- důsledně obnovit vedoucí úlohu strany,
státních orgánů, obnovit úlohu
státního plánu při centrálním
řízení ekonomiky a
- zastavit a překonat nepříznivé výsledky
předchozího živelného a inflačního
vývoje a negativní tendence, které tento
vývoj doprovázely.
Je správné připomenout v této souvislosti
i to, že v důsledku předchozího oslabení
úlohy plánu v letech 1968 a 1969 nebylo možné
opřít práce na státním rozpočtu
a státním prováděcím plánu
na rok 1970 o schválený pětiletý plán.
Chyběla zde tedy důležitá podmínka
pro zásadní zlepšení plánovitosti
a proporcionality vývoje a i pro přijímání
dlouhodobě účinných a vzájemně
dostatečně prověřených a skloubených
opatření. Nástroje, jež bylo možno
v té době použít, měly jeden
společný rys - byly převážně
krátkodobé povahy. Jejich účinnost,
byť byla z hlediska krátkodobých cílů
i vysoká, měla tedy svá objektivní
omezení. Byl to především rozvoj iniciativy
pracujících, který měl rozhodující
zásluhu na dosažených pozitivních výsledcích.
Spatřujeme proto úzkou souvislost mezi obnovením
vedoucí úlohy strany, zejména její
politickoorganizační funkce, a obnovením
úlohy státního řízení
zvýšením autority státního plánu
a státního rozpočtu.
Dokladem toho, že rok 1970 představuje zásadní
obrat ve vývoji ekonomiky, který však započal
již v druhé polovině roku 1969, jsou zejména
tyto skutečnosti:
1. byly plně likvidovány inflační
tendence hrozící rozvratem vnitřního
trhu a to zejména díky preferování
dodávek pro vnitřní trh, účinné
regulaci mezd a zmrazení pohybu maloobchodních i
velkoobchodních cen;
2. politika strany a vlády vedla k upevnění
sociálních jistot obyvatelstva, což se projevilo
v nebývalém přírůstku vkladů
obyvatelstva, v zastavení růstu poptávky,
což významně přispělo k normalizaci
zásobování obyvatelstva a rychlému
kvalitativnímu zlepšení struktury prodejů
v obchodě, ale též k růstu náročnosti
spotřebitelů na práci obchodu a výroby;
3. probíhající konsolidace vnitřního
trhu a konsolidace politická se projevovala především
v rychlém rozvoji tvorby zdrojů. Plán průmyslové
výroby a plán ve stavebnictví byly překročeny.
Kladem je přitom zejména to, že přírůstek
výroby byl v průmyslu plně pokryt přírůstkem
produktivity práce a ve stavebnictví z 92,3 %. Také
hlavní úkoly zemědělské výroby,
zabezpečit plynulé zásobování
obyvatelstva základními potravinami byl splněn
při překročení plánované
zemědělské výroby;
4. nadplánovaná tvorba zdrojů a zvýšená
úloha státního plánu umožnily
zvýšit obrat zahraničního obchodu realizovaný
Českou socialistickou republikou o 13 %, což přispělo
významně k dosažení celkového
příznivého aktiva obchodní bilance
ČSSR;
5. došlo současně i k dílčím
pozitivním jevům v investiční výstavbě,
např. ke stabilizaci rozsahu nově zahajovaných
staveb a k částečnému zlepšení
kázně v investování. V bytové
výstavbě bylo dokončeno přes 71 tisíc
bytů, což je nejvyšší počet,
jakého bylo dosud v jednom roce v ČSR dosaženo.
Můžeme tedy konstatovat, že zásadního
obratu bylo dosaženo zejména ve všech oblastech
konečného užití národního
důchodu. Pozitivní tendence pokračují
i v letošním roce. Upevňování
centrálního řízení, úlohy
státního plánu pokračuje.
Pozornost zasluhuje také obnovení kontrolní
funkce státních a hospodářských
orgánů. Bylo dosaženo pozitivních výsledků
v boji proti společensky škodlivým jevům,
jako je korupce, šmelina, obchodování s pracovními
silami, rozkrádání socialistického
vlastnictví.
