Česká národní rada 1969 – 1971

Předseda ČNR dr. Císař: Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Dalším bodem schváleného pořadu schůze je program vlády České socialistické republiky. Vládu České socialistické republiky jmenovalo předsednictvo České národní rady ve své schůzi 8. ledna 1969. Vláda složila pak 9. ledna 1969 ústavou předepsaný slib a dnes předstupuje před Českou národní radu se svým programem. Prosím předsedu vlády ing. Stanislava Rázla, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČSR ing. Rázl: Vážená Česká národní rado, vážený soudruhu předsedo, v souladu se svými zákonnými povinnostmi předstupuje před vás a vaším prostřednictvím před celou českou veřejnost první vláda České socialistické republiky se svým programovým prohlášením a žádá vás o jeho posouzení. Není třeba zdůrazňovat, že tato vláda začíná svou činnost v obzvlášť složité situaci. K celostátním obtížím přistupují ještě další specifické potíže při utváření české politiky.

Od roku 1918 byla česká státnost zastíněna a přikrývána státností československou. Vytvoření Československé republiky bylo velkým dějinným pokrokem, zároveň však znamenalo, že problémy české politiky ve své nejvlastnější národní podobě nebyly po dlouhé desítky let řešeny v potřebné míře.

Sotva lze říci, že by české země měly z dřívějších centralisticko-administrativních režimů nějaké výhody; česká veřejnost nemá důvodů, aby trpěla pocitem viny za nedostatky a zvraty minulého vývoje.

Pokrokové české národní tradice, zejména tradice novodobé, byly po dlouhá léta opomíjeny. Řada akutních národních potřeb, jako například problémy Moravy a Slezska, pohraničních oblastí či problémy hlavního města Prahy zůstávala neřešena nebo byla řešena polovičatě a nedůsledně. Jakkoli došlo zejména v národnostní politice Československa k závažným chybám, vyžádalo si budování a později obnova republiky velkého vypětí, které nesl ze značné části na svých bedrech především český národ. Mnohé oblasti společenského života českých zemí byly a jsou tím vším poznamenány. Česká společnost trpí řadou vážných neduhů, jakými je například stále se zhoršující věková skladba obyvatelstva, což se nepříznivě odráží i v mentalitě společnosti. Dlouhá léta deformací poznamenala politickou tvář české společnosti i morálně. Ve společenském vědomí se projevily tendence zklamání, pasivity a narušování lidských vztahů vůbec. Prudký vzestup společenské aktivity po lednu však prokázal schopnosti a zdravé síly české společnosti. Je to ale údobí příliš krátké, než aby se negativní jevy minulosti daly již překonat.

Podobně je tomu v oblasti ekonomické, kde jsou nedostatky zvláště tíživé. Rozsáhlá výrobní kapacita českých zemí nemá vždy příznivou skladbu a nemalá její část zastarala. V bilanci pracovních sil existuje napětí, které je závažnou brzdou zdravého ekonomického rozvoje. Potřeby intenzívního rozvoje českého hospodářství se po léta respektovaly zcela nedostatečně. V celé struktuře rozvoje českých zemí se objevují znepokojivé příznaky zaostávání.

Vytvoření České socialistické republiky v rámci federace je i pro český národ významnou dějinnou příležitostí; Češi budou moci řešit svébytné národní problémy, aniž by se česká politika - vzhledem k existenci federálních svazků - musela uzavírat do úzkého nacionálního rámce.

Jádrem programu výstavby české státnosti je ovšem česká národní politika, která bude plně respektovat potřeby jak jednotlivých složek a regionálních částí českého národa, tak i potřeby jednotlivých národních skupin, žijících v českých zemích, včetně Slováků, zde usídlených. Výstavba české socialistické státnosti se musí dít v souvislosti s významnými českými politickými tradicemi, včetně tradicí českého revolučního hnutí a ve spojitosti s celým programem socialistické výstavby, který vzniká jako organický výsledek historických poučení z doby Mnichova, války a poválečných revolučních let.

Ztělesněním těchto tradic je program, který se postupně utvářel v průběhu historického roku 1968 a byl vyjádřen v akčním programu KSČ a v listopadové a prosincové rezoluci ÚV KSČ. To tvoří základnu a východisko současné české politiky.

Jedním z pilířů této politiky je i nové státoprávní uspořádání, jehož principy plně přijímáme. První vláda České socialistické republiky se samozřejmě považuje především za mluvčí a správkyni českých zemí. To tvoří i východisko jejího aktivního podílu při utváření vztahů jak ke Slovenské socialistické republice, tak i k federální moci.

Ve vztahu ke Slovenské socialistické republice vychází vláda České socialistické republiky ze společných socialistických cílů, z tradičního bratrství obou příbuzných národů a jejich naprosté rovnoprávnosti. Svůj partnerský vztah stavíme na základě vědomí internacionálních povinností početně většího národa, který měl v některých směrech příznivější podmínky pro svůj hospodářský a společenský rozvoj. Očekáváme, že i ze strany orgánů Slovenské socialistické republiky budou potřeby českých zemí plně chápány, neboť zájmy českého lidu jsou vládě České socialistické republiky stejně drahé jako zájmy Slovenska vládě slovenské.

Vláda České socialistické republiky považuje proto za samozřejmé, že jakákoliv rozhodnutí týkající se zájmů druhé republiky, budou s její vládou v duchu bratrské vzájemnosti dohodnuta.

Ve vztahu k federální vládě vycházíme ze státotvorného charakteru českého národního povědomí a z nejlepších stránek českých národních tradic, kterým jsou cizí prvky nacionálního separatismu a egoismu. Vláda bude usilovat o to, aby její vztah k federální moci nebyl pouze pasivní, ale aktivní a tvůrčí a bude hledat cesty k dosažení souladu českých národních zájmů se zájmy federálního celku a také naopak. V tomto pozitivním duchu utváří vláda ČSR i svůj postoj k celé vnitřní i zahraničně politické orientaci federální moci, zejména ke vztahům vůči ostatním socialistickým zemím. V oblasti ekonomické vycházíme z toho, že v zájmu intenzívního rozvoje hospodářství českých zemí jsou zdůvodněny ekonomické integrace, které nemohou být v dnešních podmínkách omezovány hranicemi národních republik. Federální politiku chápeme jako oboustranně a celostátně prospěšnou syntézu sebeuplatnění obou národních republik a všech národnostních skupin ČSSR.

Svou politiku formuluje vláda ČSR s vědomím, že je vládou Národní fronty v čele s komunistickou stranou. Za organickou součást své politiky považuje součinnost s politickými stranami a ostatními složkami Národní fronty, především s odbory, organizacemi zemědělců, inteligence, žen i mládeže, jakož i s organizacemi podnikatelskými. Ve spolupráci s nimi chce plnit svůj hlavní politický cíl - sjednocovat jednotlivé vrstvy a složky české společnosti a získat jejich podporu. Bez podpory celého národa, všech jeho vrstev, není program rozvoje moderního českého státu uskutečnitelný. Chceme vládnout z vůle lidu, pro lid a s lidem, nikoli nad ním. Vláda vysoce oceňuje občanskou a politickou aktivitu, kterou česká veřejnost projevila, a očekává, že se nové národní uvědomění, plynoucí z budování svébytné české státnosti, stane zdrojem socialistického rozvoje. Oživení tvořivé iniciativy všech vrstev obyvatelstva českých zemí považujeme za neobyčejně cennou podmínku pro rozvoj své činnosti i tvořivé a racionálně vedené práce ve všech oblastech našeho společenského života a na všech stupních řízení. Vycházíme přitom z poznání, že zdrcující většina mládeže má chuť žít a pracovat v pokrokovém socialistickém systému. To je však i cíl vlády.

Vzhledem k současným podmínkám a v duchu českých politických tradic chce vláda provádět střízlivou, věcnou a racionální politiku. Dává přednost praktickým činům před silnými slovy a dalekosáhlými programovými deklaracemi. Za jádro svého snažení považuje oblast ekonomickou: hospodářské úspěchy jsou základem a předpokladem úspěchů v ostatních oblastech vládní politiky. V celé státní a hospodářské správě bude vláda usilovat o soulad dvou základních principů - vytvořit jak široký prostor pro uplatnění všelidové iniciativy, tak i pro uplatnění moderních poznatků vědy, a budovat tak demokratickou a racionálně uspořádanou socialistickou správu, jejíž pružnost a výkonnost uspokojí potřeby a požadavky obyvatelstva.

Především je zapotřebí provést objektivní inventarizaci a bilanci celého potenciálu ČSR, a to nejen v hospodářství. Považujeme proto svůj program za otevřený a jsme připraveni v součinnosti se zastupitelskými orgány, českou Národní frontou, jakož i s vedoucí společenskou silou - komunistickou stranou tento program pozitivně rozvíjet tak, aby důrazně přispěl ke konsolidaci státu a harmonickému rozvoji jak jednotlivých národních částí, tak i federálního celku.

Vláda si je vědoma, že budování české státnosti nabývá vpravdě pozitivního dějinného smyslu teprve svým obsahem, jimž je program socialistické demokracie.

Plně si uvědomujeme, že demokraticky vládnout znamená vládnout nepohodlně. Jde však zároveň o jediný vládní systém, který má naději na to, aby získal trvalou důvěru české veřejnosti, neboť odpovídá jejím tradicím, historickým zkušenostem a základním poznatkům vědeckého socialismu.

Vláda nechce opakovat chyby minulosti, které vedly předchozí politický systém k úpadku sebekontroly a k deformaci politické moci, ke ztrátě společné řeči a ke zkreslení hodnot ve společnosti.

Příčiny minulých deformací nelze hledat jen v chybných rozhodnutích a osobách, ale především v mechanismu tvorby základních politických rozhodnutí v zemi, ve způsobu vládnutí. Proto také pro rozvíjení reforem po lednu 1968 a tím více i nyní má klíčový význam soustava umožňující kontrolu politické moci.

Vycházíme z toho, že záruky demokracie nelze spatřovat pouze v zavedení určitých demokratických pravidel jen do některých sfér společenského života. Demokratický systém moci v socialistické společnosti spatřuje vláda především v uplatňování otevřené politiky, schopné vstřebat všechny pozitivní podněty, které vznikají při konfrontaci rozdílných názorových a zájmových stanovisek společnosti: demokratická správa potřebuje ovšem i vyspělého partnera - uvědomělou veřejnost s vysokým smyslem pro společenskou odpovědnost.

Vláda je rozhodnuta pokračovat v úsilí o všestranné upevnění ústavnosti a zákonnosti. Bude vyvíjet iniciativu v přípravě zákonných opatření, která by utvořila ucelený stabilní a trvalý systém procesních a vůbec právních záruk občanských práv v naší socialistické společnosti. Vláda si uvědomuje, že zákonem vymezená a přísně chráněná nedotknutelnost občana, včetně jeho práva odvolat se k soudu při porušení jeho práv, je nezbytným protějškem pro plnění všech občanských povinností, které musí státní správa důsledně vyžadovat.

Neoddělitelnou součástí tohoto úsilí o vysokou právní kulturu státní správy je i jasnost, jednoznačnost a srozumitelnost všech právních předpisů a účinnost všech kontrolních mechanismů státu, především nezávislého a kvalifikovaného soudnictví a prokuratury. Zabezpečení právní jistoty, stability a dodržování zákonnosti považuje vláda za prvořadou povinnost všech státních orgánů. Zvláštní nároky budou v tomto směru kladeny na orgány bezpečnostní, bez kterých je řádné fungování společnosti nemožné. Vláda bude tyto orgány orientovat především na ochranu občanů a společnosti a bude dbát, aby byly vybaveny kvalifikovanými kádry. Stejně tak musíme vyžadovat dodržování zákonů ze strany občanů.

Ačkoliv řízení obrany země patří do sféry federálních orgánů, její praktické zabezpečení probíhá ve značné míře na území ČSR. Vláda ČSR se bude proto také podílet na činnosti vyplývající z působnosti Rady obrany státu a na vytváření předpokladů pro účinný obranný systém.

Vláda si uvědomuje, že neméně závažným předpokladem výkonné socialistické demokracie, fungující bez otřesů a poruch a schopné uspokojit potřeby občanů, je vytvoření spolehlivého systému tvorby politických rozhodnutí. V těch musí být sladěny zájmy občanů a jejich skupin se zájmy společenského celku. Vytvoření potřebného prostoru pro konfrontaci rozdílných názorových a zájmových stanovisek společnosti považuje vláda za nezbytnou podmínku své činnosti. Aktivita české politiky je přímo úměrná míře iniciativy všech složek a občanské veřejnosti českých zemí. Tyto nutné společenské konfrontace nelze ovšem přenechat živelnosti a nahodilosti, což nutně jejich záměry i výsledky zkresluje, ale převést je do soustavy institucí a organizací, ve kterých se občané mohou demokraticky a účelně podílet na tvorbě a realizaci politiky i na kontrole a odpovědnosti za ni.

Prvním předpokladem je ovšem trvalý a nezkreslený tok informací. Zde se vláda bude snažit o těsnou spolupráci s rozhlasem, televizí a tiskem; zároveň však bude trvat na důsledné odpovědnosti státních sdělovacích prostředků za jejich práci, což je spolu s osobní odpovědností pracovníků v této oblasti důležitou podmínkou svobody projevu. V závislosti na vývoji politické situace a jako součást její normalizace bude vláda řešit i neudržitelný stav v nekontrolovatelném vydávání a rozšiřování všech nelegálních tiskovin.

Druhým předpokladem je jasné vymezení kompetence, a také i odpovědnosti, mezi státní správou a ostatními složkami politického systému. Dosavadní nejasné uspořádání vztahu obou těchto sfér nevytváří předpoklady pro dobré a kvalifikované fungování státní správy.

Za základní považuje vláda své vztahy - a vztahy celé správy a národních výborů - k tvořící se české Národní frontě a především k vedoucí síle celé naší společnosti - komunistické straně. Komunistická strana v našich podmínkách tvůrčím způsobem rozvíjí a uplatňuje teorii marxismu-leninismu a vytváří tak názorové zázemí, z něhož vychází i vláda.

Vláda dále považuje za nezbytný těsný styk s odbory, zemědělskými organizacemi, s podnikatelskými zájmovými svazy, s tvůrčími svazy, s organizacemi inteligence a s ostatními zájmovými sdruženími.

Do všech těchto konfrontací chceme vstupovat s promyšlenými projekty, zbavenými místních či resortních přístupů a očekáváme obdobný odpovědný postoj i od všech zainteresovaných zájmových složek. Přednost musí získat všestranně odůvodněné, obecně prospěšné a perspektivní úkoly. Jen tímto způsobem, trvalým a věcným dialogem, z obou stran odpovědným a kvalifikovaným, lze předejít nátlakům nedostatečně informovaných skupin, či skupin, které vědomě přispívají k nervózní atmosféře, což ztěžuje pozitivní a klidnou práci. Jedině tak lze vytvořit předpoklady pro účinnou vládní politiku, předpoklady pro zdravý a demokratický systém tvorby politických rozhodnutí, při jejichž realizaci - a na tom vláda musí trvat - je třeba akční jednoty.

V české politice je nutné plněji než dosud uplatnit postavení mladé generace. Vláda vysoce oceňuje politickou angažovanost a iniciativu mladé generace. Bude ji plně podporovat a usilovat o širší a bezprostřední kontakty s organizacemi mládeže a o jejich tvůrčí účast při správě a řízení veřejných záležitostí a státu. Od mládeže přitom očekává, že si osvojí demokratické formy uplatňování svých zájmů a postojů, především v rámci svých organizací, a že nepřipustí, aby se její angažovanost stala živelnou, jednostranně emotivní a ultimativní a v důsledku toho i málo účinnou silou v procesu demokratizace naší společnosti. Nově zřízené ministerstvo pro mládež a tělesnou výchovu bude mít společně s dalšími příslušnými státními orgány a zájmovými organizacemi dětí a mládeže významné poslání v přípravě politických i odborných rozhodnutí vlády ve prospěch mladé generace, ale také při získávání a zapojení mládeže do plnění programu české politiky.

V jejich popředí bude spolu s řešením krátkodobých aktuálních úkolů též zpracování dlouhodobé koncepce péče o rozvoj mladé generace a vytváření podmínek pro její všestranné uplatnění v naší socialistické společnosti.

Za základní cíl a smysl celé své politiky považuje vláda občana a uspokojení jeho reálných potřeb. To závisí v nemalé míře od národních výborů, podle jejichž práce především formuje občan svůj vztah ke státu. Činnost národních výborů, které jsou základem celé státní správy, vysoce oceňujeme. Uvědomujeme si, že zde se konec konců rozhoduje o uskutečnění valné části našich záměrů a rozhodnutí.

V oblasti působení národních výborů existuje již dlouhou dobu řada závažných problémů, kterým dnešní státoprávní uspořádání dodalo nové naléhavosti. Vláda chce budovat státní správu na principu harmonického sladění nejširší demokratické účasti obyvatelstva s moderními požadavky kvalifikovaného řízení, což vyžaduje uskutečnění řady závažných změn. Pokud jde o náplň práce národních výborů, má vláda v úmyslu formulovat a rozvinout především jejich samosprávnou funkci, přičemž zvlášť a odděleně bude třeba řešit otázku kvalifikovaného a odborně zdatného aparátu.

V této souvislosti vyvstává i potřeba nového územního členění české státní správy, ve kterém musí nalézt patřičný odraz i významná specifika Moravy a Slezska. Vláda je přesvědčena, že modernizace, racionalizace a demokratizace správy vyžaduje neuniformní a neschematická řešení, která umožňují respektovat složitost problémů jednotlivých oblastí i různých sektorů správy. Vláda rozhodně odmítá provést všechny tyto změny ukvapenou a povrchní reorganizací. Návrhy na řešení všech těchto problémů, které nemusí být nezbytně stejné u obou národních republik, chce vypracovat na základě důkladného rozboru dosavadního stavu, v úzké součinnosti s národními výbory všech stupňů a za široké účasti odborníků i celé veřejnosti. Jsme přesvědčeni, že tyto otázky mohou být vyřešeny během letošního roku.

Rovněž bude však nutno přezkoumat ústavní a právní provizória, která byla nevyhnutelným produktem mimořádných poměrů. Vláda bude v součinnosti s Českou národní radou vytvářet předpoklady pro uspořádání voleb a usilovat o přípravu nového volebního zákona, který by vyhovoval potřebám ČSR a umožnil řádné demokratické vytvoření všech zastupitelských orgánů lidu, kterým je státní správa na všech stupních plně odpovědna. Vláda je přesvědčena, že nezbytným předpokladem pro volby a úspěšnou práci nově zvolených orgánů je rovněž předchozí vyřešení územní organizace, které si proto klade i v této souvislosti mezi své prvořadé úkoly.