Středa 3. prosince 1969

Nové podnikové dane nemajú vo východiskovom roku 1970 za hlavný cieľ zvýšenie rozpočtových príjmov pri porovnaní s doterajšou sústavou odvodov. Napriek tomu však uplatnenie daňového systému ovplyvňuje dôchodovú situáciu v niektorých odvetviach, ktoré majú dnes priamo v platných zákonoch /napr. zákon č. 131/1968 Zb./ výrazné odchýlky /napr. potravinársky priemysel, spotrebný priemysel, stavebníctvo a energetika/. Zámerom podnikových daní však nie je obmedzenie rozvoja týchto odvetví. Negatívnemu dopadu sa dá čeliť jednak uplatnením príslušných zmocnení, obsiahnutých v osnove zákona, jednak uplatnením ostatných prostriedkov finančnej politiky, najmä zľavami odvodu z odpisov, vkladaním štátnych prostriedkov, dotačnou politikou a pod.

Podniky spracujú podľa zákona o podnikových daniach opäť svoje finančné plány a príslušné národné orgány prerokujú riešenie finančných dôsledkov nových daní všade tam, kde to bude treba, spolu s riešením ďalších otázok k zabezpečeniu plánovaného rozvoja. Preto počíta osnova zákona s príslušným zmocnením, ale tiež s ďalšími zásadami finančnej politiky, tak ako nakoniec aj pripravovaný návrh štátneho rozpočtu.

Z predpokladaného vyššieho výnosu podnikových daní v porovnaní s doterajšími odvodmi, ktorý činí cca 5 mld Kčs, chceme na uvedené úľavy použiť cca 2 - 3 mld Kčs.

Avšak ani zvyšujúca suma neznamená skutočný vyšší dopad nových daní na podniky, lebo podniky nebudú z dôvodov vybavenia majetkom vo sfére obežných prostriedkov platiť bankové úroky z tej časti, ktorá im bola poskytovaná doposiaľ v podobe dlhodobých prevádzkových úverov, čo činí cca 1 - 1,2 mld Kčs, ďalej získajú viacej ako 0,5 mld Kčs tým, že bankové úroky /aj keď budú zvýšené/, budú zahrnuté do podnikových nákladov a ďalších viacej ako 0,5 mld Kčs čiastkovými úpravami odvodu z odpisov zo základných prostriedkov.

Význam zavedenia nových daní spočíva tiež v zrovnomernení daňového zaťaženia jednotlivých podnikov. Pritom sa zachováva zásada, že podniky, ktoré lepšie hospodária, budú mať aj viacej vlastných zdrojov. Vytvára sa tiež základný predpoklad pre dokonalejšiu daňovú a finančnú politiku.

Navrhnutá osnova zákona predpokladá okrem iného daňové zvýhodnenie príspevkov podnikov na podnikovú bytovú výstavbu. Pri prerokovávaní osnovy zákona v niektorých výboroch FZ sa vyskytli návrhy, aby príspevok podnikov na podnikovú bytovú výstavbu bol odpočítateľnou položkou od základne zdanenia zisku v plnej výške, a nie tak, ako to navrhuje vláda, tj. do výšky 50 %. Túto požiadavku, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, nemožno v súčasných podmienkach prijať, lebo tým by bolo zvýhodnenie podnikovej bytovej výstavby podstatne vyššie ako zvýhodnenie bytovej výstavby družstevným spôsobom. Navrhované riešenie kladie zvýhodnenie podnikovej i družstevnej výstavby na tú istú úroveň.

Chcem zdôrazniť, že dane nemôžu pôsobiť automaticky. Chápeme ich ako súčasť plánovitého riadenia nášho socialistického hospodárstva. V predkladanej osnove sa navrhuje rozsah zmocnenia k daňovým úľavám. Ich rozsah je obmedzený. Je tu obava, aby príliš rozsiahle zmocnenia nenarušili pôsobenie nových daní. Tým viacej nutno zdôrazniť úlohu výdavkovej finančnej politiky.

