Tato socialistická poučka platí stoprocentně
i pro zdravotnictví. Jak jinak bychom byli mohli vymýtit
např. dětskou obrnu, záškrt nebo neštovice,
než povinným očkováním? Jak jinak
bychom dokázali radikálně snížit
incidenci tuberkulosy, prakticky likvidovat křivici, snížit
úmrtnost novorozenců a kojenců, dvojnásobně
prodloužit střední dobu života atd.? Leccos
jsme ovšem nedovedli - např. snížit frekvenci
chorob zaviněných průmyslovým a technickým
znečištěním zevního prostředí,
nebo lidskými slabůstkami, jako jsou cigarety nebo
alkohol. I zde však máme do budoucna lepší
vyhlídky, než jsou v permisibních populacích,
kde se lidé utíkají při řešení
svých osobních a interpersonálních
problémů k heroinu, marihuaně a jiným
drogám.
Objevy posledních asi 30 let nesmírně zmnožily
v medicíně naše možnosti. Současně
se však zkomplikovala jejich realizace. Žádná
země a žádný společenský
systém se zatím nemohl zcela vyrovnat s jistými
rozpory mezi vzrůstajícími nároky
obyvatelstva a jejich praktickým uspokojováním.
Nemůžeme např. ani při nejlepší
vůli a maximálním úsilí poskytnout
transplantaci ledvin /neřku-li srdce/ všem, kdo by
to potřebovali. Limitem je nejen technické a kádrové
vybavení, ale už jenom dostupnost dárců.
Ovšem tam, kde medicína zůstala soukromou záležitostí,
kde je zbožím, které se prodává
a kupuje, narůstají tyto rozpory do tragických
rozměrů. Nejde pak už o transplantace a podobné
vzácnosti, ale o medicínu všedního dne.
Klasickým příkladem je země technicky
tak vyspělá, jako je USA. Vynikající
objevy, biologické medicínské světové
senzace, se tam nestaly majetkem širokých vrstev.
Tamní společenské uspořádání,
na rozdíl od naší socialistické ústavy,
neřadí zdraví mezi základní
lidská práva. Proto tam má celá třetina
obyvatel, tj. 60 - 70 milionů nedostatečnou lékařskou
péči. V kojenecké úmrtnosti se octly
Spojené státy v žebříčku
civilizovaných zemí až na 18. místě,
zatímco naše republika zaujímá čestné
3. místo! Přitom nemluvím o černém
obyvatelstvu, kde je úmrtnost malých dětí
dvojnásobná než u bílých.
My ovšem nepovažujeme lékařství
za povolání, ale za poslání. Proto
také neoddělujeme diagnosu a léčení
od prevence, neodtrhujeme klasickou individuální
medicínu od veřejného zdravotnictví.
Socialismus včas pochopil, že lékařům
musí ve veřejném zdravotnictví pomáhat
sociologové, inženýři a politici, a
ovšem - v jistém smyslu - i veškeré obyvatelstvo.
Také pro zdravotnictví, a zde víc než
kde jinde, platí, že cílem našeho veškerého
snažení je člověk! Proto se nezajímáme
jen o nemoci, ale staráme se o nemocné. Sebelepší
základní výzkum by se míjel užitkem,
kdyby se zanedbala péče o lidi. Už jsem se
zmínil o tomto tragickém rozporu v USA. Viděl
jsem jej však také v některých rozvojových
zemích, kde zřídili vynikající
výzkumné ústavy, ale zdravotní péče
o lidi je tam ubohá. V našem socialistickém
zřízení podporujeme rovnoměrně
obě složky, výzkum i léčebně
preventivní péči, a vlastně ještě
také třetí složku, která k tomu
nerozlučně patří: výuku studentů,
lékařů a středních zdravotníků,
a zdravotní výchovu občanstva.
