Předseda dr. Císař: Promluví
posl. ing. Ptáček.
Posl. ing. Ptáček: Vážená
Česká národní rado, když jsme
v minulém roce připravovali zákon o federaci
a věděli jsme, že vstoupí v platnost
počínaje 1. lednem letošního roku, zamýšleli
jsme se nad tím, na jakých úkolech by měla
pracovat budoucí česká vláda. Sešli
jsme se ve výborech, abychom formulovali stanoviska a přednesli
je, pokud se nedostala písemně jako připomínka
při tvorbě vládního prohlášení.
Máme tedy dále určité specifické
názory na některé otázky a dovolte,
abychom je zde řekli. Chtěl bych vyjádřit
stanoviska, která jsme vtělili při jednání
ve výboru pro národní výbory, a to
k oblastní problematice, k bytové výstavbě
a k jedné ze záležitostí, která
je velmi důležitá pro nástup plnění
vládního prohlášení. Dovolte,
abych se pokusil především formulovat své
osobní stanovisko k současné politické
situaci. Nejprve však k prvé záležitosti.
Každá činnost se odehrává v nějakém
prostoru, v nějakém území, daném
v našem případě hranicemi České
republiky. K dosažení harmonie v této činnosti
např. v hospodářském podnikání
je nejenom jeho žádoucí odvětvová
- vertikální struktura, ale neméně
důležité je i optimální územní
rozložení, tzn. horizontální členění.
A to v samotném zájmu plynulého dynamického
rozvoje hospodářství jako základu
naplnění konečného cíle. Mám
na mysli v daném případě vytvoření
takových podmínek pro každého občana
na celém území, kterému budou umožňovat
dosažení žádoucí a jeho schopnostem
odpovídající životní úrovně
včetně možností pro společenskou,
kulturní i politickou angažovanost.
V této souvislosti jsem nabyl pocit, že vláda
je si vědoma významu těchto problémů,
pokud jde o postavení oblastí, ale postrádám
další stanovisko, které by vyjadřovalo
nejen poukaz na nutnost vyrovnávání rozdílu
mezi jednotlivými oblastmi republiky, což je spíše
jeden z dílčích cílů, ale také
aspoň náznak, jakými cestami a z jakých
pozic se k tomu bude přistupovat. Mám na mysli,
jak jsem už v úvodu naznačil, a jak chci znovu
zdůraznit, tak významný akt, že vedle
strukturální přestavby je třeba řešit
využití přírodních a ekonomických
podmínek jednotlivých oblastí hledáním
optima - odvětvového i územního -
chcete-li prostorového rozložení ekonomiky.
V části týkající se hospodářské
a sociální problematiky a dalšího postupu
v ekonomické reformě by na to mělo být
pamatováno.
Uvedu jeden příklad, jednu z možností:
Existuje napjatost ve zdroji pracovních sil. Víme
však dobře, že rozložení pracovních
sil na území našeho státu neodpovídá
potřebám tak, jak vyplývají z našeho
průmyslu a dalších odvětví národního
hospodářství. Nabízí se v této
souvislosti a dokonce podle mého názoru je nutno,
aby bylo těchto dílčích disproporcí,
dílčích nadbytků při celkovém
nedostatku opravdu využito. Nejde mně přitom
o vyslovování požadavků na zprůmyslnění
oblastí. Toto pojetí není jediným
možným řešením. Avšak nejen
cestou výstavby některých závodů,
ale i cestou dopravních spojení apod. může
být řešena tato problematika. Tím bych
se však dostal do přílišných podrobností.
Jde mi o vyhodnocení všech vazeb a podmínek
v daném území, v naší ČSR
a jejích částech, o jejich vyjádření
i v ekonomických nástrojích, ale opravdu
objektivně konstruovaných a v konečné
fázi tedy i o otázky vyrovnání oblastí
s vědomím, že v podmínkách socialistického
tržního hospodářství si to nelze
vysvětlovat nějak mechanicky, ale v dynamice celého
rozvoje. Jinými slovy řečeno, žádná
oblast nebude čekat až ji druhá dožene.
Jako budou rozdíly v životní úrovni
u jednotlivců, tak jistě budou i nadále rozdíly
v oblastech. Jde však o relativní přibližování
úrovně oblastí a o vytváření
úměrných podmínek, možností
ve všech těchto oblastech. Mnoho občanů
má zkreslené představy o možnostech
řešení, avšak to není důležité.
