Česká národní rada 1969 – 1971

Potřeba energického postihu trestných činů proti republice bývá někdy paralyzována tvrzením o nebezpečí návratu deformací padesátých let. K tomu je třeba otevřeně říci, že nejde o to, zneužívat trestního zákona k postihu lidí, kteří se trestné činnosti nedopustili. Nejde o vymýšlení uměle zkonstruovaných obvinění, ale o to, aby skutečnost byla nazývána pravým jménem, aby byl dán průchod spravedlnosti tam, kde trestná činnost proti republice byla spáchána. I trestný čin proti republice je protispolečenským činem, jsou-li jím naplněny znaky příslušného ustanovení trestního zákona. Proto i takovým činům je nutno učinit přítrž a pachatele postihnout zákonným trestem. Je nutno skoncovat s praxí, která ještě v nedávné minulosti spatřovala v trestné činnosti politického charakteru málem projev vlastenectví. Postih trestných činů, narušujících základní politické hodnoty naší socialistické společnosti, je nezadatelným právem státu a povinností jeho mocenskopolitických orgánů vůči vládnoucí dělnické třídě. Agenda trestných činů proti republice, zejména pokud jde o závažnější formy, o nichž v prvém stupni rozhodují krajské soudy, se začíná zvyšovat, počínaje II. pololetím 1970. Přesto jich není mnoho. Pro tyto trestné činy závažnějšího charakteru bylo v roce 1970 stíháno 40 osob, z toho bylo 30 případů podvracení republiky, 6 vyzvědačství, 2 případy teroru, 1 případ záškodnictví a 1 případ rozvracení republiky. I tato čísla svědčí o tom, že revizionistické a antisocialistické síly se se svou porážkou nesmířily. Nesmířili se s ní ani naši nepřátelé v zahraničí. Změna je jen v taktice boje, který proti nám pokračuje skrytějšími, ale současně i nebezpečnějšími a rafinovanějšími prostředky.

Máme už také některé zkušenosti s průběhem procesů, které se v poslední době konaly před krajskými soudy i před Nejvyšším soudem ČSR. Je charakteristické, že jakmile k nějakému procesu tohoto druhu u nás dojde, spustí se na Západě propaganda o "politických procesech" a ihned se připomínají prohlášení našich vedoucích stranických a státních představitelů, že politické procesy se u nás opakovat nebudou. Říkáme otevřeně, že se nebudou konat vykonstruované politické procesy, k jakým došlo v padesátých letech. Budeme však trestat pachatele, jimž bylo prokázáno podvracení nebo rozvracení republiky, vyzvídání státních tajemství a podobné protistátní trestné činy.

Velkou pozornost věnujeme i obecné kriminalitě, jmenovitě trestným činům proti socialistické ekonomice a kriminalitě narušující veřejný pořádek, která se bezprostředně dotýká stavu konsolidace ve společnosti.

Předložená zpráva také ukazuje, kam až vedla anarchie v našem hospodářství v roce 1968. Ještě v roce 1970 bylo pro trestné činy a přečiny hospodářské povahy odsouzeno 10 400 osob. Přitom nejde jen o nové formy hospodářské trestné činnosti, které v uplynulých letech umožňovaly nekontrolovatelné příjmy samozvaných podnikatelských skupin a skupinek lidí, spekulaci, nedovolené podnikání a podobně. Nejde konečně ani o to, že v souhrnu byly způsobeny našemu národnímu hospodářství velké škody. Ještě závažnější je skutečnost, že tyto negativní jevy se dostaly do povědomí některých našich občanů a tím došlo v jejich představách ke zpochybňování základních hodnot socialistického společenského řádu a tedy ke způsobení morálněpolitických škod.

Rozhodující pro to, jak se podaří zvládnout úkoly dalšího rozvoje naší společnosti, je oblast ekonomická. Tam se zaměřuje úsilí všech stranických, státních a hospodářských orgánů a společenských organizací. Proto i soudy zaměřují své úsilí na podporu úkolů v této oblasti. I když i tu jde především o ochranu před trestnou činností, která má za následek zkracování majetku v socialistickém vlastnictví, působíme k tomu, aby byly využívány i prostředky občanskoprávní povahy, zejména uplatňování náhrady škod, způsobených na majetku v socialistickém vlastnictví a odčerpávání neoprávněného majetkového prospěchu získaného z tohoto majetku.

