Pokud jde o otázku zmíněnou na prvním místě, to znamená přenesení volby soudců na ústřední orgány republik, resp. federace, nebyla výbory doporučena změna osnovy. Bylo však doporučeno vládě, aby sledovala zkušenosti s volbou soudců z povolání nejvyššími zastupitelskými sbory a aby se k této otázce na základě zvážení těchto zkušeností vrátila při přípravě Ústavy ČSSR a obou národních republik.

Osnova dále, zachovávajíc princip sborového rozhodování, přináší některé nové prvky do postavení soudců z lidu /osnova se, mimochodem řečeno, vrací k tomuto praktičtějšímu označení soudců, kteří vykonávají svou funkci vedle svého zaměstnání/. Návrh ústavního zákona sice zachovává rovnoprávnost soudců z lidu při rozhodování, vychází však z poznatku, že funkce soudců z lidu se uplatňuje, osvědčuje mnohem více tam, kde při rozhodování hrají velkou úlohu životní, resp. občanské zkušenosti, nežli tam, kde jde o rozhodování složitých právních otázek, jejichž řešení nutně vyžaduje odborné právnické vzdělání. Z toho důvodu a zčásti i pro zjednodušení a urychlení řízení v nepříliš závažných věcech osnova navrženou novou formulací čl. 100 odst. 1 Ústavy předpokládá - jak se o tom rovněž zmínil místopředseda vlády ČSSR prof. Laco - možnost širšího uplatnění rozhodování jediným soudcem, než tomu bylo podle dosavadní dikce citovaného ustanovení. Pro odstranění možného nedorozumění budiž ještě řečeno, že diskuse v ústavně právním výboru vyjasnila, že rozhodováním jediným soudcem podle navrhovaného znění čl. 100 odst. 1 Ústavy se rozumí netoliko rozhodování tzv. samosoudcem, ale i jiné případy, kdy podle procesních předpisů rozhoduje soudce jediný /zejména předseda senátu ve vlastní pravomoci/.

Pozornosti zaslouží i navrhované znění čl. 99 odst. 1 písm. c/ Ústavy, podle něhož Nejvyšší soud ČSSR - cituji osnovu - "vydává rozhodnutí a stanoviska k zajištění jednotného výkladu zákonů". Není pochybnosti o tom, že takovéto působení Nejvyššího soudu ČSSR bude mít ve federálním státě pro sjednocení judikatury ještě větší důležitost, něž mělo dříve ve státě unitárním. Citovaná formulace osnovy by však mohla vzbudit nejasnost o tom, jaký je charakter a jaká je právní závaznost takovéhoto jednotného výkladu. Při projednávání této otázky v ústavně právním výboru za účasti představitele federální vlády bylo vyjasněno, že navrhovaná textace nemění dosavadní všeobecně platnou zásadu, že soudní rozhodnutí toliko a výlučně, jak se říkává v právnické řeči "ius facit inter partes", to znamená, že "rozhodnutí a stanoviska" Nejvyššího soudu vydaná podle čl. 99 odst. 1 písm. c/ Ústavy mají i nadále působit na nižší soudy toliko přesvědčivostí svého odůvodnění, nemají však pro ně být právně závazným precedentem.

Aby však ani v praxi nemohlo vzniknout nedorozumění, navrhují výbory ve své společné zprávě vynechat z navrhovaného textu čl. 99 odst. 1 písm. c/ slovo "rozhodnutí" a mluvit toliko o "stanoviscích" Nejvyššího soudu ČSSR.

Důležité je upozornit i na to, že osnova, byť sama neřeší otázku soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů, nicméně na tuto důležitou otázku nezapomíná. Přezkoumatelnost správních rozhodnutí /nepochybně nad dosavadní rozsah/ výslovně předpokládá v navrhovaném znění čl. 99 odst. 3 Ústavy a tamtéž nepřímo, avšak jednoznačně řeší otázku pravomoci k přezkoumávání správních rozhodnutí, a to ve prospěch obecných soudů /nepočítá tedy s vytvořením zvláštního systému správních soudů/.

