Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda E. Erban: Děkuji. Dále promluví poslanec ing. Víšek.

Posl. ing. Víšek: Vážená Česká národní rado, vážený soudruhu předsedo, projednávání návrhu zákona o rozpočtu ČSR a rozpočtová kampaň ve výborech je příležitostí pro zkoumání záměrů rozpočtu i věcné problematiky kapitol. Státní rozpočet totiž není jen jednorázovým finančním přehledem, ale významným nástrojem ekonomického řízení, prostředkem pro státní zasahování jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu, prostředkem, kterým stát podporuje takové ekonomické tendence, které jsou v souladu s jeho zájmy.

Státní rozpočet ČSR, který je jako návrh zákona předložen a s jehož skladbou jsme se seznámili při projednávání ve výborech, považuji za přínos k ekonomické konsolidaci a stabilizaci našeho národního hospodářství. Proto doporučuji s ním nejen souhlasit, ale vyslovit české vládě plnou podporu v jeho realizaci.

Dovolte mi, abych se při této příležitosti zmínil o některých aktuálních otázkách věcné problematiky některých kapitol v oblasti kultury. Nedávná doba nás poučila o tom, jakou významnou zbraní jsou hromadné sdělovací prostředky v rukou těch, kteří je ovládají. Tuto skutečnost je třeba brát v úvahu i při projednávání rozpočtu České televize a rozhlasu právě s tím aspektem, že se tyto prostředky mohou stát a stanou činitelem stabilizace a normalizace života naší společnosti. O to větší péči je pak nutné věnovat jejich potřebám a jejich rozvoji.

Významnou událostí by se v příštím roce mělo stát zahájení vysílání druhého programu televize. Není třeba rozvádět, jaký význam bude mít toto rozšíření práce a působení televize, jisté je, že se vliv televize a její výrazové možnosti ještě zvětší. Jenom pro ilustraci uvádím, že se počet televizních účastníků má v příštím roce zvýšit o 80 tisíc, na celkový stav 2 390 000 účastníků. To samozřejmě není zanedbatelný počet každodenních diváku, uvážíme-li, že televizor zpravidla sleduje několik lidí.

Vysílání druhého programu by mělo být zahájeno 9. května 1970, a to ve 4 dnech, celkem pak 8 hodin týdně. Situace v přípravě a zajištění je ale neuspokojivá Rozhodnutí vlády ČSSR, kterým bylo určeno datum vysílání II. programu, vycházelo z harmonogramu opatření k výstavbě televizního střediska na Kavčích horách a z předpokladů k výrobě přijímačů, antén, konvertorů a výstavby vysílačů. Vzhledem k tomu, že se výstavba televizního střediska na Kavčích horách opozdila, bude muset televize odbavovat II. program ze stávajících technických a prostorových kapacit, které jsou již dnes pro jeden program nevyhovující. Televizní pracovníci se tak vrátí do pionýrských dob začátků televize v Čechách, kdy se pracovalo doslova na koleně.

Připravené vysílače pro druhý program v Praze, Ostravě a Brně představují svým rozsahem jen malou část území a televizních účastníků. Přitom další rozvoj sítě vysílačů pro druhý program je pak značně problematický, neboť spoje nemají další výstavbu zabezpečenu. Stejně tak je nutno věnovat pozornost zabezpečení přijímačů pro I. a II. program na trh a výrobě konvertorů a antén, aby bylo II. program na čem sledovat.

Stejně neuspokojivá situace je v přípravě barevného televizního vysílání. Zatímco je naše republika dokola obklopena barevnou televizí, my chystáme barevné vysílání na rok 1973. Tento termín je však vázán zejména na vybudování materiálně technické základny výroby pořadů. České televizi se dosud nepodařilo uvést do provozu studio barevné televize pro experimentální ověřování technologie. Vlastní černobílá studia nemůže televize uvolnit.

Přitom v zahraničí roste tempo zavádění barevné televize, zvyšuje se zájem o barevné televizní pořady. Slovenská televize bude přenášet mistrovství světa v lyžování z Vysokých Tater na vlastním dovezeném přenosovém voze pro barevné vysílání.

Dalším omezujícím činitelem v zavádění barevné televize je i kritická situace ve výstavbě radioreléové a vysílačové sítě pro druhý program, která je svou podstatou shodná s barevnou. Stejně nevyjasněná je i otázka vlastní výroby přijímačů pro barevné vysílání.

Otázka rozvoje televize, druhého programu i barevného vysílání se zatím u nás posuzuje z hlediska programové potřeby a nedoceňuje se její význam pro národní hospodářství. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, je barevná televize novým výrazným činitelem, a to jak v oblasti zahraničního obchodu /tj. výrobou televizorů, studiové techniky, popřípadě programů/, ale i v oblasti vnitřního trhu, v hodnotové vysoké spotřebě obyvatelstva, v rozvoji služeb atd.

Kulturní a školský výbor ČNR při projednávání rozpočtové kapitoly České televize podpořil rozvoj televize a doporučil příslušným orgánům věnovat mu mimořádnou péči.

Podobná situace je v dalším rozvoji Českého rozhlasu. I on vysílá z nevyhovující budovy, při čemž o výstavbě nového rozhlasového střediska se na rozdíl od televize teprve jedná.

Na trhu je na prstech jedné ruky spočitatelný sortiment rozhlasových přijímačů, což je skutečnost velmi nepříznivá, protože jsme stát s vysokou radiofikací domácností a většinou starší typy přijímačů by posluchač rád zaměnil za nový, kdyby byl.

Myslím, že můžeme vzít zcela neformálně v úvahu zkušenosti např. z NDR nebo ze Sovětského svazu, kde byla v krátké době vybudována rozsáhlá moderní rozhlasová a televizní střediska, kde se nevysílá s vypětím všech sil a o to více pozornosti se může věnovat programu, metodám, působení na diváka apod.

Projednávat státní rozpočet neznamená jen jednat o zdrojích pro růst bohatství společnosti a jeho rozdělení, ale myslím také o tom, jak zacházíme se současným bohatstvím společnosti, jak chráníme to, co je dílem rukou našich lidí. Nechci hovořit o požárech v některých našich podnicích, kde padlo za oběť mnoho miliónů, ani ne o požární ochraně. Chci se zmínit o posledním požáru, totiž o požáru zámku v Benešově nad Ploučnicí. Proč právě o tomto, když úhrnná škoda nedosahuje ani zdaleka škody např. v mladoboleslavské automobilce? Protože podle mého přesvědčení národní bohatství ve sféře kulturních a historických památek je námi nejhůře chráněno.

Není velkou nadsázkou, že sbírku zbraní nedocenitelné hodnoty v jednom českém zámku, později vykradenou, hlídal postarší pes. Přitom hodnoty našich památek movitých i nemovitých jsou neměřitelné, ale co především - samy o sobě jsou nenahraditelné. Shoří-li v Benešově nad Ploučnicí za 10 mil. sbírky východního a čínského umění staré stovky a tisíce let, pak je to o to horší, že tyto sbírky není možné obnovit, že se jedná o ztrátu konečnou, přičemž je jasné, že naše země a celé lidstvo je ochuzeno o hodnotné svědky minulých časů.

I malý sklad v továrně - i když je třeba prázdný - je hlídán nočním hlídačem, zatímco namnoze jedinými nočními strážci miliónových hodnot našich historických památek jsou visací zámky, které samy jsou historickými památkami.

Ještě více zarážející je růst kriminálního zcizování movitých památek, které je vyvoláno poptávkou po starožitnostech a usnadněno naší malou ochranou. V každém českém kostelíku, muzeu, hradě, zámku, jsou hodnoty sahající do miliónů. Člověk se jenom ptá, jestli se o ně staráme tak málo proto, že jich máme tolik. Ovšem myslím, že nejsme tak bohatí, abychom v tom mohli pokračovat.

Naše movité památky se však neztrácejí požáry nebo krádeží. U nás není bohužel problém krást a vyvážet památky v rukavičkách, pomocí snadných machinací s paragony prodeje starožitností v Tuzexu, na nichž není předmět prodeje dostatečně popsán, a pak je možné vyvážet památky mnohem vyšší ceny, samozřejmě kradené.

Stejně tak prodejní ceny starožitností v Tuzexu jsou mnohem nižší než ceny, kterých by bylo možné dosáhnout na zahraničních aukcích.

Zdálo by se, že problematika státní památkové péče nemá příliš co do činění se státním rozpočtem, až na jeho čerpání. To souvisí s úzkým pojetím chápání významu a použitelnosti památek, na které se zdaleka nelze dívat jako na nákladnou záležitost, ale jako na potenciální zdroj růstu národního bohatství i tvůrce životního prostředí. Nejrůznější možnosti kulturního i komerčního využití památek jsou známy a již se realizují. Avšak bohužel jen v malém rozsahu. Nejde mně o zvýšení dotace ze státního rozpočtu, ale jde mi o takové využití památek, aby se staly soběstačnými, aby nečerpaly tolik z rozpočtu jako spíše z vlastní činnosti atd. I v tomto směru jsou připraveny zákonné normy, jako např. ve věci zřízení památkového fondu atd. Je ovšem potřeba říci, že je nutné ve velmi krátké době novelizovat nevyhovující zastaralý zákon o památkové péči.

