Středa 27. května 1970

Naopak, treba zvýšiť ich účinnosť, nerobiť prekážky jeden druhému, ako si často na prokuratúru sťažujú príslušníci bezpečnosti, a zase naopak. Nepreťahovať veci na súdoch, aby rýchle posúdenie veci bolo účinnejšie, ako sa to ukázalo pri uplatňovaní zákonného opatrenia č. 99/1969.

Prihováram sa v našom orgáne za také opatrenia v hmotnom zaopatrení mladých ľudí pre orgány bezpečnosti, ktoré budú príťažlivé pred všetkými ostatnými zamestnaniami, ktoré sa ľuďom ponúkajú rôznymi inzerátmi, televíziou, rozhlasom i dennou tlačou. To by sa malo tiež vzťahovať na pracovníkov, na mladých právnikov pre orgány prokuratúry.

V našej spoločnosti by sme nemali trpieť taký stav, že záujem mladých ľudí o prácu v bezpečnosti je minimálny, hlavne nie vtedy, keď do stavu ľudí na Ministerstve vnútra chýba viac ako 2000 ľudí už niekoľko rokov. Táto otázka by mala byť zvýraznená aj v budúcnosti v rozpočte všetkých troch ministerstiev. Takýto prístup k veci nemôže byť na škodu v našej spoločnosti, ak budeme mať patričných ľudí pre túto službu hmotne dobre zabezpečených. Potom sa môže robiť aj výber, a nielen nábor.

Pri tejto príležitosti treba tiež zdôrazniť, že je nutné čo najrýchlejšie predložiť zákon o služobných pomeroch príslušníkov bezpečnostných zborov a zákon o ZNB. Týchto zákonov sa domáhajú príslušníci bezpečnostných zborov všade tam, kde sa s nimi človek stretá.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Mockovčiakovi. O slovo se přihlásil poslanec Čeněk Procházka.

Poslanec Č. Procházka: Soudružky a soudruzi poslanci, z předložené zprávy o stavu kriminality a záměrech ministerstva vnitra ČSSR, Generální prokuratury ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR ke zvýšení účinnosti boje proti kriminalitě chci hovořit k trestným činům hospodářské povahy, na úseku pracovně právních a mzdových předpisů, a z toho vyplývající vysoké fluktuace, která je podle mého názoru stejně závažná, jako kterákoliv trestná činnost jiného charakteru, uvedená ve zprávě. Domnívám se, že si tato část zasluhovala větší pozornosti z hlediska analýzy.

Vždyť stojí za povšimnutí, že čtvrtina z celkově vykazované trestnosti je u trestných činů právě hospodářské povahy. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že toto procento by bylo zajisté vyšší, kdybychom dokázali na všech stupních řízení provádět důslednou kontrolu a z ní patřičně vyvozovali závěry podle stupně zavinění.

Přitom chci ovšem říci, že cílem našeho právního systému není vzbuzovat v myšlení lidí i jejich postojích obavy, že při nezdaru, zvláště na úseku řídící práce či technického risku bude naší metodou vždy trest. Není však možné, abychom na našich pracovištích trpěli porušování vládních vyhlášek, zákonů, popř. v praxi je vykládali po svém tak, jak se to dělo v posledních dvou letech za přispění "osvícenců ekonomiky", za podpory vyhlašování populárních hesel a za přispění organizované živelnosti v naší ekonomice.

Jsem si vědom toho, že sama právní norma nevyřeší věcné problémy ekonomiky. Ty musí řešit lidé na jednotlivých stupních řízení, v termínech a kvalifikovaně. Víme také, že klíčem k řešení nedostatků v pracovních silách je aplikace vědeckotechnické revoluce v celé naší společnosti. Nemůžeme však také přehlížet stav, který máme v pracovních silách, v nedodržování mzdových a pracovně právních předpisů.

Mnozí z nás mají kritické stanovisko k novele zákoníku práce. Faktem je, že jednou ze zásad zákoníku práce, jehož působnost začala 1.1.1966, bylo uvolnění pohybu pracovníků. Tato zásada předpokládala, že v souladu s uplatňováním principů nové ekonomické soustavy dojde k takové regulaci pohybu pracovníků, která podstatně zvýrazní důležitá odvětví národního hospodářství.

Vývoj však ukázal, že se ekonomické stimuly při zavádění nové soustavy řízení účinně neprojevily jako regulátor při pohybu pracovních sil, ale naopak, že docházelo k růstu extenzívního hospodaření s pracovními silami. V letech 1968 a 1969 se upustilo od usměrňování pohybu pracovníků a organizace prováděly vlastní nábor bez jakéhokoliv omezení. Za této situace došlo k velkému poklesu pracovní kázně a disciplíny, přestala se respektovat příslušná zákonná opatření i vládní usnesení, jakož i pracovně právní předpisy. Tím bylo vytvořeno společenské klima, které v určité modifikaci působí ještě dnes.

