bubník hovoril o potrebe racionalizácie
trestného konania a hlavne prípravného konania.
Je to pravda, súdružky a súdruhovia. V mnohom
sme ťažkopádni. Možno, že značná
časť drobnej kriminality ide cez formalistické,
ťažkopádne pokračovanie trestného
poriadku. To všetko sa uváži hlavne pri príprave
veľkej novely trestného poriadku.
Pravda, aby sme sa dostali o krok ďalej, je potrebné,
aby sa všeobecne dostala na potrebnú úroveň
pracovná, štátno-občianska disciplína
a poriadok, aby u nás bolo samozrejmé, že keď
niekto urobí krivý krok, že za to musí
niesť i zodpovednosť. Na to sú potrebné
dve veci. Jednak dobré zákony a jednak dobré
orgány, ktoré vedia vynucovať dodržiavanie
platných zákonov. To platí napr. aj o spomínanej
situácii v našej cestnej doprave. Vládne nariadenie
o cestnej doprave môže byť akokoľvek dobré,
všetko bude márne, pokiaľ bude v podvedomí
vodičov motorových vozidiel zakotvené, že
si na ceste môžu robiť, čo chcú,
že môžu byť pirátmi a že ich
nikto nepoženie na zodpovednosť. Musíme vynútiť
autoritu zákona predstavovaného značkou na
ceste. Verím, že keď všetky uvedené
orgány a organizácie dajú hlavy dohromady
a keď bude dosť dobrej vôle, že sa nám
podarí kriminalitu podstatne obmedziť. Ďakujem
vám za pozornosť.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji s. prokurátoru Feješovi a prosím
ministra vnitra s. ing. Kasku, jestli nechce říci
několik slov.
Ministr vnitra ČSSR ing. R. Kaska: Vážené
soudružky a soudruzi, chtěl bych říci
několik poznámek k některým otázkám,
které v diskusi byly řečeny na naši
adresu.
Předně k otázce o urychlení zákona
o Sboru národní bezpečnosti a služebních
poměrech. Je pravda, že zákon byl připravován
již delší dobu, prakticky dva a půl až
tři roky a že měl být projednáván
již v minulém roce. Když jsme poslední
variantu tohoto zákona posuzovali nyní ve vedení
ministerstva, uvědomili jsme si, že v této
formě ji předložit nemůžeme. Co
je potřeba ještě dopracovat? V době,
kdy se zákon rodil, byly nevyjasněné ještě
otázky a vlastně dodnes nemáme plně
vyhodnoceny zkušenosti z řízení ministerstva
vnitra v podmínkách federace a prakticky řízení
třech ministerstev vnitra. Je jasné, že tento
vztah a tyto zkušenosti musí být do zákona
zakotveny. V té době nebyla dořešena
otázka, zda má být jednotný sbor nebo
zda má dojít k oddělení státní
bezpečnosti na jedné straně a veřejné
bezpečnosti na straně druhé.
V době, kdy se zákon zpracovával, visela
ve vzduchu i otázka existence krajů. To má
také samozřejmě dopad na tento zákon.
Zákon o služebních poměrech má
také velký dopad i na finanční zdroje.
Nebylo dost dobře projednáno s odpovědnými
orgány, s jakými finančními zdroji
můžeme skutečně po přijetí
zákona počítat. Jedním z hlavních
důvodů bylo však to, že zákon vznikal
v době, kdy lidé, kteří pracovali
na tomto návrhu zákona, byli buď v zajetí
pravicových vlivů nebo je přímo v
tomto zákoně prosazovali. Pravicové jevy
se tam projevovaly v tom, že na jedné straně
se silně akcentovala práva příslušníků
SNB, povinnosti státu vůči příslušníkům
SNB, ale méně byly zpracovány ty části,
kde se vyžaduje plnění povinností příslušníků
SNB vůči státu.
