Především nám jde o dokončení
procesu politické konsolidace, který povede k postupnému
upevňování morálního a politického
stavu a k posilování akceschopnosti Sboru národní
bezpečnosti. Vystoupení příslušníků
SNB při srpnových událostech v roce 1969,
jakož i jejich činnost v boji s kriminalitou a při
ochraně veřejného pořádku v
roce 1969 i akceschopnost bezpečnostních orgánů
při zabezpečování důstojného
průběhu oslav 1. máje a 25. výročí
osvobození naší republiky Sovětskou
armádou, ukazuje na reálnost předpokladů
úspěšného řešení
našich existujících problémů.
V současné době pracujeme na dokončení
návrhu nového zákona a na paragrafovaném
znění zákona o služebních poměrech
příslušníků SNB. Tyto zákony
stanoví práva a povinnosti příslušníků
tak, aby na jedné straně byla zajištěna
všechna ústavní práva občanů
a na druhé straně příslušníci
sboru mohli rychle a účinně postihovat každé
protiprávní jednání a měli
právní jistotu při provádění
zákroků a dalších opatření
podle platných zákonných norem.
V SNB máme velmi závažné problémy
personální. Jde jednak o celkový nedostatek
kádrů, jejich systematické doplňování,
o jejich politickou a odbornou připravenost. K 1. lednu
1970 chybělo např. ve Veřejné bezpečnosti
celostátně více než 2000 příslušníků
do plného stavu plánovaných míst a
přitom tento plánovaný stav - pro vaši
informaci - je o 30 % nižší, než byl u uniformovaných
složek v předmnichovské republice v roce 1938.
Přitom - jak všichni víme - úkoly podstatně
narostly.
Nábor nových příslušníků
už delší čas stagnuje a nestačí
pokrýt ani přirozený úbytek. Je to
celkem přirozené, když si uvědomíme,
že prakticky po celých 14 let /s určitými
přestávkami/ je SNB pod tvrdou palbou kritiky, která
potom v letech 1968 a 1969 přerostla v úplnou skandalizaci.
Životní podmínky, zejména pracovní
a bytové, jsou velmi nepříznivé. Nechci
zde uvádět konkrétní údaje,
abyste si nemysleli, že chceme naříkat.
V SNB je také velmi nepříznivá věková
struktura. Když jsme si nyní udělali první
rozbory, vychází nám, že v letech 1975
- 1980 dojde k vyvrcholení generačního problému
a prakticky k odchodu do důchodu většiny zkušených
kádrů, především náčelníků.
Proto připravujeme komplexní opatření
pro nábor nových příslušníků,
pro posílení jejich společenského
postavení, pro zlepšení jejich pracovních
a bytových podmínek.
V zájmu zkvalitnění politické a odborné
výchovy příslušníků SNB
připravujeme přebudování celé
soustavy odborného školství a lepší
využívání školských zařízení
doma i našich zahraničních přátel.
Některé skutečnosti negativně ovlivňující
efektivnost boje s kriminalitou vyplývají i z nedořešení
všech organizačních otázek, souvisejících
se správným fungováním organizační
struktury SNB v podmínkách čs. federace.
Další rozvoj v tomto směru vidíme v
posílení vlivu federálního ministerstva
vnitra a v modernizaci práce federální kriminální
ústředny.
Účinnost boje s kriminalitou je oslabována
rovněž nedokonalostí některých
pracovních systémů a metod, jejichž
zaostáváním za stavem a dynamikou kriminality
a jejich neadekvátností v politické a ekonomické
situaci, ale i zaostáváním za současnou
úrovní vědy a techniky. Pro zlepšení
tohoto problému připravujeme integraci a automatizaci
informačních zdrojů kriminální
služby, zkvalitnění znalecké a posudkové
činnosti pro potřeby odhalování, vyšetřování
i předcházení trestné činnosti,
prohloubení analytické činnosti a kriminalistické
a kriminologické prognostiky, její těsnější
sepětí s praxí a dobudování
vědeckovýzkumné základny v duchu usnesení
ÚV strany z minulého období.
