Přitom rozpočet ČSR obsahuje ve vládní
rezervě prostředky na krytí některých
potřeb nad rámec rozpočtů národních
výborů.
Jde zejména o výdaje na rozvoj pohraničí
ve výši 850 mil. Kčs; rezerva na urychlení
prací v hlavním městě Praze činí
500 mil. Kčs. Vzhledem k tomu, že rozvoj hlavního
města Prahy je významnou politickou i ekonomickou
otázkou celostátního charakteru, je dohodnuto
s federálními orgány, že případné
překročení této rezervy bude uhrazeno
z federálního rozpočtu, aby finanční
prostředky nebyly zábranou v účinném
řešení problémů Prahy.
Ve vládní rezervě uvažujeme s částkou
220 mil. Kčs na výstavbu tělovýchovných
zařízení. Chceme z ústředního
rozpočtu podpořit účelný rozvoj
těchto objektů, zejména zlepšení
podmínek pro sport mládeže.
Na údržbu a obnovu historických jader některých
měst máme mimo rozpočet rezervu 50 mil. Kčs,
na lázeňství rovněž 50 mil. Kčs.
Pokud jde o údržbu silnic, mimo místní
komunikace, je v rozpočtu r. 1971 zabezpečena částka
3 mld. Kčs, která odpovídá letošní
skutečnosti i pohotovým kapacitám.
Jak se státní rozpočet zabezpečuje.
Ke splnění úkolů státního
rozpočtu na r. 1971 byla vládou přijata nezbytná
opatření. Byly také vytvořeny nutné
právní předpoklady.
Česká národní rada na svém
posledním zasedání schválila novelizaci
zákona o podnikových daních a zákona
o důchodové dani. U ostatních ekonomických
nástrojů vycházíme z usnesení
federální vlády č. 170/70 a usnesení
vlády České socialistické republiky
č. 201/70 o soustavě řízení
v roce 1971.
Jedním z nejdůležitějších
opatření pro příští rok
je redistribuce zisku a odpisů ze základních
prostředků uvnitř výrobních
hospodářských jednotek a mezi nimi navzájem.
Redistribuce bude prováděna formou dodatkových
odvodů, které budou podnikům určovat
VHJ a výrobním hospodářským
jednotkám příslušná ministerstva.
Dodatkové odvody budou stanoveny v ročních
prováděcích finančních plánech
a v průběhu roku nesmí být měněny.
Z těchto prostředků budou ministerstva poskytovat
prostředky výrobním hospodářským
jednotkám a VHJ podnikům v souladu s plánovanou
koncepcí rozvoje a na předem plánované
potřeby. Základem redistribuce budou především
závazné úkoly a limity. Při rozpisu
státního plánu a státního rozpočtu
budou muset ministerstva, zejména ministerstvo průmyslu,
provést velmi náročnou operaci: podnikům,
které mají nadbytek prostředků, část
těchto zdrojů odčerpat a podnikům,
které mají nedostatek prostředků,
zdroje přidělit. To se jistě neobejde bez
problémů. Navíc bude nutno postupovat tak,
aby redistribucemi nebyly zastírány rozdíly
mezi dobře a špatně hospodařícími
podniky.
Odvody odpisů jsou pro rok 1971 v zásadě
ponechány v dosavadní podobě. I u nich se
zavádí redistribuce uvnitř VHJ i mezi nimi.
Část odpisů plynoucích do státního
rozpočtu se však snižuje, aby se odpisy více
podílely na financování investic přímo.
Vláda schválila v usnesení o státním
rozpočtu na rok 1971 opatření pro poskytování
státních dotací na investiční
výstavbu hospodářských organizací.
Toto opatření znamená podstatné zpřísnění
podmínek pro jejich poskytování. Při
jejich nedodržení se dotace neuvolní, sníží,
popřípadě odejme. Při poskytnutí
dotací bude zvažována i důchodová
situace investora a jeho nadřízených orgánů.
V příštím roce bude dále prohloubena
činnost finanční, cenové i mzdové
kontroly s cílem operativně odhalovat závady
v hospodaření a přijímat účinná
opatření. Upevnění finanční
disciplíny ovšem nemůže spočívat
jen na využívání ekonomických
podnětů a přísné kontrole a
revizi.
Vycházíme z toho, že v rozvoji socialistického
hospodářství musí sehrát významnou
úlohu socialistické uvědomění
všech pracujících.
Proto také počítáme při zabezpečování
a realizaci státního plánu a státního
rozpočtu s větším působením
morálních faktorů a s rozvojem pracovní
iniciativy pracujících. S postupující
konsolidací celého našeho veřejného
života se začalo slibně rozvíjet i hnutí
závazků a socialistické soutěže.
Z podnětu byra ÚV KSČ pro řízení
stranické práce v českých zemích
se v říjnu letošního roku konal společný
aktiv vlády ČSR a České rady odborových
svazů, jehož úkolem bylo podchytit rozvíjející
se iniciativu pracujících, vyměnit si zkušenosti
a stanovit hlavní směry zaměření
této iniciativy, zbavené dřívější
formálnosti. Ukazuje se, že aktiv našel odezvu
mezi pracujícími jak ve výrobní, tak
i nevýrobní sféře, zejména
v širokém závazkovém hnutí k
50. výročí KSČ a toto hnutí
již přináší první výsledky.
Soudružky a soudruzi, předložené vládní
návrhy státního prováděcího
plánu a státního rozpočtu na r. 1971
mají působit k optimálnímu proporcionálnímu
rozvoji národního hospodářství
České socialistické republiky i celé
Československé socialistické republiky tak,
aby byl zabezpečen další růst životní
úrovně a posílena ekonomická základna
naší společnosti.
Ujišťuji vás, že při sestavování
návrhu státního rozpočtu na r. 1971
a při jeho projednávání s jednotlivými
resorty a ústředními orgány byly vzaty
v úvahu připomínky jednotlivých výborů
České národní rady.
Jménem vlády České socialistické
republiky navrhuji, aby Česká národní
rada schválila předložený návrh
zákona.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudruhu
ministrovi financí za jeho projev. Máme ještě
do přestávky na večeři několik
minut času. K tomuto bodu programu je přihlášeno
9 řečníků, a to soudruzi Hechtová,
Springer, Zíka, Brabec, Latner, Vodička, Michele,
Vybral a Příhoda.
Doporučuji, abychom do 30minutové pauzy vyslechli
ještě diskusní příspěvek
soudružky prof. Hechtové. Prosím, aby se ujala
slova.
Posl. prof. Hechtová: Soudružky a soudruzi
poslanci, kulturní a školský výbor na
své schůzi dne 26. a 27. 11. projednal 6 kapitol
rozpočtu ČSR, které jsou mu přiděleny.
Je to školství, kultura, Akademie věd, rozhlas,
televize a úřad pro tisk a informace. Kulturní
a školský výbor konstatoval, že při
projednávání rozpočtu docházelo
jen k menším rozporům mezi resorty a ministerstvem
financí a že všechny tyto rozpory byly v předběžných
jednáních vysvětleny a vyřešeny.
Proto také členové kulturního a školského
výboru souhlasili s návrhem rozpočtu jednotlivých
kapitol a také doporučují dnešnímu
plenárnímu zasedání, aby návrh
těchto kapitol rozpočtu schválilo.
Vycházeli jsme přitom z dané reality a ekonomických
možností, ale bylo by neodpovědné, kdybychom
neukázali na některé vážné
problémy, které návrh státního
rozpočtu ČSR na rok 1971 neřeší
a zatím řešit nemůže. Proto kromě
usnesení k jednotlivým rozpočtovým
kapitolám přijal kulturní a školský
výbor návrh usnesení k celé oblasti,
kterou obhospodařujeme. V tomto usnesení se konstatuje:
že doporučení, obsažená v usneseních
výboru při projednávání návrhu
rozpočtu na r. 1970 nebyla plně vzata v úvahu
při přípravě návrhu rozpočtu
na r. 1971. To se týká zvláště
rozpočtových kapitol Čs. televize, ČSAV,
Čs. rozhlasu, vydavatelské činnosti a některých
částí rozpočtu kapitol školství
a kultura. Výbor je si přitom plně vědom
hospodářské situace našeho státu
a nutnosti postupného řešení problémů
nahromaděných za poslední léta.
