Jedním z námětů, se kterými
se setkáváme, je i obnovení právnické
školy pracujících. Vedle tohoto návrhu
je však třeba, aby soudruzi z ministerstva spravedlnosti
a z nejvyšších soudů se zabývali
otázkou, zda je třeba, aby soudci dělali
v takovém rozsahu jako dosud práci, která
souvisí s realizací vyneseného rozsudku nebo
jiného soudního rozhodnutí. Myslím,
že i zde by se našlo dosti rezerv a že je mnoho
úkolů, které by mohly být přeneseny
na kvalifikovaný administrativní aparát.
Stejně tak jako u trestního řádu,
jak jsem o tom už hovořil, projevil se spěch
i v novele zákona o organizaci soudů, do kterého
se dostala některá ustanovení, která
nepomáhají situaci řešit, ale spíše
ji komplikují. Jde zejména o ta ustanovení,
kterými byla prodlužována čekatelská
praxe, příp. určována délka
praxe, je-li právník získáván
z podniků apod. Nevím, zda v současné
situaci bylo nejvhodnější prodlužovat
funkční období soudců z povolání
na dobu 10 let.
V současné době se uvažuje také
o tom, zda není nutno volby soudců odložit.
Jsem toho názoru, že situace v našem soudnictví
není nejlepší, což jsme slyšeli i
dopoledne při odvolávání některých
soudců a že je třeba tuto situaci velmi rychle
a zásadně řešit.
Jak jsme byli informováni, kupř. v našem Jihočeském
kraji, chybí 1/3 kandidátů na funkci soudců
z povolání. Přitom je však celá
řada soudců, kteří nesplňují
zejména politické předpoklady pro tuto funkci
a proto není počítáno s jejich kandidaturou
v nadcházejících volbách. Doporučuji
provést novelu zákona o organizaci soudů
v tom směru, aby byl umožněn odklad voleb soudců
těm krajům, kde nejsou přípravy na
volby dokončeny, avšak umožnit volby soudců
těm krajům, kde stav příprav pokročil
tak, že je možno tyto volby provést a zajistit
tak, aby od soudů odešli ti soudci, kteří
pro výkon nemají předpoklady a se kterými
se nepočítá.
Stejně tak je třeba zkoumat otázku, zda by
nebylo vhodné rozšířit důvody
odvolání ze soudcovské funkce jasně
formulovaným ustanovením, že ztratí-li
soudce politické předpoklady pro výkon soudcovské
funkce, může být z funkce odvolán.
Doporučuji, aby bylo zkráceno funkční
období soudců z povolání. Současně
doporučuji, aby ministrům spravedlnosti bylo dáno
zmocnění, aby mohli zkrátit, příp.
prominout potřebnou praxi u těch právníků,
kteří mají potřebné odborné
vzdělání, mají životní
zkušenosti, byť i na jiných úsecích
práce, aby mohli být kandidováni do soudcovských
funkcí.
Bylo by též vhodné, aby resorty spravedlnosti,
prokuratury a vnitra se již v době studia na právnických
fakultách zajímaly o vhodné studenty, kteří
splňují podmínky pro práci v jejich
resortech a kteří by projevovali ochotu do těchto
resortů nastoupit. Myslím, že by se vyplatilo
tyto studenty podporovat po dobu studia určitou formou
stipendia a studenti by museli přijmout závazek,
že nastoupí na místa do těch krajů,
které by jim stipendia poskytovaly, a to na ta místa,
kde je to zapotřebí, případně
kde je obtížné kandidáty získat.
To je několik poznámek jako výsledek naší
společné konzultace po obdržení zprávy
o kriminalistice.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Bubníkovi. Dále bude hovořit
poslanec Latner.
Poslanec J. Latner: Vážené soudružky
a soudruzi, dovolte, abych se zmínil o některých
problémech dodržování socialistické
zákonnosti a veřejného pořádku
v souvislosti s dnešním projednáváním
tohoto problému ve Sněmovně lidu.