Boj s kriminalitou rovněž negativně ovlivňuje
problém materiálního vybavení všech
služeb Veřejné bezpečnosti. Velké
nedostatky existují na úseku spojovacích
prostředků, v technickém vybavení,
dopravní, pořádkové a kriminální
služby a v její mobilnosti. Zvyšuje se kvalifikace
a rafinovanost pachatelů a s tím se tedy zvyšuje
i náročnost na dokazování v trestné
činnosti. Proto i my usilujeme o možnosti získávání
věcných důkazů pro odhalování
a usvědčování pachatelů za
použití moderní techniky. V souvislosti s tím
řešíme zdokonalení a širší
využití kriminalistické a zabezpečovací
techniky v praxi, především při ochraně
důležitých objektů před krádežemi
a požáry.
Boj proti kriminalitě jako společenskému
jevu vyžaduje komplexní a koordinovaný postup
celé společnosti, všech státních
orgánů a institucí. Ministerstva vnitra proto
projevují zvýšené úsilí
při aktivizaci a prohlubování společného
koordinovaného postupu všech zainteresovaných
orgánů a organizací i jednotlivých
občanů. Znovu postupně přistupujeme
k aktivizaci Pomocných stráží VB.
Jsme si vědomi toho, že je třeba na našem
úseku práce působit na aktivizaci také
teoretické fronty, i na přestavbu právnického
studia tak, aby byl skutečně zajištěn
výběr a příprava takových kádrů,
které budou zárukou plnění náročných
úkolů mocensko-politických a státních
orgánů v naší socialistické společnosti.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji s. ing. Kaskovi.
Předloženou zprávu projednal výbor ústavně
právní a branný a bezpečnostní.
Žádám poslance Pacnera, aby nás seznámil
s výsledky projednání uvedené zprávy
v obou výborech.
Poslanec V. Pacner: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, nikoliv náhodou zařadila Sněmovna
lidu na pořad dnešní schůze zprávu
o stavu a vývoji kriminality. Parlament ve své kontrolní
činnosti věnuje otázkám dodržování
socialistické zákonnosti stálou pozornost,
neboť upevňováním socialistické
zákonnosti současně upevňujeme náš
socialistický stát.
Již v průběhu roku 1969 projednaly ústavně
právní výbory obou sněmoven zprávu
Generální prokuratury o dodržování
socialistické zákonnosti za rok 1968 a za první
pololetí 1969, kterou se pak zabývalo též
předsednictvo Sněmovny lidu. Na doporučení
ústavně právních výborů
byla od ministra vnitra ČSSR, generálního
prokurátora ČSSR a předsedy Nejvyššího
soudu ČSSR vyžádána společná
zpráva o stavu kriminality za rok 1969, aby pohled na tuto
problematiku byl komplexní. Tato zpráva je právě
předložena dnešní schůzi.
Ústavně právní výbory a branné
a bezpečnostní výbory obou sněmoven
hodnotily dále na podkladě materiálů
příslušných resortů zkušenosti
s uplatňováním zákonného opatření
předsednictva FS č. 99/1969 Sb., o některých
přechodných opatřeních nutných
k upevnění a ochraně veřejného
pořádku. Výbory shodně konstatovaly,
že přes nedostatky, které se projevily při
aplikaci zákonného opatření v praxi,
splnilo zákonné opatření především
svůj preventivní význam a přispělo
tak k urychlenému potrestání antisocialistických
a protispolečenských živlů.
Výbory proto doporučily, aby ta ustanovení,
která se osvědčila, byla převzata
jako trvalé instituty do trestně právních
předpisů. To se také stalo při novelizaci
těchto norem v prosinci minulého roku.
