Podobně je tomu v investiční výstavbě.
U některých akcí, na které se poskytuje
dotace ze státního rozpočtu, mohou být
úkoly státního plánu překročeny,
zatímco u druhých se neplní. Zde je sice
možno namítnout, že plánované úkoly
investiční výstavby zejména v posledních
letech nebyly ve svém celku plněny, avšak i
v této oblasti se situace postupně zlepšuje
na základě soustavné péče,
která je stranickými a vládními orgány
věnována řešení problémů
investiční výstavby, takže žádoucí
přeplňování stanovených úkolů
nemusí být v krátké době výjimkou.
Kromě toho minulé zkušenosti potvrzují,
že v průběhu roku vznikají různé
naléhavé potřeby, s nimiž státní
rozpočet nemohl počítat, které je
však nutno ve společenském zájmu zabezpečit,
a to mnohdy i nad rámec rozpočtových rezerv
určených na nepředvídané výdaje.
Zabezpečení úhrady ze státního
rozpočtu v uvedených a podobných případech
má na zřeteli zmocnění vlády,
resp. z jejího pověření ministr financí,
což je obsaženo v § 11 návrhu zákona.
Zmocnění je vázáno povinností
vlády dodržet rovnováhu státního
rozpočtu, tj. vyšší rozpočtový
výdaj musí být vyrovnán buď zvýšením
rozpočtových příjmů nebo úsporou
na jiných rozpočtových výdajích,
popř. odsunutím jiného méně
naléhavého rozpočtového výdaje.
Kdyby toto zmocnění vláda neměla,
bylo by nutno každý takový případ
předkládat k rozhodnutí příslušným
orgánům ČNR, což by vzhledem k řadě
změn, které jsou při realizaci státního
plánu a státního rozpočtu každoročně
nezbytné, znamenalo nejen velké zatížení
zastupitelského orgánu, ale pro nezbytnost dodržení
alespoň minimálního procedurálního
postupu také značné časové
zpoždění při řešení
konkrétních případů, které
by mohlo vyvolat v národním hospodářství
značné problémy.
Uvedené zmocnění vlády nelze považovat
za omezení pravomoci nebo obcházení ČNR
také proto, že ČNR má možnost vymezit
svou pravomoc každoročně v zákoně
o státním rozpočtu v rámci provádění
změn ve státním rozpočtu vládou.
Kromě toho má možnost uplatnit v tom směru
svou pravomoc dodatečně při projednávání
zpráv o plnění státního rozpočtu,
v nichž má vláda povinnost informovat ČNR
o změnách státního rozpočtu,
které na základě svého zmocnění
provedla. Tato možnost je konečně ČNR
dána i při projednávání státního
závěrečného účtu republiky
za uplynulý rozpočtový rok. Z uvedených
praktických důvodů jsou do osnovy zapracována
též ustanovení o podmínkách,
za kterých mohou ústřední orgány
překročit svůj rozpočet, stejně
jako o rozpočtových přesunech a vázání
rozpočtových prostředků.
Za důležité a potřebné považuji
dále ustanovení osnovy o povinnosti navrhovatelů
zjišťovat rozpočtové výsledky zákonů
a jiných opatření a současně
navrhovat ve všech případech, kdy na základě
přijatých opatření má dojít
ke zvýšení výdajů nebo snížení
příjmů státního rozpočtu,
rozpočtů národních výborů
a státních fondů republiky, úhradu
zvýšených výdajů nebo náhradu
úbytku příjmů, a to jak pro běžný
rok, tak i pro další léta.
Toto ustanovení umožňuje orgánům,
které o přijetí opatření rozhodují,
odpovědně posoudit ekonomické důsledky
navrhovaných opatření a odmítnout
přijetí takových opatření,
která by rozpočet neúnosně zatěžovala.
Nyní půjde o to, aby toto ustanovení bylo
v praxi důsledně dodržováno a nebyla
přijímána opatření, která
se později pro svou ekonomickou neúnosnost ukáží
jako nerealizovatelná. Bude proto i úkolem orgánů
ČNR, aby při výkonu své kontrolní
funkce věnovaly plnění tohoto úkolu
svou pozornost.