V tomto smyslu byl význam majetku v socialistickém vlastnictví také správně pochopen orgány ROH, které již učinily konkrétní opatření, aby těmto otázkám byla věnována péče i v ZO ROH.

Náležitou pozornost věnujeme stavům upraveným pracovním právem. Konsolidace pracovišť sebou přinesla nutnost rozejít se s těmi pracovníky, kteří svou činností v kritickém období narušili socialistický společenský řád. Likvidace těchto případů na pracovištích ještě i v současné době doznívá u soudů a zřejmě po určitou dobu aktuálnost těchto problémů u soudů bude trvat. Problematika těchto otázek v předložené zprávě je rozebrána a byla i předmětem jednání ústavně právního výboru ČNR. Je nezbytné však soustavně orientovat pozornost na otázky upevňování socialistické pracovní kázně. XIV. sjezd KSČ ve svém programu dalšího všestranného rozvoje vyspělé socialistické společnosti položil důraz na trvalý, dynamický a efektivní rozvoj národního hospodářství. Socialistická pracovní kázeň je nejen důležitou ekonomickou kategorií, ale je i významným právním atributem, který není důsledně uplatňován. Otázky pracovní kázně by se měly stát nezbytnou součástí řídící činnosti všech vedoucích pracovníků. Právní prostředky k tomu jsou. Je jen třeba je uvést v život.

Z dozorových poznatků Nejvyššího soudu ČSR vyplývá, že před soudy a dalšími orgány je obtížný úkol vypořádat se s pachateli - recidivisty, zvláště s těmi, u nichž se sklony k páchání určitého druhu trestných činů projevují jako návyk. V roce 1970 se počet recidivistů zvýšil a představuje 35 % všech odsouzených pachatelů. Opakování trestné činnosti po předchozím odsouzení a zvláště pak druhová recidiva je v některých oblastech kriminality stěžejním problémem. Rok od roku stoupá podíl pachatelů - recidivistů na trestných činech hospodářských, proti osobnímu majetku, proti pořádku ve věcech veřejných i na trestných činech násilnostních a trestných činech namířených proti rodině a mládeži.

Znepokojivé jsou poznatky o vývoji kriminality mladistvých pachatelů trestných činů a přečinů, tj. těch, kteří se dopouštějí trestné činnosti mezi 15. a 18. rokem svého věku. Zatímco v roce 1967 bylo odsouzeno zhruba 4000 mladistvých, stoupl jejich počet v roce 1970 na více než 7 800 osob. Znepokojují nás i zvyšující se počty nedospělých osob, které ještě nedovršily věk 15 let. Musíme konstatovat, že i pokud jde o zletilé osoby, přesouvá se kriminalita stále více do věkově mladších ročníků. Trestná činnost, která zpravidla nachází ohlas v morálním odsouzení, je bezesporu společensky nejnebezpečnější forma porušování socialistické zákonnosti. Chápeme-li však socialistickou zákonnost jako metodu řízení společenských vztahů pomocí práva, pak se musíme zamyslet nad tím, proč i jiné formy poruš ování socialistické zákonnosti někdy nepříznivě ovlivňují stav společnosti. Mám na mysli celý komplex otázek, které se týkají rodinných vztahů v nejširším jejich pojetí. Specifičnost této problematiky charakterizuje to, že všechny konflikty v těchto vztazích nelze řešit pouze prostředky právními, i když i tady jsou nedostatky, neboť mnohé vznikají a mají svůj základ a příčiny jinde. Závažnost této problematiky vyplývá i z toho, že již po několik let z celkového počtu rozvedených manželství jsou asi dvě třetiny manželství s nezletilými dětmi. Tak tomu bylo i v roce 1970, kdy z celkového počtu 21 516 rozvedených manželství bylo 13 700 manželství s nezletilými dětmi.

