Nové podnikové dane nemajú vo východiskovom
roku 1970 za hlavný cieľ zvýšenie rozpočtových
príjmov pri porovnaní s doterajšou sústavou
odvodov. Napriek tomu však uplatnenie daňového
systému ovplyvňuje dôchodovú situáciu
v niektorých odvetviach, ktoré majú dnes
priamo v platných zákonoch /napr. zákon č.
131/1968 Zb./ výrazné odchýlky /napr. potravinársky
priemysel, spotrebný priemysel, stavebníctvo a energetika/.
Zámerom podnikových daní však nie je
obmedzenie rozvoja týchto odvetví. Negatívnemu
dopadu sa dá čeliť jednak uplatnením
príslušných zmocnení, obsiahnutých
v osnove zákona, jednak uplatnením ostatných
prostriedkov finančnej politiky, najmä zľavami
odvodu z odpisov, vkladaním štátnych prostriedkov,
dotačnou politikou a pod.
Podniky spracujú podľa zákona o podnikových
daniach opäť svoje finančné plány
a príslušné národné orgány
prerokujú riešenie finančných dôsledkov
nových daní všade tam, kde to bude treba, spolu
s riešením ďalších otázok
k zabezpečeniu plánovaného rozvoja. Preto
počíta osnova zákona s príslušným
zmocnením, ale tiež s ďalšími zásadami
finančnej politiky, tak ako nakoniec aj pripravovaný
návrh štátneho rozpočtu.
Z predpokladaného vyššieho výnosu podnikových
daní v porovnaní s doterajšími odvodmi,
ktorý činí cca 5 mld Kčs, chceme na
uvedené úľavy použiť cca 2 - 3 mld
Kčs.
Avšak ani zvyšujúca suma neznamená skutočný
vyšší dopad nových daní na podniky,
lebo podniky nebudú z dôvodov vybavenia majetkom
vo sfére obežných prostriedkov platiť
bankové úroky z tej časti, ktorá im
bola poskytovaná doposiaľ v podobe dlhodobých
prevádzkových úverov, čo činí
cca 1 - 1,2 mld Kčs, ďalej získajú viacej
ako 0,5 mld Kčs tým, že bankové úroky
/aj keď budú zvýšené/, budú
zahrnuté do podnikových nákladov a ďalších
viacej ako 0,5 mld Kčs čiastkovými úpravami
odvodu z odpisov zo základných prostriedkov.
Význam zavedenia nových daní spočíva
tiež v zrovnomernení daňového zaťaženia
jednotlivých podnikov. Pritom sa zachováva zásada,
že podniky, ktoré lepšie hospodária, budú
mať aj viacej vlastných zdrojov. Vytvára sa
tiež základný predpoklad pre dokonalejšiu
daňovú a finančnú politiku.
Navrhnutá osnova zákona predpokladá okrem
iného daňové zvýhodnenie príspevkov
podnikov na podnikovú bytovú výstavbu. Pri
prerokovávaní osnovy zákona v niektorých
výboroch FZ sa vyskytli návrhy, aby príspevok
podnikov na podnikovú bytovú výstavbu bol
odpočítateľnou položkou od základne
zdanenia zisku v plnej výške, a nie tak, ako to navrhuje
vláda, tj. do výšky 50 %. Túto požiadavku,
vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, nemožno v súčasných podmienkach
prijať, lebo tým by bolo zvýhodnenie podnikovej
bytovej výstavby podstatne vyššie ako zvýhodnenie
bytovej výstavby družstevným spôsobom.
Navrhované riešenie kladie zvýhodnenie podnikovej
i družstevnej výstavby na tú istú úroveň.
Chcem zdôrazniť, že dane nemôžu pôsobiť
automaticky. Chápeme ich ako súčasť
plánovitého riadenia nášho socialistického
hospodárstva. V predkladanej osnove sa navrhuje rozsah
zmocnenia k daňovým úľavám. Ich
rozsah je obmedzený. Je tu obava, aby príliš
rozsiahle zmocnenia nenarušili pôsobenie nových
daní. Tým viacej nutno zdôrazniť úlohu
výdavkovej finančnej politiky.