Nemalou zásluhu mají na těchto výsledcích
i finančně revizní orgány úzce
spolupracující s orgány Výboru lidové
kontroly ČSR. Tyto nepřinesly státnímu
rozpočtu pouze 1,3 mld. Kčs nadplánovaných
příjmů, vyplývajících
z odhalených nedostatků ve finanční
kázni, ale zejména zvýšily pocit odpovědnosti
hospodářských organizací za dodržování
principů socialistického hospodaření
a socialistické zákonnosti. Měly tedy významný
morální účinek.
Zpráva ministerstva financí ČSR ke státnímu
závěrečnému účtu a jednání
ve výboru ČNR pro plán a rozpočet
ukazují však též na to, že vývoj
v roce 1970 byl doprovázen i negativními jevy, z
nichž zasluhují pozornost zejména ty, jež
působí i v letošním roce a jež
oslabují přínos, který je výsledkem
rozvinuvší se iniciativy pracujících.
Zejména jde o tyto hlavní negativní tendence:
1. roste materiálová spotřeba a snižování
vlastních nákladů v celé podnikové
sféře je neuspokojivé;
2. trvají nedostatky v projektování, v zahajování
a realizaci rozhodujících investičních
akcí, nové kapacity nejsou uváděny
do provozu včas a s plánovanými parametry,
bytová výstavba trpí nekomplexností
a není plněna v oblastech, na nichž je mimořádný
zájem, zejména v hl. městě Praze a
v Severočeském kraji;
3. značná část výroby je umrtvována
v zásobách.
Mimoto je možné považovat neplnění
plánovaného růstu osobní spotřeby
v roce 1970 a rychlý nadplánovaný růst
odložené kupní síly obyvatelstva za
jev pozitivní pouze pro rok 1970. Pokračování
této tendence i v roce 1971 by se už dostávalo
do rozporu s úkoly rozvoje osobní spotřeby,
tj. životní úrovně tak, jak jsou uloženy
směrnicemi XIV. sjezdu.
Hlavní společnou příčinu toho,
že se nepodařilo likvidovat zmíněné
dlouhodobě působící negativní
tendence, lze spatřovat v tom, že řízení
rozvoje ekonomiky prováděcím ročním
plánem a státním rozpočtem se ještě
nemohlo opírat o schválený střednědobý
plán.
Řízení čs. ekonomiky získává
oporu ve střednědobém plánu teprve
v současném období. Hlavním nástrojem
zastavení hlavních dlouhodobě působících
negativních tendencí, jež vývoj v roce
1970 doprovázely a ještě doprovázejí,
se musí tedy stát především 5.
pětiletý plán rozvoje, jimž získají
orgány vlády a všechny socialistické
organizace a instituce konkretizaci hospodářskopolitického
programu přijatého na XIV. sjezdu KSČ.
Dílčí opatření přijímaná
při zpracování, schválení a
realizaci státního rozpočtu na rok 1970 a
státního prováděcího plánu
na rok 1970 mohla tedy mít pouze krátkodobou účinnost.
Způsob regulace mezd a cen, jakož i opatření
regulujících vztahy podniků ke státnímu
rozpočtu, nemohla například účinně
řešit dlouhodobou proporcionalitu mzdového
vývoje jednotlivých odvětví, oborů
a podniků, nemohla ani vyřešit vliv značné
nerovnoměrnosti rentability podniků, která
byla vyvolána úpravou cen k 1. 1. 1967. Trval tedy
a trvá nadále problém bohatých a chudých
podniků. Tak například zmrazení maloobchodních
cen způsobilo stagnaci prodeje zboží i tam,
kde by snížením cen bylo možné
podnítit zvýšení výroby, dosáhnout
lepšího využití kapacit a tedy i dalšího
růstu produktivity práce. Není málo
důkazů o tom, že současná kritéria,
podle kterých jsou podniky hodnoceny a hmotně zainteresovávány,
často překáží žádoucí
iniciativě po snižování materiálových
nákladů, po stupňování dodávek
nedostatkových výrobků, pokud jsou např.
málo rentabilní. Podniky, zejména ty, jež
jsou v důsledku poslední cenové úpravy
ve skupině "chudých", se při respektování
vyššího společenského zájmu
dostávají brzy do finančních obtíží.
Získali jsme v minulosti dostatek zkušeností,
abychom také věděli, že každé
dílčí pozitivně působící
a nutné ekonomické opatření je doprovázeno
i dílčím negativním účinkem,
a že zejména krátkodobě vysoce účinné
opatření působí s odstupem času
převážně negativně.