Důležité je, že možnosti tu jsou
a lidé to vědí a čekají, jak
se jich využije a co tomu vláda řekne.
Propracování těchto otázek bude jistě
důležité i pro úvahy o územním
uspořádání i o řešení
otázek postavení jednotlivých oblastí,
nejen o konstatování, že tu jsou, ale že
v objektivní oblastní politice je jedno z východisek
i pro řešení těchto problémů.
I v takovém problému, ve který vyústily
požadavky z Moravy a Slezska.
Chtěl bych v této části svého
vystoupení poukázat i na tu stránku ozývajícího
se volání po vyrovnávání oblastí,
které vedle požadavků směrovaných
do nevýrobních oblastí /zdravotnictví,
školství atd./ staví i nutnost prozkoumání
možné výhodnosti řešení
těchto a dalších požadavků z oblasti
jako eventuálního pozitivního činitele
v hospodářské obrodě a v celém
společenském pohybu.
Ke druhé záležitosti týkající
se bytové výstavby: S řešením
bytové otázky souvisí nesporně mnoho
komplikovaných problémů. Znatelná
je snaha zejména o okamžité a urychlené
řešení. V této souvislosti nechci mluvit
o otázkách stavebních kapacit, jejich materiálně
technické základně, problematice územní
a technické atd. Jde mi o jinou věc. O to, že
každý problém je možno řešit
komplexně s průmětem dopadů a zpětných
vazeb na všechny možné strany. V tomto případě
se však nemohu zbavit dojmu, že tomu tak zase nebude.
Vím, je to těžké v dnešní
složité ekonomické situaci tuto otázku
řešit, ale mám obavu o to, abychom neřešili
problém opět jednostranně, že by se
nám později objevovaly problémy v oblastech
jiných, které bezprostředně s bytovou
výstavbou nesouvisejí. O to třeba více
dávat pozor, abychom řešením jednoho
politického problému, jak se nyní mluví
o bytové výstavbě, nevyvolali politický
problém další.
Byla provedena a chystají se další opatření,
která stimulují stavební výrobu k
provádění bytové výstavby.
Úkoly se však projektují na hranici reálnosti
a možnosti stavebních kapacit a praktické důsledky
při stimulaci, bytovky - míněno komplexně
se promítají v nemožnosti řešit
a zacelit mezeru např. v takovém odvětví,
jako je školství, zdravotnictví atd., mezeru,
která nám vznikla v minulých letech. Všichni
dobře víme, kolik nám chybí tříd,
lůžek. Myslím, že bychom neměli
k tomu přistupovat pouze tak, že budeme řešit
bytovou výstavbu a některé konkrétní
akce, např. ze všech jmenovaných oblastí,
ale že je zde potřeba přistoupit k řešení
problematiky celé terciární sféry.
"Hurá styl" v problematice bytové výstavby
by jedině poškodil řešení tohoto
úkolu. Je naprosto nutná celková vyváženost
- jinak v roce 1975 budeme vyhlašovat za politický
problém materiálně technickou základnu
školství, zdravotnictví, případně
dalších odvětví, jako to bylo v diskusním
příspěvku s. Holatové, pokud jde o
oblast spojů.
V závěru mi dovolte, abych se vyjádřil
ještě k otázce, která mě tlačí
- k současné politické situaci. Mluvil jsem
v předchozích dvou částech k věcné
problematice vládního prohlášení.
Cítím, že prohlášení jako
celek působí velmi solidně a bude jistě
kladně přijato, proti minulým programům
vyzvedá občana, nedegraduje jeho úlohu ve
společnosti. Cítím zároveň,
že jde-li o jakýsi program, nelze se utápět
v momentálních problémech. Mám však
přesto za to, že při této příležitosti
bychom se měli vzájemně poradit o současné
situaci. Bez nalezení východiska z ní se
ani k praktickým hospodářským a dalším
úkolům a k plnění vládního
prohlášení vláda asi nedostane.
Měl jsem totiž zároveň v určité
míře nejistý pocit v průběhu
své diskuse, že to ani není to hlavní,
mluvím-li o problematice bytové či jiné
výstavby, i když si myslím, že je svrchovaný
čas o tom nejenom mluvit, ale už realizovat to, co
je ve vládním programu naznačeno.
Východiskem pro to však musí být mimo
jiné i vyřešení současné
napjaté situace. Vláda ve svém prohlášení
velmi jasně naznačila, k jakým principům
a zásadám se hlásí. V tomto směru
je jí nutno znovu dát plnou důvěru.
