Česká národní rada 1969 – 1971

Chápu program zdravotní, vím, že z mála není možno mnoho udělat. Máme tolik, jak máme hluboko do kapsy. Chápu starosti Brna, starosti Prahy. Stavíme motolskou nemocnici, ale ve skutečnosti ne ze zdravotních důvodů, protože to musí být, protože jinak by nuselský most nemohl existovat a fungovat. To je jediné štěstí, ale motolskou nemocnici, kterou jsme prohlásili v sociálně politickém výboru v roce 1946 za nemocnici, která může sloužit jedině jako bývalé infekční baráky do roku 1948, budeme mít ještě dál. A kdo z vás měl čest se tam dostat a být tam ošetřován, třebaže po kvalitativní stránce je to tam dobré, dá mi za pravdu. Co je všeobecná nemocnice v Praze a v Brně, nemusím vám říkat. Z tereziánského a josefínského zařízení, i když do toho dáváme statisíce a milióny, nic nového, moderního a lepšího nevykouzlíme. A konec konců vinohradská nemocnice, která je poměrně nejmladší - 60 let, je ve struktuře kvalitativní i kvantitativní v takovém stavu, že tam nepřibylo ani jedno lůžko a naopak ještě lůžka ubyla v důsledku příslušných laboratoří a potřebných zařízení a přitom dříve měla okruh 50 tisíc obyvatel a nyní má okruh 200 tisíc obyvatel. A za 60 let se tam věková struktura zhoršila čtyřikrát. Dříve tam bylo 20 % lidí přes 50 let a teď je tam 65 % lidí přes 60 let.

V důsledku toho nezávidíme, ale vidíme v řadě venkovských nových nemocnic, že je to daleko lepší než v hlavních městech, ale v Praze a v Brně se přece učí budoucí lékaři a zdravotnický personál a ti vidí, co znamenají správné hygienické poměry, vidí, že tam sestry dělají většinou administrativu stejně jako velká část lékařů, protože nejsou pomocnice, musejí se často zavírat i oddělení, protože nemá kdo vyčistit operační sály. A kdo to odnáší? Péče o nemocného i zdravého.

Ani v terénu to není o mnoho lepší. Ztratili jsme v minulých měsících řadu kvalifikovaných a v budoucnosti potencionálně kvalifikovaných pracovníků. Je otázka, kde vezmeme náhradu. Naše plány a propočty jsou na papíře, ale lidem to zatím mnoho nemůže pomoci. Jsou různé návrhy od svobodné volby přes soukromou praxi až po nákladné celkové řešení, které však nedělá žádné zázraky a na které také nemáme peníze.

Nakonec se chci zmínit ještě o životním a pracovním prostředí v době dnešní technické revoluce. A praktický příklad máme tady v ČNR, kde musíme sedět v tomto pracovním prostředí a dýchat. Ani neznáme všechny faktory, které akutně i dlouhodobě i geneticky v budoucnosti působí na nás všechny. Kdyby všechny statisícové a miliónové pokuty podniků za stoky, které jsou dnes místo řek a potoků, za prašný, nedýchatelný a mlhavý vzduch, za zmetkové byty, nekvalitní a za špatné pracovní podmínky, hluk, nervové napětí byly všecky dány na zlepšení těchto poměrů, bylo by to velmi málo, protože bychom neměli tu kapacitu, kterou k tomu potřebujeme.

Proto naším cílem musí být, abychom se přičinili, abychom stále zlepšovali život českého socialistického člověka. /Potlesk./

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji. Slovo má posl. Věroslav Jedlička.

Posl. Jedlička: Vážená Česká národní rado! Dovolte mi přednést stanovisko poslanců Československé strany socialistické k projednávanému programovému prohlášení první české národní vlády.

Československá strana socialistická oceňuje především skutečnost, že česká vláda je vládou Národní fronty a reprezentací všech jejích politických stran.

Vítáme, že program první české národní vlády navazuje na všechny bohaté a pokrokové české národní tradice a tímto svým pojetím se kryje i s naším přístupem k ocenění hodnot minulosti, našeho dějinného vědomí a smyslu našich dějin, kterým odpovídají i naše současné národní potřeby.

