Česká národní rada 1969 – 1971

I. místopředseda ČNR JUDr. Vl. Ambruz: Děkuji. Slovo má poslanec ing. A. Červinka.

Posl. prof. ing. Antonín Červinka, CSc.: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte mi říci k projednávanému materiálu několik poznámek.

Chci se připojit k ostatním mým předřečníkům a pozitivně zhodnotit výsledek vývoje národního hospodářství v roce 1970 i pozitivně zhodnotit předloženou zprávu českého ministerstva financí, která nesporně objektivně hodnotí tento vývoj, ukazuje na klady a ukazuje i problémy a možné bariéry v budoucnosti.

Co je základní, pokud si klademe otázku, jak hodnotit rozvoj národního hospodářství v roce 1970. Základní zřejmě pro nás musí být poučení pro příští léta. Co tedy vedlo k těmto kladným výsledkům roku 1970?

Bylo už zde řečeno ve zprávě zpravodaje výboru pro plán a rozpočet, že politickým obsahem hospodářské politiky a řídících nástrojů se stala realizační směrnice ÚV KSČ z května 1969. Čili na tuto realizační směrnici pak, jak víte, navazovala konkretizace této politické směrnice řadou hospodářských opatření. Jednak to byla opatření směřující k všestranné podpoře a podněcování zdrojů růstu v národním hospodářství, a za druhé to byla opatření, která zde byla projednávána, tzv. stabilizační opatření, regulační opatření, opatření v depozitní politice směřující ke zvýšení sklonu obyvatelstva k úsporám. Takováto konkretizace spolu s tímto politickým obsahem hospodářské politiky a využitím nástrojů na to navazujících se tedy osvědčila. Osvědčila se, i když odhlédneme od určitých, drobných stránek tohoto procesu.

Ovšem klademe si při projednávání tohoto problému novou otázku: je možné, aby všechna ta opatření, která tehdy byla volena, měla svoji účinnost i do budoucna. Já bych na několika příkladech chtěl ukázat, že tomu tak úplně není a být nemůže.

Tedy předně v etapě globální nerovnováhy /vžijeme-li se zpět do poloviny roku 1969/ bylo zřejmé, že součástí plánovitého rozvoje musí být tzv. rozvojové nosné programy. My jsme tomu tehdy říkali rozvojový program výroby nedostatkového zboží. Ale v etapě, kdy globální rovnováhy bylo již v podstatě dosaženo, bylo pochopitelné že vedle těchto rozvojových programů je nutno rozpracovat tzv. útlumové programy zboží, které se nám hromadí na zásobách, jak zjišťujeme, zboží, které má buď malou obrátku v obchodě, nebo malou prodejnost, anebo technicky zastaralé parametry, špatný průmyslový "desén" nebo dokonce špatnou efektivnost výroby.

Domnívám se, že nová situace vyžaduje v tomto případě, zjišťujeme-li při celkově pozitivním hodnocení hospodářského vývoje určité problémy, již dnes rozpracovat potřebná opatření a reagovat na nedostatky. Samozřejmě, že v etapě globální nerovnováhy, ať slovně zdůrazňujeme problematiku efektivnosti či nikoliv, je zřejmé, že rozhodující pozornost vedení podniků a vedení VHJ je zaměřena na kvantitativní plnění úkolů. I dnes můžeme zjišťovat a z diskuse i ze zpráv, které máme k dispozici, je potvrzeno, že prozatím hlavní pozornost je zaměřována v hospodářské sféře podniků na plnění kvantitativních úkolů plánu. Ale je-li překonána globální nerovnováha, potřebujeme pro budoucnost - nedílně s plněním úkolů plánu - zaměřit pozornost na maximální, nebo lépe řečeno optimální efektivnost hospodaření podnikové hospodářské sféry.

