Česká národní rada 1969 – 1971

Druhou stěžejní oblastí je investiční výstavba. Československo patří k zemím, které mají neúnosně vysokou rozestavěnost a kde doba výstavby je mimořádně dlouhá. V pětiletce je zakotven záměr omezit tento dlouhodobý nešvar naší ekonomiky tak, abychom snížili rozestavěnost o 20 - 25 % a dobu výstavby snížili z dnešních 5,5 roku na 3 - 3,5 roku.

Tím má být vytvořen jeden z předpokladů, který povede ke zvýšení hospodárnosti v investiční výstavbě a k zastavení dlouhodobého růstu investičních nákladů. Vláda ČSR přijala už v roce 1970 opatření ke zlepšení této situace a zejména v komplexní bytové výstavbě stanovila nepřekročitelnost nákladů na bytovou jednotku. I když se v současné době tento úkol vlády ještě neplní bezezbytku, registrované nové stavby v komplexní bytové výstavbě už uložené úkoly respektují.

Při projednávání dnešního návrhu zákona je třeba si uvědomit, že investiční program je vedle plánu práce nejnáročnější a z hlediska realizace nejnapjatější úkol pětiletky. V čem spočívá napjatost a náročnost: v řízení procesu investiční výstavby v této pětiletce.

Je dostatečně známé, že první místo v pětiletce zaujímají investice do palivo-energetické základny, které na území ČSR budou větší než 50 mld. Kčs. Značná část těchto investic může být realizována jen tam, kde je uhlí a tím váže i výstavbu některých energetických děl ve stejné oblasti. K tomu přistupuje nutnost intenzívněji řešit dlouholeté zaostávání rozvoje hl. m. Prahy, a to v rozsahu více než 35 mld. Kčs stavebních prací. Toto zaměření investiční výstavby vyžaduje soustředit stavební kapacity do dvou oblastí, a to do Severočeského kraje a do Prahy v rozsahu více než 33 % všech stavebních investic ČSR. Proto musí být uskutečněny náročné přesuny stavebních kapacit ostatních krajů ČSR i ze Slovenska do Prahy a do severních Čech. Celkové přesuny pro Prahu představují 9 mld., pro severní Čechy 6 mld. stavebních kapacit za pětiletku. S tím je spojen pohyb a přesun 22 tisíc pracovníků do stavebnictví.

Situace je ztížena tím, že při omezených zdrojích pracovních sil a dosažené životní úrovni je nutno počítat s daleko nižší mobilitou pracovní síly než v minulosti a že úkol je a bude tedy vysoce náročný.

Vzhledem k tomu, že do obou těchto oblastí se soustředí nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé problémy, musí být vytvořeny podmínky ke stabilizaci stavebních podmínek jak změnou struktury zaměstnanosti, tak tím, že budou rezervovány přednostně byty a ubytovny pro pracovníky ve stavebnictví a soustavně rozšiřována materiální základna.

Zrychlení tempa v dokončování rozestavěných staveb vytváří v našem stavebnictví tlak na rychlé provádění strukturálních změn ve skladbě pracovníků a tím i ve výkonech.

Vláda vzhledem ke složitosti na úseku investiční výstavby počítá s tím, že bude celá řada složitých úkolů řešena postupně podle poznání v ročních plánech.

Další významnou oblastí pětiletého plánu jsou vnější ekonomické vztahy. Náročnost i složitost, kterou plán předpokládá je dána tím, že vývoj v příštích pěti letech ovlivňují některé nové faktory, které se v minulosti sice hlásily ke slovu, ale kvantitativně byly zanedbatelné. V této etapě jejich váha přináší do našich vnějších ekonomických vztahů novou kvalitu. Prvním základním faktorem je nedostatečná kapacita našeho stavebnictví ve vztahu k investičnímu programu. To si vynucuje růst dovozu stavebních kapacit ze socialistických zemí i z Jugoslávie a v roce 1975 bude představovat 3 mld. Kčs fco. Druhým faktorem ovlivňujícím naši devizovou pozici je dovoz téměř všech druhů energií. 5. pětiletý plán předpokládá, že i při velkých investicích do vlastního uhelného průmyslu bude nutno dovézt více než 90 procent přírůstků prvotních zdrojů energie ze Sovětského svazu a od ostatních našich sousedů. Plán předpokládá v roce 1975 tento dovoz ze socialistických zemí: uhlí 6,3 mil. t, ropa 16,5 mil. t, zemní plyn 3,9 mld. m³, elektřina 4,3 mld. kWh.