V současné situaci, protkané řadou
extrémních tlaků, je opravdu více
než kdy jindy třeba střízlivého
a reálného pohledu. Nejen proto, aby některá
hnutí nepřerostla v davovou psychózu a v
anarchii, je třeba stanovit břehy jistě i
s mnoha meandry plynoucímu toku, ale hlavně také
proto, podle mého názoru, abychom menšími
omezeními zabránili omezením ještě
větším. Zní to snad protismyslně,
ale jen tak se můžeme postupně zbavit i do
budoucna nežádoucích omezení. Přístupy
vlády tomu zatím odpovídají. A my
bychom měli s takovým postupem souhlasit, protože
v tom vidím jediné východisko ze situace,
chceme-li se vyhnout ještě vážnějším
otřesům. Ty by realizaci vládního
programu jistě neprospěly a na jeho plnění
bychom v každém případě měli
trvat a vytvářet pro to podmínky. Děkuji
za pozornost. /Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Dávám
slovo posl. Neubertovi.
Posl. Neubert: Vážená Česká
národní rado, vážené soudružky
a soudruzi, prohlášení vlády ve své
podstatě reaguje na současný stav i potřeby
naší republiky. Ten, kdo zná složité
podmínky vytváření finančních
a materiálních zdrojů pro realizaci v programu
vytyčených cílů, nemůže
jinak než už při jejich vyhlašování
si klást otázku, jak a jakými cestami splníme
to, co dnes je vytyčováno před celým
národem.
Dovolte mi k této problematice několik poznámek.
Přestože se v kontaktu s lidmi v denní běžné
praxi dostávám do situací, v nichž jsou
nastolovány další, mnohdy velmi naléhavé
potřeby, jdoucí za rámec koncepčního
prohlášení, zastávám názor,
že právě otevřenost programu nám
umožňuje plně se ztotožnit s celkovým
duchem a cíli prohlášení vlády.
V současné situaci prohlášení
vytváří solidní východisko
pro rozvoj aktivní činnosti státních
i hospodářských orgánů i společenských
organizací, což by nám mělo umožnit
už dnes myslet na další kroky v těchto
oblastech, ve kterých se na společných dílech
shodujeme.
My poslanci z moravských krajů a spolu s námi
zdrcující většina obyvatel Moravy a
Slezska jistě přijímáme se zadostiučiněním
cíle vlády, které si klade v uspořádání
vztahů k moravskoslezskému regionu. Moravě
a Slezsku se tak má dostat významného poslání,
jako tradičnímu nedílnému ekonomickému
regionu, který usiluje a bude usilovat o soutěžní
souměření jak v ekonomické, tak i
kulturní sféře s ostatními oblastmi
státu.
Jsme daleci toho, abychom v tom viděli pouze formu. Propracovali
jsme se k tomu, že je nezbytností koncipovat cíle
reálného a přitom pokud možno nejprogresívnějšího
národohospodářského projektu regionu
Moravy a Slezska, který by vyjádřil specifičnost
optimálního využití přírodních
a ekonomických možností ku prospěchu
rozvoje celé České socialistické republiky
i společného státu Čechů a
Slováků. Jestliže navrhované řešení
vyhovuje historickým a kulturním tradicím
obyvatel moravskoslezského prostoru, pak počítá
strategicky velmi správně s psychologickým
vědomím lidu jako s ekonomickou a společensky
pozitivní silou.
Možná jednota ekonomických, historických
i kulturních podmínek pak vytváří
potenciál nejen pro rozvoj regionu jako celku, ale zejména
pak pro jeho jednotlivé části. Pro vládu
ČSR by z toho měla vyplynout naléhavost dalšího
postupu při uspořádání vztahů
k Moravě a Slezsku. Dokonce si myslím, že ujasnění
budoucího uspořádání vztahů
vlády k Moravě a Slezsku by mělo být
východiskem solidního, stabilnějšího
územního uspořádání.
Koncepce jednoty, účelné centralizace a decentralizace
v podmínkách České socialistické
republiky současně umožňuje zkvalitnění
funkcí národních výborů jako
orgánů lidové moci v oblasti správy
i celospolečenské funkce a v podmínkách
socialistické samosprávy.
Jestliže říkám, že toto pojetí
vytváří podmínky pro zkvalitnění
společenské funkce národních výborů,
pak cítím povinnost zdůraznit, že národní
výbory jsou stále silou schopnou zaměřovat
úsilí na plnění úkolů,
které jsou výrazem toho, co je všem lidem společné
z hlediska jejich budoucího rozvoje, co je v jejich zájmu
nejpokrokovější a nejperspektivnější.