Skupina poslanců České národní rady, která se v letních měsících hlouběji zabývala touto problematikou a provedla průzkumy v krajích, došla k obdobným závěrům jako Nejvyšší kontrolní úřad ČSR, totiž konstatovala vážné závady spočívající subjektivně v nedostatcích řízení a kontroly, ale také objektivně v nedostatečném zajištění této oblasti a zastaralé organizační struktuře.

Na většině prověřovaných objektů - cituji z informace kontrolního úřadu - byla v nepořádku evidence, ochrana movitých památek, byly zjišťovány ztráty předmětů, jejich masové znehodnocení z nedostatku odborné péče, chátrání atd.

Chtěl jsem ukázat, že je třeba věnovat pozornost nejen tomu, co, kde a jak vyrobit, ale také jak uchovat, udržovat a šetřit to, co již máme. V národním hospodářství nehrají kulturní památky malou roli.

Vím, že má česká vláda brzo po svém nástupu tak jako tak dost práce, ale přesto myslím, že by bylo naléhavě potřeba, aby ministři kultury, vnitra a obchodu společnými opatřeními zamezili ničení, rozkrádání a vyvážení památek movitých i nemovitých, protože tento stav vede v konečném důsledku k ochuzování o to, co spoluvytváří naši národní kulturu, o hmotná svědectví dějin našeho národa.

Předseda E. Erban: Děkuji. Prosím poslance Ichu, aby se ujal slova.

Posl. Icha: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Dovolte mi, abych z pověření průmyslového výboru přednesl několik poznámek k projednávané problematice.

V prvé řadě oceňujeme přístup a postoj ministerstva průmyslu k rozvoji iniciativy pracujících, jako jednoho z faktorů neinvestičních zdrojů rezerv, při řešení současných problémů národního hospodářství. Jsme si též vědomi toho, že návrh rozpočtu se projednává v období, kdy nebyly dosud závažně vyhlášeny ekonomické nástroje na rok 1970. Rovněž nedopracovaná koncepce pětiletého plánu, zejména v investiční politice, může způsobit nesoulad se současnými záměry hospodářského rozvoje. Za této situace průmyslová výroba nezabezpečuje některé základní požadavky společnosti a vytvářejí se tak kritická místa, která mohou vyvolat vážné potíže v národním hospodářství.

Jde zejména o napjatost palivo-energetické základny, která při kritické současné situaci nemá vyhlídky uspokojivého řešení ani v roce 1970; dále se jedná o napjatost ve stavebních kapacitách znemožňujících urychlené snížení rozestavěnosti. Neuspokojivě jsou řešeny požadavky vnitřního trhu na průmyslové výrobky, jako nábytek, koberce, osobní automobily a řadu dalších. Není rovněž výhled v lepším uspokojení motoristů po stránce servisu a kapacit opraven.

Rovněž tradiční nedostatek náhradních dílů pro motorová vozidla vyvolává situaci, při které každý den v Československu přibývá dříve nebo později nespokojených vlastníků osobních automobilů. Interpelace poslanců v této věci však až dosud neměly předpokládaný účinek a jak ukazuje poslední průzkum Nejvyššího kontrolního úřadu, rok 1970 předčí v těchto nesnázích všechna předešlá léta.

Ze zasedání průmyslového výboru je nutno též konstatovat, že doporučení předsednictva České národní rady a průmyslového výboru ze dne 3. 4. a 12. 6. 1969, týkající se výstavby petrochemického průmyslu a rozvoje motorismu, nebylo vládou dosud uzavřeno.

Mimo jiné při projednávání rozpočtu na rok 1970 byla v průmyslovém výboru hodnocena situace v investiční výstavbě, zajišťující rozvoj výroby stavebních hmot. Vzhledem k nutnosti zachování vysokého tempa zrychlování rozvoje stavebnictví požádalo ministerstvo stavebnictví o povolení ve II. pololetí t. r. zahájit další stavby v rozsahu cca 1,4 mld. Kčs rozpočtových nákladů. Federální vláda dosud výjimku neudělila.

Poslanci průmyslového výboru ČNR proto při projednávání kapitoly ministerstva stavebnictví upozorňují na nutnost uvolnění potřebných rozpočtových nákladů pro zahájení nových staveb týkajících se rozvoje výroby stavebních hmot.

