Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda dr. Císař: Slyšeli jste zprávu posl. Šulce. Má někdo dotazy nebo připomínky ke zprávě?

/Nikdo se nehlásil./

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí, aby výbory České národní rady byly doplněny tak, jak to posl. Šulc na základě písemného návrhu ústně přednesl a doplnil, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./

Děkuji. Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji posl. Šulcovi. Tím byla provedena doplňovací volba do výborů ČNR a projednán pátý bod našeho pořadu.

Šestým bodem schváleného pořadu je

Byl vám rozdán písemný text této zprávy a kromě toho dostáváte pravidelně v bulletinu informace o činnosti předsednictva. Má někdo k písemné zprávě otázky nebo připomínky? /Nikdo se nehlásil./

Protože předložená zpráva neobsahuje nic, o čem jednací řád nařizuje hlasování, konstatuji, že Česká národní rada bere podanou zprávu na vědomí.

Posledním bodem schváleného pořadu jsou

Bylo podáno pět interpelací, které byly rozmnoženy jako sněmovní tisky a podle ustanovení jednacího řádu rozeslány všem poslancům České národní rady i interpelovaným členům vlády České socialistické republiky.

Podle § 40 odst. 2 jednacího řádu koná Česká národní rada o odpovědi na interpelaci rozpravu a hlasováním zaujímá stanovisko.

Prosím soudruha sekretáře, aby prověřil, zda oba jmenovaní ministři jsou v sále přítomni /zatím byl přítomen pouze ministr ing. Čihák/.

Navrhuji, abychom postupovali tak, že by nejprve odpověděl na interpelace soudruh ministr ing. Čihák, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr průmyslu ČSR ing. Čihák: Vážené soudružky, vážení soudruzi, vzhledem k tomu, že interpelace mi byla předem předána, přistoupím přímo k odpovědím na jednotlivé otázky.

K otázce první, která zní: Jakým způsobem bude ze strany ministerstva průmyslu napravena deformace edičního plánu Státního pedagogického nakladatelství v r. 1969?

Vládní vyhláškou č. 100 z r. 1966 byl zrušen systém direktivního rozpisu výrobních úkolů na podřízené národní podniky, avšak s ohledem na význam a důležitost učebnic bylo vydáno usnesení vlády č. 76 z r. 1967, kterým se tisk učebnic pro l. a 2. stupeň škol ukládá tiskárnám jako úkol závazný. Tímto způsobem byla výroba učebnic pro školní rok 1967 - 1968 a 1968 - 1969 v podstatě zajištěna.

V roce 1968 se však přístup výrobních podniků k závazným úkolům podstatně změnil. V důsledku propagace ekonomické reformy, zejména v souvislosti s diskusí k návrhu zákona o úloze a postavení socialistických podniků se vytvořila všeobecně atmosféra, ve které závazné určování výrobních programů ze strany centrálních orgánů bylo velmi obtížné.

Systém registrace a řízení periodického tisku byl opuštěn a pokud jde o neperiodické publikace, byl způsob direktivního rozpisu odmítnut i nově vytvořeným Svazem čs. vydavatelů a nakladatelů. Odběratelsko-dodavatelské vztahy mezi polygrafickým průmyslem a vydavatelsko-nakladatelským úsekem na rok 1969 byly tedy již uzavírány na podnikové úrovni.

Je skutečností, že Státní pedagogické nakladatelství v konkurenci s ostatními nakladatelskými podniky neuspělo. K tomu přispěla i skutečnost, že v cenových otázkách trvalo Státní pedagogické nakladatelství na pevných cenách, zatímco s ostatními nakladatelskými podniky probíhala cenová jednání v oblasti volných cen. Tím se pro podniky stala výroba učebnic ekonomicky méně výhodná.

Vzhledem k této situaci rozhodl generální ředitel polygrafického průmyslu po dohodě s vedením býv. ministerstva spotřebního průmyslu uložit příslušným podnikům zajistit do zahájení školního roku výrobu učebnic 1. a 2. cyklu příkazem ze dne 28. listopadu m. r. Tím se situace v zajištění výroby učebnic 1. a 2. cyklu podstatně zlepšila.

Podle údajů polygrafických podniků, které spadají do našeho ministerstva, je ve výrobě umístěno celkem 393 titulů učebnic 1. a 2. cyklu včetně titulů, které kromě pedagogického vydávají ještě další nakladatelství, to je oproti minulému roku asi o 170 titulů více.

