Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji generálnímu prokurátorovi ČSR dr. Dolejšímu za jeho projev.

Do rozpravy je přihlášeno 6 poslanců. Zahajuji rozpravu. Prosím, aby se ujal slova první přihlášený řečník, tj. poslanec prof. dr. Zdeněk Češka.

Poslanec prof. dr. Z. Češka, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Včera jsme schválili zákon České národní rady o výborech a komisích lidové kontroly. Při jednání o vládním návrhu tohoto zákona byl mezi jiným zdůrazněn též význam lidové kontroly pro ochranu socialistického vlastnictví. Zpráva generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti v České socialistické republice, podávaná za rok 1970, význam ochrany socialistického společenského vlastnictví jen podtrhuje. Vyplývá z ní zcela zřetelně, jakou péči věnovala Generální prokuratura ČSR v roce 1970 ochraně socialistického vlastnictví, a to na všech úsecích své činnosti. Mám tu na mysli nejen důslednější postih trestných činů proti majetku v socialistickém vlastnictví a některých trestných činů hospodářských, zejména nedovoleného podnikání a zneužívání socialistického podnikání, ale také péči věnovanou ze strany Generální prokuratury v rámci všeobecného dozoru, stavu evidence inventarizace majetku v socialistickém vlastnictví, dále pak vstupy prokuratury do občanského soudního řízení tam, kde jde o škody způsobené socialistickým organizacím, a konečně podávání občanskoprávních žalob v těchto věcech, včetně žalob směřujících k odnětí neoprávněně získaného majetkového prospěchu. Je nepochybně správné, že též podávání stížností pro porušení zákona bylo Generální prokuraturou orientováno na trestním a občanskoprávním úseku především na ochranu majetku v socialistickém vlastnictví.

Zpráva generálního prokurátora ČSR ovšem nikterak nezastírá, že na úseku ochrany majetku v socialistickém vlastnictví není všechno zcela v pořádku a že tu je třeba ještě mnoho udělat, zejména pokud jde o tu trestnou činnost, která dosud uniká postihu, jak je to patrné zejména na úseku hospodářských trestných činů včetně trestných činů devizových.

A tu jsme u druhé stránky dané otázky. I když bude činnost státních orgánů, jimž - možno to tak říci - profesionálně přísluší poskytovat ochranu socialistickému vlastnictví sebedokonalejší, nedosáhneme na tomto úseku zlepšení, dokud se ochrana socialistického vlastnictví nestane věcí všech poctivých občanů, dokud nebudou občané při ochraně socialistického vlastnictví spolupracovat se státními orgány a společenskými organizacemi. Stále jsme ještě nedosáhli takového stavu, aby si naši občané náležitě uvědomovali, že socialistické vlastnictví je naším vlastnictvím společným, že tvoří ekonomický základ našeho společenského zřízení a že pouze na jeho rozvoji je ostatně též závislý růst individuálního vlastnictví osobního. Netečnost a lhostejnost, pokud jde o socialistické společenské vlastnictví a o jeho ochranu, je v hlubokém rozporu se zájmy celé naší společnosti.

Víme, že XIV. sjezd KSČ věnoval značnou pozornost boji o myšlení našich občanů, jinak řečeno formování socialisticky myslícího a jednajícího člověka. Mezi postuláty, které třeba přitom sledovat, stojí odpovědný vztah k socialistickému společenskému vlastnictví nepochybně na jednom z předních míst.

Považuji z uvedeného hlediska za plně opodstatněné, že se v naší školské politice akcentuje vedení mládeže ke kolektivismu, k respektování druhých a že se v mladých lidech od raného věku systematicky pěstuje právě též úcta ke společenskému vlastnictví.

Nelze však za této souvislosti opomíjet ani působení na dospělé. Ochrana socialistického vlastnictví a jeho rozvoj musí být ve středu pozornosti naší pravidelné propagandistické práce v rámci právní výchovy občanů. Není obava, že bychom přitom naráželi na nezájem budeme-li ovšem volit vhodné formy a vhodné příklady. Zpráva generálního prokurátora ČSR je dokladem toho, že orgány prokuratury mohou v tomto směru poskytovat cenný materiál. To zajisté není bez významu ani v současné předvolební kampani.

Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji. Do rozpravy se dále přihlásil poslanec dr. A. Tlustý.

Posl. dr. Andrej Tlustý: Vážená Česká národní rado, vážení soudruzi poslanci! Dovolte mi krátkou poznámku ke zprávě generálního prokurátora. V předložené zprávě generálního prokurátora se několikrát mluví o podílu národních výborů na zabezpečení ochrany veřejného pořádku v obcích. Úkoly, které v této oblasti před národními výbory stojí, vyplývají ze zákona č. 60/1971 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Ústavně právní výbor ČNR se v tomto roce konkrétně zabýval aplikací některých ustanovení tohoto zákona a provedl ve spolupráci s okresními prokuraturami v pěti okresech průzkumy. Mohl tak nyní při projednávání zprávy generálního prokurátora kvalifikovaně posoudit stav na národních výborech, pokud jde o jejich úkoly při zabezpečování socialistického pořádku. Průzkum provedený poslanci výboru se zaměřil na řadu otázek, z nichž vyjímám nejpodstatnější.

Převážná většina přestupků podle zákona č. 60/1961 Sb. je orgánům národních výborů oznamována orgány Veřejné bezpečnosti; tento podíl Veřejné bezpečnosti se hodnotí poměrem 90 - 95 %. Pokud jsou podávána oznámení občany, jedná se zpravidla o přestupek proti socialistickému soužití. Samostatná vyhledávací činnost národních výborů a postih z vlastní iniciativy by mohl a měl být větší než je tomu dosud. Při průzkumu na Městském národním výboru v Teplicích bylo například zjištěno, že nebylo postihováno neoprávněné obsazení bytu, ačkoliv k tomu došlo ve 178 případech. Postižení unikají i přestupky ve výstavbě, zejména poruš ování předpisů stavebního řádu.

Potěšitelné je zjištění, že se národní výbory dostaly ze stagnace let 1968 - 1969. O tom, jak tato stagnace byla značná svědčí zjištění, že v některých obcích komise veřejného pořádku nejednaly vůbec, že některé místní lidové soudy v závěru roku 1969 již žádnou činnost nevyvíjely.

Porovnáním počtu stíhaných přestupků v roce 1970 s počtem věcí stíhaných v létech 1968 - 1969 je možno dojít k závěru, že se v roce 1970 podstatně zlepšila práce národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Výsledky prověrek ukázaly, že po stagnaci v létech 1968 - 1969 se otázka veřejného pořádku dostala opět pravidelně na pořad jednání národních výborů všech stupňů a rovněž komise pro ochranu veřejného pořádku obnovily svou činnost. Bude jen třeba, jak už tu bylo řečeno, aby se komise pro ochranu veřejného pořádku zabývaly agendou jim svěřenou komplexně a nezabývaly se jen dílčími otázkami, jak je tomu zejména na místních národních výborech. Pro ilustraci uvádím dobrý poznatek z okresu Teplice, kde rada Okresního národního výboru uložila národním výborům, aby se otázkami veřejného pořádku zabývaly pravidelně v radách národních výborů a v plenárních zasedáních dvakrát do roka. Komise pro ochranu veřejného pořádku Okresního národního výboru zde, dá se říci, pracuje kvalitně a metodicky řídí komise v okrese. Obdobná situace byla zjištěna také u ostatních okresů, v nichž byla provedena prověrka.

Pokud jde o rozhodování národních výborů v přestupkové agendě, lze konstatovat, že převážná část rozhodnutí národních výborů odpovídá zákonu. K pochybení dochází ve formě rozhodnutí, dochází k nepřesnosti stylizace, nebo nepřesnosti právní kvalifikace. Některé věci jsou vyřizovány smírem, v některých věcech jsou ukládána napomenutí přestupcům, kteří se k jednání nedostavili.

Ve 24 % případů ukládají národní výbory napomenutí, ve více než polovině případů jsou ukládány pokuty, které se pohybují ve výši 50 - 300,- Kčs. Ojediněle ukládají národní výbory za spáchaný přestupek veřejnou důtku, obecně se ale má za to, že se toto opatření neosvědčilo.

Problémem zůstává realizace pokut. Např. v Praze 5 bylo zjištěno, že sledování zaplacení pokuty uniká z evidence odboru pro vnitřní věci, protože pokuty jsou vymáhány finančními odbory.

Při projednávání přestupků dochází na některých národních výborech k průtahům, které mohou mít za následek i zánik trestnosti. Důvody těchto průtahů jsou důvodné i nedůvodné. Lze říci, že zbytné průtahy ve velké většině vznikají z toho důvodu, že národní výbory nepoužijí donucovacích prostředků, aby daly předvést občana, který se přestupku dopustil, případně svědka. U malých národních výborů je to pochopitelné, ač ani tady nelze tento zjev omlouvat, u velkých národních výborů by se neměl vyskytovat.

Nejednotnou praxi mají národní výbory při rozhodování o náhradě škody způsobené přestupkem. K výrokům o náhradě škody dochází výjimečně, a to tam, kde výše této škody je bezpečně zjištěna. Některé národní výbory se rozhodnutí o náhradě škody vyhýbají a většinou působí ke sjednání dohody. Je to dáno i povahou přestupků, protože jde o přestupky narušující socialistické soužití, kde škodu, pokud vůbec vznikne, lze těžko vyčíslit.

Významným úkolem národních výborů při zajišťování socialistického pořádku je spolupráce národních výborů se společenskými organizacemi, závody a družstvy a pokud jde o mladistvé, s rodiči a školou. Tato spolupráce není dosud na té výši, jak to předpokládá zákon. Bylo zjištěno, že k jednání národních výborů nebývají zváni zástupci odborových organizací a škol. Národní výbory dosud v malém rozsahu postupují společenským organizacím, závodům nebo družstvům oznámení o spáchaném přestupku, aby je organizace samy projednaly. Bude třeba, aby národní výbory plně ocenily možnost výchovného působení jiných orgánů a organizací.

Přes některé nedostatky, které byly při průzkumu ústavně právním výborem konstatovány. lze dojít k závěru, že práce poslanců v komisích pro ochranu veřejného pořádku je prací užitečnou, že pomáhá celospolečenské snaze o dodržování socialistické zákonnosti. Že to není práce snadná je zřejmé a proto se domnívám, že všem těm, kteří se na ní podílejí patří náš dík.

Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji. O slovo se dále přihlásil poslanec J. Brabec.

Posl. Jaroslav Brabec: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci! Z e zprávy generálního prokurátora ČSR vyplývá, že každý desátý trestně stíhaný občan zavinil dopravní nehodu, přičemž každý čtvrtý občan odsouzený pro trestný čin se tohoto činu dopustil v oblasti dopravy.

Tato čísla spolu s údaji o počtu a důsledcích dopravních nehod nás všechny staví před velmi závažný problém, zasahující a ovlivňující všechny oblasti společenského života.

Vyjdeme-li ze statistických dat za rok 1970 a provedeme-li odpovídající odhady, zjišťujeme, že v Československu je již registrováno více než 3 mil. motorových vozidel, z toho v ČSR téměř 2,5 mil., z tohoto počtu je v ČSR registrováno více než 700 000 osobních a dodávkových automobilů, v Praze téměř 130 000.

Podle reálných perspektiv se počet motorových vozidel, a v tom osobních automobilů, v příštích letech podstatně zvýší, a to jak v důsledku růstu domácí výroby, tak i v důsledku plánovaných dovozů, zejména ze Sovětského svazu.

Životní úroveň našeho obyvatelstva daná počtem vozidel dále vzroste. Zvýší se rekreační možnosti našich pracujících, naší vesnici se přiblíží kulturní a společenská střediska ve městech, usnadní se cesty do zaměstnání, za lékařem, a dalším občanům a rodinám se otevřou i všechny ostatní možnosti a výhody, jež poskytuje motorové vozidlo.

Víme však na druhé straně, a máme k tomu bohaté zkušenosti z motoristicky vyspělých zemí, že motorizace je provázena velkým negativním průvodním jevem, kterým jsou dopravní nehody nehledě na další neméně vážný problém, jímž je vliv motorizace na životní prostředí. K omezení dopravních nehod vynakládá naše vláda a ministerstvo vnitra ve všech svých složkách spolu s organizací pro bezpečnost silničního provozu, spolu s dalšími resorty a organizacemi, spolu s hromadnými sdělovacími prostředky, a nyní také se školou, velké úsilí. Díky této záslužné, dosud však málo oceňované a často nepopulární práci se poprvé v historii našeho motorismu podařilo v roce 1970 v porovnání s předchozím rokem podstatně snížit důsledky dopravních nehod vedle dalších výrazných prvků zlepšení bezpečnosti silničního provozu.

Ačkoliv neznáme dosud data za letošní rok, ukázal vývoj v roce 1970, že zlepšení je možné a že v nastoupené cestě je nutno důsledně pokračovat.

Objektivní provozní podmínky se přitom v roce 1970 tolik nezměnily. Stav našich silnic se sice již loni v mnoha směrech zlepšil, tato zlepšení však nejsou dosud tak radikální, aby sama o sobě mohla sehrát rozhodující roli, zejména proto, že současně značně vzrostl počet vozidel, přičemž se podstatně nezměnila situace v servisu, v opravnách a v náhradních dílech.

V čem tedy tkví relativně příznivější vývoj než v uplynulých letech? Zlepšení lze přičíst takovým opatřením, jakými je povinné nošení přileb, stanovené pro řidiče motocyklů a jejich spolujezdce. Přilby skutečně zachraňují životy, neboť plných 60 % snížení těžkých následků dopravních nehod připadá na řidiče motocyklů. Podobné výsledky přináší i povinné používání bezpečnostních pásů u osobních vozů. Svou roli hraje zvýšená pozornost orgánů Veřejné bezpečnosti k technickému stavu vozidel a k situaci na silnicích a komunikacích, zvýšená pozornost chodců a dětí a celkové mírné zlepšení v chování části účastníků silničního provozu. Kladnou úlohu nepochybně hraje také významná výchovná činnost našich sdělovacích prostředků, např. známá Zákruta, pravidelné televizní pořady, účinnější prevence i přísnější postih těch, kteří kázeň na silnicích soustavně porušují.

Přesto však data o dopravních nehodách a jejich následcích jsou otřesná a ukazují, že přes určité zlepšení jsme dosud ani zdaleka nevyčerpali všechny možnosti k omezení nehod a jejich následků.

Úhrnné společenské škody způsobené v uplynulém roce dopravními nehodami na silnicích dosáhly značné částky 6 mld. Kčs. Představuje to 120 000 nových embéček, tj. řadu z Prahy do Tater a téměř celoroční produkci mladoboleslavské automobilky. Ztráty na životech a na zdraví lze sice vyčíslit, nelze je však žádným způsobem nahradit.

Dosud trvá bezohlednost, nezodpovědnost a nedostatek morálky účastníků silničního provozu. Trvá nepřiměřená rychlost, nedávání přednosti v jízdě, požívání alkoholu před jízdou, nedodržování bezpečné vzdálenosti a nesprávné předjíždění, které způsobují plných 80 % nehod, zaviněných řidiči. Trvá neopatrnost chodců, nesprávné přecházení, neopatrnost dětí.

Statistika hlavního velitelství VB o tom hovoří ve všech potřebných podrobnostech a vzájemných vztazích jednotlivých faktorů, způsobující dopravní nehody. Práce VB na tomto úseku je nesmírně záslužná. Zasluhuje ocenění nás všech a podporu všech dalších orgánů státní správy. Je nutno si uvědomit, jaká nesmírná rezerva je skryta v oblasti silničního provozu. Je třeba se zaměřit na tři známé faktory silničního provozu, jimiž jsou komunikace, vozidlo a člověk. Je nutné vytvořit komplexní podmínky k účinnému snížení počtu nehod a jejich následků a využít onu zmíněnou obrovskou rezervu.

Domnívám se ve shodě se závěry výboru České národní rady pro obchod a dopravu a spolu s dalšími zúčastněnými výbory, že je nanejvýš nutné, aby vláda ČSR zorganizovala a prosadila náležitou péči o komplexní zajištění všech stránek motorizace ve všech resortech, orgánech a organizacích, jichž se dotýká, a to v takové úrovni, jaká odpovídá reálné perspektivě počtu motorových vozidel.

Pouze za těchto podmínek bude motorové vozidlo přinášet především užitek a radost a nikoli v té míře jako dosud také zbytečné starosti, škody a ztráty na životech a zdraví našich občanů.

Je to úkol nejen ekonomický, ale také vysoce politický a jeho plnění společensky nezbytné. Je to v zájmu harmonického rozvoje naší společnosti a spokojenosti a socialistického životního stylu našich občanů v duchu základní linie XIV. sjezdu KSČ, která na prvém místě usiluje o blaho člověka.