Rozhodovaniu miestnych ľudových súdov sa zverilo rozhodovanie často skutkovo i právne zložitých vecí, ktoré sa vymykali predstavám výchovného pôsobenia pracovných kolektívov občanov v mieste bydliska previnilého občana. V podstate šlo o činy, ktoré korešpondovali s trestnými činmi a s občianskoprávnymi spormi, ktorých posúdenie bolo časovo i vecne náročné. Z toho vyplývali i povinnosti sudcov a prokurátorov pri tzv. patronátoch nad miestnymi ľudovými súdmi. To malo za následok zdĺhavé riešenie zložitých prípadov. V tomto prípade rozhodovanie o veci nutne muselo byť ovplyvnené názormi profesionálnych sudcov a prokurátorov, takže sa sledovaný ciel v dôsledku toho nedosiahol. V tom sa hlavne líšila celková koncepcia pri vytváraní našich miestnych ľudových súdov od koncepcie tzv. súdružských súdov v ZSSR a aj od konfliktných komisií v NDR, ktoré v podstate riešia bežné priestupky a poklesky pracovnej a občianskej morálky.

V našom právnom poriadku riešenie takýchto otázok prislúcha komisiám pre ochranu verejného poriadku pri národných výboroch a disciplinárnym komisiám na závodoch. Nazdávam sa však, že závery súvisiace s koncepciou morálneho pôsobenia na previnivších sa spolupracovníkov a spoluobčanov by si zaslúžili nové prehodnotenie a prijatie takej právnej úpravy, ktorá by zodpovedala skúsenostiam našim i spriatelených socialistických krajín a potrebám našej spoločnosti. V takomto zmysle znie i záver z rokovania branných a bezpečnostných výborov Snemovne národov.

Okrem toho, čo som už povedal, dovoľujem si ešte upozorniť, že sankcie, ktoré mohli ukladať miestne ľudové súdy, boli výrazne výchovného charakteru a neboli natoľko dôrazné, aby mohli splniť nielen prevýchovnú, ale aj preventívnu úlohu, t. j. aby odvrátili útoky páchateľov proti chráneným spoločenským záujmom, ktoré vo svojom súhrne predstavujú i značné spoločenské nebezpečie.

Snáď stojí za zmienku i poznatok, že občania sa vyhýbali plneniu funkcie sudcov miestnych ľudových súdov. Predovšetkým z toho dôvodu, že funkcia sudcov týchto súdov nebola v očiach spolupracovníkov a verejnosti dosť populárna a výkon tejto funkcie sa zo strany verejnosti náležito nehodnotil.

Vláda Československej socialistickej republiky nezavrhuje celkovú koncepciu súdružských súdov. Domnievam sa, že riešenie bežných konfliktov medzi spolupracovníkmi, spoluzamestnancami a spoluobčanmi bude vecou novely pripravovaného trestného zákona správneho, administratívneho, ktorý by mal vymedziť pôsobnosť národných výborov pri postihu zákonom vymedzených bežných priestupkov a takých konaní, ktoré nedosahujú intenzitu prečinov alebo trestných činov, stíhaných súdmi.

Toľko, prosím, vážené súdružky a súdruhovia, k otázke miestnych ľudových súdov.

Vážené súdružky poslankyne a vážení súdruhovia poslanci, pri príprave novely trestného poriadku, ako aj občianskeho súdneho poriadku sa uvažovalo o niektorých závažných zmenách ich doterajšej koncepcie. Vláda Československej socialistickej republiky síce uznala oprávnenosť niektorých námetov, ale teraz ich neodporúča uplatniť ako súčasť platného právneho poriadku, respektíve ich z neho vypustiť. Ide napríklad o zrušenie vyhľadávania ako jednej z foriem trestného prípravného pokračovania, zavedenie zmätočnej sťažnosti v trestných veciach a dovolanie vo veciach občianskoprávnych.

Práce na širšej novelizácii trestného poriadku a občianskeho súdneho poriadku neskončia prijatím navrhovaných úprav a ich výsledky sa v tej či onej forme dostanú na rozhodnutie do Federálneho zhromaždenia.

Pokiaľ ide o novelu trestného poriadku, dovoľujem si upozorniť hlavne na tieto navrhované úpravy. Sťažnosť proti rozhodnutiu prokurátora o väzbe bude preskúmavať súd. Zavádza sa zjednodušená forma objasňovania prečinov, ktorá umožní urýchlené objasňovanie a prerokúvanie menej závažných, skutkovo i právne jednoduchých protispoločenských konaní. Do právneho poriadku sa zavádza inštitúcia samosudcu alebo jediného sudcu, ktorý sa osvedčil v súvislosti s uplatňovaním zákonného opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 99/1969 Zb. Upravuje sa výkon trestu zákazu pobytu.

Novela občianskeho súdneho poriadku zavádza tiež inštitúciu samosudcu, ktorý bude rozhodovať o skutkovo i právne menej zložitých prípadoch okrem vecí rodinných a pracovných, kde budú vždy rozhodovať senáty za účasti sudcov z ľudu. Oproti doterajšiemu stavu sa pripúšťa možnosť odvolania aj vo veciach dôchodkového zabezpečenia.

K obom procesným poriadkom chcem ešte uviesť, že sa ruší právo predsedu Najvyššieho súdu podávať sťažnosť pre porušenie zákona, pretože nie je možné považovať za správne, aby mal možnosť rozhodovať o sťažnosti orgán, ktorý sťažnosť sám podal. Toto právo sa ponecháva generálnemu prokurátorovi a naviac ho dostáva i minister spravodlivosti, pokiaľ pri plnení svojich povinností zistí, že sú pre to dané podmienky podľa zákonov o súdnom konaní a pokiaľ ide o rozhodnutie vydané súdmi príslušnej republiky.

Záverom mi, vážené súdružky a súdruhovia, dovoľte ešte niekoľko slov k návrhu novely trestného zákona a zákona o prečinoch. Z tzv. justičného balíka je zrejmé, že je vhodné a potrebné prevziať zo zákonného opatrenia č. 99/1969 Zb., ktorého platnosť končí 31. decembra 1969, niektoré osvedčené inštitúcie, že je potrebné, aby štát mal k dispozícii účinné a pohotové právne prostriedky proti útokom na socialistické spoločenské a štátne vzťahy, proti ohrozovaniu poriadku a bezpečnosti, proti antisocialistickým prejavom, proti ohrozovaniu našich spojeneckých zväzkov, že je potrebné, ak nechcem povedať nevyhnutné, urýchlene reagovať súdnym postihom na činnosť doteraz trestným zákonom nepostihovanú, na činnosť tzv. menších rozkrádačov socialistického majetku, poškodzovateľov socialistického hospodárstva, ľudí, ktorí zneužívajú naše doterajšie ťažkosti v zásobovaní a robia šmelinu, vykupujú, čo sa dá, zmenšujú možnosti statočným pracujúcim občanom nášho štátu získať za poctivú prácu potrebné veci, atď. Nemôžeme čakať, respektíve prizerať, ako sa nepoctivo, bezprácne zarába na tzv. predaji pomocou výziev na odber, hlavne pokiaľ ide o väčšie tovarové výrobky, ktorých je na trhu nedostatok. Nemôžeme čakať, respektíve dívať sa na to, ako sa beztrestne množia prípady nekalého získavanie peňazí nemorálnym príživníckym spôsobom života atď.

Domnievam sa, že práve tak je odôvodnené, že sa do trestného zákona zavádza napríklad nová skutková podstata neoprávneného používania cudzieho motorového vozidla, ktorá dosiaľ znamenala prakticky nevýznamnú, nepostihovanú trestnú činnosť.

Trest zákazu pobytu sleduje ďalšiu ochranu spoločnosti proti asociálnym živlom, hlavne proti recidivistom, výtržníkom, príživníkom, zlodejom. Možnosť ukladania tohto trestu sa zaviedla zákonným opatrením Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 99/1969 Zb. Sme toho názoru, že k jeho zriedkavému ukladaniu došlo predovšetkým z toho dôvodu, že nebol procesne upravený jeho výkon.