V našem připravovaném stranickém programu zvláště akcentujeme právě socialistické a demokratické ochrany individuálních zájmů člověka - občana, tak i takové pojetí státu, v němž těžiště politiky je v občanské společnosti.

Také vládní program se na několika místech těchto otázek dotýká. Podle našeho názoru by však tento program, tam, kde hovoří o některých občanských právech a svobodách, mezi které patří také svoboda tisku, měl výslovně zdůraznit, že naše představy v tomto směru jsou naprosto totožné s Pakty o lidských právech, které akceptovaly veškeré civilizované státy a jejichž ratifikaci přislíbila vláda Československé socialistické republiky již v minulém roce. Rádi zjišťujeme, že celá vláda vyhlašuje zákonnost a plné její respektování, tedy zajištění právní jistoty občanů v nejširším rozsahu za trvalý znak své práce.

V programu se správně zdůrazňuje, že příčiny dřívějších deformací tkvěly především v mechanismu tvorby základních politických rozhodnutí, tedy v koncentraci moci v rukou byrokraticko-mocenského aparátu. Souhlasíme, že předpoklad m skutečného a nikoliv pouze deklarovaného rozvoje demokratické socialistické společnosti je nalezení její politické rovnováhy a zdravých cest společenského vývoje. Za mimořádně významné považujeme, že se vláda přihlašuje k uplatňování otevřené politiky a že také počítá s konfrontací rozdílných názorových a zájmových stanovisek. Věříme, že vláda bude tyto zásady důsledně dodržovat, což se zcela určitě pozitivně odrazí v našem vnitropolitickém klimatu.

Plně také podpoříme rozhodnutí vlády v jejím úsilí o urychlenou přípravu demokratických voleb, což je podle našeho názoru v souladu se současným a oprávněným požadavkem převážné většiny našich občanů.

Plně chápeme obtížnost podmínek, za kterých se vláda ujímá své funkce na poli naší ekonomiky. Škoda jen, že prozatím nemůže předstoupit před Českou národní radu s podrobnou bilancí - a proto ani s konkrétním programem. Bylo by proto třeba stanovit alespoň závazný termín, do kdy budou předloženy analýza současného stavu národního hospodářství, program konsolidace a perspektivní výhled.

Záruku žádoucího rozvoje naší společnosti - vedle zajištění základních občanských práv a svobod - vidíme i v nejširší decentralizaci a demokratizaci našeho hospodářského systému. Za nezbytně nutný doplněk považuje i vytvoření dostatečného prostoru pro uplatnění důvtipu, zručnosti a podnikavosti jednotlivce, aby potřebná část řemeslné činnosti i provozu služeb byla organizována ve formě malých samostatných družstev, nebo drobných osobních podniků. Jejich činnost, rychle se přizpůsobující potřebám trhu, je totiž schopna zaplnit dnešní mezeru v této oblasti naší ekonomiky. Tomu odpovídá i zajištění jednoduchých, pružných cenových, daňových, úvěrových i organizačních opatření, která by podpořila takovou iniciativu. Bude důležité, aby se v tomto směru vytvořily pro ně rovnoprávné podmínky ekonomické, právní, sociální, morální i politické.

Za sociální jistotu považujeme život ve společnosti sociálně spravedlivé, poskytující všem občanům stejné záruky a možnosti životní existence. Proto je nutné usilovat o to, aby naši občané opět nabyli důvěru v systém státních záruk sociální jistoty, k nimž bezesporu také patří nemocenské, důchodové a sociální zabezpečení. Budeme důsledně požadovat, aby prostředky těchto fondů byly garantovány státem a aby tato záruka byla zabezpečena příslušnou právní normou.

Naše strana bude plně podporovat úsilí vlády v péči o rodinu včetně řešení všech problémů pracujících žen.

Při řešení bytového problému mělo by se také přihlížet k oprávněným požadavkům na moderní bydlení, což také například znamená dát občanům možnost vybrat si vnitřní bytové uspořádání v několika alternativách. Nepokládáme za příliš vhodný způsob výstavby svépomocí. Tento druh výstavby bytů může být pouze dočasným východiskem z nouze, neboť působí na snižování životní úrovně především u mladých lidí.

