Česká národní rada 1969 – 1971

Po této stránce bylo právě letos marxistickou vědou a zejména právní vědou osvětleno, jaké jsou vlastně ideové politické základy federativního uspořádání socialistických států a jak hluboce zejména po I. světové válce problematiku sem spadající promýšlel V. I. Lenin.

Federalizace nesmí ani v nejmenším oslabovat akční mohutnost státu, o nějž se jedná. Nesmí narušovat jednotu a soudržnost zemí socialistického tábora, musí být nejen na prospěch národů, jejichž národní suverenitu má vyjádřit a zaručit, ale musí posilovat i celkovou revoluční a internacionální frontu boje za uplatňování myšlenek socialismu a komunismu.

Z právě zmíněných základních principů československé federace, od nichž nemíníme ustupovat a které i nadále zůstávají nosnými pilíři našeho nového státoprávního uspořádání, plyne, že smyslem čs. federace je marxistické řešení problémů bratrského soužití dvou národů ve společném státním celku, tedy v podstatě u nás dnes leninské řešení národnostní otázky ve specifických podmínkách dalšího budování socialismu ve druhé polovině, přesněji řečeno v poslední čtvrtině dvacátého století.

Národ český a slovenský žily po dlouhá staletí navzájem od sebe odděleny politickou hranicí. Ale nikdy neztratily povědomí o své blízké příbuznosti. Ve století 19. a na počátku století 20. bylo toto vědomí blízkosti tak silné, že u Slováků i u Čechů spontánně a běžně se mluvilo a psalo o jednom národě.

Ve společný politický celek se národ český a národ slovenský opětně spojily v souvislostech konce první světové války, při rozpadu habsburského soustátí, a to za pronikavého působení Velké říjnové socialistické revoluce.

Avšak v ČSR, tak jak v roce 1918 vznikla a jak byla ovládnuta českou a slovenskou buržoazií, převládla ideologie, jež vytvoření slovenského národa nechtěla brát na vědomí. Důsledky této osudné politiky představované typicky oběma prvními presidenty - Tomášem Masarykem a Eduardem Benešem - a také některými politiky slovenskými, vedly k vnitřní nestabilitě státu, jež se pak projevila tragicky pro Čechy a Slováky v roce 1938 a v následujících dramatických letech 2. světové války.

Ale již v průběhu této války a zejména pak ve Slovenském národním povstání v roce 1944 se oba národy snažily dosáhnout vzájemného porozumění. Výsledky těchto snah byly vtěleny do Košického vládního programu z roku 1945. Nicméně ani tehdy ještě nebyly vyvozeny státoprávní důsledky ze skutečnosti - jinak již uznávané - že Slováci jsou svébytným národem.

/Řízení schůze převzal I. místopředseda České národní rady dr. Vladimír Ambruz./

Československá republika byla v roce 1945 obnovena jako stát unitární. K obratu došlo teprve o 23 let později, v roce 1968. Je zásluhou KSČ, že se postavila za toto nové uspořádání, poněvadž v něm právem viděla významný konsolidační faktor odstraňující jeden z trvalých zdrojů vnitropolitického napětí. Je samozřejmé, že při vzniku nového uspořádání nikdo si nepředstavoval, že čs. federace, jak byla v roce 1968 ústavně upravena, nebude již nikdy doplňována a zdokonalována novými zákony. S dalším zdokonalováním bylo počítáno a nebude mu moci být uzavírána cesta ani pro budoucnost, neboť život jde a půjde dál. Po dvou letech existence federální ústavní úpravy je již možno hodnotit prvé zkušenosti jejího praktického působení. V uplynulém dvouletém období bylo nutno překonávat jednak přežívající návyky z doby unitárního státoprávního uspořádání, a to zejména u orgánů federálních, jednak na straně národních orgánů překonávat jisté tendence k živelnosti a autarkii. Stejně tak bylo nutno - a mám tu na zřeteli českou republiku - překonávat namnoze neuvědomělé pozůstatky čechoslovakismu, které, kdyby měly zůstat, nemohly by v dalším vývoji působit kladně. Je jasné, že v moderní společnosti vyznačující se jinak všeobecně ekonomickou integrací zůstává spravedlivé a ústavně vhodné vyřešení národnostní otázky jedním ze základních požadavků. Jsou známé potíže, s jakými řeší věc dnes např. Belgie nebo Kanada a našli bychom i jiné vhodné příklady.

