Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci dr. Adamovi.

Pro vaši informaci: podle zjištění u poslanců, kteří jsou přihlášeni ještě do rozpravy, lze očekávat, že rozprava skončí za 45 minut. Dále je přihlášen poslanec Emanuel Mička. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Mička: Vážený soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych zde vyslovil několik názorů i poznatků k programovému prohlášení vlády, které zde včera přednesl její předseda prof. ing. Kempný.

Především je třeba konstatovat, že v oblasti sociální politiky státu vláda neslibuje nesplnitelné, ale že její prohlášení je realistické a příznivé, jak o tom také hovořila prof. Hechtová. Sociální program je redukován na zvýšení nejnižších důchodů a úpravu mateřské dovolené v omezeném rozsahu. Chápeme, že by v současné ekonomické situaci bylo neseriózní určovat si větší a líbivější cíle. Přitom ovšem je třeba se definitivně oprostit od přežívajících názorů, jako by sociální politika byla jakýmsi břemenem ekonomiky. Míra sociálních jistot je významným kritériem vztahu člověka ke společnosti a jejímu politickému systému, zpětně působí na člověka v pracovním procesu a na reprodukci lidské pracovní síly, zejména na úseku péče o rodinu a dítě.

Dovolte mi, abych jako člen zdravotního a sociálního výboru České národní rady učinil několik poznámek k nejzávažnějším problémům sociální politiky. Nejprve několik slov o problémech populačního vývoje u nás a s ním související problematiky péče o rodinu a dítě.

V loňském roce představoval přirozený přírůstek pouhých 2,3 %, zatímco v padesátých letech se přírůstek pohyboval mezi 8 - 9 %. Jestliže v roce 1956 plánovalo třetí dítě 22 % manželských dvojic, poslední průzkumy svědčí o tom, že si třetí dítě nyní přeje jen 5,5 % manželů. Přitom by každá rodina měla mít 2,5 dítěte, aby nedocházelo k depopulaci. Za této situace jsou oprávněné obavy, že přirozený přírůstek nebude krýt přirozený úbytek obyvatelstva.

Je pak také pochopitelné, že se toto populační klima nepříznivě projevuje a ještě projeví i ve věkové struktuře ČSR, která se v mezinárodním srovnání již nyní řadí mezi geografické oblasti s nejpomalejším růstem obyvatelstva. Tyto skutečnosti jsou výslednicí ekonomických faktorů vedle hledisek morálních. Mladí manželé touží dříve po automobilu a zahraniční rekreaci, než po dítěti, a rozdíly v životní úrovni rodin bezdětných a rodin s dětmi se prohlubují. Nelze zde přehlížet zájem státu a dosud vykonanou jeho pomoc rodinám s dětmi - dávky v mateřství, zvýšené přídavky na děti, úlevy daně ze mzdy, prodloužení mateřské dovolené. Byl rozšířen okruh příjemců peněžitých dávek v mateřství o uchazečky o zaměstnání. Je připraveno další opatření, o kterém hovořil předseda vlády, právní úprava mateřského příspěvku ve výši 500 Kčs, který má být poskytován těm ženám, které byly před porodem zaměstnané, a to až do 1 roku věku dítěte, pokud tato žena současně pečuje alespoň o jedno či více starších dětí do skončení povinné školní docházky.

Při projednávání návrhu rozpočtu kapitoly ministerstva práce a sociálních věcí na rok 1970 dospěl zdravotní a sociální výbor k závěru, že zamýšlená úprava odpovídá současným finančním možnostem státu a v celém zamýšleném dosahu bude plnit svůj účel tehdy, až bude v rámci možností rozšířena na všechny ženy pečující o děti do věku tří let.

V programovém prohlášení vlády však postrádáme zmínku o problematice umisťování patnáctileté mládeže. Okruhem otázek, které s touto problematikou souvisí, zabýval se zdravotní a sociální výbor již na několika svých schůzích a přijal řadu konkrétních opatření, která byla doporučena zejména ministerstvu práce a sociálních věcí a dalším resortům. Myslím, že je na místě uvést, že jmenovaný resort je si vědom významu správně prováděné péče o 15letý dorost a s poslanci našeho výboru je při řešení této problematiky v úzkém kontaktu.