Ústavně právní výbor se konečně velmi zevrubně zabýval navrhovaným nadpisem hlavy osmé Ústavy a vyslovil pochybnost nad jeho navrhovanou změnou. To je, soudružky a soudruzi, otázka zdánlivě bezvýznamná, zdánlivě otázka slova, ale jak hned co nejstručněji se pokusím vysvětlit, jde o otázku velmi závažné politické důležitosti. Podle § 1 odst. 1 osnovy se má v nadpisu hlavy osmé použít slova "prokuratura" v množném čísle, tedy "Soudy a prokuratury" na rozdíl od dosavadního stavu, kdy je použito slova "prokuratura" v jednotném čísle, tedy v dosavadní ústavě se říká "Soudy a prokuratura".

Tato zdánlivá nevýznamná formulační změna by, nehledíc k některým svým legislativně technickým nedostatkům, mohla být chápána jako zásadní změna koncepce prokuratury jako jednotného orgánu a její nahrazení pluralitou prokuratur.

Z toho důvodu se ústavně právní výbor věcí velmi zevrubně zabýval a prodiskutoval ji se zástupci vlády; ve své diskusi vycházel z toho, že ani federalizace republiky nezměnila jednotu prokuratury, která hierarchicky vrcholí v Generální prokuratuře ČSSR, že však federativní uspořádání republiky nutně dochází výrazu i ve vnitřní struktuře prokuratury, která - zjednodušeně vyjádřeno - jsouc monokratická, není monolitní, nýbrž je vnitřně členěna na federálním základě.

Aby však nemohl vzniknout dojem, že se opouští zásadní jednotnost prokuratury v ČSSR, navrhují výbory /v dohodě s vládou/ ve své společné zprávě, aby název hlavy osmé Ústavy byl zachován jako dosud, to znamená "Soudy a prokuratura".

Ostatní otázky, jimiž se výbory při projednávání vládního návrhu zabývaly, byly menší důležitosti. Výsledkem tohoto jednání jsou některé návrhy změn, které směřují k přesnějšímu vyjádření navrhovaných ústavních ustanovení. Tyto návrhy jsou obsaženy ve společné zprávě výborů a nevyžadují, myslím, komentáře.

Závěrem budiž zopakováno, že - nehledě na některé pochybnosti, na které upozornit bylo povinností zpravodaje a které byly v průběhu diskusí rozptýleny - je osnova politické i právnické dílo promyšleně a pečlivě připravené. Přijetí vládního návrhu přinese beze vší pochybnosti zdokonalení naší soudní soustavy i soustavy prokuratury v ČSSR, učiní zadost požadavkům československé federace a zároveň zabezpečí jednotnost judikatury i působnost prokuratury, zvýší význam rozhodovací činnosti nejvyšších soudů, a to nejen ve věcech trestních, ale patrně i ve věcech civilních, a konečně, byť zajisté v neposlední řadě, přinese další institucionální záruky ústavní nezávislosti soudcovské.

Navrhuji proto jako zpravodaj, aby vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, byl přijat se změnami navrženými ve společné zprávě výborů ústavně právního a branného a bezpečnostního ze dne 15. 12. 1969. Děkuji.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji zpravodajovi akademiku Knappovi. Zahajuji rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy je přihlášen poslanec dr. Neuman; prosím ho, aby se ujal slova.

Poslanec dr. Neuman: Vážená sněmovno, projednává-li zákonodárný sbor návrh ústavního zákona, je to vždy významný akt, který znamená, že se nově upravují některé ze základních principů, na nichž spočívá uspořádání státu a společnosti. Dnešní naše jednání je o to významnější, že jeho předmětem je právní úprava orgánů, kterým přísluší dbát na zachovávání práva a spravedlnosti v naší socialistické republice a na jejichž správné funkci závisí do značné míry důvěra našich občanů k tomuto státu. Význam projednávaného ústavního zákona je podtržen i tím, že se jím doplňuje nové státoprávní uspořádání vzájemných vztahů obou našich národů o jeden ze základních kamenů, o organizaci soudů a prokuratury.

Dovolte mi, vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, abych se ve svém projevu dotkl několika po mém soudu důležitých bodů této nové úpravy.

Vidím především její pozitivní rys v tom, že zachovává na tomto úseku všechny dosavadní základní principy obsažené v hlavě osmé naší Ústavy, pokud jsou slučitelné s federativním uspořádáním státu. Víte dobře, jaký význam má stabilita zákonů pro pocit právní jistoty a jaké negativní důsledky s sebou přináší, jestliže se bez vážných důvodů provádějí změny - a to i jen po výrazové stránce - těch institucí, které se osvědčily a mohou i za změněné situace plnit svou funkci. Považuji proto za správné, že v souladu s touto zásadou zůstává mimo jiné nedotčeno i dosavadní ustanovení článku 102 Ústavy, podle něhož jsou soudci vázáni jedině právním řádem socialistického státu a jsou povinni řídit se zákony a jinými právními předpisy. V průběhu přípravy ústavního zákona uvažovalo se i o tom, zda by soudci neměli být vázáni pouze zákonem a zda by tedy nemohli při projednávání konkrétní věci posuzovat i soulad prováděcích předpisů se zákonem. Domnívám se, že na tento problém dostatečně pamatuje ústavní zákon o československé federaci, který svěřuje posuzování event. nesouladu prováděcích právních předpisů se zákonem ústavnímu soudu, a že by bylo spíše na škodu než na prospěch věci, jestliže by o téže otázce mohly rozhodovat dva různé orgány s možností různých rozhodnutí a s různými důsledky.

Další významný klad předloženého návrhu vidím v tom, že při plném respektování zájmů obou národních republik zabezpečuje jednotu v oblasti aplikace práva a posiluje tak i jednotu celé federace. Mám zde na mysli zejména zřízení Nejvyššího soudu ČSSR a jeho vztahy k nejvyšším soudům obou národních republik i konstituování monokratické prokuratury v čele s generálním prokurátorem ČSSR. Domnívám se, že potřeba zabezpečení celostátního souladu při aplikaci zákonů i jiných právních předpisů je nepochybná. Tato potřeba vynikne tím více, porovnáme-li oblast aplikace právních předpisů s oblastí jejich tvorby. Ústavní zákon o československé federaci zabezpečuje v části o ústavním soudu soulad zákonů s Ústavou a soulad prováděcích předpisů se zákony. Oblast aplikace právních předpisů je však neméně důležitá než oblast jejich vydávání, neboť teprve praktické použití uvádí zákon v život a teprve výklad zákona skrývá v sobě nebezpečí nesprávného použití normy. Je proto třeba zajistit jednotnost nejen při vydávání zákonů, ale i při jejich používání, při výkladu. Uvážíme-li, že převážná část zákonů, kterých soudy používají, bude vycházet z činnosti federálního zákonodárného sboru, je zcela na místě, jestliže i zajišťování jejich jednotného výkladu v celém státě bude svěřeno judiciálnímu rozhodování federálního orgánu, Nejvyššímu soudu ČSSR. Bylo by jen žádoucí, aby potřeba jeho rozhodnutí v tomto směru byla co nejmenší.

Návrh ústavního zákona o soudech a prokuratuře přináší však i některé změny, které s federativním uspořádáním státu nesouvisí. Přitom ovšem důvody, které k nim vedou, jsou velmi přesvědčující. Jednou z nich je svěření voleb soudců z povolání zákonodárným sborům. Obšírně to zde vyložil zpravodaj akad. Knapp. Další významnou změnou je prodloužení volebního období těchto soudců na deset let. Domnívám se, že tato změna, která zabezpečuje oproštění voleb soudců ode všech místních vlivů a zajišťuje i větší stabilitu soudcovské funkce, významně posílí jak společenský význam této funkce, tak i nezávislost soudců při jejich rozhodování. Kromě toho jednou ze základních součástí soudcovské činnosti je výklad zákonů, což vytváří úzký vztah mezi soudnictvím a zákonodárstvím. Považuji proto za správné, že se posiluje vliv zákonodárných sborů na výběr osob, které budou vykládat zákony, na nichž se tyto sbory usnesou.

Co vzbudí pozornost a patrně také určitou kritiku a bylo dobře, že místopředseda vlády ČSSR prof. dr. Laco šířeji se o těchto věcech zmínil, jsou nepochybně úpravy na úseku postihu tzv. drobné kriminality a některá opatření, která znamenají posílení postavení profesionálních soudcovských orgánů a určitý ústup od lidového prvku. Zde si jistě mnozí z nás připomenou zásady, které byly rozebírány a přijaty na zasedání pléna ústředního výboru KSČ v prosinci 1960 a na jejichž podkladě byly zpracovávány kodexy uzákoněné v následujících letech. Pro tyto úpravy bylo charakteristické zužování sféry státního donucení, zmírňování trestních sankcí, přenášení některých úkolů, zejména v boji s drobnou kriminalitou, do sféry společenského působení. Místní lidové soudy, které byly tehdy vytvořeny, byly myšleny jako článek stojící do určité míry mezi donucovacím státním soudním aparátem a mezi společenským orgánem pracujícím mírnějšími prostředky společenského působení.

Znamenají úpravy, které nyní vláda navrhuje a o kterých dnes jednáme, definitivní opuštění těchto myšlenek? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Jistě nechceme popírat, že demokratický vývoj naší společnosti je a i v budoucnu bude spojen s myšlenkou zapojovat do správy společenských záležitostí a také do soudnictví široké vrstvy obyvatelstva a poskytovat při výkonu státních funkcí včetně soudnictví široké možnosti pro aktivní účast pracujících. Jistě nechceme ustoupit od myšlenky, že vydávání právních předpisů, zejména předpisů trestních, nemá a nemůže být lékem na řešení společenských problémů, že může mít jen pomocnou funkci a že výchova k dobrovolnému, uvědomělému a ukázněnému zachovávání předpisů právního řádu a zásad společenského soužití má a musí stát vždy v popředí.

Je však třeba, abychom byli realisty a abychom viděli situaci takovou, jaká ve skutečnosti je. Dnešní situace je podstatně jiná, než jakou jsme předpokládali v roce 1960. Nedávné zkušenosti ukázaly, že morální a politická jednota, o které se tehdy s určitou pýchou mluvilo, zdaleka nedosáhla takového stupně, jakého by bylo třeba k tomu, aby instituty tehdy vytvořené mohly úspěšně a účinně fungovat. Naléhavé dnešní úkoly zaměřené na zvýšení obecné kázně a na urychlenou konsolidaci si vyžadují, aby byly změněny v určitém rozsahu a do určité míry i používané prostředky. Je třeba urychleně a účinně zvládnout situaci a překonat současné obtíže. K tomu mají sloužit a budou podle mého přesvědčení sloužit legislativní změny, které byly vládou navrženy. Budu proto hlasovat pro přijetí těchto návrhů.

Považuji ovšem za svou povinnost, abych při této příležitosti vyslovil uznání všem těm občanům, kteří dobrovolně a obětavě v justici pracovali, ať jako soudci v dosavadních místních lidových soudech, ať jako soudci vykonávající tuto funkci vedle svého zaměstnání. Domnívám se, že si toho zasluhují. Jde tu o tisíce občanů, kteří se takto podíleli na výkonu soudnictví, a to bezplatně na úkor své rodiny, volného času i pohodlí. Je namístě s nimi dále počítat.

I když okruh věcí, v nichž se budou podle nové úpravy občané jako soudci z lidu podílet na rozhodnutích soudu, bude užší než doposud, je třeba zdůraznit, že na některých již tradičních úsecích, zejména pokud jde o těžší trestné činy, kde má být rozhodnuto o vině a trestu, dále pokud jde o věci rodinného a pracovního práva, se s jejich pomocí nadále počítá. I to hodnotím kladně. Vidím v tom záruku, že po konsolidaci poměrů se k těmto otázkám nepochybně znovu vrátíme. Jsem přesvědčen, že nelze podceňovat význam zkušeností těch občanů, kteří byli zapojeni do veřejné práce, a zejména také do soudcovské činnosti. Jde tu o velmi účinný způsob propagace právního řádu, přenášení jeho zásad do mas a o účinný prostředek napomáhající k tomu, aby myšlení lidí překročilo úzký horizont osobních, místních i skupinových zájmů a povzneslo se k aktivní účasti v úsilí o prosazení zájmů celospolečenských.

Považuji konečně za svou povinnost s uznáním se vyslovit též o dosavadní práci státních notářů na zmíněném úseku. Jejich úzké spojení s pracujícími, s nimiž při výkonu své funkce přicházejí do styku, poskytuje jim široké možnosti propagace právního řádu a upevňování právního vědomí v myslích občanů. Mám zkušenost, že těchto příležitostí plně a úspěšně využívají. S uspokojením proto přijímám, že předložené osnovy nijak neomezují sféru jejich činnosti. Považuji za potřebné učinit naopak opatření, která by notářství přiblížila občanům i místně. Doufám, že justiční správa bude i těmto otázkám věnovat potřebnou pozornost.

Ústavní zákon o soudech a prokuratuře nemůže přirozeně sám vyřešit všechny důsledky, které jsou spojeny s novým organizačním uspořádáním a s věcnou náplní činnosti orgánů soudů a prokuratury. Je třeba popravdě konstatovat a plně souhlasím se stanoviskem zpravodaje, že se podařilo celkem úspěšně promítnout nové principy obsažené v návrhu ústavního zákona do všech norem, které byly touto novou úpravou dotčeny, ať již jde o zákony povahy organizační nebo o normy procesní anebo konečně o úpravy hmotně právní, jako je předložený zákon o přečinech řešící ze značné části i důsledky zrušení místních lidových soudů. Domnívám se proto, že všichni ti, kteří se podíleli na tomto důležitém a rozsáhlém díle, zaslouží plné uznání za tuto významnou a úspěšnou práci.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji dr. Neumanovi. Do rozpravy je přihlášen poslanec dr. Němec. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec dr. Němec: Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych podtrhl mimořádný význam návrhů, které projednáváme v tzv. justičním balíku, a abych podtrhl, že tyto vládní návrhy nového ústavního zákona i ostatních jsou součástí procesu konsolidace, který probíhá v naší československé společnosti pod vedením KSČ a jehož cílem je co nejrychleji překonat nedostatky, chyby a omyly minulých měsíců a vytvořit předpoklady pro dynamický rozvoj naší socialistické společnosti.

Považuji proto za správné. že do tohoto konsolidačního procesu se zapojují všechny složky naší společnosti a všechny články našeho státního aparátu. Právě tyto zákony, v prvé řadě ústavní zákon o organizaci soudů a prokuratury a všechny další, jsou jedním z kladných jevů tohoto konsolidačního procesu. Naprosto souhlasím s důvody, které uvedl ve svém projevu místopředseda vlády prof. Laco a chci ještě podtrhnout, že smyslem a cílem těchto zákonů je splnit onu část realizační směrnice květnového pléna ÚV KSČ, která hovoří o potřebě upevnit a posílit státní aparát, jeho mocensko-politické složky.

Poslanec Knapp připomněl, že se ústavní zákon i další projednávaly déle než rok a vyjádřil podivení nad tím, že k jejich schvalování dochází v určité časové tísni. Myslím, že je to správná připomínka, že je si však třeba uvědomit, jaký to byl rok, ve kterém příprava těchto zákonů probíhala, že to byl rok soustavných krizových jevů naší společnosti, soustavných mocensko-politických střetů a zápasů a že teprve dubnové plénum ÚV strany, volba nového vedení, nového prvního tajemníka ÚV strany s. Husáka vytváří předpoklady, aby došlo k efektivnější práci i v celém legislativním procesu.

Chtěl bych, soudružky a soudruzi, podtrhnout, že vládní návrhy novel zákonů mají obrovský význam pro soudy a prokuraturu, pro jejich pracovníky, poněvadž jim dávají to místo, které jim v naší socialistické společnosti patří, podtrhují jejich význam a vyzdvihují tu skutečnost, že soudy a prokuratura jsou mocensko-politickými články socialistického státu, jeho dělnické třídy a jeho vedoucí síly KSČ. Proto si myslím, že tyto zákony vyjadřují také základní skutečnost, že soudy i prokuratury, stejně jako jiné mocensko-politické články, jsou jedním z charakteristických rysů právě třídního postavení našeho socialistického státu.