Česká národní rada 1969 – 1971

Dovolte, abych k nejbližším úkolům organizace a uspořádání činnosti ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky ještě jednou se odvolal na slova V. I. Lenina, kterými charakterizoval nezbytnost koordinace resortů při formování jejich základních úkolů:

"V jednotlivých místech neexistuje koordinovaná práce různých resortů, a to je jeden z velkých nedostatků, které překážejí hospodářské výstavbě. Této otázce je třeba věnovat mimořádnou pozornost." Jsem přesvědčen, že tato slova, řečená před 48 lety mají i dnes v našich podmínkách svou aktuálnost!

Metody práce ústředních orgánů státní správy a jeho aparátu mají tvořit racionální systém a vycházet z prvořadé odpovědnosti za politickou a organizátorskou práci při uskutečňování jednotné státní politiky, jakož i za iniciativní uskutečňování svěřených funkcí správního charakteru. Jen tak může ústřední správa České socialistické republiky plnit úspěšně politickou linii, danou Komunistickou stranou Československa.

A na nás všech je, abychom při dalším rozvoji československé federace pamatovali, že státní ústrojí bude tehdy fungovat, bude-li každý orgán znát svou působnost, své úkoly a bude-li jejich činnost v úrovni federace i republik rozvíjena na bázi koordinovaného, harmonicky a cílevědomě fungujícího celku.

Přirozeně rozhodujícím činitelem dobrého fungování státního mechanismu jsou lidé, kteří zákony a usnesení uvádějí v život. Naše vlastní zkušenosti ze vzájemné spolupráce s vládou České socialistické republiky nás utvrzují v tom, že i tohoto rozhodujícího činitele máme. Svědčí o tom úsilí vlády České socialistické republiky a její významný podíl na konsolidaci národního hospodářství a společenského života. Dále nás o tom utvrzuje i skutečnost, že ústřední orgány státní správy ČSR se očistily a z rozhodujících pozic odešli pravicoví oportunisté a lidé, kteří odhalili svou protisocialistickou a protisovětskou tvář. Tím bylo dosaženo politického zpevnění, které vytváří předpoklady pro soustředění sil na řešení hlavních úkolů, stanovených politickou linií KSČ.

Na závěr souhlasně s vámi chci připomenout, že očekáváme, že v souvislosti s navrženou novelou zákona o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky nedojde k žádným zvýšeným nárokům na státní rozpočet České socialistické republiky.

Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, o kterých jsem se zmínil ve zprávě, se domnívám, že předložená vládní osnova je plně v souladu s opatřeními, která vyplývají z dílčích úprav, jež jsou přijímány k posílení československé federace. Proto vám doporučuji, vážené soudružky a soudruzi poslanci, aby osnova zákona o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, která byla předložena vládou, byla přijata ve znění písemné zprávy ústavně právního výboru, která vám byla rozdána.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji posl. dr. Procházkovi za jeho projev.

O slovo se přihlásil předseda vlády České socialistické republiky Josef Korčák. Prosím ho, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČSR Josef Korčák: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, osnova zákona o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, kterou vám vláda ČSR předkládá k projednání, přímo navazuje na soubor federálních zákonů, jejichž návrhy jsme se zde podrobně zabývali před několika dny. V souvislosti se zmíněnými úpravami vystupuje do popředí integrační funkce federace a její poslání rozvíjet a uplatňovat tuto integrující úlohu především v ekonomice a v ostatních oblastech státní politiky. Upevnění autority všech státních orgánů, a to jak orgánů federace, tak i orgánů republik, předpokládá souladné a koordinované působení všech státních orgánů při důsledném uplatňování vedoucí úlohy strany. Je třeba zároveň vytvořit předpoklady pro potřebné soustředění sil na řešení věcných problémů a přispět k tomu, aby se upevnily vztahy úzké spolupráce mezi federálními a národními orgány a zavedly a vžily takové metody práce státních orgánů, které odpovídají federálnímu státoprávnímu uspořádání. Převážná část navržených změn ústavního zákona o československé federaci upravuje působnost federace v oblasti působnosti společné. Zdůrazňuje se především koncepční a plánovací funkce federace a jejich orgánů. Hlavní váha je kladena na upevnění a propracování ucelené soustavy národohospodářských plánů jakožto závazného základu pro veškerou řídící a hospodářskou činnost. Při tvorbě a realizaci státního plánu je nezbytným předpokladem úzká součinnost federálních i republikových orgánů. Je to důsledek skutečnosti, že hospodářství Československé socialistické republiky je jednotné, že při jeho plánování platí jednotné základní principy a cíle a že orgány federace i orgány republik mají v tom směru přesněji vymezené působnosti.

K důležitým nástrojům jednotné hospodářské politiky patří také jednotná daňová, cenová i mzdová politika. Proto se též posiluje působnost federálního ministerstva financí, cenového úřadu i federálního ministerstva práce a sociálních věcí.

Také v oblasti zahraničního obchodu se účelně koncentruje řízení zahraničně obchodních činností a zahraniční obchodní politiky na federální ministerstvo zahraničního obchodu.

Integrační funkce federace se projevuje též převody některých odvětví výrobně technické základny, dopravy a spojů do přímého řízení federace. V průmyslu je to odvětví paliv, energetiky, hutnictví, strojírenství, těžby a zpracování rud a magnezitu. Přímé řízení těchto odvětví federálními orgány má zvláštní význam pro uskutečňování hospodářské a technické politiky federace uvnitř státu i v mezinárodních hospodářských vztazích. Nezbytnou součástí těchto opatření je soustředění řízení železniční dopravy, letectví a námořní a říční dopravy, jakož i řízení pošt a telekomunikací ve federálních orgánech.

V souvislosti s upevňováním funkcí socialistického státu a s úsilím dosáhnout potřebného zvýšení autority státních orgánů i jejich opatření se ukázalo, že kontrola je nejen důležitou součástí řízení, ale i samostatným specifickým úsekem činnosti socialistického státu. Státní kontrola bude ve společné působnosti ČSSR i obou republik. Nově zřizovaný federální ústřední kontrolní orgán - Výbor lidové kontroly ČSSR - je organizován přímo u vlády ČSSR a v jeho čele je člen vlády.

Jsme přesvědčeni o tom, že všechna tato opatření umožní pružnější řízení celého hospodářství a povedou ke zlepšení práce státních i hospodářských orgánů.

Tato opatření neznamenají v žádném případě zmenšení působnosti ústředních orgánů státní správy ČSR. Povedou jistě k jejich větší odpovědnosti za řízení úseků, které jsou jim svěřeny.

Předkládaná vládní osnova zákona České národní rady o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, která je na pořadu dnešního jednání, provádí pro Českou socialistickou republiku nutné institucionální změny, jež odpovídají změnám, které budou uskutečněny v rámci dílčích úprav československé federace. Změny jsou navrhovány ve formě přímé novely zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. Navrhované změny uvedou soustavu těchto ministerstev a ústředních orgánů státní správy v soulad s novelovaným ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., o československé federaci, se zákonem o působnosti federálních ministerstev a s ostatními upravovanými federálními zákony.

Pokud jde o úpravy prováděné v zákoně ČNR č. 2/1969 Sb., chtěl bych navázat na podrobnější vysvětlení, které zde bylo podáno zpravodajem k tomuto návrhu soudruhem Procházkou. Proto se zmíním jen o některých závažnějších úpravách, které jsou v předpokládaném návrhu prováděny.

l. Organizační forma ústředního plánovacího orgánu ČSR se přizpůsobuje úpravě federální. Okruh působnosti nově zřizované České plánovací komise se přirozeně omezuje jen na ty plánovací činnosti, které po federálních úpravách - o kterých jsem v úvodu hovořil - zůstávají v působnosti plánovacích orgánů republik.