Z tohoto hlediska je tedy zřejmé, že v celé řídící struktuře při posuzování a kontrole plnění plánu, i z hlediska nástrojů, kterých se používá pro řízení a u nichž se případně připravuje úprava pro rok 1972, je třeba všestranně podpořit tuto stránku pozornosti podnikové hospodářské sféry. V souvislosti s hodnocením hospodaření za rok 1970 se konstatuje nedostatečná adaptabilita podniků z hlediska mikrostrukturálního zabezpečování sortimentu. Dá se říci, že v těch základních druzích zboží, pokud je agregujeme, je trh zabezpečen, ale dále, uvnitř tohoto sortimentu zboží zjišťujeme vážné nedostatky, dokonce někde určité druhy stagnují nebo stav se zhoršuje. Měli bychom tuto otázku řešit způsobem, že bychom vypsali ty tisíce nebo desetitisíce položek přímo do plánu? Zřejmě ne. Zřejmě je nutné v rámci základního řízení činnosti podniků a VHJ prostřednictvím národohospodářského plánu najít onu míru volnosti, aby tato míra umožňovala jejich důsledné zabezpečování jako jednoho ze základních cílů výroby, tj. zabezpečování trhu. Čili je zřejmě nutné, abychom po etapě, kterou jsme volili v době, kdy šlo o všestranné upevnění centrálního řízení a přenesení řídících vztahů i do administrativních zákroků, je třeba nyní rozpracovat určitou, plánovitému hospodářskému rozvoji odpovídající míru volnosti podnikové hospodářské sféry, aby mohla věci mikrosortimentu řešit. Samozřejmě, že to neznamená jenom pomocí ekonomických nástrojů ve smyslu zbožněpeněžních nástrojů, nýbrž i pomocí plánovacích, řídících vztahů atd.

Konečně velmi důležitá otázka, která zřejmě nesouvisí jenom s tím, co se tu dnes zdůrazňuje, že totiž máme řadu let nahromaděné problémy změny struktury národního hospodářství, z nichž vidíte, že jde o krátkodobější úkoly, poněvadž dlouhodobější úkoly mají také dlouhodobější trend svého řešení a je problém, jak v plánu při přijímání závazných úkolů plánu zabezpečit motivační vazby podniků, aby přijímaly mobilizační rozšířené plány a aby se nestavěly do obranářských tendencí proti mobilizačním plánům. Vysoké překračování z hlediska vzájemných proporcionálních vztahů pochopitelně tyto vztahy komplikuje.

Za nejvážnější otázku tu považuji otázku cen. Dověděl jsem se určité informace, že pokud jde o ceny, počítá se s úpravou cen až pro šestou pětiletku. Jde o zásadní strukturální změny v cenové soustavě. Domnívám se, že v této etapě, která překonala rozvrat hospodářství v roce 1968 a 1969 bez dílčího zdokonalení cenové soustavy, není možno úkoly, o kterých se mluvilo, řešit. Je třeba otevřeně konstatovat, že mluvím o velkoobchodních cenách. Velkoobchodní ceny a jejich struktura ve svém celku byla odtržena od rozpočtového vztahu. Neodpovídá společenským nákladům, o nichž víme, že jsou vyduté nedostatečnou efektivností, napjatostí, ztrátovostí a řadou jiných vlastností. Proč se musí určitá opatření v této věci provést již v této pětiletce? Problém je v tom, že jsme předurčeni v čs. národním hospodářství, a v České socialistické republice zvláště, ve vztahu pracovní síly a techniky k tomu, že cena musí plnit funkci, která povede k úspoře živé práce a k nahrazování živé práce vyšší technikou. Bez toho není možný ani trvalejší proces socialistické racionalizace, ani proces rozvoje vědeckotechnické revoluce. Cena musí působit tímto směrem.

Dále si musíme být vědomi druhé stránky procesu, že totiž cena musí podporovat růst společenské produktivity práce a ne jak v mnoha případech zjišťujeme nereagovat na růst společenské produktivity práce. Myslím, že je nutno zavést cenové přirážky k cenám u výrobků s vyššími technickými parametry a vyšší kvalitou a srážky z cen u výrobků podniků nižší technické kvality a tak tlačit na zvyšování produktivity práce. Domnívám se, že v tomto smyslu je třeba napřít pozornost.

A poslední má poznámka: je to problém, který souvisí s úkolem, kterým v nejbližších letech musí projít čs. národní hospodářství, tj. s modernizací základních výrobních fondů zejména v určitých odvětvích. Myslím, že tento problém je důležitý především proto, že v minulosti se zanedbávala prostá reprodukce existujících základních fondů a že dále není možné bez řešení tohoto problému postoupit kupředu. Jde mi tu o problém nástroje řízení. Existuje tzv. globální limit investic, do kterého jsou zahrnuty nově zahajované stavby i modernizace. V této etapě, kterou může určit vláda naší republiky, by bylo správné uvážit, zda tento globální limit, který byl nutný, nemá být omezen pro příští rok a pro rok 1973 pouze na limit nově zahajovaných staveb, tzn. otevřít prostor pro podniky při vývozu na zahraniční trhy a otevřít modernizaci jejich výrobního zařízení bez vázání na tento globální limit. Domnívám se, že tento proces je třeba řešit na úrovni podniků a výrobněhospodářských jednotek. Odtud by vyplynul také problém financování investic.

