Vzniká otázka, zda chybí dokumentace o kontrarevolučních
činech či působení protisocialistických
sil. To se však nezdá pravděpodobné.
Stačí přece a měli jsme možnost
se seznámit s bohatou dokumentací, jejíž
část byla publikována v denním tisku
a promítá se dnes a denně ve vysílání
rozhlasu a televize. Byly např. zveřejněny
dvě tajné zprávy bývalého ministra
vnitra Josefa Pavla v Rudém právu, články
o činnosti K 231 a KANu a další a další
články z celostátního i místního
tisku dávají podle mého názoru a názoru
občanů, kteří mi tyto otázky
kladou, dostatek podkladů ke stíhání
části kontrarevolučních sil a protisocialistických
sil. V té souvislosti se objevují názory,
že se zatím v ČSSR každému doposud
vyplatilo kontrarevoluci dělat.
Ráda bych znala odpověď, zda příslušné
orgány od dubna 1969 neměly možnost zajistit
dokumentaci činnosti kontrarevolučních a
protisocialistických sil a zda jim v tom někdo brání.
V případě, že taková dokumentace
je, vzniká otázka, proč jí nebylo
využito k příslušným opatřením.
Je samozřejmé, že poctivým občanům
ani mně nejde o to, aby materiály, které
jsou v šetření, byly odkrývány
a byly zveřejňovány tím způsobem,
jak se to dělo v letech 1968 a 1969, kdy to vedlo k diskreditaci
orgánů bezpečnosti. Je však nutno si
uvědomit, že trestní řád ukládá
jak prokuratuře, tak orgánům bezpečnosti
stíhat bez výjimky všechny zjištěné
trestné činy a jejich pachatele. Pouze president
republiky na podkladě práva daného mu ústavou
může udělovat amnestii. A není nám
nic známo o tom, že by president ČSSR vyhlásil
takovou amnestii, že nebudou stíhány trestné
činy proti republice páchané v období
let 1968 a 1969.
Soudružky a soudruzi, není také žádným
tajemstvím přece, že události roku 1968
byly dávno připravovány v zahraničí
zahraničními rozvědkami. I o tom je přece
dostatek zveřejněné dokumentace. Proč
tedy nedošlo dosud k postihu těch, kteří
s těmito rozvědkami prokazatelně spolupracovali
nebo dále spolupracují, proč podle československých
zákonů není dosud postižena činnost
posrpnové emigrace, která ze zahraničí
za peníze amerických a jiných rozvědek
pokračuje v boji proti Československé socialistické
republice i s jejími pomahači doma.
Občané při nejrůznějších
příležitostech takové otázky
kladou a někdy se nám opravdu - a mně konkrétně
- na tyto věci velmi těžko odpovídá.
Nejen já, ale i řada občanů vyžaduje
plným právem, aby ten, kdo se dopustil trestného
jednání proti republice, byl také podle zákona
řádně postižen.
Ptám se proto, kdy dojde k postihu kontrarevolucionářů
a protisocialistických sil za trestná jednání,
kterých se dopustili v letech 1968 - 1969, co brání
jejich postihu, kdo odpovídá za to, že nejsou
uplatňovány československé platné
zákony, jaká konkrétní opatření
budou přijata k nápravě a kdy se dočkáme
spravedlivého postihu těch, kteří
naší socialistické republice napáchali
tolik škod, že teprve dlouhou a usilovnou prací
poctivých občanů napravíme chyby a
nedostatky těchto let.
Soudružky a soudruzi, myslím, že jsou to otázky
oprávněné, nemáme-li se dožít
recidivy některých věcí a máme-li
jim se vší důsledností zabránit.
Přikláním se k navrženým
opatřením a doporučuji také opatření,
která byla přednesena jak soudruhem Kaskou, tak
soudruhem generálním prokurátorem. Myslím
ještě na závěr, že by bylo třeba
v zájmu urychlené konsolidace a posílení
akceschopnosti Sboru národní bezpečnosti
urychleně předložit zákon o SNB a služebních
poměrech příslušníků.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslankyni Dohnalové. Dále bude hovořit
poslanec Jan Svoboda a připraví se poslanec František
Bubník.
Poslanec Jan Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci,
myslím, že je velmi užitečné, že
projednáváme zprávu, která nám
byla předložena ministrem vnitra, Generální
prokuraturou a Nejvyšším soudem. Dá nám
jistě mnoho možností k přemýšlení.
