Středa 17. března 1971

Tato socialistická poučka platí stoprocentně i pro zdravotnictví. Jak jinak bychom byli mohli vymýtit např. dětskou obrnu, záškrt nebo neštovice, než povinným očkováním? Jak jinak bychom dokázali radikálně snížit incidenci tuberkulosy, prakticky likvidovat křivici, snížit úmrtnost novorozenců a kojenců, dvojnásobně prodloužit střední dobu života atd.? Leccos jsme ovšem nedovedli - např. snížit frekvenci chorob zaviněných průmyslovým a technickým znečištěním zevního prostředí, nebo lidskými slabůstkami, jako jsou cigarety nebo alkohol. I zde však máme do budoucna lepší vyhlídky, než jsou v permisibních populacích, kde se lidé utíkají při řešení svých osobních a interpersonálních problémů k heroinu, marihuaně a jiným drogám.

Objevy posledních asi 30 let nesmírně zmnožily v medicíně naše možnosti. Současně se však zkomplikovala jejich realizace. Žádná země a žádný společenský systém se zatím nemohl zcela vyrovnat s jistými rozpory mezi vzrůstajícími nároky obyvatelstva a jejich praktickým uspokojováním. Nemůžeme např. ani při nejlepší vůli a maximálním úsilí poskytnout transplantaci ledvin /neřku-li srdce/ všem, kdo by to potřebovali. Limitem je nejen technické a kádrové vybavení, ale už jenom dostupnost dárců. Ovšem tam, kde medicína zůstala soukromou záležitostí, kde je zbožím, které se prodává a kupuje, narůstají tyto rozpory do tragických rozměrů. Nejde pak už o transplantace a podobné vzácnosti, ale o medicínu všedního dne. Klasickým příkladem je země technicky tak vyspělá, jako je USA. Vynikající objevy, biologické medicínské světové senzace, se tam nestaly majetkem širokých vrstev. Tamní společenské uspořádání, na rozdíl od naší socialistické ústavy, neřadí zdraví mezi základní lidská práva. Proto tam má celá třetina obyvatel, tj. 60 - 70 milionů nedostatečnou lékařskou péči. V kojenecké úmrtnosti se octly Spojené státy v žebříčku civilizovaných zemí až na 18. místě, zatímco naše republika zaujímá čestné 3. místo! Přitom nemluvím o černém obyvatelstvu, kde je úmrtnost malých dětí dvojnásobná než u bílých.

My ovšem nepovažujeme lékařství za povolání, ale za poslání. Proto také neoddělujeme diagnosu a léčení od prevence, neodtrhujeme klasickou individuální medicínu od veřejného zdravotnictví. Socialismus včas pochopil, že lékařům musí ve veřejném zdravotnictví pomáhat sociologové, inženýři a politici, a ovšem - v jistém smyslu - i veškeré obyvatelstvo.

Také pro zdravotnictví, a zde víc než kde jinde, platí, že cílem našeho veškerého snažení je člověk! Proto se nezajímáme jen o nemoci, ale staráme se o nemocné. Sebelepší základní výzkum by se míjel užitkem, kdyby se zanedbala péče o lidi. Už jsem se zmínil o tomto tragickém rozporu v USA. Viděl jsem jej však také v některých rozvojových zemích, kde zřídili vynikající výzkumné ústavy, ale zdravotní péče o lidi je tam ubohá. V našem socialistickém zřízení podporujeme rovnoměrně obě složky, výzkum i léčebně preventivní péči, a vlastně ještě také třetí složku, která k tomu nerozlučně patří: výuku studentů, lékařů a středních zdravotníků, a zdravotní výchovu občanstva.