Soudružky a soudruzi poslanci, uvedla jsem několik
poznámek na podporu projednávaného návrhu
zákona o rozpočtových pravidlech republiky
a jsem přesvědčena, že jeho přijetí
a zejména důsledné uplatňování
a dodržování v ekonomické praxi přispěje
k dalšímu uplatnění rozpočtové
a finanční kázně v zájmu zabezpečení
úkolů, které před celou naši
společnost postavil XIV. sjezd naší strany.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudružce
poslankyni Bardoňové. Nyní promluví
poslanec ing. M. Ptáček.
Posl. ing. Milan Ptáček: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, dosavadní právní
úprava, která se dotýkala státního
rozpočtu a hospodaření s rozpočtovými
prostředky, nevyhovuje již současným
a tím méně výhledovým potřebám,
a proto je nezbytně nutné přikročit
k přijetí nového zákona o pravidlech
státního rozpočtu. Je třeba přitom
nutně respektovat státoprávní uspořádání,
při současném sledování zásady
jednotné československé ekonomiky.
Posledně jmenovanou zásadu bych chtěl, zejména
po zkušenostech nedávných let, kdy se i v hospodářské
oblasti projevily negativní jevy a tříštění
sil místo jejich účelného využívání
a integrace, zvláště zdůraznit. V předloženém
vládním návrhu zákona se plně
odráží snaha tyto nedostatky odstranit. Vládní
návrh počítá s tím, že
státní rozpočet bude vycházet ze základních
cílů a úkolů střednědobých,
zpravidla pětiletých plánů, a že
bude účelně využívat k žádoucímu
rozvoji naší ekonomiky finančních nástrojů.
Kladem vládního návrhu je současně
skutečnost, že po jeho schválení budou
zákonně upraveny i ty instituce, u kterých
tak tomu dosud nebylo. Mám na mysli státní
fondy a státní závěrečný
účet. Účelně také návrh
zákona řeší v souladu s potřebami
hospodářské praxe otázku pravomocí
výkonných orgánů. Ve výboru
pro národní výbory a národnosti jsme
přirozeně posuzovali velmi podrobně tu část
vládního návrhu zákona o rozpočtových
pravidlech, která se dotýká hospodaření
národních výborů. Vládní
návrh zákona plně respektuje úlohu
a postavení národních výborů
v soustavě zastupitelských sborů v naší
společnosti, vychází z širokého
okruhu otázek, které národní výbory
samostatně řeší a počítá
proto i nadále naprosto správně s existencí
souhrnného finančního vztahu jako výrazu
jejich úlohy a postavení. Pro řešení
některých problémů s širším
dosahem nebo zvláštního, specifického
charakteru bude volena vedle toho forma účelových
zúčtovatelných subvencí a na druhé
straně pro rozvoj iniciativy národních výborů
i občanů a pro řešení místních
rozvojových potřeb se počítá
s existencí fondu rezerv a rozvoje národních
výborů. Tyto zásady rozpočtového
hospodaření národních výborů
plně odpovídají potřebám této
oblasti. Považuji proto principy vládního návrhu
zákona za správné a souhlasné s požadavky
plánovitého rozvoje naší společnosti.
Úpravy, které po jednáních ve výborech
jsou navrženy u některých paragrafů,
jen dále precizují znění návrhu
zákona v uvedeném duchu. Doporučuji proto
za výbor pro národní výbory a národnosti
přijetí zákona o rozpočtových
pravidlech podle předloženého návrhu.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci
ing. Ptáčkovi. Dávám slovo poslanci
dr. Vybralovi.
Posl. prof. JUDr. Vladimír Vybral: Vážená
Česká národní rado, výklad
soudruha zpravodaje a soudruha ministra financí seznámil
plénum ČNR s podstatným významem a
obsahem předložené osnovy zákona, k
níž mně dovolte přednést několik
poznámek, které osvětlují význam
zákona z hlediska vývoje našeho rozpočtového
práva v současné době i v blízké
budoucnosti.
Loni v prosinci přijalo Federální shromáždění
celou sérii zákonů, které přispěly
podstatně k posílení federativního
řízení našeho státu a jeho řídících
pravomocí. V oboru rozpočtového práva
byl to zákon FS o pravidlech státního rozpočtu
čs. federace a o zásadách hospodaření
s rozpočtovými prostředky federace a obou
republik č. 134/1970 Sb., který nahradil starý
zákon č. 3/1959 Sb. o téže materii.