Tolik jsem považoval za nutné připomenout úvodem,
neboť projednání zprávy ministra vnitra
ČSSR, generálního prokurátora ČSSR
a předsedy Nejvyššího soudu ČSSR
o stavu kriminality na dnešní schůzi je jen
pokračováním soustavné pozornosti,
kterou věnujeme problematice socialistické zákonnosti
a kriminalitě především.
Předložená zpráva byla rozeslána
všem poslancům Sněmovny lidu a projednána
na společné schůzi ústavně
právního výboru a branného a bezpečnostního
výboru SL 26. 5. t. r. Oba výbory pozitivně
hodnotily především zpracování
zprávy, která při nutné stručnosti
ukazuje nejen stav kriminality a její základní
příčiny, ale také záměry,
jimiž orgány činné v trestním
řízení hodlají dosáhnout zvýšení
účinnosti boje proti tomuto závažnému
poruchovému jevu.
Zpráva nezjednodušuje pohled na příčiny
kriminality a názorně dokládá, že
stav na tomto úseku do jisté míry odráží
celkový stav společnosti a jejího vědomí.
Dokumentuje nepříznivý vliv, který
na vývoj kriminality měla politická krize
probíhající v letech 1968 - 1969, kdy byla
vážně oslabena státní disciplína
a otřeseno vědomí morálních
hodnot zejména u mladé generace. Vzrůstající
kriminalita mládeže a mladých lidí vůbec
je zarážejícím jevem, který musí
mobilizovat všechny občany a zejména orgány
a organizace, jejichž úkolem je výchova mládeže,
ke zvýšení jejich vlivu na její zdravý
vývoj.
Škody způsobené přípravou kontrarevoluce
v letech 1968 - 1969, jejíž součástí
bylo oslabení mocenského aparátu našeho
socialistického státu, je možno rozdělit
na škody politické, ekonomické a morální.
Do skupiny posledně jmenovaných škod patří
nepochybně vzrůst kriminality, který je důsledkem
upadající morálky. A já zde mohu stejným
dechem hovořit o morálce socialistické jako
o morálce křesťanské, jako o morálce
slušných lidí, kteří kritizují
onen socialismus s lidskou tváří, který
kromě řady politických a ekonomických
deformací nastupoval tím, že znevažoval
a špinil práci poctivých funkcionářů
v posledních dvaceti letech, který se vyznačoval
diskriminacemi a útoky morálními a fyzickými
na tyto lidi. Pak se nemůžeme divit, že v tomto
ovzduší anarchie, silných slov a velkohubých
prohlášení rostl počet trestných
činů rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví, krádeže, podvody, zpronevěry,
neoprávněného užívání
cizí věci a že rostly trestné činy
proti životu a zdraví. Vždyť pro toto vše
politický vývoj v letech 1968 a 1969 vytvářel
to nejplodnější podhoubí.
Vážně znepokojujícím faktem je
skutečnost, že tak, jak stoupá počet
trestných činů, stejnou měrou se zvyšuje
počet těch, kdož se dopouštějí
těchto trestných činů opakovaně.
Zvlášť vysoký podíl recidivistů
na celkovém počtu obžalovaných je v
Severomoravském a Severočeském kraji a v
hlavním městě Praze. Je to bezmála
polovina.
Chtěl bych v této souvislosti připomenout,
že boj proti recidivistům nelze spatřovat pouze
v trestní represi, že plně zvláště
u těchto případů platí pořekadlo,
že příležitost dělá zloděje.
Velice záleží na tom, v jakém prostředí
žije ten, kdož byl propuštěn z výkonu
trestu. Zde by měly orgány, jejichž úkolem
je sledovat chování propuštěného,
vyvíjet více iniciativy k tomu, aby prostředí
neumožňovalo opakování trestné
činnosti. Máme-li pak zjištěno, že
polovina recidivistů jsou psychopati, pak ve spolupráci
s ministerstvem zdravotnictví by měly byt zřízeny
ústavy, v nichž by mohla být zajištěna
dlouhodobá léčba takovýchto společnosti
nebezpečných lidí.
