Česká národní rada 1969 – 1971

I. místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Děkuji soudruhu Starcovi za přednesené stanovisko, slovo má poslankyně Heda Kolaříková.

Posl. Heda Kolaříková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v návrhu zákona o státním pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství ČSR máme dnes před sebou jeden z nejvýznamnějších dokumentů současné etapy rozvoje naší společnosti. Budeme mít jasný směr a pevné vodítko pro každodenní práci na rozhodujícím poli lidské činnosti - v ekonomice.

Stanovení pevných a závazných cílů, kterým se dostane podoby zákona, je o to významnější, že k nim dochází v mimořádně krátké době po rozkladných událostech let 1968 - 1969, které právě v oblasti ekonomiky způsobily značné škody. Souhlasím s poslancem Milerem, že právě dnes při projednávání zákona o pětiletce bychom měli i na této půdě nejvyššího zastupitelského sboru ČSR ocenit znovu mimořádně významné dílo, jež vykonala v uplynulých dvou letech KSČ a spolu s ní složky Národní fronty, vládní výkonné orgány, národní výbory, hospodářská a vědeckovýzkumná sféra a poctiví pracující lidé v celé naší zemi pro urychlenou konsolidaci společenského života a ekonomiky.

V dokumentech sjezdu i v návrhu pětiletky je odpověď na všechny hlavní otázky, jež jsme si kladli v uplynulém období. Máme také problémy, ale všichni víme, že tyto problémy do roku 1975 nemůže naše společnost beze zbytku vyřešit a odstranit, neboť se nakupily v minulých letech. Na některých úsecích bude proto vývoj o něco pomalejší, než bychom si všichni přáli. Důležité však je, že závěry sjezdu a návrh zákona o pětiletce vytvářejí podmínky pro to, aby rozvoj národního hospodářství byl maximálně rychlý a projevil se zejména v harmonickém souladu všech národohospodářských oblastí a odvětví a ve zvýšení životní úrovně, životních jistot a spokojenosti našeho lidu.

Dovolte mi, abych zejména tento cíl zvlášť zdůraznila, a to nejen proto, že spokojenost lidí je smyslem činnosti socialistické společnosti, ale rovněž, a na to nesmíme zapomínat, hnací silou jejich iniciativy a jejich podpory této společnosti a jejím vedoucím orgánům, včetně zastupitelských sborů. Upřímně proto vítám tento dnes projednávaný dokument. Pro jeho přijetí můžeme dnes všichni hlasovat s plnou odpovědností a s přesvědčením, že jde o zákon, který slouží potřebám dalšího rozvoje socialismu a zájmům pracujícího lidu ČSR.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, naším úkolem však není zákon o pátém pětiletém plánu pouze schválit. Před námi, právě tak, jako před vládou a jejími výkonnými orgány, před celou hospodářskou a vědeckovýzkumnou sférou, před národními výbory a společenskými organizacemi, ale i před každým pracujícím a před každým občanem stojí úkol stanovené cíle beze zbytku, odpovědně a iniciativně naplnit. A zde mi dovolte několik poznámek.