Při hodnocení této situace za poslední
dvě léta musíme chtě nechtě
vycházet z událostí roku 1968. Tak jako v
jiných okresech došlo i v našem okrese vlivem
systematické kampaně proti mocenským orgánům
státu k ochromení činnosti orgánů
bezpečnosti a soudů, k jejich částečné
pasivitě vůči nepřátelským
a protispolečenským jevům. Vytvořeným
veřejným míněním byla spolupráce
s orgány bezpečnosti při odhalování
trestných činů považována za
činnost příčící se morálce
slušného člověka. Nastal i rozklad nebo
nečinnost některých jednotek Pomocné
stráže Veřejné bezpečnosti, ochabla
součinnost s orgány bezpečnosti. Naproti
tomu pokles autority státních orgánů,
pokles státní i společenské disciplíny
neměl a také nezasáhl orgány prokuratury.
Na některých konkrétních případech
bych chtěl ale ukázat, že např. okresní
prokurátor v našem okrese prakticky až do července
v roce 1969 stál téměř úplně
na pozicích obhajovatelů pravicového oportunismu.
Tento postoj prokuratury svědčí o netřídním
přístupu k řešení tak závažných
problémů tohoto období.
Za poslední léta kriminálně trestná
činnost v okrese doznala stoupající tendenci,
hlavně v závažnosti a společenské
nebezpečnosti. Příslušníci Veřejné
bezpečnosti se velmi často setkávali s projevy
nedůvěry a ignorace při výkonu své
služby, zejména při zákrocích
proti protispolečenským elementům, výtržníkům,
opilcům, kdy zákroky byly nemístně
kritizovány a různým způsobem ztěžovány.
I když tento stav je v současné době
na úseku obecné kriminality na ústupu, trvají
tyto pozůstatky z roku 1968 na úseku především
hospodářské kriminality, a to i u odpovědných
hospodářských pracovníků.
V mnoha případech je snaha spíš trestnou
činnost zakrýt, než být nápomocen
k jejímu odhalení. Srovnáme-li nápad
trestné činnosti v roce 1969 s rokem 1969 u nás,
vidíme, že trestná činnost v okrese
v roce 1969 stoupla o plných 21 %. Celý vývoj
kriminality nasvědčuje tomu, že trestní
politika nebyla dostatečně účinná,
kriminálně závadovým osobám
byl a dosud je umožňován pohyb po celém
území republiky, což je pochopitelně
využíváno k páchání další
trestné činnosti.
Po zhodnocení vývoje trestné činnosti
v okrese docházíme k nezvratnému závěru
o nedostatečné práci okresní prokuratury,
která nepochopila v celém rozsahu politické
dopady na celou společnost.
K nedobré situaci navíc napomáhal benevolentní
výklad zákona ze strany okresní prokuratury,
a to především při rozhodování
o vazbách a při posuzování urážek
a útoků na orgány národních
výborů i Veřejné bezpečnosti.
Tak například všem funkcionářům
na našem okrese byly známy poměry v elektrárně
Tušimice a Prunéřov, která se stala
baštou KANu, odkud docházelo soustavně k velikému
rozmnožování a šíření
nelegálních tiskovin a k protisovětským
a protisocialistickým projevům, k negativnímu
ovlivňování politické situace v celém
okrese. Tato skutečnost byla známa velmi dobře
okresní prokuratuře i okresnímu soudu.
Přesto ze strany těchto orgánů nebylo
podniknuto ničeho a od září 1969 dodnes
se čeká na trestní postih bývalých
představitelů KANu, kteří se na této
rozkladné činnosti podíleli.
V některých případech okresní
prokuratura při rozhodování o vazbě
velmi lehce přihlédla ke slibu osoby, že nebude
páchat trestné činy nebo že nastoupí
zaměstnání; takovou osobu ze zadržení
prokurátor propustil bez ohledu na její charakter
či prostředí, ve kterém žije.
Toto jednání svým způsobem negativně
ovlivňovalo vývoj kriminality v okrese a napomáhalo
ke snižování nápadu trestné činnosti
a udržování veřejného pořádku.