Štátne zásahy do hospodárstva sú
potrebné. Sú výhodou, umožňujúcou
úspešný hospodársky rozvoj, a nie byrokratickým
zlom. Záleží na cieľavedomosti a premyslenosti
týchto zásahov. Veľmi účinnou
formou sú finančné zásahy vrátane
dotácií podnikom. Chceme odstraňovať
mechanické rozpočtové dotácie, kryjúce
niekedy aj podnikové nedostatky, a prejsť na účinnejšie
formy rozpočtovej politiky, vrátane vkladania štátnych
prostriedkov do podnikov, ktorých rozvoj chceme podporovať.
Ak teda hovoríme o finančnej politike, nejde len
o daňovú politiku, pre ktorú dáva
základ predložená osnova zákona o podnikových
daniach. Ide ďalej o celú dotačnú politiku
v investičnej a neinvestičnej oblasti, o ekonomické
nástroje v zahraničnom obchode, o zľavy z odvodu
z odpisov zo základných prostriedkov a pod. Hlavná
váha konkrétneho uskutočňovania finančnej
politiky leží na orgánoch národných
republík, ktoré jú budú vykonávať
podľa zásad, ktoré budú predložené
federálnej vláde a Federálnemu zhromaždeniu
spolu s návrhom štátneho rozpočtu na
budúci rok.
Vážené súdružky a súdruhovia
poslanci!
Návrh zákona o podnikových daniach bol obšírne
prerokovávaný nielen s ústrednými
orgánmi federácie a republík, ale i s generálnymi
riaditeľmi a s veľkým počtom podnikov.
Je pochopiteľné, že mnohým podnikom sa
vidia dane vysoké. Veď jedným z cieľov
týchto daní je vykonávať ekonomický
tlak. Som však veľmi rád, že môžem
Federálne zhromaždenie informovať, že bola
nielen s federálnymi a národnými orgánmi,
ale aj s podnikmi dosiahnutá široká zhoda o
systéme daní a daňovej politiky. Výnimku
tvorí daň z objemu miezd, na ktorú sa názory
rôznia. Tá však nie je rozhodujúcou daňovou
zložkou. Chceme sa k nej vrátiť po získaní
skúseností.
Obtiažna problematika tohto návrhu a v nemalej miere
i váhavosť pri rozhodovaní niektorých
alternatívnych riešení viedli k veľkému
zdržaniu prác. Práce síce zavčasu
začali, ale teraz je skoro koniec roka a teprv sa pristupuje
k záverečnému prerokovaniu návrhu.
To je nepríjemné pre podniky, lebo musia teraz upraviť
svoje plány a urobiť príslušné
prepočty, čo vyvolá nové rokovanie
o finančných problémoch podnikových
plánov na budúci rok.
Osnova zákona predložená Federálnemu
zhromaždeniu vychádza z článku 12 ústavného
zákona č. 143/1968 Zb. o československej
federácii a stanoví len zásady pre zákony
národných rád. V zmysle citovaného
ustanovenia ústavného zákona stanoví
zákon Federálneho zhromaždenia sústavu
daní, základ dane, minimálne daňové
sadzby a rozsah zvýhodnenia a zliav, ktoré môžu
poskytovať národné orgány. Zákony
národných rád o podnikových daniach
a príspevku na sociálne zabezpečenie, ktoré
budú vydané podľa prerokovávaného
zákona Federálneho zhromaždenia, budú
právnym predpisom, podľa ktorého budú
podniky platiť dane. Tieto zákony budú naviac
oproti zákonu Federálneho zhromaždenia obsahovať
ustanovenia nutné pre výkon, správu a kontrolu
daní, ako aj konkretizáciu zliav a zvýhodnení,
ku ktorým budú národné orgány
zmocnené. Orgány národných republík
vydajú tiež príslušné vykonávacie
predpisy na daňovom úseku a budú vykonávať
správu a kontrolu podnikových daní.
Nové podmienky federatívneho usporiadania štátu
a ich uplatnenie na daňovom úseku priniesli v priebehu
prerokovávania osnovy zákona nové skúsenosti
a vyžadovali objasniť mnoho otázok a nájsť
ich riešenie, vedúce k dohode.
Chcel by som ešte zdôrazniť, že predkladaný
daňový zákon nesleduje hľadiská
predovšetkým fiškálne. Má predovšetkým
odstrániť nedostatky doterajšej sústavy
a vytvoriť predpoklad pre usporiadanie celého systému
zdanenia podnikov v Československu.