Z minulosti víme, že je velmi důležité nejen správné směry a cíle rozvoje stanovit, ale také tyto směry a cíle uskutečnit. Ne vždy a ne v plném rozsahu se nám to v minulosti v jednotlivých obdobích podařilo. To pro nás musí být poučení, abychom realizaci úkolů pětiletky věnovali prvořadou pozornost. Naším cílem v budoucnu by nemělo být řešení nedostatků. Úroveň našeho plánování a řízení ve všech úsecích by měla být na takové výši, abychom dokázali problémy, a možné nedostatky a obtíže, předvídat a včas jim předcházet. Zatím, bohužel, jsme je mnohdy řešili teprve tehdy, až se rozrostly, a někdy se téměř staly neřešitelné. Za takové situace jsme pak často improvizovali a přijímali nekomplexní opatření. Stačí si tu pouze připomenout palivo-energetickou základnu, zásobování našeho obyvatelstva spotřebním zbožím, zásobování obyvatelstva a průmyslu vodou, vleklý problém náhradních dílů, oblast pracovních sil a mzdového vývoje a populační problémy. Přivítala jsem proto slova soudruha místopředsedy Rázla, že zejména vláda a Česká plánovací komise a jednotlivé resorty budou věnovat daleko větší pozornost těmto otázkám než dosud. Mít jasnou a pevnou koncepci v základních věcech a upevnit plánování a řízení ve všech složkách a oblastech, je mimořádně náročné. Je nutné položit důraz na kázeň a odpovědnost vedoucích pracovníků, jejichž úkolem je řídící a organizátorská práce při realizaci páté pětiletky, a to na všech stupních. Myslím, že na tomto úseku jsme ještě naší společnosti mnoho dlužni. V mnoha případech postupujeme nepřiměřeně pomalu a váhavě, i když jsem si plně vědoma toho, že netrpělivost při řešení některých složitých otázek by nám úspěch nepřinesla. Považuji proto výslednou a odpovědnou realizaci úkolů páté pětiletky za přední, každodenní povinnost všech vedoucích pracovníků.

Při realizaci úkolů páté pětiletky musíme prosadit rovněž dostatečnou pružnost. Jsme svědky toho, jak na mnoha úsecích se rychle mění dílčí potřeby naší ekonomiky a obyvatelstva. Je tomu tak zejména na vnitřním trhu a tato situace se promítá do celého řetězu vztahů mezi obchodem a zpracovatelským průmyslem a jeho dodavateli. Podobná situace existuje na zahraničních trzích a na nich je třeba reagovat rychle a pokud možno s předstihem, jak o tom hovořil místopředseda vlády soudruh Rázl.

Přechod k etapě cílevědomé práce není lehký, zejména po událostech z právě uplynulých let, jež zanechaly mnohé stopy v myslích lidí i v přístupech některých vedoucích pracovníků. Považuji proto vedle realizace stanovených úkolů pětiletky za druhý prvořadý úkol v pětiletce co nejdříve, s využitím poznatků vědeckotechnické revoluce a opřeni o obrovské možnosti, jež skýtá naše spolupráce se Sovětským svazem a integrace zemí socialistického tábora, přistoupit k propracování základních cílů a úkolů dlouhodobého rozvoje naší společnosti. Soudruh místopředseda vlády Rázl řekl, že pět let je krátká doba a že z tohoto hlediska nemůže pětiletý plán nahradit dlouhodobou koncepci. Současná situace je o to složitější, že mnohé, sice dílčí, ale přesto závažné problémy, ponecháváme k řešení v rámci ročních prováděcích plánů. Očekáváme zejména, že průběh plnění pětiletky přinese, nebo alespoň potvrdí některé zdroje, s nimiž zatím nemůžeme bezpečně počítat. Takový postup by měl být v budoucnu jen výjimečný. Měli bychom se snažit o plánovité vytváření materiálových, kapacitních a finančních rezerva ty pak použít pro dodatečné a nepředvídané úkoly a pro měnící se potřeby, s nimiž ani sebelépe sestavený plán nemůže předem počítat.

Dlouhodobý plán je důležitý i proto, že mnohé náročné projekty, zejména k uplatnění poznatků vědeckotechnické revoluce, k realizaci velkých investičních záměrů, k uplatnění moderních výpočetních systémů, např. v obchodě a v oběhu zboží, a podobné projekty jsou velmi drahé a nelze je odpovědně zadat příslušným vědeckovýzkumným pracovištím, aniž by byla záruka, že budou moci být v dohledné době realizovány.