Jako důkaz mého tvrzení chtěl bych
uvést několik případů. Tak
v obci Údlice došlo v roce 1968 ve večerních
hodinách k útoku na předsedu MNV, a to tím,
že bylo po něm dvakrát střeleno malorážkou
do rozsvíceného okna jeho bytu. Vzápětí
byl týž útok spáchán na praporčíka
Veřejné bezpečnosti s. Cermana rovněž
v Údlicích. Jen náhodou nedošlo k vážnému
zranění. Jako pachatel byl zjištěn František
Gösnitzer, který rovněž bydlí v
Údlicích. Orgány Veřejné bezpečnosti
bylo proti němu vzneseno obvinění pro trestný
čin útoku na veřejného činitele
podle § 155 trestního zákona a podán
návrh na uvalení vazby.
Při výslechu na okresní prokuratuře
byl Gösnitzer ze zadržení propuštěn.
V daném případě šlo o osobu již
sedmkrát řešenou orgány Veřejné
bezpečnosti a národním výborem pro
trestný čin krádeže, ublížení
na zdraví a pro rušení občanského
soužití a dokonce o pokus překročení
hranic.
Jmenovaný je náchylný k pití alkoholu
a pod jeho vlivem je z něho násilník. Tyto
okolnosti byly prokurátorovi známy a přesto
pouze na slib, že již nebude pít, ho ze zadržení
propustil.
Údlice, které sehrály i svou neblahou roli
v srpnových dnech roku 1968, kdy došlo k demolování
pomníku padlých Rudoarmějců, k zpustošení
hřbitova bandou chuligánů, po stránce
politické tímto rozhodnutím okresního
prokurátora byly silně narušeny, oba případy
způsobily pobouření ve veřejnosti,
poslanci MNV odmítali pracovat z obavy, aby jim nebylo
činěno příkoří od podobných
osob.
Další příklad: Juraj Krivej byl vyšetřován
pro trestný čin loupeže a znásilnění.
Trestného činu se dopustil na Zdence Čížkové,
kterou přitom ohrožoval otevřeným nožem,
tuto znásilnil a odcizil jí peněženku
s obnosem 60,- Kčs a náramkové hodinky v
hodnotě 390,- Kčs. Návrh na vzetí
do vazby byl podán z uvedených důvodů.
Okresní prokurátor však neshledal vazební
důvody a jmenovaný byl ze zadržení propuštěn.
Vyšetřovatelem VB byl zadržen mladistvý
Antonín Makuňa pro opakované trestné
činy rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví a krádeže. Okresní prokurátor
jmenovaného propustil na základě toho, že
jeho otec se za něho zaručil. Přitom ve spise
z vyšetřování rodinných poměrů
okresním oddělením péče o děti
bylo zřejmé, že jeho výchova není
v rodině dostatečně zajištěna.
Teprve po spáchání dalšího trestného
činu byl pak znovu zadržen a teprve v tomto případě
byla vazba uvalena.
Ještě jeden případ bych chtěl
uvést. Dne 23.9.1968 ve 22.50 hod. se dostavil na Obvodní
oddělení Veřejné bezpečnosti
v Klášterci v silně podnapilém stavu
Josef Němec z Klášterce a uvedl, že byl
přepaden a zbit. V průběhu vyšetřování
počal orgány Veřejné bezpečnosti
urážet, pokoušel se vůči nim o
násilí a vyhrožoval jim. Byt odvezen na zkoušku
alkoholu v krvi a bylo zjištěno, že měl
2,03 promile alkoholu v krvi. Případ byl předán
okresní prokuratuře s návrhem na trestní
postih pro urážku veřejného činitele.
Okresní prokurátor rozhodl věc odevzdat náčelníku
obvodního oddělení s tím, že
jde o přestupek proti socialistickému soužití,
aby věc vyřešili blokovou pokutou.
Podobný případ neujasněného
výkladu veřejný činitel: Adam Šuchal,
bytem v Širokých Třebčicích,
napadl předsedu MNV, když ho napomínal v hostinci,
aby se choval slušně jako řádný
občan. Ten vyvolal v hostinci hádku s předsedou
MNV, útočil na něho, udeřil ho do
obličeje, hanobil skupinu občanů tím,
že pronášel výroky např. "špinaví
komunisté" apod.
