Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji předsedovi vlády ing. Stanislavu Rázlovi za jeho projev, který vám bude nyní písemně rozdán.

Navrhuji, abychom přerušili schůzi, než zahájíme rozpravu, do které je zatím přihlášeno 17 poslanců. Žádám, aby ti, kdo chtějí ještě vystoupit, využili přestávky pro podání přihlášky. Nemá nikdo námitky proti přerušení schůze? /Námitky nejsou./ Za dvacet minut budeme pokračovat.

/Schůze přerušena v 16.34 hod./

/Schůze opět zahájena v 17.04 hod./

Předseda ČNR dr. Císař: Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Jako první se do rozpravy k přednesenému programu vlády přihlásil poslanec ing. Václav Tůma. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se posl. Stanislav Šulc.

Posl. ing. Tůma: Vážená Česká národní rado! Téměř po 350 letech máme zase českou vládu. Kromě televizního vystoupení svým programovým prohlášením předstupuje tato vláda před českou veřejnost podruhé. Získat si určitým způsobem veřejnost je pro novou vládu nesmírně důležité. Lid potřebuje věřit, nemá-li na druhé straně projevit nezájem o politické dění, o otázky veřejné a hospodářské. Musí se velmi rychle přesvědčit, že tito noví lidé to s ním myslí opravdu poctivě, protože některé věci, s nimiž musí nutně vláda přijít, budou zkouškou vzájemné důvěry. Musíme si uvědomit, že není lehké formulovat v tak krátkém období českou politiku.

S radostí přistupuje Česká národní rada k projednávání tak závažného dokumentu.

K dokumentu mám několik připomínek. V úvodní části se hovoří o tom, že je třeba řešit aktuální problémy pohraničních oblastí. Doporučuji, aby zde byly jasně vyjmenovány zaostalé oblasti, které už nesnesou odkladu řešení problému. Všichni dobře víme a také si to často přiznáváme, že nejvíce zaostalými oblastmi se svými specifickými problémy v pohraničí jsou jižní Čechy a některé okresy na Moravě, kde se v minulosti problémy osídlení a zajišťování životních potřeb občanů neřešily tak jako v jiných oblastech. Prosím, aby těmto okresům nebylo zazlíváno, že na tento bolavý problém upozorňujeme a žádáme českou vládu o urychlené řešení.

Ve vztahu k politickému systému lze kladně hodnotit vyjádření vlády, ve kterém si uvědomuje, že pro rozvíjení reformy po roce 1968 má veliký význam otázka soustavy, umožňující kontrolu politické moci. Aby mohla být konfrontována rozdílná stanoviska na určitý problém, zaručuje vláda nezkreslený tok informací především shora dolů a nebude jistě hluchá i při dobře míněných kritických připomínkách občanů a jejich organizací.

Veřejnost má jistě právo na to, aby byl slyšen její hlas, ve kterém žádá, aby bylo jasně řečeno, že v důsledku nového státoprávního uspořádání se nebude zvyšovat aparát od MNV počínaje a ministerstvy konče.

Životní praxe ukazuje, že některé MěstNV a ONV zvyšují svůj aparát. Tento zjev vyvolává oprávněnou nedůvěru občanů a jsou obavy, aby zvyšující se aparát těchto úřadů nechtěl návrat k direktivnímu způsobu řízení.

ČNR musí být garantem pro českou veřejnost, že se během krátké doby nezvýší aparát jak na ústředí, tak i na ostatních orgánech státní správy. Naopak, že se sníží a zkvalitní.

Velmi citlivě je ve veřejnosti diskutována otázka, zda dvou nebo třístupňové řízení. Všeobecně se všichni klaní k názoru, že by mělo být při zvýšené pravomoci nejnižších článků samosprávy obcí a měst uplatněno řízení dvoustupňové. Upozorňuji na tuto skutečnost proto, aby při zpracování návrhů na formování státní správy byly tyto připomínky vzaty v úvahu.

Uplynulá doba nás poučila, že nelze dělat dobrou politiku se špatnou ekonomikou. Jaký tedy doporučit recept na dobrou ekonomiku? Takový, že si nemůžeme již nadále dovolit platit jenom za zaměstnání, ale skutečně za dobře vykonanou práci. To je jasně v programovém prohlášení vlády řečeno.

Vždyť všichni víme, proč máme hospodářské potíže. Víme také, jak se z těchto potíží dostat. Stačí k tomu více odpovědnosti u sebe samých, někdy i více odbornosti a jistoty.

Protože jsem zemědělec, dovolte mi závěrem několik slov z tohoto pohledu. Z úst nejvyšších představitelů strany a státu jsme během loňského roku často slyšeli, že díky obětavé práci zemědělců se mohly kladně rozvíjet pozitivní výsledky Ledna. Tato slova hřála a dávala další chuť do práce.

O to více musí zabolet ta skutečnost, že v programovém prohlášení vlády, obsahujícím 33 stránek, jsou o zemědělství a celém zemědělsko-potravinářském komplexu pouze tři věty. Nevím, zda je právě nyní vhodné si znovu připomínat, že důchod produkovaný v podnicích zemědělsko-potravinářského komplexu činí téměř 30 % národního důchodu vytvářeného v celém národním hospodářství. Ale rozhodně je nutné si připomínat, že jestliže se v prohlášení vlády hovoří o 48 % opotřebovanosti základních fondů v průmyslu jako celku, není zmínka o tom, že v potravinářském průmyslu je opotřebovanost základních fondů 60%. Navíc, že v tomto odvětví pracují především ženy u pásové výroby a ne právě za nejlepších podmínek.

Je jisté, že se žádný nemůže na zemědělce zlobit, požadují-li prostřednictvím Svazu družstevních rolníků, aby byla mezi vládou a tímto svazem uzavřena dohoda o všech sférách, které jsou určující pro vývoj životní úrovně našich rolníků, v obdobné dohodě, kterou již vláda ČSSR uzavřela s ÚRO.

Ptám se, zda je spravedlivé v otázkách sociálního zabezpečení, lázeňské péče i v rekreaci mít jiná kritéria pro posuzování péče zemědělcům a jiná pro ostatní pracující. Bude-li nová vláda chtít slova naplňovat činy, musí vytvářet předpoklady k tomu, aby postupně došlo k vyrovnání životních a pracovních podmínek pracovníků v zemědělství na úroveň ostatních odvětví a všestranně napomáhat k důslednému překonání podcenění zemědělství a ostatních odvětví zabezpečujících výživu obyvatel jak ve společenském vědomí, tak i v ekonomické praxi. Doporučuji doplnit programové prohlášení vlády o tyto body, které zajistí rozvoj zemědělství a potravinářského průmyslu:

Vytvořit prostor pro samostatnost a iniciativu zemědělských družstevních podniků, posílit jistotu družstevního podnikání samostatným zákonem o zemědělském družstevnictví.

Vypracovat v průběhu roku 1969 zdokonalený model řízení zemědělství od roku 1970.

Na úseku sociální péče splnit již dříve přijaté usnesení o zrovnoprávnění pracovníků v zemědělství s pracovníky v jiných odvětvích národního hospodářství.

Klademe-li na vládu požadavky, je třeba na druhé straně říci, co pracující zemědělsko-potravinářského komplexu udělají pro splnění vládního programu. Myslím, že mohu za všechny tyto pracovníky prohlásit, že tak jako dosud udělají vše pro lepší zítřek nás všech. Věřím, že vládní program bude doplněn o zásadní otázky v oblasti zemědělství. Po tomto doplnění budu hlasovat pro jeho přijetí. /Potlesk./

Předseda ČNR dr. Císař: Hovoří posl. s. Stanislav Šulc.

Posl. Šulc: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, mám jen tři stručné a prosté připomínky. Předně připomínám, že málokterá vláda v minulosti měla tak dramatický vstup do života. Jsou tu před námi lidé, kteří před 14 dny skládali slib. Myslím, že se na tento slib dobře pamatují. Je to vláda mladých lidí, padesátníků, odborníků. Je to vláda úřednická v tom dobrém slova smyslu. Má dobré předpoklady ke zvládnutí úkolů a ví, že tyto úkoly nejsou malé ani snadné. Je potřebí, abychom jejím členům dali důvěru, ale nejen důvěru. ale také čas ke klidné práci. Kdybychom se zeptali jednotlivých ministrů, jak tu sedí, kolik měli dosud času pro svou práci v resortu, který je jim svěřen a za který odpovídají, myslím, že by se všichni usmáli. V této době přijímala vláda rezoluce a deputace. Bylo to v těchto dnech snad i nutné. Ale už bychom měli přejít ke klidné, rozumné a cílevědomé práci. Demokratičnost ministra nebudeme hodnotit podle přijatých deputací a absolvovaných schůzí, nýbrž podle vykonané práce.

A dovolte mi ještě trochu humornou připomínku. Nerad bych, aby tento hrneček, ze kterého se marně snažil předseda vlády pít, byl symbolem našich resortů. /Potlesk./

A ještě jednu stejné humornou poznámku, ale myslím ji vážně. Jestliže někdo z nás myslí, že tato vláda bude spát, nechceme, aby spala, ale dopřejme těmto soudruhům, aby se mohli vyspat. Myslím, že i ti na obrazovce jsou unavené tváře soudruhů, symbolizujících přímo naši cestu k onomu socialismu s lidskou tváří.

Druhá poznámka se týká mládeže. Mládež celého světa dělá svým otcům starosti. Myslím, že naše mládež nás překvapila na jaře i v srpnu příjemně a domnívám se, že naše mládež je daleko lepší, než jsme si mysleli. Je to jiná mládež, než byla před lednem 1968. Tato mládež na jaře 1968 nikdo nezapomene na ona tři S, která ji okouzlila: suverenita, svoboda, socialismus. Této mládeži nejde jen o polednovou politiku, ale také o posrpnovou politiku. Zde tato mládež má větší obavy než máme my, zkušení a ostřílení, možná trochu s hroší kůží. Mluví se před touto mládeží o jednotě. Je jí jasné, v čem tato jednota tkví. V akčním programu a v usnesení pléna. Je tam vážná otázka - jednota s kým? Někteří lidé. na jaře odešli a v srpnu se sami prověřili. To není známkování. Ztratili důvěru. A dnes se znovu vrací potichu na místa, píší, mluví, jsou kandidováni. Mládež má z toho obavy. Bylo by dobré, kdyby tato vláda se zabývala i těmito věcmi.

Je možno zvolnit tempo, pochopíme to my staří i mladí. Je možno zúžit prostor, to také pochopíme. Ale nesmí se měnit směr a cíl. A v tom můžeme této vládě věřit bez maximalistických a ultimativních požadavků.

Dovolte mi, abych v závěru upozornil na jednu skutečnost. Na tu živou pochodeň - Jana Palacha -, který nás chtěl vyburcovat a posvítit nám na tu novou cestu. Je nutno zdůraznit, že jeho čin je neopakovatelný. Každé opakování účinek jenom zeslabuje. Krása i hrůza zároveň spočívá právě v této jediné pochodni. Nemám teď na mysli nervově labilní a psychopatické osobnosti. Ale mám na mysli mladé lidi, kteří se k podobnému činu chystají. Právě pro odkaz Jana Palacha by další pochodně neměly být.

Jistě jsme se všichni zamysleli nad smyslem jeho oběti. Měli bychom si stanovit v této síni, že jsou reality dočasné, ale naše mládež - to je věčná realita. /Potlesk./

Předseda ČNR dr. Císař: Dávám slovo posl. dr. Bláhovi.

Posl. prof. Bláha: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, ke střízlivému prohlášení první české národní vlády bych měl několik připomínek, o nichž se domnívám, že jsou velmi citlivé a skoro bych řekl kritické k naší socialistické společnosti. Víte, že nejdůležitějším úkolem socialistického systému je péče o člověka, která obsahuje i ekonomické i politické problémy v nejširším slova smyslu, protože člověk je zároveň objektem i subjektem socialistické politiky. Minulá doba znala také sociální politiku, chudinskou, veřejně zdravotnickou péči ve smyslu filantropie, jakožto obrany slabých, pokud se mohla dovedla organizovat nebo jako obranu mocných, pokud se chtěla ochránit před revolučními výbuchy. Socialistický stát má úkoly daleko těžší. To znamená starat se o všechny, tak, jak jsme si to naplánovali, jak jsme se o to snažili v ústavodárném Národním shromáždění od roku 1946 do roku 1950.

Je v tom paradox, že právě najednou se ukázalo, že socialistická společnost se domnívala, že protože budeme socialisty, že budeme mít socialistickou ústavu, že naráz zmizí všechny sociální problémy, že všechno nahradíme institucemi, ať se to týká sociální péče nebo zdravotnictví. Je to právě naopak. Například jsme zrušili veškeré školy sociálně zdravotní. Zapomněli jsme na to, že každý sektor socialismu potřebuje určité vědecky jasné podklady. Byla zakázána sociologie, psychologie a pedagogie, jakožto buržoazní přežitky. Přece víme, že potřebujeme právě všechny tyto vědecké poznatky jakožto správný přístup k tomu, aby namísto tzv. kádrového posuzování nastalo přísné vědecké třídění člověka i jeho prostředí. Dnes těžko sháníme pro národní výbory, pro zdravotní instituce, pro odbory a závody školené a odborně fundované sociální pracovnice. Jaká by to byla velká příležitost pro zaměstnanost žen, které se právě pro tuto práci nejvíce hodí. Měli jsme dobře vybudované školství, např. Vysokou školu Masarykovu zdravotně sociální, měli jsme střední školy. Byly zrušeny. Podle toho klesala i úroveň práce sociálních komisí a odborů, posudkových komisí bez přihlédnutí k sociální anamnéze, k faktoru na společnost a práci, a zároveň s tím klesala i sociální jistota.

My dnes dobře víme, že jestliže jsou některé vrstvy sociálně těžce postiženy, jsou to důchodci, zejména ti starší. Právě ti, kteří se nejvíce zasloužili, že jsme se osvobodili, že jsme dospěli k socialismu, kteří nejvíce trpěli v dřívějších dobách. Je to také paradox.

Je proto naléhavým úkolem ministerstva školství, protože příprava těchto odborných kádrů trvá 4 až 5 let, někdy i více, aby tomuto oboru školství věnovalo ve spojitosti s ostatními obory a resorty, jichž se to týká, maximální péči.

Dnešní populační stav je nám velmi dobře znám. Porodnost, rozvodovost a rozvrat rodiny, vzájemných rodinných vztahů, podstatné zhoršení interpersonálních poměrů, proti kterým i nejmodernější medicínské a právní prostředky jsou bezúčinné, nám dělají veliké starosti. Otázku rodin nelze simplifikovat, jak se to často v novinách dělalo, na snahu opatřit si auto, chatu, televizor a ještě neuvážené mladé sňatky.

Dnes právě vyšel v Rudém právu článek našeho hlavního porodníka "Bude-li nás víc". Je to důležitý problém pro malý národ, který nám dělá největší starosti v okolí národů daleko silnějších a mocnějších. Ale může dnešní žena mít děti a chtít mít děti? Víte, co znamená dnešní zaměstnanost žen. Feminizace a jejich angažovanost a zároveň angažovanost matky a angažovanost v rodině. Bylo by nošením dříví do lesa mluvit o třísměnnosti, i když by se mohla rektifikovat nějak pomocí ze strany mužů, na které máme také nadměrné požadavky. Víme však, že zaměstnanost žen má dvojí dilema: jednak jejich kvalifikace, která také stála peníze a která se také musí nějakým způsobem uplatnit, a jejich biologický úkol, tj. stát se matkami a vychovatelkami budoucích generací.

V tom všem mohou snad pomoci instituce a služby, ale nemohou je nahradit - ani jesle, ani mateřské školky, ani školní družiny, ani učňovské domovy až po svobodárny dospělých a po domovy důchodců. Kde potom by byla osobní svoboda a vůbec jakékoliv soukromí a lidský etický poměr? Za prvé za to na všechno nemáme ani materiálně, ani kádrově a za druhé každý tam nechce a nepůjde a nemáme ani děti, ani rodiče, ani prarodiče kam odkládat.

Je to tedy špatná perspektiva pro pracovníky a pro jejich pracovní elán, pro jejich politický optimismus do budoucnosti, pro rodinné plánování.

Mám zkušenosti, jak to vypadá se starými lidmi, kteří jsou doma osamělí. Myslím, že to je velmi špatná vizitka pro socialistickou společnost a socialistický stát. Každá věc má svůj rub a líc.

My dnes zachraňujeme děti, i ty, které dříve skoro ze sta procent umíraly z vrozených nebo získaných následných vad, a v důsledku toho máme podstatné zvětšení počtu osob se změněnou pracovní schopností. Za druhé prodloužil se lidský věk podstatně v důsledku ekonomických i medicínských a vědeckých vynálezů. Proto stárneme absolutně, ale stárneme zvláště relativně, protože ubývá mládeže. V Praze je to už jedna čtvrtina starých lidí, vcelku jedna pětina, a bude se to stupňovat.

Co to znamená pro miliardy důchodů, pro zdravotnická zařízení, která v důsledku chronických chorob a dlouhotrvajících rehabilitací se přeměňují v chorobince a není tam místo pro akutní případy, které je nutno léčit. A přitom přirozeně máme stále menší reprodukční vrstvu, která musí na to všechno vydělávat.

To jsou velmi vážné problémy hospodářské, společenské, ale i politické. V tom jsou obsaženy byty, služby, péče o zdraví a společenský přístup člověka k člověku. Přitom studium těchto otázek a vědecké bádání je stále jenom na okraji těchto otázek a pro aktivní práci scházejí kádry, přitažlivost a uznání.

Chceme přesto, aby všichni lidé byli pokud možno šťastni. A mohou být šťastni, jestli mohou pracovat a mohou být užiteční pro společnost, aby nebyli zbyteční, na obtíž, aby měli právní a sociální jistotu do budoucna. To znamená, abychom se o ně postarali. To je otázka sociální a zdravotní rehabilitace.

Do toho samozřejmě patří i tělesná výchova a péče o mládež. Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že kdybych nebyl 50 let dělal tělovýchovu a sport, při mých velmi nepříznivých životních podmínkách a historii bych tady rozhodně před vámi nestál.