Víme ovšem o svých nedostatcích. Některým jsme se nemohli vyhnout. Žádné rozhodování není zcela chráněno před omylem. Dokonce jsme často museli postupovat jenom metodou zkoušky a omylu. To proto, že člověk je součástí nesmírně složitého přírodního ekosystému. Vzájemně zde na sebe působí živočichové, rostlinstvo, mikroby, plísně, výživa, fyzikální a chemické faktory zevního prostředí, ale také interpersonální vlivy, rozpornost genetiky a adaptací, intelektu a emocí, atd. Je to tak komplikovaný multifaktoriální systém, že jej nedovedeme vyjádřit rovnicí. Potřebovali bychom k tomu stovky a snad tisíce kinetických konstant, to dosud neumíme, a proto postupujeme zjednodušeně podle určitých modelů, při čemž musíme neustále korigovat odchylky. To na vysvětlenou, proč jsme se nemohli vyhnout omylům. Je však potěšující, že v našem zdravotnictví a sociální péči bylo omylů poměrně málo. Pokud byly, nebyly tak závažné, aby narušily celkový směr vývoje. Proto nám i velmi pokročilé státy světa závidí úroveň naší zdravotní a sociální péče. Je plodem nejen našeho dnešního socialistického zřízení, ale i socialistického smýšlení těch, kdo už před léty začali plánovat naše zdravotnictví a sociální péči. Kdyby se byli tehdy starali jen o současné problémy, nebyly bychom se hnuli z místa. Dokázali však hledět do budoucna. Názorným příkladem takového plánování do budoucna je nedávný akční program našeho ministerstva zdravotnictví. Podchycuje krátkodobé i dlouhodobé potřeby a úkoly tak, že nám bude vodítkem ne pro jednu, ale aspoň pro dvě pětiletky.

Končím tím, čím jsem začal. My zdravotníci máme proč se hlásit k 50. výročí KSČ. Socializace medicíny je jejím dílem. Je velkým úspěchem, že se povedla. V dějinách našeho lékařství je to revoluční událost. Nedostatky, které dosud máme, byly někdy zaviněny vadnou koncepcí. Častěji vyplynuly z myšlení lidí, kteří se nestačili ještě přizpůsobit a převychovat. Je nyní na nás, abychom to korigovali a započaté dílo se ctí dokončili.

Předseda E. Erban: Děkuji poslanci akademiku Charvátovi. Nyní má slovo poslanec. Antonín Himl.

Posl. Himl: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dnešní slavnostní zasedání České národní rady je příležitostí také pro nás, poslance - členy Socialistického svazu mládeže, abychom vyjádřili svůj vztah ke Komunistické straně Československa.

Před necelým měsícem jsme i my v Socialistickém svazu mládeže vzpomínali 50. výročí, kdy se česká a slovenská revoluční mládež rozhodla ustavit jednotný Svaz komunistické mládeže Československa. V padesátileté historii pokrokového mládežnického hnutí jsou vepsány mnohé hrdinské činy mládeže, která stála vždy po boku Komunistické strany Československa v boji za šťastnější budoucnost našeho lidu. Vážíme si obětavosti, nebojácnosti a třídního přesvědčení těch mladých lidí, kteří bez ohledu na překážky a perzekuci nastupovali a pracovali tam, kde to vyžadovaly zájmy dělnické třídy a neváhali v boji proti buržoazii a fašismu položit i své životy. Do historie, k jejímž tradicím se hrdě hlásíme, patří i vše pozitivní z práce Československého svazu mládeže, který za 25 let své existence pomohl získat celou jednu generaci chlapců a děvčat pro myšlenky socialismu.

V letech 1968-69 se reakci v ostrém třídním boji společně s destrukcí politického systému podařilo rozbít také jednotnou organizací dětí a mládeže. Trosky mládežnického hnutí - to bylo dědictví, které nám zanechaly pravicové a antisocialistické síly. I když s obtížemi, daří se nám za podpory a pod vedením KSČ destrukci překonávat a budovat znovu silnou, jednotnou organizaci - Socialistický svaz mládeže.

V období sjednocovacího procesu jsme si kladli otázky, jaké ideje, jaké principy a tradice budou tvořit základ naší organizace, aby to byl základ pevný a trvalý, aby to byl základ socialistické organizace mládeže leninského typu. Jestliže chceme vybudovat právě takovouto organizaci, nemohli jsme se přihlásit k jiným tradicím než k tradicím bojů dělnické třídy a Komunistické strany Československa. A jsou to také tradice Čs. komsomolu, Svazu mladých, ČSM, Leninského svazu mladých, které tvoří ve vývoji mládežnického hnutí kontinuitu revolučních sil, jež vždycky usilovaly o vítězství pracujícího lidu a společenský pokrok.

To, že se hlásíme k tradicím těchto organizací neznamená, že chceme kopírovat obsah a formy jejich práce. Pracujeme v jiných podmínkách a obsah i formy činnosti musíme volit tak, aby odpovídaly současným potřebám, aby vyhovovaly mentalitě dnešních mladých lidí. Co však máme společné s našimi předchůdci, co tvoří podstatu našeho sepětí s minulými tradicemi, je náš vztah ke Komunistické straně Československa. Tak jako dřívější pokrokové organizace mládeže i my v SSM vidíme svou sílu a oporu v Komunistické straně Československa a její marxisticko-leninské politice. Strana a její internacionální svazky jsou zárukou, že naše společnost nikdy nesejde na cestu, která by znamenala návrat ke kapitalismu, jsou zárukou cílevědomého a úspěšného budování socialistické společnosti.

Nedávný vývoj nás však poučil o tom, že ani za socialismu nelze spoléhat na automaticky kladné působení socialistických výrobních vztahů a politického systému. I socialistický stát a socialistické společenské organizace si musí stále uvědomovat, že v současné etapě existence dvou antagonistických světových soustav je ideologický boj jednou z hlavních forem vzájemného střetávání, v němž se nám každá nepřipravenost nebo opomenutí může vymstít. Náš úkol proto spočívá v neustálém překonávání přežitků buržoazní ideologie politicko-výchovným působením mezi občany naší republiky, zejména mezi mládeží. S tím musí jít ruku v ruce upevňování našeho národního hospodářství na základě pozitivního programu jeho rozvoje, který představuje politika KSČ.

Na těchto zkušenostech jsme postavili základy naší práce pro společnost i pro mladou generaci. Na prvé místo klademe ideovou výchovu. V našem ideovém působení je základní, abychom překonali iluze, destrukci hodnot a netřídní chápání řady jevů, jak se vytvořily ve vědomí mnoha mladých lidí zejména v letech 1968-69. Překonávání třídní dezorientace znamená v prvé řadě vysvětlovat a na argumentech dokazovat, jak zhoubně působila pravice a antisocialistické síly v těchto letech. Znamená to však také soustavně rozvíjet poznání teorie marxismu-leninismu mezi členy Socialistického svazu mládeže i ostatními mladým lidmi, seznamovat je s politikou Komunistické strany Československa a získávat pro ni stále širší vrstvy mládeže. V neposlední řadě chceme řešit oprávněné zájmy a potřeby mladých lidí a vytvářet možnosti pro jejich plné společenské uplatnění.

Pro posuzování výsledků naší ideově výchovné práce je rozhodující, jaké postoje zaujímají mladí lidé ke straně a k její politice. Jde o klíčový vztah, který určuje i další ideově politickou orientaci každého člověka. Právě proto zaměřujeme v období 50. výročí KSČ ideovou výchovu na objasňování historické cesty komunistické strany, jejího boje za práva pracujících i její současné politiky. Náš rok ideové výchovy vyvrcholí v dubnu besedami mládeže a komunistů, které organizujeme společně s orgány a organizacemi KSČ pod názvem "Mládež, strana, budoucnost". Chceme na nich s představiteli KSČ na všech stupních hovořit o otázkách stranické politiky. Jejich výsledkem by mělo být vysvětlení důležitých faktů z minulých let, ale také seznámení chlapců a děvčat se současnou politikou strany, s perspektivami naší společnosti a hlavně prohloubení vzájemných vztahů mladých lidí a komunistů.