Okresní prokuratura sice vzala za prokázáno,
že Šuchal jednal v podnapilém stavu, avšak
že není možné ho brát k trestní
odpovědnosti pro trestný čin útoku
na veřejného činitele, poněvadž
Ladislav Kouba, i když je jinak předsedou národního
výboru, v tomto směru nemůže požívat
ochrany zákona jako veřejný činitel,
poněvadž v tomto konkrétním případě
neplnil úkoly svěřené mu zákonem
o národních výborech čís. 69/1967
Sb. a že na této zábavě vystupoval jako
každý jiný občan, který se jde
do hostince pobavit. Rozhodnutí, které jsem citoval,
bylo vydáno dne 1. dubna letošního roku.
Šuchalovi podle odůvodnění prokuratury
- cituji dále - i kdyby byla na něho podána
žaloba - by soud další trest již neuložil,
poněvadž byl dne 24. února 1969 právoplatně
odsouzen Okresním soudem v Levici pro trestný čin
ublížení na zdraví a odnětí
svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně:
tento trest nebyl dosud vykonán. Z toho důvodu bylo
trestní stíhání zastaveno.
Další případ pravicového, oportunistického
výkladu právních norem: V srpnových
dnech 1968 vyšel na dole Nástup v závodním
časopise článek bývalého náměstka
ředitele dr. Stárka, který velmi jasně
naváděl k páchání teroru. V
článku dr. Stárek mj. uvádí,
že "se již našla první garnitura zrádců
kolaborantů: Říha, Šilemberg, Šebek
a nějaký pan Jiří Podaný -
dejte si na ně, občané, dobrý pozor!
Což abychom pro ně udělali exkurzi," píše
dále pan dr. Stárek, "v některých
z našich hlubinných provozů, kde by se mohli
projít a odkud bychom jim ukázali cestu jedině
tehdy, když odpřísáhnou, že zanechají
kolaborace." Žádná, ani preventivní
opatření, okresní prokuratura v tomto případě
ještě do dneška neprovedla. Neprovedla také
žádná opatření proti stávkovým
výborům, i když byla velmi dobře informována.
Soudružky a soudruzi, přes tyto skutečnosti
dnes orgány Veřejné bezpečnosti po
provedení některých kádrových
změn u soudů a na prokuratuře na úseku
potírání obecné kriminality a udržení
socialistické zákonnosti obětavě už
plní své úkoly, a to bez ohledu na čas,
osobní obětavostí nahrazují nedostatečné
stavy pracovníků a ve spolupráci se stranickými
a státními orgány objasňují
případy, takže dnes mohu potvrdit, že
jen 20 % případů zůstává
neobjasněno proti 25 - 35 % případů
v nedávné minulosti.
Závěry ke zprávě o stavu kriminality
a záměrech ministerstva vnitra ČSSR, Generální
prokuratury a Nejvyššího soudu ke zvýšení
účinnosti boje proti kriminalitě mají
plnou platnost i pro náš chomutovský okres.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji
poslanci Latnerovi. Dále bude hovořit poslanec Mockovčiak.
Poslanec J. Mockovčiak: Vážené
súdružky a súdruhovia poslanci, materiál,
ktorý prerokovávame, o stave a vývoji kriminality,
vrátane zhodnotenia práce orgánov činných
v trestnom konaní za uplynulé obdobie, nás
upozorňuje na veľmi vážnu situáciu.
Nielen na veľké národohospodárske škody,
vzniklé páchaním trestných činov
rôznymi živlami, priamym rozkrádaním
spoločenského majetku, ale aj rôznymi formami
podvodov, fingovaním účtov, výplatných
listín a pod., teda rozkrádaním rôzneho
druhu tovarov vo veľkom. Zarážajúce je
i to, že tento stav kriminality veľmi stúpol
za posledné dva roky, hlavne zásluhou kontrarevolučných
živlov, ktorým taký stav vyhovoval k ich činnosti,
smerujúcej k príprave uchopenia moci. Boj proti
kriminálnym živlom bol v roku 1968 znemožňovaný
samým Ministerstvom vnútra, čo viedlo k ďalšiemu
páchaniu trestných činov i ku korumpovaniu
ľudí. Naše bezpečnostné orgány
boli osočované, miesto toho, aby boli usmerňované
na boj s rôznymi elementami, recidivistami, násilníkmi,
výtržníkmi, príživníkmi
a pod. Aký stav bol v tomto období v orgánoch
prokuratúry, o tom nás informoval s. dr. Feješ,
generálny prokurátor.
Pokiaľ ide o národohospodárske škody,
rozkrádanie národného majetku, tie sú
ešte väčšie, než ich mohla zachytiť
štatistika orgánov bezpečnosti. Ďalšie
veľmi vážne poškodzovanie nášho
národného hospodárstva spôsobujú
rôzne požiare a iné "náhodné"
nehody v našich závodoch i v poľnohospodárskych
objektoch. Táto možnosť poškodzovania spoločenského
majetku je podľa môjho názoru spôsobená
nedostatočnou starostlivosťou vedúcich hospodárskych
pracovníkov o bezpečnosť v závodoch
a v rôznych priestoroch, kde môžu ľahko
vzniknúť škody požiarom a inými spôsobmi.
Myslím, že často sa tzv. šetrí
na protipožiarnych a bezpečnostných opatreniach
v závodoch a radšej sa rozšíri administratívny
aparát, než by sa vybudovala dobrá závodná
stráž, prípadne požiarna jednotka. Pamätám
sa veľmi dobre, akú dobrú ochranu v tomto smere
mali zabezpečenú kapitalisti napr. v Škodovke
v Dubnici, kde som kedysi pracoval. Protipožiarny zbor bol
vybudovaný tak, že za 5 - 6 minút bol schopný
zasiahnuť na hociktorom mieste v závode. A závodná
stráž celé dni a noci obchádzala objekty
v pracovnom i mimopracovnom čase. A vieme dobre, že
kapitalisti len tak ľahko za niečo neplatili.
Spomeňme si len letmo na požiar v Mladej Boleslavi,
v Ostrave, v rôznych drevárskych podnikoch, vyhorenie
historickej pamiatky - veže v Košiciach. Sú to
strašné škody spôsobené požiarmi
a vždy sa všetko odôvodní. Ráz nebolo
to, druhý ráz ono, ale škody zostávajú.
Otrasné a nenahraditeľné sú škody
spôsobené dopravnými nehodami. Veď za
roky 1968-69, ako to uvádza správa o kriminalite,
prišlo o život 4857 ľudí. Z pracovného
procesu bolo na dlhý čas vyradené 23 380
ľudí, a to ťažko ranených, a kto
vie, koľko ich ostane invalidom do konca života. Materiálne
škody z týchto nehôd predstavujú viac
ako 660 miliónov korún. Tie sú oveľa
väčšie, keby sme počítali straty
pracovného času i tých, čo zahynuli
alebo boli ľahko či ťažko zranení
a na dlhý čas vyradení z pracovného
procesu.
Pokiaľ ide o automobilizmus, treba urobiť všetko,
aby sa tieto straty nezvyšovali, aby osobné autá
neprinášali namiesto radosti žalosť do našich
rodín.
I v tomto boji proti dopravnej nehodovosti treba viacej ľudí
v dopravnej bezpečnosti na cestách, treba viac stíhať
všetkých narušovateľov cestnej premávky.
Myslím, že na predchádzanie nehodovosti malo
určitý vplyv vystavovanie havárie na rôznych
miestach s príslušnými komentármi, ako
k havárii došlo, kto tam bol ranený a podobne.
Boj proti týmto nedostatkom a z toho vzniklým škodám
na socialistickom majetku i osobnom majetku sa musí stať
bojom širokej verejnosti, záujmom rôznych orgánov
mimo orgánov činných v trestnom konaní,
mám na mysli orgány národných výborov,
ROH, mládežnícke organizácie, ako aj
podnikové kontroly v závodoch a pod. Tento boj sa
jednoducho musí stať bojom celospoločenským.
Musia sa pri ňom využiť aj naše oznamovacie
prostriedky, ale nie tak, ako to bývalo v minulých
obdobiach, keď v rozhlase bolo školenie kriminálnych
elementov, ako sa majú chovať pri výsluchu,
na súde, ako nemajú nič povedať a podobne.
Tým samozrejme nechcem nijako znížiť povinnosti
orgánov činných v trestnom konaní.