Zvýšit zásadně účinnost
plánu a hlavních ekonomických nástrojů
předpokládá tedy spojit jejich působení
s obsahem pětiletého plánu, přejít
na plánovitou regulaci cenového vývoje při
střežení stability cenové hladiny a
využít k tomu finančního plánování
v úzkém sepětí s hmotným plánem.
Konečně třetí skupinou příčin,
které oslabovaly a oslabují ještě účinnost
centrálního řízení i v roce
1971, byly nedostatky v normotvorné a běžné
řídící činnosti státních
orgánů. Zejména prováděcí
předpisy a vysvětlivky vykazují často
značné mezery a jsou vydávány se zpožděním.
Ve výboru byla též kritizována jejich
častá nejasnost, roztříštěnost
a nepřehlednost pro ty, kdož odpovídají
za dodržování socialistické zákonnosti.
Přitom nejde zdaleka jen o předpisy plánovacích,
či finančních orgánů.
Nejvíce stížností poslanců se
týkalo v delším minulém období
způsobu řízení investiční
výstavby. Nedořešené jsou např.
vztahy účastníků investiční
činnosti. Investiční činnost je mimoto
nepřehledným množstvím předpisů
zadministrována tak, že účastníci
si stěžují na nedostatek času pro řešení
věcných problémů. Nedostatky jsou
v základních normách, v zákonech o
územním plánování a ve stavebním
řádu. Bylo poukazováno na to, že dva
resorty vykládají často svým podřízeným
organizacím jeden a týž předpis rozdílným
způsobem. Byla kritizována formálnost a tedy
i nízká účinnost mnoha kontrol, bylo
poukazováno na dublování různých
kontrolních činností a na stále ještě
nízkou úroveň metodického řízení
kontrolní a revizní činnosti vůbec.
Ve výboru bylo přitom velmi kladně hodnoceno
úsilí o nápravu a dosažené výsledky
orgánů ministerstva financí ČSR.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
pokus o utřídění příčin
některých dlouhodobě působících
negativních jevů měl ukázat, že
před státním řízením
stojí v současné době mnohem náročnější
úkoly, než jaké stály před vládou
při sestavování státního rozpočtu
na rok 1970. Vysoká náročnost dalšího
zvyšování účinnosti státního
řízení je dána mnohem náročnějšími
úkoly, jež vytyčil XIV. sjezd KSČ. Půjde
za prvé o konkretizaci Směrnic XIV. sjezdu KSČ
pro každou socialistickou organizaci a instituci v podobě
pětiletého plánu, za druhé o volbu
účinnějších ekonomických
nástrojů a zdokonalení úlohy prováděcího
plánu tak, aby nástroje působily pokud možno
dlouhodobě v úzké návaznosti na obsah
plánu, za třetí půjde o zvýšení
účinnosti kontrolní a revizní činnosti
a za čtvrté o další zásadní
zvýšení kvality normotvorné a ostatní
běžné řídící činnosti
všech státních orgánů.
Současné plnění všech těchto
úkolů je podmínkou likvidace hlavních
negativních jevů, jež ve vývoji ekonomiky
ještě přetrvávají. Jen tak lze
zabránit, aby nadplánové zdroje vytvářené
iniciativou pracujících nebyly proplýtvány
v nepotřebných zásobách, rozestavěnosti,
nebo nadměrným rozsahem neproduktivních výdajů.
Nejde v žádném případě
o úkol splnitelný pouze finančními
orgány či některým ze státních
orgánů, ale o náročnou součinnost
všech orgánů vlády ČSR.
Je možno konstatovat, že vláda ČSR přistoupila
k řešení těchto úkolů
aktivně a že vyvíjí žádoucí
iniciativu k řešení i těch úkolů,
jež spadají do působnosti federálních
orgánů.
