Česká národní rada 1969 – 1971

V průběhu letošního roku bude mimo jiné nutno na základě solidních analýz posoudit skutečný dopad daní na podniky a najít potřebné a společensky žádoucí východisko pro rozpočtovou politiku v této oblasti.

Také bytová a investiční výstavba je již řadu let ohniskem mnoha palčivých problémů naší ekonomiky. Ani v roce 1969 nebyl zmírněn tlak na zahajování nových investic ze strany investorů a došlo k vážnému překročení limitu nově zahajovaných staveb téměř o 9,5 mld. Kčs a rozestavěnost v rozpočtových nákladech v běžných cenách vzrostla téměř o 29 mld. Kčs. Přitom se souhlasem národních vlád byly zahájeny stavby o rozpočtových nákladech nad stanovený limit o více než 4 mld. Kčs. Na druhé straně bylo ale dokončeno o téměř 22 tisíc bytů méně, než předpokládala směrnice pro rok 1969. Ze stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu dále vyplývá, že řada problémů se vyskytuje i v oblasti poskytování investičních dotací a přímo alarmující je konstatování, že těžiště restriktivních opatření v oblasti investic se soustředilo na kvantitativní omezení rozsahu zahajovaných staveb, zatímco kvalitativní hledisko restrikcí bylo potlačeno.

Průmyslový výbor se v poslední době několikrát zabýval těmito problémy. Při každém dalším jednání bylo konstatováno zhoršení celkového stavu v zabezpečování investiční a bytové výstavby. Proto také průmyslový výbor považoval za správné upozornit předsednictvo České národní rady na tuto vážnou situaci.

Základem a páteří ekonomické oblasti je pevný a přitom pružný systém řízení s včasným rozhodováním o vývoji hospodaření a stanovení a zabezpečení vyvážených proporcí jeho složek. Ukázalo se to výrazně při opětovných jednáních průmyslového výboru o palivoenergetickém hospodářství, o bytové a investiční výstavbě, o zásobování obyvatelstva průmyslovými výrobky a jinde. Orgány centra musí být dostatečně aktivní a rozhodné, i když je zapotřebí, aby svá opatření s podnikovou sférou konzultovaly a činily reálná rozhodnutí.

V souvislosti s tím považuji za správné zdůraznit význam socialistické racionalizace jako základního předpokladu k urychlenému zvýšení efektivnosti státní správy, národního hospodářství i jeho jednotlivých článků.

Průmyslový výbor věnuje pozornost těmto otázkám. Mohu vás ubezpečit, že i v dalším období bude se jednotlivými otázkami dále podrobně zabývat, zejména při přípravě plánu a státního rozpočtu na rok 1971 a 5. pětiletého plánu na léta 1971-1975.

Průmyslový výbor, vycházeje z konstatování, že přes některé nepříznivé okolnosti jsou konečné výsledky hospodářství za rok 1969 v souhrnu uspokojivé, doporučuje plénu České národní rady schválit státní závěrečný účet za rok 1969. Zároveň však doporučuje využít podnětů vzešlých z projednávání státního závěrečného účtu k ovlivnění hospodaření v roce 1970 a v dalších letech účinnými opatřeními k řešení nedostatků.

Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji poslanci Tomanovi, hovořit bude posl. ing. Horák, připraví se posl. Příhoda.

Posl. ing. Jaromír Horák: Vážení soudruzi poslanci, vážené soudružky poslankyně, ve výboru pro plán a rozpočet se věnovala velká péče projednávání problémů spojených se správou a ochranou národního majetku. My vidíme v obou problémech spojité nádoby. Nemělo by smysl hospodařit dobře, kdybychom hodnoty vytvořené promrhali. Dovolte mi zmínit se o třech základních otázkách v této oblasti.

Prvou oblastí je oblast kulturního majetku. Začínám touto oblastí proto, že ztráty zde způsobené mají většinou charakter takový, že je nelze nahradit, že mnohý z tohoto majetku má význam vpravdě zdůvodňující název národní. Situace je taková, že již léta neexistuje řádná evidence, řádná inventarizace tohoto majetku a když se podíváme na to, jakými formami a jaké prostředky jsou k dispozici k obhospodařování tohoto majetku, tak zjišťujeme velký rozpor mezi skutečnými možnostmi a mezi požadavky, které by si vyžádala ochrana všeho toho, co pod souhrnný pojem národního majetku zahrnujeme. O tomto rozporu se ví, ale zásadní závěry dosud učiněny nebyly. Domníváme se, že musíme ekonomické hledisko prosadit i v této oblasti a musíme najít cesty, abychom vyhmátli to, co je nejcennější a nejhodnotnější, to, co můžeme skutečně efektivně řádně spravovat a řádně ochraňovat. Měli bychom rozdělit, kategorizovat náš majetek v této oblasti tak, abychom už jednou k řádné ochraně a správě přistoupili. Domnívám se osobně, že zvláště dnešní doba vyvolá nesmírný tlak na tato opatření a nám nemůže být lhostejné, že právě oblast kulturního majetku je předmětem vysokého kursu v kapitalistickém světě. Určitě nás postihne tato skutečnost a to v tom, že vzroste nebezpečí odcizení velmi cenných historických děl, kde nemůžeme mnohdy jejich cenu ani korunami vyjádřit, protože vpravdě mají hodnotu národní, jsou spjaty s naší historií, umožňují nám vidět do minulosti a hodnotit i z hlediska minulosti dnešek. Znamená to tedy přistoupit k tomu, abychom oddělili velmi cenné od méně cenného a abychom si otevřeně řekli, na co stačíme a na co nestačíme. Např. ve Východočeském kraji se ročně poskytuje pro tuto oblast zhruba 10 % skutečné potřeby. To samo o sobě říká, že takové živoření nemá cenu, že zde rozhodné stanovisko bude žádoucí i účinné. Nás to bolí především proto, že evidence je tak slabá, že se mnohdy dovídáme o odcizení velmi cenných věcí až z nabídkových katalogů, které vycházejí v cizině. Přitom jde o hodnoty, které byly pokládány mnoha lidmi v minulosti za hodnoty každého z nás. Mně se zdá, že ten morální faktor, o kterém zde hovořil dopoledne jeden ze soudruhů, má nesmírný význam, že ten morální faktor ztrácí na své hodnotě a že i zde jsme se dostali do určité inflace. Vždyť i způsob ochrany tohoto majetku, jak byl prováděn dříve, byl úplně jiný, pamatujeme, jak lidé z okolí, kde takový majetek byl soustředěn, o něj pečovali. Hovoříme-li o národním uvědomění, kde jej máme brát, než právě z historického odkazu, který zde máme, a který má nesmírné hodnoty. Myslím, že každý z nás má, tak jako Fráňa Šrámek ten svůj Humprecht, který je mu milý, který mu umožňuje sepětí mezi minulostí a dneškem a který jej naplňuje hrdostí nad tím, co dokázaly vytvořit minulé generace.

Druhou oblastí je oblast životního prostředí. Škody zde způsobené se nedají vyčíslit a odhadují se Nejvyšším kontrolním úřadem na 3 mld. Kčs ročně. My jsme tuto věc velmi podrobně projednávali ve Východočeském kraji a řada lidí snesla doklady, jak technizace, které nemůžeme zabránit, jak rozvoj naší výroby, mnohdy nedobře plánovaný, ohrožuje biologický život celých oblastí. Není možné zde klást nějaké idealistické požadavky, výroba se bude rozvíjet, životní potřeby lidí porostou, ale musíme hledat kompromis, a to takový, který by nám umožňoval, aby ztráty na životním prostředí byly co nejmenší. Byly sneseny doklady o dopadu na biologický život lesů, bylo hovořeno o tom, které rostliny dnes z celých oblastí vymizely, ukazovalo se třeba na to, že třeba v oblasti chemie během dvou let korodují měděné dráty a v této oblasti bydlí lidé. Chemii budeme muset mít, ale musíme hledat taková opatření, aby její dopad na životní prostředí byl co nejmenší. Praxe ukazuje, že najít takové opatření při vzniku je daleko levnější než následně je hledat. Zde je rozdíl troj až čtyřnásobný. I této věci musíme věnovat velkou pozornost. Civilizace má i negativní stránky a tyto negativní stránky bychom měli omezit na nejmenší míru. Týká se to také oblasti kooperace. Já se domnívám, že i řadu výrob bychom měli řešit v koordinaci, protože nemáme pro ně vhodné přírodní podmínky. Tyto podmínky existují mnohde lepší a bylo by výhodnější pro nás tyto problémy řešit v koordinaci a integraci. Ať jde např. o výrobu papíru či podobně.

