Česká národní rada 1969 – 1971

Přistoupíme k projednání dalších bodů pořadu, jimiž jsou

1. soudců Nejvyššího soudu České socialistické republiky

2. soudců z povolání Městského soudu v Praze a krajských soudů v České socialistické republice

3. soudců z povolání obvodních soudů v Praze a okresních soudů v České socialistické republice

4. předsedy a náměstků předsedy Nejvyššího soudu ČSR

Doporučuji, aby projednávání těchto bodů pořadu bylo podle § 24 odst. 2 zákona ČNR o jednacím řádu České národní rady sloučeno. Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu projednání těchto bodů pořadu? /Námitky nebyly./

Nejsou. Děkuji, projednávání bude tedy sloučeno.

Prosím nyní úřadujícího místopředsedu ústředního výboru Národní fronty ČSR soudruha Jana Pelnáře, aby předložené volební návrhy odůvodnil.

Úřadující místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR posl. Pelnář: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, Federální shromáždění na sklonku minulého roku přijalo řadu zákonů, jimiž provedlo některé změny v organizaci československé justice. Především byl přijat ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje osmá hlava československé ústavy z r. 1960, a to v tom smyslu, že v důsledku federalizace ČSSR byl zřízen Nejvyšší soud ČSSR, dále Nejvyšší soud ČSR a Nejvyšší soud SSR. Došlo též ke změnám, pokud jde o volby soudců. Soudce z povolání napříště bude volit Česká národní rada, a to pokud jde o soudce Nejvyššího soudu ČSR a soudce z povolání krajských a okresních soudů v ČSR. Česká národní rada napříště již nebude volit soudce z lidu, protože volba těchto soudců je zákonem svěřena příslušným národním výborům.

Těmito normami, zejména ústavním zákonem, kterým se mění a doplňuje osmá hlava ústavy z r. 1960, byla vlastně dovršena federalizace ČSSR na úseku justice. Bylo by snad na místě, abych v této souvislosti upozornil, že volební období soudců z povolání, které volí Česká národní rada, je desetileté.

Zákon svěřuje navrhování kandidátů do funkce soudců z povolání orgánům Národní fronty. Předsednictvo ústředního výboru Národní fronty proto v dohodě s ministrem spravedlnosti ČSR dr. Němcem připravilo a předkládá vám zatím pouze některé návrhy, a to na volbu převážné většiny soudců Nejvyššího soudu ČSR a některých soudců Městského soudu v Praze, krajských soudů, obvodních soudů v Praze a okresních soudů v ČSR.

Protože volební období dosavadních soudců skončí už 30. června t. r., připraví a předloží Národní fronta ČSR včas návrhy i na volbu zbývajících soudců z povolání všech soudů v ČSR.

Při přípravě předkládaných návrhů na volbu soudců z povolání byla výběru věnována zvýšena pozornost a byli vybráni kandidáti, jejichž odborná připravenost a zkušenosti ze soudcovské praxe jsou v soudnictví známy. Předmětem hodnocení byly v neposlední řadě i politické postoje kandidátů v uplynulém období a jejich současná angažovanost pro politiku strany. U kandidátů, kteří jsou navrhováni do funkcí soudců z povolání, pověřených vyřizovat agendu podle zákona o soudní rehabilitaci, byla otázka politické vyspělosti a přesvědčení o nutnosti správného politického přístupu k aplikaci právních norem k zajištění úkolů v soudnictví jako mocenského orgánu socialistického státu zvlášť zvažována. Totéž se týká samozřejmě i návrhů na volbu předsedy a náměstků předsedy Nejvyššího soudu ČSR. Zdůrazňuji, jak je to konečně uvedeno i ve všech písemně předložených návrzích, že kandidatura byla s každým jednotlivým navrhovaným soudcem projednána a že všichni kandidáti se svou kandidaturou souhlasí.

Všichni kandidáti tedy podle názoru předsednictva ústředního výboru Národní fronty zaručují, že budou aplikovat právní předpisy ve shodě se zájmy socialistického státu i s oprávněnými zájmy občanů a že splňují všechny zákonné předpoklady pro volby.

Pokud jde o návrhy na jednotlivé soudce a jejich odborně politickou charakteristiku, poukazuji na písemné podklady, které byly všem poslancům České národní rady rozeslány.

Jménem předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR navrhuji, aby Česká národní rada všechny navrhované soudce z povolání zvolila.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudruhu Pelnářovi za projev. O slovo se dále přihlásil ministr spravedlnosti ČSR dr. Jan Němec.

Ministr spravedlnosti dr. Němec: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, úřadující místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR soudruh Pelnář přednesl návrh, aby byli zvoleni soudci Nejvyššího soudu ČSR, krajských a okresních soudů. Volební akt, ke kterému má přistoupit Česká národní rada, stejně tak jako zákonodárný akt, který byl proveden dopoledne schválením zákona o volbě soudců z lidu, vytváří předpoklady pro to, aby byl dovršen záměr vyjádřený ústavním zákonem o organizaci soudů a prokuratury, a to, aby byla ukončena výstavba federativní také v oblasti justice.

Současně oba tyto akty směřují k tomu, aby byl splněn jeden ze základních úkolů, o němž se zmínil v dnešním úvodním slově předseda vlády soudruh Korčák, aby došlo k upevnění socialistického státu vůbec a v české justici zvláště. Dovolte mi proto, abych využil této příležitosti, která po mém soudu je historickým okamžikem pro vybudování nové struktury české justice, a uvedl několik poznámek k současnému stavu, k cílům a politickým koncepcím ministerstva spravedlnosti ČSR.

Vycházíme z toho, že justice je jedním z mocensko-politických článků socialistického státu, státu diktatury proletariátu, jak to vyplývá z leninského pojetí socialistického státu vůbec. A jsme hluboce přesvědčeni, že justice může splnit své úkoly jen tehdy, když její pracovníci budou důsledně stát na třídních pozicích, budou vycházet ze zásady marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Proto bude naším základním východiskem ona po mém soudu neměnná definice práva, kterou už v minulém století vyjádřili Karel Marx a Bedřich Engels v Komunistickém manifestu, kde řekli, že právo je vůle dělnické třídy, povýšená na zákon, vůle, jejíž obsah je určován materiálními podmínkami této třídy.

Práva, která mi dává Ústava ČSSR a jiné zákony, mi nedovolují zasahovat do rozhodování soudů, zabývat se jednotlivými případy a nebo je dokonce ovlivňovat. Ukládají mi však sledovat činnost soudů, zajišťovat v této činnosti politickou linii strany, opřenou o ústavní zásadu, v ústavě reklamovanou a uzákoněnou vedoucí úlohu Komunistické strany Československa v naší společnosti, sledovat její plnění při aplikaci zákonů jak federálních, tak i národní republiky.

Chtěl bych přitom zdůraznit, že hovoříme-li o uplatnění vedoucí úlohy strany, nemáme na mysli akademické proklamace a teoretické úvahy, ale je nám jasné, že právě v aplikaci zákonů je třeba proměnit tuto vedoucí úlohu strany v konkrétně jasné a politicky naprosto vyhraněné činy. Nemohu říci, že v době, kdy mě pověřilo předsednictvo České národní rady funkcí ministra spravedlnosti, byla situace dobrá, a otevřeně chci konstatovat, že zdaleka není dobrá ani dnes. Normalizace v oblasti justice postupuje v závislosti na normalizaci v celé naší společnosti a je před námi ještě velký kus práce, abychom mohli s klidným svědomím skládat účty.

Jaké jsou příčiny tohoto stavu? Je to za prvé to, že společenský pohyb, který nastal v naší zemi po lednovém plénu 1968, a zejména zneužití závěrů tohoto lednového pléna pravicově oportunistickými a kontrarevolučními silami, nenechal stranou ani justici, stejně tak jako jiné mocensko-politické články tohoto státu, a naopak učinil je předmětem soustředěného útoku s cílem zdiskreditovat jejich práci za celých uplynulých 20 let, narušit práci státního aparátu, socialistického státu a dosáhnout tím jeho postupné rozbití a anarchii.

My dnes musíme sklízet ovoce tohoto kontrarevolučního postupu a vyrovnávat se s důsledky, které nám byly zanechány. Je to především liberalizace v práci soudů, kterou si jednak sami uvědomujeme a na kterou nás zejména upozorňují hlasy z veřejnosti, které se ozývají proti úměrnému postihu pachatelů trestných činů, proti životu a zdraví, proti majetku, proti pořádku ve věcech veřejných, které se pozastavují nad praxí, jež se objevila při aplikaci zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99 z roku 1969 a které se také ještě uplatňuje i u recidivistů, kde dochází k poměrně nízkým trestům a k nedobrému ocenění společenské nebezpečnosti jejich trestných činů.

2. Je to skutečnost, že i v oblasti justice došlo k poklesu pracovní kázně, že nebyly věci vyřizovány rychle a dost účinně a že zbyly tresty, s nimiž je třeba se vypořádat.

3. Je to fakt, že u některých soudů nejrůznějších stupňů bylo věnováno více pozornosti tzv. obecné politice celostátní a všesvětové než řešení trestních a civilních věcí, že nebyla pochopena ona stará základní poučka starého filosofa Kelsena, který už v minulém století jasně vyjádřil, že každý soudce je úředník, při aplikaci zákonů a předpisů provádí politiku a podle toho, jak ji provádí, provádí ji dobře či špatně.

Dalším důsledkem byla závažná situace v rehabilitačních sporech, kde se objevily viditelné výsledky rehabilitace nepřátel socialistického zřízení v ČSSR a kde bohužel u několika set případů došlo k tomu, že pachatelé trestných činů byli osvobozeni a dostávají nyní dokonce odškodnění.

Je třeba konstatovat, že kádrový výběr určité části soudců zvláštních senátů byl orientován k tomu, když se kontrarevolučním silám nepodařilo dosáhnout zákona, který by představoval generální pardon, aby k tomuto generálnímu pardonu prakticky došlo při řešení každého případu. Mohu vás ubezpečit, že s touto praxí bylo skončeno a že v současné době nemá naději ten, kdo se dopustil trestného činu v padesátých letech, pokud byl viditelně prokázán, aby se mu dostávalo milosti nebo aby jeho vina byla snižována.

A konečně bych chtěl konstatovat, že na současný stav do určité míry působí ještě teze o tzv. nezávislosti soudců, která byla jedním z hlavních agitačních hesel bojů proti našemu socialistickému státu a která vyústila až do veřejně publikovaných názorů, že soudce by neměl být členem politické strany, zejména ne KSČ, aby nemohl být ovlivňován. Tato teze souvisela i s tím, že se objevovaly návrhy na doživotní jmenování. Musím bohužel konstatovat, že při pohovorech, které v současné době probíhají, někteří pracovníci bývalého vedení ministerstva spravedlnosti přiznávají, že teprve revizionistické názory, které prosazovali po lednu 1968, jsou jejich skutečnými názory a že až do ledna 1968 tyto své skutečné, v podstatě protisocialistické názory skrývali socialistickými hesly a prohlašováním lásky k našim spojencům a zejména k Sovětskému svazu.

Soudružky a soudruzi, vycházíme ze základní Leninovy poučky, kterou řekl brzo po nastolení sovětské moci, že i v podmínkách rozvinutého socialismu je to stát, který je nucen vykonávat funkci ochrany veřejného pořádku, protože zatím ještě dochází k přímému porušování socialistického pořádku a k páchání trestných činů. Lenin - na nějž tak často v těchto dnech vzpomínáme - řekl, že vedeme reálný boj proti příživníkům, podvodníkům a podobným nositelům tradic kapitalismu. Myslím, že roky 1968 i 1969 nám ukázaly, jak lehce možno tyto přežitky obnovit ve vědomí lidí, do jaké míry jsou nebezpečné pro existenci tohoto státu a do jaké míry je třeba proti nim vyvodit důsledky.

Jestliže situace v oblasti justice není dosud uspokojivá, pak zvlášť složitá je v hlavním městě ČSSR v Praze, kde jsem musel převzít podle platných předpisů řízení městského soudu do vlastních rukou a stanovit si pro něj jeho zmocněnce, abychom mohli zajistit potřebné plnění úkolů, které před námi stojí.

Soudružky a soudruzi, v oblasti soudů ČSR se vyřizuje ročně něco přes 200 000 trestních a občanských věcí a asi 150 000 jiných právních aktů. Současná situace vypadá tak, že vzhledem k liberalizaci a poklesu pracovní kázně zůstalo k 1. lednu nevyřízeno přes 40 000 trestních i občanských věcí, že zákon o přečinech, který byl důsledkem zrušení městských lidových soudů, znamenal přibližně nových 40 000 trestních věcí ročně, to je z oblasti trestní agendy zvýšení asi o 60 %, a že před námi stojí vyřídit asi 25 000 trestních věcí, případů podle § 109 odst. 2 nedovoleného opuštění republiky.

Dále je nám třeba vyřídit 4000 žádostí o odškodnění podle rehabilitačního zákona a ještě pozůstatky Nejvyššího soudu, kde zůstalo několik tisíc podnětů pro podání stížností pro porušení zákona, o něž se máme rozdělit se slovenským ministerstvem spravedlnosti a generálními prokurátory obou republik. Přitom kádrové rezervy v justici jsou minimální, protože fakulty produkují málo právníků a nečekáme na ně jenom my, ale také Bezpečnost, prokuratura, národní výbory a národní podniky. Chtěl bych proto říci, že před námi je mimořádné období opravdu mimořádného úsilí, abychom se dostali do normálních dnů a do normálního života. Není obsazeno 300 míst soudců okresních a krajských soudů a musíme vyvinout úsilí pro to, abychom získali alespoň posluchače 4. a 5. ročníků právnických fakult. Máme k tomu plnou podporu děkana právnické fakulty soudruha Češky, abychom si tak zkrátili termín pro jejich možný vstup do justiční činnosti.

Chtěl bych vás informovat o tom, že velmi kriticky sledujeme řadu opatření, která byla uzákoněna v uplynulých letech, jež znamená prakticky zkomplikování jak trestního, tak občansko-civilního řádu, a proto spolu s ministrem spravedlnosti SSR a za součinnosti legislativních rad obou republik i federální legislativní rady připravujeme novelu trestního i občansko-civilního řádu, která by měla utvořit předpoklady k urychlení soudního řízení a dát základy k tomu, abychom mohli pachatele rychle přivést k odpovědnosti, tak jako je to v řadě jiných zemí. Soudruh Korčák ve svém vystoupení, i řada z vás, poslanců, jste se zmínili o této oblasti činnosti jako jedné z nejdůležitějších. Domnívám se, že toto hodnocení je naprosto správné a je nutné se nad ním zamyslet, neboť právě legislativní činností je možno pod nejrůznějšími právnickými formulacemi zakrýt cíle, které jsou v rozporu se socialistickou společností a které mohou udržet nebo upevňovat některé zastaralé revizionistické názory. Vycházíme z toho, že 95 % legislativního procesu probíhá na federální úrovni, že je třeba zejména z naší pozice, z naší účasti v legislativních orgánech docílit toho, aby zákony byly jasné, aby odpovídaly zájmům této země, této společnosti a utvořily předpoklad základní linie politiky KSČ. Zmiňuji se o tom proto, že kritické hlasy, které zde byly vzneseny, padají v prvé řadě na pracovníky legislativy, pro něž platí jedna obecná teze, která se vůbec říká o právnících, že tam, kde jsou dva, jsou nejméně 3 názory a v legislativních pracích tomu bývá ještě hůře. Docházíme někdy k závěru, že je to něco podobného, jako u řeckého tyrana Dionysia, který nechal své zákony vytesat do kamene, ale pověsil je tak vysoko, aby si je nikdo nemohl přečíst. My je sice píšeme na papír nebo vydáváme tiskem, ale jejich účin je někdy obdobný jako u onoho řeckého tyrana.

Dovolil bych si ocitovat jednu poznámku, kterou jsem si přečetl v Hegelově Philosophie des Rechts. "Právnický stav, který má zvláštní znalost zákonů, to často považuje za svůj monopol a ten kdo k tomuto stavu nepřísluší, tu nemůže projevit svůj názor, ale tak jako člověk nemusí být ševcem, aby poznal, jak mu padnou boty, tak není třeba patřit do cechu, aby člověk znal takové předměty, které jsou předmětem obecného zájmu." Myslím, že je třeba z toho vyvodit poučení a obracet se častěji na volené orgány, na jejich příslušné výbory, a zejména v těsném kontaktu s lidmi z praxe vytvářet předpoklady pro to, aby naše zákonodárství plnilo svůj cíl, svůj smysl a úkol. Dovolte mi, abych vás ještě upozornil na to, že v poslední době dochází k řadě soudních procesů v oblasti pracovně právních sporů, při nichž liberální výklad často vede k tomu, že potřeba očistit orgány státní správy a státní moci od nositelů pravicového oportunismu je ztížena, že nám tedy výklad, který v této oblasti se uplatňuje, i když při novelizaci zákoníku práce nás experti přesvědčují o opaku, znemožňuje dotáhnout otázky očisty do poslední tečky. V současné době se ukazuje řada žalob na ochranu osobnosti, přičemž jako žalobci vystupují lidí, dokonce členové nejvyšších stranických a státních orgánů, kteří dovedli organizovat veřejné štvanice proti lidem, kteří vysloveně porušovali zákony a kteří dnes se domáhají ochrany zákona jenom proto, aby výsledky takových soudních jednání mohly sloužit k propagandě v zahraničí, ve Svobodné Evropě a v časopise Spiegel proti našemu státu. Jsme rozhodnuti a předpokládáme, že to bude i jeden z prvních kroků našeho Nejvyššího soudu ČSR, aby jak výklad Nejvyššího soudu, tak i činnost ministerstva spravedlnosti vytvořily předpoklady pro správné rozhodování a uplatnění zákona v těchto příkladech.

Soudružky a soudruzi, bylo již řečeno, že dnešní volby jsou prvou etapou. Na konci prvého pololetí předložíme Národní frontě další návrhy, aby je mohla tlumočit České národní radě, aby tak byla dovršena výstavba nových justičních orgánů na základě nových zákonných předpisů. Chtěl bych vás požádat o plnou podporu pro volbu soudců, těch, kteří vám byli předloženi v dokumentech České národní rady a ujistit vás, že výběr byl veden tak, aby zejména v našem nejvyšším soudním orgánu zasedali soudci, kteří jsou politicky i odborně zdatní, zkušení, kteří dávají záruku, že judikatura Nejvyššího soudu bude sloužit k tomu, aby byly správně pochopeny zákony našeho státu.

Předevčírem jsem se vrátil ze Sovětského svazu. Měl jsem možnost na základě pozvání předsedy právní komise Rady ministrů SSSR seznámit se s prací této komise i republikánské komise na Ukrajině, seznámit se s prací Nejvyššího soudu Sovětského svazu i Ukrajinské SSR, s prací advokátních poraden, okresních i krajských soudů a chtěl bych říci, že justice v SSSR je na vysoké úrovni, že je jí poskytována mimořádná pozornost od stranických orgánů, že jsou vytvořeny dokonalé záruky pro to, aby právo. ale i povinnosti občanů, aby zákony byly dodržovány.

Chci vás proto ujistit, že i my v českém ministerstvu spravedlnosti a v české justici jsme přesvědčeni, že se máme čemu učit u sovětských soudruhů a uplatnit jejich zkušenosti.

Na závěr chci konstatovat, že není soudce v ČSR, který by se propůjčil k opakování toho, co jsme zažili v padesátých letech, který by připustil porušování socialistické zákonnosti. Říkám to proto, že se s těmi padesátými lety záměrně straší, že tento strašák vyzvedají zejména ti, kteří mají nečisté svědomí, kteří právě v letech 1968 - 1969 porušovali platné zákony ČSR. Nechceme připustit a nepřipustíme žádné porušení socialistické zákonnosti a nehodláme připouštět porušování zákonů tohoto státu. S tím musí každý počítat a jsem přesvědčen, že postupná konsolidace v justici povede k tomu, že dopady budou důslednější a tvrdší. Dovolte, abych vyjádřil přesvědčení, že návrh, který byl předložen na volbu soudců Nejvyššího soudu, krajských a okresních soudů bude schválen tak, jak jej doporučoval úřadující místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR soudruh Pelnář a dovolte, abych vás ujistil, že ministerstvo spravedlnosti i já osobně jsme rozhodnuti věnovat vše k tomu, abychom vybudovali justici třídní, justici, která bude významným článkem a politickým nástrojem ČSR.