Předložená osnova zákona provádí
a doplňuje tento federální zákon s
platností pro Českou socialistickou republiku. Slovenská
socialistická republika nás předstihla o
dva měsíce s provedením stejného legislativního
úkolu schválením zákona SNR č.
32/1971 Sb. Už tato fakta sama svědčí
o tom, že jde o další významný
článek v konsolidačním procesu našeho
státního zřízení, a proto schválení
předložené vládní osnovy považujeme
jistě všichni za svou politickou i odbornou povinnost.
Význam osnovy mne vede k tomu, abych současně
poukázal na některé otázky, které
si během dalšího vývoje vyžádají
vyjasnění, případně i nového
řešení. První poznámka platí
legislativní technice zákona. Jde-li o zákon
národní rady, který provádí
federální zákon věnovaný téže
materii, jeví se mně logickou nutností, aby
zákon národní rady dodržoval pořadí
hlav, resp. částí federálního
zákona pro zákonnou úpravu platnou pro obě
republiky. Je to žádoucí nejen z hlediska těch
četných pracovníků státní
správy, kteří budou tento zákon aplikovat
v praxi v českých zemích i na Slovensku,
nýbrž i z hlediska těch posluchačů
vysokých škol, kteří se budou studijně
seznamovat s oborem našeho nového rozpočtového
řádu. Úpravu oné materie, která
nemá ve federálním zákoně samostatnou
kapitolu, jako je tomu např. u rozpočtových
předpisů pro národní výbory,
je logické zařadit tuto část v celkovém
kontextu osnovy na předposlední místo, tj.
před ustanovením "všeobecná a závěrečná".
Ježto i zákon SNR také nerespektoval uvedený
požadavek, bude nutno v této věci zjednat zásadní
jasno v připravovaných Směrnicích
pro legislativní činnost našich zákonodárných
sborů.
Další poznámku věnuji poměrně
složité otázce kontrolních kompetencí,
které vládní osnova vyhrazuje ministerstvu
financí v § 32. Rozsah těchto kontrolních
kompetencí odpovídá zhruba dnešnímu
právnímu stavu a je také přiměřený
úkolům, které mají plnit obě
národní ministerstva financí. Nové
momenty vnáší do tohoto komplexu kontrolních
pravomocí připravovaná osnova zákona
o výborech lidové kontroly, které by působily
jednak na úrovni federace, jednak na úrovni obou
národních republik a potom i v soustavě národních
výborů. V čele federálního
výboru a národních výborů lidové
kontroly stojí ministři jako členové
příslušné vlády. Složitost
úpravy kontrolní materie je dána také
skutečností, že ještě před
uzákoněním instituce Výboru lidové
kontroly byly přijaty oběma národními
radami zákony o finančních správách,
jimž se dostalo široké pravomoci ke kontrole
a revizi jak státních příjmů,
tak i státních výdajů obou republik
včetně příjmů plynoucích
federaci.
Naše i slovenská osnova se vyhýbá možnému
střetu těchto kontrolních kompetencí
s působností "jiných kontrolních
orgánů" negativním ustanovením,
že působnost těchto orgánů není
tímto zákonem dotčena, a to ani pokud jde
o ministerstvo financí, anebo o kompetence svěřené
finančním správám. Je zřejmé,
že k přesnému vymezení vzájemných
kontrolních kompetencí mezi národními
ministerstvy financí na jedné straně a republikovými
výbory lidové kontroly na druhé straně
budeme moci ještě přispět při
projednávání osnovy příslušného
zákona, ale už dnes je možno se vyslovit o zásadách
takové racionální úpravy této
materie. Je tu třeba přihlédnout hlavně
ke skutečnosti, že úsporná opatření
federální vlády aplikovaná vůči
řídícímu a správnímu
aparátu ztenčila kádrové obsazení
jak finančních správ, tak odborného
aparátu dřívějších kontrolních
úřadů českého i slovenského
tou měrou, že racionálně dělba
kontrolních pravomocí mezi obojí orgány
stává se železnou nutností. Dělba
by mohla být v podrobnostech upravena interní dohodou,
která by např. finančním správám
přednostně zajišťovala kontrolu státních
příjmů, kdežto kontrolu státních
výdajů by přednostně vykonávaly
orgány aparátu lidové kontroly.