V programovém prohlášení vlády je zmínka o připravovaném zvyšování nejnižších důchodů. I zde jsme přesvědčeni, že ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR vycházelo při koncepci zmíněného opatření z možnosti a snahy uspokojit nejvážnější potřeby. I zde bude nutné v dalším období provádět další opatření, pro která bude nutno v systému národního hospodářství vytvořit potřebné zdroje. Ani tady nelze tvrdit, že socialistická společnost problémy důchodců neřeší. V minulém roce byly zvýšeny prakticky všechny starobní, invalidní, vdovské i sociální důchody, jakož i důchody manželů, pokud jsou tyto důchody jediným či hlavním zdrojem příjmů. Neměl by se tedy již vyskytovat případ, že by byl důchodce s důchodem nižším než 445 Kčs měsíčně, je-li důchod jediným nebo hlavním zdrojem výživy, tato minimální výměra, resp. minimum 750 Kčs měsíčně pro manželskou dvojici, ovšem neodpovídá dnešním životním nákladům. Je jistě správné, že k úpravě v letošním roce dojde, že tyto důchody budou zvýšeny u jednotlivců na 500 a u manželských dvojic na 850 Kčs.

Dovolte mi, abych se několika slovy dotkl i sociálních služeb. Zde je nutno zdůraznit i jejich humanitní smysl, protože jde o služby pro nejpotřebnější. I když nechceme tvrdit, bylo by to totiž hluboce nesprávné, že třeba domovy důchodců jsou jediným či nejideálnějším řešením životní situace osamělých starých lidí, musíme zatím s nimi i do budoucna počítat a také zde stávající možnosti zdaleka neodpovídají potřebám. Projednávali jsme tuto otázku v našem výboru v souvislosti s investiční výstavbou v zařízeních sociální péče, kde ministerstvo práce a sociálních věcí i národní výbory musí počítat s vážnými nedostatky. Pro informaci tohoto pléna musím připomenout mnohým známý fakt, že v ČSR máme 241 domovů pro důchodce s kapacitou 27 635 míst, což nestačí potřebám a nebude jim stačit do budoucna vzhledem ke zhoršující se věkové struktuře obyvatelstva, ale že tyto domovy se nacházejí ve starých k úplně jiným účelům budovaných objektech, že třeba stovky těchto domovů jsou v budovách starších jednoho století. V takovýchto objektech se těžko dělají vhodné úpravy zaručující důchodcům určité soukromí nebo pokračování v životním stylu, na který byli zvyklí.

K těmto otázkám přijal zdravotní a sociální výbor některá doporučení, schválená též předsednictvem České národní rady, jež byla adresována příslušným ministrům a považujeme za účelné ještě v období přípravných prací na plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1971 - 1975 je akcentovat.

Vedle těchto nedostatků je třeba vyslovit poděkování pracovníkům v ústavech sociálního zabezpečení, kteří zde pracují za ztížených podmínek, jako je nedostatek personálního vybavení, úroveň platů, dislokace domovů důchodců na odlehlých místech, nedostatek bytů atd.

V sociální práci musíme trvale počítat s rostoucím významem prevence, především pokud jde o sociální práci se sociálně nepřizpůsobenými občany. Mám konkrétně na mysli takové sociální, lépe řečeno asociální jevy, jako je alkoholismus, protispolečenské jednání, zanedbávání povinné péče o děti a podobně. Tady je nutno klást důraz na individuální preventivní péči, což znamená mít dostatečný počet kvalifikovaných specialistů v terénu, včetně příslušného materiálního vybavení.

Součástí sociální péče a sociálních služeb je také péče o občany, ať už dospělé či mladistvé, se změněnou pracovní schopností. Těchto lidí přibývá, přibývají, což je zvláště bolestné, relativně i mezi patnáctiletým dorostem. V péči o ně jde vlastně o dvě oblasti. Je to především pracovní rehabilitace, která opět vedle svého humánního smyslu má i smysl ekonomický, neboť jde o navrácení zdravotně poškozeného člověka do pracovního procesu, což při dnešní napjaté situaci v bilanci pracovních sil nelze opomíjet. Náš systém pracovní rehabilitace je vysoce efektivní, ale potíže jsou rovněž a nemalé, bylo by zapotřebí více výcvikových středisek, často i většího pochopení podniků, kde invalidy zaměstnávají a nedokáží pro ně vytvořit odpovídající pracovní podmínky, byl by žádoucí rychlejší rozvoj výrobních družstev invalidů, rozvoj poradenské služby a mnoho jiného.

Zvláštní kapitolu, rovněž plnou problémů, tvoří ústavní péče o zdravotně těžce defektní mládež a dospělé. I zde je snaha připravit tyto osoby pro přiměřené pracovní uplatnění, často se však musíme spokojit s úsilím naučit tyto těžce postižené jedince alespoň základním hygienickým návykům, leckdy je i veškerá snaha, trpělivost a obětavost ošetřovatelů a pedagogů odsouzena k nezdaru. V posledních letech byla zvyšována kapacita těchto ústavů a zařízení, avšak ani zde není soulad mezi potřebami a možnostmi. Potřeba míst v těchto ústavech je oproti současnému stavu 10 400 míst více než dvojnásobná. Žel, ani zde není možno řešení naléhavých úkolů trvale odkládat, neboť dlouhé odklady naléhavou potřebu ještě více zvyšují.

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, ve svém příspěvku jsem se nechtěl pokusit o nějakou hlubší analýzu, ale ve snaze stručně informovat vládu i zastupitelský orgán pouze upozornit na nejnaléhavější problémy a skutečnosti v oblasti sociální politiky. Dobře si uvědomujeme možnosti, které vláda v dnešní chvíli má, že však i při řešení nejzákladnějších a nejnaléhavějších problémů v sociální politice musíme myslet i na problémy další, rovněž naléhavé, že musíme cílevědomou prací na všech úsecích vytvářet podmínky k tomu, abychom mohli sociální politiku dále a konkrétně rozvíjet, v zájmu celé společnosti, neboť sociální politika je do určité míry vizitkou společnosti a dotýká se jejích nejvlastnějších zájmů jako celku, ale také nejvlastnějších zájmů každého jednotlivce. /Potlesk./

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci Mičkovi, prosím poslance Františka Válka, aby se ujal slova.

Posl. Válek: Vážená Česká národní rado, vážený soudruhu předsedo, vážení soudruzi ministři. Ani v oblasti ochrany práv občanů nepůjde vláda cestou bezperspektivní líbivé politiky a nebude setrvávat na abstraktních formulacích práv a povinností občanů. To je velmi střízlivé a závažné východisko pro budoucí práci vlády. V takto pojatém konstatování zdůrazňuje vláda nutnou vzájemnou vazbu mezi ochranou zájmů celé společnosti a mezi právy občanů a jejich ochranou. Do komplexu hlavních otázek na tomto úseku patří vlastně celá sféra socialistické zákonnosti, sem patří správná činnost státních orgánů, s nimiž velmi úzce spolupracuje výbor pro právní ochranu občanů, bezpečnosti, soudů, prokuratury, soustava nápravné výchovy atd. Sem patří zkvalitnění řídící práce ve všech sférách a ve všech úrovních, upevnění disciplíny a osobní odpovědnosti, správné a racionální vedení jak pracovní, tak občanské iniciativy lidí, jak to předseda vlády ve svém projevu řekl.

Právní normy, které mají zajistit takovou jistotu života našich občanů, musí samozřejmě odpovídat společenskému vývoji, odpovídat stupni poznání a umožňovat další progresívní vývoj společnosti. Musí to být normy, jež budou samozřejmě postihovat narušování veřejného pořádku, porušování bezpečnosti státu i občanů, poškozování majetku, ale musí to být zároveň normy, které vyloučí možnost deformací a subjektivitu.

Na takové normy musí ovšem navazovat též důsledná činnost všech orgánů a organizací, které je mají plnit a uvádět do života. Společnost se musí vždy bránit proti takovým vlivům, které ji chtějí odvést od promyšlené konstruktivní cesty na pokraj anarchie, dobrodružnosti, které chtějí provokovat konfliktní situace a vytvářet tak v životě občanů, ve vztazích mezi lidmi, ve státním aparátě, či kdekoliv ve veřejnosti stálé napětí. Takové ohrožování vnitropolitického a vnitrostátního konsolidačního procesu má pak samozřejmě nezdravý a škodlivý přímý dopad na celý život společnosti i na oblast ekonomiky, na důsledné řešení dílčích hospodářských problémů, ohrožuje klid a jistotu obyvatel, dezorientuje veřejné mínění, jak jsme to viděli i v nedávno uplynulých dobách, jež byly pro nás všechny výrazným poučením, že nerespektováním zásad socialistické cesty, narušování státního systému, podcenění úlohy státu a jeho mocenských prostředků vede nejen k vnitřnímu oslabení a rozkladu společnosti, podporuje výskyt a rozvoj protispolečenských, extrémních, reakčních a avanturistických tendencí, ale má za následek i narušení mezinárodních svazků naší republiky.

Rozvoj společnosti se neměří jenom hmotným blahem, tento rozvoj musí být všestranný, musí dbát o hmotné zabezpečení člověka stejně jako o rozvoj jeho osobnosti, o aktivní uplatnění občana v životě a tvorbě společnosti. Máme-li zájem na vnitřním upevnění a sjednocení v naší zemi, chceme-li vytvořit podmínky pro klidnou a efektivní práci v továrnách, na polích, ve vědě, ve školách, na všech pracovištích, chceme-li zajistit společenské a kulturní vyžití, dát všem občanům i jejich rodinám potřebný klid pro jejich život, chceme spolu s tímto úsilím zajistit i jejich právní a občanskou jistotu.

Je proto jistě naší povinností podpořit vládu ve všech opatřeních k upevnění hospodářské sféry, veřejného pořádku, fungování státu a jeho aparátu a stejně tak podpořit i její legislativní program na úseku právních jistot a osobních svobod občanů.

Občan této republiky, který žije spořádaně, plní své úkoly jako aktivní organická součást naší společnosti, neporušuje zákony a právní normy, musí mít i pocity skutečné jistoty, hrdé jistoty plnoprávného občana socialistické republiky. A říkám-li důrazně právě proto, mám na mysli zvýraznění skutečnosti, že právě takováto právní jistota třídně a socialisticky chápaná je jistotou všech poctivých a slušných občanů této země.

Výbor pro právní ochranu občanů se zabývaly průběhu letošního roku na několika schůzích problematikou ochrany veřejného pořádku, bojem proti trestné činnosti a kriminalitě, procesem nápravné výchovy u lidí, kteří se dopustili trestné činnosti, stejně jako společenské péče o provinilce a mravně narušenou mládež, jak se o tom již zmínil v rozpravě poslanec Václav Ircing. Rozpracování realizační směrnice ÚV KSČ z května t. r. přenesením závěrů posledních plenárních zasedání ÚV KSČ, jež přijal za své i ústřední výbor Národní fronty, do konkrétní práce výboru zdůrazňuje rovněž a ve shodě s dnešním prohlášením vlády, že náš výbor považuje za svůj základní úkol upevnění funkce socialistického státu.

Vychází přitom ze zásady, že všechna práva a právem chráněné zájmy občanů mohou být realizovány v míře, která odpovídá současnému vývoji socialistické společnosti, a to důsledně v souladu s ústavou a zákony této republiky. Realizace občanských práv musí sloužit upevňování společnosti a jen tak může každému jednotlivci zaručovat plný rozvoj jeho osobnosti v souladu se zájmy socialistické společnosti.

Z tohoto pojetí vyplývá nutnost dbát na dodržování občanské kázně. Patří sem aktivní působení směřující k prohlubování socialistického právního vědomí občanů a k rozvíjení prevence proti narůstání protispolečenské a trestné činnosti. Prohlubování socialistického právního vědomí občanů vyžaduje od nás poslanců dvojí aktivitu, a to ve velmi konkrétní podobě:

1. Podávat jasný výklad právních norem a předpisů, umět zdůraznit a uplatňovat jejich závaznost pro každého;

2. Sledovat dodržování socialistické zákonnosti ve všech úsecích, které se dotýkají občanských práv, především bezpečnosti a osobní svobody jednotlivce i jeho ekonomických a sociálních práv.

Výbor pro právní ochranu občanů se zabývá činností orgánů, které na těchto úsecích vykonávají státní moc. Bude napomáhat rozvoji jejich činnosti, a to v souladu s poznávací, iniciativní i kontrolní funkcí, kterou mu Česká národní rada svěřila.

Chceme-li úspěšně bojovat proti nebezpečí narůstání trestné a protispolečenské činnosti, pak ovšem musíme vyzvat k aktivní spoluúčasti celou soustavu zastupitelských orgánů, ne pouze sami sebe, ne pouze vládu, ale také národní výbory, jejich komise a aktivy, stejně tak i Národní frontu jako celek i její společenské organizace. V závodech a na pracovištích je třeba na úseku předcházení trestné činnosti spolu s upevněním systému řízení, jak o něm hovoří vládní prohlášení, dbát stejně důsledně na dodržování zákonů, nařízení, ale i podnikových norem, technických norem, pracovního pořádku a technologické kázně.

Dovolte v závěru znovu zdůraznit, že výbor České národní rady pro právní ochranu občanů bude vládu při realizaci vládního prohlášení plně podporovat.

Mají-li však být splněny všechny tyto úkoly, je nutná aktivní podpora, poctivá práce a zapojení nejen ministrů, pracovníků státních orgánů, nás poslanců, ale rovněž co nejširší aktivní spoluúčast všech občanů na procesu všestranného upevňování našeho státu, opravdová a poctivá snaha upevnit veřejný pořádek, občanskou kázeň, odstranit lhostejnost a nevšímavost k protispolečenským proviněním a trestným činům, neboť i taková aktivní spoluúčast poctivých občanů na životě státu a na jeho dalším spořádaném vývoji je zárukou právní jistoty člověka. /Potlesk./

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji. Prosím nyní poslance Václava Koutného.

Posl. Koutný: Vážené soudružky a soudruzi! Měl bych jen několik poznámek k části vládního prohlášení, která se týká národních výborů. V tomto roce byl vypracován návrh zásad úpravy působnosti národních výborů a územního členění ČSR. Vypracovaný návrh odpovídá současné etapě vývoje. Představuje určitý soubor hlavních problémů výstavby a činnosti národních výborů a současných možností jejich řešení. Vzhledem k tomu, že dosud není vyřešena řada zásadních problémů v souladu s oblastním řízením státu, neřeší návrh problematiku další působnosti národních výborů komplexně. Bylo by proto třeba v příštím roce dokončit dopracování tohoto návrhu. Přitom se zaměřit zejména na tyto problémy:

Na dopracování principu finančně ekonomické samostatnosti národních výborů, na zpřesnění vlivu národních orgánů na řešení základních proporcionálních a rozvojových otázek, na prohloubení zásad oblastního plánování na zpřesnění rozpočtu městských národních výborů s obvodní působností a vymezení této působnosti. Zvážit též možnost a potřebu vlivu národních výborů na zemědělskou sféru.

Vypracování a potom uvedení zásad do života vytvoří podmínky pro lepší práci národních výborů. Spokojenost občanů při nejlepší vůli nemohou však někdy funkcionáři národních výborů sami zabezpečit.

Významná část podmínek pro plnění úkolů národních výborů se vytváří také v jiných oblastech. Školství, kultura, zdravotnictví, sociální zabezpečení, silniční síť, bytové hospodářství, to všechno potřebuje - kromě jiného - stavební kapacity a hlavně značné finanční prostředky.

Další rozvoj této oblasti závisí na možnostech našeho národního hospodářství. Občany proto zajímá, jaká opatření bude vláda uskutečňovat v ekonomice. Očekává se, že bude postupovat uvážlivě, ale důsledně.

V současné době sestavují a projednávají národní výbory své rozpočty na rok 1970. Uvědomují si, že dnes nemohou požadovat od společnosti všechno, co by potřebovaly. Musí počítat s dosahováním maximálních svých vlastních příjmů a s nejhospodárnějším vydáváním finančních prostředků. Vláda však musí odpovědně uvážit, kam až může v šetření na národních výborech jít.

Je třeba vidět, že vyšší objemy rozpočtu národních výborů nezabezpečují rozvoj, ale do znační míry skrývají vyšší mzdové náklady a vyšší ceny dodávek a prací.

Je dobré, že se vláda zaměřuje též na řešení otázek národnostní politiky, které po pravdě řečeno, nebyla v minulosti věnována potřebná pozornost. Bude třeba vytvářet předpoklady potřebné k realizaci ústavního zákona o postavení národností.

Závěrem chci zdůraznit, že národní výbory budou dobrými pomocníky vlády, budou prosazovat a realizovat politiku vlády tak, aby příští rok opravdu byl rokem všestranné konsolidace. /Potlesk./