Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji místopředsedovi Federálního shromáždění Zedníkovi.

Prosím, zda se ještě někdo dále hlásí do rozpravy? /Nikdo se nehlásil./ Konstatuji, že rozprava je skončena.

Prosím místopředsedu vlády ČSSR, zda si přeje závěrečné slovo? /Není tomu tak./ Ptám se zpravodaje poslance Jägermana? /Nepřeje./

Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/ /tisk 21/ ve smyslu společné zprávy výborů ústavně právního a branného a bezpečnostního /tisk 15/SL/, byl schválen, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Kdo je proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že uvedený návrh byl přijat jednomyslně.

Sněmovna lidu schválila vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/.

Přistupujeme k šestému bodu pořadu, kterým je

Zpravodajskou zprávu k tomuto návrhu přednese zpravodaj poslanec Josef Novák. Prosím ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj poslanec J. Novák: Soudružky a soudruzi poslanci, návrh zákona, kterým vláda navrhuje změnu a doplnění trestního zákona, vyplývá plně z potřeb současné situace. Jde o úpravu velmi závažnou, neboť zavádí nový druh trestu, a to trest zákazu pobytu, dále zavádí nové skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla. Konečně tato úprava v našem právním řádu zakotvuje zásadu nepromlčitelnosti u některých závažných trestných činů. Všechna tato ustanovení, jež jsou těžištěm vládního návrhu, odpovídají oprávněné kritice naší veřejnosti, nebo navazují na mezinárodní konvence, k nimž naše republika přistoupila.

Při projednávání návrhu zákona v ústavně právním výboru jsme plně respektovali, aby i v tomto návrhu byly důsledně hájeny zájmy socialistické společnosti a doceňovali jsme zejména výchovný a preventivní význam nové úpravy. Současně jsme dbali i na to, aby se v nové úpravě trestního zákona promítly zkušenosti, které naše výkonné orgány získaly v boji s protispolečenskými a protisocialistickými živly v posledním období.

A nyní mi dovolte několik slov k jednotlivým ustanovením. Pokud jde o trest zákazu pobytu, není v našem právním řádu úplnou novinkou. Trestní zákon z roku 1950 ho zavedl a zákon sám platil až do roku 1961. Upravoval zákaz pobytu jako tzv. vedlejší trest. V tehdejší úpravě však nemohl v podmínkách našeho státu dobře plnit svůj účel. Nebyly zejména dány organizační a technické možnosti zajistit při značné lidnatosti a husté dopravní síti dodržování jeho výkonu, především ve větších aglomeracích.

K tomuto druhu trestu se naše společnost znovu vrátila až v poslední době, a to v zákonném opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., ze dne 22. srpna letošního roku. Ukázalo se, že to byl krok správný. Trest zákazu pobytu totiž znamená další účinný prostředek ochrany společnosti proti asociálním kriminálním živlům, zejména recidivistům, výtržníkům, příživníkům, zlodějům a vůbec proti osobám, které se vyhýbají poctivé práci.

Soudružky a soudruzi, chtěl bych učinit poznámku k činnosti těchto lidí, týkající se loňského a letošního roku, zejména pokud jde o jejich vstup do politické činnosti u nás. V loňském roce i letos viděli pro sebe vhodnou příležitost pro aktivní vstup do politického života, a to podobně jako v Maďarsku, jak to známe ze zkušeností z roku 1956, tak i u nás především na straně kontrarevoluce jako jeho přední oddíl. Vždyť je známo, že právě tito lidé se dopouštěli v Maďarsku těch nejhorších zvěrstev a bestiálních vražd. I u nás to prakticky k těmto koncům směřovalo. Důkazů pro to je dost. Víme, pod jakými hesly deklasované a kriminální živly už loni vystupovaly. Nemám v úmyslu hodnotit jejich kontrarevoluční činnost, ale chci upozornit, že tady jsou, nejsou nečinné a dávají o sobě vědět. Vždyť například střelba do oken předsedy MNV v Udlicích na okrese Chomutov, házení kamenů do oken funkcionářům a jiné trestné činy politicky motivované to především dokazují. Proto myslím, že toto opatření je nanejvýš správné a nutné.

Avšak ještě jednu poznámku si nemohu odpustit. Je přece známo, že zejména letos v srpnu tyto kriminální deklasované živly šly jako přední oddíl ve svých kontrarevolučních vystoupeních pod hesly na jedné straně proti naší straně, proti našemu spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, a na druhé straně provolávaly slávu zejména některým bývalým vedoucím funkcionářům. Dosud jako poslance mne to velmi mrzí, že se tito naši bývalí vedoucí funkcionáři nějak veřejně proti tomu neohradili.

Soudružky a soudruzi, je třeba na základě tohoto zákona zabránit tomu, aby se tyto protispolečenské živly mohly volně soustřeďovat k páchání trestné činnosti určitého druhu v určitých místech, jak jsme to poznali letos, např. podle událostí v Praze, v Brně, v Liberci a jinde.

Jedním, a to účinným opatřením sledujícím tento cíl, může být právě zákaz pobytu vyslovený pro určité místo nebo určitý obvod, zejména lze-li v souvislosti s jeho uložením odsouzenému stanovit povinnost k zařazení do pracovního poměru a uložit mu další přiměřená omezení, směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, a je-li dodržování zákazu pobytu i omezení s ním spojených zajištěno trestní sankcí, jak je stanovena ve vládním návrhu zákona o přečinech.

Další významnou úpravou je doplnění trestního zákona novými ustanoveními § 67 a/ a 68 a/, kterými se stanoví nepromlčitelnost některých závažných trestných činů. Je to výjimka z dosud platné úpravy, která vychází z principu promlčitelnosti v plném rozsahu, a podle níž se každý, i ten nejtěžší trestný čin uplynutím určité, v zákoně stanovené lhůty promlčuje. Náš stát však přistoupil k mezinárodní Úmluvě o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. V květnu letošního roku vláda ČSSR podepsala tuto Úmluvu a nyní probíhá závěrečná fáze řízení směřující k její ratifikaci. Úmluva stanoví, že válečné zločiny a zločiny proti lidskosti se nepromlčují. Pojem válečných zločinů a zločinů proti lidskosti vymezuje Úmluva poukazem na další předpisy mezinárodního práva, zejména na Chartu Norimberského mezinárodního tribunálu a na Ženevské úmluvy z roku 1949 o ochranu obětí války. Zmíněná Úmluva pak zavazuje smluvní státy, že ve shodě se svým ústavním řízením přijmou všechna legislativní opatření nutná k zajištění toho, aby se zákonné nebo jiné promlčení nevztahovalo na potrestání zločinů v ní obsažených a aby taková promlčení tam, kde existují, byla zrušena. K vnitrostátnímu provedení Úmluvy je proto nutno pojmout do našeho právního řádu ustanovení, že zločiny uvedeného druhu se nepromlčují. Vzhledem k nutnosti urychlené úpravy v tomto směru se při stanovení okruhu trestných činů, na něž se má nepromlčitelnost vztahovat, vychází zatím z dosavadních skutkových podstat trestných činů, a to tak, aby se obsahově co nejvíce přibližoval Úmluvě. Aby bylo možno postihnout všechny činnosti, jež Úmluva označuje za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, bylo by třeba v našem právním řádu přepracovat celou desátou hlavu trestního zákona a vytvořit nové skutkové podstaty. To je ovšem úkol dlouhodobějšího rázu. Povinnost, která pro náš stát vyplývá z přístupu k Úmluvě, je však v podstatě splněna legislativním opatřením, které je obsaženo ve vládním návrhu.

Soudružky a soudruzi, velmi aktuálního problému současné doby se tyká nové ustanovení § 209 a/ o trestném činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla. Očekává se, že bude účinně napomáhat v boji proti trestné činnosti, která se v poslední době vyskytuje v široké a stále se zvětšující míře a které je nutno důraznými prostředky čelit. Tato trestná činnost, hledíc k rozsahu, do něhož se rozrostla, znamená velké národohospodářské ztráty, které nespočívají pouze v částečném nebo úplném znehodnocení použitých cizích motorových vozidel. Dosavadní úprava v oblasti trestního práva neposkytuje dostatečný podklad k tomu, aby se této trestné činnosti mohlo úspěšně čelit. Jejím nejzávažnějším nedostatkem je, že neumožňuje postih neoprávněného užívání motorového vozidla menší hodnoty než 5000 Kčs, takže ochrana jednostopých vozidel nebo i některých dvoustopých, např. tříkolek pro invalidy, není v daném směru zajištěna. Rovněž trestní sankce stanovené v dosavadní úpravě za trestné činy podle § 133 a § 249 tr. zák. nelze vzhledem k nebezpečnosti této rozrůstající se trestné činnosti považovat za postačující, zejména tam, kde jde o kvalifikované případy, kdy pachatel se této trestné činnosti dopouští opětovně, způsobí značnou škodu nebo neoprávněně získá značný majetkový prospěch. Třeba upozornit i na tu okolnost, že s výjimkou nejtěžších případů bude tento druh trestné činnosti projednávat samosoudce u okresního soudu, takže postih pachatelů nabude nejen na důraznosti, ale i na rychlosti.

Tím jsou vyčerpány nejzávažnější body vládního návrhu.

Z menších úprav v něm uvedených jsou nejvýznamnější změny, k nimž dochází v § 72 trestního zákona. Vyplývají z dosavadních zkušeností praxe, že v zájmu účinného boje proti alkoholismu je třeba umožnit, aby ochranné léčení bylo možno uložit nejen pachateli, který spáchal trestný čin v opilosti, ale i pachateli, který jej spáchal v souvislosti s požíváním alkoholu. Dále je nutno umožnit, aby ochranné léčení se vykonávalo nejen v léčebném ústavu, ale i ambulantně a aby soud měl právo způsob výkonu ochranného léčení dostatečně měnit se zřetelem na okolnosti případu, především z hlediska dosažení účelu tohoto ochranného opatření.

Soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání vládního návrhu zákona v ústavně právním výboru jsme dospěli k některým doplňkům, které jsou obsaženy ve společné zprávě. Jde o upřesnění vztahu trestu zákazu pobytu k místu, kde se pachatel dopustil trestného činu, a o opatření, kterými soud může současně s uložením tohoto trestu napomoci, aby pachatel vedl řádný život pracujícího člověka.

Jako zpravodaj doporučuji, abychom vládní návrh zákona schválili, a to se změnami uvedenými ve společné zprávě ústavně právních a branných a bezpečnostních výborů.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji zpravodaji poslanci Novákovi.

Kdo se hlásí do rozpravy? Poslanec Jan Svoboda.

Poslanec Jan Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci, souhlasím s předloženou osnovou zákona i se zdůvodněním, tak jak zde byly jak předkladatelem, tak i zpravodajem předneseny.

Mám trošku pochybnosti vzhledem ke kritice veřejnosti a ke kritice našich motoristů, především majitelů motorových vozidel k navrhovanému § 210. Domnívám se z toho textu, jak je předložen - prosím, jestliže se mýlím, právníky, aby mi to vyvrátili - že trestní postih, který z této formulace bude vyplývat, bude se vztahovat jen na přečiny, na trestný čin, kdy prokážeme pachateli úmysl, aby odcizené motorové vozidlo přechodně užíval.

O co mi jde? Jde mi o případy, kdy člověk, který nemá úmysl motorového vozidla přechodně užívat, přesto se dopustí podle mého názoru trestného činu v tom smyslu, že rozmontovává nebo ukradne z automobilu určité části, součástky, otevře vůz, zatáhne za roh a tam věci z automobilu odcizí. Domnívám se, že v tomto návrhu není dostatečný postih.

