Česká národní rada 1969 – 1971

Z projevu ministra spravedlnosti ve výboru považuji za vhodné zde zdůraznit jeho požadavek k legislativní oblasti: "Jednotný právní řád s jednotnou judikaturou pro celou ČSSR." V tomto směru bude mít rozhodně plnou podporu všech našich poslanců i celé veřejnosti. Ve svém resortu bude mít jistě řadu vážných starostí, poněvadž v celé oblasti justice je nedostatek kádrového vybavení i kádrových rezerv. Zejména v administrativě je situace místy velmi vážná. Na jednom z obvodních soudů v Praze se v minulém týdnu ve dvou senátech čtyři dny nesoudilo, protože nebyla zapisovatelka. Třetí senát, aby se k nim nemusel také přiřadit, zvolil formu jakési sousedské výpomoci - předsedkyně čtvrtého senátu, protože sama toho dne nesoudila, dělala třetímu senátu zapisovatelku Při této příležitosti zdůrazňuji, že psaní rozsudků na stroji předsedy senátů i mimo pracovní dobu je běžným zjevem, chtějí-li, aby doručování nedoznalo průtahů. Jenom k dokreslení ještě uvádím, že předseda tohoto soudu i s tajemníkem podnikají akce k zajištění administrativních pracovnic přímo v terénu, tj. na školách, ale i jinak, bohužel s nevalným výsledkem.

Je všeobecnou skutečností u všech pražských soudů, a domnívám se i mimopražských, že pracně získané mladé pracovnice po krátkodobém zaškolení u soudu odcházejí na lépe placená místa, nezřídka jako kvalifikované sekretářky podnikových ředitelů ale i jinak. Jde tedy o to, aby soudy nebyly nadále jenom nadstavbou, pokud jde o školení administrativních sil pro jiná pracoviště. Patrně bude nutno uvažovat o nějakém zvýhodnění těchto sil v justiční administrativě, aby byla stabilizována a zajištěna ve svém chodu. Úprava jejich platů byla totiž necitlivá.

Kdyby se podařilo docílit onoho ideálního stavu, kdy každý předseda senátu by měl svou zapisovatelku, objevily by se i skryté rezervy, pokud jde o soudce. Kdyby mohli diktovat, místo aby sami psali na stroji a byli navíc zbavení různých úkolů, které požaduje statistika, mohli by více soudit a plnit úkoly, jaké jim přísluší. V nejbližší budoucnosti jich bude přibývat úměrně s novými justičními zákony, zejména s novelou zákoníku práce.

V posledních měsících jsme byli svědky napjaté situace, pokud šlo o aplikaci zákonného opatření č. 99/69 Sb. Zákon o přečinech a pokles občanské kázně si vyžádají také své, pokud jde o výkony soudů. Je tedy více než jisté, že soudní agenda bude narůstat, bude proto také zapotřebí, aby finance vycházely vstříc skutečné potřebě ministerstva spravedlnosti. Žádáme o to nejen ministra financí, ale celou vládu ČSR.

V debatě ve výboru vyplynula nutnost rozšíření systemizace u státních notářství. Na společenský význam jejich práce, ale i na ekonomický přínos pro státní pokladnu upozorňovala poslankyně dr. Dutková.

Přihlédneme-li blíže k výdajům resortu, je z nich patrno, že z celkového počtu 234 mil. Kčs 216 a půl miliónu činí výdaje neinvestiční a v těchto přes polovinu mzdový fond. Na investiční výstavbu připadá toliko 16 800 000 Kčs. V této položce převažují náklady na výstavbu soudní budovy v Jičíně a na dostavbu budovy v Ústí nad Labem.

S lítostí bereme na vědomí, že v rámci rozpočtových úspor musí samo ministerstvo upustit od zlepšení své vlastní budovy vestavbou 22 kanceláří a snížením požadavku na dodávku strojů a zařízení. S ještě větší lítostí musíme vzpomenout na to, jak se v minulosti ministerstvo spravedlnosti připravilo samo o vhodné budovy, zejména v Praze, které by teď nutně potřebovalo, protože umístění soudů není leckde vyhovující.