Pro důsledné uplatňování vedoucí úlohy strany se začínají vytvářet příznivé podmínky také tím, že se stále rozšiřují řady chlapců a děvčat. členů SSM, kteří jsou navrhováni za členy strany. My, členové Socialistického svazu mládeže, považujeme členství ve straně za největší čest a vyznamenání, kterého se dostává nejlepším a nejuvědomělejším z nás. Také besedy "Strana, mládež, budoucnost" budou příležitostí k tomu, abychom ze svých řad navrhli do KSČ další chlapce a děvčata.

Straně a socialistické vlasti nemůžeme darovat nic lepšího, než svou poctivou a nezištnou práci. Ta je vedle celospolečenského významu také důležitým činitelem prohlubování a upevňování jednoty naší organizace. Výsledky základních organizací a mládežnických kolektivů i uzavírané závazky na počest 50. výročí KSČ a XIV. sjezdu svědčí o tom, že se stále více mladých lidí chce angažovat v tvořivé práci pro společnost. Aktivizují se hlídky Reflektoru mladých, dnes jich pracuje na závodech v ČSR již 940. Zatím pomohly odhalit a likvidovat za více než 50 miliónů nadnormativních zásob. Mládežnické kolektivy i jednotlivci dosahují vynikajících výsledků. Za všechny mohu jmenovat kolektiv soudruha Škriniara z Dolu ČSM, v němž pracuje řada členů Socialistického svazu mládeže a který dosáhl evropského rekordu v ražení důlních chodeb. Tomuto kolektivu byl jako prvnímu v republice udělen titul "Brigáda 50. výročí KSČ".

Také přijímané závazky základních organizací SSM na počest 50. výročí ukazují, že mladí lidé přistupují uvědoměle k potřebám rozvoje národního hospodářství. Těší nás, že většina závazků k 50. výročí založení strany a XIV. sjezdu je reálných, že jsou orientovány na plnění a překračování výrobních úkolů stanovených plánem, na dodržování technologické a pracovní kázně, na snižování vlastních nákladů a představují také značný rozsah nejrůznější brigádnické činnosti. Všechny dosavadní výsledky pracovní iniciativy mládeže tedy ukazují na to, že v květnu budeme moci před stranu a veřejnost předstoupit s uspokojivými výsledky.

Rozsah činnosti mládežnické organizace se však nevyčerpává pouze účastí na výrobním procesu, ideově výchovnou prací nebo využíváním volného času. Mladí lidé musí mít plnou možnost podílet se také na řízení společnosti a na rozhodování o její budoucnosti. Je proto nutné, aby měli možnost rozhodovat o tom, jak a jakým směrem se společnost bude vyvíjet. Tuto možnost poskytuje mimo jiné i aktivní činnost v zastupitelských orgánech všech stupňů.

Musíme bohužel konstatovat, že v tomto ohledu zatím nejsou plně využity všechny možnosti pro zapojení mládeže tak, jak by si to současná společenská situace vyžadovala. To si v naší organizaci uvědomujeme a postupně se orientujeme i na přípravu mladých lidí pro práci v národních výborech, národních i federálních orgánech, kde by se učili řídit stát a rozhodovali o věcech společných všem i o věcech, které prospějí mladé generaci a její organizaci.

