Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji poslanci Františku Židlickému za jeho vystoupení.

Prosím poslance místopředsedu Františka Tomana, aby se ujal slova.

Místopředseda ČNR František Toman: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci!

Dovolte mi, abych jménem skupiny poslanců - členů Čs. strany lidové zaujal stanovisko k navrhovanému ústavnímu zákonu, kterým se novelizuje ústavní zákon o československé federaci.

Čs. strana lidová považovala již od samého počátku vytvoření federativního uspořádání Československé socialistické republiky za zásadní obrat a pokrok v uspořádání vztahů obou národů - národa českého i národa slovenského.

Vznik čs. federace je podle našeho názoru velmi správným a věcným řešením mnohaletých snah vynikajících představitelů českého i slovenského národa po takovém státoprávním uspořádání naší republiky, které by vytvořilo předpoklady pro odstranění různých nedorozumění a přispělo tak k vyjasnění mnohých otázek, které v minulosti ve vztazích obou národů vytvářely zdánlivě těžko řešitelné problémy. Nebudu se příliš rozšiřovat o těchto překonaných těžkostech. Přece však bych s odstupem času chtěl poukázat jen na jeden psychologický faktor zásadní důležitosti.

Dřívější asymetrický model státního uspořádání vytvářel v otázce vztahů obou národů specifické klima, klima působící na povědomí našeho lidu zcela různým způsobem, jednalo-li se o český národ a jednalo-li se o slovenský národ.

V povědomí českého národa, jak už bylo několikrát v minulosti zdůrazněno, smazával se velmi rychle pojem české státnosti a zakotvoval se pojem československé státnosti. Tento - jak říkáme - "čechoslovakismus" se stával součástí politického myšlení českého lidu a šel někdy tak daleko, že se přestávalo uvažovat o kategoriích dvou svébytných národů - Čechů a Slováků a vznikala představa jednoho národa, který má dvě větve - českou a slovenskou - jsoucí si navzájem tak blízké, že není třeba pomalu je ani rozlišovat.

Naproti tomu u slovenského národa, početně menšího, živil tehdejší stav nezdravé nacionální nálady.

My, příslušníci Čs. strany lidové jsme přesvědčeni, že vytvořením československé federace byl tento nedobrý vztah definitivně překonán a skončen a že byly tak dány pevné základy k vytvoření správného a zdravého vztahu mezi oběma našimi národy.

Je samozřejmé, že tak hluboké a zásadní opatření v našem státoprávním zřízení se nemohlo obejít bez potíží a nedostatků, které se projevily teprve při praktickém provádění předmětného ústavního zákona. Tyto nedostatky však nevyplývají vůbec z podstaty federativního uspořádání, nýbrž z určitých konkrétních opatření v oblasti správní i ekonomické.

Zejména v oblasti ekonomické nelze ztrácet ze zřetele, že světový vývoj nezadržitelně směřuje k vytváření velkých ekonomicky integrovaných celků, které jediné - a to i u nás - jsou schopny zabezpečit soustředěním lidských, materiálových i finančních sil základní a nesmírně náročné úkoly efektivního hospodářského rozvoje obou našich národů.

Jak už bylo zdůrazněno ve zpravodajské zprávě, jedná se při novelizaci ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o to, aby mechanismus fungování státoprávního uspořádání byl v souladu s potřebami optimálního rozvoje naší ekonomiky a optimálního rozvoje celé naší společnosti.

Předpokládané úpravy ústavního zákona o čs. federaci vycházejí z objektivně se prosazujících ekonomických integračních tendencí a jsme přesvědčeni, že budou takto kladně působit v našem společenském životě.

Poslanci Čs. strany lidové vítají zejména tu okolnost, že změny a doplňky ústavního zákona o čs. federaci se provádějí souhrnně, po náležitém souborném vyhodnocení a návaznosti na bezprostředně následující soubor dalších zákonných opatření.

Nesmírně politicky důležitá je také ta skutečnost, že dík existujícím a plně fungujícím formám našeho státoprávního uspořádání je zaručeno, že k těmto úpravám dochází ze souhlasné vůle obou našich národů.

V tomto zásadním diskusním příspěvku nehodlám rozebírat jednotlivé pasáže a formulace.

Zpravodaj posl. prof. dr. Vaněček již zdůraznil, že jednotlivá ustanovení naplňují marxisticko-leninské principy uspořádání vztahů mezi národy, obývajícími jedno státní území.

Chtěl bych jen zvláště vyzvednout důležitost těch změn, které vyjadřují integrační tendence čs. ekonomiky, a to zejména tím, že posilují koncepční a plánovací funkce federace a jejích orgánů. Je to vyjádření snahy vytvořit podmínky pro plné využití všech nástrojů řízení ekonomiky.

Důraz se klade na upevnění a propracování ucelené soustavy národohospodářských plánů jako souhrnného souboru nástrojů komplexní hospodářské politiky federace. Přitom zůstává však splněn požadavek součinnosti federálních i republikových orgánů.

Jednota hospodářství ČSSR, jednotná soustava národohospodářských plánů, jednotná měna, jednotné stanovení rozhodujících daní, úpravy směřující k jednotné cenové a mzdové politice, jednotná zahraničně hospodářská politika, dále převedení některých odvětví výrobně technické základny, dopravy a spojů do přímého řízení federace, to vše jsou důležitá a zásadní opatření, mající jediný cíl: zpružnit vnitřní chod federace, aniž by byly porušeny její základní principy a umožnit tak efektivní rozvoj naší společnosti.

Proto mi závěrem dovolte, abych jménem skupiny poslanců - příslušníků Čs. strany lidové navrhované úpravy ústavního zákona č. 143/1968 Sb. přivítal jako velmi důležitý krok v konsolidaci našeho politického i ekonomického života.

Doporučuji proto, abychom schválili návrh vyjádření České národní rady přednesený zpravodajem.

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji poslanci Františku Tomanovi. Slovo má soudružka posl. Kolaříková, připraví se soudruh poslanec Josef Toman.

Posl. Kolaříková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté.

Na dnešním zasedání České národní rady máme projednat a přijmout stanovisko k návrhu závažného zákonodárného aktu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, kterým jsou změny a doplňky ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci.

Federativní uspořádání našeho společného státu Čechů a Slováků, k němuž jsme přistoupili před dvěma lety, bylo výrazem vůle obou našich národů upravit vzájemný poměr a soužití na nových, spravedlivějších základech důsledně vycházejících z marxisticko-leninské teorie řešení národnostních vztahů, posílit vůli obou národů žít a pracovat ve společném státě a federativním uspořádáním vytvořit významný faktor konsolidace politického a společenského vývoje Československé socialistické republiky.

Jsem přesvědčena, že tyto hlavní cíle byly federativním uspořádáním splněny a že toto uspořádání je pevnou základnou společné práce a života obou našich národů i pro budoucnost.

Zhruba dva roky praktického uplatňování ústavního zákona o čs. federaci však současně ukázaly, a všichni jsme toho byli svědky v denní práci, že v zájmu dokonalejšího fungování principů federace a v zájmu integrace moderního hospodářství je nezbytné provést některé korektury a doplňky ústavního zákona.

Ukázalo se rovněž, a i to nám plně potvrdila praxe, že jeho účinné působení je třeba zajistit souborem dalších zákonů, jež jsou nutné k upevnění funkce společného socialistického státu, k posílení zákonnosti a státní disciplíny, k posílení plánovitosti vývoje našeho československého socialistického státu a také k racionalizaci dělby funkcí a ke koordinaci činnosti federálních a národních orgánů.

Považuji za svou povinnost při této příležitosti zdůraznit, že při výkonu své poslanecké funkce a při výkonu funkce předsedkyně výboru České národní rady jsem se přesvědčila, že poslanci a orgány České národní rady upřímně a jednoznačně podporují politickou direktivu vedoucí síly naší společnosti, Komunistické strany Československa, směřující k tomu, aby celé státní ústrojí vytvořilo harmonicky pracující celek, aby Česká a Slovenská socialistická republika se rozvíjely v rámci silné, pevné a vzkvétající Československé socialistické republiky.

Nyní předkládané návrhy na změny a doplňky ústavního zákona nejsou v rozporu ani s našimi původními názory, které jsme měli při zrodu československé federace.

Pokud jde o náš výbor pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace, podporujeme po celou dobu úsilí o jednotné organizování, řízení a provozování zahraničního obchodu, železniční, letecké a říční nákladní dopravy a výstavby dálnic, i úsilí o jednotné organizování, řízení a provozování soustavy pošt a telekomunikací v Československé socialistické republice.

Stejně tak podporujeme a kladně hodnotíme změny a doplňky týkající se dalších oblastí ekonomiky a politického a společenského života.

Věříme, že upravený ústavní zákon přispěje při jednotně uplatňované vůli společných i národních orgánů k výraznému zlepšení funkce československé federace.

Ze strany našeho výboru bude mít zákon a toto úsilí plnou a pevnou podporu.

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji soudružce posl. Kolaříkové, hovořit nyní bude soudruh posl. Josef Toman a připraví se soudruh posl. Věroslav Jedlička.

Posl. doc. ing. Josef Toman: Soudružky a soudruzi poslanci, přistupujeme po dvou letech k úpravám zákona o čs. federaci a je třeba říci, že po dvou letech skutečného fungování čs. federace z hlediska politického, státního, ekonomického i kulturního.

Vycházíme tedy z prvních zkušeností. Problematika navrhovaného ústavního zákona Federálního shromáždění se týká dvou bodů: 1. platnosti základních principů federálního uspořádání ČSSR, 2. potřeby změn ve způsobu fungování, praktického života federace.

K první otázce je třeba si především připomenout podmínky vzniku federálního uspořádání. Naše společnost byla tehdy v krizovém stavu, který nelze z tohoto místa komplexně rozebrat. Co je ale možné bez rizika velkých chyb říci je, že jedním z faktorů vzniku krize byla skutečnost, že národnostní otázka nebyla důsledně marxisticky dořešena.

Za těchto okolností. kdy dřívější tzv. asymetrické uspořádání už nebylo s to řešit nové úkoly, byla federalizace východiskem, které Šlo na samý kořen problému.

Šlo v podstatě o to, dovést do konce princip existence dvou rovnoprávných národů, jejich národní svébytnosti a na tomto základě plného rozvinutí jejich vzájemných vztahů a vzájemně prospěšné spolupráce.

Vycházelo se z historicko-materialistické analýzy, která skutečnost společného československého státu nechápe jako nahodilou, ale jako výslednici působení zákonitostí politického, ekonomického a kulturního vývoje. Nepomohlo by nám, kdybychom chápali federativní uspořádání jako politický ústupek z nutnosti a podcenili její pozitivní, zejména ekonomické aspekty.

Vytvoření čs. federace nemůže mít ve světle poznatků marxismu jiný smysl, nežli posílení jednoty socialistického státu Čechů a Slováků, tím, že problémy, které v jejich soužití vznikají, se neponechávají náhodě, ale aktivně se řeší.

Za této podmínky nás ani pro budoucnost neopravňuje nic k pochybám o přijatých principech. Byla-li federace dějinným krokem vpřed, bylo by negování jejich principů krokem zpět.

Tím se dostáváme k pojetí druhého bodu, k potřebě změn.

Je třeba říci, že pro vnitřní uspořádání federace nebyly jednoduše aplikovatelné vzory, že nároky na tvůrčí a současně principiální řešení byly mimořádně vysoké. Je také třeba vidět, že na její přípravu měla kromě marxistických hledisek vliv také hlediska jiná, počínaje ekonomickými iluzemi až po pochybnosti o vzájemné výhodnosti soužití obou našich národů ve společném socialistickém státu. Nejde a nemůže jít o omlouvání nebo bagatelizování nedostatků, ale e jejich střízlivé vysvětlení a praktické řešení.