Třetím faktorem je rychle pokračující proces chemizace, který si při velkých investicích do domácího průmyslu v rozsahu 19 mld. Kčs za pětiletku vynucuje rychlé tempo dovozu chemických produktů, z nichž např. dovoz ochranných prostředků pro zemědělství je v roce 1975 odhadován na 400 - 500 mil. devizových korun za ČSSR.

Čtvrtým činitelem je nutný dovoz spotřebního zboží a potravin pro vnitřní trh, zejména pro zpestření sortimentu, přičemž nepředpokládáme, že by podíl dovezeného zboží na vnitřním trhu představoval více než 10 %.

Pátým činitelem je nutný dovoz strojů a zařízení v těch případech, kdy buď naše strojírenství nebo strojírenství socialistických zemí nemůže zajistit dodávky v požadovaných termínech nebo je nevyrábí vůbec v požadovaných technických parametrech.

Tento dovoz představuje jen pro ministerstvo průmyslu téměř 10 mld. korun fco z kapitalistických států při dovozu ze socialistických zemí za 3,4 mld. korun fco strojů a zařízení.

A konečně jako samozřejmost, která z hlediska priority patří na první místo je dovoz surovin, na které naše země je chudá. Všechny tyto faktory spolu s tradičním dovozem, bez něhož naše ekonomika není schopna vyrábět, vyžadují zajistit zvýšený dovoz z oblasti průmyslu ČSR do socialistických zemí o 35 % a do kapitalistických států o 41 % při růstu celkového obratu se socialistickými zeměmi o 29 % a kapitalistickými státy o 21,5 %.

Kdybychom posuzovali tyto úkoly pouze z hlediska dynamiky a porovnávali je s úkoly minulých pětiletek, nejde o čísla mimořádně vysoká. Náročnost v oblasti vnějších ekonomických vztahů je však dána nároky na kvalitu, sortiment a technické parametry vyváženého zboží. V sedmdesátých letech při otevřenosti našeho vývozu do zemí socialistického tábora nelze počítat s tím, že v těchto zemích je prodejné jakékoliv naše zboží, ale že i tam z důvodů obchodních i politických můžeme a musíme dodávat vzhledem k požadovanému dovozu jen zboží vysoké kvality. Tento problém nejostřeji vystupuje při vývozu našeho spotřebního zboží a strojů do SSSR, který nám za toto zboží dodává nejcennější suroviny.

V této souvislosti bych chtěl zvláště zdůraznit mimořádný význam této pětiletky jako období, v němž musíme nejen navázat na všechny dosavadní úspěchy v ekonomické spolupráci se SSSR, ale v němž musíme také daleko intenzivněji vytvářet z naší strany podmínky pro kvalitativní změny spolupráce, která má mimořádný význam z hlediska dlouhodobého rozvoje ČSSR.

Otázku spolupráce založené na vzájemné výhodnosti musíme vidět jako úkol politický a neváháme říci, jako boj o správné chápání této spolupráce při překonávání dílčích, mnohdy patriotických zájmů před zájmy společenskými.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Jednou z podmínek zabezpečení růstu životní úrovně, tak jak je zakotven v předkládaném návrhu zákona, je růst průmyslové i zemědělské výroby. Proto také do organizací ministerstva průmyslu investujeme 35 mld. Kčs a do zemědělství rovněž 35 mld. Kčs. Přitom předpokládáme rychlou modernizaci průmyslu i zemědělství a takový růst produktivity práce, který v průmyslu plně kryje přírůstek výroby a v zemědělství je produktivita práce rychlejší než růst výroby.

Všechny tyto a další náročné a obtížné úkoly zapsané v pětiletce mají jediný cíl: vytvořit dostatek zdrojů pro realizaci záměrů v oblasti životní úrovně. Již dnes Československo, a české země zvláště, patří k těm oblastem Evropy a možno říci i světa, kde byl zabezpečen rychlými politicko-společenskými přeměnami po II. světové válce takový růst životní úrovně, že patříme mezi země s nejvyšší úrovní výživy obyvatelstva a velmi rychle se blížíme tempu nejvyspělejších zemí ve spotřebě průmyslového zboží.

