Už ve třicátých letech tohoto století
se vadnost čechoslovakistické koncepce ukazovala
v každodenní politické praxi buržoazní
republiky. A v době hitlerovské agrese byla jedním
z vnitropolitických faktorů, vedoucích k
dočasné zkáze Československa. A potřebovali
jsme dalších třicet let, tedy věk jedné
generace, aby nám konečně vykrystalizoval
a alespoň v hlavních rysech se vytříbil
nezvratný fakt, že na půdě naší
republiky máme co činit vedle státnosti československé
ještě se státností dvojí, že
tu máme a nemůžeme nemít jak státnost
českou, tak státnost slovenskou.
Institucionálně se československá
státnost projevuje vším tím, na čem
spočívá náš společný
socialistický stát, slovenská státnost
je založena existencí Slovenské socialistické
republiky, česká státnost existencí
České socialistické republiky. Mezi touto
trojí státností není a nemůže
být rozporu, alespoň ne za jejího marxisticko-leninského
pojetí.
Česká státnost je integrující
složkou státnosti československé právě
tak, jako jí má být poměrně
mladá státnost slovenská. Je od ní
stejně jako státnost slovenská neodmyslitelná,
i když ji vědomě a soustavně nově
rozvíjíme teprve od loňského roku.
Má své prastaré kořeny a má
i své dobré tradice. Vždyť už v letech
1619, 1620, tedy před tři sta padesáti lety
za českého stavovského povstání
byla naše státnost záměrně budována
na principech federace, i když se tehdy říkalo
česká konfederace. A na českou republiku
mysleli naši pradědové už za revoluce
v letech 1848, 1849, znovu pak v památných státoprávních
bojích let šedesátých a zvláště
ještě v devadesátých letech minulého
století, kdy se v českém národně
osvobozeneckém boji naléhavě ozvaly už
i prvky socialistické. Rozvíjet takovouto státnost
ruku v ruce s paralelními orgány slovenskými
je dnes právě úkolem České
národní rady, suverénního orgánu
českého národa v rámci společného
socialistického Československa. A v luně
České národní rady je to ovšem
především úkolem jejího ústavně
právního výboru. Ale je přitom třeba
myslet ještě dále. Myslet v širších
perspektivách a souvislostech. Dnes už je nepochybné,
že svou státnost českou, slovenskou i československou
nechceme a nebudeme rozvíjet jinak než v rámci
velké rodiny socialistických národů
a států, tvořících pevný,
pokrokový, revoluční, bojový i mírový
zároveň, svazek, totiž světový
tábor socialismu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR E. Erban: Slovo má poslanec
dr. Matyáš.
Posl. dr. Matyáš: Soudružky a soudruzi,
po vyslechnutí vládního programu nebude jistě
obtížné vyjádřit při hlasování
souhlas s jeho obsahem a projevit tak důvěru druhé
vládě České socialistické republiky.
Vládní prohlášení, skromné
vládní prohlášení, jak včera
říkal předseda vlády soudruh profesor
inženýr Kempný, nezapomíná na
úspěchy socialistického státu, avšak
nezakrývá současné obtíže
a nedostatky. Velmi nás zaujal důraz na disciplínu
od shora až dolů a požadavek důsledného
řešení třeba nepopulárních
problémů. Vládní prohlášení,
to je program, v jehož rámci vyvíjí
vláda svou činnost a vydává svá
rozhodnutí formou vládních usnesení.
Má-li dojít k upevnění socialistického
státu - a to je náš prvořadý
úkol - je nezbytně třeba, aby vládní
usnesení měla plnou autoritu a byla na všech
úsecích, tj. i samými členy vlády,
plně respektována. To předpokládá
jejich důslednou kontrolu a nekompromisní vyvozování
důsledků z neplnění.
Je rovněž třeba, aby podklady pro vládní
usnesení byly připravovány kvalifikovaně,
s důslednou znalostí problematiky. Jde o záležitost
všech ministerstev a centrálních orgánů
i o nikoli nedůležitou podmínku pro úspěšnou
činnost vlády.
Dovolte mi na tato dvě témata - tj. na autoritu
vládních usnesení a přípravu
kvalifikovaných podkladů pro ně - uvést
tři příklady. I když to budou příklady
kritické, prosím, aby byly chápány
ve smyslu původního projevu předsedy ČNR
soudruha Erbana jako snaha o pomoc a spolupráci v zájmu
správného řešení otázek,
na nichž nám společně stejně
záleží.
Vláda projednávala materiál o vadách
panelové výstavby, které tolik znepříjemňují
život našim občanům. Jde o desetitisíce
vadných bytů a náklady na odstranění
vad se zatím odhadují téměř
na 300 mil. Kčs. Nejde jen o záležitost českou,
ale i československou. Proto podobný materiál
připravil i federální výbor pro technický
a investiční rozvoj. Myslím, že přípravě
obou materiálů by byla na prospěch lepší
spolupráce mezi federálním výborem
a ministerstvem výstavby a techniky.
Problematiku vad panelové výstavby nelze však
řešit bez souvislosti s celkovou problematikou výstavby,
odpovědností za vady, bez souvislosti s předpisy
o dokumentaci staveb, stavebním řádem, dozorem
na stavbách atd. Je známo, že se na těchto
otázkách již dlouhou dobu pracuje, že
např. otázky odpovědnosti za vady panelové
výstavby měly být vyřešeny bývalým
ministerstvem techniky až do konce minulého roku.
Dosavadní způsob řešení se nám
však zdá nesourodý, vycházející
z určité iluze o rovnoprávném postavení
investora, projektanta a dodavatele. Je třeba, aby při
novelizaci předpisů o dokumentaci staveb, stavebního
řádu, řešení odpovědnosti
za vady atd. bylo přihlédnuto ke skutečnému
současnému stavu, který ideální
představě o rovnosti partnerů v investiční
výstavbě zdaleka neodpovídá.
V únoru letošního roku bylo vydáno vládní
usnesení č. 15 o komplexní bytové
výstavbě. Je nesporné, že toto vládní
usnesení působí. Je však rovněž
nesporné, že dodavatelské podniky ministerstva
stavebnictví se především soustřeďují
na počty dokončovaných volných bytů.
V honbě za počty bytů využívá
ministerstvo stavebnictví souhlasu k započítávání
bytů všech investorů do dodavatelské
výstavby, a to včetně rekonstrukcí,
nástaveb a přístaveb, prováděných
podniky ministerstva stavebnictví, a jejich závazků
na počest 25. výročí osvobození
Československa Sovětskou armádou. Při
distribuci nedostatkových materiálů jako
je např. cement, cihly apod., však ministerstvo stavebnictví
plně podporuje své vlastní podniky. Přesto
podle posledních materiálů se odhaduje proti
vládnímu usnesení č. 426/67, které
je ostatně posledním platným plánovacím
podkladem, výpadek v dodavatelských bytech v období
1968 - 1970 přes 3700 bytů, z toho v Praze téměř
3400 a v Severočeském kraji téměř
3600 bytů. To znamená, že na těchto
dvou místech je téměř dvojnásobek
výpadku v celé ČSR. Je tedy zřejmé,
že se staví tam, kde jsou stavební kapacity,
a ne tam, kde je toho nejvíce třeba. Přitom
vázne občanská výstavba i občanská
vybavenost v rámci komplexní bytové výstavby.
V Severočeském kraji máme řadu havarijních
škol a zdravotnických zařízení
včetně krajské nemocnice v Ústí
nad Labem, u nichž dodnes není jisté, zda budou
převzaty v roce 1970 do výrobních plánů
ministerstva stavebnictví. Tato nejistota je u investic,
komplexní bytovou výstavbu bezprostředně
podmiňujících, jako je např. vodovod
pro tisíce bytů na Jablonecku a Liberecku, či
nádrž Přísečnice, na jejímž
včasném uvedení do provozu závisí
celá bytová výstavba zejména v okresech
Chomutov a Most. Je třeba, aby v rámci zhodnocení
účinnosti vládního usnesení
15/69 - jak to má ministerstvo stavebnictví uloženo
- se na tyto okolnosti nezapomnělo.
Nechtěl bych být podezříván
z místního patriotismu vůči Severočeskému
kraji. Dovolte mi proto ocitovat několik vět z vládního
usnesení č. 111/69 o řešení problematiky
životního prostředí v Severočeském
kraji: "Řešení problematiky severočeské
hnědouhelné pánve je věcí České
a Slovenské socialistické republiky, neboť
výroba elektrické energie na bázi hnědého
uhlí je základní podmínkou dalšího
rozvoje čs. ekonomiky. Rozhodujícím předpokladem
řešení je vedle podstatného snížení
exhalací do ovzduší dostačující
kapacita stavební výroby a materiální
výrobní základny stavebnictví."
Ministerstvu stavebnictví je tímto vládním
usnesením uloženo mj. předložit vládě
do 15. srpna 1969 zprávu o kapacitním zajištění
komplexní bytové výstavby a dosud nezajištěných
akcí účelové výstavby v letech
1969 - 1970 a provést, popř. vládě
navrhnout všechna nutná opatření k realizaci
plánované výstavby. Dále mu bylo uloženo
předložit vládě zvláštní
zprávu o období 1971 - 1975 a nepodaří-li
se zajistit stavební kapacitu jiným způsobem,
počítat se závaznými úkoly
ve státním plánu.
Ministerstvo stavebnictví předložilo k 15.
srpnu 1969 jen zprávu o neutěšeném stavu
výstavby v Severočeském kraji bez jakýchkoli
návrhů a sdělilo, že zprávu o
roku 1970 pojme do celkové zprávy o zajištění
komplexní bytové výstavby, kterou předloží
vládě do 30. září 1969. Místo
předložení této zprávy s konkrétními
návrhy sdělilo ministerstvo stavebnictví
Severočeskému KNV, že zprávu předloží
do konce roku ministerstvo stavebnictví a techniky. Podle
pracovního materiálu, který jsme měli
možnost vidět minulý týden, je v materiálu
ministerstva stavebnictví a techniky uvedeno, že přesun
stavebních kapacit a dalších opatření
k zajištění výstavby v Severočeském
kraji má řešit ministerstvo plánování.
Je konec roku 1969, pro rok 1970 je za vteřinu dvanáct
a 15. srpen 1969 je dávno za námi. Tyto údaje
snad nepotřebují komentáře.
Pro období 1971 - 1975 je v současné době
zajištěno v Severočeském kraji asi 25
000 bytů dodavatelským způsobem stavěných,
zatímco vládní usnesení č.
111 předpokládá 41 - 45 tisíc. Nemusím
snad zdůrazňovat, že bez určení
dodavatele pro cca 17 tisíc bytů nelze výstavbu
připravovat projekčně a že se zde už
nedá tvořit - nikoliv naší vinou - základ
pro tvrzení, že výstavba není připravena.
Předseda vlády prof. ing. Kempný včera
několikrát a důrazně poukazoval na
důležitost těžby uhlí, výroby
energie, zejména elektrické atd. Severočeský
kraj je důležitou palivo-energetickou základnou
pro celou ČSSR. Že je si této své úlohy
plně vědom, dokumentuje to, že letos vytěží
SHD o 3 mil. tun uhlí více než v roce 1968,
z toho milión tun v mimořádných směnách.
Náš souhlas s prohlášením vlády,
vyjádření důvěry vládě
a důvěry v její nekompromisní postup,
jak o něm včera hovořil předseda vlády
soudruh prof. Kempný, není tedy jen slovní,
ale je už dnes podložen konkrétními činy.
/Potlesk./
Předseda ČNR E. Erban: Děkuji poslanci
dr. Matyášovi a dávám slovo poslanci
Ircingovi.
Posl. Ircing: Soudružky a soudruzi poslanci, ve vládním
prohlášení předneseném předsedou
české vlády se zdůrazňuje,
že je zapotřebí v souladu s politikou zahájenou
dubnovým plénem ÚV KSČ dosáhnout
konsolidace ve všech sférách života české
společnosti. Dále se tento úkol zdůrazňuje
v tom, že k nejdůležitějším
úkolům státních orgánů
patří obnovení jejich autority a získání
aktivní podpory většiny občanů.
Vycházeje z vládního prohlášení
- dosáhnout konsolidace, obnovit autoritu státních
orgánů a získat aktivní podporu většiny
občanů - je i jedním z prvořadých
úkolů výboru České národní
rady pro právní ochranu občanů, který
se v uplynulém období snažil v tomto duchu
zaměřit svou činnost a počítá,
že v nastávajícím období musí
ještě mnohem aktivněji v duchu těchto
závěrů pracovat.
Výbor ve své práci vycházel a vychází
ze situace, která se projevovala na úseku bezpečnosti,
soudů, prokuratury i v nápravně výchovných
ústavech. V roce 1968 i na začátku roku 1969
došlo jak v celé Československé socialistické
republice, tak i na území České socialistické
republiky k výraznému vzestupu kriminality. V důsledku
snížení boje proti ní však nastal
hluboký pokles počtu žalovaných a odsouzených
osob. Účinnost boje proti kriminalitě byla
v loňském roce nepříznivě ovlivněna
politickou situaci natolik, že téměř
jedna třetina trestných činů zůstala
v roce 1968 nepostižena soudem v důsledku nezjištění
pachatele /u krádeží je to 69,5 %, u rozkrádání
to činí 44,7 %/. Pokles účinnosti
boje proti kriminalitě byl v roce 1968 výrazně
ovlivněn ochromením činnosti orgánů
bezpečnosti způsobený jednostrannostmi a
extrémy v polednovém vývoji, zejména
paušální kritikou orgánů bezpečnosti
i prokuratury, soudů a Sboru nápravné výchovy.
Tento stav trval téměř celý rok, zejména
pak do srpna 1968. Po srpnu byly bezpečnostní orgány
zaměřeny především na zajištění
a udržení klidu a pořádku, takže
nadále zaostávala činnost směřující
k odhalování trestné činnosti. Tato
situace, jak je každému z nás známo,
trvá i na začátku roku 1969 a možno
říci po valnou část roku, kdy maximální
vypětí sil bezpečnostních složek,
zejména Veřejné bezpečnosti, je zaměřováno
více na udržení klidu a pořádku
než na odhalování a předcházení
trestné činnosti, která v důsledku
toho neustále narůstala. Přitom největší
vzestup trestnosti byl zaznamenán v hlavním městě
Praze, kde v roce 1968 byl vzestup o 23,3 % proti roku 1967. V
tomto směru je nutno vidět zvlášť
nebezpečnost nárůstu trestnosti, protože
se koncentruje na velmi malé území, což
značně komplikuje bezpečnostní situaci.
Znepokojující je i skutečnost, že se
rozmáhá recidivita, neboť 40 % z celkového
počtu pachatelů trestných činů
jsou recidivisté. Při tom nepomohlo ani opatření
dávající možnost postihnout recidivu
vyššími trestními sankcemi. Zarážející
je i vzrůst trestné činnosti pod vlivem alkoholu,
je to plná třetina, dále značný
počet požárů, dopravních nehod
na železnicích i v silniční dopravě,
které způsobují velké ztráty
na lidských životech i nedozírné materiálové
škody.
Nejvážnějším jevem, který
by neměl nechat nikoho z nás klidným a jímž
by se měly zabývat fakticky všechny orgány
státní moci i správy, všechny společenské
i hospodářské organizace a vůbec každý
z nás, je skutečnost, že dochází
k rychlému nárůstu podílu mládeže
na páchání trestných činů.
Tento problém nebudu rozebírat, necítím
se k tomu dostatečně kvalifikován a pak je
to velmi obšírné téma.
Hodnoceno z dnešního pohledu, bude nutno k naplnění
vládního prohlášení o zpevnění
autority státních orgánů a získání
podpory většiny obyvatelstva maximální
pozornost zaměřit na podporu ministerstva vnitra
a zde zejména na jeho bezpečnostní sbory,
na upevnění jejich autority, zvláště
Veřejné bezpečnosti v boji proti trestné
činnosti, jejímu předcházení
i na udržení klidu a pořádku v naší
republice. S tím pochopitelně souvisí i kádrové
a materiálně technické zabezpečení
na celém tomto úseku.
Hovořím o tom proto, že se na tomto úseku
podle mého názoru projevují největší
disproporce mezi úkoly a požadavky a mezi možnostmi.
Jak již bylo uvedeno, ukazuje se, že k největšímu
růstu trestné činnosti došlo na území
hlavního města Prahy, kde se koncentruje celá
řada kriminálních živlů z území
celé republiky i ze zahraničí, při
čemž k zajištění klidu a pořádku
a k boji proti trestné činnosti je Praha nejslaběji
zajištěna bezpečnostními orgány.
Zejména složka VB má největší
nedostatek výkonných orgánů jak pořádkové,
tak dopravní služby, nábor pro tyto úkoly
je plně nedostatečný a ztěží
stačí krýt úbytek za ty příslušníky,
kteří odcházejí do důchodu
nebo i z jiných důvodů do zálohy.
Na schůzích našeho výboru bylo nejednou
poukazováno na to, že jednou z příčin.
která brání úspěšnému
náboru mladých a schopných příslušníků
do Bezpečnosti, jsou i neuspokojivé nástupní
platové podmínky. Dosavadní opatření
ministerstva vnitra, kterým je vyplácení
diferenciačních a náborových příspěvků,
zatím tento nedostatek nevyřešilo. Doslova
katastrofální situace je v přidělování
bytů příslušníkům v Praze.
Nedostatečná je vybavenost orgánů
Bezpečnosti pro zákroky proti demonstrantům
a kontrarevolučním živlům. Proto výbor
při projednávání návrhu rozpočtu
ministerstva vnitra na rok 1970 vyslovil plnou podporu usnesení
vlády ČSSR o zřízení pohotovostního
fondu VB v Praze. Nyní půjde o to, aby jeho zřízení
bylo v co nejkratší době uskutečněno.
Stejně tak vyslovil výbor plnou podporu, pokud jde
o materiální a technické zabezpečení
bezpečnostních složek dostupnou technikou naší
i dovezenou i pokud jde o řešení koncepčních
otázek výstavby a náplně bezpečnostních
sborů.
Je skutečností, že nebyla vždy poskytnuta
plná podpora ministerstvu vnitra a jeho orgánům,
jak by si podle dnešní situace v průběhu
roku tento resort zasluhoval. Není pochyby o tom, že
uplynulý vývoj vyžadoval a vyžaduje upevnění
veřejného pořádku. Rázná
a energická vystoupení příslušníků
VB nebyla dostatečně veřejně podpořena
a tak upevněna důvěra našich občanů
v bezpečnostní orgány. Projevovala se snaha
i u některých poslanců České
národní rady místo komplexní ho řešení
celé problematiky zabývat se jednotlivými
případy, event. vyzdvihovat některá
pochybení jednotlivých příslušníků
bez ohledu na jejich význam při hodnocení
celkové práce ministerstva vnitra a činit
za ně odpovědným ministerstvo nebo dokonce
i samého ministra. To však nikterak neznamená,
že tam, kde dojde k nesprávnostem zaviněným
v práci celého resortu, nebudou poslanci nebo výbory
proti těmto nesprávnostem vystupovat a žádat
o jejich odstranění nebo o nápravu. Chci
jenom zdůraznit, že chceme-li zabezpečit upevnění
autority našich bezpečnostních orgánů
a pro jejich odpovědnou práci získávat
podporu našich občanů, musíme s touto
podporou začít i zde u nás v České
národní radě a tuto podporu dávat,
tak jak to vyslovil ve vládním prohlášení
včera předseda vlády.
Ono totiž upevnění autority podporou všech
poctivých pracovníků Bezpečnosti samo
o sobě pomůže upevnit i společenské
postavení příslušníků
Bezpečnosti, jehož vyřešením by
se zlepšily i podmínky pro doplnění
bezpečnostních sborů, zejména VB.
Vím, že mnozí mohou namítnout, že
si autoritu vytváří a získává
každá pracovník a každá složka
svým jednáním, vystupováním,
výsledky své práce apod. Ano, s tím
je možno i nutno souhlasit. U Bezpečnosti však
je třeba brát v úvahu, že při
zajišťování pořádku, předcházení
trestné činnosti apod. se uplatňují
převážně represívní opatření,
která všemi občany nejsou vždy správně
pochopena. Tato opatření mnohdy občan pochopí
až tehdy, stane-li se sám obětí nehody
nebo trestného činu, např. je-li přepaden,
okraden, poškozeno jeho vozidlo apod. Pak mnohdy ještě
zaujme názor podle toho, jak rychle se podaří
Bezpečnosti pachatele odhalit nebo dostihnout. Při
tom si ani neuvědomuje, že sám před
tím mnohokrát svou činností ztěžoval
práci orgánů tím, že nepomohl
při odhalování pachatele trestné činnosti,
ať již vědomě nebo svou nevšímavostí,
že ztěžoval zákrok příslušníků
VB třeba jen pasívním přihlížením
nebo že mu neposkytl pomoc, a to třeba jen slovním
uznáním jeho zákroku před ostatními
občany. Bude-li proto převážná
část našich občanů znát
příslušníky Bezpečnosti jenom
z tohoto pohledu, nebudou-li jim známy podmínky,
za kterých pracují, výsledky v odhalování
a předcházení trestné činnosti,
nebude-li ukázána narůstající
trestná činnost a její možné
důsledky na každého z nás, pak si skutečně
příslušníci sami svou autoritu těžko
upevní.