Navrhované změny mají jeden obecný charakter: zlepšit fungování a účinnost práce federálních i národních orgánů. Je třeba říci otevřeně, že k A /platnost principů/ patří i B /odstranit to, co úspěšné fungování federace brzdí/.

Těžiště je přitom v otázkách vedení ekonomiky. Nejde jen o konstatování, že československá ekonomika je jednotná, ale o reálné zajištění její jednoty plánem, finanční a měnovou politikou, jednotným hospodařením nejdůležitějším faktorem výroby - pracovní silou a používáním dalších nástrojů státní hospodářské politiky. Přitom se úprava neomezuje na prostý přesun pravomoci ve prospěch federace, ale ujasňuje a zpřesňuje dělbu práce.

Úpravy, které někdy spočívají zdánlivě jen ve změně jednotlivých slov, znamenají především rozlišení tzv. společné pravomoci federace a národních republik v tom smyslu, že federálním orgánům nejen dávají právo, ale ukládají také povinnost integrovat hospodářství, dávat mu koncepci rozvoje ve formě závazného plánu a řešit plně vnější vztahy ČSSR. Avšak nejde jen o toto vymezení dělby práce, ale řeší se i pravomoc federálních orgánů prosazovat svá rozhodnutí a kontrolovat jejich provádění.

Může se vyskytnout a také byla položena otázka, co zbývá při této dělbě práce národním republikám. Už běžný rozbor ukazuje, že velmi mnoho.

Jednak je to, pokud jde o Českou národní radu, zákonodárná iniciativa a zaujímání stanovisek vůči Federálnímu shromáždění. Již vytvořená tradice nás opravňuje vyslovit názor, že to není činnost zbytečná, nebo snad nežádoucí. Naopak.

Výkonným orgánům republik připadá celý běžný styk s občany a institucemi, např. s celou soustavou nižších zastupitelských orgánů - národních výborů - a přímá odpovědnost za úseky hospodářství a kultury, kde pracuje většina občanů. Je to velká část infrastruktury a prakticky celá terciární sféra, za kterou nesou národní orgány plnou odpovědnost a o jejichž problémech svými plány i výkonem správy rozhodují. Výslovně se počítá s tím, že celá problematika oblastního plánování je sférou působnosti národních republik.

Nedá se tedy říci, že by význam národních orgánů a smysl jejich práce byly oslabeny.

K předloženému návrhu ústavního zákona Federálního shromáždění, s přihlédnutím k dalším zákonným úpravám na něj navazujícím, je třeba se přihlásit ještě z jednoho hlediska: shodujeme se jistě všichni v tom, že nenávratně skončila doba frází a nastal čas pozitivní práce; ta má svůj pevný řád, lidé při ní vstupují do pevně určených vztahů spolupráce. Spojit potvrzení principů federace s odstraněním nedostatků v jejich realizaci je podmínkou, abychom mohli přejít k věcným otázkám naší společnosti, k přísně věcné formulaci problémů, k argumentaci na základě prokazatelných faktů, k posuzování lidí i institucí podle toho, co pozitivně dělají, jak svoji práci zvládají. Nic by nebylo v této etapě škodlivější nežli poziční nebo prestižní jednání.

Česká národní rada funguje dva a půl roku. Prošla vzrušenou dobou a výraznými vnitřními změnami. Nepovažujte prosím, za nadnesené, vyslovím-li po dvouleté činnosti v jejích orgánech názor, že Česká národní rada může doporučit navrhovaný ústavní zákon nejen pro jeho obsah, ale také proto, že je připravena lépe nežli kdykoliv dříve plnit úkoly, které pro ni z navrhované úpravy vyplynou.