Ministr spravedlnosti ve svém výkladu ve výboru ujistil, že jeho resort bude své úkoly plnit tak, aby byla posilována socialistická zákonnost, právní ochrana lidu a ochrana socialistického státu. Jsou to jistě úkoly celospolečensky velmi důležité, a proto i při napjatosti v celospolečenských zdrojích je nutno, aby resort dostal své nejen v potřebných finančních zdrojích, ale také ve všestranné podpoře od poslanců České národní rady i všech justičních pracovníků, protože dobrá vůle a dobré vztahy na tomto úseku jsou také nesmírně cenným přínosem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda dr. Ambruz: Slovo má generální kontrolor ČSR dr. Václav Hromádka.

Generální kontrolor ČSR dr. Hromádka: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi! Podle požadavku předsednictva České národní rady jsme předložili všem poslancům poznatky a zkušenosti našeho kontrolního úřadu a současně formulovali i některé podněty k řešením, souvisejícím se státním rozpočtem.

To, že jsme předali tento materiál písemně, mi umožňuje, abych ve svém vystoupení zaujal stanovisko jen k některým problémům.

Obracím nejdříve vaši pozornost k závěrům naší zprávy na str. 37 pod body č. 1, 2 a 3 a zahrnujeme tyto body pod náměty, které je nezbytně nutné řešit.

Podle našeho názoru nejde o neznámé věci. Jde nám však o to, aby jejich řešení bylo zapracováno do programu činnosti věcně příslušných ministerstev a ve svém souhrnu do programu vlády. Jejich neřešení a odkládání by nás v příštím roce znovu postavilo před tytéž otázky, které nejsou řešeny v souvislosti se státním rozpočtem na rok 1970.

Pokud jde o připomínky a poznatky, které jsme k rozpočtu dali?

Náročnost na státní rozpočet a hlavní směr jeho působení jsou motivovány úsilím stranických a státních orgánů o vytváření podmínek pro postupnou konsolidaci národního hospodářství, obnovení úlohy státního plánu a upevnění systému řízení ekonomiky. Ve státním rozpočtu na rok 1970 se projevuje úsilí ústředních orgánů zastavit a omezit negativní tendence a jevy v národním hospodářství a čelit dalšímu prohlubování nerovnováhy a inflačního procesu. Tuto funkci však státní rozpočet v plném rozsahu nezabezpečuje. Naopak, předložený návrh státního rozpočtu na rok 1970, i když v něm bylo dosaženo protiinflačního přebytku, vyrovnával se s požadavky s velkým úsilím a mnoho potřeb zůstalo nezabezpečeno. Státní rozpočet nemá ani prostředky na podporu progresívních výrob v průmyslu nebo v zemědělství.

I z dalších důvodů považujeme státní rozpočet za velmi napjatý. Vycházíme však z toho, že určité věci jsou dány, a proto obracíme pozornost na to, co dělat po schváleném rozpočtu v České národní radě. Vše, co zde bylo řečeno, zvyšuje náročnost na zajišťování a kontrolu plnění státního rozpočtu v průběhu příštího roku. Na rozdíl od předchozích let bude přitom vyžadovat zvýšenou pozornost i příjmová část státního rozpočtu. Jistotu v reálnosti státních příjmů považujeme za závažnou otázku stability státního rozpočtu. Zákon o nových podnikových daních, který vejde v platnost počátkem příštího roku, je svým charakterem pozitivním krokem v nastoupení odpovídajících vztahů mezi státem a podnikovou sférou a v jejím řízení. Je však spojen s některými riziky a otevřenými otázkami, kterým bude nutno soustavně věnovat pozornost. Máme na mysli především dopad daňového zákona na finanční situaci podniků a jeho zpětný odraz na státní rozpočet; s novou daňovou soustavou byly zrušeny veškeré úlevy, poskytované k realizaci selektivní politiky vlády. Přesto, že nová daňová reforma relativně snižuje daňové zatížení podniků s nižší rentabilitou, toto nestačí k vyrovnání finančního úbytku v důsledku zrušení úlev. Stejně jako dříve značná část daňového výnosu bude podnikům, zejména v potravinářském a spotřebním průmyslu a ve výrobě stavebních hmot vrácena ve formě výjimek a úlev.

Po dosavadních zkušenostech považujeme za nutné zdůraznit, že bez zajištění spolehlivé evidence a přísného postupu a kontroly, zejména finančními, ale i nadpodnikovými řídícími orgány, by poskytování výjimek a úlev mohlo být znovu zdrojem porušování rozpočtové disciplíny a malé účinnosti daňové soustavy, ale i celé soustavy řízení, založené na závislosti rozsahu investic, na tvorbě k tomu potřebných zdrojů. Výjimky by měly být poskytovány až po vyčerpání možností v odkladu splátek a úvěrů apod. ve vztahu k vývoji příjmů v několika příštích letech, při mobilizaci všech rezerv podniků a VHJ. Kromě toho jsme dospěli k názoru, že tyto výjimky by měly být poskytovány podmíněně. Jejich konečné vypořádání doporučujeme vázat až na skutečné výsledky hospodaření ke konci roku. Rovněž by prospělo stanovení jasných kritérií, kterými by se předešlo nejednotnému přístupu k povolování výjimek a úlev z odvodů. Sledujeme tím omezení vlivu subjektivních činitelů na čistý výnos podnikových daní a tedy i na realizaci příjmů státního rozpočtu, v nichž představují odvody z podnikové sféry převažující část.

V té souvislosti považujeme za účelné zabývat se stavem a vývojem finanční nerovnováhy podniků a výsledky jejich hospodaření a přistupovat diferencovaně a z perspektivního hlediska k uplatnění státní pomoci při jejím řešení.

Zájmy státního rozpočtu i věcné problémy národního hospodářství a přístupu k jejich postupnému řešení jak je nastoluje státní plán rozvoje, podle našeho názoru staví jako jednu ze základních otázek příštího roku orientaci úsilí orgánů a organizací na všech stupních řízení na hledání a využití rezerv a cest pro uvolňování umrtvených prostředků ve výrobní sféře.

Jedním z mobilizačních úkolů, který si vyžádá v příštím roce zvýšenou pozornost podnikové a zejména centrální řídící sféry, je oblast investiční výstavby.

Vzhledem k tomu, že soudruh ministr Lér hovořil o otázkách investic, vynechávám tuto pasáž. Potíže, které v této oblasti vznikají, mají kumulativní účinek a zasahují prakticky do všech oblastí národního hospodářství. Prostředky vynakládané na investiční výstavbu jsou dlouhodobě umrtvovány v rozestavěných akcích a tím je jejich návratnost oddálena anebo vůbec pochybná.

Chci uvést jeden z příkladů, jakým způsobem vynakládáme prostředky a jaké to má důsledky. Jde o výstavbu závodu vzduchotechnickéko zařízení, závod Prachatice. Tento závod měl řešit problematiku týkající se rozvoje a zprůmyslnění okresu Prachatice a současně měl vytvořit i nové pracovní příležitosti v této pohraniční oblasti. Výstavba byla zahájena v roce 1962 s financováním ze státních zdrojů. Rozhodnutím tehdejšího ministra těžkého průmyslu ze září 1963 byl rozestavěný závod převeden z kompetence ČKD Praha do kompetence ZVVZ Milevsko s platností od 1. 1. 1964. Byl stanoven nový výrobní program, upravena projektová dokumentace a vypracován nový harmonogram výstavby s termínem dokončení v pololetí 1968. Závod byl skutečně uveden do zkušebního provozu v posledním čtvrtletí 1967. Nyní se však ukázalo, že propočty bilance pracovních sil jsou nereálné. Proto, aby mohla být zahájena výroba, bylo nutno zajistit vybudování bytových jednotek, svobodárny, mateřské školy a jeslí. Tyto vyvolané investice s vazbou na projektovou dokumentaci by měly být realizovány nejpozději do roku 1971 - 1972. Omezené možnosti ONV Prachatice a Jihočeského KNV při realizaci těchto vyvolaných investic však odsouvají další rozvoj závodu z hlediska docílení maximální kapacity a tím i optimální efektivnosti výroby až na rok 1976. Během dalších jednání se však rozhodlo, že ve stavbě se bude pokračovat za podmínky, že doba návratnosti vynaložených prostředků se zkrátí z původních 8 na 5 let. V roce 1968 došlo k dalším změnám, jejichž výsledkem je, že dnešní podnik není schopen splnit závazky vůči bance a ani dofinancovat nový závod v rozsahu prosté reprodukce. Je sice vyvíjeno úsilí ke zkrácení doby náběhu od 1. 1. 1975 a k urychlení další etapy výstavby, ale současně se i předpokládá, že podnik bude dotován i po roce 1976 a že nebude schopen vytvořit ani fond výstavby přesto, že již v roce 1981 končí životnost strojních základních fondů.

Odpusťte mi, že jsem takto popisoval tento příklad. Jde o jeden z příkladů, jak vkládáme prostředky a jaké důsledky to má zpětně i do národního hospodářství. Nepříznivě se takové akce projevují v celém národním hospodářství a ve všech jeho vazbách.

Další z důležitých oblastí vázaných prostředků je výrobní spotřeba a zejména vývoj zásob v národním hospodářství. Z dlouhodobého pohledu se jeví jejich vývoj velmi nepříznivě. Z údajů statistiky vyplývá, že od roku 1949 do začátku letošního roku vzrostla tvorba společenského produktu v celé ČSSR 4krát, avšak užitý národní důchod jen 3krát, ale naproti tomu výrobní spotřeba vzrostla 5,5krát. Uvedené srovnání je sice do určité míry zkresleno cenovými a metodickými vlivy, přesto je varující. Dokazuje to i jiné porovnání. Zatímco v roce 1949 představovala výrobní spotřeba 45 % z celkového užití společenského produktu, v letošním roce již činí více než 60 %. Otázku výroby pro výrobu nelze tedy podle našeho názoru opomíjet.

Dynamický pohyb zaznamenává i vývoj zásob. Jejich růst nabývá na tempu. Přírůstek zásob za celou ČSSR v roce 1967 činil 9,2 mld. Kčs, ale v roce 1968 již 10 mld. Kčs a jen za první polovinu letošního roku již 7,7 mld. Kčs. Objem zásob v ČSR představoval začátkem roku 146 mld. Kčs. Zásoby jsou tedy vysoké a mají pomalý obrat.

Naopak ve sféře obchodu je závažným a dosud otevřeným problémem zajistit doplnění mobilních zásob zboží pro vnitřní trh, které v uplynulém období poklesly. Většina položek průmyslového zboží se pohybuje zhruba na 40 - 70 % optimálního stavu.

Možnosti snížení jsou tedy především ve výrobě a zásobách pro výrobní spotřebu. Jeho řešení vyžaduje principiální přístup a komplexní prověření všech vazeb a příčin kumulace zásob.

V souladu s vládou stěžejní otázkou rozpočtového hospodaření v příštím roce je podle našeho mínění hospodárnost, maximální efektivnost a úspornost ve výdajích státního rozpočtu. Máme na mysli zejména rozhodnější řešení a odbourávání neodůvodněných neinvestičních dotací a tlak na větší hospodárnost v podnikové sféře.

Dále zásada hospodárnosti a efektivnosti platí i pro celou oblast společenské spotřeby. Platí tím více, že s realizací státního rozpočtu je spojen konkrétní úkol zajistit v průběhu příštího roku ve výdajích na společenskou spotřebu 2 - 3 % úspor.

Rezervy v tomto směru jsou podle našich zkušeností nejen ve výdajích na státní správu. Také v dalších oblastech společenské spotřeby i ve sféře národních výborů - i když se jimi ve vyjádření nezabýváme - vidíme nedostatky a možnosti zhospodárnění a využití prostředků státního rozpočtu.

Již počátkem roku 1968 jsme při prověrkové činnosti poukazovali na neúnosnost sítě příspěvkových organizací a na nehospodárnost ve sféře národních výborů. Doporučovali jsme zvýšení ekonomické soběstačnosti kulturních zařízení, zavést účinnější formu finanční účasti podniků při materiálním zajištění výuky učňovského dorostu apod. Tyto a další problémy zůstaly však neřešeny, případně se řeší velmi zdlouhavě a jsou stále aktuální.

Vláda ČSR schválila prověřit hospodaření v rozpočtových a příspěvkových organizacích. Jde o úkol velmi náročný, neboť jen ve sféře národních výborů jde počet těchto organizací do desítek tisíc. Přezkoumání stavu a hlavně rozhodný přístup k principiálním otázkám hospodaření s rozpočtovými prostředky považujeme však za nezbytný. Máme na mysli, aby bylo vyvinuto úsilí, které by směřovalo k odbourání všech zbytných výdajů a k přesunu alespoň jejich části ze státního rozpočtu na orgány a organizace, jimž činnost těchto organizací slouží. Považujeme to za možné do určité míry i v takových oblastech, jako je školství apod.

Prověrka příspěvkových organizací v letošním roce ukázala na neuspokojivou úroveň řízení a zejména na závady ve vymezení pravomoci a odpovědnosti, na duplicity v činnosti a na možnosti převodu rozpočtových a příspěvkových organizací na komerční systém, odhalila nehospodárnosti a možnosti zlepšení vztahů ke státnímu rozpočtu.

Z tohoto hlediska i podle našich zkušeností bude žádoucí, aby se v příštím roce prověřila zejména síť rozpočtových a příspěvkových organizací ve vědeckovýzkumné základně. Ve státním rozpočtu na rok 1970 je na vědu a techniku rozpočtováno zhruba 4 mld. Kčs. Z celkové částky ani z počtu pracovníků ve vědeckovýzkumné základně, v němž stojíme v porovnání se světem v popředí, nelze dělat závěry. Připojuji se v tomto směru a souhlasím s vystoupením zpravodaje s. prof. Veltruského, že nemůžeme srovnávat mechanicky výdaje a počty pracovníků, ale že musíme najít i zde přiměřená kritéria pro posouzení i těchto částek ve státním rozpočtu. Bude to velmi náročné, protože tato kritéria ještě nejsou, ale myslíme si, že ani tento úkol nemáme obcházet.

Všeobecně u rozpočtových a příspěvkových organizací vidíme ještě nutnost zesílit tlak na tvorbu jejich příjmů, o niž je dbáno nedostatečně. Konkrétní příklady uvádíme v materiálu.

. Zásada hospodárnosti a efektivnosti, šetrnosti ve výdajích a úspor v nákladech se musí stát všeobecně platnou ve všech sférách národního hospodářství a na všech stupních jeho řízení.

Státní rozpočet na rok 1970 pro svůj charakter a otevřené problémy, obdobně jako i státní plán, budou vyžadovat zvýšenou pozornost centrálních i nadpodnikových řídících orgánů v kontrole a usměrňování jejich plnění. Zejména zdůrazňujeme nutnost odpovědného přístupu k plnému a včasnému zabezpečování úkolů na všech úsecích národního hospodářství. Jsme toho názoru, že zejména disciplinovaný přístup především centrálních řídících orgánů je nezbytný pro zajištění cílů, které si pro příští rok klademe. K zabezpečení těchto úkolů považujeme za nezbytný i iniciativní a kvalifikovaný přístup a důslednou pracovní disciplínu v podnikové sféře.

I přes všechny otevřené problémy v národním hospodářství domníváme se, že je v silách centrální i podnikové sféry odhalit i využít rezervy v naší ekonomice. K tomu úsilí chceme přispět i my naší kontrolní činností.