Dovolte mi krátkou historickou reminiscenci.
KSČ se při řešení národnostní
otázky v naší republice a v prvé řadě
při řešení vztahů obou našich
národů Čechů a Slováků
řídí přísně zásadami
leninské národnostní politiky.
Správný, historický pohled i na tomto úseku
vývoje moderní společnosti je možný
jen v třídních souvislostech. Kapitalistický
společenský řád nemůže
národnostní otázky řešit v souladu
se životními zájmy porobených nebo utlačovaných
a vůbec slabších národů. Lenin
přesně formuluje jak nutnost úplného
sebeurčení a rovnoprávnosti národů,
tak i vyšší integraci svobodných, třídně
osvobozených národů. Formuluje možnosti
a úkoly socialismu v této oblasti tak, že "teprve
až proletariát přebuduje kapitalismus v socialismus,
vytvoří možnost úplně odstranit
národnostní útlak. A na tomto základě
zase prakticky dojde k absolutnímu odstranění
národnostních třenic, sebemenší
národnostní nedůvěry, dojde k urychlenému
sblížení národů."
Buržoazní republika ovládaná třídními
zájmy české buržoazie, jež byla
ekonomicky nesrovnatelně silnější. než
byla buržoazie slovenská, nechtěla a nemohla
nikdy zajistit plně rovnoprávné postavení
slovenského národa. Bránila tomu třídní
podstata kapitalistického státu a jeho nerovnoměrný
vývoj ekonomický a odvozeně od toho i kulturní.
Bohužel ani při budování socialismu
v naší republice se nepodařilo po řadu
let realizovat plně leninské principy národnostní
politiky. Asymetrický model ústavního zřízení
v českém lidu podporoval uchovávání
tzv. čechoslovakismu jako přežitku buržoazní
éry, kdy rozhodující otázky společenského
vývoje byly řešeny podle zájmů
české buržoazie. Naproti tomu u slovenského
národa se vytvářel přímo komplex
méněcennosti a z něho vyvěrající
nacionální nálady. Asymetrický státní
model nedokázal přes výrazný ekonomický
a kulturní pokrok na Slovensku vzít těmto
náladám půdu pod nohama.
Teprve ústavní zákon 143/1968 Sb. provedl
v tomto směru definitivní obrat k leninskému
pojetí řešení národnostní
otázky v našem společném státě.
Nikdy jsme si nedělali iluze, že bychom jedinou normou
naráz a beze zbytku vyřešili tak složitý
politický a ekonomický problém.
Již v referátě na plenárním zasedání
ÚV KSČ 29. května 1969 o hlavních
úkolech strany v současné situaci při
formulování linie v otázce federativního
uspořádání státu řekl
první tajemník ÚV KSČ soudruh dr.
Gustáv Husák mimo jiné: "Předpokládali
jsme, že budou jistě nejasnosti i těžkosti
při zavádění federativního
zřízení, a proto musíme tuto otázku
urychleně domýšlet a celý státní
mechanismus a soustavu orgánů vyřešit
tak, aby pracovaly koordinovaně bez kompetenčních
nejasností.
Federativní zřízení nemůže
oslabovat jednotu našeho státu a též nemůže
oslabovat nevyhnutelné centrální řízení."
Novelou ústavního zákona č. 143/1968
Sb. a dalšími zákony, které ji provádějí,
naplňujeme tuto základní linii KSČ.
Jak jsem již podotkl, nové řešení
se nedotýká základních principů
federálního státoprávního uspořádání
a přináší pouze nezbytné změny
a doplňky směřující k plnému
uplatnění úlohy socialistického státu
v řízení rozvoje hospodářství
a životě společnosti, k racionálnímu
uplatnění autority státních orgánů
federace i obou republik a k zdokonalení společenské
struktury čs. federace. Federativní uspořádání
je tedy pevnou základnou uspořádání
našeho státu i pro budoucnost.
Česká národní rada bude proto i v
budoucnosti přispívat k prohlubování
a rozvíjení celého systému federativního
uspořádání ČSSR, jehož
je ČSR pevnou součástí. Budeme rozvíjet
soudružskou spolupráci mezi námi a vládou
ČSR, mezi Českou národní radou, Federálním
shromážděním a Slovenskou národní
radou a přispívat tak ke zlepšování
činnosti všech vrcholných státních
orgánů zákonodárných i výkonných.
Chceme co nejúčinněji se podílet na
realizaci zásadní politické linie a směrnic
Komunistické strany Československa i na tomto úseku
a pomáhat tak zlepšovat formy a efektivnost ústrojí
nejvyšších státních orgánů.
Návrh zákona, který budeme nyní projednávat,
je prvním krokem k těmto cílům.
Zpravodajem je posl. dr. Lubomír Procházka. Prosím
ho, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Lubomír Procházka: Vážené
soudružky, soudruzi poslanci,
jako zpravodaj vládního návrhu zákona
o změnách v soustavě ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní
správy České socialistické republiky
připadl mi úkol, abych vás s předkládanou
osnovou zákona blíže seznámil, poukázal
na některé s ní spojené problémy,
které přináší navrhované
řešení, a zároveň vyjádřil
stanovisko ústavně právního výboru
k tomuto návrhu.
Předkládaný návrh zákona České
národní rady o změnách v soustavě
ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy České socialistické
republiky je přímou novelou zákona České
národní rady č. 2 z roku 1969, o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy ČSR. Novela zákona,
kterou projednáváme, zakotvuje potřebné
změny v soustavě ústředních
orgánů České socialistické
republiky, které jsou nezbytné vzhledem k částečným
úpravám ústavního zákona č.
143/1968 Sb., o československé federaci, ústavního
zákona o opatřeních v soustavě federálních
ústředních orgánů, a zejména
vzhledem k vydání nového zákona Federálního
shromáždění o působnosti federálních
ministerstev, federálního zákona o národohospodářském
plánování a několika dalších
federálních zákonů, jejichž návrhy
jsme se v ČNR podrobně zabývali v minulých
dnech, a které byly na posledním zasedání
Federálního shromáždění
schváleny.
Skutečnost, že v předkládané
novele jsou podchyceny jen změny v uspořádání
a působnosti ministerstev a ústředních
orgánů státní správy ČSR,
které jsou nezbytné z hlediska změn prováděných
na úrovni federálních orgánů,
umožnila, že předkládaná novela
je poměrně malá co do rozsahu. Novela také
zůstává u původní koncepce
zákona č. 2 České národní
rady a stanoví pouze rámcovou působnost jednotlivých
ústředních orgánů státní
správy a nepouští se do podrobnějšího
vymezení.
Tuto zásadu, z níž předkládaný
návrh zákona vychází, lze považovat
za správnou zejména též proto, že
kompetence federálních ústředních
orgánů státní správy je vymezena
podrobně v samostatné federální normě,
takže jakékoli vymezování kompetence
republikových ústředních orgánů,
pokud by mělo být prováděno právní
normou, se jeví velmi obtížné. To však
nikterak neznamená, že se nejeví potřeba
přesnějšího vymezení působnosti
a dělby práce mezi jednotlivými ministerstvy
a ostatními ústředními orgány
státní správy v České socialistické
republice. Proto považuji za plně odůvodněné,
že vláda České socialistické
republiky počítá s tím, že podrobnější
vymezení působnosti jednotlivých ústředních
orgánů provede ve statutech.
Nyní mi dovolte, abych k některých ustanovením
předkládaného vládního návrhu
zákona uvedl několik poznámek.
Základní klíčová průmyslová
odvětví strojírenství, hutnictví,
paliv a energetiky a některá odvětví
a obory dopravy, jakož i pošt a telekomunikací
budou napříště řízena
federálními orgány. V důsledku toho
se mění působnost ministerstva průmyslu
ČSR. V jeho působnosti zůstává
průmysl chemický a zpracování ropy,
průmysl gumárenský a plastikářský,
průmysl papíru a celulózy, skla a keramiky,
textilní a oděvní, kožedělný,
polygrafický a dřevozpracující.
V souvislosti se změnami v podřízenosti technické
základny dopravy a spojů se ruší dosavadní
ministerstvo dopravy ČSR a ministerstvo pošt a telekomunikací
ČSR.
Posílení integrační funkce československé
federace v oblasti ekonomiky vede ke změnám i v
oblasti národohospodářského plánování.
Hlavní váha se zde klade na propracování
soustavy národohospodářského plánu
hospodářské politiky československé
federace. Význam ústředního orgánu
státní správy ČSR v úseku plánování
je vyjádřen tím, že podle předběžného
vládního návrhu se ruší dosavadní
ministerstvo plánování ČSR a zřizuje
se Česká plánovací komise, v jejímž
čele stojí místopředseda vlády
ČSR a jejíž další členy
jmenuje a odvolává vláda ČSR.
Další změna, kterou přináší
předkládaný návrh zákona České
národní rady, souvisí s ústavním
zákonem o opatřeních v soustavě federálních
ústředních orgánů státní
správy, v jejichž čele stojí člen
vlády České socialistické republiky.
Tímto ústavním zákonem se zřizuje
výbor lidové kontroly ČSSR. Na rozdíl
od dosavadního stavu jako ústřední
orgán státní správy v oblasti kontroly.
To znamená, že jeho předseda je členem
vlády.
V důsledku toho předkládaný zákon
počítá se zrušením dosavadního
zákona č. 7/1969 Sb., o Nejvyšším
kontrolním úřadě České
socialistické republiky. Předkládaný
návrh zřizuje výbor lidové kontroly
České socialistické republiky v čele
s členem vlády. Výbor bude ústředním
orgánem státní správy na úseku
kontroly v České socialistické republice.
Vůči České národní radě
má předseda tohoto výboru stejnou odpovědnost
jako ostatní členové vlády. Z hlediska
České národní rady zařazení
výkonu kontroly mezi ostatní výkonné
orgány státní správy zvyšuje
nároky na práci poslanců při uplatňování
parlamentní kontroly. Bude třeba, abychom více
čerpali z poznatků a zkušeností svých
pracovních obvodů a v tomto směru upevňovali
již nyní své kontakty.
V souhrnu lze konstatovat, že úpravy, které
návrh sleduje, tvoří skloubený celek
s úpravami a zpřesněními ústavního
zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci a
že jejich záměr směřuje k upevnění
jednoty a autority všech orgánů státní
správy, a to nejen federálních, ale i národních.
Poznamenávám, že ústavně právní
výbor při svém včerejším
večerním jednání předložený
návrh zákona podrobně projednal. Dospěl
přitom k závěru, který vám
písemně předkládá a v němž
doporučuje dvě změny.
Jednu drobnou úpravu týkající se Výboru
lidové kontroly. Zde doporučujeme na straně
2 ve třetím řádku zhora škrtnout
slova "a vrcholný orgán v soustavě lidových
kontrol". Důvodem této změny je, abychom
nepředcházeli tímto zákonem připravované
zákonné úpravě lidové kontroly
a výraz vrcholný orgán v soustavě
lidových kontrol abychom ponechali pro federální
výbor lidové kontroly. Dále na téže
stránce doporučujeme škrtnout číslo
3, které zní "§ 2, odst. 1 se doplňuje
takto: "Česká správa dopravy".
Ústavně právní výbor dospěl
po diskusi a konzultaci s představiteli české
vlády k závěru, že otázky řízení
dopravy, které zůstávají v pravomoci
republik, nejsou dosud všestranně propracovány
a ujasněny. Většina těchto věcí
také náleží do pravomoci národních
výborů, tudíž pokládáme
za účelné vyjasnit tyto otázky v souvislosti
s připravovaným komplexním řešením
působnosti a pravomoci národních výborů.
V neposlední řadě jsme vedeni zásadou,
aby každé nové institucionální
řešení směřovalo ke zjednodušení,
zefektivnění a zlevnění státní
správy. Z těchto důvodů se domníváme,
že bude lépe nezapracovávat věci týkající
se dopravy do tohoto návrhu zákona. Přitom
pokládáme za správné, že nezbytné
vrcholné řídící funkce v této
oblasti bude vykonávat vláda. Až budou věci
natolik vyjasněny. jistě vláda přijde
s komplexním řešením této problematiky.
K tomu ještě dodávám, že s touto
navrhovanou změnou souvisí i škrt celého
článku III návrhu zákona a přečíslování
dalších článků.
Obě změny jsou v předložené písemné
zprávě zachyceny a prosím vás, abyste
si jich povšimli.
I když předložená novela je malá
co do rozsahu, uvědomujeme si, že předložený
vládní návrh zákona představuje
spolu s dosavadním zákonem o organizaci ministerstev
ČSR základní rámec, v němž
se bude rozvíjet působnost ústřední
státní správy České socialistické
republiky.
Z tohoto hlediska zákon, jehož změny dnes projednáváme,
má svůj základní význam v tom,
že směřuje k upevnění socialistického
státu a podporuje souladné působení
všech jeho orgánů. Vychází tedy
vstříc zákonu Federálního shromáždění
o působnosti federálních ministerstev a v
tomto smyslu přispívá k vytvoření
harmonického celku státního ústrojí
při důsledném uplatňování
leninských principů federativního uspořádání
života obou našich bratrských národů,
národností žijící ve svém
jednotném, společném státě.
Zákon vytváří politicko-právní
předpoklady k racionální dělbě
práce a funkcí mezi orgány federace a České
socialistické republiky a vymezuje dělbu působnosti
mezi jednotlivými orgány státní správy
ČSR navzájem.
Jistě budete se mnou souhlasit. že smyslem přijetí
zákona není pouze organizační adaptace
struktury nejvyšších výkonných
orgánů ČSR v důsledku změn
státoprávního uspořádání
ČSSR, ale spatřujeme v něm především
zákonný předpoklad ke zvyšování
celkové úrovně práce, kvality rozhodování
a tím dosažení racionálního a
účinného výkonu všech orgánů
státní správy republiky. Jde o to. aby ústřední
orgány státní správy republiky tvořily
politicky a odborně kvalifikovanou součást
státního mechanismu celé federace.
Lenin. když charakterizoval úlohu orgánů
socialistické státní správy, hovořil
v tom smyslu, že má být výkonná,
pružná a maximálně srozumitelná,
aby dokázala sloužit lidu, zabezpečovat jeho
potřeby. V souladu s touto tezí je povinností
i nás všech zamýšlet se nad posláním
a úlohou ústředních orgánů
státní správy republik, o nichž dnes
jednáme v souvislosti s předloženým
návrhem zákona a cílevědomě
napomáhat rozvíjet a zdokonalovat jejich úlohu
ve všech funkcích a metodách aktivního
výkonu státní správy v socialistickém
pojetí, vycházeje důsledně z obsahu
cílů politické linie dané ústředním
výborem Komunistické strany Československa.
Ústřední orgány státní
správy ČSR dostávají předloženým
návrhem zákona zpřesněný rámec
působnosti. Bude zapotřebí, aby se důkladně
zabývaly těmito problémy, zpřesňovaly
dále svou působnost v konkrétních
činnostech a uváděly ji do ústavní
praxe i do metod a stylu své práce. Nově
se formuje jejich politická i odborná odpovědnost
a proto také metody práce, přístupy
k řešení problémů budou muset
být výrazně přizpůsobeny novým
požadavkům politického i odborného vedení
státu.
ÚV KSČ na svém prosincovém zasedání
zbilancoval nedávno uplynulé období. Období
těžké, složité, dotýkající
se každého poctivého občana, celé
naší společnosti. Vyvodil zásadní
poučení a v hlavních směrech dal správnou,
jasnou orientaci dalšího rozvoje socialistické
společnosti, vyjádřenou ve zprávě
předsednictva ÚV KSČ, kterou přednesl
první tajemník ÚV KSČ soudruh Husák
a jež byla jednomyslně schválena plénem
ústředního výboru KSČ. Významná
a nezastupitelná úloha při uvádění
dané politické linie do života připadá
právě ústředním orgánům
socialistické státní správy. Z jejich
postavení a poslání vyplývají
náročné požadavky na činnost
každého jejího funkcionáře a
pracovníka, na jejich politickou a odbornou angažovanost.
Zvláště bych chtěl zvýraznit
podíl ústředních orgánů
při odstraňování pozůstatků
pravicově oportunistických a revizionistických
teorií v myšlení a vědomí lidí,
zejména mladé generace. Z druhé strany ideově
výchovná práce by měla kvalifikovaně
pomáhat výchově čestných, pracovitých,
socialisticky a internacionálně uvědomělých
občanů naší socialistické vlasti.
Každé opatření, všestranná
denní činnost by měla přispívat
k dalšímu prohlubování spojenectví
a přátelství se socialistickými zeměmi,
zejména se Sovětským svazem, hlavní
zárukou naší bezpečnosti, suverenity
a klidu pro tvořivou práci a spokojený život
každého pracujícího občana republiky.
Rozvoj národního hospodářství
plným právem považujeme za alfu i omegu našeho
úsilí. Uvědomujeme si, že národní
hospodářství, jeho plynulost, rytmičnost
a efektivní výsledky rozhodující měrou
ovlivňují politickou a společenskou atmosféru,
jsou prubířským kamenem důvěry
pracujících v politiku KSČ.
Proto také ministerstva budou muset mimo jiné podstatně
zkvalitnit svou účast na přípravě
zákonů, kterými je komplexně ovlivňováno
životní a pracovní prostředí
a stanovovány podmínky rozvoje v daném odvětví
nebo území. Velmi vážná kritika
v nedávné minulosti směřovala k pasívnímu
používání ekonomických i administrativních
regulačních nástrojů.
Odpovědnost ústředních orgánů
státní správy České socialistické
republiky za svěřená odvětví
nutno chápat z hlediska jejich aktivního vztahu
k průmyslu, zemědělství, školství,
zdravotnictví, kultuře a dalším úsekům
dynamicky. Jejich činnost se proto nemůže omezovat
jen na pasívní sledování vývoje
podnikové a rozpočtové sféry, nýbrž
na iniciativní vytváření hmotných,
osobních a organizačních podmínek
potřebných k plnění hlavních
úkolů plánu. Předložený
zákon předpokládá vypracování
statutů ústředních orgánů
státní správy. Domnívám se,
že statuty by měly právě tyto úkoly
centrálního státního aparátu
rozvíjet, upřesňovat a měly by být
zpracovány v době co nejkratší.
Autorita ústředních orgánů,
která je pro takovou jejich úlohu naprosto nezbytná,
musí být založena v prvé řadě
na znalostech faktů a na věcných argumentech,
více než na administrativních příkazech.
V souvislosti s tím se bude nutně těžiště
práce jednotlivých pracovníků aparátu
centrální státní správy přenášet
do pracovních týmů. Požadavky kladené
na ústřední orgány vyžadují
od jejich pracovníků nikoliv jen odpovědnost
za bezvadné vykonávání administrativních
agend, ale především odpovědnost za
dokonalou znalost oblasti, v níž jsou osobně
specialisty, a současně za dodržování
a postižení všech souvislostí spojených
s řešením daných úkolů
a konkrétní politicko-organizační
činnost spojenou s jejich plněním.
Politická a odborná náročnost na tvůrčí
činnost pracovníků centrálních
orgánů republikové správy je neslučitelná
s tendencemi spokojovat se s dosaženou, popřípadě
formálně předepsanou kvalifikací a
úrovní práce, jak jsme toho v některých
případech svědky. Požadavky kladené
na státní správu nezbytně vyžadují
od všech funkcionářů a pracovníků
osobní tvůrčí aktivitu, usilující
o zvyšování racionálnosti práce,
jejich aktivní vysoce odpovědný politický
a odborný přístup.