V návrhu státního rozpočtu ministerstva výstavby a techniky lze kladně hodnotit zřízení finanční rezervy ve správě ministerstva výstavby a techniky ve výši 77,5 mil. Kčs pro krytí nepředvídaných výdajů potřeb výzkumu a vývoje v organizacích vědeckotechnické základny, i když návrh prostředků ze státního rozpočtu pro výzkumnou a vývojovou základnu jeví nepříznivou stagnaci a omezení výdajů.

Poslanci průmyslového výboru chápou i omezení výdajů ze státního rozpočtu na tuto sféru v roce 1970 za přechodné, výjimečné a vynucené současnou možností naší národní ekonomiky.

Soudružky a soudruzi poslanci, toto byly nejvážnější připomínky při projednávání státního rozpočtu v průmyslovém výboru a dovoluji si tlumočit názor poslanců průmyslového výboru, kteří chápou, že předložený rozpočet má podpořit především úsilí vlády k omezení inflačních tendencí a obnovení rovnováhy v národním hospodářství. V tomto úsilí budou poslanci průmyslového výboru vládu plně podporovat.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Soudružky a soudruzi, pořadí přihlášených řečníků je vyčerpáno.

O slovo požádal ministr financí ing. Lér.

Ministr financí ing. Lér: Vážené soudružky a soudruzi. V diskusi odezněla řada velmi závažných diskusních příspěvků, které nelze přejít, i když nemohu vyčerpat jejich podstatu. Vláda si jistě pořídí záznam z této diskuse a vezme tyto diskusní příspěvky v úvahu při rozpracovávání rozpočtu a plánu dne 29. prosince, některými diskusními příspěvky se bude muset zabývat hlouběji, než mohu tady já ex catedra.

Chtěl bych říci, že by nemělo ujít to, co bylo řečeno ve vládním prohlášení a co jsem citoval také ve svém přednesu, že jsme si vědomi toho, že nahromaděných problémů je velmi mnoho a jejich vyčíslování by vyžadovalo třímístné miliardové částky. Současně říkáme, že tyto problémy nemůžeme řešit najednou, ale že je musíme rozuzlovat od těch, které nám především pomohou situaci řešit. Nejde jen o měnové, ale i kapacitní důvody.

Přihlásili jsme se k protiinflační politice, vidíme v ní nástroj, jak z dnešní situace vyjít. Tato politika má ovšem velmi vážné důsledky, se kterými se nyní budeme střetávat a které budeme muset vzít na vědomí.

Jsme si vědomi toho, a nás to velmi trápí, jaká je situace v základních fondech. Velmi mnoho věcí nás trápí ve výrobní sféře, ve stáří strojů apod. V diskusi se hovořilo jak o výrobní, tak i nevýrobní sféře, nevystupovali zde soudruzi z obchodu, kde jsme si vědomi toho, že stav obchodní sítě není v souladu s obratem a s tím, co souvisí s uspokojováním potřeb obyvatelstva.

Všechny tyto požadavky jsou ovšem ve vzájemné konkurenci a nemohou být uspokojovány současně. Plán budeme teprve projednávat. Mluvím proto s výhradou, že se v konečném plánu konečná čísla přemění. Stále ještě probíhají určitá jednání. Použiji příklad celostátních cifer v investiční výstavbě. Investiční výstavba v ČSR se má v příštím roce zvýšit o 1 %. Jestliže se má zvýšit výstavba bytů o 26,5 %, to tedy znamená, že v primární, sekundární, ale i terciární sféře musí jít ostatní investice dolů.

Samozřejmě existují i jiná čísla. Použil jsem snad tu horší mez. Upřesňování má ukázat, že by snad růst investic nemusel být jenom 1 %, že by to mohlo být více, ale v zásadě to na této charakteristice nic nemění.

Musíme vyjít z materiální skutečnosti. Můžeme stavět s dvojnásobnou nebo trojnásobnou produktivitou práce, ale jestliže nebudeme mít po ruce dostatek materiálů, budeme do plánu zahajování nových akcí zapisovat zbytečně, zbytečně budeme vytvářet atmosféru, že budeme všechno řešit. Právě nedostatek materiálů je příčinou toho, co můžete slyšet na zasedáních všech národních výborů, na všech poradách: Kousek cesty se staví 4 roky, nemocnice 8 let, průmyslová fabrika 10 - 18 let. Potom říkáme, že nemáme zdroje; a jak na to chceme jít? Nemůžeme jít tou cestou, že budeme zapisovat stále více a více nově zahajovaných staveb. Potřebujeme srazit blok rozestavěných investic, vytlouci z umrtvených hodnot kapitál, potřebujeme uvolnit lidi a dát je potom velmi rozumě na rozšíření fronty nově zahajovaných investic, protože jsme si vědomi vážné situace v terciální sféře a problémy investičního plánu nás velmi trápí.