To byly hlavní důvody, proč jsme návrh,
jak byl u nás a v kolektivech zpracován, vrátili
ještě k dopracování. Podle plánu,
který máme, dokončíme práce
do poloviny tohoto roku. Potom projednáme v předsednictvu
strany a předložíme Federálnímu
shromáždění.
Několik poznámek k otázce růstu kriminality
v letech 1968/1969. Je potřeba konstatovat, že růst
kriminality v ČSSR byl trvale zaznamenáván
od roku 1962. Údaje, které jsou uvedeny, ukazují,
že kriminalita od roku 1962 do roku 1969 stoupla na 149,3
%. Ukazuje se, že zde působil jednak velmi silně
rozpad společenského systému v letech 1968/1969,
ale působily zde i dlouhodobě chyby, které
spočívají v šedesátých
letech, kdy se vyhlásil všelidový stát,
kdy se opustily třídní přístupy
k řadě otázek. Výchova našich
občanů, členů strany na principech
marxismu-leninismu byla opomíjena. Přitom se otevřely
hranice pro turistický ruch a na druhé straně
ochabovala naše ideologická práce. Konfrontovali
jsme naše výsledky s vývojem kriminality např.
v SSSR a NDR. Tam se ukazuje opačný vývoj.
Ve srovnávaných letech dochází ke
stálému poklesu kriminality. Musíme si tedy
uvědomit, že kromě vlivů, které
nám kontrarevoluční živly v letech 1968/69
způsobily, byly zde i vlivy dlouhodobějšího
charakteru, které také vyžadují solidnějšího
a dlouhodobějšího řešení.
Chtěl bych reagovat na otázku soudružky Dohnalové,
kdy dojde k postihu antisocialistických nebo kontrarevolučních
sil. Pracuji na ministerstvu vnitra krátkou dobu, prakticky
od února. Budu tedy mluvit za těch několik
měsíců, co na ministerstvu vnitra jsem. Mohu
říci, že nám nikdo v odhalování
kontrarevolučních živlů nebrání.
Mohu říci, že nám snad bránili
pravičáci, kteří na různých
místech byli a kteří měli zájem
doklady ničit a nevydávat. Co nám brání,
je to, že za řadu let orgány bezpečnosti
otupily svou činnost nejen po lednu 1968, ale i předtím:
postupně byla zastavena práce v oblasti hospodářské
kriminality, ustupovalo se od činnosti a postupně
se přestávala provádět činnost
v oblasti ideologické diverze a psychologické války.
Je třeba říci, že schopnost bezpečnostních
orgánů dokázat a prokázat tuto činnost
tak, abychom mohli kvalifikovaně přistoupit k trestnímu
stíhání je nedostatečná. Dá
nám mnoho práce sehnat průkazné podklady,
abychom mohli kvalifikovaně tyto otázky řešit.
Něco jiného je politicky odsoudit, odstranit tyto
lidi z politiky, nedopustit, aby ovlivňovali politický
vývoj v naší zemi. Něco jiného
je ale trestní stíhání.
Čím si např. lámeme hlavu. Máme
60 000 emigrantů, kteří se různým
způsobem dostali za hranice. Většina legálně
na československé pasy. V té době
nebyl pořádek, nevíme tedy ani přesně,
kolik lidí je ilegálně za hranicemi. Dopustili
se tedy přestupku proti našemu trestnímu řádu,
měli bychom tedy zahájit 60 000 soudních
procesů v nepřítomnosti těchto lidí.
Z druhé strany je zřejmé, že všichni,
co odešli, nebyli nepřáteli socialismu. Máme
je tedy nyní všechny nahnat do rukou nepřátelských
rozvědek, aby s nimi manévrovaly tak, jak chtějí,
nebo máme k těmto případům
přistupovat diferencovaně? Odsoudit ty, kteří
se angažují proti republice, pracují proti
naší společnosti? Podle trestního řádu
tyto možnosti rozlišeny nejsou. Opustil jsi území
nelegálně, máš být potrestán.