Výbor dále upozorňuje na neustálé
zhoršování materiálního, zejména
investičního zabezpečení rozvoje školství,
vědy, Čs. televize a některých úseků
kultury, což ve svých důsledcích může
mít negativní vliv na ideologicko-politickou konsolidaci
této oblasti, která ve srovnání se
stavem existujícím ve většině
socialistických zemí vážně zaostává
za naléhavými potřebami počínající
vědeckotechnické revoluce v naší zemi.
Dovolte mi několik málo příkladů,
kterými bych konstatování kulturního
a školského výboru konkretizovala. V oblasti
školství se počítá v návrhu
pětiletého plánu s 2,4 mld. Kčs na
havarijní stav 174 škol. Upozorňujeme, že
havarijní školy neustále narůstají,
poněvadž současná úroveň
údržby představuje jen asi 2,5 % hodnoty základních
fondů.
V charakteristice státního rozpočtu, kterou
jsme dnes dostali - to je ta růžová knížka
- se konstatuje, že celkové výdaje min. školství
jsou proti dřívějším letům
vyšší. Ale na druhé straně je třeba
vidět zvyšování cen, zejména
stavebních prací. V r. 1965 byly náklady
na vybudování jedné učebny v průměru
300 tis. Kčs, zatímco v r. 1970 činí
více než 1 mil. Kčs.
Neřešenou otázkou jsou platy učitelů.
Návrh rozpočtu na platy učitelů stačí
pouze na provedení zákonných postupů
a mimořádných odměn. Chtěla
bych jen konstatovat, že v třiceti letech má
učitel, který dnes podle našich zákonů
musí mít vysokoškolské vzdělání,
zhruba 1500 brutto platu měsíčně.
Po dvaceti až třiceti letech služby nejvyšší
částka, které může učitel
dosáhnout, činí měsíčně
2300 brutto. Srovnáme-li to s jinými kategoriemi
vysokoškoláků, vidíme, že učitelské
povolání nemůže být atraktivní
pro muže a tak docházíme k nezdravé
feminizaci, která stále více narůstá.
Přitom je jasné, že na mateřských
školách a na I. stupni škol je přirozené,
aby tam byly učitelky. Ale máme vyšší
stupně, kde poměr by měl být takový.
jako je v rodině, tj. 50 %, a to zatím není.
Další oblast, která není zajištěna,
je modernizace školství - tím nemíním
jen magnetofony a jiné přístroje, míním
tím metodickou modernizaci. Domníváme se,
že zlepšení úrovně základního
školství by přinesla např. diferenciace
volitelnými předměty. Ministerstvo školství
vychází však vždy z toho, že doporučuje
národním výborům, aby realizovaly
různá opatření v rámci schváleného
plánu pracovníků a rozpočtu. Kdyby
se tyto věci měly skutečně realizovat,
znamenalo by to 150-160 mil. Kčs ze státního
rozpočtu.
Roste tlak, aby se zvyšoval počet hodin věnovaných
občanské výchově. Jenom zvýšení
výuky tomuto předmětu o 1 hodinu týdně
by představovalo náklad 20 mil. Kčs.
Na straně 15 materiálu Nejvyššího
kontrolního úřadu se říká:
"Nároky na státní rozpočet ovlivňuje
po několik let též vývoj průměrných
nákladů na výuku 1 žáka v souvislosti
s časovým zpožděným prováděním
organizačních opatření vzhledem k
trvalému poklesu žáků ve vyšších
ročnících 9letých škol."
I když jsme v doporučení našeho kulturního
a školského výboru navrhovali ministerstvu
školství, aby této otázce věnoval
pozornost, přesto je třeba konstatovat, že
nemůžeme od toho mnoho očekávat. Máme
velký počet škol, asi 43 %, které nemají
pobočné, paralelní třídy. To
znamená, že tam počet žáků
nehraje vůbec žádnou roli. Ať je žáků
40 nebo jen 20, třída musí existovat. Pokud
jde o velká města, kde by snad bylo možno očekávat
úspory na sídlištích, tam jsou budovány
stavby, jejichž učebny mohou pojmout maximálně
34 žáků. A tak jestliže máme dvě
třídy, které mají třeba 42
žáků dohromady, musíme nechat existovat
dvě třídy po 21 žácích,
protože všichni by se do jedné učebny
nevešli.
Další otázkou, o které jsme velmi dlouze
diskutovali v kulturním a školském výboru,
je otázka kulturních památek. Myslím,
že na toto téma se hovořilo na velmi četných
plenárních zasedáních České
národní rady. Vítáme sice vládní
rezervu 50 mil. Kčs na tyto památky, ale přesto
naše stálá komise pro památky se bude
touto otázkou dále zabývat a předloží
vládě ČSR ještě určité
návrhy.
Chtěli bychom upozornit i na některé další
neřešené problémy. Je to otázka
výstavby nového rozhlasového studia na Kavčích
horách a konečně velmi ožehavá
otázka výstavby televizního studia. rovněž
na Kavčích horách. Poslanci kulturního
a školského výboru si prohlédli všechna
dosavadní pracoviště Čs. televize v
bývalé Měšťanské besedě
a já mohu jen konstatovat, že jsme byli velice udiveni,
že televize může vůbec vysílat,
po tom všem, co jsme tam viděli.
Když nám bylo řečeno, že v těchto
prostorách se bude pracovat až do roku 1980 a televizní
noviny mají být odtamtud vysílány
dokonce až do roku 1985, pak mi dovolte vyslovit jenom tuto
úvahu: Ostankino se stavělo 5 let a jeho výstavba
byla prováděna takovým způsobem, že
toto studio není stavěno pouze na dnešní
stav rozvoje televize, ale již současně na
období, jak bude televize vypadat za 30 let a i po těchto
30 letech bude to televizní zařízení
zcela moderní a vyhovující.
Závěrem bych chtěla říci toto:
Chápeme, že nebylo možné v návrhu
rozpočtu na rok 1971 zajistit některé tyto
otázky. Avšak jménem kulturního a školského
výboru bych žádala vládu České
socialistické republiky, aby se pokusila o řešení
některých těchto palčivých
problémů při dopracování návrhu
pětiletého plánu.
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudružce
posl. Hechtové. Nyní přerušuji schůzi
na 30 minut.
/Jednání pléna České národní
rady přerušeno v 18.34 hod. a opět zahájeno
v 19.15 hod./
Předseda ČNR E. Erban /po přestávce
zvoní/: Pokračujeme v jednání. O slovo
v diskusi se dále přihlásil poslanec dr.
Springer.
Posl. dr. Springer: Vážená Česká
národní rado, vážení soudruzi
a soudružky poslanci, dovolte mi několik poznámek
k návrhu státního rozpočtu na rok
1971 jménem zdravotního a sociálního
výboru ČNR. Kapitoly, které tentokrát
projednával, představují včetně
národních výborů asi 40 % celkového
rozpočtu ČSR. Jsou to kapitoly zdravotnictví,
práce a sociálních věcí a nemocenské
pojištění pracovníků a členů
výrobních družstev. Přírůstek
výdajů na společenskou spotřebu, kam
patří zdravotnictví a zdravotní péče,
kryje zákonné nároky obyvatelstva a pouze
částečně řeší nejnaléhavější
problémy této sféry.
Jak zde bylo již konstatováno, rozpočet na
rok 1971 při rozpočtování střízlivém
a reálném odpovídá intencím
prosincového pléna ÚV KSČ. Představuje
záměrné zpomalení rozvoje společenské
spotřeby tak, aby tempo rozvoje společenské
spotřeby bylo úměrné růstu
národního důchodu. Kdybychom nepodporovali
tento záměr vlády, prodlužovali bychom
stav, který u nás vládne již celá
léta a který by vedl k neustálému
prohlubování a nikoliv řešení
našich hospodářských problémů.
Pro sféru, za kterou jako výbor odpovídáme,
to není nijak radostné konstatování.
Je to tvrdá skutečnost, s níž je třeba
dnes při vstupu do páté pětiletky
počítat. Čím dříve se
nám podaří vyřešit problémy
naší výrobní základny, tím
dříve budeme moci přistoupit k řešení
společenské spotřeby, a tedy i zdravotnictví,
a dořešit některé problémy sociální.
Z toho pohledu jsme přistupovali k projednávání
příslušných kapitol návrhu rozpočtu
na rok 1971. Při hodnocení výsledků
dosažených v roce 1970 můžeme konstatovat,
že na základě prováděných
konsolidačních opatření se již
podstatně zlepšila situace zásobování
obyvatelstva spotřebním zbožím. Na úseku
zdravotnictví však nemůžeme obdobně
hodnotit situaci, zejména pokud se týká zásobování
obyvatelstva léky a zdravotnickým materiálem.
Přesto, že objem výroby farmaceutického
průmyslu neustále vzrůstá, prohlubuje
se rozpor mezi potřebou a možnostmi výrobního
zajištění. Při tom je třeba vzít
v úvahu, že i v budoucnu musíme počítat
se stoupáním spotřeby léků,
což je zjev celosvětový. Souvisí to
s rozvojem lékařské vědy a farmakoterapie
a s dalšími faktory, jako je stárnutí
populace a podobně.
Zdravotní a sociální výbory České
národní rady a Slovenské národní
rady se v nedávné době podrobně zabývaly
situací ve výrobě léků a zdravotnického
materiálu. Oba výbory konstatovaly, že se nepříznivou
situací v zásobování léků
zatím nepodařilo zlepšit. Je to způsobeno
jednak strukturálním rozdělením farmaceutické
výroby, kde roste podíl výroby pro vnitřní
trh a zemědělství na úkor léčebně
preventivní péče. Dále je to způsobeno
nedostatkem surovin jak z tuzemska, tak i z dovozu a nedostatkem
vhodných obalů. Ke zhoršení situace
v zásobování obyvatelstva léky v uplynulých
letech přispěla bezpochyby také celková
situace našeho národního hospodářství,
uvolnění plánování a malá
účinnost řízení a koordinace
jak na úrovni centrálních orgánů,
tak i na úrovni podniků. Problém nedostatku
léčiv však nelze řešit obecně
a trvale dovozem. Dovoz je nutný především
při nákupu surovin, k doplnění sortimentu,
nebo pro řešení mimořádných
situací, jako je současný stav, kdy federální
vláda byla nucena uvolnit značné množství
devizových prostředků mimo plán pro
nákup léků.
Zásadní řešení problematiky farmaceutického
průmyslu je nutné hledat ve zvyšování
naší vlastní výroby léků.
To znamená vyřešit odstranění
nedostatků v našem farmaceutickém průmyslu,
zkvalitněním jeho řízení, plným
využitím existujících výrobních
kapacit, pěstováním a sběrem léčivých
rostlin a živočišných substrátů,
jakož i realizací investičních akcí
plánovaných v 5. pětiletce počínaje
rokem 1971. Samozřejmě přitom zároveň
i sledovat úspornost ve spotřebě léků.
V současné době politické i společenské
konsolidace se stává nedostatek léků
na tuzemském trhu a dostupnost léků pro občana
otázkou vysoce politickou, která zasluhuje naší
pozornosti. Nemocný člověk trvá na
zajištění indikovaného léku,
je na něj koncentrován jako na záchranu svého
zdraví. Považuje právem dodání
léku za zákonnou povinnost státu. Na nedostatek
léků reagují ti, kteří jej
potřebují, daleko ostřeji než na event.
jiné zásobovací potíže.
Zajištění dostatečné výroby
léků a zdravotnického materiálu je
zároveň i jedním ze základních
předpokladů ke snížení neúměrně
vysokého procenta pracovní neschopnosti pro nemoc
a úraz. Samozřejmě mimo další
předpoklady, jako je automatizace některých
vyšetřovacích metod, vybavení moderní
zdravotnickou technikou apod. Dovedeme si snadno vypočítat,
kolik ztrácí národní hospodářství
touto vysokou pracovní neschopností, víme-li,
že každý zlomek procenta pracovní neschopnosti
znamená milióny ze státního rozpočtu,
nehledě na ztráty ve výrobě. Státní
zdravotní správa ve spolupráci s dalšími
orgány a organizacemi činí opatření
ke snížení výdajů a docílení
úspor, jichž by bylo možno použít
ke zlepšení vybavenosti našeho zdravotnictví.
Přitom jsme si vědomi, že jakákoliv,
ale opodstatněná úspora, v našem případě
vyléčený a zdravý člověk,
je přínosem pro národní hospodářství.