Pětiletka však nefixuje dosavadní životní úroveň, ale počítá s podstatným růstem. Tak např. při dnes již vysoké kalorické spotřebě plánujeme další zvýšení spotřeby masa o 5 - 6 kg za pětiletku na obyvatele, 15 - 20 ks vajec a 20 kg ovoce a zeleniny. Naši zemědělci již v současné době intenzivně pracují nejen na celkovém zvýšení výroby masa, ale velkou péči věnují zvýšení podílu svalového masa.

Také ve spotřebě spotřebního zboží předpokládá pětiletka takovou úroveň, která Československo zařadí na jedno z předních míst v Evropě. Dodávky osobních automobilů budou v roce 1975 představovat více než 112 500 v ČSR a z toho více než 55 000 dovezených především z SSSR. Pětiletka tedy v podstatě vyřeší problém neuspokojené poptávky po automobilech.

Náročnost na dodavatele všech druhů potravin i spotřebního zboží se však v příštích pěti letech nekoncentruje do kvantity, ale do oblasti kvality zboží. Naši výrobci stojí před nesnadným úkolem, který je dán tím, že životní jistoty obyvatelstva a vysoký stupeň vybavenosti domácností vytváří situaci, kdy obyvatelé chtějí kupovat pro nové vybavení domácností, ale i pro obnovu jen takové zboží, které svými technickými parametry, trvanlivostí a spolehlivostí odpovídá světové špičce. Podobná situace je i u dodávek textilního, obuvnického a galanterního průmyslu. Vysoký stupeň uspokojení potřeb staví do popředí problémy vkusné módnosti pro každou generaci, rychlé obnovy sortimentu a dodávky zboží té kvality, která je až doposud označována jako špičkové zboží průmyslově vyspělých států.

Významnou složkou životní úrovně obyvatelstva je rozvoj bydlení. Žádné z ostatních propopulačních opatření nemůže mít takový význam, jako řešení bytového problému. Proto Směrnice XIV. sjezdu KSČ stanovila úkol vytvořit podmínky pro výstavbu 325 000 bytů v ČSR. Plán se zajištěním této direktivy počítá jako s dolní hranicí. Předpokládáme, že iniciativa stavbařů i investorů, iniciativa bytových družstev i individuálních stavebníků vytvoří podmínky pro překročení tohoto úkolu. Přitom jsme si vědomi, že nejvážnější situace je a zůstane v Praze; vláda proto bude činit všechna opatření k tomu, aby v našem hlavním městě bylo postaveno minimálně 40 000 bytů, což je o 12 000 bytů více než ve 4. 5LP. Těžiště své práce však položí na vytváření podmínek pro komplexní bytovou výstavbu v další pětiletce tak, aby mohlo být v Praze v příští pětiletce stavěno ročně 12 000 - 15 000 bytů.

Nedílnou součástí životní úrovně je péče o ochranu zdravého životního prostředí, které do značné míry ovlivňuje způsob života socialistické společnosti, podmiňuje spokojenost občanů, vytváří podmínky pro jejich pracovní schopnosti i podmínky pro prodlužování lidského věku. Víme příliš dobře, že postupující koncentrace průmyslu, vznik nových sídlišť, rozvoj měst, řešení dopravního problému a mnoho dalších faktorů se stává v naší zemi limitujícím činitelem v zabezpečování přijatelného životního prostředí.

Pětiletka proto počítá s tím, že bude soustředěna pozornost zejména na čistotu ovzduší, snižování hlučnosti, na dlouhodobé koncepční řešení tvorby rajónů a prostorů sloužících k oddechu pracujících, na vytváření takového prostředí bydlení, kde by mikroklima, v němž se člověk po zaměstnání pohybuje vytvářelo podmínky pro spokojenost našich obyvatel.

