Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji posl. Židlickému, hovoří posl. Hrdlička.

Posl. Hrdlička: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, chtěl bych především s povděkem uvítat, jestliže dnes při bilanci hospodaření za minulý rok nepomíjíme bez patřičné pozornosti oblast, která podle hrubého a myslím i velmi skromného odhadu několika odborníků představuje hodnoty nejméně 600 mil. Kč. Jde o neobyčejně rozsáhlé a vpravdě nedocenitelné bohatství kulturních a historických památek v naší zemi, které navíc svým významem přesahují hranice našeho státu a patří ke vzácným hodnotám kultury světové.

Kulturní a školský výbor České národní rady se v poslední době několikrát důkladně zabýval tím, jak je tento národní majetek movitý i nemovitý, spravován, udržován, chráněn a užíván. A musím hned říci, že stav na tomto úseku národního hospodářství je vskutku povážlivý. Jsme rádi, že i další výbory České národní rady se touto problematikou zabývají.

Školský a kulturní výbor po řadě měsíců průzkumů v Praze i v krajích došel k některým poznatkům, které jsou zcela souhlasné s výsledky rozsáhlé prověrky provedené Nejvyšší kontrolní m úřadem ČSR za účasti orgánů ministerstva vnitra, ministerstva kultury a některých komisí lidové kontroly národních výborů.

Řada věcí, které si poslanci ověřili, je shodná se zjištěním skupiny ČSAV z roku 1966, která se tímto problémem rovněž zabývala, stejně jako navazuje na konstatování Národního shromáždění z minulých let. Nelze říci, že by se v této oblasti zhola nic neudělalo. Avšak problémy zůstávají, časem se ještě zhoršují, neboť nejsou řešeny v podstatě.

Proto kulturní a školský výbor České národní rady především konstatoval, že stav v památkové péči je nadále neudržitelný, neboť nedostatky jsou zásadní, dlouhodobé a neustále se reprodukují. Za 12 let působnosti zákona č. 22/58 Sb. o kulturních památkách stále ještě nejsou splněny ani některé z jeho nejzákladnějších požadavků, jako je elementární přehled, roztřídění a ohodnocení památkových předmětů, jichž se tento zákon týká. Nebyly např. vypracovány státní seznamy památek, vydány předpisy o evidenci a inventarizaci mobiliářů na památkových objektech. Bez základní evidence a kategorizace kulturních památek nelze je přece řádně spravovat, kontrolovat a při ztrátě nebo odcizení vymáhat odpovídající postih. Na četných památkových objektech jsou movitosti uloženy nevhodně a nedostatečně zabezpečeny proti chátrání a zničení, takže došlo k mnoha škodám, které u kulturních památek jsou většinou nenahraditelné. Nemovité kulturní památky jsou nadále ve značném rozsahu ničeny nevhodným užíváním, nedbalostí i úmyslnými zásahy, stejně jako je běžně zanedbávána péče stanovená zákonem.

Přitom namnoze národní výbory ani prokuratury nevymáhají plnění zákona. Všeobecný nepořádek v této oblasti umožnil i mnohé podvodné spekulace, na nichž se neoprávněně obohatili jednotlivci ke škodě našeho socialistického státu.

Zákon č. 22/1958 o kulturních památkách má řadu mezer, zejména nedostatečně vymezuje a vyjasňuje pravomoc, odpovědnost, a vůbec nepamatuje na postih. Stejně nedbá ani o potřebnou péči při vývozu památek do zahraničí. Dosavadní rozdělení odborné a správní stránky památkové péče působí protichůdně a patří k hlavním příčinám rozsáhlých škod.

Poslanci kulturního a školského výboru v několika svých usneseních také zároveň doporučili řadu nezbytných opatření, aby se tento kritický stav zlepšil. Ačkoliv od té doby uplynula už řada měsíců a šlo vesměs o opatření nevyžadující dalších mimořádných nebo investičních nákladů, nebyly učiněny potřebné kroky, které by situaci znatelněji zlepšily.

Zavést základní pořádek a cílevědomý vliv státu je podle našeho názoru nezbytným předpokladem pro konsolidaci i v této bohaté oblasti, kde se zatím nadále zesiluje tendence spíše stále se zhoršující než tendence k lepšímu. Vždyť i rok 1969 znamenal pro národní kulturní fondy další velmi citlivé ztráty. Prakticky každý druhý den došlo k loupeži nebo krádeži cenných předmětů, a to jsou jenom případy úředně zjištěné; na kolik se jich ještě přijde za čas? Tak např. v červenci byly v Hrádku u Nechanic ukradeny koberce za půl miliónu korun a v říjnu nato na zámku Kynžvart dokonce nejstarší gobelín na území ČSR z roku 1470, odhadovaný na 800 tis. - 1 mil. Kčs. Na zámku Žleby zmizely zbraně za 200 tis. Kčs a při aukci ve Vídni se najednou objevily dva originály českého barokního malíře Petra Brandla, uloupené z galérie na zámku v Mělníce. Stát ztratil alespoň 800 tis. Kčs.

Zpravidla v souvislosti s kulturními a historickými památkami se u nás používá termínu "nesmírné ideální hodnoty". To je plně pravdivé, ovšem poslední léta s dravou poptávkou po starožitnostech na zahraničních trzích nás plně přesvědčují, že jde také o hodnoty neobyčejně reálné a vyčíslitelné, jejichž cena v poměrně krátké době vyletěla na desetinásobek a patrně dále poroste, neboť jde o věci vskutku nezastupitelné a nenahraditelné.

Tím více ovšem zaráží, že u nás neuděláme všude a včas rázná účinná bezpečnostní i jiná opatření, abychom zabránili odlivu či ničení tak obrovských hodnot národního vlastnictví.

Dovolte mi, abych v té souvislosti připomněl vystoupení posl. ing. Víška z našeho výboru v jednom z posledních zasedání České národní rady, kdy upozorňoval na směšně chatrnou ochranu i miliónových hodnot v zámcích a muzeích. A abych citoval dr. Libora Hájka z Národní galérie: Kulturní zařízení jsou naprosto nedostatečně vybavena proti živelním pohromám i proti vandalům a lupičům. Každý pracovník našeho oboru by vám mohl vyjmenovat tucty případů, kdy jen pouhým zázrakem jsou některé galérie, sbírky či muzea nedotčeny. Jejich vybavení resp. ochrana je mnohem menší než u kteréhokoliv skladu nepatrné hodnoty.

To byl jeho komentář v novinách po nedávném požáru v zámku v Benešově nad Ploučnicí, kde vlivem nedostatečných bezpečnostních opatření jsme v jediné noci ztratili přes 10 mil. Kčs, ale současně i naši největší a nejstarší sbírku čínského porcelánu.

A co říci k případu, který byl odhalen na podzim 1969 na autobusovém nádraží Praha-Florenc. Zde v úschovně zavazadel bylo přes půl roku uloženo 5 balíků, jak se později zjistilo se starožitnými předměty. Byly mezi tím 4 obrazy ze zámku Hořín, ale finanční odbor ONV Mělník jako správce tohoto zámku obrazy vůbec nepostrádal. Nedostatečná evidence není nijakou zvláštností. Na zámku Konopiště je movitý kulturní majetek evidován v sedmi vázaných knihách, ale ty jsou ještě z doby Ferdinanda d'Este, další zápisy jsou pak už jen na volných listech.

A že jsme přišli o 7500 západoněmeckých marek za jediný list odcizený ze vzácného rukopisu z roku 1278 uloženého na Křivoklátě, jsme zjistili až z fotografie v aukčním katalogu z Mnichova, kde byla tato vzácnost prodána.

Že nepořádky v evidenci a nedostatečné ohodnocení památek, stejně jako třeba i nelogické oddělení muzejní oblasti od památkové navádí a napomáhá také ke spekulacím, toho dokladem je případ závozníka Vacka z Ostravy. Z vyřazených sbírek muzea koupil kromě jiného obraz za Kčs 50,- a obratem za něj v prodejně klenotů dostal 10 000,- Kčs, odkud pak toto dílo odkoupila Krajská galérie v Ostravě, a to ze zvláštní dotace ministerstva financí. A podobnými čachry si Vacek zakrátko nahospodařil přes 100 000,- Kčs a byl potrestán. Z tisku je znám případ malé skupinky spekulantů, kteří získali překvapivě velké obnosy 4 mil. Kčs za velmi krátké období.

A co není uloupeno, ukradeno, nebo neshoří, to je stále ještě ohrožováno neodpovědným uskladňováním, neodbornou manipulací či mnoha jinými způsoby. Tak v Hrádku u Nechanic velká část knih zámecké knihovny byla nalezena zplesnivělá na podlahách. Jinde zase řádí myši, plíseň nebo jiné nepořádky, které nám užírají milióny. Podobných zarážejících případů by se dalo uvést velmi mnoho, Platí o nich vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu ČSR, jak je obsaženo ve stanovisku k vybraným kapitolám státního závěrečného účtu: "Úroveň disciplinovanosti při správě a ochraně národního majetku je až neuvěřitelně nízká. Nedostatky téhož druhu jsou v četných případech řadu let kontrolami a revizemi sice neustále zjišťovány, ale nikoliv odstraňovány. Pokračovaly ztráty nenahraditelných uměleckých a starožitných exponátů, které by měly být výstražným signálem k zásadnímu obratu na tomto úseku."

Poslanci kulturního a školského výboru vítají tento zásadní obrat a plně se přimlouvají. Je opravdu nejvyšší čas zabývat se podrobně těmito problémy.

Snad bychom si měli připomenout i důležitost památek jako součásti našeho kulturního a životního prostředí nebo jako prostředků široké lidové vzdělanosti a estetické vnímavostí, jako hodnotného využití volného času. Měla by nás k zamyšlení vést i skutečnost, že Lenin jako jeden z prvních dekretů podepsal dokument o chránění historických památek a že každý návštěvník SSSR potvrdí, že tato péče a ochrana nezůstala na papíře.

Avšak i při pouhém ekonomickém pohledu by národní kulturní památky nemusely zrovna být tou železnou krávou jako dosud jsou. Už jenom udělat pořádek by mohlo změnit tento předmět starosti nebo kořistění v přínos do státní pokladny anebo zmenšit požadavky tohoto úseku, neboť by se ihned pochopitelně značně omezily ztráty.

Myslíme si, že právě v současné obtížné a komplikované hospodářské situaci bychom se na tento problém měli všichni pořádně podívat. Veřejnost na to čeká. Vždyť s uspokojením kvitovala rychlý zásah prokuratury a soudu v případě rozkrádání na zámku Kačina. Mimochodem právě dnes je v novinách zprávička, jak zákrokem těchto orgánů se vracejí některé z exponátů zpět, takže perspektivní působení rychlého postihu nelze podceňovat. Sotva kde jinde se dá tolik ušetřit jako zejména právě v této oblasti při včasné a důkladné údržbě a ochraně vzácných památek.

Tak např. evropsky významná stavba kostela v Jindřichově Hradci s freskami z 13. a 14. století má už 15 let trhlinu v triumfálním oblouku. Vystřídalo se tu sice řada komisí, ale jinak se nic nestalo. Loni se dala trhlinou již prostrčit ruka a letos jsou obavy, že s obloukem spadne i věž a rozbije současně i domy v okolí.

Chtěl bych rovněž poukázat na úlohu národních výborů, v jejichž péči je více než polovina národních památek. Jsou příklady neobyčejně kladného poměru k potřebám správy a údržby památkových objektů. To je tam, kde jsou hrdi na dědictví z rukou svých předků a váží si ho. Jinde však ONV nedokáže přimět ani vlastní stavební podnik, aby se ujal nutné havarijní práce. Rovněž uživatelé objektů se dovedou až příliš často chovat macešsky, ač by jiný přístup byl i v jejich zájmu. Textilní podnik, který ani neopravil střechu zámku, v němž měl miliónové sklady vlastních látek, není žádnou výjimkou.

Na údržbě a záchraně památek by asi měly spolupracovat všechny zainteresované orgány. Je ovšem nutné posuzovat tento problém komplexně, v plných souvislostech i s turistickým ruchem, obratem obchodu a přínosem deviz.

Kde mohla být obtížnější situace než v rozbombardovaných Drážďanech a přece vláda NDR věnovala finance i materiál, aby současně s byty se obnovil i poničený Zwinger, obrazová galerie a zámek, neboť bez nich by nebyly Drážďany tím, čím vlastně Drážďany jsou - kulturním střediskem světového významu přitahujícím dnes už přes milión návštěvníků každým rokem.

Také u nás mnohé nákladné investice obchodu, hotelů, či jiných podniků, by se mohly stát zbytečnými, jestliže spadne památka, pro kterou všichni návštěvníci do místa jezdili. A řešení u mnohých památek vskutku nelze již dlouho odkládat. Čas totiž nelítostně a bohužel i nenávratně redukuje počet těchto kulturních hodnot v socialistickém vlastnictví. Zbaví nás tím sice někdy řady starostí o tu kterou památku, ale současně ochudí o zcela určitě nenahraditelné bohatství. Bude tedy naprosto správné, jestliže toto bohatství budeme považovat za své jedinečné rezervy a podle toho s ním také zacházet a dobře hospodařit.

Místopředseda dr. Ambruz: Slovo má poslanec Miler.

Posl. Miler: Vážený soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado! Projednání státního závěrečného účtu je pro nás, poslance nejvyššího zastupitelského sboru České socialistické republiky, významnou příležitostí posoudit, jak probíhá ekonomický vývoj. Ocenit klady, uvědomit si všechny dosud existující potíže a nedostatky a přispět k využití všech možností k jejich odstranění.

Úsilí Komunistické strany Československa o politickou konsolidaci naší společnosti v duchu dubnového pléna a květnové realizační směrnice z roku 1969 je postupně korunováno úspěchem. Cílevědomý postup vedoucích orgánů strany zaručuje našim občanům život bez politických krizí a zvratů a vytváří postupně předpoklady pro skutečnou tvůrčí práci na pracovištích i v řídících orgánech. V této souvislosti vystupuje stále více do popředí druhá, neméně závažná stránka konsolidace - dokázat v praxi, že dovedeme i po těžkých otřesech z minulých let využít předností našeho společenského řádu k efektivnímu využívání, k účinné ochraně a k rychlému rozmnožování hmotného a kulturního bohatství naší společnosti, k stále lepšímu životu našich občanů.

Ve výborech a v dalších orgánech České národní rady jsme měli příležitost podílet se na přípravě a kontrole opatření k postupnému upevňování centrálního řízení, k posilování úlohy plánu, k uklidnění vnitřního trhu, k zastavení cenového a mzdového kolotoče, na opatřeních proti nepořádkům v podnikání a na dalších úsecích. Všechna tato opatření přispěla ve svém souhrnu k vyrovnanosti státního závěrečného účtu ČSR za rok 1969, ačkoliv v průběhu uplynulého roku hrozilo nebezpečí, že jeho výdaje budou překročeny a příjmy nesplněny.

V souhlase s výkonnými orgány České socialistické republiky jsme však nuceni konstatovat, že inflační ohniska byla sice oslabena, nikoliv však zcela odstraněna, a že vývoj národního hospodářství je i nadále poznamenán nerovnováhou, nerovnoměrností a velmi rozdílnými podmínkami pro činnost jednotlivých odvětví, oborů a podniků.

Tak např. ve výboru České národní rady pro obchod, dopravu, poštu a telekomunikace jsme byli po řadě jednání a průzkumů nuceni konstatovat, že současné materiálně technické a ekonomické podmínky činnosti obchodu ohrožují jeho rozvoj a kvalitu jeho služeb. Pokračovat v dnešním stavu by znamenalo situaci ve službách obchodu vůči obyvatelstvu do budoucna zhoršit a ohrozit tak konsolidační úsilí Komunistické strany Československa.

Podobná situace - pokud jde o materiálně technické a ekonomické podmínky - je ve všech oborech dopravy. Ve shodě se závěry výboru se domnívám, že Československo jako vyspělý průmyslový stát s výraznou tranzitní polohou musí vyvinout maximální úsilí k tomu, aby mělo dobře fungující, moderní, všestranně rozvinutou dopravu.

V důsledku politiky minulých let jsou rovněž v různé míře ohroženy základní úkoly pošt a telekomunikací vůči obyvatelstvu a pro celé národní hospodářství, které by mohly vážně narušit jeho hladký chod.

Ve výboru jsme s i plně vědomi toho, že uvedené existující potíže a nedostatky nelze odstranit naráz a nějakým jednoduchým opatřením. K tomu je třeba vyvinout soustředěné úsilí řídících výkonných orgánů - a jsem přesvědčen, že je vyvinou a alespoň částečně se s uvedenými problémy vypořádat v průběhu přípravy směrnic pro sestavení pátého pětiletého plánu a založit jejich postupné řešení do konečné podoby páté pětiletky. O těchto úkolech budeme mít příležitost na půdě našeho zastupitelského sboru ještě jednat.

To všechno jsou otázky, které velmi zajímají nejen kompetentní orgány, ale každého našeho občana, ať již vystupuje jako kupující v obchodě, jako motorista užívající našich silnic, jako občan používající služeb naší pošty, jako posluchač rozhlasu a televize, jako turista a při všech ostatních příležitostech.