Národní výbory jako základní
nosný pilíř naší společnosti
musí být i silou schopnout dát spolu s vládou
lidem důvěru, že jejich základní
zájmy budou uspokojovány a že i v této
oblasti se uskutečňuje důvěryhodná
politika.
V této souvislosti si jako poslanec ČNR kladu otázky,
jak v zájmu nejširších vrstev obyvatelstva
zabezpečíme řešení bytového
problému. Měli bychom si vzít poučení
z toho, že dosud i ty nejlepší úmysly
jsou trvale provázeny selháváním koncepčních
cílů v praxi a že na této frontě
zaznamenáváme stále znepokojivé neúspěchy.
Domnívám se, že program vlády - a zejména
pak jeho realizace - by měl principiálně
zabránit navršování dalších
chyb na tomto úseku, poněvadž by to znamenalo
jen prohloubení nedůvěry občanů
ve schopnosti naší společnosti.
Pod zorným úhlem i osobní odpovědnosti,
k níž mne zavazuje vlastní poznání
krizových situací v rodinách, které
jsou zapříčiněny bytovou nouzí
a z toho odvozené, povětšině bezvýchodné
situace orgánů četných měst
a obcí /alespoň v našem Jihomoravském
kraji tomu tak je/, si kladu otázku, zda ve vládním
prohlášení zakotvené principy nám
umožní překročit bludný kruh
dosavadních neúspěchů. Dospívám
k názoru, že vládní prohlášení
nebo způsob jeho realizace se musí dostat za hranice
dosavadních forem přípravy realizace všech
forem bytové výstavby. Vláda by měla
využít možností, které se jí,
jako vrcholnému řídícímu centru
naskýtají. Příprava bytové
výstavby po roce 1971, kdy bude usilováno o podstatné
zvýšení počtu bytů odevzdávaných
ročně do užívání, by neměla
být spojována s těžkopádným
průběhem přípravy pětiletých
plánů a také by neměla být
ovlivňována krátkodobými restriktivními
opatřeními, jako tomu bylo dosud. Cíle bytové
výstavby, koncepčně vyjasněné,
pro období 1971 - 1980 by měly být urychleně,
nezávisle na postupu plánovacích prací,
vyhlášeny jako specifický vládní
program, který by měl být objednávkou
právě pro sestavení pětiletých
plánů, případně dlouhodobější
koncepcí v hlavní podnikatelské sféře.
A takový program by přitom neměl zůstat
jen na úrovni centra, ale měl by být v nejkratší
době promítnut do jednotlivých oblastí
a měst tak, aby se nechala zorganizovat včasná
příprava územní i další
a zajistit potřebná koordinace.
Mnohý ekonom může namítnout, že
to je nemožné, že to odporuje dosavadním
formám i metodice. Nejsou však příčiny
současných neduhů bytové výstavby
právě tyto formy, jejichž rysem je, že
s konkretizací do prostoru se přichází
pozdě? Domnívám se dokonce, že na vyhlášení
takového programu byla již promarněna vhodná
doba, protože takový program by měl být
vyhlašován nejméně 3 léta před
zahájením pětiletky.
Nedá-li vláda také jistotu podnikatelským
organizacím, jistotu a současně ekonomický
prostor, pak do rizika při dosavadní nestabilitě
ekonomických podmínek stavebních organizací
i výroby stavebních hmot nikdo dobrovolně
nepůjde. Požadavek překonání
bludných kruhů vyžaduje ještě více.
Je naléhavé hlouběji se zamýšlet
nad možnými formami opravdového podnikání
státu při vytváření podmínek
pro realizaci potřebného počtu bytů
v období po roce 1971 a stejně tak je nutné,
aby byla záměrům bytové výstavby
zaručena jejich stabilita po celé vyhlášené
období.
Soudružky a soudruzi, je nesporné, že rozhodující
pozornost bude muset věnovat česká vláda
řešení ekonomických otázek. Při
prvořadém postavení těchto problémů
nelze však podceňovat nutnost řešení
otázek v oblasti nadstavby, především
v oblasti naší kultury. Zmiňuji se o tom proto,
že úspěšné řešení
problémů v oblasti kultury může pozitivně
ovlivnit rozvoj jak primární, tak i ostatních
sfér. Domnívám se, že vládní
prohlášení se zabývá oblastí
kultury odpovědně. Co však ještě
je možné této oblasti vytknout je, že
se nezabývá prostorovou problematikou. Myslím
však, že se to v dalších pracích
dá napravit.