Pokud jde o ekonomickou reformu, vycházíme ze zásady, že jednotlivec se musí stát hybnou silou v hospodářství a iniciátorem jeho rozvoje. Sebelépe organizované národní hospodářství nemůže dosáhnout svých cílů, není-li v něm dostatečný prostor pro cílevědomou iniciativu lidí, která je bezprostředním uplatněním člověka a tím též přirozenou motivací.

Úspěchů ekonomické reformy můžeme dosáhnout důslednou racionalizací v hospodářských organizacích i ve veřejné správě soustavným zaváděním nové techniky a důsledným uplatňováním zásad tržních vztahů v celém našem hospodářství. Z řady činitelů, působících na naši ekonomiku, podtrhujeme zejména význam odstranění kádrového stropu, podstatné zvýšení nároků na kvalitu našich výrobků, urychlené přebudování současné nevyhovující soustavy odměňování a účelné zaměření našeho zahraničního obchodu, směřující mimo jiné i k omezení exportu na dlouhodobý úvěr.

Chceme také připomenout, že k základním předpokladům socialistické demokracie náleží také zajistit všem občanům v zásadě stejné šance, ať žijí kdekoliv. V této souvislosti připomínáme, že také české země mají zaostalé oblasti, kterým by měla být urychleně věnována zvýšená pozornost.

Vážení poslanci, dovolte mi závěrem konstatovat:

Třebaže k dílčím otázkám máme své připomínky, jsme toho názoru, že projednávaný dokument, který jako první se v dnešních složitých politických podmínkách snaží vystihnout podstatu i další tvorbu české politiky, splňuje jako celek svůj účel.

Proto jej v zásadě akceptujeme a prohlašujeme, že poslanci České národní rady - příslušníci Čs. strany socialistické podpoří první českou vládu v jejím úsilí. /Potlesk./

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji. Hovoří posl. Marie Holatová a připraví se posl. ing. Ptáček.

Posl. Holatová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, ve vládním prohlášení v kapitole "Hospodářská a sociální politika" se hovoří o tom, že oblast služeb je jednou z nejvážnějších brzd celého hospodářství.

Chtěla bych ve svém vystoupení poukázat na problémy rozvoje spojů, se kterými se na mne pracující spojů obracejí a kde je vskutku situace velmi vážná.

Všechen náš pracující lid přijal velmi kladně závěry z prosincového zasedání pléna ÚV KSČ k ekonomickým otázkám našeho současného života, neboť jejich úspěšné zvládnutí je podmínkou dalšího a výraznějšího zvyšování životní úrovně našich národů. Zejména ujištění, že hodláme konečně již odpovědně řešit i nedostatky v bytové výstavbě, se setkalo v široké naší veřejnosti s plným souhlasem.

Všichni se jistě shodujeme v tom, že urychlené vyřešení bytového problému se u nás stalo celospolečenským úkolem číslo jedna, pro jehož plné zabezpečení bude nutno dočasně odložit realizaci i řady jiných investičních záměrů, zejména v průmyslové oblasti.

První zkušenosti z dosud přijatých opatření, resp. z jejich praktického provádění, nasvědčují však tomu, že bude zapotřebí každé takové opatření domyslet do všech důsledků a zabránit tak tomu, abychom při řešení jednoho problému nechali narůstat do havarijní situace problémy na jiných úsecích našeho národního hospodářství a nedopustilo se tak opakování velmi vážných chyb z období tzv. "železné koncepce".

Současné kapacitní a materiálové podmínky ve stavebnictví umožňují řešit bytovou situaci v převážné míře jen omezováním investiční výstavby na jiných úsecích. Domnívám se, že investorům nebytové výstavby by měly být kráceny investiční limity, čímž by takto "přispěla" ke splacení dluhu v bytové výstavbě téměř všechna odvětví národního hospodářství. Skutečnost je však taková, že ponecháme-li rozhodnutí o tom, co se bude kromě bytů stavět, výhradně libovůli monopolu dodavatelských stavebních podniků, projeví se výrobní zajišťování zvýšených úkolů v bytové výstavbě nikoliv jen omezením investiční nebytové výstavby, ale u některých investorů dojde ke stoprocentnímu zastavení veškeré jejich stavební investiční činnosti a tím i k nežádoucímu zastavení rozvoje příslušného odvětví. Přitom by takto byla postižena právě odvětví, kde si to naše společnost a naše současná ekonomická situace, bezpečnost a obranyschopnost státu může nejméně dovolit.