V průběhu 5. 5LP se přistoupí k postupnému řešení nejpalčivějších problémů v postižených oblastech, zejména v Severočeském kraji, v hlavním městě Praze a v pohraničí. Významnou úlohu při zvyšování péče o životní prostředí mají NV, které v duchu direktiv vlády musí převzít nejenom odpovědnost, ale aktivně a iniciativně využívat zájmu našich občanů a vlastními prostředky a silami řešit ty otázky životního prostředí, které jsou v jejich kompetenci a silách. Jestliže naše socialistická republika dosáhla nebývalé úrovně v hmotné spotřebě, nemůžeme ponechat bez povšimnutí zabezpečování otázek souvisejících s kulturní úrovní společnosti, jejímž nejjednodušším měřítkem a ukazatelem je čistota měst a obcí, údržba domů, péče o zeleň na sídlištích apod.

Soudružky a soudruzi poslanci, vzpomínám na dobu, kdy naše Národní shromáždění schvalovalo naši první pětiletku. Byla to doba velkého odhodlání vybudovat naši socialistickou společnost. Tato cesta nebyla lehká, vyžadovala velkého úsilí dělníků, rolníků a pracující inteligence. Dnes je to historie, slavná minulost. Stojíme zde na půdě České národní rady a projednáváme zákon o 5. 5LP. Hodně se toho změnilo, stačí se jen pozorně podívat kolem sebe; to, co se tehdy zdálo být jen vzdáleným cílem, je dnes daleko a několikanásobně překonáno skutečností. A tuto skutečnost dneška se nám podařilo vytvořit rukama a mozky našich lidí ve spolupráci s našimi přáteli - socialistickými zeměmi. My se dnes můžeme s klidným svědomím podívat nazpět a uvidíme stovky závodů, škol, zdravotních, kulturních a sociálních zařízení, statisíce bytů, milióny tun uhlí, ocele a obilí.

Všechno to, co jsme udělali a vytvořili, děláme pro sebe, neboť v naší zemi žijeme a pracujeme. Jestliže dnes schvalujeme další naši pětiletku, v pořadí pátou, pak je to plán rozvoje těch sil, které může rozvinout jen socialistická společnost, jen takový politický systém, ve kterém žije svobodný člověk.

Pět let není v ekonomice dlouhá doba a přesto chceme dosáhnout viditelných a hmatatelných výsledků. Program, který pětiletka nastoluje, představuje ve všech úsecích výroby i spotřeby, novou kvalitu, a proto je také plánem vysoce náročným. Výsledky, kterých dosáhneme, jsou současně předpokladem dalšího rozvoje pro ty, kteří budou v našem díle pokračovat.

Dovolte mi, vyslovit ujištění vlády ČSR, že ve své práci bude věnovat úkolům pětiletky soustavnou pozornost tak, aby se plány staly skutky, aby se čísla proměnila v konkrétní činy, aby se realizovaná práce projevila v bohatství společnosti i každého z nás.

Z pověření vlády České socialistické republiky děkuji všem poslancům České národní rady, všem výborům i předsednictvu ČNR za úzkou spolupráci, za podnětné návrhy a trpělivost při projednávání a dopracování návrhů zákona. Současně prosím, aby návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na léta 1971 - 1975, který vychází z direktiv XIV. sjezdu KSČ a je součástí plánu jednotné ekonomiky ČSSR, odrážející úkoly zakotvené v zákoně schváleném Federálním shromážděním, Česká národní rada schválila.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji místopředsedovi vlády ing. Rázlovi za jeho projev.

Nyní přistoupíme k rozpravě. K tomuto prvnímu bodu pořadu došlo 12 přihlášek do diskuse. Dávám slovo poslanci Matyášovi.

Posl. JUDr. Mirko Matyáš: Soudružky a soudruzi, byl to zvláštní pocit poslouchat v této historické síni prohlášení první vlády České socialistické republiky a je to zvláštní pocit hovořit zde na poslední plenární schůzi ČNR při projednávání návrhu zákona tak důležitého jako je zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky na léta 1971-1975. Podle Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství je uskutečňování úkolů v investiční výstavbě jedním z klíčových článků v úsilí o zvýšení účinnosti československé ekonomiky, jak to již zdůraznil soudruh profesor Rozsypal a místopředseda vlády soudruh ing. Rázl.