Domnívám se, že v tomto směru mají právě poslanci i do budoucna při své politické činnosti mezi občany ještě mnoho práce. Bude tu zejména třeba trpělivě objasňovat optický klam, který vzniká tím, že negativní hodnocení většiny toho, co se v roce 1968 v našem vnitřním vývoji dálo, vrhá svůj stín neoprávněně i na zákon č. 143/1968 Sb., jehož principy uznáváme jako správné a také při příležitosti této novelizace znovu vyzvedáme.

Po vyhodnocení zkušeností z prvních dvou let existence čs. federace se zdá však zřejmé, že uzrála doba, kdy je třeba pokročit ve výstavbě státu o další krok. ÚV KSČ se svým předsednictvem soustavně sledoval uvádění čs. federace do života a znovu si ověřoval, že její princip je aplikací poznatků marxisticko-leninské teorie na naši konkrétní situaci. Došel přitom k závěru, že se federace vcelku osvědčila, že na jejích základech není třeba nic měnit a že federativní uspořádání je naší pevnou základnou i do budoucna. V tomto rámci je ovšem možné a nutné upravovat a nově přizpůsobovat státní mechanismus federace i republik tak, aby vzniklo hladce fungující státní ústrojí, které by sloužilo všem potřebám lidu obou republik, potřebám rozvoje ekonomiky a celého života naší společnosti a nejen společnosti naší, nýbrž také společenství zemí tábora socialismu.

Tímto směrem se také nese předkládaný návrh ústavního zákona, kterým se novelizuje ústavní zákon o čs. federaci. Je třeba dodat, že tento návrh je doprovázen celým souborem zákonných osnov provádějících ústavní zákon o čs. federaci. Tímto souborem zákonů se však budeme zabývat v jiné souvislosti. V dnešním jednání jde o to, abychom posoudili Federálním shromážděním nám dodaný návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon o čs. federaci a abychom vyjádřili hlas České národní rady ke změnám zde obsaženým.

A nyní k podrobnostem. Všeobecně bych uvedl, že plné pochopení navrhovaných změn je odborně velmi náročné. Vyžaduje důkladnou znalost nejen dosavadního znění, které se opravuje a doplňuje a které máte ve známé příručce. Vyžaduje také znalost veškeré věcné, zejména ekonomické, finanční a legislativně technické problematiky, jež se skrývá v praktickém životě za strohými a skoupými slovy zákona. Vždyť mnohdy vypuštění nebo přidání jediného slova má v takovéto normě dalekosáhlé důsledky. Upozorňuji proto především na důvodovou zprávu, která je velmi instruktivní, velmi dobře vypracována, a na výsledky jednání našich výborů, jež se novelizací zabývaly každý z hlediska svého odborného zaměření. Jistě je zde na místě vyslovit i politování nad tím, že se změny tak závažné opět vyřizují tak kvapně, bez náležité zásoby času, kterého by bylo k posouzení zapotřebí.

Chtěl bych zároveň zdůraznit, že, pokud jsem se přesvědčil, ústavní změny zakotvené v předloze, kterou máte před sebou, vesměs směřují jednak k odstranění dosavadních nedostatků, jednak k dalšímu upevňování naší federace, k posilování jejích společných orgánů a povšechně k integrování Československa. Jde o ekonomickou a politickou integraci při zachování všech vymožeností spravedlivého a správného principu federace.

Probereme navrhované změny alespoň zcela stručně.

Tak hned změna obsáhlého článku 4 vyjadřuje jasně zdravou integrační tendenci v čs. ekonomice, jevící se v zásadním posunu působnosti v prospěch federace. Věc najdete na straně 1 - 2 osnovy. Zejména je tu akcentována péče státních orgánů federace o společné potřeby a zájmy českého a slovenského národa i všech národností.

Na to navazuje změna článku 5, týkající se státního občanství. Stanoví se zde, že čs. státní občanství je jednotné. Oproti dosavadnímu znění je v nové formulaci tohoto článku čs. státní občanství primární. Každý státní občan ČSSR je zároveň, jak se praví, občanem ČSR nebo SSR.

Podle mého názoru má svůj význam, že se v odstavci 3 tohoto článku 5 nemluví výslovně o občanství státním v souvislosti s národními republikami. Bude úkolem teorie státu a práva, aby tento bod blíže osvětlila.