Avšak myslím, že ve zprávě by měl
být hlouběji a šířeji vyjádřen
i takový fakt, že pravicově oportunistické
a antisocialistické síly spekulovaly s těmito
živly a že to byla fakticky záloha kontrarevoluce.
Soudruh Kaska zde ve svém ústním vystoupení
o tom hovořil.
Myslím, že by se v usnesení také mělo
více odrazit to, co je, řekl bych, už vyjádřeno
ve zprávě, že v této činnosti
jde o určitý rozdíl mezi orgány ministerstva
vnitra a orgány soudů a prokuratury v tomto období.
Je nám jistě známo a všichni víme,
že pokles autority orgánů bezpečnosti
nebyl jen záležitostí let 1968 - 1969, víme
přece, že to byly plody už dřívější
činnosti některých lidí, kteří
nevynechali jedné příležitosti, ať
již to bylo v literatuře, ve filmech, televizi, aby
prostě nepošpinili lidovou socialistickou moc i také
orgány ministerstva vnitra.
Proto já se domnívám, že by bylo třeba
v tom usnesení tyto věci trochu diferencovat mezi
orgány vnitra a orgány soudů a prokuratury,
nemluvě už samozřejmě o tom, že
těmto liberalistickým tendencím v oblasti
justice, v oblasti státu a práva silně nahrávaly
různé revizionistické tendence, dlouho propagované
Mlynářem, Jičínským, Šámalíkem
a jinými, které podrývaly státní
moc a především orgány státní
moci, tedy orgány ministerstva vnitra. A je také
faktem, že dříve těmto názorům
už silně podléhali někteří
pracovníci justice a že to šlo tak daleko, že
nezávislost soudů byla vyhlašována až
do té míry, že nemají být členy
strany a že se nemají politicky angažovat.
Proto se domnívám, že by se v usnesení
měla vyjádřit určitá diferenciace
mezi orgány vnitra a orgány justice už i proto,
že příslušník Sboru národní
bezpečnosti samozřejmě stojí přímo
v terénu, je pod přímou kontrolou lidí,
přímo s nimi je v kontaktu a zpráva ukazuje
na celou řadu faktů, jak těžko se pracovníkům
ministerstva vnitra pracuje.
Domnívám se, že po srpnu 1968 i po lednu většina
pracovníků vnitra oproti některým
pracovníkům soudů a prokuratury měla
pozitivní stanovisko, stála na pozicích proletářského
internacionalismu, a je nám přece známo,
že spolu s Lidovými milicemi a některými
útvary naší armády sehrály orgány
ministerstva vnitra rozhodující úlohu při
odražení kontrarevolučních akcí
v srpnu 1969. Proto si myslím, že by bylo třeba
v usnesení trochu diferencovat. Měli bychom podle
mého názoru ocenit nějakým způsobem
právě činnost orgánů a tím
pozdvihnout i jejich autoritu ve veřejnosti, odrážet
ty nesprávné názory, které proti orgánům
ministerstva vnitra jsou.
Dále, soudruzi, v návrhu usnesení v bodu
1, jestliže je tam na 6. řádce "okolností
bezprostředně spjatých s činností"
bych doporučoval doplnit "pravicově oportunistických
a kontrarevolučních sil" a potom tam na závěr
v poslední větě, kde se říká,
že "svou aktivní úlohu sehrály
projevy liberalizace v trestní praxi" vsunout "i
revizionismu v právní vědě".
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Janu Svobodovi. Dále bude hovořit
poslanec Bubník a připraví se poslanec Latner.
Poslanec F. Bubník: Soudružky a soudruzi, předložená
zpráva o stavu kriminality nás nejen informuje,
ale vede k zamyšlení a nutí k politickým
a hospodářským opatřením, aby
došlo jednak ke zjednodušení trestního
řízení a zpevnění postihu trestné
činnosti, zvláště pro činy namířené
proti republice. Mnozí z nás by mohli podat řadu
zkušeností z bývalé buržoazní
republiky, jak řetězovitě postupoval státní
aparát persekučními opatřeními,
zvláště proti příslušníkům
KSČ. Normy byly rozmanité, počínaje
soustavným propouštěním z práce,
až do basy. Život mnoha z nás komunistů
je poznamenán ve svém průběhu mimo
jiné tím, že jsme strávili desetinu
svého věku jak v bývalých kriminálech
buržoazní republiky, tak ve fašistických
koncentračních táborech a káznicích.