2. Působnost ministerstva průmyslu se omezuje na rozsah, který po převodu základních průmyslových odvětví zůstane v pravomoci republikových orgánů.

Poněvadž rozvoj odvětví průmyslu, řízených federálními a republikovými orgány, je vzájemně podmíněný, bude třeba řídit průmysl v působnosti orgánů ČSR tak, aby vzájemné ovlivňování mezi průmyslem v působnosti federace a průmyslem v působnosti ČSR bylo v souladu se společenskými potřebami stanovenými plánem rozvoje národního hospodářství celé Československé socialistické republiky.

Vytváření souladu v rozvoji mezi odvětvími průmyslu, řízenými federálními orgány, a odvětvími, řízenými orgány republikovými, stejně tak jako úspěšné fungování mechanismu vzájemných vazeb mezi orgány ČSSR a ČSR, bude vyžadovat bezprostřední vzájemnou informovanost o stavu zabezpečování úkolů plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky.

To si vyžádá, aby ústřední orgány ČSR měly možnost získávat potřebné informace, sledovat vývoj, zpracovávat a předkládat vládě ČSSR potřebná stanoviska dotýkající se odvětví a oborů hutnictví, strojírenství, paliv a energetiky. Bude tomu tak zejména např. u kontrolních údajů o plnění úkolů státního plánu při provádění technické politiky včetně plnění výzkumných programů, a zejména při provádění investiční činnosti. Stejně tomu bude např. u informací týkajících se zapojení odvětví a oborů do mezinárodní dělby práce, průmyslové kooperace, specializace, vědecko-technické spolupráce a výzkumu, a samozřejmě také u informací týkajících se vývoje mzdové politiky.

Zabezpečováním těchto důležitých činností bude nutno pověřit Českou plánovací komisi, která bude objektivním orgánem vlády pro tyto otázky na území ČSR a bude podle potřeby koordinovat vztahy federálních ústředních orgánů pro průmysl k příslušným republikovým orgánům ČSR.

Výbor lidové kontroly bude rozvíjet svou kontrolní činnost na základě plánu kontrolní činnosti schvalovaného vládou ČSR, který bude obsahovat kontrolní úkoly vyplývající zejména z usnesení vlády ČSR, z požadavků předsednictva České národní rady a z plánu kontrolní činnosti výboru lidové kontroly. Okolnost, že výbor lidové kontroly nebude napříště orgánem České národní rady naprosto neznamená, že by se tím jakkoliv omezovalo právo České národní rady požadovat na tomto orgánu provedení potřebných kontrolních úkolů.

Závěrem bych vás chtěl upozornit ještě na dva základní principy, z nichž předložený vládní návrh novely vychází. V druhé části zákona č. 2/1969 Sb. je vymezen okruh působnosti jednotlivých ministerstev jen velmi všeobecně, aniž by zde byly uváděny podrobně jednotlivé kompetence. Tento rámcový a značně obecný způsob vymezenosti působnosti umožňuje neměnit převážně původní formulaci uvedenou v zákoně, i když se vlastní napříště vykonávaná působnost ministerstva mění. Osnova se proto zásadě omezuje jen na provedení těch změn, které jsou zcela nezbytné v důsledku novely ústavního zákona č. 143/1968 Sb., zákona o působnosti federálních ministerstev, popř. ostatních nově upravovaných federálních zákonů.

Druhou základní zásadou, z níž novelizace zákona č. 2/1969 Sb., vychází, je ústavní princip, podle něhož orgány republik mohou vykonávat jenom tu působnost, která nepatří do působnosti orgánů federálních. Proto není tato skutečnost při rámcovém stanovení působnosti každého jednotlivého ministerstva zvláště uváděna. Novela spíše uvádí pozitivně ony činnosti, které bude ministerstvo skutečně ve své pravomoci vykonávat. To umožnilo poměrně nevelký rozsah osnovy. Vláda je si přitom plně vědoma toho, že v souvislosti s vydáním federální kompetentní normy bude účelné v co nejkratší době si ujasnit konkrétnější vymezení působnosti jednotlivých ministerstev a ústředních orgánů státní správy v ČSR. Proto současně zabezpečuje, aby podrobnější specifikace činností, které budou vykonávány ústředními orgány ČSR, byla ještě v I. čtvrtletí ve vládě projednána a zapsána do statutů jednotlivých ministerstev a ústředních orgánů, které budou vydány. Přitom vycházíme z toho, že pravděpodobně nebude nutné podrobněji stanovit změněnou kompetenci republikových ústředních orgánů zákonem České národní rady.

Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, o kterých jsem se zmínil, se domnívám, že předložená vládní osnova je v souladu s opatřeními, která vyplývají z dílčích úprav, které jsou přijímány k posílení čs. federace. a proto vás žádám, vážené soudružky a soudruzi poslanci, o její projednání a schválení.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudruhu předsedovi vlády za jeho projev.

Do rozpravy se přihlásili: soudruzi poslanci prof. dr. Zdeněk Češka, CSc. a ing. Jiří Souček. Dávám slovo poslanci prof. dr. Češkovi.

Poslanec prof. dr. Češka: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci!

Když jsem před několika dny jako zpravodaj ústavně právního výboru podával zprávu k vládnímu návrhu ústavního zákona Federálního shromáždění o opatřeních v soustavě federálních ústředních orgánů, v jejichž čele stojí člen vlády ČSSR, a spolu s tím k vládnímu návrhu zákona Federálního shromáždění o působnosti federálních ministerstev, konstatoval jsem v závěru své zprávy, že je nyní také na České národní radě, aby neprodleně učinila příslušná legislativní opatření na úseku ministerstev a jiných ústředních orgánů ČSR. Vítám proto předložený vládní návrh zákona ČNR o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR a doporučuji jej ke schválení.

Skutečnost, že Česká národní rada projednává tento vládní návrh bezprostředně po schválení ústavního zákona FS o opatřeních v soustavě federálních ústředních orgánů a zákona FS o působnosti federálních ministerstev, jakož i skutečnost, že všechny uvedené zákony mají nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1971, znamená, že nehrozí porucha v koordinovaném působení státního mechanismu čs. federace a státního mechanismu ČSR a že jsou vytvořeny potřebné podmínky pro další souladné působení ústředních orgánů federace i republiky.

Dovolte mi dvě poznámky k předloženému vládnímu návrhu zákona o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR. První má obecnější ráz, druhá je konkrétní.

Když zpravodaj soudruh dr. Procházka hovořil o předloženém vládním návrhu, učinil zmínku o tom, že ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy musí zintenzívnit svou účast na přípravě nových zákonů, kterou jim ostatně ukládá ustanovení § 24 novelizovaného zákona. Považuji tento požadavek za plně opodstatněný.

Předložený vládní návrh je nepochybně odrazem změn, k nimž dochází v působnosti federace a obou republik na základě ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o čs. federaci. Do jisté míry znamená tato změna i posun v původní úpravě normotvorné činnosti Federálního shromáždění a obou národních rad. V souvislosti s projednáváním souborů zákonů o změnách v čs. federaci jsme proto v ústavně právním výboru diskutovali o legislativní činnosti České národní rady a jejím dalším vývoji.

Diskuse ukázala, že přes rozšíření zákonodárné pravomoci Federálního shromáždění zůstává národním radám poměrně široká oblast zákonodárného působení a že jak Českou národní radu, tak vládu ČSR čeká na úseku legislativy hodně práce.

Vycházíme-li z čl. 9 zákona o čs. federaci, podle něhož patří do výlučné pravomoci ČSR a SSR všechny věci, které nejsou taxativně /a toto slovo podtrhuji/ svěřeny do působnosti ČSSR, pak spadají do originální legislativy republik např. tyto úseky a otázky:

národní výbory, územní členění státu, organizace státní báňské správy, evidence nemovitostí, kultura a knihovnictví, advokacie a notářství, znalci a tlumočníci, vyznamenání a tituly v rámci republik, tělesná výchova, požární ochrana.

V řadě věcí je svěřena federaci toliko zásadní úprava, zatímco podrobná právní úprava zůstává v pravomoci ČSR a SSR. Po provedených změnách v ústavním zákoně o čs. federaci jsou to tedy prakticky tyto úseky:

péče o zdraví lidu, bydlení, soustava základních a středních všeobecně vzdělávacích i odborných škol, věci spolčovací a shromažďovací, věci národnostní, autorské právo, poměry církví a náboženských společností, lesní a vodní hospodářství, věci spořitelen a pojišťovnictví, pracovně právní vztahy, mzdová politika a regulace mzdového vývoje, důchodové a nemocenské zabezpečení, sociální politika, matriky a občanské průkazy.

Již samo to, co jsem uvedl, ukazuje na širokou pravomoc České národní rady v legislativních otázkách. Nelze však zapomínat ani na významnou účast České národní rady při přípravě zákonů Federálního shromáždění, k jejichž návrhům se Česká národní rada resp. její orgány vyjadřují, a to především s přihlédnutím k zájmům ČSR. Dosavadní praxe ukazuje, že orgány České národní rady berou tuto svou úlohu vážně a odpovědně. Navíc pak přísluší České národní radě významný úkol kontroly plnění nejen jejích vlastních zákonů, ale i zákonů Federálního shromáždění, zejména pokud se zřetelem na ustanovení čl. 37 odst. 2 zákona o čs. federaci patří jejich výkon, a to v plném rozsahu /a to opět podtrhuji/, orgánům republik.

Pro úplnost je pak třeba se zmínit též o článku 38 zákona o čs. federaci, obsahujícím úpravu několika případů, ve kterých může dojít k rozšíření zákonodárné pravomoci národních rad i na některé věci, které jinak patří do působnosti Federálního shromáždění. Stranou nelze ponechat ani čl. 107 ústavního zákona o čs. federaci, podle něhož přísluší České národní radě usnášet se též na ústavních zákonech republiky, zřizovat zákonem ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy republiky, jakož i kontrolní orgán České národní rady. Na podkladě tohoto článku ostatně dnes jednáme o předloženém vládním návrhu.

Vzhledem k tomu, co jsem uvedl o významu a rozsahu legislativní činnosti České národní rady se domnívám, že je plně v duchu navrhovaného zákona, aby vláda ČSR v součinnosti s Českou národní radou a jejími orgány, zejména též s jejím ústavně právním výborem, upřesnila s ohledem na ustanovení ústavního zákona o čs. federaci meze zákonodárné působnosti ČSR, tomu přizpůsobila svůj legislativní plán a formou legislativních pravidel, závazných pro všechny orgány státní správy, zajistila včasnou přípravu vládních návrhů zákonů, které předkládá České národní radě.

Druhá moje poznámka se týká statutů ministerstev, které podle § 28 dnes novelizovaného zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, mají upravit zásady činnosti a organizaci jednotlivých ministerstev. O těchto statutech mluvil přede mnou také s. předseda vlády.

Tam, kde statuty dosud vypracovány nejsou, mělo by být dbáno při jejich přípravě na takovou úpravu konkrétních vztahů mezi ministerstvy, aby byl zabezpečen věcný a časový soulad základních operací ústřední státní správy ČSR, jako je např. příprava státního plánu nebo státního rozpočtu, anebo řízení činnosti národních výborů apod.

Přitom by měly statuty věnovat pozornost i racionalizaci agendy uvnitř aparátu ministerstev a přispívat tak ke zjednodušování a zlevňování státního aparátu.

Vláda ČSR by pak podle mého mínění sama měla pečovat o přípravu statutů ministerstev a sledovat ji zejména za účelem koordinace.