Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji.
O slovo se dále přihlásil poslanec dr. E.
Springer.
Posl. dr. Erich Springer: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, vážení hosté! Ve
zprávě generálního prokurátora
je uvedeno, že v roce 1970 se dopustilo trestné činnosti
pod bezprostředním vlivem alkoholu 36 % všech
stíhaných osob. Ve srovnání s rokem
1969 a rokem 1968 a s předcházejícími
lety má toto procento stoupající trend.
Konstatování generálního prokurátora
je důvodem k vážnému zamýšlení
nad tím, zda naše socialistická společnost
využívá všech stávajících
zákonných norem a provádí-li se dosti
účinná prevence v boji proti alkoholismu.
Jak je patrno z narůstání tohoto protispolečenského
jevu - alkoholismu, nevystačíme již nadále
jen s dobrou a na světové úrovni prováděnou
protialkoholní léčbou, ať již ústavní
nebo ambulantní, a sítí záchytných
stanic.
Podle definice Světové zdravotnické organizace
je alkoholik člověk, jehož závislost
na alkoholu dosáhla takového stupně, že
mu to činí zřetelné poruchy a újmu
na tělesném i duševním zdraví,
na společenských vztazích a na společenské
činnosti. Tyto lidi mám na mysli, hovořím-li
dále o boji proti alkoholismu.
Zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu
nám pro jeho koncepčnost závidí mnoho
státu ve světě. Přesto však máme
v boji proti alkoholismu problémy, které je třeba
řešit.
Především je to důsledné dodržování
zákona č. 120. Zpráva generálního
prokurátora upozorňuje na nedostatečné
uplatňování sankcí podle tohoto zákona.
V dopravě Veřejná bezpečnost v poslední
době přísně kontroluje a stíhá
požívání alkoholu, za což je jí
třeba vyslovit dík. Tatáž přísná
kontrola a postihy nám však chybí v restauracích
při podávání alkoholu mladistvým
a osobám podnapilým. Zpráva uvádí,
že dnešní způsob postihu zaměstnanců
Restaurací a jídelen při nalévání
alkoholu mladistvým a podnapilým je nedůsledný
a zcela ojedinělý. Přitom statistické
údaje za řadu let od roku 1955 dokazují,
že výskyt intoxikace alkoholem u mladých lidí
do 20 let nebezpečně stoupá. Odborníci
proto navrhují, aby do kontroly dodržování
zákona č. 120/1962 Sb., zejména § 9
byly zapojovány mimo VB např. pracovníci
Výboru lidové kontroly, kteří v restauracích
kontrolují jakost a míru nápojů, dále
rozšířit činnost záchytných
stanic také na prevenci. a to pomocí skupiny inspektorů
stanic nebo dobrovolných pracovníků z protialkoholních
sborů, kteří by byli vybaveni příslušnou
kontrolní pravomocí a legitimacemi.
Mimo důsledné dodržování všech
ustanovení zákona by se mělo urychleně
přistoupit k dílčí novelizaci zákona
č. 120/1962, a to zvýšit autoritu protialkoholních
sborů a dostat je do nadresortní úrovně.
Jde o § 3 tohoto zákona. Nemám konkrétní
návrh na institucionální uspořádání;
naši odborníci a ministerstvo zdravotnictví,
které až dosud nese větší část
tíhy boje proti alkoholismu, mají variantní
návrhy na řešení tohoto protispolečenského
jevu tak, aby byl zajištěn nadresortní pohled
jak na zdravotní, tak i na ekonomické stránky
boje proti alkoholismu.
Nemalou úlohu v boji proti alkoholismu mohou sehrát
- i když nepřímo - výrobní resorty,
např. zajištěním dostatečné
výroby levných a chutných nealkoholických
nápojů, které by byly nabízeny stejně
intenzívně, jako je v současné době
pivo.