Integrační tendence se uplatňují také ve změně článku 7 a 8, zejména pokud jde o měnu, bankovnictví, investiční činnost a hospodářskou arbitráž. Záležitosti měny se podle článku 7 c posunují do oblasti výlučné působnosti federace.

Změna článku 10 vyjadřuje posílení úlohy národohospodářského plánu. Zdůrazňuje nezbytnost koordinovaného postupu všech orgánů při tvorbě plánu, při čemž se však nijak neomezuje úloha republikových orgánů při jeho realizaci.

Nové znění článku 12 podává taxativní výčet daní a finančních odvodů, které budou napříště upravovány zákony Federálního shromáždění. Důvodová zpráva k tomu správně konstatuje, že "dosavadní způsob, kdy Federální shromáždění v oblasti daňového zákonodárství stanovilo pouze zásady pro zákony národních rad, se ukázal těžkopádným..." To jsme zakusili mnohdy i v našem jednání. Proto "rozhodující daně", které se výslovně vypočítávají, "budou napříště stanoveny přímo zákony" federálními. Úprava dále zpřesňuje a vyjasňuje zákonodárství v této oblasti.

Dílčí úpravy článku 15 směřují k jednotnosti cenové a mzdové politiky. Vycházejí z poznání, že nutnou podmínkou integračního rozvoje národního hospodářství je jednotné řízení vývoje a tvorby cen a jednotná cenová a mzdová politika na celém území státu. Také v oblasti zahraničních hospodářských vztahů se navrhovanými změnami naplňuje působnost čs. federace v plném rozsahu. Článek 16 vyhrazuje federaci právo řídit provádění zahraničně obchodní politiky a právo organizovat a řídit zahraničně obchodní činnost. Působnost federálních orgánů se zde významně posiluje na úseku, který je ekonomicky stále závažnější, a to zejména také v perspektivě mezinárodní socialistické integrace.

Články 17 až 20 obsahují změny v oblasti průmyslu, zemědělství a výživy a dále dopravy a spojů. Spočívají v převedení některých odvětví výrobně technické základny do přímého řízení federace. Pokud jde o řízení železniční dopravy, letectví, námořní a říční dopravy, pošt a telekomunikací, zůstávají tyto oblasti i nadále zařazeny ve výpočtu společných působností federace a národních republik, čímž je vyjádřena účast příslušných orgánů republik a jejich vlád na vytváření federální politiky.

Navržené změny v článku 21 směřují k dalšímu upevnění jednotného řízení rozvoje vědy a techniky. Rovněž v této oblasti se v plném rozsahu má uplatnit tvůrčí účast příslušných orgánů obou republik na přípravě a na realizaci koncepcí a plánů.

Dalším významným úsekem, kde dochází ke změnám, je oblast kontroly. Návrh ústavního zákona v článku 28 a/ zařazuje kontrolu do společné působnosti ČSSR a obou republik. Rozdělení kompetence je provedeno tak, aby působnost federace na úseku kontroly odpovídala působnostem svěřeným federaci na ostatních úsecích.

Článek 37 odst. 2 směřuje do působnosti federace v zákonodárství týkajícím se cestovních dokladů. Je dán skutečností, že význam a rozvoj cestovního ruchu vyžaduje jednotné provádění.

Článek 37 odst. 3 rozšiřuje zásadní zákonodárnou působnost Federálního shromáždění o otázky bydlení, tvorby životního prostředí, vyřizování stížností a podnětů pracujících a o věci spořitelen a pojišťoven. Tím se přesunuje řada legislativních opatření do úrovně federace, což znamená, že u republikových zastupitelských orgánů vedle jejich vlastní legislativní pravomoci vystupuje nyní do popředí jejich zákonodárná iniciativa a právo vyjadřovat se k návrhům zásad a zákonů Federálního shromáždění.

Článek 42 doplňuje a zpřesňuje, ve kterých případech platí zákaz majorizace. Tyto úpravy odpovídají změnám uvedeným v ostatních částech návrhu zákona, který zachovává princip zákazu majorizace.

Dále návrh ruší funkci státních tajemníků ve federálních ministerstvech. Tato změna se promítá do ustanovení čl. 61 a 67. Přispívá se tak k institucionálnímu zjednodušení státní administrativy. V této souvislosti je třeba uvést, že novela ruší nynější federální výbory, které budou napříště federálními ministerstvy.

Integrační tendence, které byly vyjádřeny již v úvodních ustanoveních návrhu zákona, jsou obsaženy zejména také v čl. 76. Tento článek všeobecně stanoví, že vláda ČSSR bude koordinovat řešení otázek vyplývajících z potřeby jednotného zabezpečování státní politiky federace na celém území ČSSR. Konkrétně se federální vláda zmocňuje zřizovat si v dohodě s národními vládami potřebné koordinační orgány.

Pro svou koordinační činnost a zároveň pro větší pružnost své běžné rozhodovací agendy si může vláda ČSSR podle čl. 77 zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády ČSSR. Rovněž vlády ČSR a SSR mají podle novelizovaného čl. 137 právo vytvořit si pro výkon své běžné a rozhodovací agendy předsednictvo vlády.

Je velmi pozoruhodné, že návrh zakotvuje v čl. 85a právo federální vlády sistovat, pozastavit, popř. přímo zrušit akty národních vlád, pokud by odporovaly rozhodnutím federální vlády vydaným v rámci její působnosti.

Potud přehled změn.

Závěrem bych považoval za vhodné zdůraznit, že návrh na změnu a doplnění ústavního zákona o čs. federaci předložila vláda ČSSR jako výsledek úzké spolupráce s vládami ČSR a SSR. Přijetí tohoto návrhu může významně přispět ke vztahům úzké spolupráce mezi federálními a národními orgány a k dalšímu úspěšnému rozvoji čs. federace.

Myslím, že bez výhrady můžete souhlasit se závěry, jaké k návrhu učinily výbory, jejichž jménem zde hovořím. Česká národní rada je si zajisté vědoma toho, že některé kusy její dosavadní působnosti se přenášejí nyní na orgány federální. Nedává se však ovládat falešným institucionálním patriotismem, aby tomu snad bránila. Naše tisíciletá česká národní státnost je dnes zároveň do té míry leninsky internacionální, že ochotně otevírá dveře tendencím k posílení federálních orgánů, tendencím, jež jsou dnes přirozené a samozřejmé, neboť vyvěrají ze společných ekonomických i jiných nezbytností obou našich národů. v tom je, ve srovnání s rokem 1968, kus konsolidace, konsolidace, jež se na úsecích ústavně právních jeví jako zdravá reintegrace.

Mám za to, že všechna jednotlivá ustanovení, která jsem stručně komentoval, dále rozvíjejí a naplňují principy čs. federace založené na marxisticko-leninské teorii politických vztahů v našem státě a že respektují politickou tezi, resp. praktický poznatek o tom, že se federalizace celkově osvědčila, ale že je třeba odstraňovat její slabiny a nedostatky a tím naši Československou socialistickou republiku jako společný stát Čechů a Slováků dále upevňovat.

Společný návrh výborů ústavně právního, pro plán a rozpočet, průmyslového, pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace stanoviska České národní rady, který máte před sebou - byl vám dnes rozdán jako tisk č. 91 - vychází právě z úvah, které jsem přednesl. Jeho závěr zní: "Česká národní rada se plně přihlašuje k předloženému vládnímu návrhu ústavního zákona a doporučuje Federálnímu shromáždění ČSSR jeho schválení."

Jako zpravodaj doporučuji jeho přijetí.

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji zpravodaji posl. prof. dr. Vaněčkovi za jeho zpravodajskou zprávu. Můžeme přistoupit k rozpravě. Do rozpravy se přihlásili poslanci: František Židlický, František Toman, Heda Kolaříková, Josef Toman, Věroslav Jedlička.

Dávám slovo prvnímu z nich, posl. Židlickému.

Posl. Židlický: Vážená Česká národní rado, projednáváme dnes vládní návrh na změnu ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.

Ze souhrnného zhodnocení vyplývá, že federativní uspořádání se zásadně osvědčilo, ale v některých oblastech je nutno po získaných zkušenostech provést úpravy.

Při projednávání vládního návrhu v průmyslovém výboru ČNR byl zájem a pozornost poslanců zaměřen především do oblasti ekonomiky.

Vládní návrh změn a doplňků zákona o čs. federaci vychází z objektivně se prosazujících integračních tendencí v celosvětovém hospodářském vývoji a aplikuje je na podmínky ČSSR v souladu s politickými závěry, které vyplývají z usnesení ÚV KSČ a vyúsťují potom v konkrétní formulace, směřující k prosazení integrační úlohy nejen v ekonomice, ale i v ostatních oblastech státní politiky. Tyto skutečnosti prolínají celý soubor vládních návrhů, které budou předkládány k projednání a schválení v návaznosti na ústavní zákon. Směřují všechny k lepší a efektivnější práci celého státního systému.

Předložený vládní návrh důsledně sleduje upevnění funkce socialistického státu. Cílem je dosáhnout racionální dělby funkcí a možnost kvalitního zvládnutí vymezených okruhů problematiky příslušných článků státní administrativy. Jde tedy o to, aby mechanismus fungování federálního státoprávního uspořádání pracoval koordinovaně se znalostí stanovisek federálních i národních. Aby pracoval včasně, kvalitně a hospodárně. Aby předcházel se znalostí věci možným konfliktním situacím při tvorbě rozhodnutí. Aby měl přesně vymezené kompetence a odpovědnost a vedl k posílení koncepční úlohy federálního centra. Aby účinně využíval vzájemného toku informací a výsledku kontroly a umožňoval zásahy všude tam, kde dochází k porušování zákonnosti a státní disciplíny.

Již ze srovnání vládního návrhu jednoznačně plyne, že nejvíce změn je orientováno na potřebné úpravy působnosti federace, a to zejména v oblasti působnosti společné. Přitom těžiště změn spočívá v posílení integrující úlohy federace v ekonomice.

Z měny směřují k posílení koncepční a plánovací funkce federace a jejích orgánů. Snahou je vytvořit podmínky pro plné využití všech nástrojů řízení ekonomiky. Hlavní důraz je položen na upevnění a propracování ucelené soustavy národohospodářských plánů, jako souhrnného rozboru nástrojů komplexní hospodářské politiky federace. Přitom ve vládních návrzích se plně uplatňuje požadavek součinnosti federálních a republikových orgánů při tvorbě a realizaci plánů. Zdůrazňuje se priorita závaznosti úkolů stanovených národohospodářskými plány a vytvářejí se podmínky pro účinnou kontrolu a sankce proti porušování závazných direktiv.

Ideovým východiskem změn v ekonomické oblasti je zákonné zakotvení konstatace, že hospodářství ČSSR je jednotné. Významná je skutečnost, že v plném rozsahu se naplňuje působnost čs. federace v oblasti zahraničně hospodářských vztahů. Z nového pojetí zde vyplývá, že do působnosti federace se nyní soustředí: Stanovení i realizace zahraniční obchodní politiky, řízení hospodářské spolupráce se zahraničím a výkon státní správy v oblasti zahraničního obchodu.

K vytvoření systému závazného řízení hlavních výzkumných a rozhodujících realizačních úkolů technického rozvoje a investiční výstavby, směřují úpravy v článku 21.

V oblasti průmyslu budou napříště působit 2 federální ministerstva, a to federální ministerstvo hutnictví a strojírenství a federální ministerstvo paliv a energetiky. Jejich působnost je vymezena. Za zmínku stojí skutečnost, že státní energetická inspekce bude podřízena federálnímu ministerstvu paliv a energetiky, zatímco oblast geologie není zahrnuta do působnosti federálního ministerstva paliv a energetiky.

Předpokládá se vytvoření Výboru lidové kontroly ČSSR. Kontrola tak bude zařazena do společné působnosti federace a republik. Výbor lidové kontroly bude pracovat v čele s členem vlády. Bude pracovat podle zásadních pokynů vlády ČSSR a především pro ni bude provádět kontrolu tak, jak se pro realizaci celkové státní politiky bude jevit účelné. V tomto smyslu je třeba chápat i to, že federální kontrola bude vybavena právem kontrolovat provádění realizačních aktů vlád republik, které jsou provedením zásadní směrnice vlády ČSSR. Bude umožněno rovněž provádět společné akce federálních orgánů a orgánů republik na úseku kontroly.

Soudružky a soudruzi poslanci! Tolik jsem chtěl zdůraznit k vládnímu návrhu z hledisek, jak je projednával průmyslový výbor ČNR, jehož jednání vyvrcholilo vyjádřením souhlasu s celým vládním návrhem ústavního zákona. Doporučuji proto plénu České národní rady, aby předložený návrh stanoviska České národní rady schválilo.