Prosím vás, aby ste nové dane prijali ako
čiastočný, avšak ako vonkoncom nutný
konkrétny krok k ekonomickej reforme.
V mene vlády republiky navrhujem, aby Federálne
zhromaždenie zákon, ktorým sa stanovujú
zásady pre zákony národných rád
o podnikových daniach a príspevku na sociálne
zabezpečenie, schválilo.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji s. ministrovi Rohlíčkovi za jeho odůvodnění.
Zpravodajskou zprávu k tomuto bodu přednese poslanec
Vladimír Houser. Dávám mu slovo.
Zpravodaj poslanec V. Houser:
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
na dnešním zasedání našeho orgánu
máme na programu významný úkol. K
projednání je předkládán vládní
návrh zákona, kterým budou stanoveny v podstatě
rámcové zásady pro zákony národních
rad o podnikových daních, kterými se mají
stát daň ze zisku, daň ze jmění,
daň z objemu mezd a zásady o příspěvku
na soc. zabezpečení. Účinky tohoto
zákona se cestou zákonů národních
rad mají již v roce 1970 promítnout ve velmi
široké oblasti podnikové sféry.
Návrh zákona byl, jak známo, připravován
od jara letošního roku. Pohledy na způsob jeho
řešení představovaly širokou paletu
nejrůznějších názorů a
argumentů a byly proto předmětem zájmu
pracovníků hospodářské oblasti
a staly se též předmětem četných
konzultací a veřejné diskuse, jejíž
výsledky byly často komentovány na stránkách
odborného a odborářského tisku. Také
výbory Federálního shromáždění
návrhy zásad tohoto zákona podrobně
projednávaly a závěrem doporučily
provést v něm některé úpravy
a změny, které jsou promítnuty ve znění
návrhu zákona dnes vám předloženém.
Přestože se na koncepci zákona pracovalo dlouhou
dobu, nelze míti za to, že přístup k
němu bude bez výhrad, a to zvláště
v té podnikové sféře, která
jeho dopad ve svém finančním hospodářství
nejvíce pocítí. Jsme si vědomi toho,
že je jako mnoho jiných zákonů zbytečně
poznamenán spěchem a zvláště
pak nutností jeho bezodkladného vyhlášení,
protože od 1. 1. 1970 mají platit daňové
zákony národních rad podle něj vydané.
Vydání zákonů k tomu datu považují
poslanci výborů, které jeho návrh
projednali, za účelné také proto,
aby bylo možné již od začátku r.
1970 vydáním zákona čelit některým
nepříznivým tendencím ve vývoji
národního hospodářství. Domnívám
se, ze tímto zákonem a zákony národních
rad dostanou výkonné orgány státní
moci novou základnu, která jim umožní
lépe a méně kompromisně než dosud
uplatňovat státní zájmy v podnikové
sféře, zmírňovat inflační
tlaky a výrazněji uplatňovat požadavky
na dodržování státní disciplíny.
O tom, jak je již nutné nastoupit cestu obratu v ekonomickém
vývoji, svědčí nejlépe skutečnost,
že ani v r. 1969 po přijetí řady opatření
na úrovni všech vlád nedosáhnou celkové
ekonomické výsledky oné úrovně,
kterou pro tento rok požadovala ekonomická směrnice
vlády. Na základě dosud známých
statistických dat a jimi potvrzených tendencí
vývoje lze soudit, že tvorba zdrojů se ve srovnání
s r. 1968 zpomalí. nevyrovnanost nabídky a poptávky
jak na trhu spotřebního zboží, tak i
v investiční výstavbě se výrazněji
nezlepší. Podobně nedojde u průmyslové
produkce k výraznější změně
nepříznivě se vyvíjejícího
vztahu mezi růstem produktivity práce a růstem
průměrných mezd. Ani pro r. 1970 nejsou vyhlídky
na zlepšení podle výsledku dotazníkové
akce federálního statistického úřadu
a názoru podnikové sféry podstatně
lepší. Očekává se mírné
zpomalení tempa růstu průmyslové a
stavební výroby, zabezpečení přírůstku
produkce jen ze 60 % růstem produktivity práce a
v průmyslu stále rychlejší vzestup nominálních
mezd než bude činit přírůstek
produktivity práce. U průměrných mezd
podniky dokonce počítají se vzestupem o 3,9
%, zatímco vláda ve své směrnici narok
1970 uvažovala přírůstek jen 2,6 %.
Srovnání vývoje čistého zisku
ukazuje též na pokles ziskovosti výroby, což
by při zhruba zachovalém růstu objemu výroby
a jen mírném poklesu nákladů mezd
znamenalo, že přes vyhlášení cenového
stopu podniky se obávají vzestupu cen u dodavatelů
materiálů a jiných služeb, především
však cen nových výrobků.
Klademe si otázku, co především by měl
nový zákon pomoci vyřešit. Jsme si vědomi
toho, že základní problémy finančního
hospodářství našich hospodářských
organizací nebyly opatřeními přijatými
v období nástupu k ekonomické reformě
uspokojivě vyřešeny a že nedostatky této
soustavy jsou zvláště tíživě
pociťovány v oblasti finančních vztahů
mezi podniky a státem, především pak
v nedostatku skutečně racionální
soustavy podnikových daní. Dosavadní systém
odvodů založený na hrubém důchodu
hraničí až s nepřehledností.
I při své složitosti nedokázal zaručit,
aby se prosadily takové funkce a vztahy, jaké má
splňovat racionálně pojatá a správně
orientovaná soustava podnikových daní. Nedostatky,
projevující se zvláště v jeho
regulační funkci a jiné jeho negativní
výsledky ukázaly, že je nutno přijmout
jiné řešení způsobu podnikového
zdanění, lépe odpovídajícího
potřebám ekonomické konsolidace, normalizace
a stabilizace.
Podnikové daně by měly v našem hospodářství
představovat významný nástroj finanční
politiky státu, jehož prostřednictvím
a v souladu s úlohou státního rozpočtu
stát ovlivňuje vyrovnanost a růst ekonomiky.
To znamená, že daňová politika podporuje
svými záměry v širším rámci
rozpočtové politiky realizaci úkolů
plánu rozvoje, formuluje vazbu mezi státním
rozpočtem, úvěrovým plánem
a finančními zdroji a svými účinky
reguluje podnikové důchody a tím i jejich
finanční situaci. Bez potřebného objemu
daní by tedy stát nemohl realizovat úlohy,
které na sebe vzal. Na druhé straně však
dosažení finanční vyrovnanosti státního
rozpočtu pomocí daní nemůže být
chápáno jen jako otázka potřebné
míry daňového zatížení
či výnosu, ale je otázkou racionality výdajů
státního rozpočtu v úvahu přicházejících
sfér a v omezování nadměrné
redistribuční úlohy rozpočtu. Právě
v našich podmínkách jsou oba dva tyto požadavky
a způsob jejich plnění předmětem
častých připomínek a diskusí.
Od nového způsobu zdanění podnikové
sféry musíme žádat, aby svými
účinky byl schopen plnit především
funkci regulační, to je umožnil účinně
regulovat podnikové důchody a působil na
výši finančních prostředků
u poplatníků daně tak, abychom neměli,
jak se říká, ani bohaté podniky a
chudý stát ani naopak. Dále musíme
od něj žádat, aby byl schopen plnit funkci
fiskální, to je poskytovat k úhradě
nutných rozpočtových výdajů
dostatek prostředků a konečně, aby
vytvářel i vhodný prostor a klima pro ekonomické,
racionální chování podniků.
Ideální by bylo dosáhnout přijatým
řešením vyrovnanosti všech tří
zmíněných funkcí a při jednotném
působení základních principů
zdanění zákonem vytyčených
také určité daňové pružnosti,
která by jednak dovolovala pohotově reagovat na
změny ve vývoji ekonomiky a která by umožňovala
výběrově neboli selektivně uplatňovat
různé slevy, výjimky a zvýhodnění,
jakožto daňové nástroje a tak řešit
specifickou situaci některých podniků, u
kterých by dopad zákona mohl působit tvrdě
a ekonomicky negativně.
Chtěl bych se nyní zabývat vlastní
podstatou předloženého návrhu podnikových
daní a příspěvku na sociální
zabezpečení, především pak otázkou
zdanění zisku. Z hlediska konstrukce způsobu
zdanění podniku spočívá jeho
jádro ve zdanění samotného zdroje,
z něhož se daň platí, to je zisku /bilančního/,
jakožto syntetického ukazatele kvality veškeré
podnikatelské činnosti. Ve srovnání
s dosavadní základnou odvodů bude pochopitelně
dosažený bilanční zisk jako nový
daňový základ značně nižší.
Z toho důvodu také musí být proti
dnešním 18 % odvodům z hrubého důchodu
stanovena mnohem vyšší sazba daně, která
je v návrhu vyjádřena 65 %, resp. 85 % u
akciových společností a to ze základu
daně. Skutečnost, že bude takto odčerpávána
převážná část zisku, je
nezbytnou podmínkou účinného působení
daně na regulaci podnikových důchodů
a je současně zárukou toho, že případné
výkyvy ve výsledcích hospodaření
se budou nyní dělit mezi stát a podniky daleko
rovnoměrněji než za platnosti odvodů
z hrubého důchodu. To má zvláštní
význam za situace, kdy tvorba zisku probíhá
rychleji než tempo přírůstku společenské
produkce.
V období přípravy zákona bylo mnoho
diskuse okolo otázky, zda účinnost zákona
zvýší sazba lineární nebo sazba
progresívní. Je jistě zajímavé,
že mnoho názorů se vyslovilo pro sazbu progresívní
a je třeba říci, že takové řešení,
vázané na relativní míru dosažené
rentability, by zvláště u podniků s
nerovnoměrnou rentabilitou lépe než lineární
sazba zdůraznilo regulativní funkci daně
a pomáhalo eliminovat zejména vliv nežádoucího
růstu cen výrobků. Je však třeba
vidět, že sama konstrukce progresívní
sazby je velmi obtížná a že ani ve světové
praxi nenalézá tento druh sazby širší
uplatnění. Nad to je její velkou nevýhodou,
že ve své podstatě působí proti
zájmu na zvyšování rentability cestou
snižování nákladů a že tím
negativně ovlivňuje i zájem na jedné
z hlavních cest ke zvyšování produktivity
práce. Je proto správné, že omezené
uplatnění progresívní sazby v r. 1970
bude mít jen charakter experimentální.
Navrhovaná lineární sazba daní bude
naproti tomu více odpovídat světové
praxi ve způsobu zdaňování zisku a
bude svou výší zaručovat rozpočtové
příjmy v dostatečné závislosti
na dynamice vývoje zisku.
V § 4 a 5 vymezuje návrh zákona způsobem
taxativním položky, které budou při
zjišťování daňového základu
k zisku připočitatelné nebo od něho
odpočitatelné. V § 20 pak umožňuje
okruh položek odpočitatelných ve stanoveném
tam rozsahu upravit nebo zrušit. Při projednávání
těchto ustanovení byla velká diskuse vedena
kolem politicky významné otázky, náhrad
placených ve spojitosti se škodlivými exhalacemi
a znečišťováním odpadových
vod a dále kolem náhrad škod zaplacených
případně mimo povinnost k náhradě
škody stanovené v právních předpisech.
Diskutována byla též otázka zaplacených
penále a pokut, převyšujících
penále a pokuty přijaté, jakož i dodatečných
odvodů zvýšených o 50 % sankčního
postihu a založených na základě zjištěných
cenových přestupků. Po výměně
názorů a objasnění stanovisek nebyla
ustanovení týkající se těchto
případů doporučena k zařazení
do tohoto zákona. Podobně u odpočitatelných
položek nebylo doporučeno zvýšit objem
odpočitatelného příspěvku na
podnikovou výstavbu z 50 % na 100 %, respektive jej rozšířit
i na individuální výstavbu.
Při projednávání návrhu zákona
byl ministr financí požádán, aby zvážil
s ohledem na tvrdost zákona, a to v případech
nízké rentability podnikové činnosti,
zda by nebylo účelné osvobodit od daně
ze zisku např. podniky s rentabilitou do 2 % a pro podniky
s rentabilitou například do 5 % příjmu
přiměřeně nižší sazbu.
V návrhu, který projednáváme, není
na tento podnět reagováno, a proto jen ustanovení
uvedené v § 21 zmocňují orgány
národních rad povolovat v jednotlivých případech
a pochopitelně jen na omezenou dobu slevy daně ze
zisku až do výše 50 % organizacím, jejichž
rentabilita měřena k celkovým nákladům
bude nižší než 7 %.