Celý problém uspokojování kulturních
potřeb je o to složitější, že
to, co včera bylo výsadou jedinců nebo úzkých
vrstev společnosti, je dnes masovou potřebou. Dochází
také ke stále užšímu sepětí
lidu s tvůrci kulturních hodnot. V naší
oblasti to pociťujeme zvláště, neboť
Morava se vždy významně podílela na
tvorbě české kultury. Lidé navazují
na díla takových osobností, jako jsou Bezruč,
bratři Mrštíkové, Janáček,
Preissová, Wolker, Halas, Štursa, Makovský,
Nezval, Mikulášek, Skácel a další.
Navazují na ně, protože vyšli z nás
a proto jsme s nimi spojeni.
Také jedinečný rozkvět lidového
umění v naší oblasti je zdrojem životního
optimismu a pracovního elánu Slovácka, Hané,
Valašska, Horácka apod. Kulturní cítění
lidu není zde žádnou módou, není
třeba je křísit, ale naopak cítíme
povinnost jít mu vstříc. Náš
vztah ke kultuře vidíme i z širšího
zorného úhlu, vidíme ho v celé podstatě
stylu života našeho lidu, stylu života naší
vesnice, v utváření harmonických vztahů
jak mezi národy, tak mezi městy. Nemůže
nás nechávat lhostejnými volání
našeho obyvatelstva po vytváření odpovídajícího
životního prostředí a nemůžeme
také zůstat lhostejni k názorům našeho
lidu např. na architekturu našich nových sídlišť
apod.
A při zamyšlení nad cíli vládního
prohlášení se nelze ovšem přenést
přes některé skutečnosti, jak nám
dosavadní vývoj na úseku kultury přinesl.
Jde o určitý centralismus a monopolismus a působí
zde i jiné vlivy, které až příliš
často vyústily v podcenění finančního
zabezpečení kultury v příslušných
prováděcích plánech a přitom
je více než nesporné, že kultura patří
k jedněm z rozhodujících faktorů našeho
společenského vývoje už tím,
že vždy byla a je spjata s potřebami lidí,
že rozvíjí všechny stránky lidské
osobnosti.
To ovšem předpokládá, aby pro rozvoj
kultury byly vytvářeny podmínky, dané
nejen příznivým klimatem, ale také
ekonomickými možnostmi. Takové odpovídající
příznivé podmínky je třeba
vytvořit - myslíme si - i pro funkci televize, rozhlasu,
vydavatelské a publikační činnosti.
Mám na mysli např. výstavbu tolik potřebného
televizního studia v. Brně a pro celou zemi by bylo
třeba urychlit realizaci tolik naléhavého
druhého televizního programu, abychom uspokojili
nejen potřeby. ale abychom také drželi i krok
s vyspělými zeměmi.
Ve své poznámce, soudružky a soudruzi, o kultuře,
jsem veden k přesvědčení, že
je takovou silou, která je schopna nadchnout náš
lid k novým metám, které si vytyčujeme,
a vyvozujeme-li z nastíněných cílů
programu vlády návrhy na další postup,
pak to činíme v poctivé a upřímné
snaze napomáhat tvorbě a realizaci politiky ve prospěch
zdravého vývoje celého českého
národa. A pro takovou politiku a pro takový program
jsme odhodláni nejen hlasovat, ale na jejich realizaci
se také poctivě a maximálně podílet.
/Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Slovo
má posl. ing. Černý.
Posl. ing. Černý: Vážené
poslankyně, vážení poslanci, dovolte
mi, abych v zastoupení jihočeských poslanců
vyjádřil stručné stanovisko k vládnímu
prohlášení. Dle našeho názoru je
vládní program správným formováním
české politiky, jejích specifik v podmínkách
federalizovaného státu. Oceňujeme zejména
netradiční, moderní přístup,
který vláda volila a máme za to, že
dává odpověď na řadu otázek
našeho politického i společenského života
a ukazuje odhodlání vlády realizovat pozitivní
prvky polednové politiky.