Mám na mysli situaci ve spojích, jmenovitě na úseku telekomunikací. Je třeba přiznat, že pokud jde o telefonizaci a s ní spojené uspokojování potřeb národního hospodářství a obyvatelstva, jsme v porovnání s vyspělými západoevropskými státy nejméně 20 let opožděni - nechceme-li se srovnávat již s USA, které měly k 1. 1. 1967 49,87 stanic na 100 obyvatel, zatímco u nás činil celostátní průměr k témuž datu jen 11,09 stanic. Tomuto, pro národní hospodářství tak důležitému odvětví, jsme nevěnovali až asi do roku 1960 žádnou pozornost, čehož důkazem je i skutečnost, že na celém území Severomoravského kraje byly od osvobození do roku 1960 postaveny pouze dvě telekomunikační budovy. A to bylo na Ostravsku, kde se uskutečňovala tak mohutná průmyslová a bytová výstavba, se kterou měl rozvoj spojů postupovat zákonitě souběžně, když ji nemohl již předcházet, jak je tomu v jiných státech. Teprve když se staly spoje skutečnou brzdou celého hospodářství na Ostravsku a nová města, sídliště, průmyslové a jiné socialistické podniky a orgány byly téměř bez telefonního spojení, začala se urychleně sjednávat náprava a část nejnaléhavějších akcí - zejména v oblasti ostravsko-karvinské - byla realizována jako stavby jmenovitě schvalované vládou nebo jinak přednostně zabezpečované.

Omezené finanční prostředky a nedostatečná výrobní kapacita stavebních organizací neumožnily však takto vzniklé zaostávání spojů během posledních let ve všech oblastech odstranit. Hrozí tak velmi vážné nebezpečí, že - nebude-li sjednána neprodleně radikální náprava - dostanou se telekomunikace v některých okresech Severomoravského kraje do vskutku havarijního stavu, který ochromí v těchto oblastech hospodářský a společenský život. V mnohých městech našeho kraje jsou v provozu zařízení telefonních ústředen ještě z doby protektorátu, jejich časově limitovaná dvacetiletá životnost dávno uplynula; telekomunikační provoz je mnohde zabezpečován různými nákladnými provizórii. Jsou města, ve kterých nebude možno ani v příštích pěti letech, a to i když se uskuteční výstavba dalších telekomunikačních budov v termínech, požadovaných resortem spojů - zřídit nové telefonní stanice ani socialistickému sektoru ani obyvatelstvu. Jde zejména o města Olomouc, Valašské Meziříčí, Opavu a Zábřeh na Moravě. Obdobná situace nastane v příštím roce v Ostravě-středu, Frýdku-Místku, Krnově apod. Přitom se ve všech těchto městech provádí rozsáhlá bytová a občanská výstavba, výstavba pro průmysl, rozvoj služeb apod. Nové telefonní ústředny v těchto městech budou však v provozu, bude-li spojům neprodleně poskytnuta potřebná pomoc zajištěním výrobních kapacit u stavebních organizací, ne dříve než v roce 1974. Ve všech těchto městech je již dnes počet telefonních stanic, připadajících na 100 obyvatel hluboko pod celostátním průměrem. V Zábřehu je jen 4,6, ve Valašském Meziříčí 4,9, v Opavě 5,2 a v Olomouci 7,6 stanic na 100 obyvatel. V Olomouci je např. již dnes evidováno 2420 přihlášek o telefonní stanice od podniků, organizací a obyvatelstva, které nelze pro plné vyčerpání kapacity stávající telefonní ústředny zřídit. Tento stav potrvá nejméně do roku 1974, přičemž se bude s rozvojem bytové, občanské a průmyslové výstavby stále zhoršovat. Tato skutečnost se však neprojevuje nepříznivě jen v hospodářském a společenském životě toho kterého města, resp. okresu. Nemožnost rozšířit telekomunikační zařízení ovlivňuje podstatně i meziměstský telefonní styk, což je zvláště kritické u telefonní ústředny v Olomouci, která by měla převzít funkci telekomunikačního uzlu celostátního významu.

Pro omezené investiční prostředky mohly plánovat spoje v Severomoravském kraji v letech 1967-1969 zahájení výstavby jen jedné telekomunikační budovy, a to ve Valašském Meziříčí. Výstavba telekomunikačních budov v Opavě, Olomouci a Zábřehu na Moravě mohla tedy být plánována k zahájení až na rok 1970. Spojovou výstavbu ve Valašském Meziříčí odsunuly však Pozemní stavby Olomouc z roku 1968 na rok 1969 a nyní vyloučily její realizaci i v roce 1970 stejně tak jako výstavbu telekomunikačních budov v Olomouci a v Zábřehu na Moravě. Rovněž Pozemní stavby Ostrava odmítly převzít výrobní zajištění telekomunikační budovy v Opavě v roce 1970 i v roce 1971 pro zvýšené úkoly v bytové výstavbě a pro údajně "průmyslový charakter" telekomunikačních budov. Znamená to tedy, že spoje v Severomoravském kraji neuskuteční nejméně po dobu 4 let výstavbu ani jedné telekomunikační budovy, takže do roku 1974 nebude uvedena do provozu v celém kraji ani jedna nová místní nebo meziměstská telefonní či dálnopisná ústředna městského a vyššího stupně důležitosti. Takovéto omezení investiční výstavby jistě nesledovala vládní a jiná centrální opatření směřující k zabezpečení bytové výstavby. Vážnosti situace ve spojích si jsou ústřední orgány jistě vědomy. Proto také přijalo Národní shromáždění v prosinci m. r. v § 5 zákona č. 158/68 Sb., ustanovení, že stavební organizace nebudou provádět odvod ze zisku podle zákona č. 131/68 Sb., ze stavebních prací prováděných pro výstavbu pošt a telekomunikací. Toto zákonné ustanovení nebylo však přijato stavebními podniky ministerstva stavebnictví.

Stavební organizace, zaměřené až dosud na průmyslovou výstavbu, odmítají nadále přebírat funkci dodavatele stavebních prací na telekomunikačních budovách, neboť mají své kapacity vázány pro nejbližší léta na dlouhodobě rozestavěných průmyslových stavbách a v dalších letech hodlají dávat přednost stavbám skutečně průmyslového charakteru, a to proto, že jejich výstavba je pro ně v porovnání se stavbami pro telekomunikační účely nadále ekonomicky výhodnější.

Možnosti zajišťování výstavby telekomunikačních budov stavebními kapacitami ještě ztížil výnos ministerstva stavebnictví ze dne 21. 12. 1968 o změně cen stavebních prací k 1. 1. 1969, v němž nebyly spojové stavby pojaty do seznamu staveb, u kterých se dodavatelům přiznává mimořádná cenová přirážka, ačkoli stavby, kterých se tato přirážka týká, patří do souboru staveb osvobozených od odvodu ze zisku stejně jako stavby pro pošty a telekomunikace. Ministerstvu stavebnictví zřejmě nebylo známo ustanovení § 5 zák. č. 158/1968 Sb., přijaté 3 dny před vydáním citovaného výnosu a dodatečně není ochotno tento svůj výnos měnit. Stavby spojové se tímto rozhodnutím ministerstva stavebnictví začleňují mezi stavby průmyslové, u kterých budou dodavatelé povinni poskytovat naopak slevu ve výši 2 %. Tím se stanou stavební práce pro pošty a telekomunikace stavební organizací ještě méně atraktivní. S problematikou se budou zabývat jak federální vláda, tak i vláda České socialistické republiky. Neprodleně je třeba provést následující opatření, aby je bylo možno realizovat již v přípravě plánu investiční výstavby na rok 1970:

1. Rozšířit platnost odst. 1c/ přílohy č. 1 k výnosu ministerstva stavebnictví z 21. 12. 1968 o mimořádné cenové přirážce ke stavebním pracím ve výši 6,5 % i na stavební práce pro pošty a telekomunikace, aby soubor tak zvýhodněných staveb byl v souladu s § 5 zákona č. 158/68 Sb. a zákona č. 131/68 Sb.

2. Uložit ministerstvu stavebnictví, aby zabezpečilo u svých stavebních organizací nejnaléhavější telekomunikační stavby pro rok 1970 formou závazného vládního úkolu. /Potlesk./