V súvislosti s prístupom Československej socialistickej republiky k Zmluve o nepremlčateľnosti vojnových zločinov a zločinov proti ľudskosti novela novým spôsobom upravuje premlčanie týchto deliktov.

Vytvárajú sa nové skutkové podstaty prečinov proti záujmom socialistického hospodárstva, osobnému i socialistickému majetku, proti záujmom socialistickej spoločnosti v oblasti stykov s cudzinou, proti verejnému poriadku, proti pracovnej disciplíne, socialistickému spolunažívaniu, ako aj proti ďalším zákonom chráneným záujmom.

Z iniciatívy Ústavnoprávneho výboru Snemovne ľudu sa do takto chráneného záujmu zavádza aj skutková podstata pytliactva.

Vláda Československej socialistickej republiky verí, že predložený zákon o prečinoch zohrá významnú preventívnu úlohu v boji proti najrozšírenejším nesvárom, ktoré denne znepríjemňujú život prevažnej väčšine našich občanov.

Vážené súdružky a súdruhovia, právna úprava spoločenských vzťahov nie je jednoduchou vecou. Jednoduchou vecou nie je ani realizácia právnych noriem. Za priaznivej situácie sa uplatňuje právna norma nepomerne ľahšie a účinnejšie. Rozkolísaný štátny aparát, ľudia, ktorí sa nechcú tzv. angažovať, ktorí hľadajú spôsoby, ako sa vyhnúť zodpovednosti atď., môžu sa stať hrobom aj najlepšie myslenej, formálne najdokonalšej normy a úpravy.

Navrhovaný zákon o prečinoch bude klásť zvýšené nároky na sudcov, prokurátorov a pracovníkov bezpečnosti. Na rozdiel od iných názorov nevidíme však situáciu tak, že by bola nezvládnuteľná, že by malo ísť o stovky nárokov na zvýšenie počtu pracovníkov a pod., respektíve, že by šlo o neriešiteľný rozpor medzi nárokmi, vyplývajúcimi z nárokov v súvislosti s realizáciou týchto zákonov a z kádrových predpokladov.

Všetky čísla, ktoré sa v tejto súvislosti uvádzajú vrátane počtu nápadov vecí, to sú len odhady, aké sa robia pri príležitosti vydania každého podobného zákona. Tak isto i odhadovaný finančný dopad predložených návrhov, uvedený v dôvodovej správe, je viditeľne nadsadený. Potvrdil to tu na včerajšej schôdzke aj generálny prokurátor, respektíve predseda Najvyššieho súdu.

Ďalej by som chcel ešte uviesť, že proti návrhu zákona o prečinoch sa ozývajú, a to mimo Federálneho zhromaždenia, aj také hlasy, že vraj už chceme postihovať všetko, i maličkosti a pod. Legislatívna rada i vláda Československej socialistickej republiky vychádzali, vážené súdružky a súdruhovia, z toho, že štát a spoločnosť majú právo i povinnosť brániť sa proti konaniu, ktoré smeruje proti ich podstate, proti rozvoju vzťahov, na ktorých sa štát a spoločnosť zakladá. Pritom činy, ktoré sa majú postihnúť zákonom o prečinoch, sú nepochybne spoločensky nebezpečné, čo je vidieť i cítiť.

Federálna vláda predkladá Federálnemu zhromaždeniu návrhy, ktoré sú podľa jej mienky a zrejme aj podľa mienky výborov Federálneho zhromaždenia v zhode s politikou KSČ, Národného frontu a ktoré racionálne, primerane danej situácii vyjadrujú princípy socialistického súdnictva a prokuratúry a vytvárajú vhodnú právnu základňu pre činnosť sudcov a prokurátorov na všetkých stupňoch. Politický a právny význam navrhovaných zákonov, od ústavného zákona až po návrh zákona o prečinoch, je zrejmý. Vláda Československej socialistickej republiky si je vedomá politickej a právnej závažnosti týchto návrhov a ich potreby.

S týmto vedomím, v mene vlády Československej socialistickej republiky prosím, vážené súdružky a súdruhovia, aby ste láskavo poskytli podporu týmto návrhom a aby ste im pri hlasovaní dali ústavnú sankciu.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji místopředsedovi vlády ČSSR s. prof. Lacovi za jeho odůvodnění.

Zpravodajskou zprávu k prvnímu bodu přednese poslanec akademik Knapp. Dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec akad. V. Knapp: Vážená Sněmovno lidu, vážené soudružky a soudruzi, návrh ústavního zákona, který dnes projednáváme, tj. návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, je dalším, ne posledním, ale mimořádně důležitým stavebním kamenem v budově čs. federace.

Tento návrh, opírající se o článek 145 ústavního zákona o čs. federaci č. 143/1968 Sb., byl připravován téměř rok a snad více než rok. Bylo tedy možno důkladně prodiskutovat jeho celkovou koncepci i jednotlivé jeho instituce. Tato dlouhá a pečlivá příprava politická i právnická /a to jak z hlediska právní vědy, tak i z hlediska právní praxe/ je na osnově znát /poněkud víc ovšem na koncepci institucí než na jejich legislativně technickém zpracování/ a usnadňuje Sněmovně lidu projednání osnovy.

Nelze však zároveň neříci, že právě za této situace, kdy se osnova připravovala téměř rok, asi nebylo třeba, aby osnova ústavního zákona, jak na to bylo mnohokrát ve výborech poukazováno, byla předložena Federálnímu shromáždění tak, že opět bylo nutno ji projednávat ve velkém spěchu. Je ovšem zároveň spravedlivé konstatovat, že porozumění vlády pro připomínky ústavně právního výboru umožnilo, aby osnova byla i v té krajní časové tísni, která vznikla, ve výborech projednána do hloubky a myslím, podobně jak to řekl místopředseda vlády ČSSR, ku prospěchu věci.

Věnujme se nyní zákonu samému. Podnětem k novelizaci osmé hlavy Ústavy byla federalizace Československé socialistické republiky a základním problémem ústavního zákona tedy bylo vyřešení federalizace soudnictví a prokuratury. Navrhované řešení zachovává, po dlouhých a složitých diskusích, na vrcholu hierarchické pyramidy soudů i prokuratury orgány federální, a to jak federální jurisdikci soudní /Nejvyšší soud ČSSR/, tak i Generální prokuraturu s federální pravomocí. Tím osnova bez nejmenší újmy na svrchovaných právech obou republik, dává záruku jednotného vykladu a aplikace federálních právních norem na celém území ČSSR a plní tak nezbytný politický požadavek, který by jinak, jak historické zkušenosti z jiných zemí přesvědčivě dokládají, sotva bylo možno uspokojit.

Vedle Nejvyššího soudu ČSSR budou působit nově zřízené nejvyšší soudy ČSR a SSR. Jinak zůstává soustava soudů nezměněna s výjimkou místních lidových soudů, které nové znění čl. 98 Ústavy nepřejímá.

O této věci se zmínil již podrobněji místopředseda vlády ČSSR prof. Laco. Dovolte mi nicméně se o tom zmínit také. Této skutečnosti, to znamená tomu, že nový čl. 98 Ústavy nepřejímá místní lidové soudy, věnovaly výbory velkou pozornost a důkladně ji prodiskutovaly. V diskusi byly oceněny příznivé zkušenosti s působením místních lidových soudů v některých závodech a místech, okresech i krajích, nicméně však výbory po pečlivém uvážení věci změnu osnovy nenavrhují. Vycházejí přitom jednak ze skutečnosti vyjádřené důvodovou zprávou i v přednesu místopředsedy vlády ČSSR prof. Laco, že systém místních lidových soudů, jak uvádí důvodová zpráva, "nebyl důsledně dobudován", takže občané byli ve vztahu k soudům v jiném postavení tam, kde místní lidový soud zřízen byl, a tam, kde zřízen nebyl, ale vychází zejména ze skutečnosti, že zavedení instituce přečinů a jejich projednávání podle zákona, jehož osnova je rovněž na programu této schůze, vyžaduje jednotný režim, který instituce místních lidových soudů by sotva mohla zabezpečit.

Kromě těchto otázek soudní soustavy /o prokuratuře se zmíním podrobněji později/ řeší osnova mnoho dalších velmi důležitých otázek našeho soudnictví a prokuratury. Bylo by sice možno si představit i některé otázky jiné, které by v této osnově mohly být řešeny, osnova se však záměrně omezuje /a v tom má oporu v textaci čl. 145 ústavního zákona o čs. federaci/ na rámec daný dosavadní osmou hlavou Ústavy a nelze to považovat za její nedostatek.

V mezích osmé hlavy Ústavy řeší osnova jednotlivé problémy důkladně, uvážlivě a většinou přesvědčivě. Bere přitom zřetel na zkušenosti dosavadní organizace justice a prokuratury a snaží se odstranit některé její dosavadní nedostatky.

Jeden z nejdůležitějších problémů, který osnova na základě zevrubných diskusí řeší, je otázka ustanovování soudců. Osnova tu nalézá řešení, které se vyhýbá krajnostem, které se v diskusích vyskytly, a zachovávajíc princip ustanovování soudců volbou, prodlužuje zároveň, pokud jde o soudce z povolání, jejich volební období na deset let, což bezesporu zvyšuje záruky jejich ústavní nezávislosti.

Východiskem řešení je tu poznatek /dnes už nikoliv nový/, že volba soudců má z hlediska politického i ústavně právního podstatně jiný charakter než volba poslanců. Pokud jde o soudce, je volba prostředkem jejich demokratického ustanovení a zárukou veřejné kontroly jejich ustanovení i působení, nejde však ve vlastním smyslu o akt politické reprezentace. Soudci nejsou na rozdíl od poslanců zástupci těch, jimiž byli zvoleni, nevykonávají jejich mandát, nýbrž vykonávají svou funkci nezávisle ve smyslu čl. 102 odst. 1 Ústavy, který přirozeně zůstává beze změny.

Důsledkem tohoto postavení soudců je mimo jiné i to, že jejich volby nemusejí být spojovány, jak se dálo dříve, s volbami poslanců a že pro tyto volby je možný a patrně i vhodný odlišný právní režim. Vycházejíc z těchto úvah, navrhuje osnova v předkládaném novém znění čl. 101 odst. 1 Ústavy svěřit volbu soudců předsednictvu Federálního shromáždění, resp. předsednictvům národních rad.

O tomto řešení byla v ústavně právním výboru rozsáhlá diskuse, v níž byly vzneseny pochybnosti dvojího druhu.

Předně o tom, zda je na místě přenášet na rozdíl od dosavadního stavu volbu soudců z povolání nižších soudů na úroveň nejvyšších zastupitelských orgánů republik, resp. federace, a dále o tom, zda je správné, aby volba soudců byla dána do pravomoci předsednictev Federálního shromáždění, resp. národních rad, aniž tato volba byla dodatečně schvalována plény těchto sborů. Byl by to býval jediný případ, kdy by podle našeho ústavního práva předsednictva Federálního shromáždění, resp. národních rad měla tzv. originární, tj. vlastní, od Federálního shromáždění, resp. od národních rad, neodvozenou pravomoc.

V této naposled uvedené otázce navrhuje společná zpráva výborů /v dohodě s vládou ČSSR/ změnu osnovy v tom smyslu, že volba soudců z povolání bude prováděna plény národních rad, resp. sněmoven, tedy nikoli předsednictev, což nepřinese žádné vážnější praktické potíže a lépe to odpovídá ústavní koncepci nejvyšších zastupitelských sborů jak federace, tak obou republik.