Mimo rámec těchto úvah o racionální
dělbě kontrolních pravomocí mezi právě
uvedenými orgány spadá otázka,-zda
je účelné využít finančně
právního institutu státního závěrečného
účtu jako podkladu pro soubornou výroční
kontrolní zprávu, kterou by vypracovávaly
Výbory lidové kontroly na úrovni federace
i obou národních republik a předkládaly
ji před projednáním osnovy rozpočtového
zákona také parlamentním orgánům.
Přiklonit se k tomuto řešení by znamenalo
pokračovat v dosavadní osvědčené
tradici, která využívala odborného kontrolního
aparátu českého a slovenského kontrolního
úřadu k určité formě oponentury
vůči rozpočtovým projektům
ministerstev financí, projednávaným na půdě
parlamentních orgánů. Nutným předpokladem
pro úspěch takové oponentury by bylo včasné
sestavení státních závěrečných
účtů příslušným
ministerstvem financí, ježto kvalita zpracovávaných
kontrolních poznatků vyplývajících
z finančních výsledků státního
hospodaření nutně závisí na
dostatečném časovém rozmezí
mezi sestavením státního závěrečného
účtu za uplynulý rozpočtový
rok a mezi předložením rozpočtového
projektu na novou periodu; šlo by tu nejméně
o lhůtu půlroční. Včasná
sestava závěrečných účtů
by při pokročilé mechanizaci účetně
správních a pokladních operací neměla
být v současných poměrech už
rozhodující překážkou při
realizaci tohoto záměru. Předpokládá
to mezi jiným i zásadní rozhodnutí
otázky, je-li kalendářní rok pro naše
poměry nejvhodnější časovou periodou,
s níž by se mělo při sestavě
rozpočtů a závěrečných
účtů počítat, nebo zda by se
nemělo přejít na princip lomeného
roku počínajícího jarním obdobím/např.
s datem 1. dubna/, a končícím 31. března
následujícího roku.
Kvalifikované řešení souvislé
problematiky záviselo by také na tom, v jaké
lhůtě by se sestavovaly odborně fundované
účetní závěrky valné
většiny našich podnikových organizací,
které by měly být východiskem také
pro vyčíslení finančních vztahů
závěrečného účtu k těmto
účetně ekonomickým základům.
Výsledky dosavadních revizí prováděných
finančními správami ukazují v tomto
směru ještě značné nedostatky
vyplývající z finanční nekázně
nebo špatné informovanosti podniků o příslušných
finančně právních předpisech
daňových resp. odvodových.
Soudím, že chystaná osnova o Výborech
lidové kontroly přiblíží celou
tuto problematiku kvalifikovanému řešení,
jež budeme moci ještě ovlivnit při projednávání
a schvalování této zákonné
osnovy.
Poukáži zde ještě na další
etapy, v nichž bude probíhat další zdokonalení
našeho rozpočtového práva. Federální
zákon o rozpočtových pravidlech počítá
s vydáním několika prováděcích
předpisů. které budou závazně
upravovat další úseky rozpočtových
předpisů. Mají být vydány jednotné
směrnice pro sestavování státních
rozpočtů a také má být provedena
koordinace směrnic pro sestavování rozpočtů
národních výborů, které by
byly vydány vládami národních republik,
případně jejich ministerstvy financí.
Významným pokrokem proti dnešnímu stavu
by bylo stanovení jednotné rozpočtové
skladby rozpočtu federálního i rozpočtu
obou republik, s níž federální zákon
rovněž počítá. Od realizace jednotné
rozpočtové skladby lze si také slibovat větší
míru publicity pro celé naše rozpočtové
hospodářství, které si plným
právem zasluhuje rostoucí pozornosti naší
socialistické společnosti. Možnost širšího
zveřejňování rozpočtových
dat i informací z oboru státního hospodářství,
dalo by i nám poslancům větší
prostor při šíření vědomostí
o problémech našeho státního hospodářství
a o jejich úspěšném zdolávání
programovou činností vedoucí strany i cílevědomou
a důslednou působností všech vládních
orgánů, uplatňujících všestranně
zásady socialistické zákonnosti a finanční
disciplíny.