Nelze říci, že pro vyřešení
tohoto problému nemáme dost odborníků,
nebo že ve světě nejsou v tomto směru
zkušenosti. Jde jen o to, urychleně celou záležitost
vyřešit.
Doporučuji, aby zřizováním zvláštních
zdravotních ústavů pro recidivisty se zabývalo
ministerstvo vnitra, Generální prokuratura a ministerstvo
zdravotnictví s cílem zamezit nárůst
recidivy a chránit společnost před trestnými
činy - hlavně proti životu a zdraví.
Není podceněním represe, když současně
zdůrazňujeme význam preventivního
boje proti příčinám, jež vedou
ke kriminalitě a které usnadňují páchání
trestných činů. Zvýšení
účinnosti prevence a preventivních opatření
je jedním z prvořadých úkolů,
k němuž by měly sjednotit své síly
všechny státní orgány i společenské
organizace.
Narušení státní disciplíny se
projevilo i poklesem hospodářské a pracovní
kázně, jejichž upevnění je nezbytným
předpokladem k omezení zejména příčin
hospodářské kriminality a trestných
činů proti majetku v socialistickém vlastnictví.
Význam socialistického vlastnictví, na jehož
tvorbě se podílejí všichni pracující
a jež je zdrojem bohatství a síly celé
socialistické společnosti, vyžaduje jeho zvýšenou
ochranu. A zajistit tuto ochranu je samozřejmou povinností
zejména vedoucích hospodářských
pracovníků, jimž je tento majetek svěřen
do správy. Především zde je třeba
dosáhnout v krátké době rozhodného
obratu.
Je třeba podpořit úsilí zvláště
orgánů ministerstva vnitra zaměřené
k tomu, aby žádný trestný čin
nezůstal neodhalen a pachatel nepotrestán. Právě
vědomí nevyhnutelného a bezprostředního
následování trestu po spáchání
trestného činu má psychologický význam
pro předcházení trestné činnosti.
Současný stav, jak vyplývá z předložené
zprávy, je tomuto cíli dosud vzdálen. Zůstává
latentní trestná činnost, která není
odhalena, a neuspokojivá je i objasněnost zjištěné
kriminality. Trestní řízení, patrně
- jak také uvádí zpráva - i pro přemíru
formálních procesních náležitostí,
trvá příliš dlouho, takže od spáchání
trestného činu k postavení pachatele před
soud uplyne často i několik měsíců.
Uložený trest, někdy i v důsledku tohoto
časového odstupu, nevyjadřuje vždy stupeň
nebezpečnosti činu a pachatele pro společnost
a neplní tedy svou represívní a ani preventivní
úlohu.
Bude proto jistě účelné, když
orgány činné v trestním řízení
plně využijí právních předpisů
k zesílení boje proti kriminalitě, ale současně
prověří, jak nynější trestně
právní normy vyhovují potřebám
praxe.
Předložená zpráva nezastírá,
že na nedostatcích v boji proti trestné činnosti
mají svůj podíl i vlastní, zejména
kádrové problémy u orgánů činných
v trestním řízení. Jejich vyřešení,
i když to nebude snadné, je jistě nezbytným
předpokladem k úspěšnému zvládnutí
úkolů těchto orgánů. Svou pozitivní
roli by v tom sehrála jistě i brzká legislativní
úprava služebních poměrů příslušníků
bezpečnostních sborů a zákona o Sboru
národní bezpečnosti.
K úspěšnému výsledku boje proti
kriminalitě je třeba spojit úsilí
celé společnosti. Bylo by velkou pomocí,
kdyby se podařilo dosáhnout takového stavu,
aby se společnost distancovala od těch jednotlivců,
kteří se dopouštějí trestné
činnosti, aby se jim kromě spravedlivého
potrestání u soudu dostalo i morálního
odsouzení od jejich spoluobčanů a spolupracovníků.
Volání po dodržování socialistické
zákonnosti nemůže směřovat jenom
vůči pracovníkům státních
orgánů, ale také - a stejně důrazně
- vůči ostatním pracujícím.
