Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady JUDr. Vladimír Ambruz, Věroslav Jedlička a František Toman

Členové vlády České socialistické republiky předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády RSDr. Ladislav Adamec, CSc. a ing. Stanislav Rázl, ministr financí ing. Leopold Lér, CSc. ministr práce a sociálních věcí Emilian Hamerník, ministr výstavby a techniky doc. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr školství ing. Josef Havlín, ministr kultury PhDr. Miloslav Brůžek, CSc., ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr průmyslu ing. Oldřich Svačina, ministr zemědělství a výživy RSDr. Václav Svoboda, ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu Štěpán Horník, ministr Antonín Pospíšil

125 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Generální prokurátor České socialistické republiky JUDr. Oldřich Dolejší

Z Kanceláře České národní rady vedoucí Kanceláře České národní rady JUDr. Zdeněk Vácha

Předseda ČNR E. Erban: Soudružky a soudruzi! Zahajuji přerušené jednání České národní rady. Budeme pokračovat v projednávání schváleného denního pořadu. Na pořadu je čtvrtý bod, kterým je

Prosím generálního prokurátora ČSR soudruha dr. O. Dolejšího, aby se ujal slova.

Generální prokurátor ČSR dr. Oldřich Dolejší: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Zákon o prokuratuře mi v § 7 ukládá podávat České národní radě zprávy o stavu socialistické zákonnosti. Plním tuto svou zákonnou povinnost a předkládám vám zprávu o stavu socialistické zákonnosti a činnosti prokuratury v ČSR za rok 1970, kterou máte dnes projednat.

Moje dnešní zpráva navazuje na zprávu o stavu socialistické zákonnosti za rok 1969, kterou jsem předložil v loňském roce a k níž ČNR přijala usnesení ze dne 9. července 1970.

Ke splnění tohoto usnesení ČNR předložil ministr spravedlnosti ČSR vládě ČSR ze dne 9. února 1971 zprávu o provedení usnesení ČNR ze dne 9. 7. 1970. Současně s touto zprávou byla vládě ČSR předložena i zpráva ministra financí ČSR o stavu správy a ochrany národního majetku. Vláda ČSR obě zprávy projednala ve své schůzi dne 3. května 1971 a přijala k nim usnesení, v němž konstatovala neuspokojivý stav správy a ochrany národního majetku a uložila členům vlády, vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy a radám KNV přijmout a provést nezbytná opatření k překonání této nepříznivé situace.

Ústavně právní výbor ČNR projednal v červnu t. r. a vzal na vědomí zprávu generálního prokurátora ČSR a ministra spravedlnosti o vývoji vazeb a stavu vazebního řízení za rok 1970.

V květnu 1971 projednal rovněž ústavně právní výbor ČNR zprávu Nejvyššího soudu ČSR doplněnou Generální prokuraturou ČSR o stavu právní ochrany dětí a mládeže. Předsednictvo ČNR dle usnesení ze dne 17. 6. 1971 k této zprávě uložilo vládě ČSR mezi jiným zejména prověřit platnou zákonnou úpravu vymáhání výživného pro nezletilce a dát podnět k její případné změně, jakož i k zákonné úpravě pěstounské péče a uvážit nová opatření k řešení palčivých otázek osiřelé mládeže.

V červnu 1971 projednal ústavně právní výbor i zprávu Generální prokuratury ČSR o výsledku prověrek dodržování zákona č. 60/1971 Sb., provedených za účasti poslanců ČNR, a zprávu o vyhodnocení účinnosti zákona o přečinech a řízení o přečinech. Po projednání této zprávy ústavně právní výbor doporučil ministru vnitra ČSR věnovat v řídící činnosti ministerstva ve vztahu k národním výborům pozornost zejména provádění zákona č. 60/1971 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Generální prokurátor, předseda Nejvyššího soudu, ministr spravedlnosti a ministr vnitra ČSR byli současně požádáni o předložení kontrolní zprávy k této problematice do 30. 6. 1972. Pro úplnost je třeba se zmínit ještě o kontrolní zprávě Generální prokuratury ČSR týkající se zhodnocení poznatků o úrovni prokurátorského dozoru v místě výkonu ochranné výchovy, kterou ústavně právní výbor ČNR projednal a vzal na vědomí 21. 4. 1971.

Chtěl bych se zde zvlášť zmínit o zprávě předsedy Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti, která byla zde v plénu ČNR projednána počátkem července t. r. Moje dnešní zpráva má mnoho společných bodů i se zprávou předsedy Nejvyššího soudu ČSR a jde v ní podstatně o to, aby shrnula v celkových hlavních obrysech to, co bylo ze strany prokuratury ČSR v loňském roce učiněno ke splnění vytýčených úkolů, a vyvodit z toho závěry pro její další činnost.

Pozornost prokuratury v ČSR byla i v loňském roce především a v prvé řadě upřena na oblast boje proti kriminalitě.

Celková vzestupná tendence ve vývoji kriminality, počínající zhruba v roce 1960, trvala i v roce 1970. Je třeba ovšem vzít v úvahu, že při určování vývojového trendu kriminality je nutno vycházet z trestních statistik, do nichž se pochopitelně promítá jen kriminalita odhalená a stíhaná, a že statistický obraz kriminality v tom kterém roce bývá zkreslen. Tak teprve v roce 1970 např. došlo ve značném rozsahu k postihu trestné činnosti spáchané v předchozím období výrazně poznamenaném pravicově oportunistickým liberalismem v trestní politice. To se týká zejména trestných činů opuštění republiky, které v době spáchání v krizových letech 1968 a 1969 zůstaly nepostiženy. Důležitou změnu do statistického obrazu kriminality za rok 1970 přinesl i zákon o přečinech, podle něhož jsou jako přečiny postihovány i skutky posuzované předtím jako trestné činy.

V důsledku postupující politické konsolidace nedošlo v roce 1970 na území ČSR k hromadným výtržnostem protistátního charakteru. Jednou z hlavních forem protistátní trestné činnosti v roce 1970 byly letákové akce, i ty však se vyskytly v podstatně omezenějším rozsahu než v roce 1969.

V roce 1970 výrazně stoupl počet osob stíhaných pro nejzávažnější trestné činy proti republice, jako je záškodnictví, podvracení republiky a vyzvědačství. Stejný vývoj byl zaznamenán v roce 1970 i u tzv. verbálních deliktů proti republice, jako je pobuřování, hanobení republiky, poškozování zájmů republiky v cizině, hanobení států světové socialistické soustavy.

Nelze však přehlédnout ani postih útoků proti stoupencům socialistického státního zřízení a proletářského internacionalismu, kvalifikovaných jako trestné činy násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci a hanobení národa, rasy a přesvědčení, ani případy kvalifikované jako trestný čin výtržnictví, avšak s výraznou protistátní motivací.

Zejména došlo v roce 1970 k vzestupu počtu stíhaných pachatelů trestného činu opuštění republiky. Šlo vesměs o postih trestné činnosti z let 1968 - 1969 u tzv. posrpnové emigrace.

Nadále vážným problémem zůstává značně vysoký podíl mladistvých a mladých pachatelů do 25 let na prosté trestné činnosti.

V roce 1970 stoupl v ČSR postih pro trestnou činnost proti veřejnému pořádku proti roku 1969 o 9 %. Nejpočetnější zůstaly i nadále útoky na veřejného činitele.

V roce 1970 se podařilo zrychlit a zpřísnit trestní postih narušitelů veřejného pořádku, mezi nimiž je i vysoký počet recidivistů a alkoholiků. S dosaženým stavem není možno se spokojit, trvale je třeba dbát na rychlý a důsledný postih útoků na veřejné činitele, páchaných zejména proti příslušníkům SNB.

V roce 1970 došlo k podstatně zvýšenému postihu trestných činů proti hospodářské soustavě. Dominující postavení zde mají trestné činy z populace a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, spojené především se zvýšením cizineckého a turistického ruchu, s nímž souvisí i vzestup postihu devizových trestných činů a přečinů. I když se značně zintenzívnil postih trestných činů nedovoleného podnikání a zneužívání socialistického podnikání, jde stále zatím jen o malou část této kriminality, jejíž větší zbytek nepochybně postihu dosud uniká. Postih trestného činu poškozování spotřebitele byl poměrně nízký. Mnohem úspěšněji bylo postihováno poškozování spotřebitele jako přečin.

Minimální rozsah i v roce 1970 měl postih trestných činů proti hospodářské kázni; většinou šlo o nedbalostí zaviněná manka a dopravní nehody. Pracovní absence byla většinou postihována jako přečin proti pracovní kázni.

U trestných činů proti majetku v socialistickém vlastnictví je proti předchozím letům v roce 1970 statisticky vykazován určitý pokles. U nejzávažnějšího trestného činu z této skupiny, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, je však tento pokles jen zdánlivý a jeho příčinou je zavedení zákona o přečinech, který postihuje i jednání stíhané předtím jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, popř. jako poškozování tohoto majetku.

Škody způsobené rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví jsou i nadále mimořádně vysoké. Podstatně stejné jako v předchozích letech zůstávají i formy rozkrádání, především vloupání do provozoven a jiných objektů socialistických organizací, dále krádeže výrobků, materiálu, polotovarů, nářadí, nástrojů a finančních prostředků.

Účelem zákona o přečinech bylo mj. umožnit i účinný postih korupce. Přes nepochybně značný výskyt této protispolečenské činnosti došlo však v roce 1970 k postihu pouze 47 pracovníků hospodářských organizací, většinou pro úplatkářství. Některé pozitivní výsledky v boji proti úplatkářství přinesla činnost komisí pro boj proti korupci a šmelině.

Jednou z hlavních příčin mimořádně vysokých škod na majetku v socialistickém vlastnictví jsou požáry, výbuchy a provozní havárie, v naprosté většině případů zaviněné z nedbalosti. V důsledku více než 5000 požárů v ČSR vznikla celková škoda vyšší než 136 000 000 Kčs. Při objasňování jejich příčin se často zjišťuje hrubé porušení základních protipožárních předpisů. Vyšetřování požárů, zejména zjištění skutečné příčiny, je velmi obtížné a tomu odpovídá i nízké procento objasněnosti a trestního postihu.

U trestných činů proti majetku v osobním vlastnictví je v roce 1970 proti předchozím letům zaznamenán statistický pokles. Nejčastější a nejnebezpečnější formou trestné činnosti zde zůstávají krádeže, především vloupání do bytů a chat. Jedním z nejrozšířenějších trestných činů proti osobnímu vlastnictví je nově zavedená speciální skutková podstata neoprávněného užívání cizího motorového vozidla, které bylo dříve postihováno jako neoprávněné užívání cizí věci. U této skupiny trestných činů i nadále trvá krajně nepříznivý stav velmi nízké objasněnosti.

Postih trestných činů proti životu a zdraví, svobodě a důstojnosti člověka má trvale stoupající tendenci a u úmyslných trestných činů této skupiny stoupl v roce 1970 proti roku 1969 v jednotlivých krajích o 13 - 27 %. Současně narůstá i společenská nebezpečnost těchto trestných činů, páchaných namnoze demoralizovanými mladými lidmi. Je zde také překročen celostátní průměr podílu alkoholismu a recidivy. Lze očekávat, že realizace komplexních opatření proti alkoholismu a recidivě pozitivně ovlivní i výskyt této kriminality.

Soudružky soudruzi, v silniční dopravě došlo v roce 1970 na území ČSR po mnoha letech poprvé k mírnému poklesu silničních nehod a jejich následků, s výjimkou hmotných škod. Stav silniční nehodovosti, spojený s rozvojem motorismu, nedostatky silniční sítě a nízkou kázní řidičů, je však i nadále velmi neuspokojivý. Pro zavinění nehody pod vlivem alkoholu bylo stíháno 10 % všech osob stíhaných pro zavinění nehody v silniční dopravě vůbec. Proti roku 1969 stoupl v roce 1970 postih opilství v dopravě bez zavinění nehody.

V železniční dopravě byl v roce 1970 stav nehodovosti stejně nepříznivý jako v roce 1969. Příčiny velkých železničních nehod zůstávají v podstatě stejné, především technické závady železničního svršku, vozů, hnacích vozidel a zabezpečovacího zařízení.

Na celkovou závažnost trestných činů v dopravě ukazuje i soudní statistika. podle níž téměř každý čtvrtý občan odsouzený pro trestný čin dopustil se tohoto činu v oblasti dopravy.

Počet mladistvých stíhaných pro trestné činy vzrostl sice v roce 1970 proti roku 1969 o necelé 1 %, celkový vývoj kriminality mládeže se však jeví méně příznivě, vezmeme-li v úvahu i počet mladistvých oznámených pro přečiny. Kriminalita mladistvých nabývá společensky nebezpečnějších forem, roste i počet mladistvých pachatelů trestných činů ovlivněných alkoholem a páchání trestné činnosti ve skupinách, často trestných činů velmi závažných.

Značně vysoký je i podíl recidivistů na kriminalitě mladistvých.

Ve skladbě kriminality mladistvých převažují trestné činy a přečiny majetkové, trestné činy proti životu a zdraví a proti lidské důstojnosti. V roce 1970 vzrostl výrazně, skoro o jednu třetinu postih mladistvých pro posledně uvedené trestné činy, zejména znásilnění a pohlavní zneužívání.

V roce 1970 se více než jedna třetina všech stíhaných osob dopustila trestné činnosti pod bezprostředním vlivem alkoholu. Statistika však nezachycuje vliv alkoholu na kriminalitu v celém rozsahu, unikají případy, kdy příčinou spáchaného trestného činu je alkoholický návyk, nikoliv však bezprostřední vliv alkoholu /např. zanedbání povinné výživy, příživnictví apod./.

V průběhu roku 1970 došlo ke zpřísnění trestního postihu kriminality motivované alkoholismem. Překážkou účinného boje proti alkoholismu na trestním úseku však dosud je, že nejsou optimálně kombinovány prostředky soudní represe a ochranné protialkoholní léčby. Trvají nadále i některé další nedostatky, např. nedostatečné uplatňování sankcí zákona o boji proti alkoholismu národními výbory, zcela ojedinělý je postih podávání alkoholických nápojů mládeži jako trestného činu podle § 218 trestního zákoníku.

Generální prokuratura ČSR připravuje komplex podnětů, které by přispěly ke zlepšení této situace. Jde zejména o zjišťování intenzity alkoholického návyku v průběhu přípravného řízení trestního, důsledné ukládání ochranného léčení u všech alkoholiků - toxikomanů, protialkoholní léčbu již během výkonu trestu odnětí svobody, přísnou detenci při léčbě asociálních alkoholiků.

V roce 1970 bylo z celkového počtu obžalovaných 45,7 % recidivistů, tj. osob v minulosti již odsouzených pro některý úmyslný trestný čin. Recidivisté představují již několik let zhruba dvě pětiny celkem obžalovaných osob. V podstatě stejný poměr je i u přečinů. Relativně nejvyšší je recidiva, stejně jako vliv alkoholu u trestných činů útoku na veřejné činitele, výtržnictví, úmyslného ublížení na zdraví, loupeže, znásilnění a pohlavního zneužití.

Ochrana společnosti proti recidivě je zajišťována především ukládáním přísných trestních sankcí, zejména nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jako doplněk přísné trestní represe nutno však uvést do života komplex dalších opatření, jimiž bude zajištěna kontrola chování pachatele po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pomoc při jeho návratu do řádného občanského života, specifická úprava výkonu trestu pro některé skupiny pachatelů atd. Řada těchto opatření se v souladu s usnesením ČNR z 9. 7. 1970 již uskutečnila nebo bude realizována v dohledné době; jsou to zejména sociální kurátoři pro postpenitenciární péči a administrativní dohled nad odsouzenými, propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody.

Usnesení ČNR z 9. 7. 1970 zdůraznilo potřebu preventivních a výchovných opatření, která by vedla ke zvýšení právního vědomí všech občanů o nutnosti všestranně dodržovat zákonnost, odstraňovat příčiny, které vedou k jejímu porušování a působit k tomu, aby se zvyšovala úcta občanů k zákonům. Organizační základ k takovému působení ze strany orgánů trestního řízení byl položen vydáním společné směrnice ministrů vnitra a spravedlnosti a generálního prokurátora ČSR z 15. 9. 1970, kterou bylo obnoveno konání meziresortních porad jako stálého institutu všech tří složek při omezování a potlačování trestné činnosti. Zatím těžiště boje proti kriminalitě spočívá převážně na orgánech trestního řízení. Velmi kladně je však třeba hodnotit aktivizaci komisí na ochranu veřejného pořádku, zejména u všech NV v hl. městě Praze. Obdobná opatření ke komplexnějšímu zaměření boje proti kriminalitě lze zaznamenat i ve Východočeském a Severomoravském kraji.