Nejvyšší soud ČSR připravuje pro ČNR zprávu o účinnosti rodinného a občanského práva při formování socialistického člověka.

Naše poznatky v oboru rodinného práva a rodinné politiky potvrzují, že rozvoj stabilních a harmonických rodinných vztahů je celospolečenskou záležitostí, a že k uskutečňování zásad socialistické rodinné politiky, zakotvené především v zákonu o rodině a v dalších zákonech, musí být ještě více přihlíženo při zásadách státního řízení.

Zkušenosti Nejvyššího soudu ČSR plně svědčí pro závěry XIV. sjezdu KSČ v tom směru, že činnost státních orgánů v oboru rodinné politiky musí být jednotně řízena a ještě účinněji koordinována s veškerou populační a sociální politikou. Vedeme soudy k tomu, aby v úzké spolupráci s národními výbory zkušenosti a problémy, jež vyplývají z činnosti soudů, orgánů péče o děti, manželských a rodinných poraden a jiných institucí pravidelně vyhodnocovaly při prosazování socialistického rodinného práva a rodinné politiky, aby z nich mohly být vyvozovány nutné, zásadní a konkrétní úkoly pro řízení na úseku rodinné politiky.

Daleko cílevědoměji a účinněji bude třeba rozvíjet propagandu zásad socialistické morálky a etiky a příkladů jejich uskutečňování při rozvoji rodiny a při prosazování zásad zákona o rodině. Více by měla být zaměřena na to, aby usměrnila veřejné mínění na uskutečnění modelu socialistické rodiny, nastíněného v zákonu o rodině.

Rovněž příprava mladých lidí pro manželství a rodinu by měla být silněji začleněna do celkového procesu vývoje, vzdělání i výchovy mládeže. To vyžaduje, aby tyto otázky byly státními a výchovnými institucemi zapojeny do obsahového formování jednotného vzdělávacího i výchovného procesu. Společenská odpovědnost státních i společenských nositelů výchovy, jako je škola, SSM, podnik a společenská organizace, musí být rovněž více rozvinuta. K tomu patří i silnější orientace pedagogické propagandy na socialistickou rodinnou výchovu.

Vážným společensko-kriminologickým problémem, který se celou řadu let nedaří uspokojivě řešit, je vliv alkoholu na páchání trestné činnosti, zvláště u některých kategorií trestných činů, jako jsou trestné činy proti životu a zdraví, výtržnictví, trestné činy proti veřejnému pořádku apod. Téměř jedna čtvrtina trestných činů a přečinů je páchána pod vlivem alkoholu. Pod vlivem alkoholu dochází stále více k útokům proti veřejným činitelům, orgánům SNB a funkcionářům národních výborů. Jak dokumentuje předložená zpráva, není dosud ochrana společnosti před pachateli těchto trestných činů zajišťována ani soudy na žádoucí úrovni.

Specifickou problematiku představují trestné činy v dopravě. Statistiky ukazují na stále vysoký počet těchto trestných činů, při nichž každoročně přichází nedbalostí řidičů i chodců o život mnoho občanů, v řadě dalších případů dochází ke škodám na zdraví a k vysokým majetkovým škodám. Vedeme soudy k tomu, aby poskytovaly účinnější ochranu společnosti, zejména před pachateli, kteří způsobili dopravní nehodu pod vlivem alkoholu.

Zpráva ukazuje, že soudy ještě ne vždy plně zabezpečují ochranu veřejnosti před nebezpečnými kriminálními živly. Dosud se v rozsudcích vyhlašovaných někdy po zdlouhavém řízení, vyslovují málo účinná opatření, která neodpovídají závažnosti činu a nebezpečnosti pachatele. Učinili jsme proto opatření k tomu, aby bylo rázně skoncováno s indiferentním a neangažovaným přístupem soudců při plnění jejich soudcovských povinností.

To přirozeně neznamená porušování zásady přísného dodržování socialistické zákonnosti a principu soudcovské nezávislosti a požadavku naprosté nestrannosti v poměru k účastníkům řízení. Znamená to však jednoznačné zaujetí a angažovanost soudců pro věc socialismu a komunismu, pro upevnění a další rozvoj socialistického společenského řádu.

Klademe-li v současném stupni konsolidace společnosti mimořádný význam na represní složky trestu, neznamená to, že lze ponechat stranou složku prevence, tedy působení na ostatní členy společnosti.

V socialistickém státě je trestná činnost projevem rozporů jednak mezi socialistickou společností na jedné straně, a protispolečenskými příživnickými a protisocialistickými živly na straně druhé, jednak projevem rozporů mezi socialistickou společností a určitou zaostalou částí pracujících. Převážná část trestné činnosti v období konsolidovaného vývoje společnosti je důsledkem rozporů uvedených na druhém místě. Ovšem zkušenosti z politického a hospodářského otřesu, jakým prošla naše společnost v letech 1968 až 1969 ukazují, že zdaleka nelze podceňovat rozpory uvedené na místě prvním.

V této souvislosti se klade často otázka: roste u nás kriminalita či ne, jak to vlastně je se stavem kriminality, když statistické přehledy zaznamenávají v posledním období větší počty stíhaných i odsouzených osob. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, neboť zde působí celá řada příčin a okolností, jako je např. neodhalená /latentní/ trestná činnost, úroveň práce orgánů, vyhledávání a vyšetřování, změny v zákonodárství, amnestie presidenta republiky apod. Poznatky Nejvyššího soudu ČSR spíše nasvědčují tomu, že současný větší počet odsouzených pachatelů v roce 1970 ve srovnání s posledními léty je především důsledek lepší práce orgánů činných v trestním řízení, zejména po roce 1968 - 1969, kdy tyto orgány vlivem působení oportunistických a revizionistických sil důsledně neplnily svou funkci mocenských orgánů.

Statistické ukazatele o počtu odsouzených osob za rok 1970 nelze také mechanicky srovnávat s léty předcházejícími, a to především vzhledem k působnosti zákona o přečinech který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1970. V roce 1970 bylo odsouzeno pro trestné činy 59 526 osob, z toho však 9466 osob připadá na trestné činy opuštění republiky spáchané hlavně po srpnu 1968 a v roce 1969 a na přečiny 16 475 osob. Podle zákona o přečinech se posuzují jako přečiny jednak některé skutky postihované dříve jako trestné činy, na druhé straně sem byly zařazeny i některé činy, které podle dřívější právní úpravy byly jenom proviněním nebo přestupkem. Je nutno přihlédnout také k tomu, že teprve v roce 1970 byly souzeny některé osoby, které se dopustily trestné činnosti v krizovém období.

Vznik trestné činnosti a její konkrétní podoba závisí obvykle na celém komplexu příčin, podmínek a jiných okolností a na jejich vzájemném působení. Poznání zákonitosti vztahující se k příčinám a podmínkám trestné činnosti umožňuje účinné, cílevědomé a soustředěné vedení boje proti trestné činnosti. Tento boj obsahuje jednak složku individuálního postihu pachatele, jednak složku preventivní, to je působení na ostatní členy společnosti, a konečně i složku odstraňování příčin a podmínek trestné činnosti.

Úroveň práce soudců při takto chápané koncepci boje proti příčinám kriminality není ještě na žádoucí výši. Proto klademe důraz na to, aby soudy využívaly získaných poznatků pro signalizování příčin a podmínek trestné činnosti příslušným orgánům a organizacím, trvaly důsledně na jejich odstraňování a využívaly získaných poznatků k obecné prevenci, zvláště k součinnosti s dalšími orgány činnými v trestním řízení, s národními výbory a se společenskými organizacemi.

Na úseku soudních rehabilitací se nyní po novelizované úpravě zákona soudy zabývají případy, v nichž při třídním pohledu dospívají k závěru, že došlo skutečně k porušení zákona a k nespravedlivému odsouzení. Naopak jsou zamítány návrhy, v nichž se navrhovatel, který spáchal trestný čin, domáhal rehabilitace jenom proto, aby získal finanční odškodnění. Při aplikaci zákona usiluje Nejvyšší soud ČSR o to, aby byl i správně pochopen význam preambule k rehabilitačnímu zákonu, podle jejíhož znění nelze rehabilitovat osoby, které se provinily proti platným zákonům.