Další normou bylo vystěhování
komunisty nebo komunistické rodiny do domovské obce,
oddalování přiznání domovského
práva po desetiletém pobytu v obci nebo městě,
zavírání komunistů před prvním
májem nebo určitými akcemi strany, strhávání
hesel ze standart na 1. máje nebo při jiných
příležitostech, šest týdnů
za provolání "ať žije Sovětský
svaz" - to byla rovněž jedna z norem za jediný
výkřik vyjadřující sympatie
k SSSR.
Například jednou 10. března 1935 se konala
schůze Národního sjednocení v Soběslavi,
okres Tábor. Na této schůzi hovořil
náměstek primátora Baxy dr. Štůla.
Naše organizace strany zorganizovala dělníky
z okolních závodů a já jsem byl určen
jako protireferent. Pánové nechtěli přiznat
slovo oponentovi. Konečně na nátlak přítomných
dělníků, kteří v sále
ze dvou třetin převažovali, jsem slovo dostal.
Měli tam asi 50 ordnérů - fašistů,
kteří seděli v předních řadách
s městskou smetánkou. Dr. Štůla hovořil
o tom, kdo je odpověden za vyhaslé komíny
továren, za bídu domkářů a
malorolníků - a přítomní volali:
"Buržoazie!" Pak jsem dostal na 10 minut slovo
a řekl jsem: "Vám se to lehko mluví
když máte cíchu plnou atd." Načež
přítomný komisař politické
správy z Tábora si nasadil čapku, schůzi
rozpustil - a závěrem bylo trestní oznámení
a už 19. března 1935 jsem měl v ruce rozsudek,
že za nepřístojné chování
na místě veřejném, ohrožování
pořádku a slušnosti se mi ukládá
vězení v trvání 5 dnů.
Komentuji to v souvislosti s tím, jak bylo pro mnohé
z nás přímo pobuřující
tvrzení o humanitě, demokracii a jiná podobná
hesla v letech 1918 - 1938. Takové názory o bezbřehé
demokracii, představy, že si každý mohl
v této republice tehdy dělat co chtěl, zvláště
infikovaly prostřednictvím tisku, televize a rozhlasu
zvláště mladé lidi. A my zde přítomní
dobře víme, jak to v mládeži vypadalo
a jak to ještě přežívá.
Zde se zvlášť díváme na ty, kteří
takto mluvili - byla to přímo infikace názorů
nejen protisocialistických a protisovětských,
ale vůbec namířených proti našemu
společenskému řádu.
Nyní mi dovolte několik poznámek jako výsledek
konzultací se soudruhy z krajského soudu a s prokurátorem,
když jsme dostali tu zprávu charakterizující
situaci v kriminalistice. Myslím, že poslední
novela trestního řádu přinesla do
trestního řízení určité
zjednodušení, které se však týká
řízení u orgánů bezpečnosti
a prokuratury, ale netýká se řízení
před soudem. Toto řízení se naopak
dosti zkomplikovalo, a to zejména u přečinů,
u nichž je prováděno objasňování.
Soud totiž nemůže použít výsledků
objasňování v plném rozsahu pro potřeby
důkazního řízení před
soudem, což značně komplikuje situaci, pokud
jde o rychlost postihu pachatelů, kteří se
dopustili přečinu. Soud musí většinu
z toho, co bylo provedeno objasňováním, při
hlavním líčení znovu opakovat. Tím
se řízení zbytečně prodlužuje
a je dosti finančně nákladné.
Vzhledem k této situaci doporučuji, aby v trestním
řízení byly provedeny takové úpravy,
které by znamenaly podstatné zjednodušení
odhalování trestné činnosti. Toto
zjednodušení však musí být provedeno
ve všech stadiích trestného řízení
a u všech orgánů a nesmí být
provedeno tak, že by zjednodušení u jednoho orgánu
znamenalo zkomplikování situace u druhého.
Tímto zjednodušením je třeba také
dosáhnout snížení nákladů
na odhalování trestné činnosti, neboť
někdy vzniká situace, že stát na odhalení
trestné činnosti vynaloží mnohokrát
více finančních prostředků,
než je skutečná škoda, která trestnou
činností vznikla, a než se vrátí
na nákladech trestního řízení,
které jsou stanoveny paušálními částkami.
