Přes neobvykle vysokou celkovou úroveň spotřeby
masa, která letos v ČSR dosahuje 74,6 kg na 1 obyvatele
/tj. 3. místo v Evropě/, jsme v roce 1968 zaznamenali
meziroční přírůstek spotřeby
téměř 4 kg na obyvatele. Zajistit takový
přírůstek růstem výroby přirozeně
není v silách jakkoliv prosperujícího
zemědělství. Krytí tohoto enormního
růstu spotřeby potravin dovozem, který by
navíc bylo nutno realizovat takřka výlučně
z oblastí volných měn - by vážně
ohrozilo naši zahraničně obchodní stabilitu.
Žádná země na světě si
nemůže dovolit trvale spotřebovávat
víc, nežli vyprodukuje. Proto i v tomto případě
je řešení především v otázce
zvýšené tvorby zdrojů, tedy především
zvýšené výkonnosti zemědělství.
Vhodnou kombinací cenové politiky, stimulů
hmotné zainteresovanosti, zvýšením autority
plánu i organizačně institucionálních
opatření musíme docílit zásadního
zvratu v efektivnosti vynakládaných prostředků
v zemědělství. Nelze dále trpět
stav, kdy základní stavy prasat a skotu neustále
klesají a rozpory mezi cenami krmiv, obilí a masa
znevýhodňují naši živočišnou
výrobu. Na straně druhé neorganizovaným
živelným vývozem masa si vylepšují
mnohé organizace svá devizová konta a užívají
jich v rozporu s celospolečenskými zájmy.
K takovému vývoji nehodláme nečinně
přihlížet.
Nejde ani o návrat k direktivně administrativním
metodám, spíše o odstranění extrémních
výstřelků v tzv. "uvolňování
podnikatelských pravomocí". Vždyť
záruky za výživu národa, pravomoc i
odpovědnost za zásadní pohyby ve výrobě
a vývozu základních potravin si nedá
vzít z rukou žádná vláda.
Napravit chyby v této oblasti, znovu upevnit řízení
- jehož dočasného rozpadu využila nejen
některá zemědělská družstva,
ale i státní podniky zahraničního
obchodu a výrobní podniky bez jakýchkoliv
zásluh a návaznosti na zemědělství
- je velmi obtížné. /Já myslím,
že je nenormální, aby třeba vyvážely
maso takové podniky, jako je Strojexport nebo Melantrich./
Protože zde vláda jedná v naprostém
souladu se zájmy všech spotřebitelů,
věříme, že se setkáme nejen s
plným pochopením, ale i aktivní podporou
všech obyvatel a především samotných
zemědělců.
Problém trhu potravin je přirozeně pouze
jednou stránkou řešení celkové
disproporce mezi růstem kupní síly obyvatelstva
a jejím krytím tržními fondy. Neméně
důležité je zrychlit tempo nabídky u
bytů, průmyslových výrobků
dlouhodobé spotřeby a služeb, tedy u rozhodujících
součástí životní úrovně
obyvatelstva a předpokladů příznivějšího
zvratu v našem populačním vývoji.
Zdůrazňujeme, že řešení
problematiky vnitřního trhu je především
v oblasti výroby pro tržní fond. I zde můžeme
uvést příklady návrhů plánů
podniků na příští rok, které
znovu nezajišťují téměř
1 až 1,5 mld. výrobků do tržních
fondů a 1 až 1,5 mld. pro vývoz. Přitom
podrobnější zkoumání ukazuje,
že největší rozdíly jsou právě
u těch výrobků, které jsou na vnitřním
i zahraničním trhu nejpotřebnější.
Cíl a metody stabilizace vnitřního trhu mají
proto velmi závažné důsledky. Podaří-li
se nám vhodnou kombinací stimulace vyšší
tvorby zdrojů, včetně přednostního
dokončení všech rozestavěných
investic zpracovatelského charakteru, diferencovanou promyšlenou
cenovou politikou bez zvýšení celkové
úrovně cen, svázáním vývoje
produktivity práce s vývojem mezd a opatřeními
vedoucími ke stabilitě naší měny
postupně ovlivnit smýšlení našich
občanů jako výrobců i jako spotřebitelů,
mohli bychom již v prvním pololetí 1970 skládat
zde před vámi daleko radostnější
účty.
Přes výraznou snahu směřující
k obnově vnitřní a ekonomické rovnováhy
jako základního úkolu, uplatní vlády
náročný přístup k zajišťování
stanovených úkolů v zahraničním
obchodě. Zdůrazňujeme, že nechceme platit
náš dovoz ze zdrojů, které jsme si nevytvořili.
Nechceme se neefektivně zadlužovat. Žádné
půjčky nám nepomohou tento problém
vyřešit. Aktivní vyrovnání platební
bilance, které z toho vyplývá, klade ohromné
nároky na vývoz, jak do socialistických,
tak do kapitalistických států. Zajištění
náročných úkolů v této
oblasti klade značné nároky na vypracování
takového plánu, který zabezpečí,
aby v souladu s ním zahraniční obchod přispíval
k obnově vnitřní rovnováhy. Předpokládá
to ovšem, že především v otázce
zahraničního obchodu musíme nutně
a bezpodmínečně zdůraznit úlohu
centrálního řízení.
Návrhy podniků a výrobních hospodářských
jednotek neodpovídají potřebám vývozu
do socialistických i do kapitalistických států
v rozsahu několika miliard. Nenaplňují také
nutné požadavky vnitřního obchodu zejména
v nedostatkových druzích zboží.
Mnohé z toho, co zde naznačuji pouze obecně,
máme již rozpracováno a promítnuto do
konkrétní prováděcí politiky
plánu na rok 1970. Obdobný přístup
bychom chtěli aplikovat i do realizačního
systému čtvrté pětiletky.
S mnoha operativními opatřeními vlády
jste byli již průběžně seznámeni.
Výsledky stabilizačních opatření
vlády jsou vcelku uspokojující a výrazněji
se již projevila i naše opatření k upevnění
celkového systému řízení. Iniciativa
a obětavá práce pracujících,
kteří našemu konsolidačnímu úsilí
vycházejí vstříc sobotními
a nedělními směnami, výrazně
ovlivnila návrat našeho hospodářství
do normálních kolejí.
Jsou ovšem určité problémy, které
nebudou-li řešeny již v roce 1970, v budoucnu
se výrazně projeví jako objektivně
limitující činitel. My jim musíme
stejně jako těm otázkám, o kterých
jsem hovořil, věnovat stejnou pozornost.
Předseda ČNR E. Erban: Po patnáctiminutové
přestávce bude soudruh předseda vlády
pokračovat ve svém přednesu. Prosím
soudruhy poslance, aby popřípadě i během
přestávky podávali své písemné
přihlášky do rozpravy.
/Jednání přerušeno v 16.25 hod. a znovu
zahájeno v 16.50 hod./
Předseda ČNR E. Erban /zvoní/: Zahajuji
přerušenou schůzi. Prosím předsedu
vlády soudruha prof. ing. Kempného, aby pokračoval
ve svém přednesu.
Předseda vlády prof. ing. Kempný:
Hovořil jsem o tom, že jsou některé
problémy, které přímo nesouvisí
s protiinflační problematikou, s problematikou rovnováhy
na vnitřním trhu, ale kterými, i když
neřešíme otázky další pětiletky,
přece jen, pokud je nebudeme řešit dnes, velmi
si zkomplikujeme situaci do budoucích let. Takovým
typickým příkladem je celá oblast
palivo-energetické základny naší ekonomiky.
Jestliže nedostatek paliv a energie tvoří hlavní
překážku potřebného růstu
výroby v průmyslu i v druhých odvětvích
národního hospodářství, jestliže
není jistý výhled na spolehlivé a
bezporuchové zásobování obyvatelstva
palivy a elektřinou, pak je zřejmé, že
se těžba i spotřeba uhlí, výroba
a spotřeba všech druhů energie musí
dostat do středu pozornosti všech občanů,
všech pracujících, kteří si přejí
konsolidaci naší hospodářské
situace.
Absolutní nedostatek paliv se nesmí stát
limitujícím činitelem konsolidace hospodářské
situace. Není to jen úkolem horníků,
ale stejně vážným úkolem dopraváků
a pracujících všech odvětví našeho
hospodářství.
I za cenu mimořádných opatření
je nutno dohnat zpoždění ve výstavbě
velkoelektráren v Počernicích a v Mělníku.
Pečlivou údržbou a rychlým prováděním
oprav velkých energetických bloků musíme
docílit zkrácení výpadků a
spolehlivosti chodu velkoelektráren, uvést do spolehlivého
provozu zejména plynárnu ve Vřesové
a pražský špičkový zdroj na výrobu
svítiplynu.
Je nezbytné na přechodnou dobu prodloužit mimořádné
regulační opatření při přidělování
paliv a energie, rozložit výr obu velkých energetických
spotřebičů i na dny pracovního volna.
Přizpůsobit odběrové režimy požadavkům
energetického a plynového dispečinku rozumně
a ekonomicky se chovat tak, jak bychom šetřili uhlím
a energií ve své vlastní domácnosti.
Úspory ve spotřebě jsou pro rok 1970 hlavním
článkem řešení palivo-energetické
situace.
Chceme říci zcela otevřeně, že
právě v souvislosti s řešením
palivo-energetické základny musíme co nejrychleji
napravit vážné chyby, kterých jsme se
dopustili v posledních letech ve vztahu k hornickému
povolání. Nejde jen o to dát urychleně
našim horníkům dlouhodobé plány
těžby, ale vrátit jim také jejich oprávněné
preferované postavení, které se ve zmíněné
době značně zpochybnilo. Musíme urychleně
dořešit celý soubor sociálních
otázek, které souvisí se snižováním
produktivního věku v hornickém povolání.
Musíme se znovu vrátit k získávání
chybějících pracovníků do dolů
a stejně jako dříve se musí starost
o získávání dorostu do hornictví
stát starostí všech. Je to trpká pravda,
ale ignorovat a neřešit vážný stav
v této oblasti znamená negativně ovlivnit
rozvoj naší ekonomiky v dalších letech.
Koncepce rozvoje národního hospodářství,
kterou jsme řadu let realizovali, byla značně
náročná na extenzívní faktory
růstu, ať již jde o náročnost na
suroviny, energii či pracovní síly. Nedostatky
v systému řízení a uvolnění
disciplíny, k nimž navíc dochází
v posledních letech, vedou k plýtvání
těmito zdroji a snižování efektu jejich
využití.
V oblasti surovin a energie vede tato situace ke značně
negativním dopadům na vyrovnanost surovinových
a energetických bilancí, disproporcím v materiálně
technickém zásobování a tím
k prostojům a snižování výkonnosti
ekonomiky. Na druhé straně vyvolává
zvyšující se nároky na dovozy pro výrobní
spotřebu a neúnosně zatěžuje
naši platební bilanci.
Vliv setrvačnosti extenzívního rozvoje spolu
s uvolněním kázně a disciplíny
se velmi ostře projevil na úseku pracovních
sil. Při naprosté vyčerpanosti volných
zdrojů pracovních sil - kdy stupeň ekonomické
aktivity obyvatelstva produktivního věku je plných
94,7 %, zaměstnanost žen patří k nejvyšším
na světě a přirozené přírůstky
obyvatelstva jsou pak naopak hluboko pod světovým
průměrem - je třeba postupovat s maximální
cílevědomostí, rozvahou a koncepčností.
Jsme si vědomi, že cílů, které
dáváme do vínku příští
pětiletce, ať již jde o modernizaci průmyslu,
hluboké strukturální přesuny mezi
národohospodářskými odvětvími
nebo postupné odbourávání neefektivních
provozů, nedosáhneme bez pohybu pracovních
sil. Jde však o to, že tento pohyb probíhá
dosud živelně a působí proti našim
konsolidačním snahám.
V této otázce jsme zatím nedokázali
nalézt společnou řeč s našimi
výrobními podniky. Vždyť kupř.
po shrnutí návrhů plánů na
příští rok požadují podniky
25 000 pracovníků navíc oproti direktivě
vlády, a to dokonce při nesplnění
centrálních direktiv o výši výrobních
úkolů. Je třeba, abychom všichni pochopili,
že další volné zdroje pracovních
sil nemáme a že jedinou cestou jak zajistit současné
i budoucí náročné úkoly je
vnitropodniková racionalizace uvolňující
neefektivně vázané pracovní síly.
Racionalizaci však musíme orientovat tak, aby proces
uvolňování pracovníků časově
i kvantitativně vázal na naše investiční
i výrobní záměry v dané oblasti.
Upozorňuji proto, že před námi všemi
- a to zdůrazňuji, protože bez aktivní
spoluúčasti politických orgánů
i všech řídících pracovníků
podnikové sféry by tento úkol zůstal
pouze na papíře - stojí nevyhnutelný
úkol: dosáhnout zvýšení výroby
zásadně růstem produktivity práce
bez přírůstku pracovních sil.
Stojí-li náš úkol takto, každý
pochopí, že si nemůžeme dovolit narušování
tohoto procesu cílevědomého hospodaření
pracovní silou spekulačními tendencemi.
Tak jenom z průmyslu, tedy z oblasti nejdůležitější
pro tvorbu národního důchodu, odešlo
do podniků místního hospodářství,
výrobních a spotřebních družstev,
pomocí různých forem zvláštního
zapojení organizovaného národními
výbory i do přidružených výrob
JZD a různých společenských organizací
několik desítek tisíc lidí. Máme
zjištěno, že v tomto úbytku byla většina
vysoce kvalifikovaných pracovníků - kupř.
nástrojářů, údržbářů
apod. - jejichž odchod způsobil průmyslu vážné
ztráty. A právě největší
přesuny tímto směrem jsou z těžkého
průmyslu, spotřebního průmyslu, ze
zemědělství a výživy, ze stavebnictví
a z hornictví.
Jde vesměs o obory, jejichž produkci nyní velmi
nutně potřebujeme. Musíme pečlivě
zvažovat, kde práce příslušných
pracovníků výrazněji přispěje
ke stabilizaci vnitřního trhu.
Jasnou politikou v pracovních silách jsme rozhodnuti
usměrňovat jejich pohyb tam, kde jejich práce
přinese společnosti nejvyšší efekt.
Koncepční mzdovou politikou chceme postupně
docílit stavu, aby se tento společenský efekt
ztotožnil i s maximálním efektem pro každého
jednotlivého pracovníka. Na druhé straně
však prohlašujeme, že nedopustíme narušování
této politiky neodpovědnými spekulanty a
šmelináři, kteří si z obstarávání
a předražování pracovních sil
udělali výnosný soukromý obchod.
Zneužíváním přidružené
výroby se vláda zabývala v letošním
roce již několikrát. Projednala návrh
ministra financí a ostatních zúčastněných
resortů k zamezení nežádoucího
stavu při uzavírání a plnění
smluv mezi podniky a společenskými organizacemi.
Vláda rozhodla, že konkrétní opatření
budou provádět jednotlivé resorty a národní
výbory v rámci své pravomoci.
Další konkrétní rozhodnutí přijala
vláda v rámci souboru opatření k zabezpečení
hospodářské směrnice na rok 1969 a
k upevnění řízení. Zásadní
opatření k zamezení dosavadní volnosti
při uzavírání nového pracovního
poměru a dohod o vedlejší pracovní činnosti
byla zakotvena do návrhu novelizace zákoníku
práce, kterou vláda projednala v posledních
dnech.
Ve srovnání s vynikající pracovní
iniciativou řady kolektivů ostře kontrastují
vážné problémy a nedostatky, které
vznikly v souvislosti se zaváděním pětidenního
pracovního týdne. Opatření pro zkracování
pracovní doby tak, jak byla vládou vytyčena,
stanovila reálný program, včetně podmínek
pro postupnou realizaci pětidenního pracovního
týdne.
V praxi však přinesla řadu nepříznivých
důsledků.
Chceme zdůraznit, že se nehodláme vracet k
šestidennímu pracovnímu týdnu. Na druhé
straně je však vláda rozhodnuta žádné
organizaci v tomto směru nic neslevit a bude bezpodmínečně
trvat na tom, aby organizace dodatečně - nejpozději
do konce letošního roku - splnily stanovené
podmínky pro zkrácení pracovní doby
a zavedení pětidenního pracovního
týdne.
K důslednému zjednání nápravy
v této věci vláda uložila jednotlivým
ministrům, vedoucím ústředních
orgánů a představitelům národních
výborů, aby neprodleně projednali s podřízenými
orgány a organizacemi prostřednictvím generálních
ředitelů, ředitelů podniků
i vedoucích ostatních organizací nedostatky,
které se vyskytly v souvislosti se zkrácením
pracovní doby a zavedením pětidenního
pracovního týdne, s cílem neodkladně
zajistit jejich odstranění. Musíme dosáhnout
toho, aby ve všech organizacích byly vytvořeny
nezbytné předpoklady k realizaci tohoto opatření,
zvláště pak, aby bylo překonáno
zpomalení růstu objemu a kvality výroby,
služeb i jejich hospodárnosti a zvýšením
produktivity práce plně uhrazena odpadlá
pracovní doba.
Začátkem října přijala vláda
direktivy pro přípravu plánu na rok 1970.
Je si vědoma, že podniky pracují v obtížných
podmínkách, bez dostatečné orientace
a informací. Neměla však jinou cestu, než
volit nové přístupy k řízení
i plánu, jestliže nechtěla pokračovat
v anarchii. Vláda ČSR vyslovuje přesvědčení,
že v této etapě prací se podaří
mobilizovat aktivitu řídících kolektivů,
stranických organizací i organizací ROH k
odhalení skrytých rezerv, které přispějí
ke splnění náročných úkolů
direktiv. Věří, že se jí podaří
zajistit v základních vztazích shodu podnikových
záměrů se záměry vlády.
Musíme totiž upozornit, že dosavadní práce
na přípravě plánu příštího
roku se tímto žádoucím směrem
nevyvíjejí. Uvedli jsme již některé
vážné rozpory v oblasti finální
výroby i ve výrobě pro vnitřní
a zahraniční trh. Jsou ovšem i další
neméně vážné rozpory mezi direktivou
a návrhy podniků. Např. v těchto návrzích
podniky počítají s dvojnásobně
vyššími investicemi než direktiva, vyšší
zaměstnaností o 25 000 osob, vyšším
nákupem surovin a materiálu, vyšším
dovozem asi o 7 mld. Kčs apod.
Stejně nevyrovnané jsou finanční plány,
které jsou značně za potřebami vyrovnání
státního rozpočtu a vytvoření
nutného rozpočtového přebytku jako
začátku postupné likvidace inflačních
tendencí naší ekonomiky.
Přijetí takových plánů by nezlepšilo,
ale naopak prohloubilo vážnou situaci v národním
hospodářství. Vláda takovéto
plány a rozpočet nemůže přijmout.
Pro vládu to však znamená pouze takovéto
plány vrátit. Zlepšit je a dostat do souladu
s potřebami naší ekonomiky je mohou jenom samy
podniky a pracující, v jejichž rukou především
je řešení konsolidace našeho hospodářství.
Obracíme se proto na naše pracovní kolektivy,
aby se znovu s vedením závodů i podniků
zamyslely nad návrhy plánů, které
předložily, aby se zamyslely nad tím, zda odpovídají
potřebám a prospěchu naší společnosti.
Zkušenosti se závazky řady našich závodů
a podniků i národních výborů
na základě výzvy ÚV KSČ k 25.
výročí osvobození naší
republiky Sovětskou armádou k plnění
plánu letošního roku ukazují cestu i
možnosti pro příští rok.
Vláda plně doceňuje společenský
význam naší tvůrčí inteligence,
její možnosti pozitivně ovlivňovat vědomí
našeho obyvatelstva, zejména pak mládeže.
Vzhledem k destrukčním procesům, které
v minulých letech probíhaly v těchto oblastech
nejsilněji, není práce na uvedených
úsecích nijak jednoduchá. Přesto však
již můžeme zaznamenat první změny
k lepšímu, především pak stále
se rozšiřující podporou z řad
uměleckých a kulturních pracovníků,
vyjádřenou například prohlášením
účastníků besedy s ministrem kultury,
která se uskutečnila 7. listopadu t. r. Rovněž
principy školské politiky, které vyhlásila
zajišťuje ministr školství, vláda
plně podporuje. Chceme, aby zde byla uplatňována
vedoucí úloha strany, politicky angažovaný
socialistický přístup pracovníků
školství, kultury, umění a vědy.
Chceme, aby byl zajištěn marxistický, třídní
obsah pojmu socialismus, který by plně umožnil
rozvinout mnohotvárný, umělecký, živý
a působivý projev aktivity tvůrčí
inteligence.
Jsme si vědomi, že v celé naší
ideologické nadstavbě a zvláště
na školách probíhá vnitřní
duševní přerod. Mnozí musí provádět
kritické hodnocení svých vlastních
názorů, iluzí a často i vážných
omylů. Dochází k diferenciaci názorů.
Vláda bude tento proces podporovat uvážlivým
přístupem především k těm,
kteří jsou a budou ochotni uvažovat čestně
a upřímně o minulém období
a chtějí najít své správné
a oprávněné místo v socialistické
škole.