My mladí děkujeme straně za mnoho. Za to, že žijeme v socialistickém státě svobodných a rovnoprávných lidí, za to, že nám strana vytváří široké možnosti aktivně se účastnit na programu budování socialismu. Být první, jít v čele společenského pokroku bylo vždy heslem naší strany, která již 50 let vede dělnickou třídu Československa k socialismu. Pokrokové organizace mládeže stály ve v šech obdobích po jejím boku. Jsme hrdi na to, že právě v roce 50. výročí strany znovu takovou organizaci máme. Ujišťujeme a slibujeme straně, že uděláme vše pro to, abychom byli stále více její zálohou a předním pomocníkem.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Tím je pořad přihlášených řečníků vyčerpán. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? /Nikdo./ Do rozpravy se nikdo nehlásí, je tedy skončena.

Prosím nyní I. místopředsedu České národní rady poslance dr. Vladimíra Ambruze, aby přečetl návrh dopisu České národní rady ústřednímu výboru Komunistické strany Československa.

I. místopředseda ČNR dr. Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem dopisu, který hodláme odeslat ústřednímu výboru Komunistické strany Československa.

"Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa, k rukám prvního tajemníka soudruha dr. Husáka.

Vážené soudružky a soudruzi, na svém plenárním zasedání dne 17. března 1971 vzpomněla Česká národní rada 50. výročí založení Komunistické strany Československa. Po slavnostním projevu předsedy soudruha Evžena Erbana vystoupili představitelé dalších politických stran, mládeže, žen a inteligence, místopředsedové České národní rady Věroslav Jedlička a František Toman, poslankyně Marie Jarošová, poslanec akademik Josef Charvát a poslanec Antonín Himl a všichni se spontánně přihlásili k hrdinným tradicím padesátileté práce Komunistické strany Československa pro náš pracující lid.

Česká národní rada u příležitosti tohoto slavného jubilea vyjadřuje svůj obdiv a úctu ke všemu, co za 50 let Komunistická strana Československa dokázala vybudovat a bezvýhradně se přihlašuje k výstavbě socialistické společnosti v naší zemi, ale též se zamýšlí nad tím, jak sama přispěje a co může učinit k realizaci programu a politiky vedoucí síly naší společnosti. Už sám vznik České národní rady je významným výsledkem politiky Komunistické strany Československa, mezníkem v soužití českého a slovenského národa.

Krizový vývoj let 1968 - 1969 vyvolaný protisocialistickými silami zasáhl i Českou národní radu. Teprve její nové vedení s rozhodnou aktivní podporou všech poctivých komunistů i příslušníků jiných politických stran a nestraníků nastoupilo cestu směřující k zásadnímu obratu, cestu další práce a úsilí v duchu politické linie Komunistické strany Československa a principů, které vytyčila pro činnost Národní fronty. Dnes stojí Česká národní rada a všichni její poslanci pevně na platformě marxisticko-leninské linie politiky Komunistické strany Československa a slavnostně prohlašují, že dají všechny své síly a schopnosti k jejímu důslednému uskutečňování. Každý poslanec České národní rady přispěje k tomu svým dílem, svou prací nejen v zastupitelském sboru, ale především politickou prací ve svém obvodě, mezi svými voliči.

Česká národní rada ujišťuje vedoucí orgány Komunistické strany Československa, že svůj základní úkol vidí v tom, jak nejlépe přispívat k vítězství marxisticko-leninských idejí v zápase o myšlení lidí, o jejich aktivitu a iniciativu při budování naší socialistické společnosti. Tento dopis vyjadřuje jednomyslnou vůli členů České národní rady a byl všemi poslanci schválen na dnešní plenární schůzi.

Poslanci České národní rady

V Praze dne 17. března 1971"

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Soudružky a soudruzi, jsou k přečtenému návrhu dopisu nějaké připomínky nebo doplňky? /Nebyly./ Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí, aby Česká národní rada odeslala ústřednímu výboru Komunistické strany Československa dopis ve znění, jak je přednesl I. místopředseda ČNR dr. Ambruz, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji. Tím Česká národní rada schválila jednomyslně znění dopisu, který bude odeslán ústřednímu výboru Komunistické strany Československa.

Soudružky a soudruzi, přerušuji nyní schůzi na 15 minut.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP