Česká národní rada 1969 – 1971

V poslední době se velmi obtížně vyrovnáváme s nepříznivou situací v zajištění zdravotnictví pracovními silami, zejména středními a pomocnými kádry. Ke stabilizaci pracovních sil v pohraničí významně přispěla opatření vlády ČSR o poskytování příplatků pro pracovníky ve zdravotnictví pracující trvale v pohraničí. S otázkou stabilizace kádrů ve zdravotnictví souvisí úzce i otázky mezd za tuto společensky významnou práci. Oddalování postupné přestavby mezd pracovníků ve zdravotnictví může zhoršit současnou nepříznivou situaci, kdy pro nedostatek středně zdravotnických pracovníků jsou nevyužity stovky, ba tisíce lůžek v nemocnicích, na něž pacienti dlouhou dobu čekají. Jsou to skryté vlastní rezervy, jejich využití však nezávisí jen na zdravotnictví. V plánu na rok 1971 nejsou vytvořeny dostatečné předpoklady pro umístění všech absolventů škol zdravotnického směru /středních a vysokých/; vycházím proto z toho, že při realizaci navrhovaného usnesení vlády budou vytvořeny předpoklady k umístění těchto absolventů. Přitom předpokládám, že v takových případech, kde by nebylo možno řešit jejich umístění v rámci plánu, bude příslušným organizacím umožněno umístit absolventy nad rámec plánem schváleného přírůstku pracovníků.

Výbor při svém jednání o návrhu rozpočtu na rok 1971 závěrem konstatoval, že i když návrh rozpočtu kapitoly zdravotnictví nezakládá výrazné změny v rozvoji zdravotnictví, je možno na základě principů maximální hospodárnosti zajistit kvalitnější provádění zdravotní péče o naše obyvatelstvo.

Největší část prostředků sociálního zabezpečení připadá i v roce 1971 na krytí zákonných nároků obyvatel na důchodové zabezpečení. Tato rozpočtová položka roste rok od roku, protože neustále přibývá obyvatelstva vyšších věkových skupin. S tím je třeba počítat i do budoucna a vytvářet předpoklady, aby úměrně s tím rostl i počet obyvatel v produktivním věku. Proto naše sociální politika by měla být zaměřena dvěma směry: jednak na realizaci potřebných opatření na úseku populační politiky a společenské pomoci rodinám s dětmi, jednak na opatření na úseku důchodového zabezpečení, kde není doposud vyřešena otázka postupné přestavby důchodů. Konkrétní opatření na obou těchto úsecích byla provedena v letošním roce, a sice poskytování mateřského příspěvku při narození druhého dítěte a úprava některých nízkých důchodů. Tato opatření by však neměla zůstat dlouho ojedinělými, a měla by být v nejbližší době následována dalšími opatřeními. na ně navazujícími. Zkušenosti ze zahraničí nás učí, že nikoliv jedno opatření, ale celý soubor opatření může teprve vytvořit propopulační klima, včetně řešení bytové otázky mladých. Nesmíme přitom také zapomínat, že končí pomalu početně silné ročníky žen ve fertilním věku a až nastoupí početně slabé ročníky žen, nepomohou nám sebelepší opatření. Pro rok 1971 se nepočítá v rozpočtu s dalšími sociálními opatřeními zásadního charakteru. Věříme však, že v tomto prvním roce páté pětiletky budou vytvořeny takové ekonomické předpoklady, aby výše zmíněná opatření na podporu populace a řešení postupné přestavby důchodového zabezpečení mohla být realizována hned v následujících letech této pětiletky, event. v příznivém případě ještě koncem roku 1971.

Vážené soudružky a soudruzi, závěrem svého diskusního příspěvku bych chtěl jménem zdravotního a sociálního výboru říci toto:

Jsme si vědomi toho, že úroveň zdravotnictví a sociálního zabezpečení můžeme zlepšit jen v závislosti na celkovém rozvoji národního hospodářství. Pokládáme však za nezbytné, aby v současných ekonomických podmínkách bylo naše úsilí zaměřeno na řešení výše zmíněných hlavních článků, které jak z hlediska odvětví, tak i celého národního hospodářství mají rozhodující význam.

Jménem zdravotního a sociálního výboru ČNR doporučuji schválit vládní návrh zákona ČNR o státním rozpočtu ČSR na rok 1971 ve znění předloženém vládou.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Nyní bude hovořit posl. ing. Zíka.

Posl. ing. Zíka: Vážená Česká národní rado!

V souvislosti s projednáváním návrhu zákona ČNR o cílech a hlavních úkolech státního prováděcího plánu rozvoje národního hospodářství ČSR a státního rozpočtu na rok 1971 bych chtěl ve svém vystoupení upozornit na některé kladné jevy, ale i záporné souvislosti spojené s plánem v resortu zemědělství a výživy, lesního a vodního hospodářství.

Srovnáme-li zajištění plánu roku 1970 s finančními i materiálovými prostředky s návrhem roku 1971, je nutno konstatovat a kladně hodnotit, že se daří řadu dříve narůstajících a skoro neřešitelných nedostatků a potíží postupně odstraňovat. K nejpodstatnějšímu zlepšení dochází zejména v oblasti zásobování zemědělství chemickými prostředky, zejména průmyslovými hnojivy. Úspěchem je, že se podstatně řeší kvantita, neboť přísliby hovoří o dalším zvýšení dodávek NPK o 10 - 13 kg na každý hektar půdy. Radostné je, že se lepší i sortiment a jeho kvalita.

Je samozřejmé, že nejsou vyřešeny všechny problémy s tím spojené, ale přesto je třeba soudruhům v průmyslu i ostatním složkám za tyto počiny poděkovat.

Stále však závažným momentem zůstává zásobování zemědělství vápenatými hnojivy, neboť přislíbená výše dodávek ministerstvem stavebnictví neodpovídá ani zdaleka požadavkům zemědělství. Chci znovu zdůraznit, že nedostatek vápna v půdě podmiňuje hektarové výnosy, dokonce limituje využití všech ostatních průmyslových hnojiv a přitom jde o surovinu, které máme dostatek a z vlastních zdrojů. Za 4 minulé roky dostalo zemědělství o 36 procent více průmyslových hnojiv, ale o 40 % méně mletého vápence. Do budoucna nelze přihlížet ke stavu, že v napjaté zahraniční bilanci draze platíme nákupy fosforu a v půdách jej pak znehodnocujeme. Kladný počin ve prospěch zemědělství je i v tom, že 56 položek včetně hnojiv je závaznou směrnicí plánu a dalších 46 je orientačních.

Je jedině správné, aby se jejich počet do budoucna ještě zvýšil, neboť má-li zemědělsko-potravinářský komplex být garantem za výživu celé společnosti, musí dostat přímé záruky v dodávkách materiálních potřeb k zajištění výroby.

Na zemědělství a potravinářský průmysl klade národohospodářský plán na r. 1971 velmi náročné úkoly. Hrubá zemědělská produkce má ve srovnání s očekávanou skutečností letošního roku vzrůst v r. 1971 o dalších 2,6 %, což reprezentuje zemědělské produkty v celkové hodnotě vyjádřeno ve stálých cenách 1300 mil. Kčs. Zhruba stejným tempem se má přitom zvýšit i tržní zemědělská produkce. V souladu s postupnými cíli racionalizace výživy obyvatelstva se koncentruje zvýšení tržní produkce do živočišných výrobků, jejichž dodávky do centralizovaných státních fondů vzrostou o 3,2 %. Proti skutečnosti r. 1970 to znamená zvýšení dodávek jatečných zvířat a drůbeže o dalších více než 44 tis. tun v živé váze a mléka o 140 mil. litrů, přičemž se předpokládá dosažení stejně vysoké úrovně výroby vajec, jaká byla v letošním roce.

Dodávky potravin pro vnitřní a zahraniční obchod se mají zvýšit zhruba téměř o 2 mld. Kčs, tj. o 3,7 %. Podíl potravin a zemědělských produktů tím přesáhne 52 % celkového maloobchodního obratu. Nejnáročnějším úkolem v tomto směru je zabezpečení plánovaného objemu výroby a dodávek jatečných zvířat, a tím i masa na kosti a masných výrobků, kde jde o rekordní výši 868,2 tis. tun v živé váze. V souvislosti s tím se jeví jedním z nejužších míst plánu zemědělské výroby na r. 1971 schodková bilance krmiv v zrninách. Letos v důsledku nižší sklizně obilovin poklesla jejich výroba o více než 300 tis. tun. To v praxi znamená, že s podstatně menším krmným fondem jadrných krmiv krytých zhruba na 85 % máme vyrobit o 44 tis. tun masa více než v roce 1970. Přesto, že vláda se tuto situaci snaží řešit zvýšením dovozu 260 tis. tun zrnin z kapitalistických států, zůstávají vztahy v této oblasti plánu značně napjaty.

Předběžné propočty ukazují, že se bude nedostávat přibližně 100 tis. tun krmných směsí. Za této situace považuji za rozhodující, aby byl zabezpečen dostatek kvalitních komponentů do směsí a tím i vytvořeny předpoklady pro jejich vysokou kvalitu, zabezpečeno bezpodmínečné dodržování kázně při jejich výrobě a maximálně efektivní jejich využití. Bude to klást vysoké nároky na ministerstvo zemědělství a výživy i ostatní složky řízení při hospodaření s centrálním fondem krmiv. Zemědělské podniky pak musí věnovat veškerou péči využití statkových objemných krmiv, kterých se urodilo letos dostatek.

Dalším závažným problémem v plánu zemědělské výroby na r. 1971 je výroba potřebného množství žita a brambor. Považuji za nutné upozornit na tyto problémy již nyní, kdy je ještě dostatek času pro potřebná opatření. U žita, jehož osevní plochy a tím i výroba neustále klesají, jde zejména o ekonomická opatření, zatímco u brambor především o vyjasnění otázek dovozu výkonné techniky pro jejich sklizeň a vyjasnění otázek rozsahu brigád včetně finančních otázek s tím souvisejících.

Nejvážnější situace vůbec z hlediska zajišťování potřeb je u zemědělské techniky, ale i u dalších nezbytných materiálových potřeb, jako jsou lehké oleje, pneumatiky, obaly apod. Není přece dobrý stav v tom, že se nedostává na požadavek resortu více než 3500 traktorů, kolem 8 tis. vlečných vozů, další tisíce samosběracích vozů a řada další techniky. Že nejsou zajištěny náhradní díly a dokonce že není dostatek finančních prostředků k modernizaci a doplnění stavů obilních kombajnů. Zdůrazňuji to zejména proto, že jsme v období zpracování výrobně finančních plánů v zemědělských podnicích. A zemědělci se právem ptají, s čím mohou počítat, jak tedy materiálně bude zemědělská výroba v příštím roce zabezpečena. Totéž by se dalo aplikovat na řešení problémů stavu krav a prasnic jako stěžejní otázky rozvoje živočišné výroby. Zdá se mi, že se zde ne dost komplexně řeší řada problematik, zejména v technické sféře, a v daném okamžiku se tedy pokles stavů dojnic a prasnic snažíme zastavit administrativní metodou - rozpisem stavů na podniku. To ale rovnici "lidé-technika-produkce-stavy" vůbec neřeší.

Nechci zvlášť zdůrazňovat a rozvádět potřeby řešení investic zemědělsko-potravinářského komplexu. Připomínám pouze, že omezování limitů na výstavbu specializovaných, vysoce koncentrovaných podniků prvovýroby vytvoří těžko řešitelný stav koncem příští pětiletky, že zastaralé a nízkokapacitní potravinářské provozy se postupně stávají limitujícím faktorem rozvoje zemědělské výroby a že způsob skladování obilí v průběhu sklizně a po sklizni je stále nepostačující a se zhoršující se tendencí a vysokými ztrátami. Vyslovuji pouze přání, aby závaznost limitů investic byla stejná jak v zemědělství, tak v ostatních resortech i v odvětvích národního hospodářství.

Dovolte mi, abych ještě zaujal některá stanoviska a zdůraznil význam a potřebu realizace některých požadavků resortu lesního a vodního hospodářství, který má zvláštní postavení a důležitost nejen pro rozvoj našeho národního hospodářství, ale i celé hospodářství.

Vztah ministerstva lesního a vodního hospodářství ke státnímu rozpočtu má trvale pasívní saldo, neboť potřeby resortu převyšují tvorbu zdrojů. Chci ale zdůraznit, že na tomto vztahu ke státnímu rozpočtu se podílí značnou měrou potřeby celospolečenského významu, které resort jako gestor přírodního prostředí musí zajišťovat. Proto je správné dívat se na některé položky rozpočtu tohoto odvětví jako na dlouhodobě působící vklady do terciální sféry.

Ani letošní rozpočet neřeší komplexně potřeby odvětví. Dále se prohlubují disproporce mezi zdroji a potřebou, zejména u investic v lesích i ve vodním hospodářství. Jsme si vědomi napjatosti ve zdrojích státního rozpočtu, který nedává možnosti okamžitého řešení. Upozorňujeme však na nutnost postupného odstraňování nedostatků v souladu s další tvorbou zdrojů v národním hospodářství v příštích obdobích.

Radostné je zjištění, že původní plán těžby 8 650 000 plm dřeva, potvrzený ministerstvem plánování, zhruba odpovídá nebo jen nepatrně překračuje roční přírůstek v našich lesích. Je ale nutno postupně odmítat některé tendence projevující se zejména v minulosti, řešit napjatost vztahů na zahraničních trzích zvýšením těžby a vývozu jehličnatého dřeva jako meziproduktů. Vždyť se jedná o jeden s nemnoha vlastních surovinových zdrojů.

V minulých letech nebyly v plánu dostatečnou měrou zajišťovány dovozy techniky pro lesní hospodářství. Tento stav způsobil, že bylo nutno potřebné dovozní objemy zajišťovat řadou mimořádných opatření, jako požadováním návratného devizového úvěru, překračováním vývozu surového dříví a tím zajišťování dovozních možností v lepším poměru než stanovily regulační zásady. Proto docházelo k nekoordinovaným vývozům, které se uskutečňovaly buď na úkor dodávek dřeva v tuzemsku nebo pro jejich realizaci docházelo k neregulovanému překračování těžeb, hlavně jehličnatého dříví.

Proto si myslím, že je oprávněný požadavek resortu na postupné nahrazování živé práce prací zhmotnělou, neboť počty pracovníků v lesích se stávají nebo již staly limitujícím činitelem pěstění i těžby. Vláda by se měla tedy zabývat celý m programem intenzívní technizace prací v lesním hospodářství tak, jak je resortem zpracován a najít prostředky k jeho postupné realizaci.

Při diskusi k rozpočtu na letošní rok jsme kladně hodnotili snahu resortu o řešení bytového problému v souvislosti se zajištěním pracovních sil. Můžeme konstatovat, že skutečnost odpovídá zhruba předpokladům, neboť na úseku lesů je anebo bude dáno do používání přes 500 bytů formou výstavby rodinných domků. Stabilizace pracovních sil ale vyžaduje, aby i nadále nebyly omezovány potřebné objemy prostředků ze státního rozpočtu, určené jako příspěvky na bytovou výstavbu v lesním hospodářství. Naopak, je nutno najít zdroje na řešení, odpovídající výši nájemného, a tím vytvořit další stimul stabilizace lidí i v odloučených místech.

To jsou ale nejen problémy lesů, ale i problémy zemědělství, kde postupně dochází k paradoxům, že budeme mít byty, mnohde ale prázdné, neboť nájemné neodpovídá výdělkovým možnostem pracovníků.

S rozvojem společnosti soustavně vzrůstá význam vodního hospodářství. Chceme-li, aby plnilo nejen v současnosti, ale i v budoucnosti své základní úkoly, je nutno, abychom všichni spolupůsobili na rozdělení prostředků ve prospěch těchto úkolů, nezbytných a podmiňujících podle našeho názoru současnou, ale hlavně budoucí industrializaci tohoto státu.

Je ale rovněž třeba, aby každý obor si vzal svou část hmotné odpovědnosti. Vždyť není správné, aby do nekonečna celou tíhu nesl státní rozpočet, a to konkrétně v kapitole 42. Není únosné, aby veškeré vodohospodářské investice byly dotovány stoprocentně ze státního rozpočtu.

Při stávajícím systému je dosavadní způsob financování investic zachováván. Ekonomická hlediska při investičním záměru jsou pak často potlačena a k hlubšímu propojení celospolečenských zájmů se zájmy podniků nedochází. Je nutné část nákladů přesunout v alikvotních podílech na uživatele. K tomuto závěru dochází i vyhodnocení experimentu v soustavě řízení v odvětví vodního hospodářství. Upozorňuji, že oddalování realizace tohoto nového způsobu financování vodohospodářských investic je na úkor státního rozpočtu.

U investic do vodního hospodářství také vzniká velmi napjatý stav, neboť trvalé krácení limitů na vodohospodářské investice může mít nedobré následky. Současný objem prostředků stěží stačí na dokončení rozestavěných staveb, takže se může stát, že voda se stane limitujícím činitelem další plynulé výstavby bytů, což by nepůsobilo kladně ani ekonomicky, ani společensky.

Tři nově zahajované akce tyto problémy neřeší. Je třeba upozornit na nutnost realizace dalších investic, zejména tam, kde jde o odstranění reálného nebezpečí vzniku rozsáhlých povodňových škod a havarijních situací na tocích, které se opět odsunují do dalších let, čímž dochází k riziku, že investiční náklady v době, kdy bude moci dojít k realizaci, budou značně vyšší, nehledě na různá nebezpečí, která hrozí za současné situace. Tak se vyhrocuje situace na Příbramsku, v Brně, na Gottwaldovsku, v severních Čechách a jinde.

Samozřejmě, že na druhé straně je třeba dát větší důraz ze strany resortu, ale i všech dalších zainteresovaných orgánů a organizací na dokončování rozestavěných staveb. Je přece neúnosný stav, aby u 16 akcí došlo v průměru ke 14měsíčnímu prodloužení rozestavěnosti, nebo aby u 13 staveb nad 1,5 mil. Kčs, které jsou zařazeny do jmenovitého seznamu dotovaných staveb v roce 1971, představoval zvýšený rozpočtový náklad 638 mil. Kčs.

Nutnost řešení signalizuje i skutečnost, že stavební kapacity pro výstavbu vodohospodářských zařízení se ztrácejí. Podnik vodních staveb postupně zajišťuje úkoly jiným resortům a tím se vytváří napjatý vztah mezi potřebou a kapacitou stavebních podniků v celém vodním hospodářství.

Několik slov k fondu vodního hospodářství. Jde jistě o jeden z nejúčinnějších ekonomických nástrojů při praktické realizaci péče o ochranu závažné složky přírodního prostředí, a to čistoty vodních toků. Vždyť do něho plynou především náhrady na vypouštění znečišťovaných nebo nedostatečně čištěných odpadních vod do vodotečí a přirážky k těmto náhradám. Ovšem placení náhrad podle vládní vyhlášky č. 16/1966 Sb., je jedním z prostředků, které vedou k postupnému odstranění nepříznivého stavu čistoty vodních toků.

Cílů, které vládní vyhláška sleduje, lze však dosáhnout jedině tehdy, nutí-li placení náhrad skutečně k budování čistíren odpadních vod a je-li tedy ekonomicky výhodnější odpadní vody před jejich vypouštěním do vodních toků řádně čistit než je nečistit a platit náhrady. Dosavadní zkušenosti s vládní vyhláškou č. 16/1966 Sb., dokumentují některé její přednosti i zápory. Zápory by měly být předmětem řešení navržené novelizace vládní vyhlášky, jejíž realizace by se již neměla dále odkládat Jistě se brzy najde pochopení jak v resortu zemědělství, konkrétně u cukrovarů, tak i u některých krajských národních výborů, že i jimi řízené podniky budou respektovat novelizaci vyhlášky a potvrdí ji. Vždyť to není jen otázka ministerstva lesů a vodního hospodářství jako gestora čistoty toků, ale významná celospolečenská záležitost.