Konečně třetí oblast je oblast vlastní ekonomiky. Zde se hovořilo o výrobní části této oblasti, ale my máme stejné nedostatky a stejné projevy nehospodárnosti s národním majetkem i v oblasti služeb. I zde jsou miliónové hodnoty, které leží ladem a kterých se nepoužívá. Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o těch věcech hovoří a mnohdy je to skličující. Nové stroje, koupené za drahé hodnoty, neslouží a nepoužívají se. Domnívám se, že je třeba více odpovědnosti v hospodaření s těmito prostředky, že každý prostředek lze částečně využít, i když není na nejvyšší světové úrovni. To je naší povinností, abychom ztráty zde vzniklé nahradili. Ale jde také o ztráty z hlediska kvantitativního, které jsou největší.

Proto snahou nás ve výboru je, abychom problém hospodaření, správy a ochrany národního majetku sloučili s problémem státního závěrečného účtu, aby hospodaření dostalo komplexnější pohled nejen s tím, co jsme dostali jako prostředky, ale také s tím, co nám bylo svěřeno minulými generacemi a co budeme muset budoucím generacím předat.

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji poslanci ing. Horákovi. Slovo má posl. Příhoda.

Posl. Příhoda: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu k závěrečnému účtu je mimo jiné uvedeno, že téměř na všech úsecích národního hospodářství vznikla větší potřeba pracovních sil a podniky, aby udržely své pracovníky nebo získaly nové, zavádějí tzv. náborové, věrnostní a stabilizační příplatky, odměny nebo jiné výhody. Mne tato část zprávy vyprovokovala k tomu, abych využil příležitosti a zmínil se o problému, který považuji za číslo jedna právě v souvislosti s výsledky našeho hospodaření.

V poslední době byla všemi vládami přijata řada opatření, která směřují k plánovitému rozdělení pracovních sil nebo k jejich lepšímu využití, jako je např. vládní usnesení o 10% snížení správního aparátu. Se všemi opatřeními lze naprosto souhlasit, ale domnívám se, že je to přece vzhledem k současným požadavkům na pracovní síly všechno málo a že bude asi nezbytné přikročit k dalším opatřením, které by nám uvolnily další síly z míst, kde nejsou tak společensky nutné, nebo které by radikálně zdražily lidskou práci a vedly k rychlejšímu tempu jejího nahrazování moderní technikou. Vycházím přitom z poznatků, které jsem získal jako poslanec při přípravě materiálů nebo různých vystoupení.

Když jsme např. prověřovali, jak jsou plněna novelizovaná ustanovení zákoníku práce, která se týkají upevnění pracovní kázně a morálky, dostali jsme často odpověď, že jejich použití je velmi problematické, neboť končí odchodem ze závodu. Pak závod těžko shání pracovní síly. Je to zejména u těch podniků, které v uplynulých dvou letech udržely poměrně mzdovou kázeň a výdělky u nich podstatně nestouply. Nelze se pak divit, že tyto podniky hledají jiné cesty, jak učinit zaměstnání přitažlivější tím, že poskytují zdarma obědy, pracovní obleky apod. Projevuje se stálý tlak na odchod do hospodářských úseků. kde je možno dosáhnout neúměrného zvýšení výdělku. Statistická čísla vykazující výdělky nejsou v tomto směru plně případná. Snad by bylo na to možno uvést jeden příklad. Energetika je v celé ČSSR na třetím místě, pokud jde o průměrné výdělky, což by na první pohled bylo dostačující vzhledem k charakteru práce a její důležitosti, ale přesto z ní odcházejí lidé např. do bytového hospodářství, kde pokud jde o průměrné výdělky, je toto odvětví na 6. místě. Např. za rok 1969 odešlo z energetiky celkem 16 % všech zaměstnanců. přičemž z těchto 16 % byla jen pětina těch, kteří odešli do důchodu nebo zemřeli. Horší je to, že odcházejí vysoce kvalifikovaní lidé. Když si spočítáme v elektrárnách tyto věci, přijde nám tam jeden pracovník na 50 000 Kčs. Sami z praxe dobře víme, že řada hospodářských vedoucích mlčky trpí různé nešvary, nedodržování pracovní kázně a nedodržování pracovní doby jenom proto, že má obavy z případného odchodu svých podřízených. V některých případech se stav pracovních sil dostává do situace, kde je řešení zatím nedohledné. Nejsou to jenom obory, které chronicky trpí nedostatkem pracovníků již delší léta, jako je hornictví, zemědělství, energetika, hutě, kde právě těžší pracovní podmínky, jako je např. 4směnný provoz jsou nepřitažlivé. Zvláště dnes při zavádění volných sobot je ve všech úsecích řada lidí, kteří dávají přednost těmto volným sobotám. Např. na posledním zasedání Východočeského krajského národního výboru vystoupili soudruzi, kteří uváděli, že během 5 let jim odejde do důchodu více než polovina mužů, kteří dnes zastávají místa vedoucích prodejen, jinde že proplácení dovolených je běžným jevem. Každému z nás jsou tyto příklady známé. Konec konců bylo oficiálně uvedeno číslo 90 tisíc pracovních sil a vím tedy, že neříkám nic nového. Mluvím o tom jen proto, že jsme ve stadiu přípravy pětiletky, kdy můžeme ještě včas rozhodnout, které výroby můžeme omezit nebo jak urychleně získat pracovní síly z oborů a sociálních skupin, kde nejsou tak potřebné a kde máme stále značné rezervy.

