Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji soudruhu
dr. Hromádkovi. Hovořit bude poslanec Zíka.
Posl. Zíka: Vážená Česká
národní rado, vážení členové
vlády, soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych úvodem
upozornil na některé zvláštnosti vztahů
odvětví zemědělství a výživy
ke státnímu rozpočtu. Při přestavbě
velkoobchodních cen v průmyslu a v ostatních
odvětvích národního hospodářství
nebylo možno zahrnout veškeré dopady z této
přestavby cen, jakož i prostředky určené
na postupné docílení důchodové
parity do cen zemědělských výrobků.
Důvody jsou všeobecně známy, Znamenalo
by to zvýšit podstatně tyto ceny, a tudíž
i velkoobchodní a maloobchodní ceny potravin. Proto
nebyly prostředky z titulu zvýšení cen
a prostředky k postupnému dosažení důchodového
ekvivalentu mezi zemědělstvím a ostatními
odvětvími národního hospodářství
zahrnovány jednoznačně do ceny, ale do mimocenových
forem úhrady, tj. do subvencí, intervencí,
prémií za zvýšení tržní
produkce, stabilizačních dotací, příplatků
atd., které prakticky procházejí státním
rozpočtem. Nejde tedy o žádnou pomoc zemědělství,
za jakou se to mnohdy vydává, ale o regulérní
a nutnou úhradu vlastních nákladů
a nákladů na rozšířenou reprodukci,
která nebyla zahrnuta do cen.
Při příležitosti projednávání
státního rozpočtu ČSR chtěl
bych upozornit na některé problémy zemědělství
a ostatních odvětví zabezpečujících
výživu národa. Nechci zde zdůrazňovat
ani pozitivní výsledky, kterých tato odvětví
dosáhla, ani rozebírat jejich základní
životně důležitý význam
pro celé národní hospodářství
i pro celou společnost se všemi ekonomickými
a především politickými aspekty. Ukážu
to jenom na skutečnosti, že v roce 1970 požaduje
státní plán, aby zemědělství
a potravinářský průmysl dodaly do
maloobchodní sítě zemědělských
výrobků a potravin za 51,4 mld. Kčs, tj.
o 4,5 % více, než činí letošní
očekávané plnění, které
samo o sobě bylo špičkové. K tomu, aby
bylo možno tyto vysoce náročné úkoly
splnit i při všech obecně známých
obtížích, které v tomto odvětví
jsou, je zapotřebí vytvořit pro to základní
předpoklady. Mám však za to, že některé
z nutných předpokladů vytvořeny nejsou,
a to především v oblasti investiční
výstavby a materiálně technického
zabezpečení výroby. Dovolte mi, abych ve
stručnosti upozornil na některá z nich.
Především jde o další výstavbu
velkokapacitních staveb pro výrobu vepřového
masa, drůbeže, vajec, popř. i další
chovy, které by umožnily uplatnění vědeckotechnických
poznatků na bázi nové technologie s vysokou
produktivitou práce. Jejich výstavba především
formou sdružených investic několika zemědělských
podniků je základním předpokladem
pro řešení současných obtíží
v zásobování masem na trhu a souběžně
i řešení velmi tíživých
otázek reprodukce pracovních sil v zemědělské
prvovýrobě.
Jejich urychlená výstavba je celospolečenským
úkolem, a proto by měla být také všestranně
podporována.
Vláda ČSR stanovila svým usnesením
čís. 193 z roku 1969 a federální vláda
svým usnesením čís. 253 z roku 1969,
že jejich výstavba bude subvencována pro rok
1970 v celkové výši 300 mil. Kčs. Tyto
prostředky však rozpočtově zabezpečeny
nejsou, přestože byly rozepsány a na výstavbu
těchto objektů jsou uzavřeny hospodářské
smlouvy.
Chci z tohoto místa upozornit, že jakákoliv
oddálení jejich výstavby oddaluje řešení
palčivých současných otázek
výroby masa v naší republice, a zakládá
i některé disproporce ve výrobní základně
pro 5. pětiletý plán na léta 1971
- 1975. Chtěl bych zdůraznit, že není
možné předpokládat, že bez této
subvence budou zemědělské podniky schopny
unést v podstatě již druhou přestavbu
zemědělské výroby během posledních
20 let.
Druhou takovou otázkou je rozvoj a modernizace potravinářského
průmyslu. Situace je zde velmi vážná.
Základní prostředky jsou velmi zastaralé,
jejich opotřebení vysoce překračuje
v některých oborech i 60 %. Kapacity jsou nedostatečné
a stávají se základním limitujícím
činitelem i zpětně pro rozvoj zemědělské
výroby. V důsledku překročení
limitů nově zahajované výstavby v
letošním roce v ostatních odvětvích
průmyslu však má v plánu na rok 1970
dojít, jak jsme byli informováni, k dalšímu
podstatnému krácení původně
dohodnutých limitů investiční výstavby
v potravinářském průmyslu, a to řádově
o několik set miliónů Kčs. Chci zde
upozornit na vážnost situace, která tím
vznikne nejen vzhledem k úkolům roku 1970, ale především
vzhledem k pětiletému plánu 1971 - 1975.
Ekonomické využití peněžních
prostředků je přímo závislé
na dobře fungující materiální
sféře. Je všeobecně známo, že
ostatní odvětví národního hospodářství
se podílejí svými materiálovými
dodávkami na tvorbě hodnot v zemědělství
50 - 60 %. Bohužel mimo okruh centrálních ukazatelů
plánu zůstává řada surovin,
materiálů a výrobků, a to ve sféře
přímých podnikových vztahů,
tedy za daného systému skoro v nezávazných
vztazích. Proto úroveň zabezpečení
základních potřeb zemědělství
i potravinářského průmyslu pro rok
1970 je přinejmenším neuspokojivá. Ve
srovnání s letošním rokem, který
nebyl nijak vynikající v zásobování,
se dále prohlubují rozpory mezi potřebami
a zdroji, což zcela vážně ohrožuje
rozvoj zemědělské výroby v příštím
roce, ale navíc podrývá i výchozí
výrobně technickou základnu zemědělství
pro další pětiletku. Zemědělci
mnohokrát dokázali svůj kladný a oddaný
vztah k naší společnosti. Dokazují jej
i nyní při projednávání národohospodářského
plánu na rok 1970 naplňováním směrných
i direktivních ukazatelů plánu. Zemědělci
i ostatní pracovníci agropotravinářského
komplexu jsou si vědomi, že se musí stát
gestorem v zásobování potravinami v této
společnosti. Požadují ale - a to zcela právem
- aby i ostatní odvětví vůči
nim se stala gestorem dodávek potřeb, aby tedy dodávky
do zemědělství se staly pro každého
zcela závazné. Proč tolik zdůrazňujeme
nutnost plynulého zásobování technikou
a ostatními prostředky do zemědělství?
Již několikrát se v tomto váženém
shromáždění ozvaly hlasy o nedostatku
pracovních sil v zemědělství, o nutnosti
nahrazování živé práce prací
mrtvou a o problémech s tím spojených. Mnohokrát
se již diskutovalo o zemědělství jako
základním článku rozvoje naší
společnosti. Dokonce mnozí tvrdili, že zemědělství
je stabilizační faktor národního hospodářství.
To však jsou pouze slova, ale ke skutečnému
docenění nedochází. To přece
bychom se nemuseli skoro do nekonečna dohadovat o samozřejmých
potřebách tohoto odvětví.
Uvedu několik konkrétních údajů
o tom, do jakých rozporů se nyní dostáváme.
Za zcela nedostatečně zabezpečenou je třeba
považovat celou oblast zemědělské mechanizace,
a to jak v dodávkách strojů, tak v dodávkách
náhradních dílů. Ještě
koncem října byly požadavky zemědělství
na stroje kryty na 26,2 % a požadavky na náhradní
díly dokonce na 19,1 %. Přes některá
vysvětlení je mi stále těžko
pochopitelné, že náš průmysl není
schopen zásobit zemědělství traktory.
Na celkový požadavek zemědělských
podniků dodat 7800 kusů, nabízí zbrojovka
prostřednictvím ústředního
podniku zemědělské mechanizace pouze 4800
traktorů, z toho ale pouze 2800 unifikované řady
našich zetorů, ostatní pak z dovozu skoro ze
všech socialistických států Evropy.
Tím tedy nejenže nejsou zajišťovány
potřeby našeho zemědělství, ale
prohlubují se dále dnes již neřešitelné
potřeby servisu a potřebných náhradních
dílů. Ani s další technikou to není
lepší. Soupravy na dělenou sklizen cukrovky
jsou zajištěny jen z třetiny, sklizňové
řezačky ze dvou třetin, cepové sklízeče
z poloviny, rovněž tak nákladní automobily,
a tak bych mohl pokračovat. O něco příznivější
stav je v dodávkách průmyslových hnojiv
a ostatních chemických výrobků pro
zemědělství. Dodávky průmyslových
hnojiv stagnují a nedosahují výše požadavků
zemědělských podniků. Celkovou situaci
dále zhoršuje nedostatečné zabezpečení
potřebných hnojiv - především
dusíkatých - pro jarní období roku
1970. Průmyslové podniky a distributoři zajišťují
požadavek zemědělců na jaro 1970 u dusíkatých
hnojiv pouze na 36,4 %, u fosforečných hnojiv na
39,5 %, u draselných hnojiv na 18 %.
Pokles dodávek, zejména dusíkatých
hnojiv, bude znamenat nejen obecné ohrožení
plánované produkce, ale dokonce ohrožení
výroby obilovin, zejména ozimé pšenice,
které podle dnešního stavu porostů budou
plně závislé na pohotové aplikaci
dusíku ve zvýšených dávkách
v předjaří.
Nejiný stav je v dodávkách prostředků
na ochranu rostlin a k hubení plevelů.
Kritická situace je i v zásobování
topnými oleji, ale i ostatními palivy, což
přímo ohrožuje zemědělské
sušárenství v samé podstatě,
neboť již nyní se počítá
s krácením dosavadních palivových
základen o téměř 50 % a na nové
objekty se zatím s palivem nepočítá.
Sušárenská zařízení se
však vyrábějí a dovážejí
a výrobci i dodavatelé je jistě budou chtít
uplatnit na trhu. Podobný stav je i v zajištění
potřebných paliv v potravinářském
průmyslu. A tak bychom mohli pokračovat o negativních
vlivech na zemědělskou výrobu v důsledku
nedostatku komponentů pro výrobu krmných
směsí.
O tom, že potraviny, které vyrábíme,
nebudeme mít do čeho zabalit, že u nás
ve sklářské velmoci se nedostává
desítek miliónů nápojových
lahví, přesto, že vyvážíme
čtvrtinu produkce. O tom, jaké důsledky může
mít podceňování dodávek, a
to ještě málo kvalitních stavebních
materiálů.
Soudružky a soudruzi, toto všechno nejen přímo
ohrožuje rozvoj zemědělské výroby
i potravinářského průmyslu, ale ve
svých příčinách a důsledcích
má zvlášť negativní vliv na celospolečenské
dění. Ve svých důsledcích může
narušovat vztah dvou základních tříd
naší společnosti, vztah dělnické
třídy a pracujícího rolnictva.
Považujeme proto za svou povinnost upozornit na tyto skutečnosti,
které mohou být použity našimi nepřáteli
k prohlubování ekonomických i společenských
rozporů. Upozorňujeme na ně proto, že
za daných podmínek jenom velmi těžko
mohou zemědělci převzít odpovědnost
za plánovanou výrobu potravin v roce 1970. Jsme
si vědomi potíží a napjatosti mezi potřebami
a zdroji naší ekonomiky a nechceme také být
příčinou dalšího růstu
potíží v materiální sféře.
Naším největším přáním
je být spolutvůrci tolika hodnot, abychom v maximální
možné míře uspokojili požadavky
společnosti na potraviny. Abychom tak svým podílem
přispěli ke konsolidaci naší ekonomiky.
Soudružky a soudruzi, poslanci členové výboru
pro zemědělství a výživu ČNR
po těchto připomínkách souhlasí
s návrhem zákona o státním rozpočtu
ČSR pro rok 1970 a budou hlasovat pro jeho přijetí.
Místopředseda ČNR dr. Ambruz: Děkuji
poslanci ing. Zíkovi za jeho vystoupení. Hovořit
bude soudruh Koutný, připraví se soudruh
ing. Brada.
Posl. Koutný: Vážené soudružky
a soudruzi. Sestavení státního rozpočtu
a vytyčení finančních vztahů
mezi ústředním rozpočtem a rozpočty
národních výborů na rok 1970 bylo
mimořádně obtížné, a to
proto. že na jedné straně je ekonomická
základna národních výborů již
dlouhodobě zanedbána, což můžeme
snadno prokázat po srovnání skutečného
stavu školství, zdravotnictví, údržby
kulturních památek, bytového hospodářství
nebo silnic, se stavem žádoucím, se stavem,
který by bylo možno považovat za přiměřený
našemu stupni rozvoje ekonomiky.
Na druhé straně však naše současná
ekonomická situace znemožňuje věnovat
pro tyto účely více prostředků,
neboť je třeba, aby i v hospodářství
národních výborů se prosazovaly protiinflační
tlaky jejich rozpočtů, a aby se zajistilo účelné
používání doplňkových
zdrojů v souladu s celospolečenskými zájmy.
Pro řešení uvedeného základního
rozporu mezi potřebami rozvoje hospodářství
národních výborů na straně
jedné a nutností protiinflačního tlaku
na straně druhé, je třeba volit citlivý
přístup, neboť jde o mimořádně
závažný politický problém s ohledem
na to, že národní výbory jsou - i v
poslední nedávné době byly - jedním
ze základních a nejpevnějších
pilířů politické struktury našeho
státu. Jejich důvěra v centrální
politická rozhodnutí nemůže být
zklamána; zároveň však jde o mnohem
složitější problém ekonomický,
než aby bylo možno radikálním snížením
dotací a subvencí z ústředního
rozpočtu národních výborů provést
jednoznačně správné rozhodnutí.
U vědomí těchto základních
problémů považujeme proto vládní
návrh rozpočtu za určitý kompromis
z hlediska požadavků národních výborů,
který lze uznat za dočasné řešení
přijatelné potud, pokud bude zároveň
chápán jako účast národních
výborů na společném úsilí
o hledání východisek z dosavadních
ekonomických obtíží.
Závazek, který na sebe národní výbory
berou tím, že značnou část svých
plánovaných výdajů - a jde často
o úkoly vyplývající pro ně
z celospolečenských zájmů budou hradit
z vlastních doplňkových zdrojů, zejména
z fondu rezerv a rozvoje, je sám o sobě náročným
úkolem již proto, že tyto prostředky jsou
svou povahou určeny na nadplánovaný rozvoj,
především pak na takové místní
potřeby, na jejichž úhradu se z rozpočtu
prostředků nedostává. V převážné
většině případů, zvláště
u místních a městských národních
výborů, se touto cestou za svépomoci občanů
zvelebuje národní majetek v rámci akce Z,
což jsou nejlevněji pořízené
hodnoty vůbec. Ale je také zároveň
nutno vidět, že ne všechny národní
výbory budou mít dostatečnou možnost
zlepšit si svou rozpočtovou situaci v příštím
roce tím, že do rozpočtu dosadí vlastní
zdroje, neboť je dostatek národních výborů,
které vůbec žádné volné
doplňkové zdroje nemají nebo mají
jen minimální finanční prostředky.
Rozložení doplňkových zdrojů
na jednotlivé národní výbory přitom
nevyplývá jenom z jejich ekonomické aktivity,
ale je dáno mimo jiné také objektivním
územním rozložením těchto zdrojů,
které do fondu rezerv a rozvoje spadají.
Souhlasíme proto s návrhy, jimiž se okruh tzv.
nerozpočtovaných příjmů snižuje;
mám zde na mysli návrh na převedení
poloviny výnosů zemědělské
daně z důchodu z nerozpočtovaných
příjmů MNV do příjmů
rozpočtů ONV.
Situace, o které hovořím, klade mimořádně
vysoké nároky nejen na finanční pracovníky
národních výborů, ale na všechny
jejich funkcionáře a na ekonomy ve všech jejich
organizacích i zařízeních. Nebude
například rozhodně možno očekávat,
že by závazek uložený vládou radám
všech národních výborů, aby ve
skutečném rozpočtovém hospodaření
uspořily 2 - 3 % rozpočtovaných výdajů,
mohl být úspěšně splněn,
kdyby jeho plnění nebyla věnována
péče již od počátku roku na všech
stupních řízení. Zároveň
však již jen tento jeden namátkou vybraný
úkol z mnoha dalších významných
opatření bude vyžadovat mimořádně
citlivý přístup při jeho plnění,
neboť nelze šablonovitě žádat úspory
2 - 3 % výdajů všude, na každém
a za každou cenu.
Složitost situace v přípravě rozpočtu
na rok 1970 nás ve výboru pro národní
výbory a národnosti vedla k tomu, že se chceme
znovu podrobně věnovat vyhodnocení rozpočtů
národních výborů na příští
rok po jejich schválení v plénech národních
výborů. Až bude známa sumarizace těchto
podrobných rozpočtů národních
výborů, bude také možno s konečnými
závěry zhodnotit úroveň zajišťování
potřeb rozvoje jednotlivých odvětví
spravovaných národními výbory a intenzitu
zapojení doplňkových zdrojů národních
výborů do jejich rozpočtů.
Chtěl bych dále plenární schůzi
České národní rady informovat o tom,
že výbor pro národní výbory a
národnosti při formulaci svého stanoviska
k návrhu státního rozpočtu na rok
1970 zdůraznil, že částečné
zpomalení tempa rozvoje hospodářství
spravovaného národními výbory tak,
jak vyplývá z rozpočtu i ze státního
plánu na rok 1970 může být opatřením
pouze přechodným a že celková konsolidace
našeho národního hospodářství
vytvoří příznivé podmínky
a předpoklady pro založení rychlejšího
rozvoje a lepšího uspokojování potřeb
v oblasti spravované národními výbory
v příštích letech.
Místopředseda dr. Ambruz: Děkuji poslanci
Koutnému. Hovořit bude poslanec ing. Brada.
Posl. ing. Brada: Vážená Česká
národní rado, vážení hosté!
Ve výdajové části státního
rozpočtu naší republiky tvoří
významnou položku výdaje na technický
rozvoj, tj. na výzkumnou a vývojovou základnu.
Je to i logický výraz toho, že česká
vláda ve svém vládním prohlášení
považuje péči o vědu a výzkum
za významný současný i perspektivní
úkol.
Správcem této kapitoly rozpočtu, garantem
jejího účelného využití,
koordinátorem činnosti výzkumné a
vývojové základny na území
naší republiky a zpracovatelem koncepce technické
politiky a státního plánu technického
rozvoje je ministerstvo výstavby a techniky. To zahájilo
letošním lednem svou činnost na tomto úseku
v poměrech dosti složitých, ve vztazích
ne vždy zcela vyjasněných a v situaci náročné
zejména koordinační činnosti resortů.
Výzkumná a vývojová základna
na území ČSR je značně rozvinutá,
s početnými kádry. U nás pracuje více
než 100 výzkumných ústavů mimo
pracoviště Akademie věd, a v nich asi 114 tisíc
pracovníků, jejichž kvalifikační
struktura však není uspokojivá. Nízký
je zvláště podíl tvůrčích
pracovníků.
Tato naše výzkumná a vývojová
základna řeší velké množství
úkolů a výsledky, kterých dosáhla,
nejsou bez významu. Přesto však celková
účinnost výzkumné a vývojové
základny a její vliv na racionální
rozvoj ekonomiky naší země, to je rychlé
a účinné využití výsledků
vědy v národním hospodářství,
nejsou příznivé.
Za tohoto stavu je možno považovat za úspěch
skutečnost, že při projednávání
kapitoly ministerstva výstavby a techniky v průmyslovém
výboru ČNR mohl náměstek ministra
podat souhrn problematiky i nástin koncepce české
technické politiky a v jejím rámci i plán
rozvoje výzkumné a vývojové základny.
Odkryl nedostatky ve výzkumné a vývojové
základně a vytyčil základní
úkol pro rok 1970, a to zejména:
- využít již vyřešených úkolů,
které lze realizovat v krátké době;
- ujasnit a sjednotit programy pro účelnou práci
celé základny;
- zkvalitnit strukturu pracovníků, prověřit
jednotlivá pracoviště z hlediska jejich účelnosti;
- omezit rozpočtové organizace na nejnutnější
míru a převést ostatní mezi hospodářské
organizace;
- zlepšit vybavení pracovišť;
- vytipovat náměty na mezinárodní
spolupráci a zlepšit ji zejména v rámci
RVHP.
Problematiku výzkumu a vývoje v rámci technické
politiky v dlouhodobější koncepci soustřeďuje
resort do hlavních směrů, z nichž nejdůležitější
jsou:
- rozvoj elektroniky
- výroba a použití nových materiálů
- využití prvotních zdrojů energie a
rozvoj jaderné techniky a energetiky
- zajištění. soběstačnosti ve
zdrojích výživy obyvatelstva
- vybudování moderní a materiálně
technické základny pro stavebnictví
- rozvoj dopravních a manipulačních systémů
- zajištění technické úrovně
vyráběných strojů a rozvoj technologie
ve strojírenství
- zvládnutí důsledků civilizačního
procesu
- rozvoj vědeckotechnického informačního
systému.
Proti tomuto zhodnocení stavu a proti plánům
činnosti výzkumné a vývojové
základny stojí problém jejího finančního
zabezpečení, posuzováno podle možností
národní ekonomiky.
Celkové výdaje ze státního rozpočtu
na vědu a techniku, jak vyplynuly z řady složitých
a rozporných jednání a jak jsou zakotveny
ve státním rozpočtu, zůstávají
zhruba na úrovni skutečnosti roku 1969.
Neinvestiční a investiční výdaje
činí zhruba 4 mld. Kčs. K tomu ovšem
přistupují výdaje výrobní sféry
na tuto oblast ve výši asi dalších 3,6
mld. Kčs.
Lze tedy v této oblasti skutečně hovořit
o stagnaci, ať z příčin, které
jsou uvnitř této sféry, tak i vzhledem k
výdajům státu na vědu a techniku.
Posuzujeme proto rok 1970 jako rok přísné
úspornosti co do výdajů na všech úsecích
a jako rok koncepčního ujasnění, bilance
úkolů, odhalení rezerv, zkrátka mobilizace
celé výzkumné fronty. V tom smyslu je formulován
i jeden odstavec navrženého usnesení České
národní rady.
Ale takto ovlivněný a pojatý rok 1970 neměl
by být zahájením víceleté stagnační
politiky v této oblasti ani co do výše optimálních
výdajů ze státního rozpočtu,
ani co do vnitřního potenciálu výzkumné
a vývojové základny samé. Je nutno
mít na paměti, že pro probíhající
vědeckotechnickou revoluci, pro úspěšný
rozvoj našeho hospodářství i aktivní
podíl v mezinárodní spolupráci zakládá
podmínky i plán i rozpočet na rok 1970.