Ze souboru alkoholiků způsobují největší
starost alkoholici s asociálními projevy, kteří
byli odsouzeni k trestu odnětí svobody a ev. jim
uložena ochranná ústavní léčba
podle § 72 tr. zák. U těchto alkoholiků
nelze předpokládat řádnou spolupráci.
Ochrannou ústavní léčbu prodělávají
po skončení trestu ve zdravotnických lůžkových
zařízeních. V letech 1967 - 1969 byla vyzkoušena
v Praze úspěšně léčba
u 50 alkoholiků již během výkonu trestu
v nápravných zařízeních. Mělo
by se stát pravidlem, že protialkoholní léčba
bude prováděna vždy během výkonu
trestu odnětí svobody, neboť trestaný
alkoholik tím ušetří čas a stát
značné finanční náklady. Dobrým
řešením by bylo, aby jedno nápravné
zařízení sloužilo výhradně
pro léčení alkoholiků během
výkonu trestu.
Určitou pomocí při provádění
ochranného léčení měl být
§ 7 zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech.
Podle tohoto § má být postižen jedinec,
který maří výkon úředního
rozhodnutí, tedy i ochranné léčení.
Trest může být buď odnětím
svobody až na šest měsíců, nebo
peněžitou pokutou do výše 5000 Kčs.
V praxi se však tohoto § téměř
nevyužívá. Generální prokuratura
by měla zjistit proč.
Zpráva generálního prokurátora také
říká, že v budoucnu by se mělo
ukládat ochranné léčení u všech
alkoholiků odsouzených k trestu odnětí
svobody ve spojitosti s alkoholem. Tento úmysl by měla
generální prokuratura ve spolupráci s ostatními
resorty co nejdříve realizovat, protože současný
stav není dobrý. Např. v roce 1967 bylo odsouzeno
do trestu odnětí svobody ve spojitosti s alkoholem
4000 osob, avšak ochranné ústavní léčení
bylo nařízeno jen u 500 osob, tj. u 12 %. Také
nové předpisy o detenci při léčbě
asociálních alkoholiků by měly být
vydány co nejdříve.
Vedle bezpečnosti, justice a zdravotnictví přibyl
v posledních letech další partner, ministerstvo
práce a sociálních věcí ČSR,
které vydalo v roce 1969 zásady pro práci
sociálních pracovníků v péči
o společensky nepřizpůsobené občany.
Pro první fázi této sociální
péče se počítá zatím
jen s opatřeními, která se týkají
alkoholiků a jejich rodin. Sociální pracovníci,
jejichž pracovní náplň je předpisy
přesně vymezena, se mají zaměřit
na sociální stránku alkoholismu a zajistit
vazbu mezi terénem a zdravotnickými zařízeními,
jako je protialkoholní poradna, lůžkové
oddělení apod. Žel, v praxi se tyto předpisy
téměř neuplatňují; jednak proto,
že sociálních pracovníků je málo
a pro tuto náročnou práci s alkoholiky ještě
méně, jednak proto, že chybí materiální
základna pro práci sociálních pracovníků.
Proto pomoc MPSV ČSR zůstává zatím
spíše v oblasti ideově koncepční
než ve skutečné exekutivě. I zde však
mají odborníci konkrétní představy
o kooperaci bezpečnosti, justice, sociální
péče, zdravotnictví a dalších
resortů ze sféry ekonomické.
Závěrem bych chtěl zdůraznit toto:
problematiku sociálních alkoholiků, která
nás z hlediska zprávy generálního
prokurátora nejvíce zajímá, je nutno
řešit v rámci boje s jevy, které obecně
ohrožují socialistickou společnost. Nelze ji
pokládat za problematiku výhradně zdravotnickou;
zdravotnictví, speciálně psychiatrie s jejími
protialkoholními odděleními, zde sice musí
hrát významnou roli, avšak nesmí zůstat
osamoceno.
Z počátku to však byli většinou
zdravotníci, kteří upozorňovali na
nebezpečí, protože největší
škody spáchají alkoholici na svém zdraví
i na zdraví budoucích generací. Za to patří
zdravotníkům uznání.
V poslední době se však mohou zdravotníci
opřít o dobrou spolupráci s Generální
prokuraturou, Veřejnou bezpečností, resortem
práce a sociálních věcí a s
dalšími složkami.
Alkoholismus je problém společenský a proto
by se na jeho řešení měla podílet
komplexně celá společnost a všechny
resorty pod patronací vlády. Jedině tímto
způsobem se nám podaří zvrátit
nepříznivý výskyt alkoholismu a tím
i výskyt kriminality ovlivněný alkoholem.
Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji,
diskutuje poslanec F. Lakomý.
Posl. František Lakomý: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté! Dovolte, abych z pověření výboru
pro zemědělství a výživu ČNR
zaujal stanovisko k otázkám působení
a dodržování zákona č. 53/66
Sb., o ochraně zemědělského půdního
fondu na území ČSR, které jsou neustálým
předmětem zájmu výboru pro zemědělství
a výživu ČNR, jelikož vývoj úbytku
půdy jako základního výrobního
prostředku, který nelze ničím nahradit,
je varující a signalizuje vážné
nebezpečí.
Tomuto nebezpečí bude nutno co nejrychleji a nejúčinněji
čelit, má-li naše zemědělská
výroba v zájmu zajištění výživy
obyvatelstva splnit náročné úkoly,
vyplývající ze závěrů
XIV. sjezdu KSČ, s nimiž počítá
5. pětiletý plán rozvoje našeho národního
hospodářství.
Je objektivní skutečností, že proces
civilizace přináší rušivé
zásahy do komplexu přírodního prostředí.
Tím více však tato skutečnost vyžaduje
obecného zájmu celé společnosti, zvláště
pak kompetentních orgánů. Nelze již
dnes jen konstatovat situaci na tomto úseku, ale je potřebné
učinit okamžitá a neodkladná opatření
k nápravě. Je třeba zdůraznit, že
důsledky soustavně nepříznivého
vývoje stavu zemědělského půdního
fondu si většina našich lidí v republice
ani nedovede představit.
I když ČSSR patří již dnes k zemím
s relativně nejmenší výměrou
zemědělské i orné půdy, celková
výměra této půdy se neustále
zmenšuje. Od roku 1918, tj. za 50 let, poklesla výměra
zemědělské půdy v ČSSR zhruba
o 1 milión ha, z toho v ČSR o 660 tisíc ha.
Za rok 1969 se zmenšila výměra zemědělského
půdního fondu v ČSR o dalších
9606 ha, z toho orná půda o 7790 ha. To znamená,
že od roku 1918 do roku 1968 zmizela v ČSR produkce
dnešních 1120 JZD. Kdybychom přepočetli
pouze úbytek za rok 1969, tj. 7790 ha, na produkci obilí
a počítali přitom s výnosem 30 q po
ha, reprezentuje tato výměra 2300 vagónů
obilí, o dalších výrobcích ani
nemluvě. Vezme-li se za základ stav orné
půdy v letech 1935-1939, tj. před válkou
a srovnáme-li vývoj s některými evropskými
státy, jako je Belgie, Dánsko, Francie, Itálie
podle stavu v roce 1969, musíme konstatovat, že u
nás došlo k největšímu úbytku
orné půdy. Na 1 obyvatele připadalo ještě
v roce 1960 47,9 aru, v roce 1961 46 arů a v roce 1969
dokonce pouze 45,1 aru.
Tento soustavný úbytek zemědělské
půdy zaznamenáváme i přesto, že
potřeba potravin u nás je daleko vyšší
než je jejich výroba a že jsme nuceni značné
množství potravin a zemědělských
výrobků dovážet. V současné
době dovážíme statisíce tun obilí,
desetitisíce tun masa kromě dalších
výrobků. Proto bychom měli s každým
hektarem či arem zemědělské půdy
nakládat co nejšetrněji, nedopustit plýtvání
a další zabírání zemědělského
půdního fondu a naopak na dosavadní půdě
hospodařit co nejintenzívněji.