Měl jsem ještě poslední poznámku, a to k problematice mezd, kterou přede mnou řekl soudruh poslanec Chlad. Proto se o ní nebudu už zmiňovat.

Na závěr chci říci, že se ztotožňuji se závěry a že budu hlasovat, aby státní závěrečný účet ČSR byl schválen.

/Řízení schůze převzal předseda ČNR E. Erban./

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudruhu ing. Červinkovi. O slovo požádal ministr financí soudruh ing. Lér. Dávám mu slovo.

Ing. Leopold Lér, CSc., ministr financí ČSR: Vážené soudružky a soudruzi, přihlásil jsem se ještě o slovo, abych zdůraznil, že vláda ve své práci vychází z kritických připomínek a námětů poslanců ČNR. Tak tomu bude i nyní. Chtěl bych však říci něco k jedné otázce: pokud zde odezněly připomínky k problémům metod řízení, federální vláda i vlády ČSR a SSR v duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ soustřeďují se maximálně na zdokonalení plánování, a to v takové atmosféře, aby k řízení nebylo přistupováno nějak nahodilými, nepromyšlenými, jednostrannými nebo odtrženými opatřeními, ale abychom se maximálně soustředili na věcné zabezpečení pětiletky a abychom obezřetně na základě ověřování předem měnili nástroje řízení. Tímto problémem se zabývají, jak jsem již řekl, federální vláda a národní vlády a budou prováděna určitá opatření.

Pokud jde o státní fondy, chtěl bych uvést, že také ve vládě byla diskuse směrem k ministerstvu financí s poukazem na vládu. S touto kritikou je třeba souhlasit a ministerstvo financí v souvislosti s otázkami těchto státních fondů se bude snažit dát vládě v tomto směru návrh určitých opatření. To je nikoliv na omluvu, ale jako vysvětlení. Chtěl bych říci, že tu nejde o nějakou úplnou negramotnost, ale o skutečnosti, které někdy přesáhly naše předvídání a plánování.

Pokud jde o silniční fond, tam jsme špatně odhadli počáteční zůstatek roku 1970, poněvadž jsme nepředpokládali, že v roce 1969 se splní dálnice pouze na 46 %, čímž zůstaly přeplatky a dále jsme také nepředpokládali, že se udělá něco ze severo-jižní magistrály v Praze. Tím vznikly vysoké počáteční zůstatky, což je chyba v plánování. V Praze je velmi složité zabezpečování této problematiky. Například pokud jde o kritiku odnětí půdy, víte, jak je složitá příprava stavenišť. Nerozpočtovali jsme 130 mil. Kčs na zábor zemědělské půdy ve spojení s výstavbou Jižního města. Federální ministerstvo dopravy má nyní za úkol předložit vládě a rozebrat otázku silničního fondu z hlediska metod plánování a úprav na silnicích v souvislosti s přenesením kompetence do federálního orgánu. Tyto otázky se diskutují, jsou projednávány ve federální vládě za součinnosti národních vlád. Tato kritika nezůstane bez odezvy a vláda se bude zabývat předpoklady vývoje finanční situace státních fondů a příjme příslušná opatření.

Předseda ČNR E. Erban: Pořad přihlášených řečníků je vyčerpán. Rozprava je tedy skončena. Prosím zpravodaje posl. prof. ing. K. Rozsypala o závěrečné slovo.

Zpravodaj posl. prof. ing. Kurt Rozsypal: Soudružky a soudruzi, v rozpravě nebyly vzneseny zásadní připomínky k návrhu usnesení. Pokud diskutující prováděli hodnocení výsledků roku 1970, jsou v zásadě shodné s obsahem zprávy, která doprovází a zdůvodňuje státní závěrečný účet. Myslím, že je nutno ocenit úsilí poslanců k řešení vážných otázek daňových. K tomu ovšem projednávání státního závěrečného účtu nemůže být příležitostí. S touto problematikou se poslanci setkají při projednávání těchto otázek v další fázi, až vláda je předloží. Doporučuji proto schválit závěrečný účet České socialistické republiky v navrhovaném znění.

Předseda ČNR E. Erban: Můžeme přistoupit k hlasování s tím, že budeme hlasovat o celém návrhu usnesení tak, jak je obsaženo v předložené zprávě výboru pro plán a rozpočet.