Víme ovšem o svých nedostatcích. Některým
jsme se nemohli vyhnout. Žádné rozhodování
není zcela chráněno před omylem. Dokonce
jsme často museli postupovat jenom metodou zkoušky
a omylu. To proto, že člověk je součástí
nesmírně složitého přírodního
ekosystému. Vzájemně zde na sebe působí
živočichové, rostlinstvo, mikroby, plísně,
výživa, fyzikální a chemické
faktory zevního prostředí, ale také
interpersonální vlivy, rozpornost genetiky a adaptací,
intelektu a emocí, atd. Je to tak komplikovaný multifaktoriální
systém, že jej nedovedeme vyjádřit rovnicí.
Potřebovali bychom k tomu stovky a snad tisíce kinetických
konstant, to dosud neumíme, a proto postupujeme zjednodušeně
podle určitých modelů, při čemž
musíme neustále korigovat odchylky. To na vysvětlenou,
proč jsme se nemohli vyhnout omylům. Je však
potěšující, že v našem zdravotnictví
a sociální péči bylo omylů
poměrně málo. Pokud byly, nebyly tak závažné,
aby narušily celkový směr vývoje. Proto
nám i velmi pokročilé státy světa
závidí úroveň naší zdravotní
a sociální péče. Je plodem nejen našeho
dnešního socialistického zřízení,
ale i socialistického smýšlení těch,
kdo už před léty začali plánovat
naše zdravotnictví a sociální péči.
Kdyby se byli tehdy starali jen o současné problémy,
nebyly bychom se hnuli z místa. Dokázali však
hledět do budoucna. Názorným příkladem
takového plánování do budoucna je
nedávný akční program našeho
ministerstva zdravotnictví. Podchycuje krátkodobé
i dlouhodobé potřeby a úkoly tak, že
nám bude vodítkem ne pro jednu, ale aspoň
pro dvě pětiletky.
Končím tím, čím jsem začal.
My zdravotníci máme proč se hlásit
k 50. výročí KSČ. Socializace medicíny
je jejím dílem. Je velkým úspěchem,
že se povedla. V dějinách našeho lékařství
je to revoluční událost. Nedostatky, které
dosud máme, byly někdy zaviněny vadnou koncepcí.
Častěji vyplynuly z myšlení lidí,
kteří se nestačili ještě přizpůsobit
a převychovat. Je nyní na nás, abychom to
korigovali a započaté dílo se ctí
dokončili.
Předseda E. Erban: Děkuji poslanci akademiku
Charvátovi. Nyní má slovo poslanec. Antonín
Himl.
Posl. Himl: Vážené soudružky a
soudruzi poslanci, dnešní slavnostní zasedání
České národní rady je příležitostí
také pro nás, poslance - členy Socialistického
svazu mládeže, abychom vyjádřili svůj
vztah ke Komunistické straně Československa.
Před necelým měsícem jsme i my v Socialistickém
svazu mládeže vzpomínali 50. výročí,
kdy se česká a slovenská revoluční
mládež rozhodla ustavit jednotný Svaz komunistické
mládeže Československa. V padesátileté
historii pokrokového mládežnického hnutí
jsou vepsány mnohé hrdinské činy mládeže,
která stála vždy po boku Komunistické
strany Československa v boji za šťastnější
budoucnost našeho lidu. Vážíme si obětavosti,
nebojácnosti a třídního přesvědčení
těch mladých lidí, kteří bez
ohledu na překážky a perzekuci nastupovali
a pracovali tam, kde to vyžadovaly zájmy dělnické
třídy a neváhali v boji proti buržoazii
a fašismu položit i své životy. Do historie,
k jejímž tradicím se hrdě hlásíme,
patří i vše pozitivní z práce
Československého svazu mládeže, který
za 25 let své existence pomohl získat celou jednu
generaci chlapců a děvčat pro myšlenky
socialismu.
V letech 1968-69 se reakci v ostrém třídním
boji společně s destrukcí politického
systému podařilo rozbít také jednotnou
organizací dětí a mládeže. Trosky
mládežnického hnutí - to bylo dědictví,
které nám zanechaly pravicové a antisocialistické
síly. I když s obtížemi, daří
se nám za podpory a pod vedením KSČ destrukci
překonávat a budovat znovu silnou, jednotnou organizaci
- Socialistický svaz mládeže.
V období sjednocovacího procesu jsme si kladli otázky,
jaké ideje, jaké principy a tradice budou tvořit
základ naší organizace, aby to byl základ
pevný a trvalý, aby to byl základ socialistické
organizace mládeže leninského typu. Jestliže
chceme vybudovat právě takovouto organizaci, nemohli
jsme se přihlásit k jiným tradicím
než k tradicím bojů dělnické
třídy a Komunistické strany Československa.
A jsou to také tradice Čs. komsomolu, Svazu mladých,
ČSM, Leninského svazu mladých, které
tvoří ve vývoji mládežnického
hnutí kontinuitu revolučních sil, jež
vždycky usilovaly o vítězství pracujícího
lidu a společenský pokrok.
To, že se hlásíme k tradicím těchto
organizací neznamená, že chceme kopírovat
obsah a formy jejich práce. Pracujeme v jiných podmínkách
a obsah i formy činnosti musíme volit tak, aby odpovídaly
současným potřebám, aby vyhovovaly
mentalitě dnešních mladých lidí.
Co však máme společné s našimi
předchůdci, co tvoří podstatu našeho
sepětí s minulými tradicemi, je náš
vztah ke Komunistické straně Československa.
Tak jako dřívější pokrokové
organizace mládeže i my v SSM vidíme svou sílu
a oporu v Komunistické straně Československa
a její marxisticko-leninské politice. Strana a její
internacionální svazky jsou zárukou, že
naše společnost nikdy nesejde na cestu, která
by znamenala návrat ke kapitalismu, jsou zárukou
cílevědomého a úspěšného
budování socialistické společnosti.
Nedávný vývoj nás však poučil
o tom, že ani za socialismu nelze spoléhat na automaticky
kladné působení socialistických výrobních
vztahů a politického systému. I socialistický
stát a socialistické společenské organizace
si musí stále uvědomovat, že v současné
etapě existence dvou antagonistických světových
soustav je ideologický boj jednou z hlavních forem
vzájemného střetávání,
v němž se nám každá nepřipravenost
nebo opomenutí může vymstít. Náš
úkol proto spočívá v neustálém
překonávání přežitků
buržoazní ideologie politicko-výchovným
působením mezi občany naší republiky,
zejména mezi mládeží. S tím musí
jít ruku v ruce upevňování našeho
národního hospodářství na základě
pozitivního programu jeho rozvoje, který představuje
politika KSČ.
Na těchto zkušenostech jsme postavili základy
naší práce pro společnost i pro mladou
generaci. Na prvé místo klademe ideovou výchovu.
V našem ideovém působení je základní,
abychom překonali iluze, destrukci hodnot a netřídní
chápání řady jevů, jak se vytvořily
ve vědomí mnoha mladých lidí zejména
v letech 1968-69. Překonávání třídní
dezorientace znamená v prvé řadě vysvětlovat
a na argumentech dokazovat, jak zhoubně působila
pravice a antisocialistické síly v těchto
letech. Znamená to však také soustavně
rozvíjet poznání teorie marxismu-leninismu
mezi členy Socialistického svazu mládeže
i ostatními mladým lidmi, seznamovat je s politikou
Komunistické strany Československa a získávat
pro ni stále širší vrstvy mládeže.
V neposlední řadě chceme řešit
oprávněné zájmy a potřeby mladých
lidí a vytvářet možnosti pro jejich
plné společenské uplatnění.
Pro posuzování výsledků naší
ideově výchovné práce je rozhodující,
jaké postoje zaujímají mladí lidé
ke straně a k její politice. Jde o klíčový
vztah, který určuje i další ideově
politickou orientaci každého člověka.
Právě proto zaměřujeme v období
50. výročí KSČ ideovou výchovu
na objasňování historické cesty komunistické
strany, jejího boje za práva pracujících
i její současné politiky. Náš
rok ideové výchovy vyvrcholí v dubnu besedami
mládeže a komunistů, které organizujeme
společně s orgány a organizacemi KSČ
pod názvem "Mládež, strana, budoucnost".