Zůstává ovšem skutečností, že asi 20 titulů učebnic pro 1. a 2. cyklus zůstalo nezajištěno, neboť v době, kdy byl příkaz vydán, byly převzaté závazky a rozpracovanost pro ostatní nakladatelství v takovém stadiu, že změna výrobního programu by některým podnikům přivodila hospodářské ztráty.

Chtěl bych konstatovat, že v letošním roce převzaly tiskárny podstatně vyšší závazky jak v učebnicích 1. a 2. cyklu, tak i v celkové produkci Státního pedagogického nakladatelství. Chtěl bych to dokumentovat na těchto číslech: Celkové dodávky pro Státní pedagogické nakladatelství, vyjádřeno v tunách, se vyvíjely takto: V r. 1967 1830 t, v r. 1968 1675 t, v r. 1969 2100 t.

Učebnice prvního a druhého cyklu vyjádřeno v tunách: r. 1967 1 445, rok 1968 1 140, rok 1969 1 840. Vyjádřeno v titulech: rok 1967 288 titulů, rok 1968 238 a rok 1969 393 titulů.

Na další zvýšení výroby nejsou v současné době tiskárny vybaveny ani počtem pracovníků, ani úrovní svého technického vybavení.

Pokud jde o ostatní tituly Státního pedagogického nakladatelství, kromě učebnic I. a II. cyklu nebyly ani v minulých 2 letech předmětem závazného rozpisu a byly zajišťovány na podnikové úrovni. Proto ani v tomto roce nebyla jejich výroba zahrnuta do zmíněného příkazu oborového ředitele polygrafického průmyslu.

Shrnuji k otázce první: Učebnice I. a II. cyklu pro školní rok 1969 - 1970 mají být dodány do 31. července 1969 v rozsahu, jak jsem uváděl. Vzhledem k výrobnímu cyklu těchto publikací i k rozpracovanosti publikací pro ostatní nakladatelství bude tento termín u některých titulů prodloužen a zbývajících 20 titulů již nelze výrobně v letošním roce zajistit.

K otázce druhé. Jak bude zajištěna edice uvedených publikací pro rok 1970 a další léta ?

Na rok 1970 je tisk učebnic i nadále zajišťován formou závazného úkolu. Oborové ředitelství si vyžádalo od Státního pedagogického nakladatelství i ostatních nakladatelství, která vydávají učebnice I. a II. cyklu, seznam titulů pro školní rok 1970/71 a provedlo jejich rozpis na jednotlivé národní podniky.

V současné době probíhá jednání Státního pedagogického nakladatelství s příslušnými tiskárnami o zajištění požadovaných učebnic do výroby.

S metodou závazného rozpisu nelze však počítat pro další období, zejména po vydání zákona o socialistických podnicích. Přitom potřeba učebnic i ostatní pedagogické literatury v dalších letech podstatně vzroste. Jsem toho názoru, že výrobu této literatury a její rostoucí potřebu bude třeba v souladu s duchem nové soustavy zajišťovat ekonomickými podmínkami.

V současné době je již zpracován společný materiál min. školství a min. průmyslu pro jednání vlády, obsahující alternativní návrhy na zajištění výroby školních učebnic i ostatní pedagogické literatury.

Ministerstvo průmyslu ve své alternativě navrhuje, aby podmínky pro zabezpečení této zvýšené výroby v polygrafických podnicích byly vytvořeny s účastí státu na modernizaci vybraných tiskáren, do kterých by byla výroba učebnic a ostatní pedagogické literatury soustředěna. Návrh je již technicky zpracován a prokazuje, že je možné uvažovanou modernizací během 2 let dosáhnout zvýšení výroby učebnic a ostatní pedagogické literatury na 3 600 tun.

Investiční náklady na modernizaci vybraných tiskáren činí asi 40 mil. Kčs, z toho devizové prostředky na dovoz z kapitalistických států 19,2 mil. Kčs.

V současné době se touto otázkou velmi intenzívně zabývá kulturní a školský výbor ČNR, kde byla již také některá stanoviska projednána.

Jsem přesvědčen, že v úzké spolupráci s jeho členy se podaří v nejbližší době připravit takové řešení, které běžně zajistí tiskárenskou výrobu nejen učebnic, ale i ostatních publikací potřebných pro školství.

Předseda dr. Císař: Přistoupíme k rozpravě o předložené odpovědi ministra průmyslu s. Čiháka. Prosím, kdo se hlásí o slovo?

Dávám slovo posl. akad. Wichterlemu.

Posl. akad. Wichterle: Vážení poslanci, jednali jsme na kulturním výboru o této otázce ze širšího hlediska, o tom, jak určité ekonomické zásady, které zavádíme, ovlivňují někdy velmi nepříznivě zájem naší kultury. Jde tady skutečně o rozpor určitých zásad nové naší ekonomiky se zájmy a tradicemi české a slovenské kultury. Jde o to, jak tento rozpor řešit. Nezdá se mi, že by správná cesta byla ta, že by se direktivním způsobem mělo přikazovat, co mají v tiskárně tisknout a za kolik to prodávat. To by byl těžký průlom do ekonomiky celého polygrafického odvětví, který by měl důsledek v mnoha dalších odvětvích. Zdá se mi rozumnější, když tuto rozpornou situaci budeme řešit tím, že budeme otevřeně subvencovat. Nebudeme předstírat, že lacino tiskneme a prodáváme knihy. Jsem pro to, abychom subvencovali vydávání dobrých knih a zdaňovali vydávání špatných. Je to lepší způsob než cenzura. Zdaňování lihovin je také lepší než prohibice, která působí stejně nedokonale jako cenzura. Ekonomický zájem polygrafického průmyslu je nutno respektovat. Tím, že nebyl respektován, že se u nás vyráběly knihy za cenu, která je skutečně vynikající, že jsme jednou ze zemí s nejlacinější knižní produkcí, jsme dospěli do současného stavu. Navazuje to na naši krásnou tradici, že naši občané mají doma knihovny a rádi kupují knihy. Náklady i odborných knih byly a jsou stále neuvěřitelně vysoké, mnohem vyšší než v mnoha západních zemích. Naši krásnou tradici bychom měli udržet, ale je to tradice nákladná a bude vyžadovat podporu. Jsem pro to, abychom to řešili podporou, která bude tak velká, jak bude odpovídat naší situaci, ne moc dobré. Obávám se, že nebudeme moci být tak velkorysí jako dosud. Mělo by být zjevné, kolik podpory potřebuje ten či onen tisk. Bude to dokonce důležitou směrnicí pro vydavatele i krásné literatury, protože budou vědět, kolik je dosaženo za ten či onen tisk. Dosud jsme to nevěděli.

Mluvím ze své zkušenosti s nakladatelstvím Akademia, které je pasivní 10 - 15 mil. Kčs ročně. Je to poměrně malé nakladatelství a ztráta je velká. Ani jednotlivá kolegia nevěděla, jak jsou ztrátová, natož aby věděli autoři, jakou částkou byl jejich tisk subvencován. Je správné, aby zejména autoři znali tuto částku, zejména aby to věděli ti, kteří se prokazují jako autoři v edičních plánech.

Předseda dr. Císař: Kdo se ještě hlásí do rozpravy?

Dávám slovo posl. dr. Křížovi.

Posl. dr. Kříž: Vážení přátelé, nechtěl jsem zde tuto polemiku otevírat, ale když už ji začal posl. akad. Wichterle, člen našeho kulturního výboru, musím se ozvat také. Domnívám se, že cesta subvencování knižní produkce a vydávání krásné literatury je jenom jistá forma cenzury. Stát tímto způsobem - budou-li knihy závislé na subvencování - zvětšováním, zmenšováním, poskytováním nebo neposkytováním subvencí, může klidnou cestou vydávání knih řídit. To je velmi nesprávné.

Prostě vydávání knih bývalo až do loňského roku záležitostí vysoce lukrativní, a nikdo doplácet nemusel. Nakladatelství v celku, většina z nich, byly samozřejmě výjimky, jako vydavatelství Akademie, které má malé náklady a je to odborná literatura, tam se doplácet muselo, tj. nevyhnutelné, ale jinak vydávání knih u nás dokonce znamenalo velký přínos do státní pokladny.

Zvýšení cen papíru a cen polygrafických prací a dodržování zásady, že se ceny knih zvyšovat nemají, to myslím je správné, protože to bylo vymožeností naší společnosti, že kulturní statky náš občan dostal celkem levně. Tím se stalo, že dneska nakladatelství zápasí o život. Polygrafie je nelítostná. Měli jsme na výboru generálního ředitele Polygrafie, mluvil zcela otevřenou řečí, byli jsme mu za to vděčni. Říkal, jsme v havarijním stavu, abychom do roku 1975 se dostali na jakous takous úroveň, potřebujeme asi 1 miliardu 800 mil. Kčs, a protože nám je stát nedá, my si je vydělat musíme za každou cenu. A protože tu je volná tvorba cen diktuje Polygrafie nejen nakladatelstvím, ale i vydavatelstvím, zahubila už několik časopisů. Prostě polygrafie se stala diktátorem v této oblasti.

Domnívám se, pane profesore, že tak daleko zase ta jistá samostatnost nemůže jít. Samozřejmě, že se to nemůže řešit jistou direktivou v oblasti vydávání učebnic, tj. společenská spotřeba, tam si to stát nějak vyřešit musí. Ale v oblasti vydávání krásné literatury myslíme, že tu je cesta už vyzkoušená, která tu do r. 1955 byla, totiž integrace vydavatelského a polygrafického průmyslu. Nakladatelství měla své tiskárny, investovalo se do nich a vcelku ekonomika tiskárny byla součástí ekonomiky nakladatelství. Ale myslím, že toto je jediná cesta, ke které se musíme vrátit, a v tom prosím také ministra s. Čiháka, aby nás v tom podporoval, až se bude realizovat zákon o socialistických podnicích, že by se mělo ministerstvo kultury stát spoluzakladatelem vyčleněných polygrafických podniků, které integrují zase s vybranými nakladatelskými podniky, vytvoří celek, jak to bylo dříve, a odpadnou nám tyto starosti, buď že stát bude na to doplácet, aby se udržela slušná cena knih, a tím bude vytvářet vlastní cenzuru nad vydáváním knih, anebo bude vydavatelství vydáno na pospas úplně loupežnickým metodám, a to ať s. Čihák se na mne nezlobí, to také padá na něho, ale o tom jsme se tam dověděli, jak vypadá situace, prostě polygrafii je úplně jedno, co tiskne, jen když se zaplatí. Z ministerstva kultury to dokládali případy, kdy přišly malé, dokonce nepovolené církve, které si sehnaly peníze, a protože zaplatily třikrát více, než by se zaplatilo za učebnice, nebo nám ukazovali publikaci, kterou vydávaly pekárny, kde byly na krásném křídovém papíře fotografie chlebů, koláčů a rohlíků, to nikdo nepochopí nač, ale protože prostě mají dost peněz, daly si takový reprezentativní katalog udělat na tom papíře, jsou na to prostředky, ale na vydávání skutečně potřebných knih nejsou.

Takže v té džungli myslím je jediná cesta, ne jak radí poslanec Wichterle, subvencovat vydávání knih státem, nýbrž se vrátit k integraci nakladatelských a polygrafických podniků.

Předseda dr. Císař: Znovu se hlásí o slovo posl. Wichterle. Dávám mu slovo.

Posl. akad. Wichterle: Mně je líto, že pokračuji v polemice, která měla být vyřízena v kulturním výboru, ale tam se nám to nepodařilo. Nesouhlasím s tím, že by politika subvencování nutně vedla k cenzuře. To záleží na tom, do jakého mikrorežimu ji přivedeme. Jestliže bychom cenzurovali každou jednotlivou knihu a rozhodovali o tom na některém oddělení strany, pak bych z toho mohl soudit, že z toho vznikne velmi účinná cenzura. Zde ale jde o subvencování celých institucí, třeba jak to činí sama Akademie na základě svého rozpočtu a jak to mohou činit jednotlivé vysoké školy nebo Svaz spisovatelů. Jestliže tedy instituce, když uzná, že má pokračovat v této blahodárné činnosti určitých tisků a dostane svou subvenci, nechť s ní hospodaří s přihlédnutím ke svým odborným a uměleckým stanoviskům.

Pokud jde o integraci nakladatelských a tiskárenských podniků, s tím souhlasím, ale ne z toho důvodu, že by tohoto úkolu nebylo možno dosáhnout - toho ekonomického sladění - se současným zájmem naší kultury, ale z technických důvodů, protože v tom je nesmírná výhoda. Ekonomické hledisko je podřadné a není samo o sobě důvodem, abychom tuto integraci prováděli.