Podrobnější charakteristiku finančních
výsledků rozpočtového hospodaření
ČSR provede ministr financí. Chtěl bych se
však ještě zastavit i u hodnocení rozpočtového
přebytku. Činí, jak je vám známo,
1,3 mld. Kčs a lze jej považovat s výhradami
za výsledek pozitivních, ale převážně
kvantitativních výsledků dosažených
v rozvoji ekonomiky. Méně se na výsledku
podílí kvalita vývoje a konečná
efektivnost. Svědčí o tom zejména
tyto skutečnosti: dosažený přírůstek
národního důchodu nebyl prakticky použit
pro rozvoj osobní spotřeby. Osobní spotřeba
ve stálých cenách zůstala na úrovni
roku 1969. Nadplánované úspory obyvatelstva,
jež tento vývoj doprovázely, nebyly plně
použity pro posílení pozitivních tendencí
dalšího vývoje. Převážně
byly použity k profinancování vysokého
tempa růstu oběžných fondů a
zásob, jež dosáhlo indexu 136. Pouze růst
zásob v obchodě a v zemědělství
je možno hodnotit kladně.
Také užití národního důchodu
v oblasti investiční je ve značné
části vyvoláno růstem zůstatku
rozpočtových cen rozestavěných staveb
a růstem cen, který v roce 1970 ještě
pokračoval. Přitom v ústředně
řízeném průmyslu bylo získáno
nových základních fondů proti tomu,
co předpokládal plán méně o
12 %. Z tohoto hlediska je nutno kriticky hodnotit i tempo růstu
dodávek pro investice, které dosáhlo 7,4
%, zatímco plán počítal v zájmu
maximální reálnosti s poklesem o 3,8 %. Překračování
dodávek pro investiční výstavbu nepřispělo
tedy k výraznějšímu obnovení
proporcionality vývoje ekonomiky, který je závislý
na plnění hlavních investičních
úkolů. Nedostatky v plánování
a řízení investiční výstavby
jsou proto trvajícím zdrojem napětí
i v roce 1971.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
jednání o státním závěrečném
účtu ukázalo, že nesporné pozitivní
výsledky dosažené ve vývoji ekonomiky
v roce 1970 nesmějí vést k sebeuspokojení,
že existující problémy a direktivy XIV.
sjezdu staví před státní a hospodářské
orgány nové náročnější
úkoly. Výsledky roku 1970 umožnily vytvořit
příznivé politické a ekonomické
podmínky pro samotné jednání XIV.
sjezdu. Byly zejména vytvořeny předpoklady
pro práce na pětiletém plánu, od něhož
očekáváme, že posílí prvky
plánovitosti ve všech článcích
řízení naší společnosti.
Doporučuji proto plenárnímu zasedání
ČNR, aby přijalo navrhované usnesení
ke státnímu závěrečnému
účtu a to ve znění, obsaženém
ve zprávě výboru ČNR pro plán
a rozpočet, tisk 130. Podrobným hodnocením
pozitivních rysů v konstatující části
usnesení má být vyjádřeno uznání
vládě za úspěšné splnění
úkolů souvisejících s konsolidací
a s překonáním výsledků inflačního
vývoje. Schvalovací částí má
vyjádřit plénum ČNR souhlas s dosaženými
finančními výsledky a se způsobem
využití rozpočtového přebytku.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji zpravodaji
za jeho zprávu. K projevu se přihlásil ministr
financí ing. Leopold Lér, CSc. Prosím soudruha
ministra. aby se ujal slova.
Ing. Leopold Lér, CSc., ministr financí ČSR:
Vážené soudružky a soudruzi poslanci!
Vláda ČSR vám předložila ke schválení
návrh státního závěrečného
účtu za rok 1970. Máte všichni k dispozici
podrobnou zprávu o plnění státního
rozpočtu. Dovolte mi tedy, abych v krátkosti uvedl
některé aspekty, které podle našeho
názoru je třeba mít při projednávání
a schvalování státního závěrečného
účtu za rok 1970 na zřeteli.
Cílem hospodářské politiky na rok
1970 vytyčené na plenárním zasedání
ÚV KSČ v lednu 1970 bylo zastavení inflačního
vývoje, upevnění kladných výsledků
dosažených ve II. pol. roku 1969 a vytvoření
předpokladů pro další vzestupný
vývoj hospodářství. Opatření
učiněná k zabezpečení realizace
záměrů hospodářské i
politické konsolidace přinesla pozitivní
výsledky a XIV. sjezd KSČ mohl konstatovat, že
výsledky rozvoje národního hospodářství
za rok 1970 představují významný politický
a ekonomický úspěch. Byl překonán
inflační vývoj, v globálu se stabilizoval
vnitřní trh, obnovila se dynamika růstu výroby.