Chceme na nich s představiteli KSČ na všech
stupních hovořit o otázkách stranické
politiky. Jejich výsledkem by mělo být vysvětlení
důležitých faktů z minulých let,
ale také seznámení chlapců a děvčat
se současnou politikou strany, s perspektivami naší
společnosti a hlavně prohloubení vzájemných
vztahů mladých lidí a komunistů.
Pro důsledné uplatňování vedoucí
úlohy strany se začínají vytvářet
příznivé podmínky také tím,
že se stále rozšiřují řady
chlapců a děvčat. členů SSM,
kteří jsou navrhováni za členy strany.
My, členové Socialistického svazu mládeže,
považujeme členství ve straně za největší
čest a vyznamenání, kterého se dostává
nejlepším a nejuvědomělejším
z nás. Také besedy "Strana, mládež,
budoucnost" budou příležitostí
k tomu, abychom ze svých řad navrhli do KSČ
další chlapce a děvčata.
Straně a socialistické vlasti nemůžeme
darovat nic lepšího, než svou poctivou a nezištnou
práci. Ta je vedle celospolečenského významu
také důležitým činitelem prohlubování
a upevňování jednoty naší organizace.
Výsledky základních organizací a mládežnických
kolektivů i uzavírané závazky na počest
50. výročí KSČ a XIV. sjezdu svědčí
o tom, že se stále více mladých lidí
chce angažovat v tvořivé práci pro společnost.
Aktivizují se hlídky Reflektoru mladých,
dnes jich pracuje na závodech v ČSR již 940.
Zatím pomohly odhalit a likvidovat za více než
50 miliónů nadnormativních zásob.
Mládežnické kolektivy i jednotlivci dosahují
vynikajících výsledků. Za všechny
mohu jmenovat kolektiv soudruha Škriniara z Dolu ČSM,
v němž pracuje řada členů Socialistického
svazu mládeže a který dosáhl evropského
rekordu v ražení důlních chodeb. Tomuto
kolektivu byl jako prvnímu v republice udělen titul
"Brigáda 50. výročí KSČ".
Také přijímané závazky základních
organizací SSM na počest 50. výročí
ukazují, že mladí lidé přistupují
uvědoměle k potřebám rozvoje národního
hospodářství. Těší nás,
že většina závazků k 50. výročí
založení strany a XIV. sjezdu je reálných,
že jsou orientovány na plnění a překračování
výrobních úkolů stanovených
plánem, na dodržování technologické
a pracovní kázně, na snižování
vlastních nákladů a představují
také značný rozsah nejrůznější
brigádnické činnosti. Všechny dosavadní
výsledky pracovní iniciativy mládeže
tedy ukazují na to, že v květnu budeme moci
před stranu a veřejnost předstoupit s uspokojivými
výsledky.
Rozsah činnosti mládežnické organizace
se však nevyčerpává pouze účastí
na výrobním procesu, ideově výchovnou
prací nebo využíváním volného
času. Mladí lidé musí mít plnou
možnost podílet se také na řízení
společnosti a na rozhodování o její
budoucnosti. Je proto nutné, aby měli možnost
rozhodovat o tom, jak a jakým směrem se společnost
bude vyvíjet. Tuto možnost poskytuje mimo jiné
i aktivní činnost v zastupitelských orgánech
všech stupňů.
Musíme bohužel konstatovat, že v tomto ohledu
zatím nejsou plně využity všechny možnosti
pro zapojení mládeže tak, jak by si to současná
společenská situace vyžadovala. To si v naší
organizaci uvědomujeme a postupně se orientujeme
i na přípravu mladých lidí pro práci
v národních výborech, národních
i federálních orgánech, kde by se učili
řídit stát a rozhodovali o věcech
společných všem i o věcech, které
prospějí mladé generaci a její organizaci.
My mladí děkujeme straně za mnoho. Za to,
že žijeme v socialistickém státě
svobodných a rovnoprávných lidí, za
to, že nám strana vytváří široké
možnosti aktivně se účastnit na programu
budování socialismu. Být první, jít
v čele společenského pokroku bylo vždy
heslem naší strany, která již 50 let vede
dělnickou třídu Československa k socialismu.