Usnesením předsednictva ČNR z 19. listopadu 1970 byla vytvořena při výboru ČNR pro plán a rozpočet mezivýborová komise pro otázky investiční činnosti. Tato komise přirozeně také projednala i část pátého pětiletého plánu, která se týká investiční činnosti. Dovolte mi prosím, abych za tuto komisi přednesl několik stručných poznámek k investiční výstavbě, jak ji řeší návrh 5. 5LP.

Uvedl jsem již, že podle Směrnice XIV. sjezdu KSČ je uskutečňování úkolů v investiční výstavbě jedním z klíčových článků v úsilí o zvýšení účinnosti československé ekonomiky. Realizace investičních záměrů však v posledních letech trpí značnými neduhy, jako je vysoká rozestavěnost, prodlužování lhůt výstavby, přes cenové moratorium stále rostoucí rozpočtové náklady, nedostatečná či nevčasná předrealizační příprava staveb, problematika dodavatelů atd. Tyto základní nedostatky, k jejichž řešení již vláda některými opatřeními přistoupila, je tedy nezbytně nutné postupně odstranit. Současně je však třeba stabilizovat to, co lze nazvat "investiční politikou". Toto bude možné po zpracování dlouhodobé prognózy a koncepce rozvoje národního hospodářství. Právě nedostatek těchto podkladů velmi znesnadňuje zpracování plánů investic v rámci 5. 5LP. Je přirozené, že investice, které budou realizovány v 5. 5LP ovlivní národní hospodářství v dalších pětiletkách. S tím souvisí další poznámka.

Objem investic 5. 5LP je daný a je třeba učinit vše pro to, aby nedošlo k jeho zvyšování. Uvnitř tohoto takto stanoveného investičního prostoru je však třeba dosáhnout s minimálními prostředky optimálního výsledku. Je-li objektivní nutností zvýšit efektivnost všech odvětví, pak je prvořadou objektivní nutností zvýšit efektivnost v investování v 5. 5LP. Z toho, co bylo řečeno, jednoznačně vyplývá, že v rámci daného objemu investic je třeba klást největší důraz na zaměření těchto investic a na jejich vlastní realizaci.

Na investiční činnosti se v zásadě podílejí tři partneři: dodavatel, projektant a investor. Tyto partnery investiční činnosti uvádím v tomto pořadí úmyslně. Hlavním partnerem investiční činnosti, dá se říci partnerem rozhodujícím, je v současné situaci dodavatel. V mnohých případech nemůže investor požadovat to. co potřebuje, ale musí se spokojit s tím, co dostane. Projektant by měl rozhodovat o technické úrovni a ceně, ale ve skutečnosti o nich rozhoduje nezřídka dodavatel, který si často vyhrazuje zpracování projekce, ve které pak umrtvuje starou techniku atd. Jsou to věci známé a mnohokrát opakované. Rozhodně však není možné svalovat všechnu odpovědnost za nezdary v investiční výstavbě na dodavatele či projektanta. Nemalou míru odpovědnosti za tento stav nesou také investoři. Investiční činnost je činností vysokých profesí, pracovníci investorské strany však získávají kvalifikaci pro tuto činnost převážně praxí a jen krátkodobými instruktážemi či kursy. Bylo by asi vhodné se touto problematikou zabývat a dát investorským pracovníkům pro tuto činnost i odpovídající teoretickou přípravu specializovaným studiem na některé vysoké škole. Je rovněž třeba řešit nynější rozdíly v odměňování mezi účastníky investiční činnosti, které činí investorskou práci daleko méně atraktivní, než je odpovídající práce na dodavatelské nebo projektové organizaci. Mluvíme-li již o nedostatcích v investiční činnosti, je třeba se v této souvislosti zmínit o konstatování mezivýborové komise pro otázky investiční činnosti, podle něhož mají na neuspokojivý stav vliv i úpravy základních právních vztahů v investiční činnosti, charakterizované množstvím různých předpisů, jejichž složitost, nepřehlednost a v některých případech i nízká kvalita značně komplikují a ztěžují práci účastníků investiční výstavby. Kromě toho přijímaná opatření řeší zatím většinou následky a nikoliv příčiny neuspokojivého stavu investiční činnosti, který se prohloubil zejména v letech 1968 a 1969.