Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji doc. Tomanovi za jeho zprávu. Ke slovu se přihlásil ministr financí ČSR soudruh ing. Lér. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr financí ČSR ing. Lér, CSc.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! V souladu se záměry lednového pléna ÚV KSČ, které zdůrazňuje nutnost diferenciace ekonomických nástrojů v souladu s plánovanými úkoly a s přihlédnutím k různým podmínkám v jednotlivých úsecích národního hospodářství, bylo nutné přistoupit i ke vhodné úpravě daňových nástrojů. Z tohoto hlediska byl kromě novelizace zákona o podnikových daních vypracován též návrh nového zákona o důchodové dani, nahrazující dosavadní zákon č. 159/1968 Sb., o důchodové dani.

Základní ustanovení navrhovaného zákona byla ve smyslu čl. 12 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, převzata z federálního zákona, kterým se stanoví zásady pro zákony národních rad o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení a který dne 17. listopadu t. r. schválilo Federální shromáždění.

I. Nejprve bych si dovolil vás upozornit na to, že předkládaný návrh zákona rozšiřuje okruh poplatníků. Poplatníky důchodové daně mají být nově ústředně i krajsky řízené obchodní organizace a organizace zemědělských služeb /např. strojní a traktorové stanice, šlechtitelské organizace, opravny zemědělských strojů, podniky zemědělského zásobování a nákupu apod./, u kterých důchodová daň nahradí nevyhovující systém odvodů z hrubého důchodu. U všech těchto organizací jsou totiž jednotné odvody z hrubého důchodu s ohledem na rozdílnou strukturu činnosti, jakož i skladbu nákladů ovlivněnou místními podmínkami, velmi necitlivé a nevyjadřují v mnohých případech účelné rozdělení vytvořeného důchodu mezi podnikovou sféru a státní rozpočet.

Zdanění podle předloženého návrhu má též vytvořit jednotné podmínky u všech organizací, které se zabývají přibližně stejnými činnostmi. To se vztahuje nejen na různé organizace zabývající se službami a místní výrobou, ale také na okresní stavební podniky a okresní zemědělské stavební podniky, a proto i tyto organizace jsou zařazovány jako poplatníci důchodové daně a dále proto, že zařazení těchto stavebních organizací do podnikových daní v roce 1970 se ukázalo nevhodné a vyvolalo potřebu dotačních zásahů.

II. Vzhledem k charakteru organizací, které budou poplatníky důchodové daně a především vzhledem k rozdílné úrovni ekonomiky a specifického poslání těchto organizací při uspokojování celospolečenských potřeb, navrhuje se na rozdíl od podnikových daní progresívní zdanění zisku. V daném případě progresívní zdanění nemůže v zásadě vést k záměně sortimentů a činnosti za účelem ovlivňování nákladů a zisku ve vztahu k rentabilitě a tím ke snižování daňové povinnosti, protože jde o organizace s jasně vymezenou činností a jejich plán vymezuje dostatečně základní úkoly.

Výše daňového zatížení u jednotlivých skupin poplatníků vychází ze současné i předpokládané důchodové situace organizací, u kterých má být důchodová daň uplatněna a dále z pokrytí jejich plánem stanovených potřeb. Intenzita zdanění nepředpokládá zvyšování cenové hladiny; progresívní systém zdanění naopak zohledňuje i tendence a možnosti snižování cen.

Lineární systém zdanění zisku se ponechává jen u těch poplatníků, kde progresívní zdanění neplní ekonomickou funkci. Jde zejména o poplatníky se sídlem v cizině, družstevní svazy a družstevní organizace zahraničního obchodu.

Navrhovaný systém zdanění u jednotlivých skupin poplatníků je doplněn formou účelových daňových slev. Tento způsob je nutno volit proto, že u jednotlivých organizací se vzájemně prolíná činnost výrobní s poskytováním služeb, které je účelné daňové zvýhodňovat. Způsob poskytování těchto slev včetně stanovení oborů činnosti jako jsou kupříkladu praní prádla, čištění a barvení šatstva, holičské a kadeřnické služby, opravy obuvi, údržba domovního a bytového fondu atp. bude upřesněno v prováděcích předpisech. Dále se navrhuje poskytovat daňové slevy na výchovu učňů tak, jako je tomu dosud podle zákona č. 159/1968 Sb., o důchodové dani.

U organizací zemědělských služeb při provozování tzv. nezemědělské činnosti, tj. pro organizace mimo odvětví zemědělství nebo při provozování činností, které nesouvisí se zemědělskou výrobou, bude daň ze zisku přiměřeně zvýšena. Účelem tohoto zvýšení je vytvořit přibližně stejné ekonomické podmínky pro provozování nezemědělské činnosti s ostatními organizacemi zabývajícími se stejnou činností.

Pro poplatníky podle tohoto zákona se navrhuje uplatnit daň z objemu mezd, jako doplňující nástroj mzdové regulace.

Některé organizace, u nichž dochází k častým změnám činnosti s rozdílnými průměrnými výdělky, budou namísto daně z objemu mezd platit daň z individuálních mezd. Daň z individuálních mezd budou platit zejména podniky komunálních služeb, výrobní družstva a hospodářská zařízení společenských organizací, jakož i společné družstevní podniky a meliorační družstva. Uplatňování tohoto způsobu zdaňování mezd bylo již ověřeno v dosavadní důchodové dani a vcelku se osvědčilo.

Do základu daně z objemu mezd nebudou zahrnovány odměny vyplácené z prostředků přidělených organizacím ze státního rozpočtu u příležitosti udělení Rudého praporu vlády, České odborové rady nebo vyznamenání na roveň jim postaveným. Důvodem je skutečnost, že tyto částky nejsou poskytovány pravidelně každý rok a mohou značně ovlivnit výši průměrných mezd a tím vést k tomu, že by vyznamenaná organizace byla sankčně postižena daní z objemu mezd. Vyloučením těchto částek ze základu daně z objemu mezd se sleduje současně i vytvoření vhodných podmínek pro podporu socialistického soutěžení. Stejné opatření bylo učiněno i u podnikových daní.

III. Výše příspěvku na sociální zabezpečení je diferencována v návaznosti na současnou úroveň cen a důchodovou situaci jednotlivých skupin poplatníků. U výrobních činností se navrhuje stejná výše příspěvku na sociální zabezpečení jako je tomu u centrálních průmyslových a stavebních organizací, to je u organizací, které platí podnikové daně, tedy 25 %, zatímco u služeb jak věcných tak obchodních je navrhován příspěvek ve výši 10 %. Organizace zemědělských služeb, zemědělského zásobování a nákupu, jakož i společné družstevní podniky a meliorační družstva, budou příspěvek ve výši 10 % odvádět pouze za nezemědělskou činnost; za zemědělskou činnost příspěvek na sociální zabezpečení odváděn nebude stejně jako je tomu u JZD a státních statků.

Aby bylo možno v době působnosti zákona řešit některé specifické, místní nebo oborové problémy, navrhují se v předkládaném zákonu pro vládu a ministerstvo financí příslušná zmocnění.

IV. Návrh zákona o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení sleduje také co možná největší sjednocení daňového systému v těch směrech, kde je jednotnost možná, jako je tomu v technice placení daní, dále ve správě daní, ale i v určování základů jednotlivých daní včetně položek, které se k daňovým základům připočítávají nebo odpočítávají. To se pak projevuje v návrhu zákona tak, že ustanovení některých paragrafů jsou buď zcela nebo z velké části shodná s ustanoveními v zákoně o podnikových daních. Předpokládáme, že takový postup v právních normách může pracovníkům, kteří budou aplikovat daňové zákony v praxi, práci jen usnadnit, umožnit v určitých směrech i jejich vzájemnou zastupitelnost a nakonec administrativu s tím spojenou účelně zjednodušit bez újmy na kvalitě vykonávané práce.

V. Navrhovaná změna zdanění má příznivý dopad na celkové příjmy státního rozpočtu České socialistické republiky, a to v rozsahu cca 570 mil. Kčs. Převážná část tohoto zvýšení se vztahuje na organizace zabývající se výrobou a zčásti na organizace státního obchodu. Nižší daňové zatížení spotřebních družstev ve srovnání se státním obchodem vyplývá ze skutečnosti, že organizace spotřebních družstev zásobují převážně venkovské obce při stejné výši obchodní srážky. V oblasti drobného socialistického podnikání dochází k omezení úlev, které byly těmto organizacím poskytovány podle nynějšího zákona o důchodové dani, jmenovitě u podniků se sériovou výrobou. U služeb zůstává v podstatě daňové zatížení na stejné úrovni.

U okresních stavebních podniků dochází ke snížení daňového zatížení podobně jako u okresních zemědělských stavebních podniků. Toto nižší daňové zatížení však umožní snížení, popř. zrušení dosud poskytovaných dotací těmto organizacím.

Ke snížení daňové povinnosti dochází též u poplatníků zemědělských služeb, zvláště pak u společných družstevních podniků. Zdanění společných družstevních podniků se zemědělskou činností se snižuje tak, že se intenzita zdanění těchto podniků přibližuje ke zdanění základních zemědělských organizací, tzn. JZD a státních statků, které dosud odvádějí daň podle zákona o zemědělské dani. Tak budou nepochybně odstraněny problémy a připomínky zemědělských organizací k dosavadní právní úpravě zdanění společných družstevních podniků i jiných organizací zemědělských služeb.

Vzhledem k výraznému zvýšení příspěvku na sociální zabezpečení změní se podstatně příjmy rozpočtů národních výborů a ústředního rozpočtu, neboť příspěvek na sociální zabezpečení bude odváděn do ústředního rozpočtu České socialistické republiky. Tato skutečnost byla zohledněna při sestavování rozpočtů.

Závěrem bych chtěl, vážené soudružky a soudruzi poslanci, zdůraznit, že navrhovaná úprava zdanění

- posiluje důchodový princip zdanění tím, že podniky budou platit daň podle vytvořeného zisku,

- zajišťuje, aby podniky i společnost se úměrně podílely na docilovaných výsledcích hospodaření a v tomto směru odstraňuje nedostatky organizací, které dosud prováděly odvody z hrubého důchodu,

- vede k sjednocování daňového systému.

Předkládaný návrh byl projednán se všemi ústředními a krajskými orgány, dále v legislativní radě ČSR, ve vládě České socialistické republiky a ve výboru ČNR pro plán a rozpočet a byl dohodnut, resp. upraven v souladu s připomínkami těchto orgánů.

Navrhuji proto jménem vlády, aby předkládaný návrh zákona o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení byl Českou národní radou schválen.

Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji soudruhu ministrovi.

Do rozpravy se přihlásili 3 poslanci, a to soudruh Jaroslav Linhart, ing. Stanislav Kovařík a Věroslav Vondrouš.

Žádám o slovo soudruha posl. Linharta.

Posl. Linhart: Vážené soudružky a soudruzi poslanci a vážení hosté, dovolte mi k dnešnímu projednávání vládního návrhu zákona ČNR o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení ještě pár slov.

Důvodová zpráva poukazuje na skutečný stav v této oblasti a blíže vysvětluje obsah jednotlivých paragrafů. Přesto, že předložené materiály jsou dostatečně jasné, lze o nich diskutovat a nakonec je přijmout, je podle mého názoru na místě poukázat na některé souvislosti mezi projednávanými materiály a skutečným životem.

Pracuji v závodě, jenž jako součást oborového podniku náleží k VHJ ČKD Praha, k jedné z výrobních jednotek přímo řízených naším centrem. Měl jsem možnost přímo na pracovišti, v závodě i v sousedních závodech sledovat skutečné důsledky "podnikání" nejrůznějších organizací, ať již přidružených výrob JZD nebo podniků místního hospodářství. Mám na mysli podnikatelský vývoj, jak probíhal v roce 1968 a zčásti také v roce 1969, při čemž některé jeho důsledky pociťujeme ještě dnes. Místo žádoucího a nevyhnutelně nutného posílení terciární sféry včetně činností doplňujících průmyslové a stavební podniky došlo to tak daleko, že v nejrůznějších drobných organizacích se hromadily prostředky, jež umožňovaly v nejrůznější podobě prudký růst mezd v rozporu se socialistickou zásadou odměňování. Právě tento enormní růst mezd a platů v těchto organizacích vedl k tomu, že odcházeli pracovníci z důležitých odvětví, odcházeli i z našich závodů. Nešlo však jenom o důsledek "podnikání" projevující se přímo v odlivu lidí z výroby. Stejný dopad na pracovní morálku na našich pracovištích a na stabilizaci skutečně kvalifikovaných kádrů mělo také nejrůznější obchodování s pracovní silou. Za situace, kdy zdroje pracovních sil přímo v místě nejsou a počty pracovníků některých profesí klesají, jsou nabídky na pracovní sílu ze vzdálených míst. Řada přidružených výrob JZD nabízela a závodům dodávala pracovní síly, za něž účtovala až 40 Kčs za hodinu. A hodinový výdělek nabízených a prodávaných pracovních sil byl nejenom vyšší než u stejných profesí kmenových pracovníků, ale mnohdy byl i vyšší než u kvalifikovaných řemeslníků a technicko-hospodářských pracovníků.

Uvedené případy však nevedly pouze k nesprávnému osobnímu obohacování na jedné straně, ale na druhé straně nutně i k poškozování státního rozpočtu, neboť tehdejší situace v odvodových a daňových povinnostech zvýhodňovala právě tyto podnikatele a tím docházelo k finančním únikům vůči státu. Tyto otázky právě řeší návrh nového zákona o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení.

Má-li předkládaný vládní návrh zákona ČNR zamezit takový vývoj, má-li odstranit znerovnoprávnění mezi důležitými podniky základních odvětví našeho národního hospodářství a drobným socialistickým podnikáním, nelze než s ním souhlasit.

Myslím si ovšem, že nejsou ještě vyčerpány všechny možnosti zajištění skutečně zdravého vývoje naší ekonomiky. Bylo by na místě uvažovat také o jiných opatřeních, třeba i o takovém, jež by vedlo k prověření toho, zda organizace, jež se mají zabývat zásobováním obyvatelstva, službami, opravami, údržbou, zakázkovou a drobnou řemeslnou a malosériovou výrobou a plnit tak významnou funkci v naší ekonomice, ve skutečnosti také takovou činnost vyvíjejí, či zda i nadále nepřesahují její rámec. Přitom jde o to, zda je tato činnost potřebná a prospěšná, a to ne z hlediska jednotlivce nebo malého kolektivu, ale z hlediska celé naší socialistické společnosti. Potřeba a prospěch společnosti by měly být rozhodujícím kritériem. A tam, kde nejde o prospěch společnosti, ale jednotlivce či malého kolektivu na úkor celku, neměli bychom váhat třeba i se zákazem takového podnikání. Nechci vyvolávat atmosféru, v níž by mělo dojít k potlačování drobného socialistického podnikání plnícího významnou funkci v naší ekonomice. Jde však o to, abychom za současné situace s tečně účelně hospodařili se zdroji, především s pracovními silami a neplýtvali jimi tam, kde z toho nemá socialistická společnost jako celek prospěch.

Doporučuji plénu České národní rady, aby vládní návrh zákona o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení byl schválen.

Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji soudruhu posl. Linhartovi.

Slovo má soudruh posl. ing. Kovařík a připraví se soudruh posl. Vondrouš.

Posl. ing. Kovařík: Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych především na základě vlastních poznatku potvrdit, že dnešní jednání České národní rady o vládním návrhu zákona o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení probíhá za živého zájmu pracovníků v zemědělství a jistě také pracovníků místního hospodářství, obchodu a dalších organizací.

Předložený návrh zákona obsahuje řadu nových řešení ve zdaňování státních a družstevních organizací, zvláště pak společných družstevních podniků a podniků zemědělských služeb.

Dosavadní systém zdaňování zemědělských organizací byl v některých směrech brzdou růstu efektivnosti zemědělské výroby. Dovolte mi, abych to doložil následujícími příklady:

Podle zákona č. 159 z roku 1968 o důchodové dani jsou společné družstevní podniky rozdílně zdaněné podle charakteru své činnosti, to je obchodní nebo ostatní, přičemž hlavním kritériem progresívního zdanění zisku a mezd je míra rentability. Míra rentability je však pro podniky s obchodní činností stanovena poměrem zisku k vlastním nákladům, u ostatních podniků poměrem zisku k vypláceným mzdám. Rozdílný způsob stanovení míry rentability vede k tomu, že společné družstevní podniky s převážně obchodní činností jsou při zdaňování výrazně zvýhodněné před společnými družstevními podniky se zemědělskou činnosti, a to přesto, že se těmto podnikům poskytuje 30procentní sleva.

Tak se stalo, že současný systém zdanění není v souladu s hospodářskou politikou státu. V krizovém období 1968 - 1969 se i v zemědělství počaly uplatňovat nežádoucí podnikatelské činnosti, jejichž rozvoj byl umožněn nejen oslabením úlohy plánu a řízení státem vůbec, ale také nesprávně stanovenými ekonomickými nástroji řízení.

Návrh nového zákona o důchodové dani tento vážný nedostatek v potřebné míře řeší.

Způsob stanovení míry rentability hospodaření společných družstevních podniků se zemědělskou činností poměrem zisku ke mzdám znamenal dosud vážnou brzdu zakládání společných družstevních podniků se živočišnou výrobou. Nové velkokapacitní drůbeží farmy či výkrmny prasat umožňují snížit spotřebu živé práce desetkrát i více ve srovnání se stavem v jednotlivých zemědělských podnicích. Tím se míra rentability hodnocena poměrem zisku ke mzdám značně zvyšuje. Konstrukce důchodové daně v roce 1968 se zřejmě neopírala o potřebné a správné propočty a tak zdanění těchto podniků, které jsou nyní vesměs ve výstavbě, by se pohybovalo zpravidla na maximální výši, to je 70 % daně ze zisku a 10 % daně z mezd, a to i při poskytnuté 30%ní slevě. Jestliže při znalosti dopadu zdanění společné družstevní podniky se živočišnou výrobou dosud vznikaly, pak jen proto, že převládlo přesvědčení, že takový způsob zdanění bude brzy změněn.