Pokrokové organizace mládeže stály ve
v šech obdobích po jejím boku. Jsme hrdi na
to, že právě v roce 50. výročí
strany znovu takovou organizaci máme. Ujišťujeme
a slibujeme straně, že uděláme vše
pro to, abychom byli stále více její zálohou
a předním pomocníkem.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Tím
je pořad přihlášených řečníků
vyčerpán. Hlásí se ještě
někdo do rozpravy? /Nikdo./ Do rozpravy se nikdo nehlásí,
je tedy skončena.
Prosím nyní I. místopředsedu České
národní rady poslance dr. Vladimíra Ambruze,
aby přečetl návrh dopisu České
národní rady ústřednímu výboru
Komunistické strany Československa.
I. místopředseda ČNR dr. Ambruz: Vážené
soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vás seznámil
s návrhem dopisu, který hodláme odeslat ústřednímu
výboru Komunistické strany Československa.
"Ústřednímu výboru Komunistické
strany Československa, k rukám prvního tajemníka
soudruha dr. Husáka.
Vážené soudružky a soudruzi, na svém
plenárním zasedání dne 17. března
1971 vzpomněla Česká národní
rada 50. výročí založení Komunistické
strany Československa. Po slavnostním projevu předsedy
soudruha Evžena Erbana vystoupili představitelé
dalších politických stran, mládeže,
žen a inteligence, místopředsedové České
národní rady Věroslav Jedlička a František
Toman, poslankyně Marie Jarošová, poslanec
akademik Josef Charvát a poslanec Antonín Himl a
všichni se spontánně přihlásili
k hrdinným tradicím padesátileté práce
Komunistické strany Československa pro náš
pracující lid.
Česká národní rada u příležitosti
tohoto slavného jubilea vyjadřuje svůj obdiv
a úctu ke všemu, co za 50 let Komunistická
strana Československa dokázala vybudovat a bezvýhradně
se přihlašuje k výstavbě socialistické
společnosti v naší zemi, ale též
se zamýšlí nad tím, jak sama přispěje
a co může učinit k realizaci programu a politiky
vedoucí síly naší společnosti.
Už sám vznik České národní
rady je významným výsledkem politiky Komunistické
strany Československa, mezníkem v soužití
českého a slovenského národa.
Krizový vývoj let 1968 - 1969 vyvolaný protisocialistickými
silami zasáhl i Českou národní radu.
Teprve její nové vedení s rozhodnou aktivní
podporou všech poctivých komunistů i příslušníků
jiných politických stran a nestraníků
nastoupilo cestu směřující k zásadnímu
obratu, cestu další práce a úsilí
v duchu politické linie Komunistické strany Československa
a principů, které vytyčila pro činnost
Národní fronty. Dnes stojí Česká
národní rada a všichni její poslanci
pevně na platformě marxisticko-leninské linie
politiky Komunistické strany Československa a slavnostně
prohlašují, že dají všechny své
síly a schopnosti k jejímu důslednému
uskutečňování. Každý poslanec
České národní rady přispěje
k tomu svým dílem, svou prací nejen v zastupitelském
sboru, ale především politickou prací
ve svém obvodě, mezi svými voliči.
Česká národní rada ujišťuje
vedoucí orgány Komunistické strany Československa,
že svůj základní úkol vidí
v tom, jak nejlépe přispívat k vítězství
marxisticko-leninských idejí v zápase o myšlení
lidí, o jejich aktivitu a iniciativu při budování
naší socialistické společnosti. Tento
dopis vyjadřuje jednomyslnou vůli členů
České národní rady a byl všemi
poslanci schválen na dnešní plenární
schůzi.
Poslanci České národní rady
V Praze dne 17. března 1971"
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Soudružky
a soudruzi, jsou k přečtenému návrhu
dopisu nějaké připomínky nebo doplňky?
/Nebyly./ Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit
k hlasování.
Kdo souhlasí, aby Česká národní
rada odeslala ústřednímu výboru Komunistické
strany Československa dopis ve znění, jak
je přednesl I. místopředseda ČNR dr.
Ambruz, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Děkuji. Tím Česká národní
rada schválila jednomyslně znění dopisu,
který bude odeslán ústřednímu
výboru Komunistické strany Československa.