Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda E. Erban: O slovo se dále přihlásil poslanec Zemánek.

Posl. Zemánek: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Chtěl bych se omezit jen na poznámky ke zprávě generálního prokurátora, zejména k souboru navrhovaných opatření. Mám za to, že nezbývá než beze zbytku s navrženými opatřeními souhlasit. Chybí mi tam ovšem řešení jednoho problému a k tomu směřuje má poznámka, s pokusem o zdůvodnění.

Mám za to, že je nutno myslet na funkci státu v celém komplexu, čili i na jeho funkci kulturně výchovnou. V souboru opatření mi chybí konkrétní doporučení nebo direktiva pro onu oblast, která odpovídá kulturně výchovné funkci státu.

Slýchávám o Švédsku, že je tam možné nechat hodinky na ulici, vrátit se a člověk je najde. Dodnes nevím, co je na tom pravdy. Slýchávám, že je to důsledek nějaké morální hodnoty společnosti, vypěstované drastickými opatřeními již ve středověku. Za drobnou krádež prst, za větší krádež ruku, obě ruce atd. Domnívám se, že vznikla nějaká trvalá hodnota v morálce, v profilu společnosti.

Jde mi o následující problém, a to, zda už dnes známe, kde jsme, zda známe příčiny tohoto stavu a zda víme, jak by tedy měl vypadat profil, morálka socialistické společnosti, profil socialistického občana, a co tedy musíme dlouhodobě, cílevědomě dělat pro to, abychom tohoto profilu dosáhli. Tudíž všechna opatření, která víceméně představují funkci státu - potlačovací, represívní, nevidím jako opatření perspektivní, cílová, ale jako východiska z nutnosti a je mi upřímně líto příslušníků Bezpečnosti, kteří provádějí zákroky a jsou inzultováni, kteří provádějí zákroky na ochranu občanů a přitom občané jsou k tomu neteční, je mi líto, když postižený státem za protispolečenský přečin je v okolí často považován za hrdinu místo toho, aby existovalo společenské morální odsouzení, aby se takové klíma vytvořilo.

Mám za to, že tato problematika je tak složitá, že stojí za to, abychom i v oblasti státní funkce, která znamená odpovědnost za formování profilu, tváře, morálky občana, společnosti, se tím začali zabývat vědecky.

Abychom se tedy dopátrali příčin toho, že nemůžeme dnes s klidným svědomím mluvit o morálce v socialistické společnosti, ale o nějakém kompromisu nebo pokusu o vytvoření obrazu socialistické společnosti v podvědomí člověka, který je alespoň na hranici s měšťáckým vkusem a s měšťáckými názory na životní styl a s měšťáckými nároky na osobní pozice v této společnosti a s měšťáckou tolerancí ke společenskému klimatu, které je hodně rozporné s tím, co si představujeme jako společnost socialistickou. Mám na mysli tu avanturu, které jsme se dopouštěli v minulosti, kdy jsme vyhlašovali vyspělou společnost, jednou nohou v komunismu a přitom dnes konstatujeme, kolik se objevuje přečinů protispolečenských, proti morálce socialistické společnosti, které nemůžeme nazývat jinak, než že jsou to určité znaky krize společenského vědomí. Co mám na mysli? Mladého člověka formuje v jeho vědomí určité klima, které tvoří rodiče, bezprostřední okolí, ale také literatura, film apod. Mám zato, že na jedné straně horujeme pro nějakou morálku a na druhé straně jsme úplně tolerantní a mlčíme k tomu, že pokračuje působení naší společnosti v pravém opaku, že znovu se vytváří vkus maloměšťáka, jsme tolerantní k tomu, že mládež přestává být vlastenecká, ale kulturně cítí anglicky. Potom asi těžko se budeme po čase zabývat morálním profilem společnosti a budeme smutní nad výsledky, které se objevují ve společnosti, nesoucí název socialistická.

Předseda E. Erban: Děkuji poslanci Zemánkovi, jako poslední je přihlášen dr. Adam.

Posl. dr. Adam: Vážený soudruhu předsedo, vážení poslanci, mám jen krátkou poznámku a navazuji na slova předřečníka. Domnívám se, že v souvislosti se zprávou generálního prokurátora musíme hledat příčiny a domnívám se, že jednou z těch příčin je zanedbání systematické morální výchovy. Domnívám se, že je to věc, které by měla být věnována zvláštní péče ze strany vlády a zejména resortu ministerstva školství. Domnívám se, že bychom se měli pokusit vypracovat zásady socialistické mravouky, my něco takového na knižním trhu nemáme a mládež je odkázána na to, jaké morální zásady si sama vytvoří. Domnívám se, že vytvoření takového povinného vyučovacího cyklu již na školách I. stupně, který by zásady morálky dětem vštěpoval, že by byl účinnou prevencí proti tomu, abychom nemuseli v takovém rozsahu posuzovat otázky kriminality v naší společnosti. Děkuji.

Předseda E. Erban: Děkuji poslanci dr. Adamovi, dále je přihlášen dr. Holomek.

Posl. dr. Holomek: Vážený soudruhu předsedo, vážení poslanci, vážení hosté. Prominete mi, že zde na tomto fóru pohovořím o jednom konkrétním případu, který se odehrál v posledních dnech, ale jsem toho názoru, že případ souvisí i s problematikou a referátem generálního prokurátora o stavu kriminality v naší společnosti. V minulém týdnu se v Brně na hlavním nádraží odehrál případ, který signalizuje, že u nás stále ještě existují živly, které se nemohou smířit s tím, že přítomnost sovětských vojsk na našem území je nutná. Případ svědčí navíc i o projevu diskriminace vůči osobám cikánského původu. Já jsem z tohoto místa asi před 1 1/2 měsícem hovořil o této problematice a seznamoval jsem soudruhy poslance o stavu diskriminace v našem státě, a to ze strany jednotlivců i orgánů. Případ byl tedy následující. Jeden asi 40letý cikán byl na nádraží v Brně. Tento prožil okupaci v koncentračním táboře v Osvětimi. Na nádraží byl přítomen jeden sovětský důstojník v hodnosti kapitána, s nímž tento cikán hovořil o okupaci a jiných věcech. Přijel vlak, důstojník nastoupil do vlaku, vlak odejel a cikán zůstal na nádraží a v tom k němu přistoupili dva zaměstnanci ČSD v Brně, kteří sledovali rozhovor a slyšeli, o čem cikán se sovětským důstojníkem hovořil. Tito zaměstnanci uchopili cikána a způsobili mu těžké ublížení na zdraví. Cikán jim vysvětloval, že v hovoru se sovětským důstojníkem nevidí nic špatného, ba naopak, že si to považoval za svou čest. Zraněný cikán šel za náčelníkem VBŽ v Brně na nádraží, kde věc vysvětlil a žádal o pomoc. Byl tímto náčelníkem odmítnut s tím, aby se obrátil na orgán Bezpečnosti, který prováděl na nádraží službu. Ani zde nenašel pochopení. Tento týden v pondělí jsem byl na Ústředí svazu cikánů, jehož jsem členem, jsem v předsednictvu, a ten cikán hledal pomoc u mne. Telefonicky jsem věc oznámil náčelníku krajské správy VB v Brně, s nímž se osobně znám, a který mě pozorně vyslechl a přislíbil, že dá zákonu průchod. Případ svědčí podle mého názoru o tom, že v řadách orgánů Bezpečnosti u nás není všechno v naprostém pořádku.

Ve zprávě generální prokurátora jsem postrádal jedno, a to, že měl podrobněji a hlouběji rozebrat problematiku zejména pokud jde o konkrétní zjišťování příčin a motivací kriminality v našem státě. Se stavem nemůžeme být spokojeni. Domnívám se, že věc sama má především politické pozadí, že jsou u nás lidé - a že je jich poměrně dost - kteří s naší politikou nesouhlasí a za obecnou kriminalitou těchto osob se často skrývá nespokojenost s politickým děním, což v podstatě je skrytou motivací ke spáchání řady trestných činů. Jsem toho názoru, že orgány v přípravném řízení by se měly zejména touto otázkou zabývat při objasňování a vyšetřování trestných činů a také skutkové podstaty i v tomto směru postihovat. Ve zprávě generálního prokurátora jsem postrádal případy trestné činnosti, spočívající v diskriminaci vůči cikánům a těchto případů je poměrně dost, ale postih není žádný. Prosím z tohoto místa soudruha generální prokurátora i ostatní soudruhy a zejména poslance, aby napříště těmto otázkám věnovali pozornost a také v praxi, pokud by se případy vyskytly, aby našly své zákony.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji dr. Holomkovi, k návrhu usnesení se přihlásil o slovo posl. Válek.

Posl. Válek: Soudružky a soudruzi, byla zde dnes řeč o potřebě dotvářet a upevňovat socialistické právní vědomí. Stejně dnes už zde velmi správně zaznělo, že nestačí pouze dodržovat zákony. K oběma těmto problémům mně dovolte tuto úvodní poznámku. Dílčí problémy, jimiž se dnes zabýváme, tj. zpráva o stavu dodržování socialistické zákonnosti, se dá pochopit jako součást komplexního vztahu občana k socialistickému státu a naopak, vztahu státu k občanovi. Zde opravdu nestačí jenom zákony znát a dodržovat, ale je třeba vytvořit takové společenské podmínky, aby se co největší počet občanů aktivně zapojil do tohoto společenského úsilí za dodržování zákonů na všech úsecích našeho společenského života. My chceme dnes dosáhnout jisté nápravy vztahů, které zde charakterizoval soudruh generální prokurátor a realizace navrženého usnesení. Ještě dříve, než budeme o tomto usnesení hlasovat, chtěl bych obrátit vaši pozornost na formulaci, která zní: "Věnovat soustavnou pozornost a rozpracovávat soubor opatření, která by vedla k omezení trestné činnosti, k právní úpravě postihů recidivistů a k převýchově osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody." Na tento poslední bod upozorňuji, o tom chci hovořit. Není to věcně nesprávné, je třeba se zabývat převýchovou mravně narušených osob ještě v době, kdy hrozí nebezpečí, že se budou dopouštět trestné činnosti, tj. tedy činnost preventivní. Pak je třeba na ně působit v procesu nápravné výchovy a tam bychom měli vidět hlavní zdroj a nejúčinnější péči o tyto lidi a pak teprve ve třetí fázi můžeme působit na lidi propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody převýchovou, ovšem ne pouze cestou institucí, tj. péčí státních orgánů, ale co nejširší společenskou péčí.

K této problematice komplexní nápravné výchovy několik poznámek. Výbor pro právní ochranu občanů vyslechl 18. června zprávu generálního prokurátora o rozboru vazeb. Po celou dobu naší funkční činnosti v České národní radě jsme vyslovovali řadu kritických připomínek k tomu, že vazba v České socialistické republice se procentně nejvíce prodlužuje. Dnes je průměrná délka vazby u nás - jenom to odhaduji, protože nemám materiál po ruce - mezi 4- 6 měsíci. Jsou jednoduché případy, které jsou vyřešeny dříve. Ale závažnější jsou příčiny, že délka vazby dobu půl roku překračuje. Podíváme-li se na režim člověka obviněného z trestného činu, pak zde vidíme jeden z kritických nedostatků naší nápravné péče. Den takového člověka začíná tak, že se ráno probudí, dostane snídani, kouká se do zdi nebo si může přečíst noviny nebo knížku, v poledne dostane oběd a jde případně na krátkou procházku pod dozorem příslušníků, aby nedocházelo k domlouvání obviněných, pak se vrátí, na cele má možnost znovu číst knížku nebo znovu koukat do zdi a pak dostane večeři. Uvědomme si, že jsou mezi těmito lidmi takoví, kteří se štítí práce, že jsou mezi nimi lidé, kteří se dopouštějí trestných činů, příživnictví nebo se poctivé práci vyhýbají.

Jestliže po vazbě, která trvá půl roku, zní souhrnný soudní výrok na výkon trestu odnětí svobody na necelý rok, pak na nápravnou výchovnou činnost zbývá jen několik měsíců a sebelépe vybavení příslušníci nápravné výchovy nestačí dosáhnout pozitivních výsledků. My jsme hovořili ve výboru o prodlužování vazby. Zástupce Generální prokuratury vzal na vědomí tyto naše připomínky. My jsme o těchto problémech hovořili několikrát za sebou a výsledkem je, že půlroční doba vazby zůstává v ČSR neměnná, nebo se ještě prodlužuje. Problematika by vyžadovala podrobnějšího pohledu, a to zvlášť pokud jde o účinnost nápravné výchovy. Připravuje se řada opatření, aby nápravná výchova byla v nejbližším období na úrovni srovnatelné se světovou úrovní a abychom dosáhli podstatného zlepšení. Ale jestliže soudruh generální prokurátor dnes ve svém vystoupení konstatoval, že jsme jako orgány ČSR poměrně málo pozornosti a málo úsilí věnovali prokurátorskému dozoru, pak ho chci ujistit, že z naší strany byla činnost prokuratury vždy zdůrazňována a existují dokumenty o našich návštěvách, kde ve všech nápravných ústavech jsme se zabývali činností dozoru prokuratury.

Než budeme hlasovat, chtěl bych upozornit na složitost problematiky, abychom si všichni my poslanci, uvědomili, že schválením předloženého návrhu usnesení nejsme zbaveni vlastní odpovědnosti, jak toto usnesení realizovat, protože převýchova osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody není záležitostí institucí, nýbrž co nejširší naší veřejnosti. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci soudruhu Válkovi. O slovo k tomuto bodu požádal ministr spravedlnosti dr. Jan Němec. Uděluji mu slovo.

Ministr spravedlnosti ČSR dr. Němec: Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi několik poznámek ke zprávě generálního prokurátora o socialistické zákonnosti, a to ze dvou důvodů, jednak proto, že určitá část otázky kriminality a jejího postihu spadá do ústavní odpovědnosti mé funkce a za druhé, protože ve zprávě i v diskusi byly řečeny kritické připomínky k činnosti krajských a okresních soudů České socialistické republiky.

Myslím, že je třeba si uvědomit - a diskuse to plně potvrzuje - že ani generální prokurátor není schopen podat souhrnný přehled o stavu socialistické zákonnosti a že tato otázka je otázkou širší, otázkou celé společnosti, jejího stupně vývoje a její úrovně. Když ve stranických nebo státních orgánech projednáváme stav socialistické zákonnosti, zužuje se obvykle na onu část, která je postihnuta soudním rozsudkem, prakticky honíme zajíce za ocas, posuzujeme jenom to, co došlo až k soudnímu jednání. A přitom je obecně známo, že příčiny kriminality jsou jinde. My jsme před čtyřmi roky neměli žádné trestné činy šmeliny s uhlím, protože uhlí bylo dost. V současné době takových šmelin máme mnoho, protože uhlí je nedostatek. A takových příkladů by bylo možno uvést řadu, aby se ukázalo, že příčiny kriminality nejsou jenom v psychóze jednotlivců, kteří se dopouštějí trestných činů, ale že jsou také v daném stavu politiky, ekonomiky a kultury naší země.

Chtěl bych na jednu z příčin ukázat na základě soudních věcí, které probíhají u civilních právních senátů a samosoudců. Krajské a okresní soudy ČSR v roce 1969 řešily 247 562 civilních věcí. To je hodně, ale zarážející je skutečnost, že 70 % z nich, tj. 175 554 se týkaly rodinných otázek a z toho plných 82 % problémů výchovy, výchovných opatření, výživného a rozvodů, neboli zřejmě narušených rodinných vztahů, ať už mezi dětmi a rodiči nebo mezi manžely, které jsou jednou z příčin, které vedou zejména mladé lidi na scestnou cestu. Pokud se ve zprávě generálního prokurátora hovořilo o liberální činnosti soudů, mohu na základě svých zkušeností z nedlouhé činnosti ve své funkci plně potvrdit to, co bylo řečeno ve zprávě předsednictva ÚV KSČ na červnovém plénu, že v justici se stále setkáváme s liberalismem a shovívavostí k trestným činům. I když jsme dosáhli určitého zlepšení a určitých výsledků, je faktem, že těmto otázkám je třeba věnovat soustředěnou pozornost.

Chtěl bych ovšem konstatovat před Českou národní radou, že liberalismus a shovívavost krajských a okresních soudů má své některé specifické příčiny. Jde o příčiny, které nás vedou k tomu, že vypořádat se s touto otázkou není věcí jednorázovou, že bude vyžadovat soustředěného úsilí do určité doby.

V čem spočívají tyto příčiny? Především v tom, že po několik let neexistuje prakticky dohledací činnost ministerstva spravedlnosti nad rozhodovací činností krajských a okresních soudů, a to zejména v letech 1968 a 1969 jako důsledek tehdejší politické situace. Naproti tomu se v minulosti vedly neplodné spory mezi Nejvyšším soudem a ministerstvem spravedlnosti dokonce v tom smyslu, zda existence ministerstva spravedlnosti je vůbec oprávněná a vše směřovalo k tomu, aby ministr plnil funkci úředníka, který zajišťuje místnosti a platy soudcům a který nemá do justiční politiky co mluvit. Ono žonglérství s takzvanou kabinetní justicí bylo velmi cílevědomé a záměrně směřovalo k rozkladu justičního aparátu, k vyloučení politického vlivu jak vlády, tak zejména vedoucí síly naší společnosti, Komunistické strany Československa.

Chci vás ujistit, že dnes při vzniku Nejvyššího soudu ČSR a při zřízení české Generální prokuratury se vytvářejí předpoklady pro to, abychom plně využili svých ústavních práv a v dohodě s Nejvyšším soudem, jeho předsedou a generálním prokurátorem vytvářeli předpoklady pro takovou justiční politiku, která odpovídá zájmům socialistického státu a potřebám naší současné politiky.

Druhá příčina spočívá v tom, že už v roce 1966 byly pořádány semináře o nezávislosti soudců, záměrně organizované právě pro to, aby byl vyloučen jakýkoliv politický vliv. Tyto semináře později vyústily v závěry a názory, že soudce by neměl být členem politické strany vůbec a Komunistické strany Československa zvláště, že by měl představovat v české a v československé společnosti jakousi zvláštní kastu, jíž bude patřit vedoucí úloha a která bude posuzovat veškeré dění ve státě. Je třeba říci, že ještě v prosinci loňského roku při přijímání onoho justičního balíku zákonů bylo třeba s některými odborníky polemizovat o tom, zda soudce je vázán jedině zákonem, nebo zda zároveň má být odpovědný v souladu se socialistickými právním vědomím.

Třetí příčina spočívá v tom, že při zanedbání dohledů nad rozhodovací činností soudů prakticky neexistovala dozorová činnost Nejvyššího soudu, tehdejšího unitárního soudu ČSSR a že tento soud se v posledních dvou letech zabýval spíše politikou než judikaturou, což přivedlo dědictví, které nám bylo předáno ve stížnostech pro porušování zákona. Myslím, že nové kádrové obsazení je přínosem.

Je kritizován poměr trestů podmíněných a nepodmíněných i výše trestů, jak to zaznělo v diskusi. Projevuje se mezi nimi shovívavost k pachatelům trestných činů jako důsledky útoků, které byly vedeny nejen proti orgánům v trestním řízení vůbec, ale proti justici zvláště a proti jednotlivým soudcům konkrétně. Nelze přehlédnout, že teoretická fronta po řadu let popírá represívní funkci trestů a zdůrazňuje jen právě funkci výchovnou. Konec konců shovívavost soudů je výrazem naší národní povahy, spíše se na pachatele dívat jako na člověka, který uklouzl a nesprávně hodnotit jeho společenskou nebezpečnost.

V dohodě s ministrem spravedlnosti SSR jsem zvýšil paušální náhrady trestního řízení, které platí každý obžalovaný, na 300,- Kčs u přečinů, je-li znalecký posudek na 500,- Kčs a na 600,- Kčs u trestných činů, je-li znalecký posudek na 1000,- Kčs. Je to malý článek tlaku, aby nedocházelo k trestným činům. Veřejnost souhlasí. Sešel jsem se s několika soudci, kteří měli kritické výhrady a v tom jejich objasňování jsem viděl onen holubičí rys našeho slovanského charakteru. Uvedu konkrétní případ: Jeden soudce mi říkal, představte si soudruhu ministře člověka, který vydělává 1800,- Kčs a dopustí se dopravní nehody. Zaplatí, protože je u toho znalecký posudek, 1000,- Kčs. Jak k tomu přijde? A když jsem položil otázku, jak si takový člověk mohl koupit simcu za 70 000,- Kčs, neodpověděl. Znám případ, kdy řidič autobusu ohrozil spolujezdce jako důsledek požití alkoholu. Byl odsouzen podmíněně, i když šlo o poměrně vážný případ. Proč? Protože podle soudce, který věc soudil, šlo o člověka, kterému je 57 let a má tedy brzy do penze. Kdyby se mu odňalo oprávnění řídit motorové vozidlo, pracoval by v dílnách a jeho příjem by byl o 40 - 50 % menší a jeho penze by byla ochuzena o určitou výši. A druhý případ byl v tom, že alkohol požil 9. května, a to jsme měli všichni radost a proč bychom z toho vyvozovali tak přísné důsledky.