Ve svém vystoupení chci ale hovořit hlavně
k jedné otázce, která se dotýká
každodenních potřeb, ale i perspektivy obyvatel
Jihočeského kraje. Jde o rozvoj zaostávajících
oblastí České socialistické republiky,
k nimž Jihočeský kraj a jihočeské
pohraničí stále patří. Konečně,
pokud jde o pohraničí, mám za to, že
i vláda je si toho plně vědoma, jak je patrno
z úvodní části o Praze, moravsko-slezském
regionu a pohraničí. Nechci zde unavovat výčtem
řady fakt, která přesvědčivě
dokazují, že stav ekonomiky Jihočeského
kraje se výrazně odlišuje od úrovně
celé České socialistické republiky.
Přesto ale některá z nich zde uvedu. Např.
v investiční výstavbě činí
podíl z celostátního úhrnu pouze 4
% a je nižší než podíl kraje na celostátním
počtu obyvatel. Průměrné mzdy v průmyslu
jsou o 12 % nižší než činí
průměr celé ČSR. Peněžní
příjmy na jednoho obyvatele představují
jen 91 % České republiky.
Stejné, ne-li podstatnější rozdíly
zjišťujeme v oblasti služeb, v technické
vybavenosti měst a obcí, v komunikacích a
v neposlední řadě i u bytového fondu,
který je podle statistik nejstarší v republice.
Kraj trpí chronickým nedostatkem stavebních
kapacit, které byly systematicky odčerpávány
na jiné celostátní priority. Nechci unavovat
dalšími čísly, jsou publikována
v každé statistické ročence a české
ministerstvo plánování převzalo jistě
od svého právního předchůdce
bohatý rozborový materiál, který Jihočeský
kraj jak k celkovým problémům kraje, tak
pokud jde o pohraničí, předložil i s
návrhy na patřičné řešení.
Podotýkám jen, že několik čísel
zde uvedených charakterizuje pouze průměrné
hodnoty, za nimiž se samozřejmě skrývají
podstatně hlubší disproporce, pokud jde o pohraničí
a zejména jeho extrémní část.
Mám za to, že problém, na nějž
upozorňuji, není v programovém prohlášení
vlády dostatečně vyjádřen.
Doporučuji proto jménem všech poslanců
ČNR z Jihočeského kraje, aby vláda
své programové prohlášení, v
části III, kde se hovoří o hospodářské
a sociální politice doplnila takto:
"Vláda České socialistické republiky,
vycházejíc ze skutečnosti, že při
celkovém hospodářském rozvoji nebyly
dostatečně řešeny problémy zaostávajících
oblastí ČSR, jako je Jihočeský kraj
a jiné pohraniční oblasti, urychleně
připraví ve spolupráci s národními
výbory program rozvoje těchto oblastí a stanoví
potřebné nástroje k zabezpečení
tohoto programu. Vláda pokládá účinné
řešení těchto oblastí za integrální
součást své hospodářské
a sociální politiky a v rámci přestavby
daňového systému a podmínek pro podnikání,
přijme opatření, které by rozvoj podnikání
v těchto oblastech stimulovalo. Obdobnou preferenci vláda
poskytne těmto oblastem při rozvoji terciární
sféry."
Pro informaci uvádím, že při převzetí
tohoto úkolu vláda České socialistické
republiky může navázat, pokud jde o pohraničí,
na podklady, zpracované bývalým celostátním
ministerstvem národohospodářského
plánování a projednané ve vládní
pracovní komisi, vedené ministrem Vlasákem.
Jsme toho názoru, že nic nestojí v cestě
tomu, aby vláda tento požadavek zahrnula do svého
harmonogramu. Nechceme klást požadavky nad ekonomické
možnosti státu. Máme za to, že si plně
zasloužíme, aby lidé v těchto oblastech
měli jasnou perspektivu, aby byli ve svých požadavcích
podporováni a aby v pohraničí nalezli skutečně
svůj trvalý domov.
V závěru jsem pověřen prohlásit,
že novou vládu České socialistické
republiky
budeme plně podporovat a snažit se, abychom vládní
program uváděli do života.
/Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Zjišťuji,
že zatím promluvilo v rozpravě 8 řečníků,
přihlášeno je ještě 35 řečníků.
Protože vláda, která je přítomna
našemu jednání se potřebuje nutně
sejít na večerním zasedání,
navrhuji, abychom schůzi nyní přerušili
a v rozpravě pokračovali ráno v 8.30 hodin.
Má někdo jiný návrh? /Nikdo se nehlásil.
Souhlas./
Začínáme tedy zítra ráno v
8.30 hodin a jako první je na řadě posl.
prof. Kácl.
Přerušuji nyní schůzi České
národní rady.