Občan má právo požadovat na státu,
aby hájil jeho práva a zákonem chráněné
zájmy, ale současně má i povinnost,
aby sám zákony ctil a uvědoměle je
dodržoval. A zde na úseku výchovy k dobrovolnému
plnění občanských povinností
můžeme pomoci i my poslanci při své
práci ve volebních a pracovních obvodech.
Tím konkrétně podpoříme snahu
ministerstva vnitra, Generální prokuratury i Nejvyššího
soudu o dosažení výraznějších
úspěchů v boji proti kriminalitě a
jejím příčinám.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, z pověření
ústavně právního výboru a branného
a bezpečnostního výboru Sněmovny lidu
předkládám Sněmovně lidu návrh
usnesení ke zprávě o stavu kriminality a
záměrech ministerstva vnitra ČSSR, Generální
prokuratury ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR
ke zvýšení účinnosti boje proti
kriminalitě. Jeho text vám byl rozdán během
dnešní schůze. Jako společný
zpravodaj obou výborů navrhuji, aby toto předložené
usnesení Sněmovna lidu přijala.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Pacnerovi. Nyní přerušuji
schůzi do 13.30 hod.
/Schůze přerušena ve 12.23 hod./
/Odpolední jednání zahájeno ve 13.36
hod./
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Soudružky
a soudruzi poslanci, pokračujeme v jednání
rozpravou. Jako první je přihlášena
poslankyně Zdena Dohnalová a připraví
se poslanec Jan Svoboda.
Poslankyně Z. Dohnalová: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, zpráva o stavu kriminality
obsahuje rozsáhlý materiál, shromaždující
bohužel neradostnou skutečnost nárůstu
kriminality v roce 1968 - 1969 o celou pětinu. Správně,
i když ne vyčerpávajícím způsobem,
ukazuje na příčiny vzniku tohoto stavu. Ne
náhodou se nápor kontrarevolučních,
protisocialistických a protisovětských sil
zaměřil především na oslabení
a rozložení mocenských orgánů
a institucí státu s cílem zdiskreditovat
je a znemožnit jejich činnost a zároveň
třídní výklad zákonů.
Dovolte mi několik poznámek a otázek na příslušné
činitele k té části zprávy,
kde se na str. 12 uvádí, že v souvislosti s
politickými událostmi v průběhu roku
1968 a v I. pololetí roku 1969 docházelo na celém
území republiky k páchání trestné
činnosti proti socialistickému státu a společenskému
řádu republiky.
Politickými příčinami u této
kriminality bylo formování protisocialistických
sil ve společnosti a působení pravicově
oportunistických sil. Zpráva však dále
uvádí, že tato kriminalita se neprojevila ve
statistických údajích, ale jak je patrno
ze statistických údajů, postih trestných
činů proti republice v roce 1968 a 1969 byl mizivý.
Vzniká otázka, zda tedy platí trestní
zákon, který v první hlavě zvláštní
části určuje, jaké jednání
a za jakých podmínek je trestné. Jde o trestné
činy proti republice. Myslím, že není
nutné, abychom se zde přesvědčovali
o tom, že v socialistickém státě v roce
1968 působila kontrarevoluce a protisocialistické
síly v tom směru, jak už jsem uvedla, aby rozvrátily
socialistický společenský řád
a naši socialistickou republiku.
Nelze také, soudružky a soudruzi, přehlédnout,
že řada pravicově oportunistických sil
překročila svým jednáním meze
beztrestnosti a dopustila se tedy jednání, které
trestní zákon označuje plným právem
jako trestný čin. Lze možná pochopit,
že do srpna 1968 v důsledku působení
pravicových sil ve straně i ve státě
nedošlo k řádnému trestnímu postihu
kontrarevolučních a protisocialistických
sil. Těžko už však lze pochopit, proč
k postihu nedošlo a nedochází později,
zejména pak po dubnovém plénu ústředního
výboru strany v roce 1969.