Také naší mládeži studující
i na středních a vysokých školách
ekonomické a finanční obory by se tímto
rozšířeným informačním
materiálem dostalo podstatně větších
vědomostí o základních otázkách
socialistického hospodářství a znamenalo
by to jistě i zvýšení zájmu mladé
generace o rozšíření vlastní
odborné kvalifikace v tomto oboru.
Lze dále počítat s vydáním
prováděcích předpisů pro instituci
našeho fondového hospodářství,
a to pro sestavování rozpočtů i závěrečných
účtů fondů i předpisů
pro hospodaření fondovými prostředky.
Závěrem lze říci, že vydáním
souboru těchto prováděcích předpisů
bylo by docíleno podstatné reformy našeho rozpočtového
práva a že všem našim parlamentním
sborům dostalo by se možnosti podílet se na
tomto reformním díle, uskutečňujícím
podstatný pokrok v širokém oboru našeho
státního hospodářství.
Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR E. Erban: Soudružky a soudruzi,
tím je pořadí přihlášených
řečníků vyčerpáno. Hlásí
se ještě někdo do rozpravy? /Nikdo./ Není
tomu tak. Rozprava je ukončena. Prosím zpravodaje
poslance ing. J. Horáka o závěr.
Posl. ing. Jaromír Horák: Já bych
k závěru rozpravy chtěl reagovat jen na příspěvek
prof. Vybrala asi v tom směru, že pojednává
o metodice celé legislativní činnosti a dotýká
se projednávaného materiálu ve dvou připomínkách.
Jde o připomínku, jak řadit jednotlivé
části navrhovaného zákona, která
hovoří o tom, že toto řazení
neodpovídá již schválenému zákonu
SSR. My jsme tuto věc diskutovali ve výborech a
argumentace pro změnu není jednoznačná.
Tato připomínka pro metodiku je nesmírně
správná a také z naší strany
byla akceptována pro futuro, pro další činnost
v legislativní oblasti. To je jen k vysvětlení,
proč jsme ponechali návrh ve stejném znění.
Já sám jsem ve své zprávě hovořil
o některých rozdílech české
a slovenské textace. Domníváme se - znovu
opakuji, že bude třeba vynaložit veliké
úsilí, aby k těmto rozdílům
nedocházelo, i když víme, že návrh
tohoto zákona byl předkládán a konzultován
oběma našimi republikami v podstatě ve stejném
znění, ale v průběhu projednávání
došlo k určitým změnám, které
vytvářejí menší rozdíly,
které jistě budou způsobovat obtíže
právě při využívání
legislativních opatření v praxi.
Druhá připomínka se týkala systému
kontrol. Soudruh profesor uváděl, že tato otázka
bude řešena zvláštními zákonnými
předpisy. Domnívám se, že nemůžeme
popřít jeden fakt, který musí být
uplatňován v praxi, že vždy proces řízení
musí mít jako svůj nástroj i nástroj
kontroly. Navrhovaná kontrola v zákoně nenarušuje
tuto zásadu, naopak naplňuje ji životem.
V podstatě všechny diskusní příspěvky
podporují návrh a doporučují ho ke
schválení.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji zpravodajovi.
Přistoupíme nyní k hlasování.
Doporučuji, abychom hlasovali o celém vládním
návrhu zákona najednou ve znění předložené
písemné zprávy všech tří
výborů. Jsou nějaké připomínky
k tomuto způsobu hlasování? /Nebyly./
Kdo tedy souhlasí s celým vládním
návrhem zákona ČNR o pravidlech státního
rozpočtu ČSR a o hospodaření s rozpočtovými
prostředky /rozpočtová pravidla republiky/,
a to ve znění společné zprávy
výboru pro plán a rozpočet, výboru
ústavně právního a výboru pro
národní výbory a národnosti, nechť
zvedne ruku! /Hlasuje se./
Je někdo proti? /Nikdo./
Kdo se zdržel hlasování? /Nikdo./
Děkuji, tím je projednán tento bod denního
pořadu.
Přerušuji nyní schůzi na 15 minut.
/Schůze České národní rady
přerušena v 10.20 hodin./
/Schůze České národní rady
opět zahájena v 10.44 hodin./
Předseda ČNR E. Erban: /zvoní/ Zahajuji
přerušenou schůzi ČNR. Přistoupíme
k projednávání osmého bodu pořadu
schůze, kterým je