Jsou nějaké námitky nebo připomínky k tomuto postupu? /Nikdo se nehlásí./

Nejsou. Kdo tedy souhlasí s tím, aby Česká národní rada schválila podle čl. 107 odst. 1, písm. d/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, státní závěrečný účet České socialistické republiky a závěrečné účty státních fondů ČSR za rok 1970, a to ve znění předložené zprávy výboru České národní rady pro plán a rozpočet, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji. Tím Česká národní rada projednala tento bod svého pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu schváleného pořadu, kterým je

Navrhuji, aby projednávání tohoto bodu pořadu bylo sloučeno s projednáváním následujícího bodu pořadu, kterým je

Jsou nějaké námitky proti návrhu sloučení jednání o těchto dvou bodech? /Nikdo se nehlásí./ Není tomu tak. Kdo tedy souhlasí, aby projednávání těchto dvou bodů pořadu bylo sloučeno? /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji, projednávání tedy bude sloučeno.

Dávám nyní slovo zpravodaji k třetímu bodu pořadu k návrhu skupiny poslanců ČNR na vydání zákona ČNR o volbách do ČNR poslanci dr. V. Vaněčkovi.

Posl. prof. JUDr. Václav Vaněček, DrSc.: Vážená Česká národní rado! Předložený návrh zákona ČNR o volbách do ČNR je, a to bych chtěl zdůraznit, jedním z celého souboru pěti volebních zákonů, jimiž se nejvyšší zastupitelské sbory našeho státu v uplynulých týdnech zabývaly. Jde tu jednak o návrh zákona o volbách do obou komor FS /tento zákon byl právě včerejšího dne ve FS projednán/, jednak o návrhy dvou zákonů ČNR, a to zákona o volbách do ČNR a zákona o volbách do NV v ČSR, jednak konečně o obdobné dva návrhy zákonů SNR, jejichž projednávání se v SNR právě v těchto dnech završuje.

Již při zběžném porovnání celého komplexu těchto zákonných osnov je nápadné, jak jsou tyto zákony obsahově i textově shodné. Liší se pouze tam, kde je to dáno povahou věci. Nebezpečí, které se objevilo v poslední chvíli, že se nové volební zákony textově rozejdou, bylo úspěšně překonáno. Tato zásadní shoda není jen náhodná, nýbrž má svůj ústavně právní důvod v tom, že ústavní zákon o československé federaci stanoví, že politická práva občanů ČSSR jsou na celém území federace stejná. Musí proto být pro stát jako celek i pro obě republiky stejně upraveno a zabezpečeno i jedno ze základních práv občanů, právo volit. Návrh volebního zákona o volbách do ČNR se stejně jako ostatní volební zákony svou genezí opírá o osvědčená volební ustanovení našich dřívějších předpisů, zejména pak o volební zákon z roku 1964. I tím vychází vstříc politicky významnému požadavku, aby byl srozumitelný a jasný. Musíme totiž uvážit, že volby v socialistické zemi nejsou záležitostí úřednického aparátu, ale že se na jejich realizaci, např. v různých volebních komisích, podílejí desetitisíce našich spoluobčanů. O to je naléhavější, aby organizace voleb byla co možná jednoduchá, ovšem při zabezpečení všech ústavních a demokratických požadavků, které na socialistické volby klademe.

Co do procedury vznikl návrh tak, že jej skupina poslanců předložila ČNR k projednání a ke schválení. Nebudu tyto poslance znovu uvádět, uvedl je již v úvodu tohoto bodu programu soudruh předseda.

Smysl a poslání zákona je v tom, že vytváří v souladu s Ústavou ČSSR z roku 1960 a ústavním zákonem o čs. federaci právní podmínky k tomu, aby občané mohli demokraticky uplatnit jedno ze svých hlavních občanských práv, volební oprávnění. A poprvé také zvolit poslance ČNR jako své představitele v tomto nejvyšším orgánu státní moci ČSR, jak je to formulováno v našem ústavním zákoně o federaci, jímž tedy jsme. Politicky vychází návrh z jednání XIV. sjezdu KSČ, na němž byla zhodnocena a uzavřena těžká a složitá etapa života KSČ i celé naší společnosti a zahájena etapa nová. Po letech krizí a nejistot, improvizací, zápasů a posléze vítězného nástupu marxisticko-leninských sil ve straně dal XIV. sjezd potřebný základ k dalšímu rozvoji socialismu v naší zemi. K tomuto procesu nepochybně přispěje i realizace volebního zákona, jehož návrh právě projednáváme, a to zejména tím, že v České národní radě podle něho zvolené vznikne zastupitelský sbor, který bude, jak všichni očekáváme, ze všech svých sil přispívat k zdokonalování práce státních orgánů ČSR a tak se podílet na vytváření trvalých podmínek pro rozvoj socialistického života nejen v ČSR, ale v celém státě.