Při hodnocení vývoje stavu půdního
fondu v ČSR je nutno zvláště vyzvednout
skutečnost, že vedle absolutního jeho úbytku
je nejvážnějším nebezpečím,
že ubývají zpravidla půdy vysoké
bonity. Je to důsledek toho, že do nižších
poloh 150- 300 m nadmořské výšky je
koncentrována většina obyvatel i 2/3 průmyslové
a těžební činnosti. Proto zde dochází
k nejzávažnějším střetům
mezi zájmy zemědělství a ostatních
odvětví.
Značnému ubývání zemědělské
a orné půdy nezabránil ani zákon o
ochraně zemědělského půdního
fondu č. 53/1966 Sb. Úbytky sice nedosahují
již nyní takové výše jako dříve,
ale přesto se podle mého názoru nadále
zemědělskou půdou plýtvá. Tento
ničím nenahraditelný výrobní
prostředek se neustále zmenšuje.
V čem tkví základní příčiny
nepříznivého vývoje zemědělského
půdního fondu v ČSR? Touto otázkou
se několikrát zabýval výbor ČNR
pro zemědělství a výživu a došel
k závěru, že příčin je
několik a že působí zpravidla společně,
komplexně. Uvedu nejpodstatnější z nich:
1. odůvodněný extenzívní rozvoj
našeho hospodářství po válce,
zejména v průmyslových odvětvích,
přinášel a do značné míry
stále ještě přináší
tlak na trvalé i dočasné odnímání
zemědělské půdy svému účelu.
Průmyslové podniky vyžadují obvykle
pro další výstavbu, pro složiště,
skládky atd. půdu na rovině, a tedy zpravidla
půdu nejlepší bonity pro zemědělskou
výrobu, neboť výstavba na takových parcelách
je projekčně nejjednodušší a investičně
nejméně nákladná,
2. ze stejných příčin se projevuje
vysoká nehospodárnost s půdou u bytové
výstavby. V městech a na vesnicích se mnohdy
nevyužívá intravilanu a asanace starých
čtvrtí, nestaví se do výšky,
ale do šířky,
3. orgány ONV a KNV, povolující trvalé
či dočasné odnětí půdy
zemědělským účelům,
jsou při rozhodování vystaveny většinou
lokálním tlakům, kterým nemohou dost
dobře čelit. Nejsou vytvořeny ani dost dobré
kádrové a organizační předpoklady.
Vždyť podle zjištění připadá
někde až 300 případů na okres,
kde tuto agendu obvykle ještě v kumulaci s další
agendou má na starosti jediný pracovník,
4. mnohá ustanovení zákona č. 53/1966
Sb. se nedodržují. Kontrola uskutečněná
NKÚ na vybraných 8 okresech ČSR ukázala
na mnoho případů, kdy došlo k porušení
platných ustanovení zákona č. 53/1966
Sb. Nevyžadují se předběžné
souhlasy ze strany KNV nebo MZVž, vydávají
se souhlasy bez zákonných náležitostí,
promíjejí se odvody, půda dočasně
odňatá se včas nerekultivuje a nevrací
zemědělským účelům atd.
Chybí také soustavná kontrola a inspekce
ze strany KNV a MZVž nad dodržováním zákonných
ustanovení o ochraně půdního zemědělského
fondu a uplatňování co nejpřísnějších
sankcí v případech, kdy dochází
k jejich překračování,
5. některá ustanovení zákona č.
53/1966 Sb. již zastarala a dnes se ukazují jako málo
účinná. Zkušenosti ukazují -
a jednání výboru pro zemědělství
a výživu ČNR to zcela potvrdilo - že je
zapotřebí některá ustanovení
zákona č. 53/1966 Sb. zpřesnit, upravit,
doplnit či úplně změnit.
Jde zejména o tyto úpravy, změny či
doplňky:
a/ nutně je zapotřebí upravit dosavadní
hodnocení pozemků pro účely placení
odvodů za trvalé či dočasné
odnětí zemědělské půdy
zemědělským účelům.
Jde především o to, aby byl vyvíjen
tlak ještě větší než dosud
na investory a uživatele a aby byla pro účely
nezbytné výstavby vybírána půda
co nejhorší a ne nejlepší jako dosud.
To jinými slovy znamená, zvýšit odvody
za kvalitní, nejlepší půdu a snížit
odvody za půdu nekvalitní, zařazenou do nejnižších
bonitních tříd. Dále bude třeba
výpočty výše odvodů objektivizovat
na základě nových kritérií.
Podle informací MZVž je uvažováno s vydáním
tabulek, kde výše odvodů je odvozena ze zařazení
zemědělského podniku či obce do stanovištní
jednotky a v rámci ní do osmi bonitních tříd
podle katastrálního výtěžku daného
pozemku. V současné době, bohužel, lepší
kritéria nejsou k dispozici a proto výbor pro zemědělství
a výživu doporučil k urychlenému zpracování
novou bonitaci pozemků, jejíž metodiku by měla
navrhnout vědecká a výzkumná pracoviště
České akademie zemědělské,
a to na základě poznatků moderní agronomie.
Toto opatření by rozhodně nemělo vést
ke zvýšení celkových odvodů do
fondu pro zúrodnění, naopak ve svém
důsledku k jejich celkovému snížení.
Mělo by prostě donutit investory, aby žádali
v nezbytných případech jen půdu málo
kvalitní, za kterou budou platit jen nízké
odvody,
b/ je dále nutno limitovat a vymezit, co je dočasným
odnětím zemědělské půdy.
Ve výboru pro zemědělství a výživu
jsme měli za to, že to, co přesahuje 5 let
by nemělo být dočasným odnětím
půdy. Při tom by se měla tato maximální
časová hranice stanovit diferencovaně pro
jednotlivé druhy odnětí. Budeme-li jako dosud
uznávat za dočasné odnětí půdy
i odnětí na 20 i více let, pak nikdo již
po této dlouhé době nebude moci zkontrolovat,
zda se tato půda vrátila rekultivací původnímu
poslání či ne,
c/ vzhledem k určité problematičnosti působení
finančních odvodů na omezení požadavků
na zábor zemědělské půdy považujeme
za účelné zvážit stanovení
prohibičních správních opatření
v produkčních zemědělských
oblastech, bránících důsledně
použití zemědělských pozemků
pro jiné účely. V tomto směru je třeba
využít bohatých zkušeností z jiných
socialistických států,
d/ nakonec bude nutné zvážit i vydání
zákazu ke zřizování složišť
a skládek průmyslových podniků, jakož
i rekreačních chat na zemědělské
půdě.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
z dané zprávy je jasně vidět, že
úkoly, které nás čekají v řešení
této problematiky nejsou malé, ale přesto
věřím, že společným úsilím
se podaří úkoly zvládnout a tím
prospět celé naší socialistické
společnosti a našemu národnímu hospodářství.
Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji
poslanci Lakomému. Posledním přihlášeným
je poslanec prof. dr. Václav Vaněček, který
odůvodní rozdaný písemný návrh
ústavně právního výboru na
usnesení.
Prosím, aby se jmenovaný ujal slova.
Posl. prof. dr. Václav Vaněček, DrSc.:
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, byl vám
rozdán návrh ústavně právního
výboru na usnesení České národní
rady ke zprávě generálního prokurátora
ČSR o stavu socialistické zákonnosti za rok
1970. Ústavně právní výbor
se zprávou generálního prokurátora
v jejích jednotlivých částech podrobně
zabýval a při přípravě návrhu
usnesení využil i zkušenosti, které získal
ze své kontrolní a poznávací činnosti,
o níž zde mluvil zejména poslanec dr. Tlustý.
Text návrhu vychází tedy jak ze zprávy
generálního prokurátora, tak z poznatků
získaných přímo výborem a jeho
členy.
Dovolte mi, abych předložený návrh usnesení
několika slovy uvedl a blíže zdůvodnil.
Ve zprávě generálního prokurátora
se v úvodu poukazuje na usnesení ČNR k analogické
zprávě za rok 1969. Po projednání
této zprávy ve schůzi ČNR 9. července
loňského roku přijala ČNR významné
usnesení, v němž na předním místě
zdůraznila nutnost zabezpečovat ochranu socialistického
majetku soustavnou kontrolou všech opatření
směřujících k dodržování
hospodářské a finanční kázně
a k upevnění evidence a ochrany majetku v socialistickém
vlastnictví. Lze nyní s uspokojením konstatovat,
že příslušné resorty se doporučením
ČNR odpovědně zabývaly a že také
vláda ČSR přijala usnesení, v němž
uložila členům vlády, vedoucím
ostatních ústředních orgánů
státní správy a radám krajských
národních výborů učinit opatření
k překonání nedostatků ve správě
a ochraně národního majetku.
Z předložené zprávy generálního
prokurátora, jak jsme se jí v ústavně
právním výboru zabývali, vyplývá,
že v činnosti prokuratury ČSR došlo k
obnově základních funkcí na všech
dozorových úsecích a že zejména
byla zabezpečena také systematická spolupráce
Generální prokuratury, ministerstva spravedlnosti,
ministerstva vnitra a Nejvyššího soudu ČSR
směřující k omezování
trestné činnosti. Mohli jsme také konstatovat,
že v oblasti zabezpečování veřejného
pořádku obcemi dochází k aktivizaci
národních výborů a jejich komisí.
Tyto skutečnosti, na něž je upozorněno
v příslušné části usnesení
v bodu II., mohou mít značný vliv na pokles
trestné činnosti na území ČSR.
Zpráva generálního prokurátora především
podrobně analyzuje stav zákonnosti na trestním
úseku. Ústavně právní výbor
kladně zhodnotil, že prokuratura ČSR se zaměří
zvláště na důsledný postih trestných
činů proti republice, deliktů hospodářských
a trestných činů obecně nebezpečných
a že prohloubí spolupráci se státními
orgány a s hospodářskými i společenskými
organizacemi se zaměřením nejen na potírání
kriminality, ale i na odstraňování jejích
příčin. Zde bude mít význam
využívání zkušeností z ostatních
socialistických zemí, účast prokuratury
na koncepci převýchovy odsouzených a její
podíl na zvýšení účinného
boje proti kriminalitě spočívající
v tom, že - jak jsme slyšeli - sama připravuje
komplex podnětů k potlačování
kriminality mládeže, recidivy a účinků
alkoholismu. O tomto posledním hovořil zde soudruh
posl. Springer. V části III. našeho návrhu
usnesení vyslovuje se zajisté právem souhlas
se všemi úkoly, které si prokuratura předsevzala
na trestním úseku.
Důležitým posláním prokuratury
je všeobecný a civilně soudní dozor
směřující k upevňování
státní a občanské disciplíny.
Na tomto poli hodlá prokuratura usilovat o to, aby příslušné
orgány a organizace samy vlastními opatřeními
napravovaly nezákonnosti a pečovaly o prevenci poruš
ování práva. Prokuratura si dále vytkla
za úkol vytvářet podmínky k rozvinutí
všeobecného dozoru vůči ústředním
orgánům ČSR a pečovat o celkové
upevnění zákonnosti ve státní
správě. Při uplatňování
výlučných oprávnění
prokurátora bude zabezpečována návratnost
škod způsobených na majetku v socialistickém
vlastnictví.