Štátne zásahy do hospodárstva sú potrebné. Sú výhodou, umožňujúcou úspešný hospodársky rozvoj, a nie byrokratickým zlom. Záleží na cieľavedomosti a premyslenosti týchto zásahov. Veľmi účinnou formou sú finančné zásahy vrátane dotácií podnikom. Chceme odstraňovať mechanické rozpočtové dotácie, kryjúce niekedy aj podnikové nedostatky, a prejsť na účinnejšie formy rozpočtovej politiky, vrátane vkladania štátnych prostriedkov do podnikov, ktorých rozvoj chceme podporovať.

Ak teda hovoríme o finančnej politike, nejde len o daňovú politiku, pre ktorú dáva základ predložená osnova zákona o podnikových daniach. Ide ďalej o celú dotačnú politiku v investičnej a neinvestičnej oblasti, o ekonomické nástroje v zahraničnom obchode, o zľavy z odvodu z odpisov zo základných prostriedkov a pod. Hlavná váha konkrétneho uskutočňovania finančnej politiky leží na orgánoch národných republík, ktoré jú budú vykonávať podľa zásad, ktoré budú predložené federálnej vláde a Federálnemu zhromaždeniu spolu s návrhom štátneho rozpočtu na budúci rok.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Návrh zákona o podnikových daniach bol obšírne prerokovávaný nielen s ústrednými orgánmi federácie a republík, ale i s generálnymi riaditeľmi a s veľkým počtom podnikov. Je pochopiteľné, že mnohým podnikom sa vidia dane vysoké. Veď jedným z cieľov týchto daní je vykonávať ekonomický tlak. Som však veľmi rád, že môžem Federálne zhromaždenie informovať, že bola nielen s federálnymi a národnými orgánmi, ale aj s podnikmi dosiahnutá široká zhoda o systéme daní a daňovej politiky. Výnimku tvorí daň z objemu miezd, na ktorú sa názory rôznia. Tá však nie je rozhodujúcou daňovou zložkou. Chceme sa k nej vrátiť po získaní skúseností.

Obtiažna problematika tohto návrhu a v nemalej miere i váhavosť pri rozhodovaní niektorých alternatívnych riešení viedli k veľkému zdržaniu prác. Práce síce zavčasu začali, ale teraz je skoro koniec roka a teprv sa pristupuje k záverečnému prerokovaniu návrhu. To je nepríjemné pre podniky, lebo musia teraz upraviť svoje plány a urobiť príslušné prepočty, čo vyvolá nové rokovanie o finančných problémoch podnikových plánov na budúci rok.

Osnova zákona predložená Federálnemu zhromaždeniu vychádza z článku 12 ústavného zákona č. 143/1968 Zb. o československej federácii a stanoví len zásady pre zákony národných rád. V zmysle citovaného ustanovenia ústavného zákona stanoví zákon Federálneho zhromaždenia sústavu daní, základ dane, minimálne daňové sadzby a rozsah zvýhodnenia a zliav, ktoré môžu poskytovať národné orgány. Zákony národných rád o podnikových daniach a príspevku na sociálne zabezpečenie, ktoré budú vydané podľa prerokovávaného zákona Federálneho zhromaždenia, budú právnym predpisom, podľa ktorého budú podniky platiť dane. Tieto zákony budú naviac oproti zákonu Federálneho zhromaždenia obsahovať ustanovenia nutné pre výkon, správu a kontrolu daní, ako aj konkretizáciu zliav a zvýhodnení, ku ktorým budú národné orgány zmocnené. Orgány národných republík vydajú tiež príslušné vykonávacie predpisy na daňovom úseku a budú vykonávať správu a kontrolu podnikových daní.

Nové podmienky federatívneho usporiadania štátu a ich uplatnenie na daňovom úseku priniesli v priebehu prerokovávania osnovy zákona nové skúsenosti a vyžadovali objasniť mnoho otázok a nájsť ich riešenie, vedúce k dohode.

Chcel by som ešte zdôrazniť, že predkladaný daňový zákon nesleduje hľadiská predovšetkým fiškálne. Má predovšetkým odstrániť nedostatky doterajšej sústavy a vytvoriť predpoklad pre usporiadanie celého systému zdanenia podnikov v Československu.

Prosím vás, aby ste nové dane prijali ako čiastočný, avšak ako vonkoncom nutný konkrétny krok k ekonomickej reforme.

V mene vlády republiky navrhujem, aby Federálne zhromaždenie zákon, ktorým sa stanovujú zásady pre zákony národných rád o podnikových daniach a príspevku na sociálne zabezpečenie, schválilo.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji s. ministrovi Rohlíčkovi za jeho odůvodnění. Zpravodajskou zprávu k tomuto bodu přednese poslanec Vladimír Houser. Dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec V. Houser:

Vážené soudružky a soudruzi poslanci,

na dnešním zasedání našeho orgánu máme na programu významný úkol. K projednání je předkládán vládní návrh zákona, kterým budou stanoveny v podstatě rámcové zásady pro zákony národních rad o podnikových daních, kterými se mají stát daň ze zisku, daň ze jmění, daň z objemu mezd a zásady o příspěvku na soc. zabezpečení. Účinky tohoto zákona se cestou zákonů národních rad mají již v roce 1970 promítnout ve velmi široké oblasti podnikové sféry.

Návrh zákona byl, jak známo, připravován od jara letošního roku. Pohledy na způsob jeho řešení představovaly širokou paletu nejrůznějších názorů a argumentů a byly proto předmětem zájmu pracovníků hospodářské oblasti a staly se též předmětem četných konzultací a veřejné diskuse, jejíž výsledky byly často komentovány na stránkách odborného a odborářského tisku. Také výbory Federálního shromáždění návrhy zásad tohoto zákona podrobně projednávaly a závěrem doporučily provést v něm některé úpravy a změny, které jsou promítnuty ve znění návrhu zákona dnes vám předloženém.

Přestože se na koncepci zákona pracovalo dlouhou dobu, nelze míti za to, že přístup k němu bude bez výhrad, a to zvláště v té podnikové sféře, která jeho dopad ve svém finančním hospodářství nejvíce pocítí. Jsme si vědomi toho, že je jako mnoho jiných zákonů zbytečně poznamenán spěchem a zvláště pak nutností jeho bezodkladného vyhlášení, protože od 1. 1. 1970 mají platit daňové zákony národních rad podle něj vydané. Vydání zákonů k tomu datu považují poslanci výborů, které jeho návrh projednali, za účelné také proto, aby bylo možné již od začátku r. 1970 vydáním zákona čelit některým nepříznivým tendencím ve vývoji národního hospodářství. Domnívám se, ze tímto zákonem a zákony národních rad dostanou výkonné orgány státní moci novou základnu, která jim umožní lépe a méně kompromisně než dosud uplatňovat státní zájmy v podnikové sféře, zmírňovat inflační tlaky a výrazněji uplatňovat požadavky na dodržování státní disciplíny.

O tom, jak je již nutné nastoupit cestu obratu v ekonomickém vývoji, svědčí nejlépe skutečnost, že ani v r. 1969 po přijetí řady opatření na úrovni všech vlád nedosáhnou celkové ekonomické výsledky oné úrovně, kterou pro tento rok požadovala ekonomická směrnice vlády. Na základě dosud známých statistických dat a jimi potvrzených tendencí vývoje lze soudit, že tvorba zdrojů se ve srovnání s r. 1968 zpomalí. nevyrovnanost nabídky a poptávky jak na trhu spotřebního zboží, tak i v investiční výstavbě se výrazněji nezlepší. Podobně nedojde u průmyslové produkce k výraznější změně nepříznivě se vyvíjejícího vztahu mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných mezd. Ani pro r. 1970 nejsou vyhlídky na zlepšení podle výsledku dotazníkové akce federálního statistického úřadu a názoru podnikové sféry podstatně lepší. Očekává se mírné zpomalení tempa růstu průmyslové a stavební výroby, zabezpečení přírůstku produkce jen ze 60 % růstem produktivity práce a v průmyslu stále rychlejší vzestup nominálních mezd než bude činit přírůstek produktivity práce. U průměrných mezd podniky dokonce počítají se vzestupem o 3,9 %, zatímco vláda ve své směrnici narok 1970 uvažovala přírůstek jen 2,6 %. Srovnání vývoje čistého zisku ukazuje též na pokles ziskovosti výroby, což by při zhruba zachovalém růstu objemu výroby a jen mírném poklesu nákladů mezd znamenalo, že přes vyhlášení cenového stopu podniky se obávají vzestupu cen u dodavatelů materiálů a jiných služeb, především však cen nových výrobků.

Klademe si otázku, co především by měl nový zákon pomoci vyřešit. Jsme si vědomi toho, že základní problémy finančního hospodářství našich hospodářských organizací nebyly opatřeními přijatými v období nástupu k ekonomické reformě uspokojivě vyřešeny a že nedostatky této soustavy jsou zvláště tíživě pociťovány v oblasti finančních vztahů mezi podniky a státem, především pak v nedostatku skutečně racionální soustavy podnikových daní. Dosavadní systém odvodů založený na hrubém důchodu hraničí až s nepřehledností. I při své složitosti nedokázal zaručit, aby se prosadily takové funkce a vztahy, jaké má splňovat racionálně pojatá a správně orientovaná soustava podnikových daní. Nedostatky, projevující se zvláště v jeho regulační funkci a jiné jeho negativní výsledky ukázaly, že je nutno přijmout jiné řešení způsobu podnikového zdanění, lépe odpovídajícího potřebám ekonomické konsolidace, normalizace a stabilizace.

Podnikové daně by měly v našem hospodářství představovat významný nástroj finanční politiky státu, jehož prostřednictvím a v souladu s úlohou státního rozpočtu stát ovlivňuje vyrovnanost a růst ekonomiky. To znamená, že daňová politika podporuje svými záměry v širším rámci rozpočtové politiky realizaci úkolů plánu rozvoje, formuluje vazbu mezi státním rozpočtem, úvěrovým plánem a finančními zdroji a svými účinky reguluje podnikové důchody a tím i jejich finanční situaci. Bez potřebného objemu daní by tedy stát nemohl realizovat úlohy, které na sebe vzal. Na druhé straně však dosažení finanční vyrovnanosti státního rozpočtu pomocí daní nemůže být chápáno jen jako otázka potřebné míry daňového zatížení či výnosu, ale je otázkou racionality výdajů státního rozpočtu v úvahu přicházejících sfér a v omezování nadměrné redistribuční úlohy rozpočtu. Právě v našich podmínkách jsou oba dva tyto požadavky a způsob jejich plnění předmětem častých připomínek a diskusí.

Od nového způsobu zdanění podnikové sféry musíme žádat, aby svými účinky byl schopen plnit především funkci regulační, to je umožnil účinně regulovat podnikové důchody a působil na výši finančních prostředků u poplatníků daně tak, abychom neměli, jak se říká, ani bohaté podniky a chudý stát ani naopak. Dále musíme od něj žádat, aby byl schopen plnit funkci fiskální, to je poskytovat k úhradě nutných rozpočtových výdajů dostatek prostředků a konečně, aby vytvářel i vhodný prostor a klima pro ekonomické, racionální chování podniků. Ideální by bylo dosáhnout přijatým řešením vyrovnanosti všech tří zmíněných funkcí a při jednotném působení základních principů zdanění zákonem vytyčených také určité daňové pružnosti, která by jednak dovolovala pohotově reagovat na změny ve vývoji ekonomiky a která by umožňovala výběrově neboli selektivně uplatňovat různé slevy, výjimky a zvýhodnění, jakožto daňové nástroje a tak řešit specifickou situaci některých podniků, u kterých by dopad zákona mohl působit tvrdě a ekonomicky negativně.

Chtěl bych se nyní zabývat vlastní podstatou předloženého návrhu podnikových daní a příspěvku na sociální zabezpečení, především pak otázkou zdanění zisku. Z hlediska konstrukce způsobu zdanění podniku spočívá jeho jádro ve zdanění samotného zdroje, z něhož se daň platí, to je zisku /bilančního/, jakožto syntetického ukazatele kvality veškeré podnikatelské činnosti. Ve srovnání s dosavadní základnou odvodů bude pochopitelně dosažený bilanční zisk jako nový daňový základ značně nižší. Z toho důvodu také musí být proti dnešním 18 % odvodům z hrubého důchodu stanovena mnohem vyšší sazba daně, která je v návrhu vyjádřena 65 %, resp. 85 % u akciových společností a to ze základu daně. Skutečnost, že bude takto odčerpávána převážná část zisku, je nezbytnou podmínkou účinného působení daně na regulaci podnikových důchodů a je současně zárukou toho, že případné výkyvy ve výsledcích hospodaření se budou nyní dělit mezi stát a podniky daleko rovnoměrněji než za platnosti odvodů z hrubého důchodu. To má zvláštní význam za situace, kdy tvorba zisku probíhá rychleji než tempo přírůstku společenské produkce.

V období přípravy zákona bylo mnoho diskuse okolo otázky, zda účinnost zákona zvýší sazba lineární nebo sazba progresívní. Je jistě zajímavé, že mnoho názorů se vyslovilo pro sazbu progresívní a je třeba říci, že takové řešení, vázané na relativní míru dosažené rentability, by zvláště u podniků s nerovnoměrnou rentabilitou lépe než lineární sazba zdůraznilo regulativní funkci daně a pomáhalo eliminovat zejména vliv nežádoucího růstu cen výrobků. Je však třeba vidět, že sama konstrukce progresívní sazby je velmi obtížná a že ani ve světové praxi nenalézá tento druh sazby širší uplatnění. Nad to je její velkou nevýhodou, že ve své podstatě působí proti zájmu na zvyšování rentability cestou snižování nákladů a že tím negativně ovlivňuje i zájem na jedné z hlavních cest ke zvyšování produktivity práce. Je proto správné, že omezené uplatnění progresívní sazby v r. 1970 bude mít jen charakter experimentální.

Navrhovaná lineární sazba daní bude naproti tomu více odpovídat světové praxi ve způsobu zdaňování zisku a bude svou výší zaručovat rozpočtové příjmy v dostatečné závislosti na dynamice vývoje zisku.

V § 4 a 5 vymezuje návrh zákona způsobem taxativním položky, které budou při zjišťování daňového základu k zisku připočitatelné nebo od něho odpočitatelné. V § 20 pak umožňuje okruh položek odpočitatelných ve stanoveném tam rozsahu upravit nebo zrušit. Při projednávání těchto ustanovení byla velká diskuse vedena kolem politicky významné otázky, náhrad placených ve spojitosti se škodlivými exhalacemi a znečišťováním odpadových vod a dále kolem náhrad škod zaplacených případně mimo povinnost k náhradě škody stanovené v právních předpisech. Diskutována byla též otázka zaplacených penále a pokut, převyšujících penále a pokuty přijaté, jakož i dodatečných odvodů zvýšených o 50 % sankčního postihu a založených na základě zjištěných cenových přestupků. Po výměně názorů a objasnění stanovisek nebyla ustanovení týkající se těchto případů doporučena k zařazení do tohoto zákona. Podobně u odpočitatelných položek nebylo doporučeno zvýšit objem odpočitatelného příspěvku na podnikovou výstavbu z 50 % na 100 %, respektive jej rozšířit i na individuální výstavbu.

Při projednávání návrhu zákona byl ministr financí požádán, aby zvážil s ohledem na tvrdost zákona, a to v případech nízké rentability podnikové činnosti, zda by nebylo účelné osvobodit od daně ze zisku např. podniky s rentabilitou do 2 % a pro podniky s rentabilitou například do 5 % příjmu přiměřeně nižší sazbu. V návrhu, který projednáváme, není na tento podnět reagováno, a proto jen ustanovení uvedené v § 21 zmocňují orgány národních rad povolovat v jednotlivých případech a pochopitelně jen na omezenou dobu slevy daně ze zisku až do výše 50 % organizacím, jejichž rentabilita měřena k celkovým nákladům bude nižší než 7 %.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP