Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji poslanci Bradovi. Slovo má poslankyně Hechtová.

Posl. prof. Hechtová: Vážené soudružky a soudruzi, kulturní a školský výbor České národní rady projednával 7 rozpočtových kapitol. Byly to: kapitola ministerstva školství, ministerstva kultury, Českého úřadu pro tisk a informace, Akademie věd, rozhlasu, televize a ministerstva pro mládež a tělovýchovu.

Myslím, že všichni poslanci a zejména zpravodajové jednotlivých kapitol věnovali práci s rozpočtem velmi mnoho času. Seznámili se podrobně jak s názory pracovníků svých resortů, tak s názory pracovníků ministerstva financí a Nejvyššího kontrolního úřadu. Všichni jsme dospěli k názoru, že chápeme, že rozpočet jednotlivých kapitol je třeba považovat za krajní limity a že není možné očekávat určité zvýšení nebo úpravu v některých oblastech.

Kulturní a školský výbor proto souhlasil s návrhem rozpočtu všech kapitol, které projednával, ale přesto mi dovolte, abych upozornila na některé věci, i když chápu, že jejich řešení v roce 1970 není možné, ale abychom na ně nezapomněli aspoň pro léta příští.

Pokud jde o školství, hovořil již soudruh ministr Lér o tom, že 194 škol je v havarijním stavu. To jsou ovšem školy, na které byl už vydán havarijní výměr. Kromě toho je ještě 424 škol, na které havarijní výměr dosud vydán nebyl, ale podle písemných sdělení krajských a okresních hygieniků jsou to školy havarijní.

V roce 1969 se zahájila stavba 29 škol, které mají nahradit tyto nevyhovující školní budovy, na rok 1970 se opět počítá s 29 školami. Kdybychom šli tímto tempem, potom těch 618 havarijních škol postavíme za 20 let a mezitím nám spadnou zase školy další.

Tolik k situaci ve školních budovách. Mluvili jsme tady o tom již několikrát, a proto se o tom již nešířím, ale jistě všichni víte, že máme dnes 60 % škol ještě z Rakouska-Uherska.

Na stránce 47 návrhu státního rozpočtu se uvádí, že nebude možno počítat, jak bylo původně resortem plánováno, se čtyřmi věcmi: vyrovnání mezd ve školství s úrovní mezd dosaženou v průmyslu, přijímání všech pětiletých dětí do mateřských škol, budování soustavy výchovného poradenství a zavedení fyziologických výživových norem.

Chtěla bych se zmínit o dvou z těchto věcí, a to o úrovni platů učitelů a o výživových normách.

Usnesení ÚV KSČ z roku 1964 stanovilo, že do roku 1970 má dojít k vyrovnání mezd ve školství se mzdami v průmyslu vzhledem k velkému procentu vysokoškolsky kvalifikovaných lidí ve školství. Vývoj vypadal velmi slibně. Původní stav byl asi 88: 100, zlepšil se postupně na 91: 100, na 94: 100 a v posledních letech na 97: 100. Ministerstvo školství propočetlo, že kdyby došlo v roce 1970 k nárůstu mzdových fondů o 8,6 %, došlo by k vyrovnání mezd ve školství a v průmyslu. Ovšem vzhledem k tomu, že nárůst pro příští rok je dáván jenom 2,6 %, dojde opět ke zvýšení disproporcí mezi platy ve školství a mzdami v průmyslu a poměr poklesne na méně než 94: 100. 2,6 %, které jsou dávány jako nárůst, pokrývají pouze platovou úpravu provedenou v letošním roce a zákonem stanovené platové postupy učitelů. To ovšem znamená prakticky zmrazení mezd ve školství. Chápu, že se nedá nic dělat, že prvořadé je zdravotnictví, tam se musí situace řešit dříve. Jako poslankyně ONV pracuji ve zdravotní komisi a vím, že musíme zavírat některá oddělení nemocnic pro nedostatek personálu, zejména středního. Obávám se ale, aby nedošlo po čase k této situaci ve školství, aby nedošlo k situaci, že budou kantoři utíkat a potom budeme jako havarijní řešit jejich platy.

V posledních dvou letech se začalo příznivěji vyvíjet přijímání chlapců ke studiu na pedagogických fakultách a filosofické fakultě. Všichni chápeme, že je nutno, aby se dostali mužští do škol, aby tam nebyla jenom samá ženská. Ovšem vzhledem k tomu, že dojde ke zvýšení disproporcí v platech učitelů a v průmyslu, obávám se, že toto povolání bude zase pro chlapce méně atraktivní a bude jen doplňkem rodinného rozpočtu pro ženy,

V souvislosti se zmrazením mezd je také velmi nízké procento odměn. Na krajích a na okresech se tyto prostředky většinou odčerpávají na pokrytí určitých scházejících prostředků, takže prakticky o nějakých odměnách se nedá vůbec mluvit. Považuji to za velký nedostatek, protože při našem systému platů ve školství, kdy lajdák je placen stejně jako vynikající kantor, byla právě mimořádná odměna jedinou možností, jak se odměnit vynikajícímu kantorovi nebo pracovníkovi, který pracuje v okresním pedagogickém středisku. V příštím roce tuto možnost nebudeme mít, a tak asi dobrým učitelům budeme moci říci jenom "děkuji".

Pokud jde o fyziologickou výživovou normu, vím, že není možno získat v tomto roce 220 mil. korun. Upozorňuji ovšem na to, že kulturní a školský výbor nesouhlasil s názory pracovníků ministerstva financí, že by zavedení této normy měli hradit rodiče z vlastních prostředků, i když soudruzi uváděli, že příjmy obyvatelstva vzrostly asi o 22 mld. korun. Domníváme se, že právě sociálně nejslabší rodiny odhlašovaly by děti ze školních stravoven. Tím bychom dosáhli opaku toho, co chceme mít - aby se stravovaly děti, které školní stravování nejvíce potřebují. Alespoň při sestavování plánu na příští pětiletku by bylo třeba se touto otázkou znovu zabývat a znovu promyslet její řešen.

Pokud jde o ministerstvo kultury, chtěla jsem původně hovořit o otázce památek, ale o přestávce říkal poslanec Víšek, že o nich bude hovořit on. Chtěla bych upozornit na dvě cifry ve státním rozpočtu.

Ministerstvo kultury kdysi propočítalo, že k uvedení všech kulturních památek do optimálního stavu by bylo zapotřebí 30 mld. Kčs. Ročně se však dává na údržbu památek 100 mil. korun. Nepočítám, kolik let by to bylo, než by se památky upravily.

Velmi vítám dohodu, kterou uzavřel ministr kultury s ministrem financí. Tato dohoda dává větší volnost ministru kultury přesunout určité finanční prostředky samozřejmě kromě mzdových fondů a investic. Myslím, že otázkou přesunu v jednotlivých rozpočtových kapitolách resortu by se mělo ministerstvo financí vážně zabývat, protože tady jsou určité možnosti úspor. Uvedu jeden příklad z oblasti školství.

Ke konci roku se velká část prostředků utrácí zbytečně za školní pomůcky. Kdybych byla ředitelkou školy, mohlo by se mi např. stát, že bych měla v prosinci 8 tisíc korun na pomůcky, potřebovala bych například slovníky, mapy, obrazy, ale nedostala bych je. Ve škole bych měla třeba shnilá okna, která bych mohla dostat, ale protože mám peníze na pomůcky, nesmím to koupit. Koupila bych tedy dva magnetofony, které dostanu. Měla bych potom třeba čtyři magnetofony, na které by usedal prach, ale investovala bych prostředky, aby mi náhodou nepropadly.

Touto otázkou by se mělo zabývat ministerstvo financí, aby bylo možno určité částky za přísné kontroly a evidence převádět, aby nebylo určitými finančními zdroji zbytečně plýtváno, když musíme na každém kroku šetřit.

V závěru bych chtěla říci, že jsme v kulturním a školském výboru konstatovali, že i když jsou v resortu školství a kultury stále nedostatky a chybějí prostředky, přesto jsou vynakládány velké částky. Například ve školství je to kromě investic 9 mld. korun. Je zapotřebí, aby se projevila určitá návratnost těchto finančních prostředků. Pod pojmem návratnost nemíním ovšem to, že by si školství nebo kultura na sebe vydělávalo, ale že musí vracet společnosti to, co dostává. Školství to musí vracet v tom, že bude vychovávat budoucího socialistického člověka, člověka oddaného socialismu a ne člověka stojícího proti socialismu. Stejně tak i kultura. Tady jsme se zejména zabývali otázkou divadla, že to bude skutečně kultura socialistická, sloužící socialismu a budování naší společnosti.

Předseda E. Erban: Děkuji poslankyni prof. Hechtové. Dále bude hovořil poslanec ing. Kaše.

Posl. ing. Kaše: Soudružky a soudruzi, požadavků na státní rozpočet zde už bylo předneseno poměrně dost. Mám proto jen jediný dotaz, a to na ministra financí: ve kterých odvětvích a v jakých částkách se hradí připojištění pracujících ať přímo či nepřímo ze státních prostředků.

Předseda E. Erban: Děkuji. Dále má slovo poslanec Příhoda a připraví se poslanec ing. Víšek.

Posl. Příhoda: Vážené soudružky a soudruzi, v komentáři rozpočtové kapitoly ministerstva průmyslu naší republiky v části "investiční výstavba" je mimo jiné uvedeno, že do tří akcí, které není možno zaměnit, zařazuje se i výstavba elektrárny Tušimice II. Spolu se dvěma dalšími akcemi je celkem na ně počítáno s 42 % rozsahu všech rozpočtových nákladů plánovaných naším ministerstvem průmyslu na rok 1970.

Vzhledem k tomu, že z celkového pohledu naší veřejnosti zvláště posilovaného v minulých dvou letech, jevilo se více oborů, které by potřebovaly takovou investiční injekci, a koneckonců to odpovídá i diskusi přede mnou, považuji za nutné se přece blíže zmínit o současném stavu energetiky, který nezbytně vede k maximálnímu urychlení další investiční výstavby. K mému vystoupení mne vede i skutečnost, že se tento stav velmi blíží, ba možná je to ještě horší, k létům 1953 a 1963, kdy dodávky elektrického proudu byly tím nejvíce omezujícím činitelem rozvoje našeho průmyslu a životní úrovně vůbec. Vím, že to jsou silná slova, ale vím, že také nejsou novinkou pro naši vládu. Energetická situace se však v posledních týdnech a možno říci nejhůře v posledních hodinách tak zhoršila, že snad přece bude vhodné celou váženou Českou národní radu blíže informovat.

Většina občanů naší republiky asi příliš nepociťuje, že se od září t. r. opět po dlouhé době reguluje odběr elektrického proudu u velkospotřebitelů, a to v průměru o 5 %. Příčiny již byly v denním tisku částečně vysvětlovány: jsou to v prvé řadě důvody palivové, nedostatek paliva, ve druhé řadě pak kapacitní. O tom prvním důvodu nechci hovořit, ten je mimo možnosti samotné energetiky a nechám jej povolanějším, ale rád bych se zmínil o tom druhém, proč je nedostatek kapacit, když jsou všeobecně známa jména nových velkoelektráren postavených v posledních letech, proč se pro příští rok počítá se zvýšením regulace odběru elektrické energie ve větší míře než letos. Pro upřesnění: pro příští rok se uvažuje s regulací v průměru o 8 % po celý rok oproti letošním 5 %. A to ještě za předpokladu, že bude dodáno alespoň totéž množství energetického uhlí jako letos, podle posledních zpráv však tento předpoklad ještě ani není splněn.

Za posledních 9 let dělal totiž přírůstek spotřeby energie v průměru oproti předešlému roku vždy 7,9 % a spotřeba se za 10 let více než zdvojnásobila. Zhruba do roku 1968 byl tento nárůst kryt přírůstkem nových elektráren. Letošní rok je však charakterizován již velmi malým přírůstkem, jen 110 MW, a to ještě jen jako skluz roku 1968, kdy měl být uveden do provozu 1 turboagregát v Ledvicích. Počátek dnešního krizového období totiž spadá do roku 1965 a 1966, kdy se energetice nepodařilo prosadit zahájení výstavby elektrárny 800 MW v lokalitě Všestudy. Proud výstavby nových elektráren tak byl porušen, neboť jiná lokalita v té době nebyla připravena. To vyvolalo nutnost přehodnotit program investiční výstavby a vytyčit tzv. náhradní program formulovaný usnesením vlády č. 434/1966 a č. 71/1967. Podle těchto vládních usnesení měly být první bloky tří nových elektráren uváděny do provozu v roce 1973 - 1974, a to v místech Radechov, Paskov a Tušimice. Avšak výstavba ani jedné z těchto elektráren podle dnešního stavu možno říci nebyla dosud zahájena. Tehdejší vláda se usnesla, přijala řadu usnesení, která byla z celospolečenského hlediska optimální, avšak všelikeré instituce včetně národních výborů se tímto usnesením necítily zavázány, podmiňovaly výstavbu splněním požadavků těžko realizovatelných, někdy i neproveditelných a výsledek je, že nejen nebyly výstavby zahájeny, ale nebylo vydáno na žádnou z těchto elektráren územní rozhodnutí, tím méně souhlas příslušného ONV k zahájení výstavby. U uvažované výstavby elektrárny Tušimice II, která by mohla nejrychleji pomoci odstranit nejkritičtější situaci, bylo teprve 11. září t. r. vydáno povolení ke vstupu na pozemky příštího pracoviště pro nejnutnější geologický průzkum. Bez těchto příslušných náležitostí nebylo možno ani zpracovat předprojektovou i projektovou dokumentaci, takže ještě dodnes není na žádnou z těchto elektráren hotový a připravený projekt. Toho jsou si jistě nejvíce vědomi soudruzi poslanci, kteří pracují na úseku projekce, a není dosud smluvně zajištěn dodavatel stavební části. Dodavatelé technologie počítají s průběžnými lhůtami podle skutečnosti docilované při stavbě elektrárny Počerady, jejíž první blok byl uveden do zkušebního provozu v tomto měsíci, tj. téměř za 9 let od zahájení prací na přípravné a projektové dokumentaci.

To vše vyúsťuje do situace, kterou lze bez přehánění nazvat katastrofální. Chceme-li zabránit, aby úsilí strany a všech vlád zaměřené na konsolidaci národního hospodářství nebylo mařeno již ve svém začátku, pak oblast energetických investic musí dostat na všech stupních a ve všech směrech naprostou prioritu. To, že na tuto investici jsou zajištěny v rozpočtu finanční zdroje, musíme považovat vskutku jen za začátek.

Nechci zbytečně celou věc dramatizovat, ale že stojíme v energetice před situací, která může být daleko horší než v roce 1953, uvádím kupř. jen na faktu, podle kterého byl tehdy náš průmysl omezován pouze o 200-300 MW, a jistě si vzpomínáte na tehdejší stav. Vzpomínáte si na zákaz osvětlování, nočních prací, nedělních prací, zákaz osvětlování výloh apod. A k tomu vyplývá skutečnost z toho, co jsem řekl předem, že v nastávajících letech hrozí omezování národního hospodářství o dvojnásobek až trojnásobek tehdejšího výpadku.

Abych snad nezůstal jen u budoucnosti nejbližšího jednoho nebo dvou let, snad ještě přiblíží stav energetiky skutečnost, že s ohledem na reálné možnosti dodávek paliva a instalovaný výkon vůbec se počítá v lednu 1970 s krácením velkoodběratelů proti skutečnému stavu odběru v roce 1969 o 14,7 % v celkovém průměru podle druhů jednotlivých zařízení nebo spíš podle druhů odběratelů tam, kde si to vůbec můžeme dovolit.

Pro vysvětlení, co znamená toto krácení, uvádím zkušenosti s řízením odběru ve II. pololetí 1969, kdy se ukázalo, že omezování spotřeby elektřiny do výše 5 % nemělo ve většině závodů podstatný vliv na plnění výroby. V závodech, kde je spotřeba elektřiny na odpracovanou hodinu a výrobek nízká, kupř. ve strojírenství, spotřebním průmyslu, podařilo se organizačními opatřeními vliv regulace nahradit, ale v závodech s energeticky náročnou technologií, jako jsou např. elektrické pece, lze okamžitými racionalizačními a organizačními opatřeními kompenzovat vliv omezení dodávek elektrického proudu maximálně do výše 2 %. Při omezování odběru nad uvedené hodnoty se to již musí projevit nižším plněním účelové výroby. A jak jsem uvedl předem, na leden se ukazuje podle současného stavu regulace až o 14,7 %. To již snad nepotřebuje komentáře. Každý problém má vždy nejméně 2 řešení a nemohu si odpustit, že řešení dnešní krizové situace energetiky není jen v intenzívní stavbě nových elektráren spojených s obrovskými problémy stále se zvyšující těžby energetického paliva a jeho dopravy. Druhé řešení vidím také v nárůstu spotřeby novými průmyslovými závody náročnými na elektrickou energii. Konec konců hovoří o tom i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu ČSR z prosince t. r., která uvádí, že se nevytvářejí příznivé podmínky pro řešení strukturální přestavby průmyslu. K tomuto závěru tak dochází na základě zjištěné skutečnosti, podle které byl v ČSR překročen předpokládaný objem výrobních investic pro těžký průmysl o 125 %. Naproti tomu se nedodržel objem zahajovaných staveb v odvětví spotřebního průmyslu o zhruba 50 %, v potravinářském průmyslu o 25 % a obdobně ve výrobě stavebních hmot. Tyto obory jsou méně náročné na spotřebu elektrické energie. Snad by se vskutku mělo ještě jednou uvažovat nad otázkou, na kolik generací máme ještě zásoby hnědého uhlí, kdy se dostaneme do situace, že reálné řešení bude jen za cenu generální přestavby celého průmyslu a zejména energetických zdrojů se všemi negativními dopady na životní úroveň našich potomků. Když jsem před 25 lety v energetice začínal, tak jsme se v literatuře dočítali, že máme zásob hnědého uhlí na 50 let. Podle nového vývoje se uvádí, že máme hnědého uhlí na dalších 50 let. My, kteří zde sedíme, se toho jistě nedožijeme, ale musíme si uvědomovat odpovědnost za ty, kteří přijdou po nás. Vycházím přitom ze statistických údajů, podle kterých přírůstek spotřeby elektrické energie v ČSR je téměř 8 % a je vyšší než v řadě ostatních průmyslových států, které navíc jsou na tom mnohem lépe i s palivovou základnou než my. Současně pak, že v těchto státech je podíl spotřeby maloodběru, tj. domácností, od 35 - 50 %, zatímco u nás činil v roce 1968 jen 21,3 % z celkové výroby elektrické energie.

Myslím, že nemusím blíže zdůrazňovat, že tento podíl velmi vyjadřuje stav a úroveň bydlení a životní úrovně vůbec.

Soudružky a soudruzi, děkuji vám za pozornost, se kterou jste mne vyslechli. Vůbec jsem se rozmýšlel, je-li nutné, abych zde na toto téma hovořil. Když jsem ale dnes přišel na náš dispečink, kde pracuji, a viděl jak kmitočet naší energetické soustavy se několikrát dostal k hodnotě, při které bychom měli podle předpisů již elektrárnu odstavovat, a který byl odstraněn jen havarijním vypínáním celých konzumních oblastí, pak vskutku považuji za povinnost tento stav připomenout.

Když už jsem se dostal k řečnickému pultu, pak bych využil situace ještě k dotazu na naši vládu. Jaká konkrétní opatření míní provést na základě skutečností, uvedených ve "Vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu ČSR" k vybraným otázkám návrhu státního rozpočtu ČSR na rok 1970. Jde mi zejména o kontrolní poznatky na str. 10, 11, 12, podle nichž v řadě rozpočtových a příspěvkových organizací dochází k nehospodárnému vynakládání prostředků státního rozpočtu a ne vždy účelným výplatám osobám mimo mzdový fond. Předseda Nejvyššího kontrolního úřadu se sice o tom zmínil, možná, že mi částečně odpověděl, ale vzhledem k tomu, že poznatky, které jsou uvedeny ve zprávě, jsou v naprosté shodě i s názory řady našich spoluobčanů, jsem považoval za nutné to zdůraznit.