Ozdravění hlavních vztahů v národním
hospodářství bylo dosaženo cestou zvýšené
tvorby zdrojů při současném dalším
růstu životní úrovně. I když
některé konkrétní úkoly plánu
splněny nebyly, a některé problémy
hromaděné již v předchozích letech
bude nutno řešit v průběhu páté
pětiletky, je nesporné, že rok 1970 otevřel
další možnosti k důslednému a cílevědomému
řešení ekonomických problémů
republiky na bázi socialistické racionalizace práce,
s využitím všech předností socialismu
a stále rostoucí iniciativy pracujících.
Tvorba hmotných zdrojů jako základní
podmínka obnovení základních proporcí
v národním hospodářství rostla
rychleji než státní plán určoval.
Společenský produkt dosažený v ČSR
byl v běžných cenách proti roku 1969
vyšší o 7,9 %. Při růstu výrobní
spotřeby o 8,6 % vzrostl vytvořený národní
důchod ve srovnání s rokem 1969 o 7 %. Užití
národního důchodu nebylo však zcela
v souladu s předpoklady státního plánu.
Při zpomalení tempa růstu osobní spotřeby
část nově vytvořených zdrojů
nenašla efektivní využití a byla umrtvena
v přírůstku zásob, který byl
značně vyšší, než dosažené
tempo růstu národního důchodu, a v
dalším růstu rozestavěnosti investic,
i když se jeho tempo proti předchozím létům
snížilo. Ve sféře obyvatelstva se v
souladu se záměry plánu podařilo na
základě souboru opatření vlády
k regulaci výdělků zastavit živelný
růst jeho peněžních příjmů.
Přitom přírůstek příjmů,
přestože nedosáhl plánované výše,
nebyl realizován v peněžních výdajích
a téměř dvě třetiny se přeměnily
v přírůstek úsporných vkladů
u státních spořitelen, který dosáhl
v roce 1970 výše 7,1 mld. Kčs.
Rychlejší dynamika tvorby hmotných zdrojů
spolu s konkrétními výsledky regulačních
a úsporných opatření se projevila
i ve finančním hospodaření organizací
i státního rozpočtu. Státní
závěrečný účet ČSR
za rok 1970 vykazuje přebytek ve výši 1,283
mil. Kčs. V souhrnu všech tří státních
rozpočtů federace byl vytvořen přebytek
6,57 mld. Kčs, který je víc než dvakrát
vyšší než původní úvaha
o vytvoření protiinflační rezervy
ve federálním rozpočtu ve výši
3,06 mld. Kčs. Na přebytku rozpočtového
hospodaření ČSR se podílí vyšší
příjmy částkou 958 mil. Kčs
a nečerpání či úspory výdajů
částkou 325 mil. Kčs. Ke zlepšení
příjmů státního rozpočtu
přispělo značnou měrou zlepšení
souhrnných finančních vztahů s podnikovou
sférou v důsledku zavedení nových
podnikových daní od 1. 1. 1970. Čistý
zisk ústředně řízených
hospodářských organizací zahrnutých
do státního rozpočtu ČSR za rok 1970
vzrostl na srovnatelné základně proti roku
1969 o 11,1 % a byl o 1,2 % vyšší než předpoklad
na rok 1970. Podrobný rozbor hospodaření
podniků však ukázal, že při zaměření
pozornosti na plnění výrobních úkolů
a s nimi související stanovené relace ke
mzdám se neuspokojivě vyvíjely materiálové
náklady a na tomto úseku zůstávají
v růstu efektivnosti značné rezervy. V podnikové
sféře se také nadále projevovala neefektivnost
využití vytvořených zdrojů v
dalším růstu zásob. Finanční
zdroje vysokého přírůstku poskytnutých
úvěrů na krytí zásob vytvořil
přebytek státního rozpočtu spolu s
vysokým přírůstkem úspor obyvatelstva.
Proto přebytek státního rozpočtu nepředstavuje
volně disponibilní zdroje a má jen omezený
význam v rámci celkových finančních
vztahů. Jeho restriktivní působení
bylo překryto vysokým přírůstkem
poskytnutých úvěrů.