Přimlouvám se proto za to, abychom již v průběhu páté pětiletky měli možnost zabývat se dlouhodobým výhledem rozvoje naší ekonomiky a v tomto rámci s dostatečným předstihem projednat návrh střednědobého plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1976 - 1980.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci,

dovolte mi ještě několik poznámek k obchodu a k zásobování obyvatelstva spotřebním zbožím. V této oblasti se naše výkonné orgány propracovaly k důkladné znalosti existujících problémů a vycházejí z politického významu zásobování a oprávněných zájmů obyvatelstva. Víme, jak je to citlivá oblast a jak mohou být existující nedostatky zneužity i proti principům našeho řízení. Je proto nanejvýš nutné a správné, že naše vláda, resort ministerstva obchodu a další zúčastněné resorty, věnují plynulému zásobování obyvatelstva prvořadou pozornost. Tato pozornost musí být uplatněna nejen nyní, před volbami do zastupitelských sborů, ale i v dalším období, kdy půjde o to, dokázat pravdivost našich argumentů, reálnost našich programů a přednosti socialismu.

Domnívám se, že v oblasti zásobování se musíme zaměřit na podstatné zlepšení morálně politických kvalit pracovníků obchodu a zpracovatelského průmyslu, na zvýšení jejich odborné úrovně, na podstatné zlepšení organizace obchodu a zásobovacích procesů a jejich materiálně technické základny, na prohloubení dodavatelsko-odběratelských vztahů a jejich zákonné úpravy a na podstatné zpružnění přístupu výroby ke kvalitě a sortimentu, jak o tom také ve svém vystoupení hovořil soudruh Rázl.

Jsem ráda, že na tomto místě mohu z pověření výboru konstatovat, že tyto úkoly jsou zajišťovány aktivním přístupem pracovníků ministerstva obchodu ČSR i Českého svazu spotřebních družstev a že se úspěšně rozvíjí jejich spolupráce s partnery v oblasti výroby spotřebního zboží.

Za těchto podmínek můžeme dokázat mnoho, můžeme na hmatatelných faktorech přesvědčit většinu občanů o správnosti politiky KSČ a Národní fronty, směřující k dalšímu rozkvětu socialismu, ke spokojenosti našich pracujících.

I. místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Děkuji soudružce poslankyni Kolaříkové. Nyní v rozpravě vystoupí poslanec Vybral.

Posl. prof. dr. Vladimír Vybral: Vážená Česká národní rado! Návrh zákona o pětiletce ČSR na rok 1971 - 1975 je legislativní součástí celkové koncepce 5. pětiletého plánu rozvoje československého národního hospodářství a tvoří jeden celek se souvislým zákonem federálním a zákonem Slovenské národní rady o pětiletce SSR. Všechny tři osnovy prošly, resp. procházejí řádným parlamentním řízením a dnešní výklad zástupce české vlády a zpravodaje našeho výboru pro plán a rozpočet ukončují tento zákonodárný proces před plénem České národní rady. Obsah všech tří zákonných předloh je mimořádně významný pro celou naší socialistickou společnost, jíž se touto cestou zaručuje národohospodářský rozvoj všech základních odvětví ekonomiky a podstatné zvýšení životní úrovně našeho lidu. Je proto morálně politickou povinností všech nás poslanců, abychom pro tento zákon hlasovali a vytvořili tak právní podklad, umožňující realizaci tak významného a dalekosáhlého díla.

Vážené poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych se zde zmínil o několika základních poznatcích, které se týkají podstaty našeho federativního zřízení a jeho spojitosti s podstatou socialistického plánování. Jde o poznatky, které se opírají jak o teorii federace, tak o poznatky z naší politické praxe, které jsme všichni učinili v posledních třech letech. Vzpomínám jak na půdě ČNR bylo zejména v prvních dobách hodně mluveno o české státnosti a o tom, že ČNR je parlamentní institucí, v níž česká státnost najde plné uplatnění. Z toho vyplýval závěr, že to platí i pro státnost slovenskou, s ekvivalentní parlamentní institucí SNR. Proti tomu uvádí, že podstatou každé dvounárodní nebo vícenárodní federace je, že příslušné národy se vzdají nejpodstatnějších atributů své svrchovanosti a svěří její výkon orgánům federace. Z toho vyplývá nutně závěr, že v národně republikových orgánech může jít pouze o státnost silně omezenou existencí federace. Jde-li o socialistický stát je základním jeho rysem plánovité řízení národního hospodářství, které není myslitelné jak bez konstrukce pravidelných plánů národního hospodářského rozvoje pro určité časové období, tak i bez soustavy řídících orgánů a nástrojů, které zaručují realizaci těchto plánů. Jde-li o národy, které v důsledku historického vývoje stojí na různém stupni národohospodářského vývoje a jdou-li společně do federativního svazku, je přirozené, že politickým předpokladem trvalé soudržnosti takové federace a jejího klidného vývoje je urychlené vyrovnání hospodářských a sociálních rozdílů mezi federujícími se národy. Pouhá jejich formální rovnost a rovnoprávnost není ještě zárukou rovnosti v hospodářském postavení států i jednotlivých příslušníků obou národů, tak jak jsme to viděli v buržoazní Československé republice.

V kapitalistických federacích zůstávají chudí nadále chudými a bohatí dále bohatnou, z čehož plyne nemožnost dokonalého řešení národnostní otázky pomocí federace, pokud trvá třídní útlak nebo hospodářská nerovnost federujících se národů. Teprve socialismus vnesl plné jasno do problematiky federativního řízení více národních států. Podstatou socialistické federace je současné řešení sociálních a hospodářských nerovností mezi federujícími se národy a jejich příslušníky. Základním nástrojem k dosažení tohoto cíle může být jedině společný plán národohospodářského rozvoje, který v koncepci i v základních podmínkách provedení musí být svěřen společnému federálnímu orgánu jako řídicímu centru celé této rozsáhlé akce. Do popředí zájmu federujících se národů dostává se proto v socialismu státnost federální, která jim určuje hlavní společný cíl - docílit hospodářského a sociálního vyrovnání jak mezi příslušníky obou národů, tak i v oblastních průměrech celonárodních. Životnost a politická úspěšnost socialistické federace je dána právě adekvátním řešením této problematiky vyrovnávání hospodářské a sociální nerovnosti, neboť teprve po jejím odstranění se federativní svazek může organicky dále rozvíjet na podkladě rovných hospodářských práv a rovných existenčních podmínek platných pro všechny příslušníky federativního státu.

Politické zkušenosti, které jsme po dvou letech trvání federativního zřízení získali, vedly proto logicky nutně k reformě té části původní federální koncepce, která nedávala dostatek prostoru pro uplatnění centrálně řídících funkcí jak při sestavování státních plánů národohospodářského rozvoje, tak i při jejich provádění. Ústavní novela federálního zákona č. 125/1970 Sb., a souvislé další prosincové zákony odstranily překážky, které stály v cestě socialistickému plánování a řízení rozhodujících procesů při přerozdělování hmotných a finančních prostředků, které poskytují záruku účinnosti přímé řídící práce na tomto hlavním poli činnosti socialistického státu. Byli jsme všichni svědky toho, že tato promyšlená reforma našeho státního zřízení stala se skutkem teprve tehdy, až proběhl politický konsolidační proces, počínaje dubnovým plénem ÚV KSČ a obnovou vedoucí úlohy KSČ jako politické rozhodující síly naší společnosti. Z iniciativy nového vedení KSČ došlo k organizačním a kompetenčním změnám v uvedené ústavní reformě z prosince roku 1970, která vytvořila uspokojivé právní základy pro socialistické plánování a řízení hospodářské výstavby v novém pětiletém plánu. Pátá pětiletka je proto první pětiletkou naší federace a její úspěšné provedení je i výslednicí správné koncepce federativního zřízení a zlepšení organizace vrcholných orgánů federace i obou republik, jimž bylo svěřeno sestavování, řízení a provádění státních plánů národohospodářského rozvoje.

Pro naši politickou činnost v českých zemích z toho vyplývá ten praktický závěr, že můžeme - také máme - informovat naše spoluobčany o tom, že trvalé socialistické spolužití obou našich národů může být zaručeno jen federativním státním uspořádáním, které zaručuje spravedlivé vyrovnání dosud existujících hospodářských a sociálních rozdílů mezi oběma našimi národy. Pro socialistické zřízení je charakteristickým, že k národnostní problematice přistupuje se cestou politické i hospodářské dohody, probíhající nejsnáze na půdě federativního státního zřízení.