Vím, že máme dnes v hospodářství několik úzkých míst, jako je např. vysoká rozestavěnost, bytová výstavba, energetická základna a řešení všech těchto míst vidím v odstraňování hlavního limitujícího činitele, to je v problému pracovních sil, neboť jinak všechny naše správné zásady nám nepomohou.

Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji posl. Příhodovi, nyní promluví posl. Židlický.

Posl. Židlický: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych se vyslovil k této problematice z poněkud odlišného pohledu. Ze státního závěrečného účtu je patrno, že v průběhu r. 1969 měla být v našem národním hospodářství zdůrazňována především hospodárnost na všech stupních. Podkladový materiál, který jsme obdrželi, to plně dokumentuje, a přece je možno doložit, že jsou ještě skulinky, kudy z našich státních prostředků unikají milióny Kčs.

Při prováděné očistě státního a hospodářského aparátu i aparátu společenských organizací dochází k odvolání řady pracovníků, kteří se v uplynulém kritickém období zpronevěřili svým povinnostem a přešli na pravicové pozice, což znamená, že ve skutečnosti na velmi dobře placených místech a funkcích pracovali po řadu měsíců proti potřebám a zájmům našich občanů, proti zájmům našeho pracujícího lidu.

A nyní, kdy dochází k přehodnocení jejich činnosti a v důsledku toho i k jejich spravedlivému odvolání ze zastávaných funkcí, zjišťujeme při praktickém provádění tohoto aktu, že naše zákony jsou tak demokratické nebo jsou v nich takové mezery, že řada těchto lidí za své protilidové jednání vyčerpává značné finanční částky z toho, co vytvářejí naši pracující na závodech. To je v rozporu se zásadami socialistické demokracie a především se zásadami hospodárnosti v našem státě.

Docházíme k takovým zjištěním, že řada těchto pracovníků nechce přijmout nabízená jim pracovní místa. Dokonce vědomě celou záležitost přechodu na jiné pracoviště z funkcí, na kterých zklamali, uměle časově protahují. Zneužívají našich dosud platných a podle mého názoru příliš demokratických zákonů, vyhlášek a směrnic. Nejde jen o to, že tito lidé se dostávají sami před sebou do přímého rozporu se zásadami, které tak hlasitě v uplynulých dvou letech hlásali, ale že vědomě zneužívají slabosti našich zákonů.

Tak např. z resortu ministerstva průmyslu, z resortu ministerstva školství, z resortu armády a bezpečnosti, z oblasti společenských organizací i z oblasti státních orgánů lze doložit řadu konkrétních případů. Jde o stovky takovýchto odvolaných pracovníků, kterým se vyplácejí po dlouhou dobu vysoké finanční částky, které jdou na úkor pracovních výsledků celé společnosti.

Nejde mi v žádném případě o projev nelidskosti vůči těmto pracovníkům, kteří zklamali, kteří však jsou a zůstávají občany našeho státu, jde jen o to, aby byly odstraněny morální nesrovnalosti z našeho současného života. Poctivým občanům nelze dost dobře vysvětlit, proč tito lidé, o kterých mluvím, zneužívají široké demokracie našeho společenského řádu, místo aby v přijatelné době dané zákoníkem práce nastoupili na nová pracoviště a tam prokázali svou oddanost k socialistickému zřízení. Aby tam odčinili to, co svým jednáním v minulých letech ve svých funkcích způsobili. Nám všem je známo, že v našem státním rozpočtu při snaze realizovat naprosto správné záměry naší vlády těžko hledáme potřebnou finanční částku, abychom mohli zvýšit nejnižší důchody těm lidem, kteří pro republiku po celý život pracovali. Na druhé straně, jak jsem uvedl, trpíme skutečnost, že jsou vydávány milióny těm, kteří naše společenské zřízení prokazatelně poškozovali. Ustanovení našich zákonů a především zákoníku práce postrádají opatření k tomuto problému, které by se mohlo účinně použít v uvedených prokázaných případech. Společenské zájmy nejsou při řešení u našich soudních orgánů brány jako prvořadé a skutečnost je taková, že leckterý právník v advokátní poradně, na podniku, v odborových orgánech i u soudu hájí jedince, což v uvedených případech je protismyslné, proti původním záměrům zákona hájit zájmy občana. Řada soudních sporů končí prohrou podnikových orgánů a výhrou pravicových živlů. Je znám i případ, kdy i samo předsednictvo Federálního shromáždění v pracovním sporu s jedním pracovníkem prohrálo spor u první soudní instance v Praze. Je zajímavé, že u druhé soudní instance podle týž zákonů, tedy jenom změnou senátu, tzn. změnou výkladu těchto zákonů, byl tento soudní spor vyhrán ve prospěch našeho nejvyššího státního orgánu.

Vezmeme-li tedy v úvahu, jaká situace v těchto záležitostech je na podnicích a v místech, pak lze těžko předpokládat, že společenské zájmy vždy zvítězí, jako tomu bylo v případě předsednictva Federálního shromáždění.

Setkávám se s těmito otázkami při svém styku s občany, funkcionáři, s představiteli závodů a organizací. Došel jsem k závěrům, že je třeba vystoupit na dnešní plenární schůzi České národní rady v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu a upozornit na tuto únikovou cestu státních prostředků.

Právníci mě upozorňovali na zákon 86/68 Sb. a na novelizaci zákona 132/68 Sb., které však v plné míře neřeší to, o čem já zde hovořím a což mi jistě potvrdí i řada dalších poslanců. Jsou známy i dílčí snahy tuto vážnou situaci řešit. Uvádím zde ku příkladu Pokyn pro generální ředitele, který vydal náměstek ministra průmyslu dne 24. 6. 1970. Je to však pouze pokus, který situaci zásadně neřeší a navíc je to snaha jenom v jednom resortu našeho národního hospodářství.

Dávám proto v úvahu, abychom v předsednictvu České národní rady nebo přímo ve vládě České socialistické republiky připravili návrh mimořádného opatření, které by u prokazatelných případů pomohlo hájit společenské zájmy a které by jednoznačně a nekompromisně pomohlo na dočasnou dobu řešit tuto právní problematiku uvolňovaných pracovníků. Souhlasím, že je třeba zabezpečit jim základní finanční prostředky k přechodu na jinou práci, ale domnívám se, že současně je nutno zamezit plýtvání společenskými prostředky.

Vážení soudruzi poslanci, chtěl jsem zde zdůraznit jednu vážnou záležitost našeho současného života, která nejen ubírá z našeho společného krajíce, ale navíc je brzdou očisty všech orgánů a institucí, což je v přímém rozporu s usneseními stranických a státních orgánů. Prosil bych, aby se této otázce věnovala pozornost; přesto, že odcházíme na prázdniny, měli by se touto záležitostí zabývat alespoň příslušní odborní pracovníci. Bude to prospěšné pro nás pro všechny a bude to jistě kladně přijato většinou občanů naší České socialistické republiky.