Požadavek stability soudcovské funkce je vyjádřen tím, že se stanoví volební období u soudců z povolání na 10 roků, jak už řekl poslanec Alois Neuman, a že volební období u každého soudce počíná vždy dnem jeho zvolení. Odpadnou tudíž napříště doplňovací volby na zbytek funkčního období.

V zákoně se řeší otázka, kdo stanoví počet soudců.

Z úkolů ministerstev spravedlnosti při zajišťování řádného chodu soudců po stránce kádrové plyne, že počet soudců z povolání stanoví ministr spravedlnosti a v oboru vojenského soudnictví náčelník správy vojenských soudů v ministerstvu národní obrany, kdežto stanovení počtu soudců z lidu se ponechává předsedům a u vojenských soudů náčelníkům jednotlivých soudů.

V potřebné míře se doplňují též ustanovení o skládání slibu soudců. Přesně se vymezuje, které orgány volí soudce pro jednotlivé soudy a kdo je odvolává, popřípadě zprošťuje funkce v případě, když se některý soudce své funkce z důvodů uznaných zákonem vzdá. Volba soudců Nejvyššího soudu ČSSR a soudců vojenských soudů se soustřeďuje, jak bylo v předchozím návrhu schváleno, u Federálního shromáždění, volba ostatních soudců z povolání u národních rad, kdežto volby soudců z lidu budou provádět národní výbory.

Možnost odvolat soudce se omezuje na případy, kde soudce závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti, kde zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti, nebo kde dosáhl věku 65 let. V otázce postavení soudců z povolání se stanoví, že soudcovská funkce je veřejná funkce, a že tedy s výjimkou soudců vojenských soudů a vojenských soudců Nejvyššího soudu ČSSR se na soudce z povolání vztahují ustanovení zákoníku práce. Nevzniká zde však pracovní poměr mezi soudcem a orgány soudní správy. Je jenom přirozené, že soudce je veřejným činitelem a že nutně musí být chráněn proti takovým útokům, s jakými jsme se setkali v nedávné době v hromadných sdělovacích prostředcích, i proti onomu napadání, jak jsme ho viděli v uplynulých dvaceti měsících při přípravě kontrarevoluce.

V nové, zpřesněné úpravě zachovává se možnost přidělit soudce k jinému soudu, popřípadě ústřednímu orgánu státní správy, přičemž se použití tohoto postupu omezuje tak, že přidělení nemůže přesahovat dobu dvou měsíců, jestliže soudce s přidělením nesouhlasí, a nemůže vůbec přesahovat dobu jednoho roku během tří kalendářních let s výjimkou, kde jde o přidělení ústředního orgánu soudní správy.

V novém znění organizačního zákona se shrnují i rozptýlená ustanovení o justičních čekatelích, přičemž se upravují též otázky čekatelské praxe a odborných justičních zkoušek, které jsou jednou z podmínek pro volbu soudcem z povolání.

Pozornost zasluhuje i ustanovení umožňující soudcům, kteří nebyli opětovně zvoleni nebo kteří byli odvoláni z funkce, přechod do jiného oboru činnosti, přičemž se řeší pro přechodnou dobu i otázka hmotného zajištění takových soudců. Dosud trvající nedostatek soudců pomáhá řešit i ustanovení, že může být zvolen za soudce z povolání občan, který nemá složené odborné justiční zkoušky, ale který vykazuje alespoň pět let úspěšné praxe v některém právním oboru. Protože územní organizace soudů musí být řešena v návaznosti na územní členění státu, zajišťuje se přechodným ustanovením prozatím dosavadní územní organizace soudů.

Zmocňovací ustanovení zákona umožňuje, aby celé znění zákona, jak vyplývá z navržené novelizace a z přechodních úprav, bylo vyhlášeno předsednictvem Federálního shromáždění. Při celkovém posouzení charakteru navrženého zákona je možno se domnívat, že řeší nejnaléhavější problematiku takovým způsobem, který plně odpovídá federativnímu uspořádání státu, a že po přechodnou dobu, do vypracování Ústavy ČSSR a ústav obou republik, s touto úpravou se vystačí.

Proto doporučuji, aby vládní návrh se změnami a doplňky obsaženými v usnesení ústavně právního výboru byl schválen.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji zpravodaji poslanci Pacnerovi.

Soudružky a soudruzi, kdo se hlásí do rozpravy? /Nikdo./

Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, prosím soudruha místopředsedu vlády ČSSR Laca, zda si přeje závěrečné slovo.

Místopředseda vlády ČSSR prof. dr. Laco, DrSc.: Nie

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Přistoupíme proto k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců /tisk 18/ ve smyslu společné zprávy výborů ústavně právního a branného a bezpečnostního /tisk 20/SL/, nechť zvedne ruku! /Děje se./

Kdo je proti? /Nikdo./

Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že zákon byl přijat jednomyslně.

Sněmovna lidu schválila vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců.

Přerušuji nyní jednání do 13.30 hod.

/Schůze přerušena v 11.38 hod./

/Schůze znovu zahájena ve 13.37 hod./

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová /zvoní/: Soudružky a soudruzi, pokračujeme v jednání.

Třetím bodem dnešního pořadu je

Prosím poslankyni Zdenu Dohnalovou, aby podala zpravodajskou zprávu.

Zpravodajka poslankyně Z. Dohnalová: Soudružky a soudruzi poslanci, návrh zákona, který je nyní na pořadu jednání, náleží k souboru zákonů, jimiž se provádí v oboru soudnictví federativní uspořádání státu. Postavení soudců je v základních rysech upraveno novelizovaným zněním osmé hlavy Ústavy a blíže pak v současně novelizovaném zákoně o organizaci soudů a volbách soudců a dále příslušnými ustanoveními zákoníku práce.

Určitá odlišnost úpravy je však zde dána zásadou nezávislosti soudců, kterou je nutno důsledně uplatnit i v oblasti kárné odpovědnosti soudců. Zásadě nezávislosti soudů by neodpovídalo pojetí, při němž by kárné řízení proti soudci prováděl administrativní orgán, nýbrž je nutno trvat na tom, že soudci podléhají kárné pravomoci soudu. Proto také podle platné úpravy rozhodují o kárné pravomoci soudců kárné senáty zřízené u příslušných soudů. V tom směru se na soudcovském kárném právu nic nemění.

Změnu však vyžaduje organizace kárných senátů. Je třeba stanovit, že se kárné senáty zřizují u obou nejvyšších soudů republik pro kárné řízení proti soudcům krajských soudů a nejvyšších soudů, a vedle toho je třeba zřídit kárný senát u Nejvyššího soudu ČSSR pro kárné řízení proti soudcům tohoto soudu.

Změny vyžaduje i ustanovení, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení. Pokud jde o soudce Nejvyššího soudu ČSSR, může tak učinit jedině předseda tohoto soudu. V široké míře se zde vyhrazuje pravomoc ministrům spravedlnosti podat návrh na zahájení kárného řízení proti kterémukoliv soudci u soudů republiky. Naproti tomu pravomoc předsedů nejvyšších soudů republiky, stejně tak jako pravomoc předsedy Nejvyššího soudu ČSSR je v tomto směru omezena jen na soudce vlastního soudu.

S federativním uspořádáním státu souvisí i úprava, podle níž kárné řízení končí vždy u soudů republiky. Provádí-li proto kárné řízení nejvyšší soud republiky, rozhoduje o kárném provinění v jediném stupni.

Praxe dosud postrádala podrobnější procesní ustanovení o kárném řízení. Tento nedostatek se odstranil tím, že se stanoví pro kárné řízení subsidiární platnost ustanovení trestního řádu, jehož ustanovení jsou svou podstatou kárnému řízení nejbližší.

Ustanovení o vyrozumívání příslušných orgánů o zahájeném kárném řízení a ustanovení o doručování kárných rozhodnutí vycházejí rovněž ze zásad, na nichž spočívá navrhovaná zákonná úprava.

Soudružky a soudruzi poslanci, doporučuji proto, aby předložený vládní návrh zákona byl schválen se změnami, které jsou uvedeny v usnesení ústavně právního výboru.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji zpravodajce poslankyni Dohnalové.

Kdo se hlásí do rozpravy? /Nikdo,/

Nikdo. V tom případě prosím místopředsedu vlády ČSSR prof. dr. Laca, přeje-li si závěrečné slovo.

Místopředseda vlády ČSSR prof. dr. Laco, DrSc.: Nie.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Prosím, soudružky a soudruzi, přistoupíme proto k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 142/1961 Sb, o kárné odpovědnosti soudců z povolání /tisk 19/ ve smyslu zprávy výboru ústavně právního /tisk 18/SL/, nechť zvedne ruku! /Děje se./

Kdo je proti? /Nikdo./

Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že návrh byl přijat jednomyslně.

Sněmovna lidu schválila vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání.

Čtvrtým bodem pořadu je

Dávám slovo zpravodaji poslanci dr. Jozefu Kyselému.

Zpravodaj poslanec JUDr. J. Kyselý: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, potreba novelizovať zákon o prokuratúre vyplýva z novej úpravy hlavy ôsmej Ústavy, ktorú sme nedávno odhlasovali. Mení a doplňuje sa zákon o prokuratúre z roku 1965 č. 60 zásadne z toho dôvodu, že ide o zmeny a doplnky, ktoré vyplývajú z federálneho usporiadania nášho štátu. Tieto návrhy obšírne zdôvodnil spravodajca k tomuto zákonu, a preto uvediem len zmeny, ktoré vyplývajú zo samotného zákona o prokuratúre.

Ťažisko novelizácie spočíva v dôslednom premietnutí úprav vykonaných vo vládnom návrhu novely ôsmej hlavy Ústavy, menovite článkov 104 a 106. Týka sa hlavne základných ustanovení zákona o prokuratúre, o usporiadaní prokuratúry, o jej postavení a vzťahoch podriadenosti, ako aj vonkajšej zodpovednosti najvyšších predstaviteľov prokuratúry.

Na tomto mieste netreba sa podrobne zaoberať ústavnoprávnymi princípmi funkcie a usporiadania prokuratúry, ku ktorým bol podaný výklad v správe k návrhu ústavného zákona, ktorým sa mení a doplňuje hlava ôsma Ústavy. Sústreďujem sa preto na tie zmeny v základných ustanoveniach zákona o prokuratúre, ktoré rozvádzajú ustanovenia Ústavy, prípadne tieto ustanovenia vykonávajú.

Hlavné zmeny v zákone o prokuratúre spočívajú v zmenách a doplnkoch, ktoré sú odrazom federatívneho usporiadania štátu. Novela zákona o prokuratúre nemení doterajšiu funkciu prokuratúry, jej poňatie, rozsah, prostriedky prokurátorského dozoru.

Pritom, pravda, zostáva základným princípom, že orgány prokuratúry tvoria v celej federácii jednotnú centralizovanú sústavu, vedenú generálnym prokurátorom ČSSR. Vnútorné členenie prokuratúry nemôže tento základný princíp ovplyvniť. Nič sa nemení na tom, že orgány prokuratúry vykonávajú svoje funkcie nezávisle od miestnych orgánov a že prokurátori sú podriadení len vyšším prokurátorom. Nižšie zložky prokuratúry budú zásadne podriadené iba generálnym prokurátorom republík. Generálni prokurátori republík budú podriadení, pokiaľ ide o výkon dozoru nad dodržovaním federálnych zákonov a iných právnych predpisov, iba generálnemu prokurátorovi ČSSR. Jemu budú podriadené aj orgány vojenských prokuratúr a prokurátori a vyšetrovatelia prokuratúry činní na Generálnej prokuratúre ČSSR. V záujme prekonávania poruchových javov a zabezpečenia operatívnosti v činnosti prokuratúry ústavný zákon pripúšťa, aby zákon Federálneho zhromaždenia určil výnimky z uvedených zásad. Toto ustanovenie ústavného zákona vykonáva novela zákona o prokuratúre tak, že určuje podriadenosť nižších stupňov orgánov prokuratúry, ktoré pôsobia v národných republikách, generálnemu prokurátorovi ČSSR vtedy, keď tento považuje za nutné uložiť im úlohy v naliehavom záujme Československej socialistickej republiky preto, že hrozí nebezpečie z omeškania alebo preto, že generálny prokurátor republiky je nečinný.

Pokiaľ ide o zodpovednosť navonok, zostáva zachovaná väzba na zákonodarný zbor. Generálny prokurátor ČSSR bude naďalej zodpovedný Federálnemu zhromaždeniu. Menovaný a odvolávaný bude, tak ako doteraz, prezidentom ČSSR.

Pokiaľ ide o určenie zodpovednosti generálnych prokurátorov republík navonok a ich konštituovanie, vo vládnych návrhoch je dôsledne rešpektovaná právomoc najvyšších orgánov štátnej moci v národných republikách - národných rád. Generálni prokurátori republík budú v plnom rozsahu zodpovedať národným radám, ich vymenovanie a odvolávanie bude prináležať predsedníctvám národných rád.

V súvislosti s podriadenosťou generálnych prokurátorov republík generálnemu prokurátorovi Československej socialistickej republiky zveruje sa mu právo podávať návrhy na vymenovanie generálnych prokurátorov republík.

Medzi dôležité doplnky časti prvej zákona o prokuratúre treba konečne zaradiť i ustanovenie o tom, že generálny prokurátor ČSSR a jeho prvý námestník budú občanmi rôznych národných republík československej federácie.

So zmenami a doplnkami základných ustanovení zákona o prokuratúre súvisia i zmeny v jej vnútornom členení. Novouvedené sú ako články jednotnej sústavy prokuratúry Generálna prokuratúra Českej socialistickej republiky a Generálna prokuratúra Slovenskej socialistickej republiky, na čele ktorých budú stáť generálni prokurátori republík. Tieto prokuratúry budú mať v sústave československej prokuratúry špecifické postavenie, hlavne podstatne odlišné od postavenia prokuratúr v krajoch a okresoch. Je to dané tým, že sú najvyššími článkami prokuratúry v národných republikách, tým, ako je upravené postavenie, vzťahy podriadenosti a vzťahy vonkajšej zodpovednosti generálnych prokurátorov národných republík, ako i vzťahy podriadenosti krajských a okresných prokurátorov. Nedochádza k zmenám v organizačnom členení nižších stupňov prokuratúry, t. j. krajských, okresných a obvodných prokuratúr, ako aj vyšších a nižších vojenských prokuratúr.