Prosil bych, aby tedy soudruzi, jestliže mám pravdu, mi to potvrdili, jestliže ne, aby to vyvrátili. V případě, že mám pravdu, domnívám se, aby § 209 a/ odst. 1 byl doplněn o takovou formulaci: Trestní postih se bude týkat i člověka, který z cizího motorového vozidla odcizí zařízení příslušející k motorovému vozidlu. To za prvé.

Za druhé víceméně dotaz k témuž paragrafu odst. 3. Pod písmenem b/ se říká, že dopustí-li se činu opětovně, nebo byl-li už za takový čin odsouzen - a nyní se věci vypočítávají. Mně jde o to, že až do nynější doby, tedy do 1. ledna 1970, kdy nabývá zákon účinnosti, bylo takových činů takové množství a Veřejná bezpečnost má zřejmě ve své registratuře celou řadu lidí, kteří se touto "prací" živí. Zda na tyto lidi, budou-li postiženi, bude se vztahovat to "činu opětovně" nebo zda se na ně bude vztahovat až to, jak tu je řečeno, že byl pro takový čin odsouzen. Domnívám se, že jestliže zadrží naše Veřejná bezpečnost člověka, který se už těchto činů dopustil a nebyl podle dosavadních našich zákonných možností soudně a trestně postižen, je to víceméně recidivista, je registrován, mělo by se mu to připočítat z minulosti.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Janu Svobodovi.

Kdo se ještě hlásí o slovo? /Nikdo./

Nikdo. V tom případě prosím soudruha místopředsedu vlády ČSSR dr. Laca, zda by chtěl zaujmout stanovisko k předneseným návrhům a dotazům.

Místopředseda vlády ČSSR prof. dr. K. Laco, DrSc.: K otázkam súdruha poslanca Svobodu, ktoré sa týkajú § 209 a/, pokiaľ ide o bod 1, chcem povedať toto: Bod 1 tohoto paragrafu v znení, kto sa zmocní cudzieho motorového vozidla v úmysle prechodne ho užívať, alebo kto neoprávnene takéto motorové vozidlo, ktoré mu bolo zverené, prechodne užíva, bude potrestaný odňatím slobody až na dva roky, alebo občianskoprávnym opatrením, alebo peňažným trestom - chcem konštatovať ako vysvetlenie, skoro by som povedal, také jednoznačné záväzné vysvetlenie hovorí len o užívaní tak, že sa podstaty toho motorového vozidla nedotkne. Ako náhle by však začal uskutočňovať takú činnosť, o ktorej súdruh poslanec hovoril, teda rozmontuje časti a predá, nejde o užívanie motorového vozidla, ale o krádež, krytú inými ustanoveniami trestného zákona. Tu ide o novú skutkovú podstatu, že užíva vec bez toho, že by sa dotkol jej podstaty.

A pokiaľ ide o poznámku súdruha poslanca Svobodu k § 209 a/ bod 3 písm. b/, teda o recidivistov, o opätovné dopustenie sa toho činu alebo o predchádzajúce odsúdenie, tento zákon platí zásadne od nadobudnutia účinnosti, ktoré sa predpokladá od 1. januára 1970. Keby však šlo o vec, ktorá už bola trestná v minulosti podľa trestného zákona, vzťahovalo by sa to rovnako i na tento bod. Ak nie, tento zákon platí iba od dňa účinnosti a retroaktivitu v trestných zákonoch nepredpokladáme.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR Lacovi a prosím zpravodaje, zda si přeje slovo?

Zpravodaj poslanec J. Novák: Po vysvětlení soudruha místopředsedy vlády ČSSR soudruh Svoboda souhlasí a já nemám další doplňky.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Prosím soudruha poslance Svobodu, je-li spokojen s vysvětlením?

Poslanec Jan Svoboda: Souhlasím.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji.

Slyšeli jste závěrečné slovo a návrh zpravodaje. Můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., /tisk 22/ ve smyslu společné zprávy výborů ústavně právního a branného a bezpečnostního, nechť zvedne ruku! /Děje se./

Kdo je proti? /Nikdo./

Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že návrh byl přijat jednomyslně.

Sněmovna lidu schválila vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb.