A nyní k dani ze jmění.
Zdanění podnikového jmění ve
své podstatě je uplatněním kriteriálního
principu zdanění. Jeví se výrazem
ekonomického požadavku na dosazení minimálně
5 % výnosnosti oběžných a základních
prostředků v podniku fungujících,
a na základě toho i kritériem výhodnosti
státem do podniku vložených a podnikem vytvářených
prostředků. Vzhledem k této funkci se stává
ve své podstatě primární povinností
podniku jako poplatníka daně vůči
státu. Znamená to, že je povinností,
která trvá i v případě, že
podnik zisk nevykáže a že v poměru k daňovému
základu daně ze zisku je první od zisku před
jeho zdaněním odpočitatelnou položkou.
V souvislosti s touto daní bych se chtěl zmínit
o otázce fondového vybavení podniku, na které
tato daň váže, respektive jehož úroveň
bude modifikovat tempo rozvoje podniku při určité
míře zdanění. Jak známo, byly
podnikům při zavádění nové
soustavy řízení jejich oběžné
fondy odčerpány a nahrazeny úvěrem,
který je odhadem stojí asi 2 miliardy Kčs
a současně byla ve vládním nařízení
100/1966 Sb. zavedena povinnost podniků splácet
zůstatkovou hodnotu základních prostředků.
K 1.1.1970 by se především mělo uskutečnit
vrácení odvedených oběžných
prostředků podnikům v rozsahu 40 - 50 % podílu
vlastních zdrojů na celkovém objemu zdrojů
oběžných prostředků, jimiž
podniky disponují. Považuji za správné,
že ministerstvo financí chce vrátit podnikům
45 % tohoto podílu a že podniky jimi podstatně
zlepší svou nákladovou základnu. Pokud
jde o odvod odpisů, setrvává ministerstvo
financí s ohledem na zachování příjmů
státního rozpočtu nad nutností jeho
dalšího setrvání. Slovenská národní
rada se domnívá, že dnešní odvod
odpisů podléhá režimu čl. 12,
písm. a/ ústavního zákona č.
143/1968 o československé federaci a že by
proto se tato povinnost měla změnit. Při
projednávání tohoto požadavku nebyl
ve výborech sněmovny na tuto otázku stejný
pohled. Ministerstvo financí vysvětlilo, že
otázku disponování tímto příjmem
a jeho vyměřování je věcí
rozpočtového zákonodárství.
Otázka odvodu odpisů takto pochopitelně zůstává
jednou z dosud nedořešených otázek ekonomiky
a správného uplatnění jejich kategorie,
jakožto kritéria reprodukce základního
jmění podniků a bude dále po novém
řešení podnikových daní palčivým
problémem podnikových financí.
Pokud se týče zdanění objemu mezd,
jde i v tomto případě o kriteriální
princip sledující zvlášť vymezenou
funkci daně. Zdanění mezd se jeví
v zákoně jako doplňkový nástroj
regulace mzdového vývoje. Doplňkový
proto, že taková regulace musí být v
první řadě zajišťována jinými
než daňovými nástroji, například
mzdovými tarify, případně dohodami
a jinými prostředky. Zdanění objemu
mezd nastupuje v situaci, kdy se formy přímé
regulace mzdového vývoje neukázaly dosti
účinnými. Známe všichni, že
mzdový vývoj ještě stále podléhá
jisté živelnosti a tlakům a bez odpovídajícího
růstu přírůstku produktivity práce
znamená vybírat si zálohu na příští
léta a při jeho setrvání dojít
k neřešitelné situaci. Návrh zákona
proto počítá s daňovým postihem
přírůstku průměrné mzdy
již v pásmu od 1,1 % objemu mezd, vyplacených
oproti předchozímu roku a postihuje tak svými
důsledky předpokládaný růst
mezd zapsaných v hospodářské směrnici
vlády na rok 1970, tj. 2,6 %. V jeho koncepci byla uplatněna
progresivita sazeb, která svými účinky
sleduje, aby byl více postižen nárůst
mezd než nárůst zisku. Zdanění
objemu mezd se dotýká jednoho z nejcitlivějších
a nejvíce sporných úseků národního
hospodářství. Nelze se proto divit, že
při projednávání této části
zákona ve výborech SL byly vysloveny obavy, zda
znění zákona nebude působit k obcházení
účelu zdaněním mezd sledovaného
a zda nevyvolá ekonomicky nežádoucí
zvyšování počtu pracovníků,
či zaměstnávání nekvalifikovaných
pracovních sil a zda se nestane překážkou
pro uvolňování zaměstnanců.
Nesporně je třeba mít za to, že tyto
obavy jsou plně na místě a že již
dnes jsou známy určité signály přípravy
podnikové sféry, které sledují, aby
dopad zákona v okruhu jejich působnosti byl minimální.
Tím více se před námi rýsuje
požadavek, aby záměry tohoto vysloveně
spekulativního charakteru byly v analytické činnosti
podrobeny přezkoumání a zahrnuty do ročního
hodnocení.
V té souvislosti bude jistě zajímavé
posoudit i funkční přínos na zavedení
příspěvku na sociální zabezpečení,
který je v důvodové zprávě
k návrhu označen jako dávka parafiskální
povahy zatím nevázané přímo
na příslušný účelový
fond, která bude tvořit součást nákladů
podnikové činnosti a jako taková snižovat
míru tvorby zisku. V rámci zákona se jeví
doplňkovým nástrojem ovlivňování
míry nákladů na živou práci,
jehož účelem je, aby působil ke snižování
podílu živé práce na hodnotě
výroby a tím nepřímo i proti nadměrnému
růstu průměrných mezd. V našich
ekonomických podmínkách je podíl živé
práce na jednotlivá odvětví výroby,
vzhledem k její materiálové náročnosti,
velmi nerovnoměrně rozložen. Po přestavbě
velkoobchodních cen v roce 1967 činil v průmyslu
potravin 5,9 %, zatímco v průmyslu těžby
paliv téměř 35 %. Znamená to, že
musíme počítat s tím, že svými
důsledky příspěvek na sociální
zabezpečení postihne jednotlivá odvětví
dosti nerovnoměrně a sníží jejich
zisky odhadem o 1 - 9 %. Protože k tomu bude působit
růstem nákladů a nikoliv snížením
velkoobchodních cen výrobků, není
bez opodstatnění obava, že tento příspěvek
může u nových výrobků působit
na zvyšování cen.
Pokud se týče výjimek, zvýhodnění
a slev, které budou moci být zakotveny v zákonech
národních rad, považuji za zvlášť
významné, že bude možno osvobodit od daně
ze zisku a daně ze jmění podniky, které
podstatně zvýší budováním
nových závodů svou výrobní
kapacitu a že se tak stane na dobu původně
plánované výstavby. Podobně považuji
za důležité, že v zákonech národních
rad budou opraveny podmínky experimentálního
vyzkoušení daně ze zisku, založené
na progresívní sazbě daně a její
závislosti na rentabilitě organizace a dani z objemu
mezd. Celkově by úhrnná daňová
povinnost daně ze zisku a daně ze jmění,
které spolu úzce souvisejí, neměla
v jednotlivém případě činit
více, než 85 % základu daně ze zisku
před odpočtením zaplacené daně
ze jmění.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci!
Vzhledem ke zkušenostem s dnešními odvody z hrubého
důchodu a vzhledem ke zkušenostem se značně
živelným vývojem mezd se návrh zásad
zákona jeví jako znatelný pokrok v úsilí
o řešení dnešní tíživé
problematiky v československé ekonomice. Velmi bude
záležet na tom, jak národní vlády
budou s podmínkami a možnostmi, založenými
tímto zákonem, v praxi zacházet. Nelze přitom
nevidět určité obtíže při
jeho praktickém uplatňování a nelze
také možnosti jeho působení přeceňovat.
Považuji proto za správné vidět v tomto
zákoně jedno z prvních velkých opatření
k ozdravění československé ekonomiky,
jehož ustanovení představují vážný
pokus o položení pevnějšího základu
pro úvahy podnikové sféry. Lze jen litovat,
že potřeba časného vydání
tohoto zákona neposkytla při jeho opožděném
předložení FS více času na důkladnější
projednání a že tento nedostatek nenahrazuje
ani obsah důvodové zprávy či poskytnuté
dokumentace o účincích zákona.
Vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci!
Vyslechli jste zprávu ministra financí federální
vlády s. Rohlíčka k návrhu projednávaného
zákona a znáte názory, které byly
diskutovány v jednotlivých výborech SL. Po
zvážení všech vysvětlivek obsažených
ve výkladu s. ministra a po zvážení
všech připomínek vzešlých při
projednávání návrhu zákona
jste si jistě mohli učinit reálnou představu
o nutnosti jeho vydání a o jeho úpravě
ve znění, které vám bylo předloženo.
Jako společný zpravodaj výboru pro plán
a rozpočet, výboru pro průmysl, obchod a
dopravu a výboru ústavně právního
SL vám doporučuji vládní návrh
zákona, kterým se stanoví zásady pro
zákony národních rad o podnikových
daních a příspěvku na sociální
zabezpečení ke schválení.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Soudružky a soudruzi, děkuji zpravodaji poslanci Houserovi
a zahajuji rozpravu k tomuto bodu.
Do rozpravy je přihlášen jako první
poslanec ing. Galaba. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec ing. Galaba: Vážené súdružky,
vážení súdruhovia! Dovoľte, aby
som v zastúpení výboru pre priemysel, dopravu
a spoje predniesol niekoľko pripomienok k prerokovávanému
zákonu.
Nutnosť prijať tento zákon o podnikových
daniach a príspevku na sociálne zabezpečenie
sa stretla s porozumením nielen v našich výboroch,
ale aj u hospodárskych pracovníkov, s ktorými
som mal možnosť hovoriť.
Jednotlivé pripomienky nášho výboru
boli pojaté do prerokovávaného návrhu.
Poslanci nášho výboru sú toho názoru,
že tento zákon ako veľmi dôležitý
ekonomický nástroj dáva reálne možnosti
pre spojenie medzi podnikovou sférou a štátnym
rozpočtom tak, aby sa naša ekonomika rozvíjala
rovnomerne.
Na druhej strane však poslanci mali pripomienky v tom smere,
že generálne uplatnenie tohto zákona v priemysle,
stavebníctve a v obchodných organizáciách
bude mať negatívny účinok na ekonomiku
a finančnú situáciu predovšetkým
tých úsekov národného hospodárstva,
ktoré aj pri súčasnej metodike a odvodovej
sústave majú celý rad úľav a
výhod, ako napríklad stavebníctvo, spotrebný
priemysel, ďalej potravinársky priemysel atď.
a ktoré až za týchto ekonomických podmienok
patria medzi tzv. chudobnejšie odvetvia. Po zavedení
tohto zákona sa situácia v týchto podnikoch
ešte zhorší. Podniky v týchto odvetviach
nebudů mať dostatok zdrojov na prevádzku nehovoriac
o prostej reprodukcii základných prostriedkov a
o rozvoji. Mám napr. údaje zo stavebníctva
na Slovensku. Podľa predbežného šetrenia
z 22 stavebných organizácií 12 podnikov nebude
mať dosť zdrojov ani na prevádzku. Podobná
situácia bude aj v niektorých podnikoch potravinárskeho
a spotrebného priemyslu v republike. Preto odporúčam,
aby národné vlády, ktoré majú
zmocnenie v zmysle § 20 a 21, uplatnili svoju právomoc
v tom smere, aby v rámci selektívnej finančnej
politiky zdroje, ktoré budú mať, použili
v prvom rade na riešenie týchto problémov.
Predovšetkým § 21 ods. e/ dáva reálnu
možnosť, aby národné vlády využili
túto svoju právomoc.
Keby sa tak nestalo, dostali by sa menované odvetvia do
veľmi zlej ekonomickej situácie a nedodržali
by sa ciele a tendencie plánu na rok 1970 a ďalšie
obdobie. Pretože - ako vieme - pri prerokúvaní
návrhov a tendencií plánu na rok 1970 práve
tieto odvetvia boli určené ako prioritné
z hľadiska potrieb spoločnosti. Teraz prijímame
zákon o daniach a tu sa tieto podniky dostanů pôsobením
týchto daní do veľmi nepriaznivej finančnej
a dôchodkovej situácie.
Záverom by som chcel poznamenať, a to bolo povedané
aj v našom výbore, že spotrebný priemysel,
výroba stavebných hmôt, stavebníctvo
a potravinársky priemysel sú pre našu spoločnosť
nevyhnutné. Ich ekonomická úroveň,
či už vplyvom organizačnej štruktúry
alebo iných tendencií je veľmi nízka,
a preto, ak chceme zakladať ďalší úspešný
rozvoj celého národného hospodárstva,
musíme venovať týmto odvetviam význačnú
pozornosť a v súlade s rozvojom národného
hospodárstva pri predkladaní štátneho
rozpočtu na rok 1970 odporučiť, aby sa nám
vyložilo, aká selektívna politika sa bude voči
týmto odvetviam zastávať. Ďakujem.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslanci Galabovi. Dále se do rozpravy přihlásila
poslankyně Fiľová.
Poslankyně Fiľová: Vážené
súdružky a súdruhovia poslanci a poslankyne!
Dovoľte mi, aby som sa vo svojom diskusnom príspevku
zapodievala návrhom zákona o podnikových
daniach, ktorý bol predložený listom predsedu
vlády ČSSR zo dňa 11.novembra 1969. Uvedený
systém podnikového zdanenia pre rok 1970 sme podrobne
prerokovali a v niektorých podnikoch sme urobili prepočet
plánu na rok 1970 na nové podmienky.
Na základe týchto porovnaní môžem
povedať, že sa nový daňový systém
prejaví veľmi nepriaznivo hlavne v podnikoch spotrebného
priemyslu a že sa podniky dostanú do veľmi ťažkej
situácie. Napríklad v Závodoch 29. augusta
v Partizánskom znamená nový daňový
zákon zhoršenie situácie o 77,901.000,- Kčs.
Pri minimálnej dotácii neinvestičných
fondov sa tento vplyv prejaví hlavne v investičnej
sfére, kde je podnik nútený pokryť 67
% investičnej výstavby investičným
úverom, ktorý od banky prakticky nedostane vzhľadom
na to, že nezačína nové akcie. Tým
sa situácia stane priamo neriešiteľnou.
Za najväčší nedostatok nového daňového
systému považujem v prvom rade lineárne zdanenie
zisku, ktorý rovnakým spôsobom postihuje všetky
podniky bez ohľadu na ich rentabilitu. Za spravodlivé
riešenie považujem zdanenie progresívne, úmerné
rentabilite jednotlivých podnikov.
Ďalším nedostatkom je zdanenie miezd na základe
percentuálneho prírastku priemerných zárobkov,
kde podnik, ktorý má nižší základný
zárobok, zaplatí pri rovnakom prírastku miezd
v absolútnych korunách podstatne vyššiu
daň zo mzdy ako podnik, ktorý má vyšší
východiskový priemerný zárobok. Pritom
tento systém neprihliada ani na krytie rastu priemerného
zárobku rastom produktivity práce, ani na výšku
nadstavby na základné mzdy. Považujem za správne
zdanenie miezd na základe absolútnej výšky
zárobku.
Nedostatočne je riešená i otázka odvodov,
vyplývajúcich z cenových prirážok
a zrážok v zahraničnom obchode, kde sa znížili
pevné odvody pri vývoze pre socialistické
krajiny len o 20 %. Takto odvádza podnik na jednej strane
do štátneho rozpočtu formou pevných
odvodov veľké sumy, slúžiace na ďalšie
prerozdelenie a pritom sám sa dostáva do veľmi
ťažkej dôchodkovej situácie. Je už
na čase, aby sa pristúpilo k urýchlenej likvidácii
pevných odvodov, vyplývajúcich z efektívneho
vývozu a k zrušeniu dotácií pre tie
podniky, ktoré exportujú so stratou.
Vážené súdružky a súdruhovia,
pripravovaný zákon nového systému
zdanenia podnikov jednoznačne zrušil všetky doterajšie
zvýhodnenia, ktoré podniky spotrebného priemyslu
v minulom roku od vlády dostali. Táto situácia
sa však nutne prejaví v ďalšom rozvoji spotrebného
priemyslu. Už dnes je napríklad situácia s
pracovnými silami na podnikoch spotrebného priemyslu
veľmi nepriaznivá. Odlev pracovníkov z dôvodu
nízkeho priemerného zárobku a vysokej intenzity
práce stále narastá. A tvrdé dopady
nového systému zdanenia pre podniky spotrebného
priemyslu nepomôžu nijako riešiť problémy
v tomto odvetví. Naopak ich ešte zhoršia, čo
sa nutne prejaví v zhoršení zásobovania
našich občanov spotrebným tovarom.
Ďakujem vám za pozornosť.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslankyni Fiľové.
Přerušuji jednání na dvacet minut.
/Jednání přerušeno v 11.23 hod./
/Schůze opět zahájena v 11.56 hod./
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Soudružky a soudruzi poslanci, prosím vás,
zaujměte místa, abychom mohli pokračovat
v jednání.
Soudružky a soudruzi, pokračujeme v rozpravě.
Jako první se přihlásil do rozpravy po přestávce
poslanec Kuropka a připraví se poslanec ing. Proškovec.
Poslanec Kuropka: Vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, z poverenia výboru pre poľnohospodárstvo
a výživu predniesol som pripomienky k navrhovanej
osnove s požiadavkou úpravy § 21 ods. 5. Na včerajšom
rokovaní Ústavnoprávneho výboru Snemovne
ľudu zástupci federálnej vlády oprávnene
poukázali na nebezpečie prijatia ďalších
doplnkov a výnimok, aby sa nestratila samotná podstata
tohto zákona. Uznávame toto stanovisko vlády,
avšak i po dnešnom vystúpení súdruha
ministra Ing. Rohlíčka si dovoľujem menom výboru
vysloviť požiadavku záruky orgánov centrálneho
riadenia pri riešení dôchodkovej situácie
podnikov potravinárskeho priemyslu, ktoré sa prijatím
tohto zákona dostávajú do neriešiteľnej
situácie.
Známe problémy v tejto oblasti neumožňujú,
hlavne pri zachovaní pevných cien, vytvoriť
dostatočné prostriedky pri značnom úverovom
zaťažení na krytie vlastných potrieb rozvoja.
Už za doterajšej sústavy, a teda bez pôsobenia
tohto zákona, postih nového zdanenia je značný
u podnikov, ktoré dosahujú rentabilitu nižšiu
ako 7 %, ale práve tak aj u tých podnikov, ktoré
dosahujú rentabilitu vyššiu ako 7 %, a teda ide
tu o zásadnú otázku, to jest o zastaralosť
základných prostriedkov, ktoré sú
často už odpísané na nulu, dokonca sú
mínusové, ktoré nemôžu tvoriť
odpisovú základňu ako zdroj ani v tých
odboroch, kde rentabilita vysoko prekračuje hranicu 7 %.
Serióznou aplikáciou selektívnej politiky,
vyplývajúcej z tohto zákona zisťujeme,
že nebude možné ani zďaleka dosiahnuť
doterajší stav v dôchodovej situácii
v týchto spracovateľských odboroch.
Zostáva tu len jediná cesta, využiť mimocenové
i mimodaňové nástroje štátu ako
zásah do podnikovej sféry. Vyslovujem plnú
podporu úsiliu, o ktorom hovoril s. min. Ing. Rohlíček.
Plne súhlasím so zásadou, že vklady
do hospodárstva, teda účelne robená
politika, musí priniesť dokonca lepšie výsledky
ako akékoľvek výnimky, proste mimocenové,
a teda aj cenové a daňové výnimky.
To uznávame všeobecne a istotne sme už na túto
oblasť v doterajšej praxi poukazovali.
Je však pravda, že práve táto oblasť
kladie veľké nároky v procese posudzovania
spoločenských potrieb, a to v čase i v priestore.
Najdôležitejším momentom je rozhodnutie
a zodpovednosť za každé rozhodnutie štátneho
orgánu v tomto smere. Dovoľujem si v tejto súvislosti
znovu upozorniť na skutočnosť, že spracovateľské
odbory potravinárskeho priemyslu už za súčasnej
situácie nie sú schopné na úrovni
doby spracovať produkciu, ktorú nám poľnohospodárska
veľkovýroba dá.