Toto zjednodušení by mělo spočívat
v tom, že objasňování, tzn. zejména
výslechy podezřelých a svědků,
budou prováděny podle trestního řádu,
aby mohly být v soudním řízení
použity jako důkazní prostředky.
Jsem přesvědčen, že ne ve všech
případech je třeba provádět
hlavní líčení a že mnohé
případy, zejména u přečinů
a jednoduchých trestných činů, by
bylo možno u soudu vyřídit jen písemným
trestním příkazem. Takovéto řízení
může přijít v úvahu zejména
tehdy, když jde o věc doznanou, případně
když pachatel byl přistižen při páchání
trestné činnosti a přichází
v úvahu uložení pokuty, trestu, případně
nápravného opatření zákazu
činnosti nebo krátkodobého trestu odnětí
svobody, které by bylo ohraničeno určitou
výší. Kdyby pachatel nesouhlasil s vyřízením
věcí takovým způsobem a proti trestnímu
příkazu se odvolal, pak by bylo provedeno hlavní
líčení.
Stejně tak myslím, že je mnohdy zbytečné,
aby v řízení o přečinech a
u jednoduchých trestných činů se vyhotovily
rozsudky v těch případech, kdy skutek byl
bezpečně prokázán - zejména
je tu plné doznání a odsouzený i prokurátor
s rozsudkem při hlavním líčení
souhlasí a neodvolávají se.
V této souvislosti by bylo třeba také upravit
odvolací lhůtu např. tak, že by bylo
nutno ohlásit odvolání do tří
nebo pěti dnů, a stanovit dobu další
lhůty pro provedení odvolání. Myslím
také, že je mnohdy nadbytečné, když
má soud za povinnost vždy vyslýchat znalce,
i když má písemné vyhotovení
znaleckého posudku k dispozici. Tito znalci, jak jsem si
ověřil při svém výslechu, u
soudu odkazují na písemné vyhotovení
svého posudku a jen v ojedinělých případech
osvětlují nebo doplňují svůj
původní posudek. Dosavadní ustanovení
trestního řádu neumožňují
soudu, aby v těch případech, kdy je posudek
naprosto jasný a nejsou proti němu námitky
ze strany obžalovaného ani prokurátora, mohl
upustit od výslechu znalce. Zda jsou námitky nebo
připomínky k posudku, bylo by možno zjišťovat
ve stadiu, kdy je obviněný seznamován s výsledky
vyšetřování. Vypracování
znaleckých posudků provádějí
přitom odborníci, je značně nákladné
a trvání na účasti znalců před
soudem je vytrhává z jejich pracovního zařazení
a zvyšuje také náklady trestního řízení.
Tito pracovníci pak musí zameškaný čas
v mnohých případech napracovávat.
V souvislosti s rozvojem cestovního ruchu se počítá
ve větším rozsahu s otázkou trestné
činnosti, která souvisí s devizovými
a celními předpisy. Myslím, že v tomto
směru je úprava v naší republice dost
komplikovaná a neumožňuje operativně
takové případy řešit.
Přesto myslím, že by bylo účelné,
aby celním orgánům byla zvýšena
pravomoc tak, že méně závažné
případy by tyto orgány vyřizovaly
naprosto samostatně, zejména formou ukládání
peněžitých pokut a prohlášením
toho zboží, které je předmětem
trestné činnosti, za propadlé. Vyžadovalo
by to ovšem, aby celní orgány měly pravomoc
za peněžitou pokutu ukládat náhradní
trest odnětí svobody, aby tato peněžitá
pokuta byla vymožitelná. V těchto případech
jde velmi často o cizince, na jejichž postihu trestem
odnětí svobody zpravidla nemáme zájem,
neboť nemáme důvod k jejich převýchově
a jejich pobyt ve věznicích mnohdy situaci značně
komplikuje, nehledě k tomu, že tito cizinci jsou ochotni
zpravidla uložené pokuty v dosti vysoké částce
zaplatit.
Za přečiny a některé jednoduché
trestné činy jsou ukládány krátkodobé
tresty odnětí svobody. Je nutno počítat
s tím, že tyto krátkodobé tresty budou
ukládány ve stále větším
rozsahu, jak je důsledně uváděn do
života zákon o přečinech. Tyto tresty
odnětí svobody nepřesahují mnohdy
dobu 14 dnů až 3 týdnů. Odsouzení
v takovýchto případech jsou na krátkou
dobu vytrháváni z výroby, což je ve
výrobě pociťováno. Jistě by stálo
také za úvahu přemýšlet o tom,
zda by nebylo možné dát soudům pravomoc,
aby rozhodly, jakým způsobem bude tento krátkodobý
trest vykonán. Jistě by na pachatele mnohem více
působilo, kdyby si takový krátkodobý
trest odpykával o sobotách a nedělích
a v ostatních dnech by pracoval na svém pracovišti
a žil se svou rodinou. Zamezili bychom tím narušování
výroby a mnohdy narušování rodinných
vztahů a jsem přesvědčen, že
na pachatele by takový způsob výkonu trestu
působil mnohem účinněji, než
když si odpykává krátkodobý trest
vcelku. Neznamenalo by to, že by trest musel být odpykáván
nepřetržitě o sobotách a nedělích
po sobě jdoucích, některá sobota a
neděle by mohla být vynechána, aby pachatel
v této době si mohl zařídit své
rodinné věci.
Nyní několik slov a připomínek k zákonu
o soudní rehabilitaci. Všichni víme, za jakých
podmínek a za jaké situace byl tento zákon
zde prosazován a schválen. Víme také,
že tento zákon je výsledkem určitého
kompromisu oproti tomu, co někteří do zákona
prosazovali. Jsem toho názoru, že by bylo zapotřebí
zákon o soudní rehabilitaci zrušit, příp.
velmi podstatně novelizovat. Novela by se měla týkat
zejména těch částí, které
upravují řízení před zvláštními
senáty krajských soudů a ustanovení
§ 15 zákona o soudní rehabilitaci. Domnívám
se, že by účelu, kterého chtěla
strana dosáhnout, to je vrátit čest těm
lidem, kteří byli nespravedlivě odsouzeni,
příp. změnit ta rozhodnutí, která
neodpovídala plně trestné činnosti
tím způsobem, že by jejich přezkoumání
bylo prováděno na základě řízení
o obnovu, příp. na základě řízení
o stížnosti pro porušení zákona,
jak jsou tyto instituty zakotveny v trestním řádu.
Řízení v těchto věcech by však
mělo být prováděno u krajských
soudů. Vyžadovalo by to určitou zákonnou
úpravu v řízení o stížnostech
pro porušení zákona, aby bylo umožněno,
že o podané stížnosti rozhodne krajský
soud.
Soudružky a soudruzi, to jsou některé připomínky
k trestnímu řízení. Jak jsme si my,
poslanci, ověřili v besedě s pracovníky
praxe, je těchto námětů na zjednodušení
trestního řízení ještě
mnohem více, a bylo by zapotřebí, aby orgány,
které nově zákony připravují,
tzn. výbory a obě sněmovny, byly v užším
kontaktu s pracovníky praxe, aby mnohem více přihlížely
k jejich připomínkám. Jak jsme si ověřili,
mnohdy tomu tak není a dobré náměty
zůstávají nepovšimnuty. V besedě
jsme si ověřili, že nikdo z pracovníků
praxe své návrhy nepředkládá
proto, aby docházelo k omezení práv nebo
zeslabení záruk za to, že nedojde k nezákonnostem,
ale jde jim o skutečné zjednodušení
a zrychlení celého řízení,
aby postih pachatelů se stal mnohem účinnějším,
což by mělo i preventivní důsledky.
Stejně tak, jako trestní řízení,
jsou mnohé náměty na zjednodušení
občanskoprávního soudního řízení,
ke kterým by bylo třeba také přihlédnout.
V současné době vrcholí v krajích
i okresech přípravy na provedení voleb soudců
z povolání a soudců z lidu. Ukazuje se, že
i justiční orgány byly velmi silně
zasaženy pravicovým oportunismem a že očista
se dotýká i tohoto aparátu. Vzniká
přitom taková situace, že je naprostý
nedostatek vhodných právníků, kteří
by měli nejen odborné, ale zejména politické
předpoklady pro výkon soudcovské funkce.
Je proto nutné se velmi rychle a podrobně zabývat
tím, jakým způsobem budou doplněny
v krátké době počty soudců
z povolání, aby mohlo být zajištěno
rychlé vyřizování soudních
věcí.