Předseda České národní rady
dr. Císař a místopředsedové
dr. Jičínský, Jedlička,
Válek a Lochner,
Členové vlády České socialistické
republiky předseda vlády ing. Rázl,
místopředsedové vlády dr. Adamec
a prof. ing. Červinka, ministři Dvořák,
ing. Lér, Toman, doc. ing. Löbl, prof. ing. dr. Bezdíček,
Galuška, doc. dr. Bosák, RNDr. PhMr. Vlček,
JUDr. Hrabal, Grösser, ing. Čihák, Toman, Černý,
ing. Hruzík, prof. dr. Starý, Urbánková,
Kohoutek, JUDr. Jaška
177 poslanců České národní
rady podle prezenční listiny
Z Kanceláře České národní
rady: sekretář České národní
rady dr. Vácha
Předseda ČNR dr. Císař: Zahajuji
přerušenou druhou schůzi České
národní rady.
Na žádost řady poslanců České
národní rady, aby se osobně představili
členové české vlády, bych prosil
soudruha sekretáře dr. Váchu, aby přečetl
jednotlivá jména ministrů naší
vlády a prosím, aby se každý z nich
povstáním představil těm, kdo je dosud
dobře neznají.
/Sekretář ČNR dr. Vácha čte
jména ministrů české vlády
a jednotliví ministři povstávají./
Děkuji členům vlády, že nám
pomohli při tomto bližším seznámení.
Budeme nyní pokračovat v projednávání
druhého bodu našeho programu, tj. v rozpravě
k přednesenému vládnímu prohlášení.
Jako první promluví poslanec prof. Kácl,
připraví se místopředseda ČNR
Válek.
Posl. prof. Kácl: Vážená Česká
národní rado, k projednávání
programu první české vlády nepřistupujeme
v době nijak snadné a s myslí nikoli radostnou.
Ke starostem, jak se dostat z hospodářských
potíží, přibyl nový temný
mrak. Dobrovolná smrt Jana Palacha a následky tohoto
činu. Tento vykřičník zoufalství,
který nevyjadřuje jen beznaděj jednotlivce,
ale mnohých mladých lidí, je v přítomné
době ještě vážnější
věcí než stav našeho hospodářství.
Jako vysokoškolský učitel jsem ve stálém
styku s mládeží a znám ji. Poznal jsem
vysokoškolské studenty i v některých
jiných státech a při vzájemném
poznávání dospěl jsem - nikoli jen
já, ale i mnozí ostatní - k závěru,
že v kladných hodnotách není naše
mládež nijak pozadu za ostatními. Právě
naopak! Nedopustila se až dosud ani jedné nerozvážnosti.
Uznala, že nelze v dané situaci řešit
vše, co je objektivně potřebné, ví,
že mnohé je nutno řešit etapově,
chce však, aby se jednalo otevřeně a aby se
od slov a slibů přešlo k činům.
Uvedu jen jeden příklad za všechny. Jak může
mládež věřit v dobrou vůli, když
mimo středeční mlhavé prohlášení
v novinách nebyl dosud podán ani jediný doklad
toho, že naše bezpečnostní orgány
dovedou si poradit s osobami, které šíří
v naší zemi lživé výmysly, uráží
a špiní čest našeho lidu. S tím
není přece možno se vyrovnávat jen silvestrovským
vtipem, tu je třeba ukázat státní
vůli a státní moc. Všichni viděli
jednoho takového kolportéra na obrazovce, a to přímo
na nádvoří Pražského hradu. Počínal
si tam tak sebevědomě, jako by svou činnost
opíral o úřední oprávnění.
Dejme mladým lidem důvěru v naše slova
tím, že je naplníme skutky. Zbavme je tak beznaděje
a zoufalství a usměrněme jejich iniciativu,
které si musíme nesmírně vážit,
směrem k životu, a nikoliv směrem ke smrti.
Usilujme činy o to, aby naše mládež neodcházela
ani ze života, ani z vlasti a popřejme jí skutečnou
svobodu myšlení i slovního vyjadřování.
Přihlásili jsme se k socialismu s lidskou tváří.
Ke společenskému zřízení, které
má na zřeteli hospodářskou prosperitu
celku, a které chce maximálně vyrábět.
Výroba mu není však samoúčelem,
ale jen prostředkem k lepší úrovni života
člověka. Nesmí tedy tento cíl ani
omezovat svobodu člověka, ani zhoršovat životní
prostředí. Jen taková ekonomika, která
stále počítá s člověkem
jako vrcholným cílem, je správná a
oprávněná.
S těžkým úkolem pozvednout naše
hospodářství musí naše vláda
současně pečovat i o rozvoj vědy,
školství, zdravotnictví a řešit
i problémy sociální. Je toho jistě
mnoho najednou. Přesto doufáme, že už
neuslyšíme to, co bylo dříve často
zdůrazňováno: napřed dáme do
pořádku hospodářství a až
budeme mít koruny, budeme se starat i o to ostatní.
Jenže čím dále platí více,
že více než budova, více než stroj,
rozhoduje člověk. Jeho biologická i mentální
úroveň. Vědeckotechnická revoluce,
ve které žijeme, klade na lidi daleko vyšší
nároky, než doba dřívější.
V protikladu s touto potřebou klesá nám v
průměru inteligenční kvocient našich
dětí. Má to mnoho příčin.
Jedna - nikoliv zanedbatelná příčina
- je ta, že rodiče, resp. manželské páry,
s vysokou inteligencí nemají děti vůbec
nebo dětí málo a rodiče s malou inteligencí,
a často i s malou společenskou odpovědností,
dětí mnoho. Řešit tento problém
přirozeně dlouhodobě, lze. Příkladem
toho je Francie. Vyžaduje vyrovnat se s řadou dílčích
otázek.
Mezi ně patří například: otázka
bydlení - o tom zde včera bylo hodně mluveno
- otázka platů pracovníků ve vyšších
povolání, otázka délky mateřské
dovolené, otázka služeb a podobně a
v neposlední řadě přirozeně
i etický postoj lidí ke společnosti, který
musí být doprovázen i životním
optimismem, právě dnes mladým lidem chybí.
Znepokojuje nás i další věc. Máme
v Československu 200 tisíc alkoholiků. Jejich
existence, respektive způsob života, ztěžuje
život dalších statisíců lidí.
Materiály, které shromáždily ženské
časopisy Vlasta a Slovenka a které mám také
já, který se touto věcí zabývám
již po mnoho let, jsou tak otřesné, že
i touto věcí se bude muset zabývat přímo
vláda. Jen dopravní nehody, sebevražednost
a rodinné rozvraty pod vlivem alkoholu, kdyby ani jiných
věcí nebylo, podtrhují vážnost
tohoto problému.
Mimo alkoholismus a nikotinismus, avšak ten patří
do oblasti poněkud jiné, neohrožují
naši společnost, zatím - na rozdíl od
společností jiných, především
západních - narkomanie jiného druhu. Neznamená
to však, že zde můžeme založit ruce
v klín a čekat, až tato metla přijde
i na nás. Je nutno se na ni připravit a čelit
jí včas.
Jen z tohoto stručného a neúplného
výčtu je vidno, co úkolů nás
v oblasti sociální politiky čeká a
jak je důležité, abychom se k této problematice
netvářili, jako kdyby nebyla, jak se dělo
ještě v době nedávno minulé.
Jsem příslušníkem Československé
strany socialistické a předsedou jejího zdravotně
sociálního výboru. Vypracovali jsme zásady
zdravotně sociální politiky a v oblasti zdravotnictví
dožadujeme se vrácení zdravotnictví
ze sféry služeb do sféry poslání.
Chceme také, aby byl obnoven přímý
poměr mezi lékařem a nemocným bez
dalšího prostředníka, usilujeme o zavedení
tzv. organizované svobodné volby lékaře.
Chceme však především, aby příspěvek
na nemocenské a také důchodové zajištění
byl oddělen od daně ze mzdy a zřízen
autonomní fond, na jehož správě by se
podíleli ti, jichž se týká.
Seznamujeme postupně se svými návrhy veškerou
naši veřejnost a pokusíme se ji přesvědčit
o vhodnosti a účelnosti svých návrhů.
Nezříkáme se přirozeně na podkladě
připomínek ani oprav a doplňků. Rozhodně
se však musíme starat o to, aby i do zdravotnictví
při zvýšené odbornosti pronikl více
vliv těch, kteří jsou jeho konsumenty a aby
byla odstraněna direktivnost i byrokratismus.
Vítáme, že dojde k platové úpravě
některých kategorií učitelských,
zdravotnických a také u vědeckých
pracovníků. Předpokládáme,
že na ty, na které se nedostane v první etapě,
bude pamatováno příště. Vítáme
tento příslib, i když si uvědomujeme,
že je to jen náplast na nespravedlnosti minulých
let. Hospodářská situace nedovoluje odstranit
vše najednou. Domníváme se však a mohu
to snad slíbit za všechny, jichž se to týká,
že se vlídný postoj vlády vůči
nim projeví i v lepší kvalitě jejich
práce. I tato práce má ekonomický
efekt, který sice nelze zjistit v účtárnách
školských, zdravotnických a vědeckých
zařízení, ale který přesto
existuje.
Předseda ČNR dr. Císař: Hovoří
místopředseda ČNR František Válek,
připraví se posl. Snížková.
Místopředseda ČNR Válek: Vážená
Česká národní rado, současná
doba, v níž prožíváme na jedné
straně výrazné projevy společenské
aktivity, ale v níž začínáme
také na druhé straně pociťovat závažné
projevy jakési společenské nejistoty, jak
o nich hovořil právě před chvilkou
prof. Kácl a jak se o nich včera zmínili
již někteří další naši
poslanci, vede naše spoluobčany i nás všechny
k vážnému zamyšlení nad tím,
jak vytvořit podmínky pro důsledný
a promyšlený postup našeho sboru, české
vlády i všeho lidu ke konsolidaci vnitropolitické
situace a ke konstruktivní práci.
Mnoho našich lidí se ptá, zda jsme schopni
dát záruky pro pokračování
v polednové politice, zda a jak chce uskutečňovat
tyto cesty také česká vláda, zda dodržíme
záruky pro uplatnění a rozvoj práv
a svobod občanů.
Hovořím za výbor České národní
rady pro právní ochranu občanů a chci
hned v úvodu zdůraznit, že jsme všichni
odhodláni svou činností a také spoluprací
s vládou vytvořit podmínky pro právní
a společenskou jistotu opřenou o důsledné
zachování ústavnosti zákonů,
práv a svobod občanů. V naší
republice nemůže být v tomto ohledu nejistota,
ale naopak každý občan musí cítit,
že existují záruky občanských
práv, že pro jejich dodržování
máme nejen zákony, ale také podmínky
společenské kontroly.
Musíme však otevřeně říci
- a prosím, pochopte to stejně tak poctivě,
jak poctivě je to myšleno - že je nutno především
respektovat celospolečenské zájmy a že
v tomto smyslu budeme uplatňovat podle zákona také
právo společnosti na ochranu své pokojné
a cílevědomé cesty. Je v zájmu společnosti
a slouží jejímu prospěchu otevřený
zákonný postup proti těm, kdo by chtěli
vést národ a republiku do propasti, do bezvýchodnosti
a ohrožovat náš společný postup
ke konsolidaci společnosti a k jejímu rozvoji.
Jsme si vědomi, že výsledky rozvoje a úroveň
našeho společenského života se neměří
jen hmotným blahem, ale nesporně také mírou
svobody, uplatněním občanských práv
a prostorem pro rozvoj osobnosti. Všem poctivým a
čestným občanům chceme proto zaručit
klid, jistotu a bezpečnost v této zemi.
Výbor pro právní ochranu občanů
projednal teze programového prohlášení
vlády. Doporučuje, aby v oblasti záruk společenské
a právní jistoty byla jako součást
vládní politiky přijata tato stanoviska:
Na úseku práce ministerstva vnitra:
a/ aby orgány Veřejné bezpečnosti
navázaly úzkou a všestrannou spolupráci
s národními výbory všech stupňů.
To vyžaduje vyřešit a právně upravit
vztahy Veřejné bezpečnosti a národních
výborů při ochraně veřejného
pořádku a při zajišťování
bezpečnosti.
b/ Práce Státní bezpečnosti podle
názoru výboru musí být zaměřena
na odhalování nejzávažnější
trestné činnosti proti republice. Každý
občan však musí cítit jistotu, že
jeho politické přesvědčení
a názory, jeho světový názor, který
není v rozporu se socialistickým pojetím
vývoje společnosti, i jeho osobní život
nemohou být předmětem pozornosti bezpečnostních
orgánů.
Považujeme za nutné obnovení důvěry
v práci příslušníků bezpečnosti,
aby mohli plnit své úkoly při zajišťování
bezpečí občanů, při ochraně
zájmů republiky i při ochraně majetku.
c/ Výbor považuje za prvořadý úkol
vlády, aby vytvářela podmínky pro
všestranný rozvoj občanských práv
a svobod tak, aby společenský a právní
řád byl v souladu s humánními a demokratickými
principy a aby byly vytvořeny předpoklady pro ratifikaci
paktů o lidských právech.
d/ Výbor pokládá. za nutné zdůraznit
nutnost urychlené přípravy návrhu
zákona o mimosoudní rehabilitaci, jímž
budou odstraněny hlavní důsledky nezákonností,
ke kterým došlo v minulosti v oblasti správní
a pracovně právní.
K působnosti ministerstva spravedlnosti:
e/ výbor znovu připomíná důsledné
uplatnění zásady nezávislosti soudců,
která musí být zabezpečena institucionálně,
a připojuje se tak plně k vládnímu
prohlášení.
f/ Při projednávání problému
vězeňství dospěl výbor k závěrům,
aby v nápravné péči byly uplatněny
všechny vědecké poznatky i dobré praktické
zkušenosti. Z nich pak je třeba vycházet při
zpracování prozatímního řádu
o výkonu vazby.
Cílem nápravné péče je vrátit
občana, který si trest odpykal, do společenského
života se všemi právy i povinnostmi.
g/ Mezi nejbližší úkoly práce výboru
v této oblasti bude zařazeno také projednávání
návrhů zákonů o právu spolčovacím
a shromažďovacím.
Výbor České národní rady pro
právní ochranu občanů se zabýval
na své schůzi 21. ledna rovněž současnou
situací v naší společnosti. Jsem pověřen,
abych vás se stanoviskem výboru seznámil:
Chceme zdůraznit své niterné přesvědčení,
že práce výboru pro právní ochranu
občanů i činnost České národní
rady zůstává věrna zásadám
otevřené politiky a demokratického vývoje
socialismu v České socialistické republice.
Právě v těchto dnech jsme vstoupili na cestu
české státnosti a začali jsme uskutečňovat
takový vývoj, který nás při
odpovědné a cílevědomé práci
může přivést k vyřešení
i těch nejpalčivějších problémů.
Česká národní rada dnes projednává
na této schůzi prohlášení první
české vlády a jsme přesvědčeni,
že vysloví této vládě důvěru.
Jsme si však vědomi, že řešení
současných společenských problémů
je úkol vysoce náročný, který
vyžaduje aktivní spolupráci všeho lidu.
V minulých dnech nás hluboce zasáhla zpráva
o tragické smrti studenta Jana Palacha. Všichni cítíme,
že jeho čin byl výrazem ryzího vlastenectví.
Chápeme jeho odhodlání a chápeme také
rozhodný postoj občanů, mládeže
i studentů, kteří v těchto významných
chvílích chtějí vyjádřit
své jasné stanovisko na podporu pokrokového
vývoje v našem státě. Vyslovujeme přesvědčení,
že toto odhodlání nejsou jen gesta, nýbrž
hluboký vnitřní prožitek a vyjádření
mínění většiny našich občanů.
Oceňujeme politickou aktivitu dělnictva, mládeže
i všech ostatních občanů naší
země jako podporu naší práce i jako
podporu vedení našeho státu. Oceňujeme
kázeň studentů i ostatní mládeže,
jak se o ní v těchto dnech přesvědčujeme.
Jednoznačně prohlašujeme, že jsme připraveni
vytvořit systém potřebných záruk
pro stále plnější uplatnění
práv a svobod občanů. Naše socialistická
společnost musí i v těchto těžkých
dnech při uskutečňování vládního
programu plně prokázat své přednosti,
a to jak v oblasti hospodářské politiky,
tak v oblasti občanských práv, a přispívat
k pokrokovému a demokratickému společenskému
vývoji plně umožňujícímu
uplatnění a rozvoj osobnosti.
Pro uskutečnění těchto zásad
však potřebujeme především pozitivní
činy, zachovat jednotu občanů České
socialistické republiky a jejich trvalý zájem
o naši společnou cestu, a to v duchu akčního
programu a v duchu programu vlády České socialistické
republiky.
V práci výboru České národní
rady pro právní ochranu občanů se
chceme opírat o spolupráci a důvěru
lidu. Pro společný prospěch jsme odhodláni
jít i cestou obtížnou, vždy však
takovou, která nás přivede k cílům
vytčeným před rokem, od nichž nemíníme
ustoupit.
Toto stanovisko je výsledkem jednání výboru
pro právní ochranu občanů a bylo projednáno
také před plenárním zasedáním
na schůzi klubu poslanců České národní
rady, členů Československé strany
lidové. Doporučuji, aby vláda toto stanovisko
vzala na vědomí a uplatnila je při realizaci
svého programu. Zároveň doporučuji
jménem výboru i jménem jmenované skupiny,
aby se stalo podkladem pro další jednání
České národní rady. /Potlesk./
Předseda ČNR dr. Císař: Hovoří
posl. Liběna Snížková, připraví
se posl. prof. dr. Václav Chytil.
Posl. Snížková: Vážená
Česká národní rado, základní
koncepce církevní politiky, jak je uvedena v textu
vládního prohlášení, je nesporně
vysoce pozitivní a znamená předpoklad pro
zdárná jednání a spolupráci
mezi státem, církvemi a náboženskými
společnostmi, stejně jako snahy velmi solidně
dořešit nápravu deformací uplynulých
let v celé této oblasti v duchu polednového
kursu. Stát tak chce moderně koncipovat plné
uplatnění základních občanských
práv a náboženských svobod, umožnit
plnoprávné začlenění věřících
do života a tvorby naší společnosti.
Je jistě správné, že věřící
občané jsou považováni za konstruktivní
složku naší společnosti, neboť jejich
vztah ke státu, k našim společným problémům
v hospodářství, v politice i ve společenských
vztazích je opravdový. Věřící
občany nemusí nikdo do naší společnosti
včleňovat a přesvědčovat je
o nutnosti aktivity. Jejich místo ve společnosti
je nesporným faktem a jejich aktivita vnitřní
potřebou.
Je třeba přivítat, že už skončilo
období určité nedůvěry vůči
věřícím občanům, vůči
církvím a náboženským společnostem.
Takové období nedůvěry, jak jsme je
bohužel prožívali v uplynulých letech,
bylo oboustranné jak ze strany státu, tak ze strany
občanů draze zaplaceno.
Je třeba otevřeně prohlásit, že
důvěra věřících občanův
naši dnešní cestu a z ní vyplývající
společenská aktivita se již výrazně
projevila. Tato skutečnost má své pevné
kořeny v praktické aplikaci zásad, podle
nichž tito občané žijí, v cílevědomých
projevech životního stylu. Věřící
občan nemůže být pasívním
prvkem v naší soustavě. Jeho přesvědčení,
pokud je více než pouhým formálním
projevem a stává se vodítkem pro praktický
život, je výrazným zdrojem aktivních
motivací ve všech životních situacích.
Věřící člověk je si
vědom, že jeho úkolem je nikoli povrchnost,
zahálka, nepoctivost, ale naopak důslednost, svědomitost,
poctivost, vytváření a rozvíjení
spořádané rodiny, dobrých vztahů
mezi lidmi, péče o rozvoj společnosti. Opřen
o zásady mravnosti, založené v náboženství,
obohacuje svou aktivitu novými účinnými
pohnutkami. Musí však zároveň spravedlivě
usilovat o to, aby se společnost vyvíjela hospodářsky
zdravě, humánně, demokraticky, sociálně
spravedlivě a s potřebnými jistotami, neboť
jako takovou si ji pro svou vlastní poctivost i pro poctivost
většiny věřících, kteří
nevěří jen slovy, ale opravdově a
činy dokazují každodenně svůj
opravdový a praktický přístup k životu,
určitě zaslouží. Proto věřící
občan očekává, že ze strany státu
nejen budou, ale již dnes jsou zaručena jeho občanská
práva, osobní a náboženské svobody.
Pro každého věřícího občana
plně platí zásada, že uskutečňování
základního lidského poslání,
jeho přínos rozvoji a pokroku, jsou nemožné
bez součinnosti všech lidí, občanů
této společnosti. Praktickým postupem vlády
ve smyslu jejího prohlášení mohou být
vytvořeny podmínky, aby věřící
občané mohli plně rozvinout svou společenskou
aktivitu opřenou o mravní hodnoty svého náboženství.
/Potlesk./