Předpokladem správného rozhodování soudů jsou dobré zákony. Musíme konstatovat, že výsledky novelizací se po prověření v praxi neukazují vždy zcela bez problémů. Například na trestním úseku došlo k výrazným změnám v závěru roku 1969 vydáním novely trestního zákona, trestního řádu a zákona o přečinech při současném zrušení dřívější úpravy, podle níž rozhodovaly o činech nedosahujících stupně nebezpečnosti trestných činů místní lidové soudy, popř. národní výbory. Zákonem o přečinech přešla na soudy široká agenda, jejíž včasné a účinné zvládnutí by vyžadovalo zjednodušení některých procesních předpisů, a tedy změnu trestního řádu. Obdobné řešení vyžaduje i situace na občanskoprávním úseku.

Nejvyšší soud ČSR při plnění všech úkolů má vždy na zřeteli, že usměrňuje a sjednocuje praxi soudů při výkladu a používání federálních zákonů, platných v obou republikách a že výklad a používání zákonů musí být jednotné v celé federaci. Dosavadní zkušenosti ukazují, že jednotné používání právního řádu není ustavením Nejvyšších soudů ČSR a SSR narušováno. Jednotný výklad zákonů zaručuje úzká spolupráce těchto soudů i spolupůsobení ze strany Nejvyššího soudu ČSSR. Ustavením nejvyšších soudů republik se také dosáhlo, že se tyto nejvyšší a řídící soudní orgány republik přiblížily k těm článkům soudní soustavy, u nichž je těžiště rozhodování, tzn. krajským a okresním soudům. To umožňuje hlubší poznávání problematiky a pružné řešení aktuálních otázek soudní praxe.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zprávu Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti vám předkládáme s pocitem plné odpovědnosti.

Její projednání Českou národní radou má zásadní význam pro další práci nejen soudů, ale i ostatních státních orgánů, hospodářských a společenských organizací v boji o dodržování socialistické zákonnosti. Současná situace a další rozvoj naší socialistické společnosti vyžaduje vynaložit veškeré úsilí pro to, abychom svedli důsledný a koordinovaný boj o myšlení lidí i na tomto úseku, aby se do jejich vědomí dostala jako samozřejmost úcta k zákonům, právním předpisům, a disciplína. Tímto směrem musí výchovně působit všechny orgány aplikující právo. Úroveň jejich práce, přísné, nebyrokratické dodržování právního řádu může být nejúčinnějším prostředkem tohoto výchovného působení. Soudy na tomto úseku mají zkušenosti a budou je dále prohlubovat a rozvíjet. Budou realizovat svou vysokou odpovědnost za potírání trestných činů a předcházení jim, jakož i za rychlé a správné rozhodování konfliktů, jež má velký význam pro pracovní aktivitu, výchovnou práci a pro kulturní vývoj a využití volného času.

Vycházíme z toho, že socialismus, spravedlnost a zákonnost jsou spolu nedílně spjaty. Socialismus poprvé přinesl spravedlnost, jež nevytváří novou nespravedlnost, protože dělnická třída vedená komunistickou stranou vybojovala u nás nikoliv vystřídání jednoho vykořisťovatelského řádu jiným vykořisťovatelským řádem, nýbrž konečné překonání vykořisťování.

I přes některé nedostatky, které při kritickém pohledu uvádíme, můžeme odpovědně prohlásit, že soudy obnovily své postavení jako orgány moci socialistického státu, v nichž se plně prosazuje vedoucí úloha KSČ, že socialistická zákonnost a právní jistota, respektování a ochrana důstojnosti a svobody občanů jsou u nás zaručeny a zajištěny, jako základní pilíře socialistické společnosti.

Závěrem, vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych vás ujistil a vyslovil přesvědčení, že výsledky dnešního jednání České národní rady budou využity Nejvyšším soudem a ostatními soudy v ČSR při plnění úkolů, jež pro nás vyplývají ze závěrů XIV. sjezdu KSČ a že přispějí k dalšímu upevnění socialistické zákonnosti a právního řádu v životě celé naší společnosti.