Důsledkem této nekázně byl nárůst negativních jevů, jako kupř. přetahování a přeplácení pracovníků poskytováním různých nástupních, ale i stabilizačních příspěvků bez povolené preference, a to až v několikatisícových částkách. U zemědělských družstev, společenských organizací a v provozovnách národních výborů vznikaly přidružené výroby. V některých případech nešlo o výrobní činnost v souladu s posláním dané organizace, nýbrž doslova o formu prodeje pracovních sil nabízené průmyslovým a jiným podnikům za nezdůvodněné odměny.

S povděkem kvituji, že předložená zpráva na str. 17 tento fakt konstatuje. To proto, že jsme na některých našich jednáních průmyslového výboru na tento stav upozorňovali, ale nikdy jsme nedostali odpověď, jaké jsou postihy a závěry. Pouhé konstatování, že to vyřeší usnesení vlády ČSSR č. 246 z 3.10.1969 na téže straně, je podle mého názoru slabým opatřením, když současně s tím nebude provedeno jeho zabezpečení.

V citovaném vládním usnesení je totiž řečeno na adresu společenských organizací, že podle zákona č. 68/1951 Sb. mohou tyto společenské organizace provádět hospodářskou činnost jen potud, pokud je to třeba k plnění jejich úkolů a veškerá jiná hospodářská činnost, zejména obchodování s pracovní silou, je zakázána.

V praxi je však výklad tohoto usnesení jiný v tom smyslu, že jde totiž o možnost přes tuto hospodářskou činnost hlavně získat finanční prostředky. Nic proti tomu. Ovšem co říci na takovou činnost, kde dochází k porušení mzdových předpisů a tím i zhoršení kázně, kdy je nízká produktivita práce, nejsou vytvořeny ty nejzákladnější pracovní podmínky, je porušována bezpečnost práce, není mechanizace, kde se doslova krade technický rozum z centrálně řízeného průmyslu a kde i způsob zajišťování materiálu je velkým otazníkem, zkrátka kdy je nízká společenská produktivita práce.

Analýza ukazuje, že podle zákona č. 68/1951 Sb. organizace postupovaly ukázněně před rokem 1968. Ovšem nyní, podle výsledků prováděného dozoru na zaměstnávání pracovníků s cílem omezení nežádoucí fluktuace a dodržování pracovně právních předpisů pracovníky odboru pracovních sil u národních výborů se ukazuje, že u těchto organizací je až 80 % hospodářské činnosti v rozporu s příslušným vládním usnesením, ale i článkem 4 hospodářského zákoníka, v uzavírání hospodářských smluv s příslušnými partnery.

Stejná situace je i v otázkách porušování mzdových předpisů podle § 127 trestního zákona, zvláště v těch případech, kdy jsou vypláceny vysoké výdělky nepodložené výkony ani kvalitou práce. Není dostatečně v praxi uplatňován ani § 270 odst. a/ zákoníku práce při porušování pracovně právních předpisů. Chci tedy konstatovat, že při řádném uplatnění všech právních norem je možno udělat pořádek i v pracovních silách.

Uvedl jsem, soudružky a soudruzi, jenom několik právních norem, které máme možnost uplatnit v pracovně právních vztazích k zamezení fluktuace a zajištění pořádku na úseku pracovních sil. Jde však o to, abychom je dokázali v praxi uplatnit a vytvořili společenské klima pro jejich účinné působení. Zde se domnívám, že je nutná součinnost těch státních orgánů, jako jsou národní výbory a jejich odbory pracovních sil, krajské a státní arbitráže, ale i prokuratura, aby v zájmu konsolidace národního hospodářství pomohly zastavit vysokou fluktuaci a živelnost hospodaření s pracovními silami, což stojí společnost nejen vysoké náklady, ale i ztráty na společenském produktu.

Soudružky a soudruzi, má-li otázku živelného vývoje v pohybu pracovních sil na mysli návrh závěru podle přílohy 1/ na str. 2, kde se říká, že Generální prokuratura ČSSR, ministerstvo vnitra ČSSR ve spolupráci s Ústřední komisí lidové kontroly zhodnotí dosavadní opatření na úseku působení protispolečenských jevů hospodářské oblasti, pak s ním plně souhlasím, s doporučením, aby další postup v této oblasti započal prověrkou jak hospodářských organizací, tak aby byla podrobena prověrkám neoprávněná povolení k provádění hospodářské činnosti u všech společenských organizací.