S upozorněním na tyto skutečnosti spojuji jedno přání - touto pětiletkou začíná historická epocha, v níž oba naše národy dospěly ke kvalitativně vyšší politické formě než byl dosavadní unitární stát. Federativní forma státu je útvarem státoprávně složitějším než stát unitární, ale dává záruku daleko úspěšnějšího řešení sociální a hospodářské problematiky moderních národů, jak to poznal už Karel Marx a jak to výstižně nově formuloval V. I. Lenin, který položil současně i základy k řešení této problematiky v ústavním zřízení Sovětského svazu jako federativní socialistické republiky. Naše právní věda i státověda, ať česká nebo slovenská, zůstává dosud hodně dlužna vědeckému poznání federativních útvarů státních a zejména oné složité problematice, před níž stojí dnešní socialistické státy přijavší federativní formu státu a zabezpečující socialistickou výstavbu pomocí soustavy státních plánů národohospodářského rozvoje.

Žijeme v epoše vědeckotechnické revoluce, během níž i společenské vědy doznávají podstatného rozšíření v prohloubení své problematiky, zejména pod vlivem existence států se socialistickým státním zřízením a s plánovitým řešením svého národohospodářského rozvoje. I když důsledky nových společenskovědních poznatků o federativním zřízení socialistických států a o právním a ekonomickém způsobu řešení problémů socialistické výstavby v socialistických federacích nebudou mít tak revoluční povahu, jakou dnes zaznamenáváme ve vědách přírodních a technických, přece nelze se spokojit s tím, aby řešení této problematiky bylo zůstaveno jen empirickým zkušenostem z politické a legislativně právní praxe. Je na právní i státovědné teorii i na ekonomických disciplinách, aby vyšly z poznatků získaných v politické empirii a přispěly k řešení dané problematiky soustavnou výzkumnou, srovnávací i historicko-analytickou prací.

Naše vysoké školy společenskovědního zaměření i Československá akademie věd měly by této problematice věnovat proto soustavnou pozornost v rámci svých plánovaných úkolů vědecké práce. Její výsledky by našly ze strany politické i správní praxe nejen přiměřené ocenění, nýbrž by jí daly i mnoho podnětů při hledání cest, jak nejlépe řešit složité otázky socialistické výstavby v právních poměrech federativního státního zřízení.

Přál bych naší vědě i naší socialistické společnosti, aby už v příští pětiletce se mohla opírat o řadu monografických zpracování právní i ekonomické tématiky, která úzce souvisí se socialistickou výstavbou ve federativním státě, jak jím je - a k prospěchu obou svých národů natrvalo zůstane - i Československá socialistická republika.

I. místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Děkuji poslanci prof. Vybralovi. Diskutuje nyní poslanec ing. Petřík.

Posl. ing. Jaromír Petřík: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážená Česká národní rado! Výbor ČNR pro zemědělství a výživu se zabýval problematikou 5. pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1971 - 1975 velmi důkladně, a to přirozeně se zaměřením na rozvojové otázky obou základních odvětví, tj. zemědělství a výživou a lesním a vodním hospodářstvím.

Především jsme ve výboru ocenili, že návrh pětiletého plánu přináší do celého našeho národního hospodářství po léta vážných krizových jevů velmi výrazný pozitivní prvek, tj. prakticky a naprosto reálný a splnitelný dlouhodobější program rozvoje našeho hospodářství, obsahující také v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ základní formulace strategického zaměření naší hospodářské politiky na příštích pět let.

Druhou takovou významnou skutečností, kterou bych v tomto ohledu rád uvedl a která byla zdůrazněna i při jednání v našem výboru, je to, že základní koncepční cíle dlouhodobého hospodářského programu jsou promítány do konkrétních úkolů střednědobého plánu na základě vyvážených hlavních strukturálních vazeb a vztahů. Tomu tak vždy v minulosti nebývalo. Domnívám se, že právě zde v tomto směru je nutno hledat klíčový význam i ve vztahu k náročným úkolům, které v této pětiletce mají zemědělství a výživa, jakož i lesní a vodní hospodářství.