Česká národní rada 1969 – 1971

Posuzujeme-li výsledky hospodaření národních výborů podle uváděných celkových údajů o dosažené výši příjmů a výdajů a podle dosaženého přebytku, můžeme je hodnotit kladně a národní výbory pochválit zejména za to, že těchto výsledků dosáhly v mimořádné politické i hospodářské situaci ve státě.

Při jejich podrobnějším zkoumání však vidíme, přes nesporné klady, také některé závažné nedostatky a problémy, které spočívají v celkové úpravě a metodice finančního hospodaření národních výborů i v jeho praktickém provádění. Zabývali jsme se ve výboru také příčinami tohoto stavu. Chci se o nich stručně zmínit.

V letech 1966 - 1967 byla ve finančním hospodaření národních výborů uplatněna nová, možno říci progresívní opatření, která měla přispět k posílení pravomoci národních výborů, zejména městských a místních, a k zvýšení jejich finanční a ekonomické samostatnosti. Bylo to zejména zavedení souhrnného finančního vztahu, fondu rezerv a rozvoje a další opatření. Skutečnosti a výsledky hospodaření národních výborů z minulých let i z loňského roku dokazují, že se jejich zavedení v podstatě osvědčilo. Podnítilo u národních výborů větší iniciativu v hledání a využívání místních materiálových, finančních i pracovních zdrojů pro řešení naléhavých potřeb obcí a měst.

Nesplnila se však jedna z nejdůležitějších podmínek k tomu, aby těchto nástrojů mohlo být ještě účinněji využito. Hlavní podmínkou účinného využití nové úpravy vztahů mezi rozpočtem národních výborů a ústředním rozpočtem bylo zavedení relativní dlouhodobější stability do plánování hospodářského rozvoje. V roce 1967 byl sice stanoven souhrnný finanční vztah na období do r. 1970, avšak v jednotlivých letech docházelo k takovým změnám, které vážně oslabily jeho význam pro dlouhodobější realizaci záměrů národních výborů. Velmi nepříznivě se tu promítly důsledky chaotické situace v letech 1968 a zčásti i v roce 1969, zejména živelný růst cen a mezd

Za situace, kdy se nebylo možno opřít o dlouhodobější výhled, kdy byla vážně narušena autorita státního plánu, docházelo i u národních výborů ke snahám "vybojovat" co nejvíce z centrálních zdrojů, využít možností - často i neregulérních pro rozšíření svých mimorozpočtových příjmů a tvořit si z nich rezervy. Svědčí o tom poznatky, se kterými se setkáváme ve svých obvodech, i poznatky z jednání o problematice drobného socialistického podnikání a další. Řada z nich byla uvedena ve stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu.

Přehled o výsledcích hospodaření národních výborů ukazuje, že i v roce 1969 značně podhodnotily řádné rozpočtové příjmy a k tomu realizovaly značný objem nerozpočtových příjmů z takových činností, které nebyly v souladu se zásadami socialistického hospodaření, ani se socialistickou morálkou. Šlo zejména o příjmy plynoucí z nesprávného zaměření drobných provozoven národních výborů a ze svérázných praktik při uplatňování zvláštního zapojení v podnicích místního hospodářství. Přitom národní výbory zdaleka nevyužily svých možností k postihu neoprávněných zisků a výdělků v této oblasti.

Proto je třeba při projednávání výsledků hospodaření přihlížet k těmto skutečnostem a vyvozovat z toho závěry pro další připravovaná opatření i pro vlastní hospodářsko-organizátorskou a kulturně výchovnou práci národních výborů. Národní výbory budou muset vynaložit veliké úsilí, aby odstranily ve sféře jimi řízeného hospodářství takové projevy, jako je spekulace, porušování právních norem, nekázeň a neodpovědnost a důsledně orientovat toto hospodářství, aby plnilo své hlavní poslání, tj. zejména v rozvoji služeb obyvatelstvu. Na základě těchto faktů setkáváme se často s názory, které odsuzují zavedení souhrnného finančního vztahu a fondu rezerv a rozvoje u národních výborů. Objevují se často i snahy po radikálním omezení anebo dokonce zrušení mimorozpočtového hospodaření. Argumentuje se zejména vysokými částkami, které mají národní výbory ve fondech rezerv a rozvoje. Přitom se uvádí, že spousta národních výborů má u státních spořitelen dluh. Takové názory nelze přijmout. Je třeba vzít v úvahu, že národní výbory vložily, v souladu s ustanovením zákona o státním rozpočtu ČSR, který jsme schválili, ze svých fondů rezerv a rozvoje na úhradu řádných rozpočtových výdajů v letošním roce 1 miliardu 757 miliónů Kčs. Tím výrazně pomohly při řešení problémů, které při sestavování státního rozpočtu na rok 1970 byly.

Dále je třeba vzít v úvahu, že prováděnými úpravami v drobném socialistickém podnikání, zavádění pořádku do zvláštního zapojení do investiční výstavby a dalšími opatřeními, která byla přijata k rozpočtovému hospodaření národních výborů v tomto roce, jako je změna v odvodu důchodové části zemědělské daně a zrušení přirážky ke stabilizačnímu odvodu, se značně omezily zdroje mimorozpočtových příjmů. Jestliže se i přesto hospodaření národních výborů v prvé polovině tohoto roku vyvíjí příznivě, svědčí to o jejich usilovné snaze co nejvíce pomoci v konsolidaci hospodářského i politického života. Výbor pro národní výbory se bude otázkami finančního hospodaření národních výborů zabývat ve druhém pololetí t. r. v rámci projednávání úpravy celkové působnosti národních výborů a bude působit k tomu, aby v této oblasti byly respektovány dobré zkušenosti a aby zde byla posílena tolik žádoucí dlouhodobější stabilita.

Doporučuji z pověření výboru, aby Česká národní rada předložený návrh usnesení ke státnímu závěrečnému účtu ČSR za rok 1969 schválila.

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Slovo má posl. Sluka.

Posl. Sluka: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu ČSR za rok 1969 chtěl bych poukázat na některé problémy, kterými se v uplynulém období zabýval zdravotní a sociální výbor České národní rady z hlediska jejich přímého působení na další rozvoj našeho národního hospodářství, které do určité míry ovlivňují i celkové výsledky hospodaření s finančními prostředky.

Jde nám především o problematiku pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz, o situaci v zásobování léky a zdravotnickým materiálem, vybavení zdravotnických zařízení zdravotní technikou, rozvoj lázeňské péče a další.

Při projednávání těchto otázek byla pozornost výboru zaměřena nejen na posouzení současného stavu, ale hlavně na plnění již dříve přijatých doporučení výboru k odstranění nedostatků. Ukazuje se však, že zjednávání nápravy je velmi zdlouhavé a tím pochopitelně i málo účinné.

Např. ve zprávě resortů o pracovní neschopnosti je poukazováno na to, že procento pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz dosáhlo v roce 1969 výše 4,85 % a je za posledních deset let nejvyšším. Podle informací v letech 1960-67 se pohybovalo procento pracovní neschopnosti v rozmezí 4,1 - 4,3 %. Zdálo by se, že jde o desetinu procenta. Avšak každá desetina procenta zvýšení pracovní neschopnosti představuje ve státním rozpočtu značné zvýšení výdajů.

V I. čtvrtletí letošního roku se procento pracovní neschopnosti dále zvýšilo a dosáhlo 6,97 %, což ve srovnání s I. čtvrtletím 1967 - 1968 představuje zvýšení o 1,5 %. Vedle biologických příčin působí i faktory nebiologické, společensko-ekonomické a nedostatečná kontrola, a to nejen ze strany zdravotníků, ale i samotných zaměstnavatelů, tj. podniků a organizací.

Průzkumy dokázaly, že často si řeší hospodářské organizace prostřednictvím pracovní neschopnosti své ekonomické problémy. Jak bylo konkrétně zjištěno, je při nepořádcích ve výrobě a špatném zajištění výrobního programu pro podniky mnohdy výhodné, nemusejí-li vyplácet mzdu, nýbrž nemocenské dávky. V tomto případě nejde tedy jen o záležitost zdravotníků, ale širší společenský problém, související s celkovým uvolněním státní disciplíny, pracovní kázně a morálky. Proto také snaha o snížení procenta pracovní neschopnosti není jen otázkou opatření v resortu zdravotnictví, ale musí být záležitostí všech resortů a celé vlády.

Podle provedených propočtů představuje 1 % pracovní neschopnosti zvýšení výdajů ze státního rozpočtu zhruba 700 - 800 mil. Kčs. Dávky nemocenského pojištění se zvýšily z 2,2 mld. Kčs v roce 1965 na 3,2 mld. Kčs, tj. o 4,5 %. Důležitým činitelem, na který pokládám za nutné orientovat vaši pozornost, je ta skutečnost, že průměrný počet práce neschopných vzrostl v tomto období o 19 %. To znamená, že vzestup výplat dávek nemocenského byl ovlivněn nejen zvýšeným procentem pracovní neschopnosti, ale i růstem průměrných mezd /o 30 %/, které jsou výchozí základnou pro výpočet dávek.

K prohloubení kontroly pracovní neschopnosti provedlo ministerstvo zdravotnictví některá konkrétní opatření. Ta však sama o sobě by se mohla minout účinkem, nebudou-li podporována vedením závodů a odborových orgánů. Zejména odborové orgány musí soustavně věnovat vývoji pracovní neschopnosti zvýšenou pozornost.

Vzestup počtu onemocnění vyvolává i zvýšenou spotřebu léků. Jak uvádí zpráva, zvýšily se náklady na léky proti roku 1968 o cca 14 %. Toto procento by pravděpodobně bylo ještě vyšší, kdyby nedošlo k výraznému zhoršení zásobování léky, které přes některá opatření, zejména zvýšení dovozu léků, trvá i v I. pololetí letošního roku. Na růst nákladů na léky však ve značné míře působí i růst cen, a to nejen léků tuzemské výroby, ale i u nakupovaných surovin. Oba tyto faktory, tj. zvýšená spotřeba a růst cen léků, jsou základní příčinou vzestupu výdajů za léky.

Když jsme ve zdravotním a sociálním výboru projednávali předpokládaný vývoj v rozmisťování 15letého dorostu jako jednoho ze základních zdrojů pracovních sil pro příští léta, uvědomili jsme si, jaký význam má pro národní hospodářství včasné navracení dočasně práce neschopných pro nemoc a úraz do pracovního procesu. Aby bylo zdravotnictví schopno plnit svou léčebně preventivní úlohu a tím přispět nejen ke snížení ztrát v národním hospodářství, ale i ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a snížení procenta pracovní neschopnosti, pokládá výbor za potřebné zajistit tyto základní předpoklady:

1. plně docenit politický a ekonomický význam zdravotnictví při dalším rozvoji naší socialistické společnosti;

2. vytvořit potřebné podmínky pro provádění účinné léčebně preventivní péče, zejména zajištěním potřebného množství léků a zdravotnických potřeb a vybavení zdravotnických zařízení zdravotní technikou;

3. zvýšit úroveň kontroly pracovní neschopnosti; do tohoto úsilí zapojit především vedení podniků a odborových organizací; současně zvážit i možnosti použití ekonomických nástrojů na snížení absence.

Doporučení zdravotního a sociálního výboru byla již příslušným resortům tlumočena. Pokládám přesto za potřebné, aby v souladu s prováděním úsporných opatření byla ztrátám, o nichž jsem hovořil, věnována zvýšená pozornost nejen ministerstvem zdravotnictví, práce a sociálních věcí, ale i ministerstvem financí a všemi členy vlády a provedena nejen účinná, ale i včasná opatření k jejich odstranění.

Zdravotní a sociální výbor České národní rady se bude na svých schůzích opakovaně zabývat kontrolou plnění přijatých doporučení, jejichž cílem je zlepšení úrovně péče o zdraví našeho obyvatelstva na jedné straně, na druhé straně pak zabránění neodůvodněných absencí. Výbor je přesvědčen, že tak, jako nachází podporu předsednictva České národní rady, bude jeho úsilí pochopeno i ze strany vlády ČSR a že této otázce bude věnována prvořadá pozornost.

Snížením pracovní neschopnosti bychom dosáhli značných úspor ve státním rozpočtu, které by mohly být věnovány na aktivní preventivní činnost k ochraně zdraví našeho obyvatelstva, např. na rehabilitaci, ozdravění životního prostředí apod. Dosažení tohoto cíle je společným cílem nás všech.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Hovořit bude poslanec Toman.

Posl. Bohuslav Toman: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi u příležitosti projednávání státního závěrečného účtu za rok 1969 několik poznámek.

Průmyslová výroba je jedním z rozhodujících zdrojů pro úspěšnou tvorbu a tím i užití národního důchodu. V průmyslové výrobě se projevovaly mimořádné okolnosti a podmínky hospodářského roku 1969. Situace se vyvíjela rozporně. S dobrou finanční pozicí podniků v letech 1967 - 1968 kontrastovala obtížná situace státního rozpočtu, který musel nést negativní důsledky cenové přestavby a dopad se zaváděním nesprávných a oportunistických tendencí do ekonomiky. Proto měl rozpočet pro toto období nutně tendenci ke schodkovitosti. Pro rok 1969 byl rozpočet sestaven jako součást stabilizačních opatření tak, aby hospodařil již s přebytkem.

Neblahé důsledky uvolnění řízení v roce 1968 a v I. polovině roku 1969 způsobily, že ekonomický tlak na zhospodárnění výroby, na snižování výdajů a nákladů byl prakticky velmi malý. Důkazem tohoto stavu jsou výsledky kontrol projednávaných ve výborech České národní rady na základě zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu i jejích orgánů.

Přes všechny nepříznivé okolnosti průmyslová výroba vzrostla v roce 1969 o 5,2 %. Národní důchod ve stálých cenách vzrostl o 6,5 %. Souhrnné relativně dobré výsledky hospodaření skrývají však některé negativní tendence a jevy v oblasti průmyslu, na něž chci upozornit.

Za velmi závažné je třeba považovat konstatování ministerstva financí obsažené ve zprávě k závěrečnému účtu, a to, že "v ekonomice roku 1969 i nadále přetrvávaly prvky extenzívního rozvoje hospodářství", a že "nedodržení plánem předpokládaných kvalitativních ukazatelů představuje úbytek tvorby zisku v celkové částce 3,5 mld. Kčs, o kterou byl ochuzen rozpočet i podnikové důchody".

O kvalitativní stránce hospodaření negativně hovoří skutečnost, že ústředně řízené hospodářské organizace nesplnily plán tvorby hrubého zisku o 3,3 mld. Kčs, z toho hospodářské organizace v České socialistické republice o plných 1,9 mld. Kčs. Z toho a dalších známých okolností lze dělat závěr, že prostředky, které jsou vynakládány do investičního a technického rozvoje, podniky nevyužívají především na zhospodárnění a zprogresívnění výroby, ale jsou vedeny dosud převažujícím hlediskem prostého rozšiřování výrobní základny - výrobních kapacit. S tím kontrastuje dále i skutečnost, že přes růst objemu základních fondů jejich účinnost a využití je nedostatečné a dokonce klesá.

Velmi znepokojivá je skutečnost, že vytížení kapacit podniků druhými směnami v minulém roce činilo v celé České socialistické republice necelých 28 %. Přitom nejde vůbec o mimořádný případ, ale prakticky dlouhodobou negativní tendenci. Od roku 1960 má směnnost v celém hospodářství trvale klesající tendenci. V roce 1960 činila 1,38, v roce 1965 již l,36 a v roce 1967 klesla dokonce na 1,34.

Abychom si uvědomili, o jak závažný národohospodářský problém jde, uvedu názorný příklad. Podle oficiálně provedených propočtů na bázi situace v roce 1968 by zvýšení účinnosti základních fondů v průmyslu ČSR o 1 % umožnilo dosáhnout zvýšení objemu produkce minimálně o 3 mld. Kčs a analogické zvýšení účinnosti základních fondů o 1 % v organizacích hlavní stavební výroby ministerstva stavebnictví by umožnilo zvýšit objem produkce téměř o dalších 2 mld. Kčs.

Podobně v nákladní železniční dopravě by zkrácení doby oběhu vozů pouze o 1 hodinu představovalo doslova úsporu v rámci ČSD asi 1450 nákladních železničních vagónů.

Tato čísla jistě komentář nevyžadují. Je však skutečností, že takovýchto případů by bylo možno uvést řadu. To jen podtrhuje nutnost daleko intenzívněji se zasadit o plnění závěrů lednového pléna ústředního výboru KSČ, které rozhodující článek v úsilí za konsolidaci naší ekonomiky a její další rozvoj vidí ve vytváření podmínek pro růst společenské produktivity práce, která v tomto období je prakticky jediným reálným zdrojem možného růstu. Údaje, které jsem namátkově uvedl, jasně ukazují, jaké rezervy v našem hospodářství dosud existují, a je možno je cestou realizace výroby, řízení, odbytu, správy apod. mobilizovat pro další efektivní rozvoj naší ekonomiky.

Znamená to přijmout řadu zásadních opatření. Domnívám se, že opatření by se neměla vyznačovat mnohostí, aby neoslabovala autoritu řídících orgánů, ale měla by být kvalitní a postihovat rozhodující oblasti, vyvíjet tlak a vytvářet podmínky pro zvyšování kvality, odkrývání rezerv, zvyšování efektivnosti a vnášet racionální prvky do hospodaření, a to jak v centrálním řízení, tak i v podnikové sféře.

V květnu t. r. průmyslový výbor konstatoval, že jednou z rozhodujících podmínek intenzívního a dynamického rozvoje národního hospodářství a základem pro zajišťování trvalého a dlouhodobého růstu společenské produktivity práce je včasné a důsledné uplatňování poznatků vědy a techniky ve společenské a zejména výrobní praxi. Vyžaduje to ovšem také vytvoření vhodných podmínek.

Považuji také za správné zdůraznit nutnost věnovat větší pozornost vývoji kvalitativních ukazatelů, aby se zamezily případy, že růst produkce není ve správné relaci s růstem výdělků apod.

Výsledky kontroly uplatňování nových forem řízení v drobném socialistickém podnikání upozornily na značné závady v dodržování zákonných předpisů, které nepříznivě ovlivňují výsledky hospodaření. Mám na mysli zejména obchodování s pracovní silou a uzavírání smluv, které jsou v rozporu s hospodářským zákoníkem a zákoníkem práce.

Další znepokojivý problém spočívá v tom, že odvody státu z výsledků hospodaření podniků, jak uvádí zpráva ministerstva financí, vzrostly sice proti roku 1968 o více než 15 miliard Kčs, ale přesto zůstaly o 3,6 mld. Kčs pod plánovanou úrovní. Přitom finanční situace v podnikové sféře je velmi nevyrovnaná. Některé podniky pracují s přebytkem prostředků a na druhé straně stále rostoucí počet podniků se dostává do vážných finančních potíží, které nejsou schopny bez pomoci státu řešit.

Jen na povolených odkladech odpisů dluží podniky 2,3 mld. Kčs. Tyto skutečnosti nestačí ovšem jen konstatovat, zde je nutno začít systematicky zjednávat nápravu.