Nakonec mi dovolte vyjádřit názor poctivých lidí, kteří denně pravidelně a ukázněně nastupují bez pokynu do práce, na ty tisíce občanů, kteří se štítí práce a dopouštějí se různých deliktů. Říkají: "Správné je, že hledáme opatření, jak snížit na jedné straně fluktuaci, v níž máme potencionální rezervy, ale na druhé straně máme nedostatečné opatření proti recidivistům - lidem, kteří se neživí poctivou prací." Denně čtu Rudé právo, sloupek "Černá kronika", která ve zlomku ukazuje, jakým způsobem tato skupina získává prostředky na úkor společnosti. Proto se domnívám, že by se tímto stavem měla zabývat vláda a najít další důrazné řešení. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Procházkovi. Nyní bude hovořit poslanec Katolický a připraví se poslanec Dobiáš.

Poslanec J. Katolický: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Je jistě otřesné, jestliže musíme dnes konstatovat, že během dvou let vzrostla kriminalita o 20 %. To je tak vážný signál, že by se jím měly zabývat všechny orgány našeho státu. Přitom je jasné, že záležitost potírání kriminality není jen věcí represívních orgánů, nýbrž celé naší společnosti.

Základním východiskem pro úspěšný boj proti kriminalitě vůbec je její motivace a konečně i vytvoření prostoru pro její uplatnění, případně růst, který dnes konstatujeme. Nemůžeme vyvrátit logické souvislosti obrovského nárůstu kriminality s kontrarevoluční rozkladnou, demagogickou, protiúnorovou činností z posledního údobí, zejména z let 1968 - 1969. Růst kriminality je důsledek a pozůstatek velkého mocenského politického zápasu, který v těchto letech probíhal.

Jestliže přiznáme toto tvrzení, a jak říkám, nejsou argumenty proti, naopak pro, znamená tedy boj proti kriminalitě dát do naprostého pořádku všechny úseky našeho života počínaje socialistickou výchovou mládeže a konče bezpečností, prokuraturou a soudy na všech stupních. Znamená to ozdravit celý společenský život, ekonomiku, kulturu, národní výbory, vnést do nich systematické řízení, kázeň a nekompromisní postoj vedoucích k podřízeným a kritiku podřízených k vedoucím, tedy nastolit kázeň ve všech směrech.

Bylo by neodpustitelnou chybou se domnívat, že léta 1968 - 1969 jsou už za námi, i když dnes píšeme rok 1970, a tudíž abychom nedostatky nechali za sebou. Ovšem nesmíme si nic namlouvat, nic idealizovat, nemáme ještě dnes absolutní pořádek ani v bezpečnostním sboru, prokuraturách a soudech.

Prvořadé kontrarevoluční cíle spočívaly právě v rozrušení těchto orgánů a tak vytvářely prostor pro anarchii. Vůbec jim nevadila kriminalita, ba naopak, kriminální živly se staly jejich spojenci. S narůstající kontrarevoluční činností docházelo právě k většímu a těsnějšímu sepětí mezi nimi. Kriminální živly dostávaly plnou podporu i v našich sdělovacích prostředcích. Vzpomeňme třeba jen na případ Hlučínska nebo Rambouska na Mírově apod. Kontrarevoluce záměrně otvírala prostor pro rozvíjení kriminality na základě narušování státních orgánů, bezpečnostních sborů, prokuratury, soudů a ostatních.

Bezpečnostní sbory a jejich práce je nemyslitelná bez vytvoření vhodných podmínek, z nichž velmi významnou je rychlá a kvalitní spolupráce se širokým občanským aktivem. Tím ovšem celý problém kriminality neodstraníme. Naše společnost v represívních orgánech musí vidět svou nedílnou součást, jejíž podpora je v zájmu společnosti i každého jednotlivce. Tedy dosažení společenského uznání pro všechny příslušníky represívních orgánů je podmínkou pro jejich úspěšnou činnost. Jestliže dosáhneme toho, nemůže nastat situace, aby zákrok orgána bezpečnosti byl sledován přítomnými občany naprosto pasívně nebo dokonce mu v něm bylo bráněno. Nemůže se stát, že by orgány nevěděly o pobytu recidivistů. Neptat se při přijímání neznámých lidí do zaměstnání na jejich minulost, je trestuhodné. Proto může zloděj přecházet ze zaměstnání do zaměstnání, alespoň formálně, a páchat trestné činy po celé své tak označované "pracovní cestě".

My dnes ani nevíme, kolik máme svévolně nezaměstnaných. Jsou to lidé různého stáří. Ale to přece nemůže dělat jenom bezpečnost. Cožpak je už taková lhostejnost, že je lidem jedno, zda soused je týden v práci a pak dva měsíce nedělá? Cožpak závody nesledují absenci? Kolik různých part mladistvých se potuluje, krade, přepadá a přitom jejich nejbližší okolí o partě ví, má na ni možná i osobní názor, ale pokud se ho bezprostředně nedotkne, nereaguje na žádnou její činnost.

Ano, soudružky a soudruzi poslanci, v souhrnu je kriminalita věcí každého občana. Může jím být potlačována, ale může být též podporována lhostejností, blahovůlí, malým pocitem odpovědnosti za ochranu státního a společenského majetku, nedůsledností a kompromisním, případně alibistickým přístupem.

Úkolem tedy v současné době není a nebude konstatovat pouze neutěšený stav, ale hledání příčin, jejich odhalování a boj proti nim při plném vědomí, že rychlost zjednání náprav bude záviset na konsolidaci celé naší společnosti, na důsledném dodržování norem socialistického života a jejich prosazování. A pokud bude třeba, myslím, že bude nutné zvážit, zda nesplní na přechodnou dobu své cíle v boji s kriminálními živly i zostřený postih, který podle mého názoru i názoru ostatních soudruhů by byl nutný, a používání při vyhlašování rozsudku nikoli té spodní, ale té vyšší hranice trestů, nebo i přijetí nových tvrdých zákonných opatření. To jsem považoval za nutné, jako svůj příspěvek při projednávání zprávy o stavu kriminality říci.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Katolickému. Jako poslední do rozpravy je přihlášen Václav Dobiáš.

Poslanec V. Dobiáš: Vážené shromáždění, já vzpomínám, jak zde před léty naše předsedkyně tehdy jako poslankyně vystoupila v bývalém parlamentě a jako první z nás všech burcovala na poplach, co se děje s Prahou. Nezapomenu nikdy na to. Říkala: "Můžete nechat, vládo naší republiky, takhle chátrat hlavní město Prahu?"

A ta nynější zpráva na žádost naší předsedkyně a předsedy Sněmovny národů není zrovna radostná, jako ten stav Prahy tenkrát. Ten se změnil k lepšímu, to je fakt. A dokážeme to ještě zlepšit.

Dovolte mi, abych řekl několik svých poznámek k této zprávě. Bohužel nemohu podat konkrétní návrhy, jak to zlepšit. Rád bych to udělal, ale já se pokusím jen trochu tak se nad tím zamyslet, co s mládeží, protože fakt těch 60 % je otřesný. Říkám si, jak člověk stárne, s jakým idealismem, přehnaným idealismem, jsme šli do politiky a do budování socialismu. Vždyť jsme si představovali, že kriminalita bude klesat automaticky s vývojem našeho života. Je to fakt, nebo není? A naopak, jsme před situací, kdy nám stoupla. Můžeme napsat, že mládež je taková a taková. A říci, v čem jsme tu všichni my starší vinni. Ta naše dnešní mládež přes všechny jevy, o kterých tu byla řeč, má své nové znaky, které jí můžeme závidět. Chce se zbavit společenské přetvářky, chce se dívat přímo před sebe, chce být veselá. Vzpomínám si na mládí, na veselé kousky, které jsme prováděli - čím jsem starší, tím více na to vzpomínám. Ale tehdy jsme neměli v detektivkách ani v jiné literatuře vzory, které by vedly k tomu, abychom se spolčili a řekli: "Přepadneme někoho, kdo bude mít červenou kravatu, a toho zbijeme do němoty." To jsme neudělali nikdy! Tady je přece jen vliv něčeho, co podceňujeme. Když se tu mluví o vztahu k práci, cožpak nejsme vinni především my rodičové, že to trpíme u svých dětí? Když nám potom přerostou přes hlavu, to už je pozdě.

Nedávno jsem se zamýšlel nad krásami života, nad tím, že láska a přátelství nemůže vyrůst bez živné půdy, a tou je v životě jednotlivce vztah k práci - to je základ všeho. Zde je třeba se zamyslet nejen nad novým vládním výborem, ale především nad námi rodiči, nad naší odpovědností, nad naší až do extrémů jdoucí péči o děti v tom nedobrém smyslu, nad naší školou, nad tím, jak pomoci všemu učitelstvu, které prodělává svůj těžký proces. Je třeba si upřímně říci, že práce těch, kteří pracují v ministerstvu vnitra, ve Veřejné bezpečnosti, je profese prastará, ale také přetěžká a nepopulární. Kdekdo z nás nemá rád, když někdo stojí v pozadí, připraven eventuálně jeho "já", abychom tak řekli, zkrotit - ale je vděčen, když mu někdo z té bezpečnosti přijde na pomoc. Myslím, že je třeba se postavit nějakým způsobem nově ke členům bezpečnosti, s určitým respektem k jejich práci. Je to práce nesmírně těžká, s velikým rizikem ve společnosti i v životě.

Chtěl bych zakončit tím, že tuto zprávu nemůžeme jenom vzít na vědomí - my, členové nejvyššího voleného orgánu, neseme ode dneška odpovědnost za další vývoj na tomto poli v naší společnosti.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Dobiášovi. Ke slovu se dále přihlásil poslanec Kalkus.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP